16 C 6/2023 - 205

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Koškem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] 2 - [Anonymizováno] [Anonymizováno] o zaplacení částky 1 079 928 s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 079 928 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 2. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 1 079 928 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 2. 6. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že darovací smlouvou ze dne [datum] darovala své dceři [jméno FO] dům č. p. [Anonymizováno] v [jméno FO]-[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a pozemky p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota], vše v katastrálním území [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], obec [adresa]. V rámci darovací smlouvy bylo ve prospěch žalované zřízeno věcné břemeno doživotního užívání bytů v [Anonymizováno] a bytu v [Anonymizováno] poschodí uvedeného domu a právo užívat pozemek p. č. [hodnota] [Anonymizováno] a brát z ní užitky. Věcné břemeno bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]-[Anonymizováno], který nabyl ve výroku I. právní moci dne [datum]. Žalovaná nejméně v období od [Anonymizováno] [Anonymizováno] do [Anonymizováno] [Anonymizováno] zasahovala do práva žalobkyně z věcného břemene i do osobnostních práv žalobkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] v předmětné nemovitosti a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalovaná tímto jednáním, které je v rozporu s dobrými mravy, bránila žalobkyni jakožto oprávněné z věcného břemene užívat předmětné nemovitosti, a to do poloviny roku [Anonymizováno] do [Anonymizováno] [Anonymizováno], kdy bylo věcné břemeno žalobkyně pravomocně zrušeno. V důsledku jednání žalované vznikla žalobkyni majetková škoda zahrnující skutečnou škodu a ušlý zisk a nemajetková újma.

2. Skutečná škoda měla spočívat v nájemném, které žalobkyně musela hradit za náhradní bydlení v důsledku nevyhovujících podmínek v předmětném bytě způsobených jednáním žalované, a to za období od [Anonymizováno]/[Anonymizováno] do [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Celkem se jednalo o částku 290 720 Kč, žalobkyně pak požadoval pouze polovinu, rtj. 154 360 Kč, neboť vynaložené prostředky se týkali i jejího manžela. Ušlý zisk pak dle žalobkyně spočívá ve skutečnosti, že žalobkyně mohla očekávat rozmnožení svého majetku pronájmem předmětného bytu, k čemuž nedošlo z důvodu škodné události. Za období od [Anonymizováno]/[Anonymizováno] do [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ušlý zisk v podobě obvyklého nájemného činí 557 928 Kč. Od této částky žalobkyně odečetla částku 145 360 Kč, kterou naopak vynaložila za náhradní bydlení, a z titulu ušlého zisku požadovala částku 412 568 Kč. Přiměřené zadostiučinění požadovala žalobkyně za nemajetkovou újmu spočívající vtom, že byla minimálně v období od [Anonymizováno]/[Anonymizováno] do [Anonymizováno]/[Anonymizováno] podrobena [podezřelý výraz] [Anonymizováno], jež vyústilo v [Anonymizováno] [Anonymizováno], kterou žalobkyně utrpěla dne [datum]. Žalobkyně zadostiučinění požadovala ve výši odpovídající částce [částka] denně za období od [datum], kdy došlo k [Anonymizováno] [Anonymizováno] a k [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] do předmětného bytu, do [datum], kdy došlo k faktickému ukončení bydlení žalobkyně v předmětném bytě, tj. celkem [hodnota] dnů, celkem tedy 522 000 Kč.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, a to ani z části. Žalovaná měla za to, že žalobkyni ničeho nedluží, neexistuje mezi nimi žádný smluvní či jiný právní vztah, který by osvědčoval tvrzený nárok. Žalobkyně v domě nebydlela a pronajímala byt třetím osobám cizí národnosti, což bylo v rozporu se smlouvou o zřízení věcného břemene. Žalovaná z domu nikdy neměla žádný užitek, starala se o něj její dcera. Žalovaná v domě nikdy nebydlela, musela ho prodat, aby zaplatila žalobkyni náhradu za zrušení věcného břemen, stejně vyplatila i bývalého manžela žalobkyně. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení celého nároku.

4. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované uvedla, že má za to, že uplatněný nárok na náhradu materiální a nemateriální újmy není promlčen. Své stanovisko odůvodnila tím, že žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaným zdržet se zásahů do jejího práva věcného břemene. Usnesením Okresního soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo řízení přerušeno až do pravomocného skončení věci vedené rovněž u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] ve věci zrušení předmětného věcného břemene. Usnesením Okresního soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo rozhodnuto o pokračování v řízení. Usnesení Okresního soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně dne [datum]. Nárok žalobkyně na náhradu škody (újmy) dospěl nejdříve dne [datum], tj. okamžikem právní moci rozsudku Okresního soudu v [jméno FO] č. j. [spisová značka] ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto o zrušení věcného břemene, čili v době, kdy bylo soudní řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] přerušeno. Za daných okolností došlo ke stavění promlčecí lhůty, a to až do okamžiku pokračování v soudním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně tedy mohla nárok na náhradu škody (újmy) uplatnit nejdříve dne [datum]. Podáním ze dne [datum] se žalobkyně v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] domáhala připuštění změny žalobního návrhu z dosavadního stran zdržení se zásahu do věcného břemene nově na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 1 079 928 Kč s příslušenstvím. Usnesením Okresního soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo rozhodnuto tak, že změna žalobního návrhu navržená žalobkyní v podání ze dne [datum] se nepřipouští. Žalobkyně podala v nyní projednávané věci žalobu o náhradu materiální a nemateriální újmy v celkové výši 1 079 928 Kč s příslušenstvím, a to dne [datum], čili před uplynutím 3leté promlčecí lhůty. Žalobkyně dále uvedla, že uplatnění námitky promlčení ze strany žalované se příčí dobrým mravům, neboť je výrazem zneužití práva žalované na úkor žalobkyně, která marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinila, a to navíc za situace, kdy by nepřiznání nároku žalobkyně na náhradu újmy v důsledku uplynutí promlčecí lhůty bylo pro žalobkyni nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem žalobkyní uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnila. Žalobkyně se již ode dne [datum] u soudu domáhala ochrany svých práv, a to na základě žaloby o zdržení se zásahu do práva věcného břemene a nemohla nijak ovlivnit objektivní skutečnost spočívající v přerušení soudního řízení po dobu 5 let, a proto nelze procesní postup soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] vykládat nyní k tíži žalobkyně tak, že by vinou žalobkyně došlo k promlčení nároků uplatňovaných žalobkyní v nyní projednávané věci.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

6. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v [jméno FO] sp. zn. [spisová značka] bylo z žaloby podané dne [datum] zjištěno, že žalobkyně se tehdy domáhala zdržení zásahů o práv věcného břemene vůči [Jméno zainteresované osoby 1/0] (žalovaná), [jméno FO] a [jméno FO]. Žalobu odůvodnila zejména tím, že jí svědčilo věcné břemeno doživotního užívání bytů v [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. patře domu č. p. [Anonymizováno] a právo [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] z [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalovaní [jméno FO] a [jméno FO] se nastěhovali do domu, oznámili jí, že mají plnou moc od vlastníka domu [Jméno zainteresované osoby 1/0] a v rozporu s darovací smlouvou a věcným břemenem jí znemožňovali řádné užívání bytů a jejich příslušenství. Žalobkyně uvedla, že jí byly pod nátlakem odebrány půdní a sklepní prostory, garáž a byla nucena zbořit kůlnu. Žalobkyni byl znemožněn přístup na [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], kvůli kterým žalobkyně neměla přístup k elektroměrům. Žalobkyni byl dále uzamčením místnosti znemožněn přístup do [Anonymizováno] k [Anonymizováno], což je [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Koncem měsíce [Anonymizováno] byl žalobkyni znemožněn přístup ke [Anonymizováno] WC v [Anonymizováno] domu a přívod vody do těchto WC. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem. Z protokolu o místním šetřené konaném dne [datum] bylo zjištěno, že místního šetření se zúčastnil právní zástupce žalobkyně, právní zástupce žalované [Jméno zainteresované osoby 1/0] a žalovaní [jméno FO] a [jméno FO]. Při místním šetření bylo zjištěno, že branka na pozemek byla volně přístupná, sklep užívá pan [jméno FO], přístup je pouze ze zahrady, je užíván pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], v jedné z místností je umístěn [Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]). Na zahradě byl umístěn [Anonymizováno], ve kterém byli [Anonymizováno] psi [podezřelý výraz] [Anonymizováno], dle pana [jméno FO] jsou většinou puštěni na zahradě volně. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení věci vedené u Okresního soudu v [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka] o zrušení věcného břemene. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] bylo rozhodnuto, že v řízení se pokračuje, neboť řízení sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně skončeno. Návrhem na změnu žaloby ze dne [datum] se žalobkyně domáhala změny žaloby o zdržení se zásahu do věcného břemene na žalobu o náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 1 079 928 Kč. Z usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka] bylo zjištěno, že soud rozhodl tak, že změna žalobního návrhu navržená žalobkyní v podání ze dne [datum] se nepřipouští s odůvodněním, že dosavadní dokazování neobstojí jakožto zcela zanedbatelné vůči množství prokazovaných skutečnosti v řízení o změněném návrh, dosavadní dokazování tedy v zásadě nemůže být hodnotným podkladem pro řízení o změněném návrhu. Rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byla žaloba o zdržení se zásahu do práva věcného břemene zamítnuta, neboť věcné břemeno ji již zaniklo jeho zrušením soudem. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] – pobočky v [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] vyplývá, že rozsudek byl co do výroku o zrušení věcného břemene potvrzen. Odvolací soud se zabýval námitkami žalobkyně ohledně nepřipuštění změny žaloby dle návrhu ze dne [datum] a dopěl k závěru, že Okresní soud nepřipuštění žaloby nijak nepochybil. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] bylo zjištěno, že dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] – pobočky v [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] bylo odmítnuto.

