16 C 57/2016

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Tůmovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] d) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] e) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně] f) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně] g) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně] h) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] i) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] všichni zastoupeni advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: zapl. 250 000 Kč, zapl. 250 000 Kč, zapl. 100 000 Kč, zapl. 100 000 Kč, zapl. 100 000 Kč, zapl. 100 000 Kč, zapl. 100 000 Kč, zapl. 100 000 Kč, zapl. 100 000 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, dle níž by žalovaná byla povinna zaplatit žalobci a) částku ve výši 250 000 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.

II. Žaloba, dle níž by žalovaná byla povinna zaplatit žalobci c) částku ve výši 350 000 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.

III. Žaloba, dle níž by žalovaná byla povinna zaplatit žalobci d) částku ve výši 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.

IV. Žaloba, dle níž by žalovaná byla povinna zaplatit žalobci g) částku ve výši 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.

V. Žaloba, dle níž by žalovaná byla povinna zaplatit žalobci h) částku ve výši 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.

VI. Žaloba, dle níž by žalovaná byla povinna zaplatit žalobci i) částku ve výši 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.

VII. Žalobci jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované částku, ve výši 2 400 Kč, to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobci po žalované domáhají shora uvedených částek s odůvodněním, že z usnesení Policie České republiky, oddělení obecné kriminality v [obec] [číslo jednací] ze dne 2. 2. 2016 vyplývá, že [jméno] [příjmení], rozená [celé jméno žalobkyně], narozena [datum], trvale bytem [adresa], [registrační značka], se kterým jela po silnici I [číslo] ve směru od [územní celek] k obci [ulice] nad [anonymizováno]. Při průjezdu pravotočivé zatáčky v mírném stoupání dostala s vozidlem smyk a v protisměrném jízdním pruhu se pravým bokem střetla s protijedoucím osobním vozidlem značky Chrysler Grand Carawan Town, [registrační značka], které řídil [jméno] [příjmení]. Vozidlo Peugeot vyjelo po střetu vlevo ve směru jeho jízdy mimo silnici přes silniční svodidlo, kde se převrátilo na střechu a začalo hořet. Z hlediska právního nároku na odškodné vycházejí z usnesení Policie ČR, protože řidička [příjmení] porušila ustanovení § 4 písm. a) a zejména § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, tím naplnila subjektivní stránku odpovědnosti podle ustanovení § 2910 OZ. Protože při dopravní nehodě ve vozidle Peugeot došlo k těžkému zranění spolujedoucí [jméno] [příjmení] a řidička a její nezletilý syn [jméno] na místě dopravní nehody zahynuli, stala se současně podezřelou ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti, resp. přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Vzhledem k tomu, že trestní stíhání osoby, která zemřela, je nepřípustné, byla po provedeném prověřování věc odložena. Současně se subjektivní odpovědností je přítomna i odpovědnost objektivní, kterou je třeba posoudit podle ustanovení § 2932 OZ, neboť střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se podle své účasti na způsobení vzniklé škody, to vše ve spojení s § 2927 OZ. Vzhledem k tomu, že odpovědnost z provozu osobního automobilu značky Peugeot 306, [registrační značka], byla v době dopravní nehody pojištěna u žalované, uplatňují přímé nároky s odkazem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., přímo proti pojistiteli. Při usmrcení je škůdce v souladu s ust. § 2959 OZ povinen odčinit duševní útrapy jednak osobám blízkým (příbuzní v řadě přímé), ale i jiným osobám sobě navzájem blízkým (více § 22 odst. 1 občanského zákoníku), a to peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výše náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Prarodiče (děda s babičkou) ztratili nezletilého vnuka [jméno] a současně dceru [jméno] naprosto nečekaně a pomyšlení, že tyto dva mladé životy přežili, je