16 C 56/2021-138

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] pro zaplacení 30 841,68 Kč s příslušenstvím (původně o zaplacení 64 390 Kč s příslušenstvím) takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky 841,68 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím od 6. 11. 2021 do zaplacení a dále úrok z prodlení z částky 33 548,32 Kč ve výši 8,5 % ročně od 6. 11. 2021 do 1. 2. 2022, do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 20 000 Kč s příslušenstvím a úroku z prodlení z částky 841,68 Kč od 6. 11. 2021 do zaplacení zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 30 855,95 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u soudu dne 10. 11. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky 64 390 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí Policie ČR, Územní odbor [obec], ze dne [datum], č. j.: [anonymizováno] [číslo], jímž bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru dle § 208 odst. 2 trestního zákoníku. Pro citovaný trestný čin byla podána u [název soudu] (dále jen„ okresní soud“) na žalobce obžaloba. Žalobce byl následně rozsudkem sp. zn. [spisová značka] odsouzen, když [název soudu] dne 7. 5. 2020 pod sp. zn. [spisová značka] zamítl odvolání žalobce. Následně došlo Nejvyšším soudem ČR ke zrušení výše uvedených rozhodnutí, a to rozhodnutím ze dne 15. 12. 2020 č. j.: [spisová značka]. Poté [název soudu] usnesením ze dne 9. 4. 2021 věc postoupil dle § 222 odst. 2 trestního řádu [stát. instituce], odboru přestupků, neboť bylo zjištěno, že ve věci nejde o trestný čin. Citované rozhodnutí nabylo právní moci téhož dne. Žalobce po žalované požaduje náhradu škody ve výši 34 390 Kč představující náklady na jeho obhajobu a dále náhradu nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč. K nemajetkové újmě žalobce uvedl, že došlo k narušení profesní, soukromé a rodinné sféry žalobce. Trestní řízení mělo na žalobce značně negativní dopad, jednalo se o výraznou psychickou zátěž žalobce, nepříznivě se projevila též skutečnost, že byla trestně stíhána i matka žalobce, paní [jméno] [příjmení], tehdy ve věku 76 let. Žalobce citelně vnímal vznesené obvinění, vnitřně se musel často vyrovnávat s pocity nespravedlnosti a křivdy, byl nesoustředěný a zvýšeně podrážděný. Následným odsuzujícím rozsudkem také došlo k zásahu do dobrého jména a občanské cti žalobce. Žalobce v průběhu řízení byl deprimovaný, nervózní a musel se vyrovnat s nespravedlností, křivdou a s obavami z probíhajícího procesu a jeho výsledku. Žalobci byl odňat v důsledku nezákonného odsouzení pro ztrátu bezúhonnosti zbrojní průkaz. Závěrem žalobce poukázal na důvodovou zprávu a judikaturu vztahující se k odčinění imateriální újmy.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 24. 2. 2022, v němž učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil dne 5. 5. 2021 nárok na náhradu škody ve výši 64 390 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení a nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Žalovaná projednala nárok dne 27. 1. 2022. Konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a současně přiznala žalobci odškodnění ve výši 33 548,32 Kč. Žalovaná shodně s žalobcem rekapitulovala průběh trestního řízení a dále uvedla, že ze spisu [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne 18. 9. 2018 usnesením o zahájení trestního stíhání pro trestný čin neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru dle § 208 odst. 2 trestního zákoníku. Dne 9. 4. 2021 rozhodl soud o postoupení věci žalobkyně k projednání přestupku. S ohledem na výše uvedené žalovaná konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je, s ohledem na výsledek trestního řízení, usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 9. 2018. Ohledně nákladů na obhajobu bylo žalovanou konstatováno, že byly splněny zákonné podmínky pro přiznání nároku co do důvodu i výše a na nákladech obhajoby přiznala žalobkyni částku 29 040 Kč, cestovné bylo přiznáno také v požadované výši 2 814,32 Kč a náhrada za promeškaný čas byla ponížena na přiznanou částku 1 694 Kč, když za cestu uskutečněnou dne 16. 7. 2019 byla žalobkyní požadována náhrada za promeškaný čas dvakrát, žalovanou tak byla přiznána náhrada jen za jednu cestu. Žalobkyni tak byla celkem přiznána náhrada nákladů právního zastoupení ve výši 32 694 Kč. Dále žalovaná ohledně odškodnění nemajetkové újmy poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, který uvedl, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění a peněžní satisfakce připadá v úvahu pouze tehdy, kdy by morální satisfakce nebyla způsobené újmě adekvátní. Intenzitu takové nemajetkové újmy je třeba tvrdit a prokázat. Žalovaná ve svém vyjádření ke vzniku nemajetkové újmy uvedla, že žalobci hrozil trest odnětí svobody do 2 let. Soudy v řízení postupovaly plynule a celkovou délku řízení 2 roky a 7 měsíců nelze shledat nepřiměřenou. Žalobcem tvrzený zásah do jeho osobnostní sféry žalovaná považuje za nedostatečně doložený, a proto se žalované jeví omluva žalobci za vydání nezákonného rozhodnutí a konstatování porušení práva jako věci dostačující. Závěrem žalovaná uvedla, že je nezbytné přihlédnout ke skutečnosti, že se žalobce jednání dopustil a věc byla postoupena k projednání přestupku. Následně došlo k odložení věci, neboť osoba postižená spácháním přestupku nedala souhlas k zahájení řízení, neboť se jednalo o osobu blízkou. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta.