7. Ze spisu sp. zn. [spisová značka] bylo z žaloby podané dne [datum] zjištěno, že žalovaná se v postavení žalobkyně domáhala vůči žalobkyni v postavení žalované a panu [jméno FO] zrušení věcného břemene zřízeného žalovaným smlouvou ze dne [datum], alternativně se domáhali omezení věcného břemene na doživotní užívání bytu o vel [Anonymizováno]+[Anonymizováno] v [Anonymizováno][Anonymizováno] NP [Anonymizováno] a bytu [Anonymizováno]+[Anonymizováno] ve [Anonymizováno]. [Anonymizováno] domu č. p [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], obec [adresa], a to z důvodu, že změnou poměrů, především změnou vlastníka domu, a změnou chování žalovaných vznikl hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněných. Z usnesení Policie ČR, Okresní ředitelství [adresa], obvodní oddělení [Anonymizováno] bylo zjištěno, že policejní orgán odložil věc podezření ze spáchání [podezřelý výraz] činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytového prostoru podle § 249a odst. 2 [podezřelý výraz] zákona, kterého se měli dopustit [jméno FO] a [jméno FO] tím, že měli v rodinné domu v [jméno FO] [Anonymizováno]. [adresa] bránit v řádném užívání bytu [jméno FO], který užívá byt na základě věcného břemene doživotního užívá na základě věcného břemene doživotního užívání [Anonymizováno] [Anonymizováno] tím, že od [Anonymizováno] roku [Anonymizováno] omezili [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] do bytu poškozeného, neboť ve věci nejde o podezření z [podezřelý výraz] činu a není na místě věc vyřídit jinak. Rozsudkem Okresního soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] bylo rozhodnuto, že žaloba, aby bylo věcné břemene zřízené žalovaným smlouvou ze dne [datum] bylo zrušeno, alternativně aby bylo omezeno na doživotní užívání bytu o vel [Anonymizováno]+[Anonymizováno] v [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] a bytu [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] ve [Anonymizováno]. [Anonymizováno] domu č. p [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], obec [adresa], byla zamítnuta, s tím, že hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněných nevznikl. Usnesením Krajského soudu v [adresa] – pobočky v [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Rozsudkem Okresního soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] bylo předmětné věcné břemeno zrušeno a byla žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit každému žalovanému přiměřenou náhradu za zrušení věcného břemene ve výši 979 128 Kč. Usnesením Krajského soudu v [adresa] – pobočky v [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byl rozsudek okresního soudu se ve výrocích II., III. o věci samé (o náhradě za zrušení věcného břemene) a IV. o nákladech řízení zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení a dále bylo rozhodnuto, že ve výroku I. o věci samé zůstává rozsudek okresního soudu nedotčen. Rozsudkem Okresního soudu v [jméno FO] ze dne [datum] byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit každému žalovanému přiměřenou náhradu za zrušení věcného břemene ve výši 979 128 Kč. Usnesením Krajského soudu v [adresa] – pobočky v [jméno FO] ze dne [datum], č. j [spisová značka] bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], a to tak, že Usnesení okresního soudu se v části výroku I., jíž byla žalobkyni uložena povinnost zdržet se nakládání s bytovou jednotkou č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nacházející se v budově čp. [Anonymizováno] stojící na pozemku p.č. [hodnota], spolu s podílem [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na společných částech budovy čp. [Anonymizováno] a pozemku p.č. [hodnota], vše v katastrálním území [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], obec [adresa], část obce [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], zapsáno na LV č. [hodnota] a č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrální pracoviště [adresa], a to v rozsahu jejího prodeje, darování nebo jiného převodu vlastnictví na třetí osobu, zatížení právem třetí osoby nebo jiného nakládání, potvrzuje. Jinak se usnesení okresního soudu ve výroku I. mění tak, že se zamítá návrh žalované 2) na nařízení předběžného opatření, jímž by byla žalobkyni uložena povinnost zdržet se nakládání s těmito nemovitostmi: a. pozemkem p.č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož nedílnou součástí je budova čp. [Anonymizováno], rodinný dům, b. bytovou jednotkou č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nacházející se v budově čp. [Anonymizováno] stojící na pozemku p.č. [hodnota], spolu s podílem [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na společných částech budovy čp. [Anonymizováno] a pozemku p.č. [hodnota], c. bytovou jednotkou č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nacházející se v budově čp. [Anonymizováno] stojící na pozemku p.č. [hodnota], spolu s podílem [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na společných částech budovy čp. [Anonymizováno] a pozemku p.č. [hodnota], d. pozemkem p.č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2 – zahrada, vše v katastrálním území [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], obec [adresa], část obce [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], zapsáno na LV č. [hodnota] a č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrální pracoviště [adresa]. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] – pobočky v [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] bylo zjištěno, že rozsudek okresního soudu č. j. ve spojení s doplňujícím usnesením se ve výrocích I. a II. ve věci samé, III. o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a IV. o povinnosti žalobkyně nahradit náklady řízení státu byl potvrzen a změněn byl toliko ohledně povinnosti žalovaných hradit náklady státu.

8. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k těmto skutkovým a právním závěrům:

