16 C 61/2019-308

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Šmídovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] o zaplacení částky 3 940 000 Kč, takto:

Výrok

I. Co do částky 3 409 612 Kč se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 57 375 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Co do částky 473 013 Kč se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 76 480 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 25. 7. 2019 domáhala na žalované zaplacení částky 4 000 000 Kč jakožto zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a dále uhrazení nákladů obhajoby v souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobkyně dle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, SKPV ve [obec] ze dne 25. 9. 2013 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákona, formou účastenství jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c). Dne 26. 5. 2015 byla podána obžaloba. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 68 T 6/2015, byla žalobkyně shledána vinnou pro zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákona, formou účastenství jako pomocník a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, podmíněně odloženému na zkušební dobu 5 let. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 5 To 91/2016, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně znovu rozhodl rozsudkem ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 68 T 6/2015, kterým žalobkyni v plném rozsahu zprostil obžaloby, neboť skutek uvedený v žalobním návrhu se nestal. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem – průtahy v řízení u žalované žádostí doručenou žalované dne 25. 1. 2019. K předmětnému trestnímu řízení žalobkyně uvedla, že toto probíhalo jako celek po dobu 5 let, a to od 25. 9. 2013 do 1. 6. 2018, přičemž rozsudkem krajského soudu bylo zasaženo do majetkové i nemajetkové sféry žalobkyně – jak bezdůvodným vedením trestního řízení a jeho nepřiměřenou délkou, tak i tím, že žalobkyně, jež byla zvolena zastupitelkou [územní celek] již před zahájením trestního řízení, byla nucena se po sdělení obvinění vzdát mandátu zastupitele [územní celek]. I přesto, že trestní stíhání skončilo zprošťujícím rozsudkem, nepřichází již v úvahu, aby se žalobkyně stala opětovně veřejně činnou, když veškeré místní sdělovací prostředky, ale i některé sdělovací prostředky na celostátní úrovni o žalobkyni psaly jako o zastupitelce [územní celek], která se měla dopustit korupce (přijetí úplatku). Tyto informace byly zveřejněny opakovaně, a to i s uvedením celého příjmení žalobkyně. Reportáže ze soudního jednání byly vysílány ve zprávách celostátních televizí. Tento způsob zveřejnění fakticky žalobkyni jako veřejně činnou osobu zcela dehonestoval, znemožnil jí věnovat se výkonu mandátu zastupitele a pokračovat v politické kariéře. Vedle zásadního postižení v oblasti politické a veřejné činnosti však žalobkyně byla postižena zásadním způsobem i ekonomicky. Po zveřejnění celé věci v denním tisku i televizním zpravodajství byl se žalobkyní ukončen pracovní poměr, žalobkyně byla určitou dobu na úřadu práce, avšak především došlo k narušení možnosti žalobkyně splácet své závazky a žalobkyně skončila v insolvenčním řízení – konkursu. Tento nadále probíhá u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. V rámci insolvenčního řízení žalobkyně fakticky přišla o veškerý majetek včetně rodinného domu po rodičích, kde bydlela. Pětiletá délka trestního řízení se projevila i na zdravotním stavu žalobkyně, která v současné době trpí úzkostně depresivní symptomatologií, nespavostí, stavy neklidu až vnitřní agrese. S ohledem na tento svůj zdravotní stav byla žalobkyně nucena vyhledat lékařské vyšetření včetně psychoterapie. Žalobkyně z důvodu neoprávněného trestního řízení utrpěla zejména po duševní stránce takovou újmu, kterou fakticky již nelze ani odstranit, a pouze případnou psychoterapií zmírnit. Předmětné trestní řízení způsobilo žalobkyni nezvratnou újmu jak v oblasti společenské a politické, tak v oblasti ekonomické a naposledy i v oblasti psychické. Žalobkyně proto již není schopna v budoucnu žít stejně plnohodnotný život, jaký žila před zahájením trestního stíhání. Z uvedených důvodů žalobkyně požaduje jednak majetkovou újmu v rozsahu nákladů obhajoby a dále i uvedenou nemajetkovou újmu ve výši 4 000 000 Kč, a to včetně úhrady nákladů řízení.

2. K výzvě soudu postupem dle § 42 o. s. ř. žalobkyně specifikovala požadované náklady obhajoby v celkové výši 15 923,60 Kč. Požadovanou nemajetkovou újmu ve výši 4 000 000 Kč žalobkyně specifikovala tak, že za nepřiměřenou délku trestního řízení požaduje částku 150 000 Kč, za následky způsobeném trestním řízením v osobnostní sféře žalobkyně částku 2 000 000 Kč a za dehonestaci žalobkyně jako veřejně činné osoby s politickou kariérou částku 1 850 000 Kč. K nepřiměřené délce trestního řízení žalobkyně dále uvedla, že toto trvalo téměř 5 let, čímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu a k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobkyně nárokuje dle zavedené rozhodovací praxe soudů za 1 rok nezákonného trestního řízení částku 20 000 Kč a 50 000 Kč navýšení z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobkyni.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 11. 8. 2020 potvrdila, že u ní žalobkyně dne 25. 1. 2019 uplatnila nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 4 015 923,60 Kč, sestávající se z nároku na náhradu vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 15 923,60 Kč a nároku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou z titulu nezákonného rozhodnutí. Žalovaná požadavku žalobkyně na náhradu nákladů právního zastoupení plně vyhověla a nahradila jí částku 15 923,60 Kč. Dále žalobkyni vyslovila omluvu za nezákonné trestní stíhání a poskytla jí kompenzaci nemajetkové újmy ve výši 60 000 Kč, což žalobkyni sdělila svým stanoviskem ze dne 11. 8. 2020. Žalovaná současně namítla, že žalobkyně ve svém doplnění žalobních tvrzení rozdělila nárokovanou nemajetkovou újmu ve výši 4 000 000 Kč tak, že nově žádá kompenzaci ve výši 150 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení. Takovýto nárok však nebyl u žalované uplatněn, když žalobkyně uplatnila u žalované nárok pouze ve vztahu k nezákonnému rozhodnutí, resp. nezákonnému trestnímu stíhání žalobkyně. Žalovaná v této souvislosti navrhla zastavení uvedené části řízení z důvodu nesplnění obligatorní podmínky mimosoudního projednání tohoto nároku u žalované. Pro případ, že by žalobkyně u žalované dodatečně uplatnila nárok na kompenzaci nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení, spočívajícím v nepřiměřené délce předmětného trestního řízení, žalovaná by tomuto nároku nevyhověla z důvodu jeho promlčení. K vznesené námitce promlčení žalovaná dále uvedla, že předmětné trestní řízení pravomocně skončilo dne 9. 8. 2018, přičemž ode dne 10. 8. 2018 počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta, jejíž běh skončil dne 10. 2. 2019. Žaloba na náhradu škody u zdejšího soudu byla podána až po uplynutí promlčecí doby dne 25. 7. 2019. Vzhledem k tomu, že tento nárok nebyl u žalované řádně mimosoudně uplatněn, nemohlo dojít ke stavění promlčecí lhůty dle § 35 odst. 1 zákona č. 82/198 Sb. Žalovaná k předmětnému trestnímu řízení vedenému u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 6/2015 uvedla, že v daném případě došlo ohledně žalobkyně k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 25. 9. 2013. Žalovaná po provedeném šetření v rámci mimosoudního projednání nároku žalobkyně z hlediska nároku na náhradu vynaložených nákladů obhajoby tomuto požadavku plně vyhověla a žalobkyni nahradila požadovanou částku ve výši 15 923,60 Kč. K poskytnuté finanční kompenzaci žalobkyni za nemajetkovou újmu ve výši 60 000 Kč žalovaná uvedla, že tuto považuje i nadále za dostačující zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy. K tvrzení žalobkyně, že předmětné trestní řízení mělo dopad na majetkovou situaci žalobkyně, žalovaná podotýká, že orgány činné v trestním řízení do majetkové sféry žalobkyně nijak nezasáhly (nebylo vydáno žádné zajišťovací opatření apod.), přičemž z výsledků finančního šetření v rámci trestního stíhání žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně byla v nedobré finanční situaci již před zahájením trestního stíhání (viz strany 6 a 7 závěrečné zprávy o finančním šetření, které jsou kopiemi druhé strany listu [číslo] první strany listu [číslo] trestního spisu). Z uvedeného je dle žalované zřejmé, že na nemovitost ve vlastnictví žalobkyně bylo zřízeno zástavní právo, byl vydán exekuční příkaz k prodeji a vydána dražební vyhláška. Žalobkyně neměla žádné finanční prostředky na účtech, nevlastnila žádná vozidla. Pokud žalobkyně tvrdí, že o jejím trestním stíhání informoval tisk, v rámci mimosoudního projednání tohoto nároku u žalované žádný konkrétní článek dokládající medializaci trestního stíhání žalobkyně nepředložila. Rovněž nepředložila jediný důkaz o tom, že by trestním stíháním utrpěla její politická kariéra. Žalovaná v této souvislosti podotkla, že neodpovídá za práci či způsob prezentaci médii. Medializace je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení. V této souvislosti žalovaná poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011, zabývající se přerušením příčinné souvislosti medializace věci a odpovědnosti státu za škodu při takové medializaci. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu a přiznání žalované náhrady nákladů řízení.

4. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované ve svém podání ze dne 24. 9. 2020 uvedla, že žalovanou poskytnutá reparace ve výši 60 000 Kč se jeví s ohledem na okolnosti, délku, ale především subjektivní dopady trestního stíhání na straně žalobkyně jako zcela neadekvátní a nedostatečná. Žalobkyně rovněž neuznává námitku promlčení vznesenou ze strany žalované. Takovéto jednání považuje rovněž v příkrém rozporu s dobrými mravy.

5. Na základě předloženého Zápisu o dohodě, uzavřené mezi [stát. instituce] a [anonymizováno 7 slov] ze dne 10. 9. 2021, jedná za stát dnem podpisu této dohody ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 61/2019 [anonymizováno 7 slov], a to ve smyslu ust. § 6 odst. 1 zákona č. 201/2022 Sb.

6. Podáním došlým soudu dne 22. 9. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v rozsahu uplatněných nákladů obhajoby ve výši 15 923,60 Kč a v části nemajetkové újmy ve výši 60 000 Kč, s tím, že žalobkyně obdržela toto částečné plnění žalované dne 24. 8. 2020. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 10. 2021, č. j. 16 C 61/2019-135, bylo řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastaveno. Citované usnesení nabylo právní moci dne 26. 10. 2021. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobkyně na poskytnutí zadostiučinění ve výši 3 940 000 Kč.

7. Žalobkyně byla přípisem soudu ze dne 21. 1. 2022 vyzvána – pokud jde o požadovanou nemajetkovou újmu v souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobkyně – k doplnění konkrétních skutkových tvrzení a navržení důkazů k těmto svým tvrzením. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala vyjádřením ze dne 10. 2. 2022, v němž uvedla východiska a úvahy, které by, dle jejího názoru, měly být v tomto řízení zohledněny: V případě žalobkyně šlo o osobu veřejně i politicky činnou, z tohoto důvodu (i lokálně) veřejně známou. Dle žalobkyně je v jejím případě rovněž nutno zohlednit povahu hrozící sankce včetně trestní sazby, kterou byla žalobkyně ohrožena. Žalobkyni byl již v první instanci uložen trest nepodmíněný (pozn. soudu: žalobkyni byl v trestním řízení nepravomocně uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 5 let). Žalobkyně byla medializována obrazem i jménem, některé z užitých titulků staví všechny obviněné (žalobkyni nevyjímaje) do role vinných a již odsouzených osob ještě před pravomocným ukončením věci. Soud I. stupně (pozn. soudu: míněn rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 23. 8. 2016) udělal konkrétní chyby, z důvodu kterých mu byla odvolacím soudem vytčena mimo jiné zmatečnost, nelogičnost, protimluvnost, nekompletnost a nepřezkoumatelnost značné části odůvodnění původního rozsudku, jeho postavení na tvrzeních dílem neověřených a dílem neověřitelných, poskytnutých osobou nedůvěryhodnou a na výsledku věci zainteresovanou (vyhlídka nižšího trestu). Konkrétní dopady trestního stíhání do života žalobkyně se projevily jak v rovině osobní (stranění se kolegů, sousedů, občasné nadávky zcela cizích lidí) a partnerské (ostuda šla na maloměstě také za příbuznými žalobkyně – sestra, bratr – a za tehdejším partnerem – dnešním manželem žalobkyně, [celé jméno svědka]), zdravotní, tak v rovině pracovní (předčasné zrušení pracovního poměru žalobkyně u [anonymizována čtyři slova], celkem 3 roky nezaměstnanosti, způsobené i psychické problémy), potažmo finanční a politické (dlouhotrvající nezaměstnanost a související finanční nedostatek, tlaky na vystoupení ze strany a rezignaci z postup zastupitele města včetně členství ve výborech.

8. Dne 21. 2. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s tím, že setrvala na požadavku na zaplacení částky 150 000 Kč z titulu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení a na částce 380 388 Kč z titulu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. Ve zbývajícím rozsahu (tj. co do částky 3 409 612 Kč) vzala žalobkyně žalobu zpět, a to před zahájením jednání. Soud proto v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby v souladu s ust. § 96 odst. 1, 4 o. s. ř. řízení zastavil (výrok I. rozsudku).

9. Po tomto dalším částečném zpětvzetí žaloby tak zůstala předmětem řízení částka 150 000 Kč jakožto nemajetková újma za nepřiměřenou délku předmětného trestního řízení a částka 380 388 Kč jakožto nemajetková újma z titulu nezákonného trestního stíhání žalobkyně.

10. Mezi žalobkyní a žalovanou je nesporné, že žalobkyně byla v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 6/2015 pravomocně zproštěna obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, přičemž právní moc zprošťujícího rozsudku ve vztahu k žalobkyni nastala dne 9. 8. 2018. Dále je mezi účastníky nesporné, že žalobkyně uplatnila mimosoudně podáním ze dne 21. 1. 2019, které žalované došlo dne 25. 1. 2019, nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 4 000 000 Kč a nárok na náhradu nákladů obhajoby. Mezi žalobkyní a žalovanou je konečně nesporné, že žalovaná ve svém stanovisku ze dne 11. 8. 2020 přiznala žalobkyni náhradu obhajného ve výši 15 923,60 Kč a na kompenzaci nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání částku 60 000 Kč. Žalovaná se současně žalobkyni za nezákonné trestní stíhání omluvila.

11. V této souvislosti vzal soud z mimosoudního uplatnění nároku žalobkyně u žalované podáním ze dne 21. 1. 2019 za prokázané, že žalobkyně uplatnila nárok nadepsaný jako náhrada nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem – průtahy v řízení. V samotném nároku pak žalobkyně popisuje jednotlivé následky předmětného trestního stíhání v jejích osobnostních sférách. Dále v tomto podání uvádí, že vzhledem k tomu, že samotné trestní řízení trvalo prakticky 5 let, tato délka soudního řízení se projevila i na zdravotním stavu žalobkyně. Psychické problémy žalobkyně se dále prohlubovaly s délkou předmětného trestního řízení. Žalobkyně v tomto podání požaduje nemajetkovou újmu ve výši 4 000 000 Kč a majetkovou újmu v rozsahu nákladů obhajoby dle přiložené faktury. Podáním ze dne 25. 1. 2019 žalovaná potvrdila, že tohoto dne bylo žalované doručeno podání žalobkyně týkající se předmětné trestní věci u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 68 T 6/2015 Stanoviskem ze dne 11. 8. 2020 pak žalovaná přiznala žalobkyni na náhradě majetkové újmy požadovanou částku 15 923,60 Kč jakožto účelně vynaložené náklady obhajoby a částku 60 000 Kč představující kompenzaci nemajetkové újmy vzniklé trestním stíháním žalobkyně. Současně žalovaná v tomto podání vyslovila žalobkyni omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobkyně. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z citovaných listin.