3. Podáním ze dne 28. 3. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 33 548,32 Kč s tím, že žalovaná částka byla dne 1. 2. 2022 žalovanou uhrazena. Žalobce setrval na žalobě v rozsahu 841,68 Kč, příslušenství a v plném rozsahu setrval na náhradě nemajetkové újmy v částce 30 000 Kč.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil dne 5. 5. 2021. Ze spisu [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že řízení bylo vůči žalobkyni zahájeno dne 18. 9. 2018 vydáním usnesení č. j.: [anonymizováno] [číslo] o zahájení trestního stíhání pro trestný čin neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru dle § 208 odst. 2 trestního zákoníku. Na č. l. 1 usnesení o zahájení trestního stíhání proti matce žalobce a žalobci pro neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 trestního zákoníku ze dne 18. 9. 2018. Na č. l. 5 opravné usnesení ze dne 29. 10. 2018. Č. l. 7 záznam o zahájení úkonů trestního řízení. Č. l. 8 je založena plná moc právního zástupce žalobce do spisu. Č. l. 10 je stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze strany právního zástupce žalobce ze dne 26. 10. 2018 Č. l. 11 je odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání – doručeno policii 2. 11. 2018 Č. l. 12 je usnesení, č. j. ZT 238/2018–18, o zamítnutí stížnosti matky žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 13. 11. 2018 Č. l. 15 je úřední záznam o předvedení osoby ze dne 23. 10. 2018 vůči matce žalobce. Č. l. 16 je protokol o výslechu obviněného ze dne 23. 10. 2018, matky žalobce. Č. l. 18 je úřední záznam o podaném vysvětlení matky žalobce ze dne 21. 7. 2017 Č. l. 21 je protokol o výslechu obviněné, žalobce, ze dne 29. 10. 2018. Č. l. 24 je úřední záznam o podání vysvětlení žalobce ze dne 21. 7. 2017 Č. l. 27 a 28 je výzva žalobce založená do spisu jako důkaz. Č. l. 30 je úřední záznam ze dne 13. 7. 2017 o podání vysvětlení [jméno] [celé jméno žalobce] Č. l. 32 je úřední záznam o doplnění podaného vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne 13. 9. 2018 Č. l. 39 je úřední záznam o podaném vysvětlení osoby [jméno] [příjmení] ze dne 13. 7. 2017, přítelkyně [jméno] [celé jméno žalobce] Č. l. 41 je úřední záznam o doplnění podaného vysvětlení ze dne 13. 9. 2018 [jméno] [příjmení] 55 je sdělení informací k výzvě policie ze strany [anonymizována tři slova] 77 je odpověď na součinnost Policie České Republiky [územní celek] o sdělení k osobám žalobce a jeho matky ohledně přestupku. Č. l. 78 je opis evidence rejstříku trestů fyzických osob k žalobci ze dne 31. 8. 2017 Č. l. 79 je opis evidence rejstříku trestů fyzických osob k matce žalobce. Č. l. 80 je zpráva o výsledku zkráceného přípravného řízení s tím, že se žalobce měl dopustit přečinu a zpráva o výsledku zkráceného přípravného řízení – uvádí, že ve věci nebyla dodržena lhůta pro zkrácené přípravné řízení a proto byl spisový materiál předložen k případnému rozhodnutí podle § 179f odst. 2 písm. c) . Č. l. 81 je usnesení ze dne 6. 10. 