neustále pronásleduje. Byl to pro ně obrovský šok, jehož intenzitu následně zvyšovaly okolnosti případu a představa požáru, který jejich vozidlo zachvátil. Velmi těžce na celou rozvětvenou rodinu, pět sourozenců a jejich rodiny, zapůsobila i fatální zranění, která matka se synem utrpěla a jejichž obsah dodatečně vyplynul ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví. U žalované byl nárok uplatněn dopisem z [datum], a to v následující výši: pro každého z prarodičů (žalobce a) a b)) bylo požadováno plnění ve výši 650 000 Kč, pro každého pozůstalého (žalobce c) až i) – strýcové a tety) bylo požadováno plnění ve výši 100 000 Kč. Žalovaná reagovala až emailem z [datum], kdy si vyžádala pouze plnou moc k zastupování [celé jméno žalobce] (žalobce f)) a doplnění popisu fotodokumentace, a tak porušila svoji zákonnou povinnost zakotvenou v ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., protože neprovedla šetření škodné události bez zbytečného odkladu a ve lhůtě tří měsíců neukončila její šetření. Teprve dopisem z [datum] jim bylo oznámeno, že každému z prarodičů přiznávají 350 000 Kč a ostatním žalobcům byl nárok v celém rozsahu zamítnut s odkazem na blíže nespecifikované stanovisko Nejvyššího soudu České republiky a s dodatečným a ničím neodůvodněným konstatováním, že mezi pozůstalými neexistovaly silné žádné silné citové vazby. Emailem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k tomu, aby do 14 dnů přehodnotila své stanovisko. Následně byla žalované zaslána v souladu s ustanovením § 142a OSŘ předžalobní upomínka, ve které byl návrh pro oba prarodiče snížen na 600 000 Kč. Předžalobní výzva nebyla opět vyslyšena. Z těchto všech důvodů žalobci navrhují, aby žalobci a) a b) každému byla přiznána částka 250 000 Kč a žalobcům c) až i) - každému byla přiznána částka 100 000 Kč.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že uplatňované nároky neuznává. V prvé řadě odkázala na ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ, podle něhož mají účastníci občanského soudního řízení povinnost tvrzení a povinnost důkazu. Žaloba navíc má být podána tak, aby bylo pokud možno o ní rozhodnuto při prvním jednání, a má obsahovat všechny rozhodné skutečnosti. Žalovaná má za to, že žalobci doposud tyto povinnosti nesplnili. Uvádí pouze nárokovanou částku, kterou požadují zaplatit, a velmi stručný popis skutku a právního základu nároku. Není ze žaloby patrné, za kterého poškozeného usmrceného při dopravní nehodě požadují žalobci odškodnění nemajetkové újmy. Absentuje také jakýkoliv popis vztahu mezi jednotlivými žalobci a poškozeným a také jakékoliv tvrzení a důkaz o intenzitě vzájemných vztahů mezi jednotlivými žalobci a poškozeným, přičemž intenzita a kvalita vzájemných vztahů je pro výši náhrady klíčová. Ani ostatní judikaturní kritéria stanovená pro určení výše náhrady žalobci neprokazují. Dále odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2844/14, v němž soud konstatuje, že náležité zohlednění kritérií pro stanovení výše je nezbytné. Žalovaná z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tovární značky Peugeot 306, [registrační značka], jehož provozovatelem je [jméno] [příjmení], odškodnila utrpení žalobců a) a b) za smrt jejich vnuka [jméno] [příjmení], který byl spolujezdcem v uvedeném vozidle, a to ve výši 300 000 Kč každému z nich. Výši odškodnění stanovila žalovaná podle zásad slušnosti a s ohledem na současnou judikaturu týkající se nároku na náhradu nemajetkové újmy. Zejména s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č. j. 4 Tdo 1402/2015 ze dne 4. 12. 2016 týkající se nároku na náhradu nemajetkové újmy, byť zde z pohledu adhezního řízení by dle názoru a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se vzhledem k dosavadní judikatuře k cenovému vývoji i s přihlédnutím k zahraničním zkušenostem jako základní rozpětí pro stanovení výše náhrady nemajetkové újmy doporučuje 240 000 Kč až 500 000 Kč u nejbližších osob (manželé, rodiče, děti). Žalovanou poskytnuté plnění žalobcům a) a b) je zcela přiměřené. Ostatní žalobci c) až i) ani neprokázali vzájemné vztahy s poškozeným a vzhledem k výše uvedené judikatuře jimi požadovaná výše odškodnění nemá žádné opodstatnění a je nepřiměřeně vysoká. Z těchto všech důvodů navrhla žalobu zamítnout.