12. Z připojeného vyšetřovacího a trestního spisu Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně, sp. zn. 68 T 6/2015 soud považuje za podstatné uvést následující skutečnosti: Usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, SKPV, odbor hospodářské kriminality ve [obec] ze dne 25. 9. 2013, [číslo jednací] ze dne 25. 9. 2013 bylo zahájeno trestní stíhání osob: 1) [jméno] [příjmení], 2) [jméno] [příjmení], 3) [titul] [jméno] [příjmení], 4) [jméno] [příjmení] a 5) [celé jméno žalobkyně] jako obviněných ze spáchání zvlášť závažného zločinu krácení daně, poplatků a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, zčásti dokonaného a zčásti nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 trestního zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, skutek I - obvinění 1), 2), 3); zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, skutek II - obvinění 2), 3); v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, skutek III - obvinění 2), 3); zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, skutek IV - obviněná 4); zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, formou účastenství jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c), skutek IV - obviněná 5); zločinu podplácení podle § 332 odst. 1 aliena prvá, 2 písm. a), b) trestního zákoníku, skutek V - obviněný 1); dvou zvlášť závažných zločinů úvěrový podvod podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 trestního zákoníku, skutek VI, VII - obviněný 1). Obviněná [celé jméno žalobkyně] převzala usnesení o zahájení trestního stíhání téhož dne – tj. 25. 9. 2013. Dalším usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, SKPV, odbor hospodářské kriminality ve [obec] ze dne 11. 12. 2014 bylo zahájeno trestní stíhání osob [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] jako obviněných ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Ze strany obviněných [příjmení], [příjmení] a [příjmení] byly podány stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 25. 9. 2013. Usnesením Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 16. 10. 2013 byly tyto stížnosti všech tří obviněných státním zástupcem zamítnuty jako nedůvodné. Ve věci bylo dále rozhodováno též Ústavním soudem ČR, který usnesením ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 3796/13, odmítl ústavní stížnost stěžovatelky [jméno] [příjmení] proti shora uvedenému usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 25. 9. 2013 i proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 16. 10. 2013. Ze strany obviněných byly podávány žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu, jakož i návrhy na zastavení trestního stíhání. Konkrétně v případě obviněné [celé jméno žalobkyně] byl podán návrh na zastavení trestního stíhání datovaný dnem 4. 9. 2014. Obviněná [celé jméno žalobkyně] si svého obhájce nezvolila a ani jí nebyl obhájce zvolen jinou oprávněnou osobou, z tohoto důvodu policejní orgán požádal dne 26. 9. 2013 Okresní soud ve [obec] o ustanovení obhájce pro tuto obviněnou. Okresním soudem ve [obec] byl obviněné [příjmení] [celé jméno žalobkyně] dne 27. 9. 2013 ustanoven obhájcem [titul] [jméno] [příjmení], advokát. K návrhu [celé jméno žalobkyně] na zastavení trestního stíhání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočka ve Zlíně dne 19. 9. 2014 sdělila, že tomuto návrhu v této fázi trestního řízení nevyhovuje. Policejním orgánem byla rovněž vydána usnesení o zajištění náhradní hodnoty – peněžních prostředků ve věci obviněné [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a to usneseními ze dne 27. 9. 2013. Proti těmto usnesením byly podány stížnosti, které byly zamítnuty usneseními Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně. Od 3. 10. 2013 byly postupně prováděny výslechy jednotlivých obviněných. Další doplňující výslechy v závislosti na výsledcích trestního řízení byly ze strany policejního orgánu realizovány v únoru 2014, a poté v lednu a únoru roku 2015. Obžalovaná [celé jméno žalobkyně] byla konkrétně jako obviněná vyslechnuta dne 7. 10. 2013. Ke svým majetkovým poměrům a příjmu uvedeného dne uvedla, že je vlastníkem domu v [obec], [list vlastnictví]. Čistý měsíční příjem uvedla ve výši 8 200 Kč (první příjem až od 15. 10. 2013). Následně je v protokole tento údaj upraven a uvedena pracovní neschopnost – 18 000 Kč, zastupitelka – 2 800 Kč. Dále byla policejním orgánem postupně vyslechnuta řada svědků: Dne 11. 10. 2013 - svědek [jméno] [příjmení], dne 8. 11. 2013 - svědkyně [jméno] [příjmení], dne 11. 11. 2013 - svědek [jméno] [příjmení], dne 14. 11. 2013 - svědek [jméno] [příjmení], dne 4. 12. 2013 - svědek [jméno] [příjmení], dne 5. 12. 2013 - svědkyně [jméno] [příjmení], dne 5. 12. 2013 - svědkyně [jméno] [příjmení] a svědek [jméno] [příjmení], dne 12. 3. 2014 - svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], dne 24. 2. 2015 - opět svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], dne 21. 3. 2014 - svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], dne 6. 3. 2014 - svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], dne 6. 3. 2014 - svědek [jméno] [příjmení], dne 24. 4. 2014 - svědek [jméno] [příjmení], dne 29. 4. 2014 - svědek [jméno] [příjmení], dne 19. 5. 2014 - svědek [jméno] [příjmení], dne 26. 5. 2014 - svědek [jméno] [příjmení], dne 8. 1. 2015 - svědkyně [jméno] [příjmení], dne 18. 2. 2015 - svědek [jméno] [příjmení]. Policejním orgánem bylo též shromážděno velké množství listinných důkazů týkajících se účetnictví firmy [právnická osoba] jednatele [jméno] [příjmení], a to včetně daňových přiznání, účetnictví společnosti, výkazů zisku a ztrát, knih analytické evidence, obratové předvahy, účetních deníků, pokladních deníků, výpisů z bankovního účtu společnosti, výpisů peněz z pokladny, saldo konto – nevyrovnané položky – podrobný výpis podle firem, e-mailové korespondence a podobně. Ve spise bylo rovněž policejním orgánem shromážděno velké množství listinných důkazů týkající se faktur vystavených konkrétními obchodními firmami jakožto dodavateli odběrateli [právnická osoba], byly založeny kupní smlouvy, smlouvy o úvěru, smlouvy o zajištění závazků, nabídky, dodací listy, leasingové smlouvy, nájemní smlouvy a podobně. Policejním orgánem byla provedena též řada dožádání, a to jak ve vztahu k Finančnímu úřadu [obec], tak i ve vztahu například k [právnická osoba] [příjmení], [právnická osoba] [anonymizováno], [stát. instituce] a podobně. Ve vztahu ke [právnická osoba] [anonymizováno] byla finančním úřadem prováděná daňová kontrola. Před samotným zahájením trestního stíhání bylo k žádosti policejního orgánu Okresním soudem ve [obec] povoleno provedení odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu, když uvedené odposlechy byly umístěny v kanceláři následně tří obviněných pracovnic finančního úřadu. Následně byly provedené odposlechy policejním orgánem odborně vyhodnocovány. Policejním orgánem bylo též provedeno fyziodetekční vyšetření [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně], a to na základě jejich souhlasu. Další 3 obviněné s provedení fyziodetekčního vyšetření nesouhlasily. Žádostí ze dne 17. 12. 2013 požádal policejní orgán Generální finanční ředitelství, samostatný odbor řízení rizik při správě daní v Praze 1, Lazarská 15/7 o podání odborného vyjádření ve věci všech obviněných, kdy Generální finanční ředitelství bylo policejním orgánem požádáno o posouzení a zodpovězení konkrétních položených otázek prostřednictvím odborného vyjádření. Policejním orgánem byly taktéž podány žádosti o poskytnutí informací konkrétním subjektům v rámci součinnost, a to: [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [příjmení] [příjmení]. Policejním orgánem byly rovněž vyžádány zprávy o pověsti, rejstříky trestů, případně zpráva z místa bydliště ohledně obviněných. Dle opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob ohledně obviněné [celé jméno žalobkyně] ze dne 16. 12. 2014 neměla obviněná žádný záznam v trestním rejstříku. Dle zprávy o pověsti [územní celek] ze dne 7. 12. 2014 nebylo proti [celé jméno žalobkyně] vedeno žádné přestupkové řízení. Ze závěrečné zprávy finančního šetření Policie ČR ze dne 28. 8. 2014 ohledně každého z jednotlivých obviněných bylo zjištěno, že k datu podání této závěrečné zprávy neměla [celé jméno žalobkyně] založeny žádné účty u bankovních ústavů, kdy pouze u [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] měla na základě smlouvy o stavebním spoření založené dne 7. 6. 20 zůstatek ve výši 560 Kč. U [právnická osoba] měla založeno životní pojištění [anonymizována dvě slova] s celkovou částkou zaplaceného pojistného 34 800 Kč, kdy k datu 13. 3. 2012 bylo pojistné redukováno. Na penzijním připojištění u [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] s datem vzniku 1. 10. 2008 byl k datu 5. 8. 2013 zůstatek včetně státní podpory ve výši 5 815,88 Kč. Dále byla [celé jméno žalobkyně] vlastníkem nemovitosti - stavby v obci [adresa] - objekt k bydlení se zahradou a stavební parcelou, kdy na této nemovitosti vázlo zástavní právo [právnická osoba], se zapsaným exekučním příkazem k prodeji nemovitých věcí a uvedenou dražební vyhláškou. Dále byla vlastníkem osobního automobilu rok výroby 1997 se stavem - dočasně vyřazeno. Dne 28. 4. 2015 došel Krajskému státnímu zastupitelství v Brně - pobočka ve Zlíně návrh na podání obžaloby proti všem uvedeným pěti obviněným. Dne 26. 5. 2015 došla Krajskému soudu v Brně - pobočka ve Zlíně obžaloba na všech 5 obviněných včetně [celé jméno žalobkyně], když konkrétně v části IV bylo [celé jméno žalobkyně] kladeno za vinu následující jednání: [jméno] [příjmení], jako referentka kontrolního oddělení Finančního úřadu v [obec] provádějící úřední činnost u daňového subjektu - [právnická osoba], [anonymizováno], za pomoci [celé jméno žalobkyně] jako odborného konzultanta [právnická osoba], [anonymizováno] tím, že v souvislosti s obstaráním bezproblémového daňového řízení u [právnická osoba], [anonymizováno], dne 13. 11. 2012 v [obec] na ulici [adresa] [číslo], v kanceláři [právnická osoba], [anonymizováno], v průběhu místního šetření prováděného u [právnická osoba], [anonymizováno], za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2012, požádala jednatele společnosti [právnická osoba], [jméno] [příjmení] o částku 500 000 Kč, za což mu přislíbila ovlivnění výsledku místního šetření ke zdaňovacímu období 3. čtvrtletí roku 2012 tím způsobem, že nebude ověřovat fiktivní daňové doklady vložené do účetnictví [jméno] [příjmení] a do druhého dne zajistí vyplacení nadměrných odpočtů, o peníze požádala tak, že tento požadavek sdělila [celé jméno žalobkyně], jednající za společnost [právnická osoba], během místního šetření, která požadavek dále sdělila [jméno] [příjmení], jenž toto odmítl s tím, že dohoda zněla tak, že peníze bude pracovnicím Finančního úřadu v [obec] předávat teprve po vyplacení nadměrného odpočtu, přičemž k předání peněz [jméno] [příjmení] nedošlo, a [celé jméno žalobkyně] věděla o úmyslu [jméno] [příjmení] neoprávněně se obohatit a jednala v úmyslu, aby k neoprávněnému obohacení [jméno] [příjmení] došlo. Tím dle podané obžaloby [celé jméno žalobkyně] spáchala zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, formou účastenství jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Podáním ze dne 29. 6. 2015 podala obžalovaná [titul] [jméno] [příjmení] Krajskému soudu v Brně - pobočka ve Zlíně podnět k předběžnému projednání obžaloby dle ustanovení § 185 a následující trestního zákoníku. Dne 12. 8. 2015 soud nařídil hlavní líčení ve dnech. 19. 10., 22. - 23. 10., 26. 10., 5. - 6. 11. 2015 vždy v 8:30 hodin. Podáním ze dne 1. 10. 2015 oznámila soudu obhájkyně obžalovaného [jméno] [příjmení] – [titul] [jméno] [příjmení] vypovězení udělené plné moci obžalovanému z důvodu narušení důvěry mezi advokátem a klientem. Opatřením ze dne 8. 10. 2015 soud ustanovil obžalovanému [jméno] [příjmení] obhájcem [titul] [jméno] [příjmení]. Podáním ze dne 14. 10. 2015 požádala ustanovená obhájkyně [titul] [jméno] [příjmení] o odročení nařízených hlavních líčení z důvodu nedodržení lhůty dle § 198 trestního řádu v případě hlavního líčení nařízeného na den 19. 10. 2015 jakož i z důvodu nutnosti seznámit se s obsáhlým spisovým materiálem. Dle protokolu o hlavním líčení ze dne 19. 10. 2015 ve věci nebylo jednáno, přičemž hlavní líčení bylo soudem odročeno na 25. 1., 28. 1., 1. 2., 4. až 5. 2. 2016 vždy v 8:30 hodin z důvodu umožnění obhájkyně obžalovaného [příjmení] seznámit se spisem, za účelem předvolání svědků. Hlavní líčení bylo konáno dne 25. 1. 2016, 28. 1. 2016, 1. 2. 2016, 4. 2. 2016 a 5. 2. 2016. V závěru bylo hlavní líčení odročeno na 4., 5. 7. a 8. 4. 2016 vždy v 8:30 hodin. Obžalovaná [celé jméno žalobkyně] v rámci svého výslechu při hlavním líčení dne 28. 1. 2016 ke svým poměrům vypověděla, že je v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Pracovní poměr jí nikde netrvá, její 2 pracovní poměry skončily v dubnu. [jméno] [příjmení] byla jejím druhým zaměstnavatelem, kde pracovala jako asistentka. Příjem má v podobě nemocenské - zhruba 18 000 Kč a potom má jako zastupitelka města zhruba 2 800 Kč. Dále uvedla, že těch 18 000 Kč má přiznaných Okresní správou sociálního zabezpečení Olomouc jenom do 25. 2. 2016. Žádostí ze dne 15. 2. 2016 požádala obžalovaná [celé jméno žalobkyně] o provedení dalších důkazů v hlavním líčení - konkrétně vyslechnutí svědků [celé jméno svědka] a [titul] [jméno]. [příjmení] - ekonomky firmy [právnická osoba] Opatřením Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 4. 3. 2016 byl obžalovanému [jméno] [příjmení] soudem ustanoven nový obhájce – [titul] [jméno] [příjmení], advokátka. Hlavní líčení byla konána ve dnech 4. a 5. 4. 2016. V závěru bylo hlavní líčení odročeno za účelem předvolání dalších svědků, případně vyžádání listin a provedení odposlechů na 30. - 31. 5. 2016, 6. - 7. 6. 2016, vždy v 8:30 hodin. Dne 13. 5. 2016 soudu došel mimo jiné návrh na doplnění dokazování v podobě Posouzení odborného vyjádření Generálního finančního ředitelství zpracované [titul] [jméno] [příjmení], advokátem, ze dne 11. 2. 2016. Nařízená hlavní líčení byla konána v termínu dne 30. 5. 2016. Při tomto hlavním líčení byli vyslechnuti další předvolaní svědci - mimo jiné též [celé jméno svědka], [datum narození]. Svědek mimo jiné uvedl, že je druhem obžalované [celé jméno žalobkyně]. Žijí spolu 10 let. K pracovnímu uplatnění své družky svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že někdy před Vánocemi roku 2011 se uskutečnil kontakt [celé jméno žalobkyně] s podnikatelem panem [příjmení], kdy [titul] [celé jméno žalobkyně] přišla domů nadšená, že bude dělat zase právní služby, že bude mít zaměstnání. Příslib zaměstnání byl někdy po Novém roce, koncem února, pak se přesunul na duben, poté na červen a stále se to odsouvalo (poznámka míněno rok 2012). [titul] [celé jméno žalobkyně] pracovala u podnikatele pana [příjmení] bez smlouvy, bylo jí slibováno, že bude mít smlouvu, že bude zaměstnána. Svědek [celé jméno svědka] z toho nadšený nebyl. [titul] [celé jméno žalobkyně] na to podle svědka přistoupila proto, že byli v poměrně dost velké finanční tísni a žili ze svědkova důchodu a trochu jim vypomáhala rodina. Proto [titul] [celé jméno žalobkyně] přistoupila na toto řešení. K zaměstnání nakonec nedošlo. Pořád se to oddalovalo. [titul] [celé jméno žalobkyně] po panu [příjmení] potřebovala, aby jí za služby, které mu před tím dělala, zaplatil. Jednou svědkovi na účet přišlo asi 20 000 Kč - únor, březen roku 2012. Svědek netuší, do kdy jeho družka pro pana [příjmení] pracovala. Svědek v závěru sdělil, že pro pana [příjmení] paní [celé jméno žalobkyně] jako právnička pracovala 10 měsíců zadarmo. V závěru bylo hlavní líčení odročeno za účelem předvolání dalších svědků, zpracovatelů odborných vyjádření a přehrání odposlechů, a to na den 15., 16. a 18. 8. 2016 vždy v 8:30 hodin. Nařízená hlavní líčení byla konána ve dnech 15. 8., 16. 8. a 18. 8. 2016. Dne 18. 8. 2016 byly též předneseny závěrečné návrhy. Hlavní líčení bylo poté odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 23. 8. 2016. V průběhu všech uvedených hlavních líčení soud vyslechl velké množství svědků, a to jak svědků vyslechnutých v přípravném řízení, tak i dalších svědků navržených ze strany obžalovaných. Rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 23. 8. 2016, č. j. 68 T 6/2015-5864, byli všichni obžalovaní uznáni vinnými – konkrétně obžalovaná [celé jméno žalobkyně] tím, že umožnila jinému, aby v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu pro sebe žádal úplatek a spáchal takový čin jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě značný prospěch, čímž spáchala zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, formou účastenství jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 5 let. Předsedkyně senátu v souvislosti s vypracováním rozsudku opakovaně požádala o prodloužení lhůty k jeho vyhotovení, a to do 26. 10. 2016, což jí bylo pověřeným místopředsedou soudu povoleno. Ze strany obžalovaných byla podána odvolání proti tomuto odsuzujícímu rozsudku. Dne 25. 11. 2016 došlo konkrétně Krajskému soudu v Brně - pobočka ve Zlíně odvolání obžalované [celé jméno žalobkyně]. Dle předkládací zprávy předmětný trestní spis došel Vrchnímu soudu v Olomouci dne 8. 12. 2016. Dne 8. 2. 2017 bylo Vrchním soudem v Olomouci nařízeno veřejné zasedání na den 22. až 23. 3. 2017 vždy 9:00 hodin. Veřejné zasedání u Vrchního soudu v Olomouci bylo konáno ve dnech 22. 3. a 23. 3. 2017. V závěru byl vynesen rozsudek. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 3. 2017, č. j. 5 To 91/2016-6543, byl napadený rozsudek z podnětu všech podaných odvolání částečně zrušen, a to ohledně všech obžalovaných ve výrocích o vině pod body I. - V. a pod bodem VIII., dále ve výrocích o trestech a způsobu jejich výkonu a ve výroku o zabrání zajištěné náhradní hodnoty. Současně bylo nově rozhodnuto tak, že se obžalovaný [jméno] [příjmení] za 2 pokusy zvlášť závažných zločinů úvěrového podvodu, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod body VI. a VII. nezměněn, odsuzuje k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců. Podle § 259 odst. 1 trestního řádu byla věc ve zbývající zrušené části vrácena soudu prvého stupně. K žádosti předsedy senátu odvolacího soudu mu bylo povoleno prodloužení lhůty k vypravení tohoto rozhodnutí do 21. 7. 2017. Dne 14. 8. 2017 požádala obžalovaná [celé jméno žalobkyně] Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. K této žádosti obžalovaná [titul] [celé jméno žalobkyně] mimo jiné doložila též potvrzení o dobách vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání vystaveného Úřadem práce České republiky - Krajská pobočka ve [obec] dne 28. 7. 2017, dle kterého byla jmenovaná vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od 25. 6. 2012 do 31. 8. 2013 s poskytovanou podporou v nezaměstnanosti v době od 25. 6. 2012 do 24. 11. 2012 a dále od 26. 2. 2016, kdy podpora v nezaměstnanosti jí byla poskytována v době od 26. 2. 2016 do 25. 10. 2016. Dne 24. 8. 2017 soudu došlo dovolání odsouzeného [jméno] [příjmení] proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 3. 2017. Dne 29. 8. 2017 soud prvého stupně nařídil hlavní líčení ve dnech 30. 10. a 2. 11. 20 vždy v 9:00 hodin. Na den 30. 10. 2017 v 8:00 hodin bylo rovněž nařízeno neveřejné zasedání. Dne 31. 8. 2017 soudu došla žádost odsouzeného [jméno] [příjmení] o odklad výkonu trestu ze zdravotních důvodů. Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 6. 9. 2017, č. j. 68 T 6/2015-6701, bylo k návrhu obžalované [celé jméno žalobkyně] rozhodnuto tak, že obžalovaná nemá nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Usnesení nabylo právní moci dne 15. 9. 2017. Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 30. 10. 2017 bylo rozhodnuto o doplnění protokolu o hlavním líčení ze dne 4. 2. 2016. Nařízené hlavní líčení bylo konáno dne 30. 10. 2017, kdy v závěru bylo odročeno na dny 18. 12. 2017 a 22. 12. 2017 za účelem doplnění dokazování. K nařízenému hlavnímu líčení ve dnech 18. 12. a 22. 12. 2017 soud předvolal další svědky. Sdělením ze dne 6. 12. 2017 soud odvolal nařízené hlavní líčení na dny 18. 12. 2017 a 22. 12. 2017 z důvodu omluvy přísedícího. Dne 14. 12. 2017 došla soudu plná moc udělená obžalovanou [celé jméno žalobkyně] advokátu [titul] [jméno] [příjmení]. Plná moc je datována dnem 6. 12. 2017. V souvislosti se zrušením posledně uvedených termínů hlavního líčení soud současně dne 5. 12. 2017 nařídil hlavní líčení na dny 26. 2. 2018 a 1. 3. 2018. Nařízené hlavní líčení v termínech 26. 2. 2018 a 1. 3. 2018 byla zrušena z důvodu onemocnění obžalovaného [příjmení], který ze zdravotních důvodů nebyl schopen dálkové eskorty na hlavní líčení. Dne 26. 2. 2018 soud nařídil nové termíny hlavního líčení ve dnech 24. 4. a 26. 4. 2018. Hlavní líčení bylo konáno dne 26. 4. 2018. V závěru byly předneseny závěrečné řeči a hlavní líčení bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 1. 6. 2018. Při hlavním líčení dne 1. 6. 2018 byl vynesen rozsudek. Rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 1. 6. 2018, č. j. 68 T 6/2015-7087, byla obžalovaná [celé jméno žalobkyně] podle § 226 písm. a) trestního zákoníku zproštěna obžaloby ze spáchání zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, [celé jméno žalobkyně] formou účastenství jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Soud současně vynesl odsuzující rozsudek ve vztahu k některým obžalovaným - obžalovanému [jméno] [příjmení], obžalované [titul] [jméno] [příjmení] a obžalované [jméno] [příjmení], ve vztahu k některým skutkům pak byli rovněž obžalovaný [příjmení], obžalovaná [příjmení], [příjmení] a [příjmení] zproštěni obžaloby. Ve vztahu k obžalované [celé jméno žalobkyně] nabyl zprošťující rozsudek právní moci dne 9. 8. 2018. K žádosti předsedkyně senátu jí bylo povoleno prodloužení lhůty k vypracování tohoto rozsudku do 31. 7. 2018 Trestní řízení poté dále pokračovalo z důvodu odvolání některých obžalovaných proti odsuzujícím výrokům uvedeného rozsudku. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z předmětného vyšetřovacího a trestního spisu Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně, sp. zn. 68 T 6/2015.