9. Podle ustanovení § 151n odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě.

10. Podle ustanovení § 151o obč. zák. Věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí.

11. Podle ustanovení § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

12. Podle ustanovení § 100 odst. 2 obč. zák. promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.

13. Podle ustanovení § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

14. Podle ustanovení § 106 odst. 1 obč. zák. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

15. Podle ustanovení § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

16. Podle ustanovení § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

17. Podle ustanovení § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

18. Podle ustanovení § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

19. Podle ustanovení § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

20. Podle ustanovení § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

21. Podle ustanovení § 629 odst. 2 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

22. Předmětem řízení jsou tři nároky žalobkyně, a to nárok na náhradu skutečné škody, nárok na náhradu škody ve formě ušlého zisku a nárok na náhradu nemajetkové újmy. Všechny uplatněné nároky měly vzniknout na základě jednání žalované, která jako vlastník domu dům č. p. [Anonymizováno] v [jméno FO]-[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a pozemky p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota], vše v katastrálním území [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], obec [adresa] a povinná z věcného břemene doživotního užívání bytů v přízemí a bytu v prvním poschodí uvedeného domu a právo užívat pozemek p. č. [hodnota] zahradu a brát z ní užitky bránila žalobkyni nemovité věci užívat v souladu se smlouvou o zřízení věcného břemene.

23. Žalovaná v průběhu řízení vznesla námitku promlčení, soud se proto nejprve zabýval tím, zda jsou nároky žalobkyně promlčeny.

24. Žalovaná se měla jednání, jimiž bránila žalobkyni v užívání předmětných nemovitostí, dopouštět v období od [Anonymizováno] roku [Anonymizováno] do [Anonymizováno] roku [Anonymizováno].

25. Skutečná škoda, jejíž náhrady se žalobkyně domáhá, měla spočívat v nájemném, které žalobkyně musela hradit za náhradní bydlení v období od [Anonymizováno] [Anonymizováno] do [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Pro posouzení promlčení nároku na náhradu škody za období od [Anonymizováno] [Anonymizováno] do [Anonymizováno] [Anonymizováno] se aplikuje zákon č. 40/1964 Sb., pro posouzení promlčení nároku na náhradu škody za období od [Anonymizováno] [Anonymizováno] do [Anonymizováno] [Anonymizováno] se použije zákon č. 89/2012. Podle stejných právních předpisů je třeba posuzovat případné promlčení nároků na náhradu ušlého zisku.

26. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobkyně vyčíslila ve výši 1 000 Kč za každý den v období od [datum], kdy došlo k [Anonymizováno] [Anonymizováno] a k [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] do předmětného bytu, do [datum], kdy došlo k faktickému ukončení bydlení žalobkyně v předmětném bytě. Z toho vyplývá, že náhrada nemajetkové újmy se vztahuje k jednání žalované v tomto období. Pro posouzení promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy se tak použije zákon č. 40/1964 Sb.

27. Zákon č. 40/1964 Sb. stanoví pro právo n náhradu škody promlčecí lhůtu v délce tří let, a to ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

28. Zákon č. 89/2012 Sb. pak stanoví promlčecí lhůtu v délce tří let, tato délka promlčecí doby se uplatní i v pro právo na náhradu škody. Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

29. U práva na náhradu škody je stanovena dvojí kombinovaná promlčecí doba (subjektivní – § 106 odst. 1 ObčZ 1964, objektivní – § 106 odst. 2 ObčZ 1964), jejichž počátek je stanoven odlišně, na sobě jsou nezávislé co do svého běhu, jeho počátku i konce, a skončí-li běh některé z nich, právo se promlčí bez ohledu na druhou promlčecí dobu. Počátek běhu objektivní promlčecí doby je vázán na událost, z níž škoda vznikla, čímž se míní nejen protiprávní úkon, který vedl ke vzniku škody, nýbrž i vznik škody samotné. Počátek subjektivní promlčecí doby se váže k okamžiku, kdy poškozený nabyl vědomost o tom, že na jeho úkor došlo ke škodě a kdo za ni odpovídá. To předpokládá, že se poškozený dozvěděl jak o odpovědném subjektu, tak i o tom, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné objektivně vyjádřit v penězích. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění práva na náhradu škody se vyžaduje skutečná (prokázaná), a nikoliv jen předpokládaná vědomost poškozeného o protiprávním úkonu nebo události, kterou byla škoda způsobena, ale i o tom, že vznikla majetková újma určitého rozsahu, kterou je možné natolik objektivně vyjádřit (vyčíslit) v penězích, aby poškozený mohl svůj nárok uplatnit u soudu, a dále vědomost o tom, kdo za ni odpovídá. Běh subjektivní promlčecí doby však nemůže započít dříve než běh objektivní promlčecí doby, tj. dříve, než škoda vznikla (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2104/2022 ze dne 18. 7. 2023).