2017 o odkladu trestní věci podezření ze spáchání přečinu Č. l. 82 je usnesení Okresního státního zastupitelství o zamítnutí stížnosti poškozeného [jméno] [celé jméno žalobce] ze dne 3. 11. 2017 Č. l. 86 je vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis ze dne 21. 11. 2018 pro poškozeného; pro žalobce na č. l. 87 ze stejného dne. Č. l. 89 je záznam o prostudování spisu ze dne 7. 12. 2018 [jméno] [celé jméno žalobce] Č. l. 90 je záznam o prostudování spisu ze dne 17. 12. 2018 právním zástupcem žalobce. Č. l. 92je protokol o trestním oznámení ze dne 3. 7. 2017 ze strany [jméno] [celé jméno žalobce] Č. l. 94 je úřední záznam ze dne 4. 7. 2017 Č. l. 95 je úřední záznam ze dne 4. 7. 2017 Č. l. 96 je založení věci ze dne 3. 7. 2017 Č. l. 97 je úřední záznam ze dne 18. 12. 2018 ze strany [jméno] [příjmení] 99 je vyrozumění o možnosti prostudovat spis ze dne 18. 12. 2018 matce žalobce. Č. l. 101 je vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis ze dne 18. 12. 2018 [jméno] [celé jméno žalobce] Č. l. 102 je záznam o prostudování spisu ze dne 17. 1. 2019 právním zástupcem žalobce. Č. l. 103 je záznam o prostudování spisu poškozeným ze dne 17. 1. 2019 Č. l. 104 je omluva obhájce z prostudování spisu. Č. l. 105 je návrh na podání obžaloby ze dne 21. 1. 2019. Č. l. 107 je obžaloba, doručena [název soudu] dne 5. 2. 2019, na žalobce a jeho matku ze dne 4. 2. 2019 Č. l. 111 je opis evidence rejstříku trestů fyzických osob ze dne 6. 2. 2019 vůči žalobci; další lustrace na č. l. 112 a následujících. Č. l. 117 je vydaný trestní příkaz [název soudu], č. j. [číslo jednací], ze dne 18. 2. 2019 vůči matce žalobce; č. j. [číslo jednací], ze dne 18. 2. 2019 vůči žalobci. Č. l. 121 je odpor proti trestnímu příkazu za matku žalovaného ze dne 7. 3. 2019, doručeno 8. 3. 2019 Č. l. 123 je odpor vůči trestnímu příkazu za žalobce ze dne 7. 3. 2019 Č. l. 126 je doručení písemnosti Policii České republiky ze dne 29. 4. 2019 Č. l. 135 je opis z evidence rejstříku trestů fyzických osob pro žalobce; č. l. 136 pro matku žalobce. Č. l. 137 je žádost obžalované o konání hlavního líčení v nepřítomnosti ze dne 20. 6. 2019 Č. l. 141 je protokol o hlavním líčení ze dne 21. 6. 2019, kdy bylo odročeno na 16. 7. 2019 za účelem předvolání svědkyně [jméno] [příjmení] 148 je součinnost Policie České republiky s doručení svědkyně. Č. l. 152 je součinnost Policie České republiky Č. l. 153 také, doručení svědkyni. Č. l. 154 a 155 jsou opisy z evidence rejstříku trestů fyzických osob k matce žalobce a k žalobci. Č. l. 173 je žádost obžalované o konání hlavního líčení v nepřítomnosti ze dne 16. 7. 2019 Č. l. 176 je protokol o hlavním líčení ze dne 16. 7. 2019, kde byl prováděn výslech svědkyně [jméno] [příjmení] a je odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 19. 7. 2019 Č. l. 179 je závěrečná řeč obžalovaných ze dne 12. 7. 2019. Č. l. 181 je omluva obhájce obžalovaných z vyhlášení rozsudku. Č. l. 182 je žádost obžalované o konání hlavního líčení v nepřítomnosti. Č. l. 183 je protokol o hlavním líčení ze dne 19. 7. 