3. Při ústním jednání konaném dne [datum] došlo ze strany [role v řízení] k upřesnění žaloby s tím, že při dopravní nehodě zemřela dcera, potažmo sestra či švagrová a vnuk, potažmo synovec některých z účastníků. Plnění pro žalobce a) a b) poskytnuté ze strany pojišťovny je nedostatečné, kdy neposkytnutí plnění pro žalobce c) až i) (strýce a tety zemřelého) je nedůstojné a nedůvodné, přičemž pevný vztah mezi zemřelými a pozůstalými byl prokázán dopisy a fotografiemi, kdy se jedná o velkou rodinu. [jméno] byl ze 13 vnoučat, přičemž žalobce a) a b) měli dohromady pět dětí. Společně se účastnili společných aktivit, společných oslav atd. [jméno] se stýkal s bratranci, jak jen to bylo možné, s jedním bratrancem i absolvoval závody v motokrosu.

4. Žalobci byly následně po zrušení rozsudku odvolacím soudem na jednání dne [datum] vyzváni k doplnění svých tvrzení dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. V řízení po zrušení rozsudku odvolacím soudem se soud zabýval pouze vztahem [jméno] pouze k žalobcům a) až d) a g) až i), neboť o nároku žalobce e) a f) bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum].

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 15. 11 2015 došlo k dopravní nehodě, v důsledku které zemřela paní [jméno] [příjmení], [datum narození], která také nehodu způsobila (dcera žalobce a) a b), ve vztahu k žalobcům c) až i) sestra či švagrová), a [jméno] [příjmení] (v žádném z podání ani v průběhu celého řízení ze strany žalobců nebylo uvedeno datum narození [jméno], nicméně s ohledem na to, že navštěvoval střední školu, lze usuzovat, že se jednalo o nezletilého člověka, to vyplývá i z listinných důkazů), tento byl ve vztahu k žalobci a) a b) vnukem, ve vztahu k žalobcům c) až i) synovcem. Nárok na peněžitou náhradu za duševní útrapy pak byl ze strany žalobců a dalších osob uplatněn dopisem ze dne [datum] u žalované, a to v rozsahu: žalobkyně a) – 650 000 Kč, žalobce b) – 650 000 Kč, žalobce c) – 160 000 Kč, žalobkyně d) – 120 000 Kč, žalobkyně g) – 160 000 Kč, žalobkyně h) – 160 000 Kč, žalobce i) – 120 000 Kč. Nadto u žalované uplatnil nárok i [jméno] [celé jméno žalobce], narozen [datum], bratranec [jméno] - 80 000 Kč, [celé jméno žalobce], narozen [datum], bratranec – 80 000 Kč, [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozena [datum], sestřenice – 80 000 Kč, [jméno] [celé jméno žalobce], narozen [datum], bratranec – 80 000 Kč, [jméno] [jméno], narozen [datum], bratranec – 80 000 Kč, [jméno] [jméno], narozen [datum], bratranec – 80 000 Kč, [jméno] [příjmení], narozena [datum], sestřenice – 80 000 Kč a [jméno] [příjmení], narozena [datum], sestřenice – 80 000 Kč. Ze strany žalované pak byla žalobcům a) a b) vyplacena každému částka 300 000 Kč, další nároky akceptovány nebyly.

6. Co se týče vztahu žalobkyně a) k zesnulému [jméno], tak byla jeho babičkou, vídávali se několikrát ročně, na svátky, narozeniny, Vánoce, ale i když žádné oslavy nebyly, jezdili k nim oni nebo naopak. Vídali se každý měsíc, naposledy ho viděla týden před nehodou. Více jezdili prarodiče k nim než [jméno] [příjmení] s [jméno], ti k nim jezdili tak dvakrát do roka. Nikdy u nich nezůstávali přes noc, vždy se vraceli, [jméno] sám nikdy nepřijel, přijela celá rodina. Řešili běžné věci jako děvčata, kamarádky, školu, práci a podobně. Občas se [jméno] zmínil o randění, ale nebyl moc konkrétní. Společné fotky nemají.