30. Jako celek s počátkem běhu promlčecí doby od vzniku první dílčí újmy se promlčují pouze nároky na opětující se plnění ve formě peněžitého důchodu, jež lze přiznat jako rentu do budoucna; tím je např. náhrada ušlého zisku, který nahrazuje výdělek podnikatele. U nároku na náhradu ušlého zisku z pronájmu ovšem škoda vzniká průběžně v částkách, které by v předmětném období poškozený za obvyklých okolností v daném místě a čase získal na nájemném podle běžným poměrům odpovídající nájemní smlouvy, po odečtení částky, kterou by musel na dosažení tohoto zisku vynaložit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2193/2014).

31. Právo na náhradu nemajetné újmy v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 o. z. je jedním z dílčích a relativně samostatných prostředků ochrany jednotného práva na ochranu osobnosti fyzické osoby. Vzniká tehdy, kdy morální satisfakce jako ryze osobní právo k vyvážení a zmírnění nepříznivých následků protiprávního zásahu do osobnostních práv nedostačuje, a byť jde o satisfakci v oblasti nemateriálních osobnostních práv (obdobně jako u bolestného a ztížení společenského uplatnění či u stanovení hodnoty autorského díla nebo předmětu průmyslového vlastnictví), jeho vyjádření peněžním ekvivalentem způsobuje, že jde o osobní právo majetkové povahy (viz R 4/2008). Proto právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 o .z. promlčení podléhá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2008, 31 Cdo 3161/2008, R 73/2009 civ.).

32. V projednávané věci je nepochybné, že žalovaná o vzniku škody a o osobě, která ji způsobila, věděla již v době jejího vzniku, stejně měla vědomost o jednání, kterým byla škoda, resp. újma způsobena.

33. Tvrzená skutečná škoda měla žalobkyni vzniknout tím, že musela hradit nájemné za náhradní bydlení, neboť v důsledku jednání žalované nemohla obývat předmětný byt. Tato škoda vznikla okamžikem úhrady nájemného, tudíž je zřejmé, že žalobkyně o vzniku škody věděla, neboť sama tvrdí, že nájemné hradila. Žalobkyně rovněž věděla, kdo za způsobenou škodu odpovídá. To vyplývá i ze skutečnosti, že se žalobkyně vůči žalované a manželům [jméno FO] domáhala zdržení se zásahů do věcného břemene, a to na shodném skutkovém základě, od kterého nyní odvíjí svůj nárok na náhradu škody. Právo na náhradu skutečné škody tak mohlo být uplatněno poprvé vždy v okamžiku vzniku této škody, tj. úhradou každého jednotlivého nájemného. Od tohoto okamžiku vždy začala běžet promlčecí lhůta. Právo na náhradu skutečné škody za jednotlivá období dopělo nejpozději v [Anonymizováno] roku [Anonymizováno], kdy bylo věcné břemeno zrušeno a v důsledku toho přestala žalobkyni vznikat škoda. Nejpozději uplynutím tříleté promlčecí lhůty stanovené § 629 odst. 2 o. z., tedy v [Anonymizováno] roku 2018, byl nárok žalobkyně promlčen.