2019, kdy byl vyhlášen rozsudek s tím, že obžalovaní – matka žalobce a žalobce – odsouzeni, že oprávněné osobě neoprávněně bránili v užívání bytu a žalobce byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na 24 měsíců, stejně tak matka žalobce. Č. l. 185 je rozsudek, který byl rozesílán 2. 8. 2019 Č. l. 192 je odvolání obžalovaných proti rozsudku ze dne 8. 8. 2019; odvolání bylo rozesláno dne 12. 8. 2019 Č. l. 198 je žádost o spolupráci při doručení matce žalobce. Č. l. 199 je odpověď na součinnost Policie České republiky, že se nepodařilo doručit. Č. l. 200 je žádost o spolupráci s doručením, opět ze dne 17. 9. 2019 Č. l. 202 je předkládací zpráva ze dne 3. 12. 2019; přijato [název soudu] dne 6. 12. 2019 Č. l. 204 a 205 je opis z evidence rejstříku trestů fyzických osob matky žalobce a žalobce. Pokyn k předvolání k jednání ze dne 7. 2. 2020 na 20. 2. 2020 Č. l. 209 je doplnění odvolání obžalovaných ze dne 10. 2. 2020 Č. l. 214 je žádost obžalované o jednání bez její přítomnosti. Č. l. 221 je protokol o veřejném zasedání ze dne 20. 2. 2020, kde bylo vyhlášeno usnesení o odročení na 7. 5. 2020 za účelem vyžádání trestního spisu vedeného u OO PČR [anonymizováno] a vyžádání fyzického spisu. Č. l. 225 je pokyn k nařízení veřejného jednání na 7. 5. 2020. Č. l. 226 a následující jsou lustrace. Č. l. 229 a 230 jsou opisy z evidence rejstříku trestů k [jméno] [celé jméno žalobce], s devíti záznamy Č. l. 230 je zaslání požadovaných spisů Policií České republiky ze dne 25. 2. 2020 Č. l. 232 je protokol o veřejném zasedání ze dne 7. 5. 2020, kde byla odvolání obžalovaných jako nedůvodná zamítnuta. Č. l. 236 je usnesení o zamítnutí odvolání obžalovaných. Č. l. 243 a následující jsou závěrečné úkony v trestním spisu. Č. l. 248 je usnesení o náhradě nákladů řízení žalobci. Č. l. 250 je usnesení o náhradě nákladů řízení matce žalobce s přípisy. Č. l. 256 je součinnost Policie České republiky s doručení žalobci. Č. l. 260 je dovolání odsouzené ze dne 24. 8. 2020; doručeno soudu 24. 8. 2020. Č. l. 265 je dovolání odsouzeného, tedy žalobce, ze dne 24. 8. 2020; doručeno soudu 26. 8. 2020 Č. l. 271 je sdělení o vyhlášení pátrání po žalobci ze dne 25. 8. 2020 Č. l. 273 je informace o vyhlášení celostátního pátrání po žalobci ze dne 1. 9. 2020 Č. l. 276 je předkládací zpráva Nejvyššímu soudu ČR ze dne 1. 10. 2020; přijata Nejvyšším soudem 5. 10. 2020 Č. l. 277 je vrácení věci bez věcného vyřízení k dokončení řízení podle § 265 odst. 2 trestního řádu Nejvyšším soudem ze dne 8. 10. 2020; doručeno [název soudu] dne 14. 10. 2020 Č. l. 280 je opětovné předložení po předchozím předčasném předložení z důvodu uplynutí dovolací lhůty žalobci; předkládána 3. 11. 2020, doručeno Nejvyššímu soudu dne 6. 11. 2020 Č. l. 282 je vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání ze dne 5. 11. 2020. Č. l. 288 je vyjádření k dovolání Nejvyššího státního zastupitelství oběma odsouzeným ze dne 5. 11. 2020. Č. l. 292 je pokyn Nejvyššího soudu k nařízení neveřejného zasedání na 15. 12. 