7. Co se týče vztahu žalobce b) k nezletilému [jméno], jezdili k nim dost často, minimálně desetkrát za rok. Jezdili tam i na závody, jezdil s nimi nebo s kamarádem, naposledy se viděli týden před nehodou. Jejich vztah byl dobrý. Na prázdniny k nim nejezdil, dělali s žalobkyní a) v JZD, nebyl na to čas. Vídali se na nějakých oslavách, nepravidelně si volali, výjimečně na narozeniny, na pravidelné volání nebyl čas. [jméno] se mu s žádnými osobními pocity nesvěřoval. Konverzace se točila převážně kolem motorek a práce. [jméno] rád pomohl dědovi s čímkoliv, pokud něco chtěl, nebo potřeboval. Společné víkendy netrávili, nikdy u nich nepřespával, vždycky přijeli s rodinou a odjeli. S žalobkyní a) byli pořád v práci. Na dovolené s nimi [jméno] nejezdil, neboť s žalobkyní [příjmení] pořád pracovali, sám žalobce b) na dovolené nikdy nebyl. Jezdili společně na závody, na výlety ne. Společné fotky nemají.

8. Co se týče vztahu žalobce c) (strýc) k nezletilému [jméno], vídali se přibližně tak jedenkrát za šest týdnů, aby byly zachovány vztahy v rodině. Ladili spolu motorky, povídali si o děvčatech, o škole, a společných aktivit moc nebylo, vídali se jen při návštěvách, někdy s nimi jel na motokros. Někdy se jeli vykoupat, společných fotek moc nemají, neboť se [jméno] nerad fotil. Naposledy ho viděl přibližně tři měsíce před nehodou, na svatbě sestry [jméno] (žalobkyně h). Společně byli v kontaktu přes Skype, navštěvovali se i při jiných příležitostech, než byly rodinné oslavy, na kterých se vždy sešla celá rodina. V poslední době se s [jméno] vídal méně, neboť byl přeřazen na jinou práci, neměl na návštěvy tolik času. V té době spíš jezdila rodina [jméno] k nim. Sám k nim [jméno] nikdy nejezdil, protože by ho rodiče vlakem nebo autobusem nikdy nepustili. Na dovolenou si [jméno] nikdy nebrali, neboť ho jeho rodiče nechtěli pouštět. Naposledy spolu mluvili před sestřinou svatbou. Nějaké společné fotky mají, facebook v té době ještě neměl.

9. Co se týče vztahu žalobkyně d) k zesnulému [jméno], žalobkyně uvedla, že byl bezproblémový, vídaly se pětkrát až sedmkrát do roka, jako rodina drželi pohromadě. Neví, kdy ho viděla naposledy, společné zážitky nemají. Pravidelná setkání krom oslav se nekonala, dárky si nedávali. Když se viděli, měli si vždycky co říct, z problémů mu nepomáhala, neřešili je. Návštěvy probíhaly občasně, když tam jeli, jeli se někam podívat, ale ne třeba na celý den, jen na půl dne. Jezdili se koupat. V rámci návštěv si třeba dvakrát ročně takhle vyjeli, myslí si, že [jméno] u nich dokonce i přespával. Nevolali si, na sociálních sítích nekomunikovali, společné fotky nepořizovali.

10. Co se týče vztahu žalobkyně g) se zesnulým [jméno], vídali se méně, než se s ním vídali žalobci a) a b), ale na rozdíl od jiných se vídali i mimo rodinné sešlosti. Mluvili spolu přes telefon [jméno] [příjmení] a přes ni si i posílali vzkazy. Za rodinou [jméno] jezdila buď s žalobcem a) a b) nebo se synem. Pokud nemohla přijet, vždy mu alespoň poslala nějaký dar. Co se týče společných aktivit, viděli se na 50. narozeninách žalobkyně a). [jméno] někdy i zavolal, volali si, když tam přijeli, chtěl si povídat. S rodinou u nich i spali asi tak minimálně třikrát v průběhu čtyř až pěti let. Jinak jezdili jen na návštěvy, protože švagr chtěl vždy jet domů. Vídali se určitě tak pětkrát ročně, na víkendy si [jméno] nikdy nebrali. Někdy spolu komunikovali přes sestřin messenger. Informace o práci [jméno] neměla, ví, že chodil po doktorech.