34. Ušlý zisk pak měl spočívat v to, že žalobkyně nemohla rozmnožit svůj majetek pronájmem předmětného bytu. Pokud žalobkyně tvrdí, že byt mohla pronajímat, tak vědomost o této možnosti musela mít již v době, kdy byt mohl být pronajímán. V opačném případě by byt nebyl pronajímán a k očekávanému příjmu z nájemného by nedošlo bez ohledu na chování žalované. Žalobkyně se tak o ušlém zisku dozvěděla vždy v okamžiku, kdy jí tento zisk ušel. Žalobkyně rovněž měla vědomost o tom, kdo za škodu odpovídá, jak je uvedeno výše. V tomto okamžiku mohla žalobkyně poprvé uplatnit právo na náhradu škody ve formě ušlého zisku. Počátek běhu promlčecí lhůty se v tomto případě odvíjí od okamžiku očekávaného vzniku nároku na úhradu každého jednotlivého nájemného, tj. vždy na konci měsíce, ve kterém mohla žalobkyně byt pronajímat (ohledně splatnosti nájemného viz ustanovení § 671 odst. 2 obč. zák. a § 2218 o. z.). Shodně jako u skutečné škody právo na náhradu škody ve formě ušlého zisku za jednotlivá období dopělo nejpozději v [Anonymizováno] roku 2015. Nejpozději uplynutím tříleté promlčecí lhůty stanovené § 629 odst. 2 o. z., tedy v [Anonymizováno] roku 2018, byl nárok žalobkyně promlčen.

35. Nemajetková újma způsobená žalobkyni měla spočívat především v tom, že neměla přístup k [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a rovněž uvedla, že [podezřelý výraz], nelidské a ponižující zacházení ze strany žalobkyně vyústilo v [Anonymizováno] [Anonymizováno], kterou žalobkyně utrpěla dne [datum]. Pokud žalobkyně nemajetkovou újmu shledává v nepřístupnosti [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno], újma jí vznikala průběžně po dobu, kdy předmětný byt obývala a žalobkyně o jejím vzniku po celou dobu věděla. Právo na zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu tak žalobkyně mohla uplatnit poprvé již v době, kdy v předmětném bytě bydlela. Pokud by nemajetková újma spočívala v tom, že v důsledku chování žalované utrpěla [Anonymizováno] [Anonymizováno], mohla by právo na přiměřené zadostiučinění poprvé uplatnit v okamžiku, kdy se o prodělané [Anonymizováno] dozvěděla. Právo žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy dopělo nejpozději na konci roku [Anonymizováno]. V tomto případě se uplatní obecná promlčecí doba stanovená v § 101 obč. zák. Nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy byl promlčen nejpozději na konci roku [Anonymizováno].

36. Z výše uvedeného vyplývá, že promlčecí lhůta ohledně nároků uplatněných v tomto řízení uběhla nejpozději v roce [Anonymizováno]. Ke dni podání žaloby, tj. ke dni [datum], již byly všechny uplatněné nároky promlčeny.

37. Pokud žalobkyně tvrdí, že počátek běhu promlčecí lhůty nastal až okamžikem, kdy bylo žalobkyni doručeno rozhodnutí soudu I. stupně o nepřipuštění změny žaloby v řízeno o zdržení se zásahů do věcného břemene, která mě spočívat v tom, že žalobkyně by se domáhala nároků, jichž se domáhá v projednávané věci, soud se s tímto názorem neztotožnil. Žalobkyni nic nebránilo v tom, uplatnit své nároky na náhradu škody souběžně s řízením o zdržení se zásahů do věcného břemene pod sp. zn. [spisová značka]. Probíhající řízení o zdržení se zásahů do věcného břemen nevylučuje souběžně podání žaloby na náhradu škody vzniklé na základě totožného chování povinných z věcného břemene. Soud v tomto ohledu poukazuje i na skutečnost, že žalobkyně byla v řízeních sp. zn. [spisová značka] a sp. [spisová značka] právně zastoupena advokátem, objektivně jí tak mohla být poskytnuta kvalifikovaná právní pomoc.

38. Pro běh promlčecí lhůty nemá význam ani návrh na změnu žaloby v řízení sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], resp. usnesení o nepřipuštění změny žaloby. Rozhodne-li soud o nepřipuštění žalobkyní navrhované změny žaloby, znamená to mimo jiné, že se nárok touto cestou uplatněný nikdy nestal předmětem řízení, nenastoupily tudíž ani hmotněprávní účinky změny žaloby (např. právě stavení promlčecí doby). Z hlediska hmotného práva je tu stejný stav, jako kdyby změna žaloby nebyla vůbec navrhována, neboť ve vztahu k danému nároku nastávají uvedené účinky jen tehdy, bylo-li o něm zahájeno řízení, k čemuž však v projednávaném sporu v důsledku nepřipuštění navrhovaného rozšíření žaloby nedošlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2023, 22 Cdo 2006/2023). V řízení sp. zn. [spisová značka] změna žaloby nebyla připuštěna, podáním návrhu tak nenastaly žádné hmotněprávní účinky.