13. Žalobkyně na podporu svých tvrzení doložila konkrétní listinné důkazy: Pracovní smlouvou ze dne 31. 12. 2013 byl uzavřen pracovní poměr mezi zaměstnavatelem – [anonymizováno 6 slov] a žalobkyní [celé jméno žalobkyně], když pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou – po dobu nemoci [titul] [jméno] [příjmení]. Pracovní poměr vznikl dnem 1. 1. 2014. Výše mzdy byla stanovena mzdovým výměrem. Dle mzdového výměru ze dne 31. 12. 2013 byla žalobkyni s účinností od 1. 1. 2014 přiznána tarifní mzda ve výši 25 070 Kč měsíčně plus výkonová odměna. Dne 31. 3. 2014 byla uzavřena dohoda o změně této pracovní smlouvy mezi [anonymizováno 6 slov] a žalobkyní tak, že s účinností od 1. 4. 2014 se sjednaný pracovní poměr na dobu určitou – po dobu nemoci [titul] [jméno] [příjmení] – mění na pracovní poměr na dobu určitou do 15. 4. 2014. Dne 1. 9. 2013 byla uzavřena pracovní smlouva mezi žalobkyní, jakožto zaměstnancem, a [jméno] [příjmení], jako zaměstnavatelem, kdy dle této pracovní smlouvy měla žalobkyně sjednaný u zaměstnavatele pracovní poměr na dobu určitou, a to od 1. 9. 2013 do 31. 8. 2014 s délkou pracovní doby 24 hodin týdně a měsíční hrubou mzdou 9 300 Kč. Pracovní zařazení žalobkyně u tohoto zaměstnavatele bylo na pozici asistent. Dne 30. 4. 2014 byla uzavřena mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] dohoda o rozvázání pracovního poměru na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2013 s tím, že tento pracovní poměr končí dohodou dnem 30. 4. 2014. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z citovaných listin. Z osvědčení o zvolení členem zastupitelstva [územní celek] ze dne 20. 10. 2014 vzal soud za prokázané, že [stát. instituce] osvědčuje zvolení [celé jméno žalobkyně] členkou zastupitelstva [územní celek] dne 11. 10. 2014. Z Usnesení z ustavujícího prvého zasedání zastupitelstva [územní celek], konaného dne 6. 11. 2014, vzal soud mimo jiné za prokázané, že zastupitelstvo [územní celek] zvolilo jako neuvolněného člena kontrolního výboru zastupitelstva [celé jméno žalobkyně]. Žalobkyně dále doložila články ze zpravodajských serverů – [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa] nebo [webová adresa] i kopie konkrétních novinových článků, v nich jsou obsaženy informace o průběhu a vývoji předmětného trestního stíhání [titul] [celé jméno žalobkyně], tří pracovnic Finančního úřadu v [obec] i podnikatele [příjmení], jakož i komentáře konkrétních osob včetně žalobkyně k tomuto řízení. O předmětném trestním řízení informovala ve svém vysílání i [anonymizováno] – viz pořad [anonymizována tři slova] s premiérou dne 23. 8. 2016. K posledně uvedenému žalobkyně doložila vytištěné informace o stránkách pořadu.

14. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření - adresovaném svému právnímu zástupci - dne 31. 1. 2022 v rámci doplnění skutkových tvrzení sdělila, že (v průběhu předmětného trestního řízení) vazebně stíhána nebyla. Zastupitelkou [územní celek] (neuvolněnou) byla zvolena v řádných volbách 10. až 11. 10. 2014. Rezignovat musela proto, neboť uspěla ve výběrovém řízení na místo referenta stavebního úřadu [stát. instituce] (neslučitelnost funkcí výkonu funkce člena zastupitelstva a zároveň zaměstnance městského úřadu téhož města, který vykonává přímo státní správu vztahující se k územní působnosti daného města). Do tohoto pracovního poměru žalobkyně nastoupila 1. 9. 2017, na funkci zastupitelky rezignovala k 31. 8. 2017. Žalobkyně práci nutně potřebovala, protože od 30. 4. 2014 byla bez práce a v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Současně s funkcí zastupitelky byla žalobkyně členkou kontrolního výboru zastupitelstva a také členkou sociální komise rady města. Žalobkyně měla psychické problémy zhruba od konce roku 2017. Dne 11. 1. 2019 jí obvodní lékařka napsala doporučení k psychologovi ([titul] [jméno] [příjmení] v [obec]), ovšem po třech marných pokusech se k ní dostat od toho žalobkyně upustila. Léčena je antidepresivy [anonymizováno] předepisovanými dosud obvodní lékařkou pro úzkostně depresivní symptomatologie, nespavost, stavy až vnitřní agrese a neklid. V průběhu trestního řízení bývalí spolupracovníci žalobkyně z finančního úřadu, když ji měli potkat, přecházeli na druhou stranu chodníku. V [obec], kam žalobkyně jezdila pečovat o onkologicky nemocnou kamarádku [jméno] [příjmení] jí vedoucí strážník Městské policie [obec] – [jméno] [příjmení] – nadával do„ známých korupčnic a podvodnic“, že to viděl v televizi. U tohoto výstupu byl přítomen tehdejší přítel žalobkyně a její současný manžel [celé jméno svědka]. Někdy v roce 2014 nebo 2015 byla žalobkyně předvolána na výkonný výbor Okresního výboru [politická strana] v [obec], kde byli přítomni i členové krajského výboru. Zde se žalobkyně musela zpovídat z toho, zda se dopustila činu, pro který byla obviněna. Žalobkyně měla být vyloučena ze strany. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla od roku 2014 až do 1. 9. 2017 bez práce, nemohla splácet své závazky. Žalobkyně spadla do insolvence a přišla o veškerý majetek. S přítelem se soustavně hádali kvůli nedostatku finančních prostředků.