11. Co se týče vztahu žalobkyně h) k zesnulému [jméno], je takový, jaký má i s ostatními synovci a neteřemi. Když se viděli, tak si povídali. Svěřil se jí, že se rozešel se slečnou, odešel ze školy, ale nijak blíže se již nebavili. K rodině [jméno] jezdila s rodiči (žalobci a) a b)) nebo s dcerami. Bylo to tak čtyřikrát až pětkrát do roka, třeba na narozeniny [jméno] (žalobkyně uvedla, že nemůže říci, jestli to byly desáté nebo které). Na noc k nim jako malý nejezdil, neboť nemají potřebné prostory. V telefonickém kontaktu nebyli, ani v kontaktu na sociálních sítích. Se všemi synovci a neteřemi má stejný vztah, nedělá žádné rozdíly. [jméno] se jí s ničím nesvěřil. Jednou byli na procházce, strávili tak celé odpoledne a posléze si zašli na zmrzlinu.

12. Co se týče vztahu žalobce i) k [jméno], byl spíše přátelský, kamarádský, vídali se na rodinných oslavách, maximálně desetkrát ročně. Problémy s ním neřešil, mimo oslavy neměli žádný kontakt, nevolali si, neví, jakou navštěvoval základní školu, ví, že navštěvoval střední školu v Rychnově, ale neví, jakou, ani jaký obor. Žádné výlety společně nepodnikali, jezdila tam manželka s rodiči. Někdy se u nich [jméno] [příjmení] s [jméno] zastavili. Vánoc spolu netrávili, druhý den se setkali společně všichni u rodičů. Žádné společné vzpomínky z dětství na [jméno] nemá. Poslední vzpomínka na [jméno] je ze sestřiny svatby.

13. Takový skutkový stav vzal soud za prokázaný z výslechu žalobců a) až i), dále fotografiemi na č. l. 100 – 104 p. v. spisu a 108 - 104 spisu, e-mailovou komunikací na č. l. 5 - 7 spisu, uplatněním nároku na pojistné plnění na č. l. 8 - 10 spisu, sdělením výše pojistného plnění na č. l. 11 spisu, výpisem z CEO na č. l. 12 - 21 spisu, výpisem z obchodního rejstříku na č. l. 22 spisu, zápisem z prvního setkání s mediátorem na č. l. 87 spisu, čestným prohlášením na č. l. 95 - 99 spisu.

14. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, již provedené považoval za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Po takovém dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ustanovení § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) soud shledal, že žaloba není ani v jednom bodě důvodná. Návrhu právní zástupkyně žalobců na doplnění dokazování facebookovou komunikací, případně výslechem některých spolužáků [jméno], případně sousedů, nakonec nebylo ze strany soudu vyhověno, neboť listinné důkazy nebyly ze strany žalobců předloženy, svědci nebyli specifikováni.

15. Podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké, peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

16. Podle § 22 odst. 1 o. z. osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen„ partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

17. Ustanovení § 2959 o. z. stanoví široké obecné pravidlo pro odčinění duševní újmy pozůstalých a nahrazuje předchozí systém odškodňování prostřednictvím zákonem stanovených paušálních částek. Jedná se o právo ryze osobního charakteru, které je svou povahou úzce spjato s osobou pozůstalého, neboť jeho cílem je přiměřeně vyvážit, popřípadě zmírnit nemajetkovou újmu vzniklou pozůstalému v jeho osobnostní sféře a odčinit zásah do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 25 Cdo 293/2018, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Újma, která se odčiňuje, spočívá především v psychických útrapách (smutku, žalu) způsobených vnímáním smrti blízkého člověka; odčinit je však třeba i další citové strádání, jako např. šok ze zprávy o smrtelném úrazu blízké osoby, ztrátu životní perspektivy, obavy o budoucnost apod. (srov. [příjmení], P. in [příjmení], M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. [číslo], bod V, marg. 22). Při určování náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké by její výše měla odrážet obecně sdílené představy o spravedlnosti a slušnosti. Tato kritéria jsou však příliš obecná a nepostačují k určení výše náhrady, neboť názory na to, jaká výše náhrady je spravedlivá a slušná, jsou velmi subjektivní a mohou se značně lišit, nehledě k tomu, že údaje o takto obecně sdílených představách nejsou ani k dispozici. Při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s smrcením osoby blízké je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění.

18. Podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému mimo jiné způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

19. Podle § 9 odst. 1 věty první zákona č. 168/1999 Sb. poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u [obec] kanceláře pojistitelů, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Je-li újma spojená s usmrcením osoby blízké způsobena provozem dopravního prostředku, k němuž se váže povinné pojištění odpovědnosti ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., může poškozený uplatnit svůj nárok na peněžitou náhradu jak proti přímému škůdci (provozovatel či řidič vozidla), tak přímo proti pojistiteli toho, kdo mu za újmu odpovídá (§ 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.).

20. V posuzované věci žalobci v souladu s § 9 zákona č. 168/1999 Sb. uplatnili své nároky přímo u žalované jako pojistitele. Žalovaná v průběhu řízení před soudem I. stupně opakovaně namítala, že v žalobě absentuje jakýkoliv popis vztahu mezi jednotlivými žalobci a zemřelým a jakékoliv tvrzení a důkazy o intenzitě vzájemných vztahů a tvrzení o duševních útrapách.

21. Podle ustálené rozhodovací praxe soudů ve sporném civilním řízení ovládaném zásadou projednací platí, že břemeno tvrzení předchází důkazní břemeno, a aby tedy mohla určitá skutečnost být prokazována, musí ji účastníci nejprve tvrdit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 22. [příjmení] blízkou jsou i osoby v poměru rodinném nebo obdobném v případě, že by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Tyto osoby nejsou osobami blízkými ze zákona, naopak je u nich třeba obě podmínky zkoumat. Ostatní žalobci jsou k zemřelému v poměru rodinném jako příbuzní v nepřímé řadě (tety a strýcové). Splnění podmínky, aby újmu utrpěnou jednou z nich druhá osoba pociťovala jako vlastní, bude třeba zkoumat v každém jednotlivém případě. Zároveň je třeba položit důraz na skutečnost, že újma způsobená druhému by byla pociťována jako újma vlastní důvodně (tj. nikoli nedůvodně). Nestačí tedy pouhé tvrzení určité osoby, že újmu způsobenou jinému by pociťovala jako vlastní. Posouzení podmínky utrpěné újmy tak nemůže být založeno pouze na subjektivním prvku (na pouhém přesvědčení určité osoby), ale musí být posouzeno také z hlediska objektivního (samozřejmě vzhledem k okolnostem konkrétního případu). Vztah mezi výše uvedenými osobami tedy musí vykazovat právě tuto kvalitu.

23. Z ustanovení § 2959 o. z. a výkladu provedeného judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, rozsudek ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3180/2020, rozsudek ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 378/2019, nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3456/15, ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2578/19), vyplývá, že tím, co se odčiňuje v případě ztráty blízké osoby, jsou útrapy (smutek, žal), citové strádání – tedy intenzivní pocity„ bolesti“ ze ztráty nejbližších. Zákonodárcem použitý pojem„ útrapy“ tak svědčí o tom, že aby smutek ze ztráty určité osoby bylo možné považovat za nemajetkovou újmu, za niž náleží poškozenému satisfakce, musí tento pocit dosahovat určité vyšší intenzity, a že tedy satisfakce náleží pouze těm, jimž byl zemřelý skutečně nejbližším, nikoliv však širokému okruhu jeho vzdálenějších příbuzných či přátel (jakkoliv nelze zpochybnit, že i takový širší okruh osob mohl mít zemřelého rád, mít k němu určitý vztah a může pociťovat smutek z jeho ztráty). Vzdálenějším příbuzným v třetím a vyšším stupni příbuzenství ve smyslu § 773 o. z. (tety a strýcové, neteře a synovci, sestřenice a bratranci atp.) může nárok na satisfakci podle § 2959 o. z. vzniknout pouze ve výjimečných případech, a to v situacích, kdy je na základě konkrétních v řízení prokázaných okolností vztahu mezi zemřelým a pozůstalým možné dovodit, že by újmu, kterou utrpěla jedna z těchto osob, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní, že ztráta blízké osoby způsobila pozůstalému skutečné útrapy ve smyslu § 2959 o. z., které jsou svou povahou srovnatelné se ztrátou pociťovanou ze strany nejbližších příbuzných.