39. Soud na základě výše uvedeného shledal námitku promlčení vznesenou žalovanou důvodnou. Dále se zabýval tím, zda námitka promlčení nebyla uplatněna v rozporu s dobrými mravy, jak namítala žalobkyně.

40. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, 30 Cdo 4112/2010.

41. Uplatnění námitky promlčení by mohlo být zcela výjimečně výkonem práva v rozporu s dobrými mravy pouze tehdy, jestliže by tato námitka byla pouze prostředkem umožňujícím značně poškodit účastníka právního vztahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99).

42. O jednání vykazujícím znaky přímého úmyslu poškodit druhého účastníka by ovšem nebylo možno uvažovat z okolností a důvodů, z nichž je vznik uplatněného nároku dovozován, nýbrž jen z konkrétních okolností, za nichž byla námitka promlčení tohoto nároku uplatněna (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5079/2009).

43. V projednávané věci nebylo zjištěno, že by nastaly okolnosti, které by svědčili o tom, že by uplatnění námitky promlčení znamenalo o zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil. Žalobkyně argumentovala tím, že se domáhala svých práv žalobou o zdržení se zásahů do vlastnického práva již v roce [Anonymizováno] za shodného skutkového základu. Žalobkyně uvedla, že nijak nezapříčinila přerušení tohoto řízení po dobu 5 let a nelze tak procesní postup v této věci vykládat k tíži žalobkyně tak, že její vinou došlo k promlčení předmětného nároku. Soud se s názorem žalobkyně neztotožnil. Jak je uvedeno shora, žalobkyně mohla nárok na zdržení se zásahů do věcného břemene a nárok na náhradu škody uplatnit zároveň. Žalobkyni tak nic nebránilo v tom, uplatnit právo na náhradu škody, resp. újmy tak, aby byly promlčecí lhůty dodrženy. Procesní postup soudu v řízení sp. zn. [spisová značka] promlčení nároku žalobkyně na náhradu škody nijak neovlivnil. Právo na náhradu škody nebylo včas uplatněno pouze opomenutím žalobkyně nebo chybným postupem v rámci právní pomoci. Při posuzování možného rozporu námitky promlčení s dobrými mravy se soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu zabýval pouze okolnostmi, za nichž byla námitka promlčení nároku uplatněna, nikoli vznikem uplatněného nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5079/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2193/2014). Žalovaná tím, že vznesla námitku promlčení, uplatnila své právo vyplývající ze zákona. Zároveň nenastaly žádné okolnosti, které by zapříčinily, že by žalobkyně odůvodněně nemohla své právo uplatnit včas. Soud proto rozpor námitky promlčení s dobrými mravy neshledal.

44. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, žalobu je třeba zamítnout z důvodu promlčení žalobou uplatněných nároků a již se nezabýval jejich důvodností. Z tohoto důvodu soud ani neprovedl důkazy směřující k prokázání tvrzení účastníků ohledně důvodnosti jednotlivých nároků žalobkyně.

45. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a měla tak dle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) právo na náhradu nákladů řízení. Soud však přistoupil k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. a žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal. Důvody hodné zvláštního zřetele soudu shledal v sociální, [podezřelý výraz] a osobní situaci žalobkyně. Žalobkyně v rámci žádosti o osvobození od soudních poplatků doložila, že její [podezřelý výraz] stav je dlouhodobě velmi nepříznivý, výše jejího příjmu ze starobního důchodu pak odůvodňuje přiznání příspěvku na bydlení.