15. Žalovaná na podporu svých tvrzení rovněž doložila konkrétní listinné důkazy: Dle jmenného seznamu zvolených zastupitelů dle abecedy pro okres a [územní celek] při volbách do zastupitelstev obcí ve dnech 10. 10. až 11. 10. 2014 byla zvolena rovněž [celé jméno žalobkyně] za [politická strana] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova]. Dle tiskové zprávy [územní celek] ze dne [datum] žalobkyně rezignovala na mandát zastupitelky z důvodu neslučitelnosti funkcí, které jí ze zákona zapovídá výkon funkce člena zastupitelstva a zároveň zaměstnance městského úřadu téhož města, který vykonává přímo státní správu vztahující se k územní působnosti daného města. O rezignaci žalobkyně na mandát zastupitelky [obec] informoval též [webová adresa], v němž je mimo jiné dále uvedeno, že do zastupitelstva byla žalobkyně zvolena v roce 2014, přičemž od 1. 9. (2017) pracuje na stavebním úřadu. Server [webová adresa] dne 19. 10. 2015 informoval v rámci kauzy předmětného trestního stíhání o tom, že jednou z obviněných v kauze údajné korupce na [anonymizováno] pobočce finančního úřadu je také opoziční zastupitelka [obec] za [politická strana] [celé jméno žalobkyně]. Vinu odmítá a na post rezignovat nehodlá. Podle starosty [město] [jméno] [příjmení] kauza [celé jméno žalobkyně] jako opoziční zastupitelky město zatím nepoškozuje.„ Platí presumpce neviny“, prohlásil [příjmení]. Místopředsedkyně krajských [politická strana] [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobkyně] k odstoupení nevyzvala s odkazem na presumpci neviny. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z citovaných listin. Žalovaná k finanční (majetkové) situaci žalobkyně doložila vyjádření [titul] [jméno] [příjmení], státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 17. 7. 2020, v němž jmenovaná k dotazu žalované sděluje, že jí není nic známo o tom, že by probíhající trestní řízení mělo dopad na majetkovou situaci žalobkyně. Orgány činné v trestním řízení do její majetkové sféry nijak nezasáhly (nebylo vydáno žádné zajišťovací opatření apod.), přičemž z výsledků finančního šetření bylo zjištěno, že [celé jméno žalobkyně] byla v nedobré finanční situaci již před zahájením trestního stíhání – je zřejmé, že na nemovitost ve vlastnictví [titul] [celé jméno žalobkyně] bylo zřízeno zástavní právo, byl vydán exekuční příkaz k prodeji a vydána dražební vyhláška, [titul] [celé jméno žalobkyně] neměla žádné finanční prostředky na účtech, nevlastnila žádná vozidla. Z přihlášek pohledávek do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] v insolvenční věci dlužníka [celé jméno žalobkyně] má soud za prokázány následující skutečnosti: Přihláškou pohledávky z 20. 2. 2015 uplatnil věřitel [právnická osoba] několik pohledávek za dlužníkem [celé jméno žalobkyně] – konkrétně pohledávku v částce 850 000 Kč splatnou od 11. 8. 2011, pohledávku ve výši 150 000 Kč splatnou od téhož data, pohledávku v částce 295 070,27 Kč splatnou od 4. 7. 2010, pohledávku v částce 184 985,28 Kč splatnou od 4. 7. 2012, jakož i další pohledávky se splatností od roku 2010, 2011 či 2012. Další věřitel [titul] [jméno] [příjmení] uplatnil proti žalobkyni v insolvenčním řízení pohledávku ve výši 7 865 Kč z exekučního řízení nařízeného usnesením [název soudu] ze dne 4. 7. 2012. Další věřitel [právnická osoba] uplatnil v insolvenčním řízení proti žalobkyni pohledávku v celkové výši 113 813 Kč s příslušenstvím od 30. 10. 2012 [právnická osoba] uplatnil proti žalobkyni v insolvenčním řízení pohledávky v celkové výši 90 250 Kč, když uvedená splatnost všech jednotlivých pohledávek nastala v roce 2012. Další přihlášený věřitel [právnická osoba] uplatnil proti žalobkyni pohledávky v celkové výši 91 998 Kč splatné v září roku 2011. Věřitel [jméno] [příjmení] přihlásil do insolvenčního řízení svoji pohledávku za žalobkyní v celkové výši 13 801,25 Kč se splatností od 30. 10. 2011. Konečně věřitelka [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] uplatnila v insolvenčním řízení proti žalobkyni své pohledávky v celkové výši 186 927,94 Kč, u nichž prodlení žalobkyně nastalo rovněž v průběhu roku 2012. Z detailu insolvenčního řízení vedeného proti žalobkyni u Krajského soudu v Brně pod shora uvedenou spisovou značkou má soud za prokázané, že právní moc usnesení o úpadku spojeném s prohlášením konkursu nastala dne 1. 2. 2017. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 8. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka], byl konkurs prohlášený na majetek dlužníka (žalobkyně) zrušen po splnění rozvrhového usnesení. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z citovaných listin.