24. Ačkoliv byli žalobci byly po zrušení rozsudku ze dne [datum] odvolacím soudem vyzváni na jednání dne [datum] k doplnění svých tvrzení dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř., žalobci svá tvrzení nikterak významně nedoplnili. Pouze opakovali již dříve uvedené, nepředložili na podporu svých dosavadních tvrzení další důkazy. Žalobci se ve svém podání ze dne [datum] snažili spíše vykreslit celkovou situaci ve vztahu k celé rodině a popisovali jejich těžkosti způsobené ztrátou rodinného příslušníka pro celou rodiny. Žalobci se nezaměřili důkladně na každý jednotlivý vztah mezi [jméno] a jedním z žalobců tak, aby soud mohl kladně rozhodnout o jejich nároku.

25. Po zvážení výše uvedeného soud o odškodnění prarodičů následovně: a) Žalobkyně a) babička [jméno] dostatečně netvrdila, ani neprokázali, že by se [anonymizováno] vzájemných vztahů s jejich vnukem nějak vymykala běžnému vztahu mezi prarodiči a vnoučaty, a to ani po poučení dle § 118 o.s.ř. vídávali se několikrát ročně, na svátky, narozeniny, Vánoce, ale i když žádné oslavy nebyly, jezdili k nim oni nebo naopak. Vídali pravidelně, co se týče citové blízkosti, tak soud nezpochybňuje blízký vztah babičky se svým vnukem, konverzační témata měli běžná jako v každé rodině. Netvrdili, ani neprokázali, že by se intenzita vzájemných vztahů s vnukem nějak vymykala běžnému vztahu mezi prarodiči a vnoučaty, je nepochybné, že smrt [jméno] babičku zasáhla, nicméně dle názoru soudu nebylo dostatečně tvrzeno ani prokázáno, že by zde byla taková intenzita vztahů, která by způsobila skutečně útrapy (tak jak jsou definovány výše), které by odůvodňovaly přiznání požadovaných částek. Nadto jí byla ze strany žalované vyplacena částka 300 000 Kč. Z výše uvedených důvodů byla žaloba v této části zamítnuta. b) Žalobce b) (dědeček [jméno]), (popř. žalobce c), neboť dne [datum] žalobce b) zemřel. Jeho právním nástupcem se stal podle výsledku dědického řízení žalobce c), soud I. stupně rozhodl podle § 107 o. s. ř. o procesním nástupnictví usnesením ze dne 4. 9. 2020, č. j. 16 C 57/2016-191) netvrdili, ani neprokázali, že by se intenzita vzájemných vztahů s jejich vnukem nějak vymykala běžnému vztahu mezi prarodiči a vnoučaty, řešili spolu především práci a motorky a jejich vztah byl dobrý. Je nepochybné, že smrt [jméno] dědečka zasáhla, nicméně dle názoru soudu nebylo dostatečně tvrzeno ani prokázáno, že by zde byla taková intenzita vztahů, která by způsobila skutečně útrapy (tak jak jsou definovány výše), které by odůvodňovaly přiznání požadovaných částek. Nadto mu byla ze strany žalované b) vyplacena částka 300 000 Kč. Z výše uvedených důvodů byla žaloba v této části zamítnuta.