2020 ze dne 14. 12. 2020 Č. l. 294 je protokol o neveřejném zasedání, kde je vyhlášeno usnesení, že se zrušuje usnesení [název soudu] ze dne 7. 5. 2020, sp. zn. 14 To 299/2019, jakož i rozsudek [název soudu] ze dne 19. 7. 2019, sp. zn. [spisová značka] a zrušují se další navazující rozhodnutí. Č. l. 296 je usnesení o zrušení ze dne 15. 12. 2020 Č. l. 300 je zaslání rozhodnutí a vrácení spisu ze dne 7. 1. 2021; spis doručen [název soudu] dne 11. 1. 2021. Referát k předvolání k hlavnímu líčení na 9. 4. 2021 z 5. 2. 2021 Č. l. 302 je odpověď na součinnost Policie České republiky týkající se doručování písemností žalobci a jeho matce ze dne 24. 2. 2021 Č. l. 303 je žádost o doručení zásilek prostřednictvím Policie České republiky žalobci a jeho matce ze dne 12. 2. 2021 Č. l. 305 je žádost o doručení rozhodnutí Nejvyšším státním zastupitelstvím ze dne 25. 2. 2021 Č. l. 310 je odpověď na součinnost Policie České republiky, že matce žaloby bylo doručeno prostřednictvím policie. Č. l. 311 je opis evidence rejstříku trestů fyzických osob k matce žalobce, č. l. 312 je opis evidence přestupků; ani v jednom nejsou záznamy. Č. l. 313 je opis z evidence rejstříku trestů fyzických osob, č. l. 314 je opis z evidence přestupků žalobce; bez záznamu v případě trestu fyzických osob a se záznamem přestupky ze dne 1. 6. 2017 [územní celek] Č. l. 316 je závěrečná řeč obžalovaných ze dne 9. 4. 2021 Č. l. 318 je zkrácený záznam o průběhu hlavního líčení ze dne 9. 4. 2021, kde bylo vyhlášeno usnesení, že podle § 222 odst. 2 trestního řádu se trestní věc obžalovaných postupuje [stát. instituce], neboť uvedený skutek není trestným činem, avšak mohl by být posouzen jako přestupek. Č. l. 321 je vydané usnesení o postoupení městu [obec] ze dne 9. 4. 2021; soudem zasláno 19. 4. 2021. Lustrace a konec spisu. Dle odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Tdo 1208/2020, Nejvyšší soud zastává názor, že v daném případě je dán podklad pro závěr v podobě využití zásady subsidiarity trestní represe na základě nízké společenské škodlivosti obviněnými spáchaného činu. Na základě výše uvedených zjištění a závěrů Nejvyšší soud shledal podaná dovolání obviněných z části důvodnými, a proto zrušil napadené usnesení i rozsudek a všechna navazující rozhodnutí. Poučil soud prvního stupně, aby podle svého uvážení doplnil provedené důkazy o důkazy další, které mu budou nápomocny v rozhodnutí o tom, zda chování obviněných vykazuje takovou míru společenské škodlivosti, aby bylo možno dospět ke spolehlivému závěru, že se jedná o trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru, a zda takové jednání může být příslušným orgánem posouzeno pouze jako přestupek s tím, že dovolací soud dále uvádí, že akceptuje, že na základě soudu nižších stupňů zjištěného skutkového stavu lze přijmout závěr o naplnění formálních znaků přečinu podle § 208 odst. 2 trestního zakoníku ze strany obviněných, nelze současně nevytknout, že dovolací soud v jejich rozhodnutí zcela postrádá posouzení společenské škodlivosti činu.