26. Po zvážení výše uvedeného soud o odškodnění vzdálenějších příbuzných následovně. U těchto příbuzných je ještě mnohem vyšší požadavek na prokázání vzájemné blízkosti a nárok na satisfakci podle § 2959 o.z. může vzniknout pouze ve výjimečných případech, a to v situacích, kdy ze skutečností prokázaných v soudním řízením vyplývá, že vztah mezi zemřelým a pozůstalými se blíží vztahu mezi manželi nebo mezi rodiči a dětmi a intenzivně prožívané útrapy po jeho ztrátě, je možné připodobnit k bolesti ze ztráty některého ze skutečně nejbližších příbuzných, tzn. manžela, rodiče, dítěte. a) Žalobce c) strýc [jméno] dostatečně netvrdil, ani neprokázal, že by se intenzita vzájemných vztahů nějak vymykala běžnému vztahu mezi strýcem a synovcem či dokonce tento vztah převyšovala, tak jak je uvedeno výše. Měli spolu dobrý vztah. Vídali se přibližně tak jedenkrát za šest týdnů, většinou na návštěvách. Tématy byly motorky, děvčata a škola. Z výše uvedeného nelze dovodit mimořádný vztah mezi strýcem a synovcem. Z výše uvedených důvodů byla žaloba v této části zamítnuta. b) Žalobkyně d) teta [jméno], dostatečně netvrdila, ani neprokázala, že by se intenzita vzájemných vztahů nějak vymykala běžnému vztahu mezi tetou a synovcem či dokonce tento vztah převyšovala, tak jak je uvedeno výše. Měli spolu dobrý vztah, vždy si měli co říct. Vídali se přibližně tak jedenkrát za dva měsíce, vždy na rodinných oslavách. [jméno] u nich dokonce i přespával. Nevolali si, na sociálních sítích nekomunikovali, společné fotky nepořizovali. Z výše uvedeného nelze dovodit mimořádný vztah mezi strýcem a synovcem. Z výše uvedených důvodů byla žaloba v této části zamítnuta. c) Žalobkyně g) dostatečně netvrdila, ani neprokázala, že by se intenzita vzájemných vztahů nějak vymykala běžnému příbuzenskému vztahu či dokonce tento vztah převyšovala, tak jak je uvedeno výše. [příjmení] [jméno], vídala méně, než se s ním vídali žalobci a) a b), ale na rozdíl od jiných se vídali i mimo rodinné sešlosti. Za rodinou [jméno] jezdila buď s žalobcem a) a b) nebo se synem. Pokud nemohla přijet, vždy mu alespoň poslala nějaký dar. Občasně si telefonovali, občas u ní přespal. Z výše uvedeného nelze dovodit mimořádný vztah mezi žalokyní g) a [jméno]. Z výše uvedených důvodů byla žaloba v této části zamítnuta. d) Žalobkyně h) dostatečně netvrdila, ani neprokázala, že by se intenzita vzájemných vztahů nějak vymykala běžnému příbuzenskému vztahu či dokonce tento vztah převyšovala, tak jak je uvedeno výše. Vztah k zesnulému [jméno], je takový, jaký má i s ostatními synovci a neteřemi. Když se viděli, tak si povídali. Výjimečně se zmínil se o vztazích, o škole ale nijak blíže se již nebavili. [jméno] občasně vídala. V telefonickém kontaktu nebyli, ani v kontaktu na sociálních sítích. Z výše uvedeného nelze dovodit mimořádný vztah mezi žalobkyní h) a [jméno]. Z výše uvedených důvodů byla žaloba v této části zamítnuta. e) Žalobce i) dostatečně netvrdila, ani neprokázala, že by se intenzita vzájemných vztahů nějak vymykala běžnému příbuzenskému vztahu či dokonce tento vztah převyšovala, tak jak je uvedeno výše. Vztah k [jméno], byl spíše přátelský, kamarádský, vídali se na rodinných oslavách, maximálně desetkrát ročně. Z výše uvedeného nelze dovodit mimořádný vztah mezi žalobcem i) a [jméno]. Z výše uvedených důvodů byla žaloba v této části zamítnuta.

27. Z těchto všech důvodů rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. – VI. výrokové části tohoto rozsudku.

28. O lhůtě plnění stanovené výrokem VII. bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

29. O nákladech řízení rozhodl soud na základě ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má nárok na náhradu nákladů řízení žalovaná, která byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalované sestávají z 8 paušálních náhrad dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 300 Kč, a to za vyjádření ve věci samé (2x), vyjádření k odvolání a účasti u jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 2 400 Kč.

Poučení