6. Z opisu z evidence rejstříku trestů z 6. 4. 2021, založeném v trestním spise, se podává, že vůči žalobci nejsou evidovány žádné informace o jeho odsouzení, tj. že je bezúhonná.

7. Soud z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 9. 12. 2020 zjistil, že žalobci byl odejmut zbrojní průkaz pro ztrátu bezúhonnosti.

8. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Žalobce po poučení uvedl, že na výslechu netrvá. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

12. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu OdpŠk„ nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobkyně nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011.

15. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žaloce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený trestný čin (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

16. V souvislosti s žalobkyní tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 17. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

18. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem v již zmíněném rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo, přičemž žalobce se žalobou domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 30 000 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok neposkytla finanční zadostiučinění, nárok odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku).

19. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobce trvalo 2 roky a 7 měsíců. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje„ pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobkyně. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, zvlášť se zřetelem na skutečnost, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, soud hodnotí délku řízení jako věci přiměřenou.

20. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). Žalobce byl stíhán pro trestný čin neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru dle § 208 odst. 2 trestního zákoníku. Dle soudu se jednalo o trestnou činnost, jež neměla způsobilost vyvolat zvýšení společenského odsouzení např. ve srovnání s trestnými činy proti životu a zdraví, či proti lidské důstojnosti. Nemajetkovou újmu však zvyšuje okolnost, že žalobce byl stíhána ze spáchání úmyslného trestného činu. Žalobci hrozil trest odnětí svobody až 2 roky. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou, když s ohledem na okolnosti případu, soud dospěl k závěru, že žalobci reálně odsouzení k trestu odnětí svobody nepodmíněně nehrozilo, což podstatným způsobem snižuje intenzitu nemajetkové újmy, která žalobci nezákonně vedeným trestním stíháním vznikla. To ostatně potvrdil i trestní příkaz, byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 24 měsíců.

21. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuální následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

22. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

23. Jde-li o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, lze uzavřít, že soud uvěřil, že žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého života, na zachování dobrého jména a osobní cti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobci v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení a následné vedení trestního stíhání po dobu dvou a půl let představovalo pro žalobce výraznou psychickou zátěž, kdy soud zohlednil, že byl stíhán pro úmyslný trestný čin, za nějž byl dokonce i pravomocně odsouzen. Celou situaci ztěžovala skutečnost, že ve věci byl stíhán společně se svou matkou již pokročilejšího věku se zhoršeným zdravotním stavem. Soud má dále za zjištěné, že žalobce byl osobou bezúhonnou. Žalobce dále netvrdil, ani neprokazoval zásahy ve sféře ekonomické či sociální. Trestní řízení nebylo medializováno, žalobce nebyl stíhán vazebně. Soud dále zohlednil skutečnost, že žalobce byl omezen ve svém koníčku myslivosti, když mu byl odebrán zbrojní průkaz. Pokud se jedná o žalobcem tvrzené zásahy do pracovní a partnerské sféry, jejich rozsah a intenzita zůstaly pouze v rovině velmi obecných a nedostatečně konkrétních tvrzení, když žalobce k tomu označil svůj účastnický výslech, avšak po poučení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., k doplnění kusých tvrzení ohledně zásahů do profesních a partnerských práv a označení důkazů k jejich prokázání na tom netrval, když soud uvedl, že žalobci uvěřil, že k obecným zásahům došlo. Specifické zásahy tedy soud nemá za prokázané.

24. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

25. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím„ smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že„ forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu z 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecné vnímání slušnosti bránilo přiznat žalobci finanční satisfakci nejde, a to přestože skutek, pro který byl stíhán, se stal, formální znaky skutkové podstaty naplněny byly, nicméně chyběl materiální znak škodlivosti pro společnost.

26. Soud dospěl k názoru po porovnání srovnávací judikatury, že přiměřeným finančním odškodněním je částka 10 000 Kč.

27. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 28. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 34/2013 (u Městského soudu v Praze vedena pod sp. zn. 16 Co 37/2014), kdy poškozenému byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 10 000 Kč. I v tomto případě byl poškozený trestně stíhán pro přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru v druhém odstavci, tj. hrozila mu stejná trestní sazba a povaha trestného činu byla totožná, stejně jako zdejší žalobkyně byl poškozený bezúhonný a vedl řádný život, tzn. trestním stíháním bylo zasaženo, shodně jako v případě žalobce, do jeho dobrého jména a osobní cti. Trestní stíhání poškozeného trvalo zhruba 2 roky a jeden měsíc, tj. zásah trval podobnou dobu. Poškozený byl rovněž obdobně vystaven tlaku trestního stíhání, nebyl vazebně stíhán, žil v nejistotě, jak trestní stíhání dopadne, trestní řízení nebylo taktéž medializováno. Poškozený byl také pravomocně odsouzen na 6 měsíců, sic s podmíněným odkladem na 18 měsíců. Zásahy do profesního a rodinného života nebyly taktéž prokázány. Oproti zdejšímu žalobci byl prokázán zásah do zdraví, tím, že poškozený byl nucen brát antidepresiva. Dále rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp. zn. 15 C 178/2013, u odvolacího soudu sp. zn. 79 Co 164/2014, kdy se jednalo o délku trestního stíhání 4 měsíce 17 dnů, stíhán pro stejný přečin, § 208 odst. 2 trestního zákoníku, neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru, hrozil trest až 2 roky nebo peněžitý trest. V dané věci byl poškozený vedoucím sportovního družstva, měl zásahy do zdraví – srdeční arytmii, prodělal operační zákrok, bral léky na uklidnění – zásah do cti, vážnosti; žalobce byl invalidní, byl odškodněn 20 000 Kč a konstatováním porušení práva. V daných rozhodnutích byly prokázány zásahy do zdraví či profesního života, což plně vyvažuje skutečnost, že žalobci byl v důsledku nezákonného trestního stíhání odňat zbrojní průkaz a on v rámci svého koníčku nemohl střílet, když jinak se kulturních a společenských událostí spojených s myslivectvím účastnit mohl. Po porovnání tak soud dospívá k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobci je částka 10 000 Kč. V rozsahu 10 000 Kč tedy soud žalobě vyhověl, a co do částky 20 000 Kč proto žalobu zamítl.

29. Žalobcem založená judikatura k doložení odůvodněnosti požadované výše finančního zadostiučinění dle závěru soudu není pro porovnání použitelnou, když v předloženém řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 C 52/2020, byla poškozená obviněna z podvodu, tedy povaha trestného činu byla zcela odlišná. Oproti případu zdejšího žalobce bylo v napadeném řízení prokázáno také narušení rodinných vazeb. Konečně pokud jde o případy trestné činnosti svou povahou blížící se zde projednávané věci, žalobce soudu nevyložil, v čem jsou případně zásahy do jeho práv srovnatelné a odůvodňovaly by přiznání vyšší částky. Žalovaná navrhla rozhodnutí zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 274/2021 a odvolací sp. zn. 13 Co 30/2023, kdy se jedná o mobbing a bossing na pracovišti, kde bylo konstatováno, že došlo k porušení právní normy a byl rozvázán pracovní poměr jako sbíhající znaky porušení právní normy. Žaloba byla zamítnuta a postačuje, plně konstatování, práva. Dále 12 C 62/2019 zdejšího soudu, u odvolacího soudu sp. zn. 11 Co 143/2022, kdy se jedná o sousedský spor a spatřován byl trestný čin v ublížení na zdraví; řízení bylo skončeno tak, že bylo postoupeno do přestupkového řízení, soud prvního stupně přiznal 30 000 Kč, druhým stupněm byla žaloba zamítnuta, byla porušena právní norma a trestní stíhání bylo zahájeno důvodně. V prvním případě se jedná o zcela jiný trestný čin a v druhém případě došlo k poškození na zdraví, což je závadové chování vyšší intenzity.

30. Při jednání žalobce vzal žalobu, pokud jde o majetkovou škodu ve zbylém rozsahu 841,68 Kč zpět, soud proto výrokem I. žalobu v tomto rozsahu zastavil.

31. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z prodlení z částky, kterou shledal důvodnou a jež byla již žalovanou dobrovolně plněna. Žalobce nárok uplatil žalované dne 5. 5. 2021.

32. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 a 146 odst. 2 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 84 390 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 + 34 390 Kč za škodu). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 50 000 Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 - což platí i za situace, kdy je po podání žaloby dobrovolně plněno a soud řízení o jinak důvodně uplatněném nároku zastaví + dobrovolné plnění (a následné zastavení řízení) na škodní nárok ve výši 33 548,32 Kč. Převážně tak byla v řízení úspěšný žalobce v rozsahu přesahujících 99 %, tj. neúspěch měla žalobce jen v nepatrné části, a proto mu soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

34. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč -) odměny za 4x účelně vynaložený úkon právní služby po 4 460 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby, účast při új) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d) AT -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 4 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč -) v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 4. 2023 náhrada 3 156,56 Kč za 270 ujetých km v částce 2 356,56 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, když právní zástupce žalobce je plátce DPH Tedy celkem činí náklady řízení 30 855,95 Kč s DPH. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

Poučení