16. Žalobkyně navrhla k prokázání jednotlivých uvedených dopadů do jejích osobnostních sfér výslechy níže uvedených svědků.

17. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že se se žalobkyní znají po stranické linii asi 10 let. Svědkyně je členkou [politická strana]. Svědkyně vypověděla, že pokud jde o„ samotnou záležitost“, žalobkyně se dostala do této nepříjemné situace v souvislosti s její pracovní náplní. Jednalo se o nějaký daňový únik asi ve výši 20 mil. Kč. Šetřena byla ona, pracovnice z finančního úřadu a nějaké další osoby. Bylo to medializováno. Žalobkyně o tom spolustraníky neinformovala, dozvěděli se to v podstatě prostřednictvím médií. Svědkyně o této její záležitosti hovořila s nejvyšším vedením strany. Šéf strany ze své pozice řekl, že by měli ctít presumpci neviny a strana ponechána žalobkyni, jestli bude chtít sama složit mandát a pozastavit členství. S tímto názorem svědkyně odjela na jednání výkonného výboru, kam byla jako host pozvána i žalobkyně. Členové chtěli, aby žalobkyně z funkce odstoupila a aby se stranický orgán od toho distancoval. Žalobkyně řekla, že se mandátu vzdát nehodlá, že se cítí být nevinná. Na výkonném výboru rozhodli, že vzhledem k tomu, že byla volena lidmi a nikoliv stranou, členství jí strana pozastavovat nebude a mediálně to nebudou nijak komentovat. V roce 2016 se sestavovaly kandidátky do krajského zastupitelstva, kam žalobkyni členové strany odmítli nanominovat, že by to mohlo stranu poškodit. Svědkyně si myslí, že o dalších komunálních volbách žalobkyně už na kandidátce nebyla. Dle názoru svědkyně uvedená kauza žalobkyni politicky poškodila. Ona byla do té doby velice aktivní, aktivně se svědkyní spolupracovaly. Poté byla žalobkyně pouze prostou členkou strany. Svědkyně si rovněž myslí, že strana od žalobkyně ani aktivně nedostala informaci, že byla (v rámci trestního řízení) zproštěna. Svědkyně je současnou předsedkyní okresního výboru strany. Netroufá si říci, zda se jméno žalobkyně na kandidátce strany objeví.

18. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že je současným manželem žalobkyně a rovněž jejím tehdejším partnerem. Manželství uzavřeli v loňském roce. Ke kauze žalobkyně svědek vypověděl, že byla podat na policii nějaké vysvětlení a když se vrátila, řekla, že asi bude potřebovat advokáta, že to nevypadá dobře. Žalobkyně začala mít nervózní stavy. Potom měla advokáta ex offo. Když poté jeli do [obec] na policii přečíst si protokoly, svědek tam musel žalobkyni zavézt, neboť ona na tom byla psychicky tak, že by tam snad ani netrefila. To samé bylo, když byly soudy. To už se v médiích rozběhly články. Žalobkyně v podstatě přestala vycházet ven, domácnost obstarával svědek. Žalobkyně byla dle svědka šíleně nervózní, jako kdyby měla strach z veřejnosti. Ven chodila, pouze když šla k doktorovi, nebo když šla poté, co získala práci, do práce. Se svědkem ven chodila. Žalobkyně víceméně dělala svědkovi doprovod po fyzické stránce a on jí po stránce psychické. Dle svědka se stav žalobkyně zlepšil až v loňském roce, když se vdala a utekla z [obec] sem do [obec]. Její psychika se zlepšila tím, že má tady v [obec] práci. Svědek dále vypověděl, že v době uvedeného trestního řízení měli kamarádku v [obec], která byla nemocná, a které se žalobkyní pomáhali. Takto se jednou stalo, když šli se žalobkyní nakrmit její zvířata, že k nim přišel strážník Městské policie [obec] v civilu a řval na ně, že jsou podvodníci a o kamarádku se začali starat proto, aby nepřišli o majetek. Dle svědka jim rovněž nejbližší sousedé dávali najevo, že jsou podvodníci, že se snaží na kamarádce obohatit. Dle svědka je mají někteří spoluobčané, k nimž se asi zprošťující rozsudek žalobkyně nedonesl, za kriminálníky. K insolvenčnímu řízení žalobkyně svědek vypověděl, že to spolu doma nějakým způsobem řešili. Tyto věci žalobkyně byla schopná řešit, ale proti uvedené pomluvě, které se chytla média, policie, soudkyně, se nedalo bránit.

19. Žalobkyně původně namísto výslechu svědků navrhovala k důkazu jejich čestná prohlášení. K těmto čestným prohlášením právní zástupce žalobkyně při jednání soudu dne 30. 3. 2022 uvedl, že tato čestná prohlášení mu byla ze strany svědků zaslána, přičemž právní zástupce, aniž by měnil obsah samotných myšlenek těchto prohlášení, tyto myšlenky formuloval sám. Tento postup odůvodňoval tím, že zejména u pana [celé jméno svědka] si není jistý, zda by jeho formulace byly pro soud použitelné. Z uvedených důvodů soud přistoupil k samotnému výslechu uvedených svědků namísto toho, aby vycházel z jejich čestných prohlášení. Zejména v případě svědka [celé jméno svědka], tento v rámci své výpovědi při jednání soudu dne 23. 5. 2022 potvrdil, že s jeho čestným prohlášením mu bylo pomoženo tak, aby měl„ určitou kostru“, jak to bylo. Svědek sám si to již také moc nepamatuje.

20. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že trestní řízení bylo zahájeno někdy v září 2013 a trvalo až do roku 2018. Žalobkyně se snaží na celou tu dobu zapomenout. Bylo to pro ni vyčerpávající, neměli z čeho žít. Snažili se situaci řešit přes sociální dávky, částečně se to i dařilo. Žalobkyni rovněž vypomáhal její bratr. Zdravotní problémy žalobkyně se začaly projevovat asi po roce od zahájení trestního stíhání – tedy asi od roku 2014 začala trpět nespavostí, začala se stranit lidí. [obec] je třicetitisícové město, kde se všichni znají. Z tohoto důvodu všichni, koho žalobkyně potkala, se jí na to ptali, nebo v horším případě přecházeli na druhou stranu ulice. Po tom roce žalobkyně již nemohla vycházet ven. Žalobkyně navštívila svoji praktickou lékařku, které sdělila, že trpí nespavostí, bojí se chodit ven, píchá ji u srdce. Doktorka [příjmení] žalobkyni v roce 2016 napsala průvodní doporučení pro psychologa. Žalobkyně zkoušela jednu psycholožku v [obec] kontaktovat. Od ní dostala kontakt na její kolegyni, kterou se žalobkyni již kontaktovat nepodařilo. Po několika marných pokusech to žalobkyně vzdala a řeší to ve spolupráci se svou obvodní lékařkou a za pomoci antidepresiv. K posledně uvedenému žalobkyně doložila poukaz na psychologické vyšetření a psychoterapii od své praktické lékařky [titul] [jméno] [příjmení], který je však datován až dnem 11. 1. 2019. Žalobkyně potvrdila, že jako neuvolněná zastupitelka do funkce nastoupila po komunálních volbách v roce 2014 a ve funkci měla být do roku 2018. Naposledy pracovala od ledna do druhé poloviny dubna roku 2014. Pracovní poměr ukončila dohodou v dubnu 2014. K tomu žalobkyně uvedla, že i když to nemůže dokázat, její tehdejší zaměstnavatel se pravděpodobně nějak dozvěděl o tom trestním stíhání. Od dubna 2014 až do září 2017 byla žalobkyně nezaměstnaná. Mandát zastupitele vykonávala do 31. 8. 2017. Poté mandát zanikl z důvodu kolize s její funkcí referenta stavebního úřadu [územní celek]. Žalobkyně jako neuvolněná zastupitelka pobírala něco přes 2 000 Kč měsíčně a z toho se nedalo vyžít. Proto na uvedenou funkci zastupitelky rezignovala. Ke svému členství v [politická strana] žalobkyně vypověděla, že je stále členkou [politická strana], ale pouze prostou členkou. Ze strany vyloučena nebyla a ani jí nebylo pozastaveno členství. V této souvislosti žalobkyně tvrdí, že však v říjnu 2015, kdy stranické orgány projednávaly tu její kauzu, ji dokonce chtěli ze strany vyloučit a projednávali její pozastavení členství. Nakonec zvítězila presumpce neviny. Se svým současným manželem [celé jméno svědka] žila žalobkyně jako druh a družka od roku 2009. K incidentu se strážníkem Městské policie [obec] žalobkyně vypověděla, že ta událost se stala v roce 2016 nebo 2017. Tehdy její kamarádka [jméno] [příjmení] byla opětovně hospitalizována v nemocnici a žalobkyně s manželem jezdili krmit její dva psy a kočku. Když přicházeli k jejímu domu, jelo kolem auto Městské policie, v němž byl vedoucí strážník Městské policie pan [příjmení] a ještě jeden ze strážníků. [příjmení] vyskočil z auta a vykřikoval na žalobkyni, že je stará korupčnice, podvodnice, že to viděl v televizi. Žalobkyně mu oponovala, ať se k ní chová slušně. Dle žalobkyně se [příjmení] k ní potom rozeběhl a vypadalo to, že ji fyzicky napadne. Žalobkyně hned poté volala tajemnici úřadu [titul] [příjmení] (znala ji přes svou kamarádku paní [příjmení]), která byla jako tajemnice úřadu přímou nadřízenou strážníka [příjmení]. Žalobkyně ji požádala, aby svému podřízenému vysvětlila presumpci neviny. Dle žalobkyně měla [titul] [příjmení] strážníkovi [příjmení] zakázat se k domu na adrese kamarádky žalobkyně - paní [příjmení], vůbec přibližovat. Žalobkyně incident řešila tímto způsobem, oficiální výstup z toho žádný nemá. Ke své finanční situaci žalobkyně vypověděla, že dluhy měla. Měla úvěr u [právnická osoba] [anonymizováno] a u nebankovní [právnická osoba] [anonymizováno] [obec], která skoupila pohledávky žalobkyně u [právnická osoba] [anonymizováno] a od roku 2011 nebo 2012 se snažila v dražbě tyto peníze získat. Nicméně insolvenční řízení bylo zahájeno až v roce 2015, neboť se žalobkyni dařilo za pomoci rodiny jejího bratra tzv. nejakutnější závazky platit. Z výpovědi žalobkyně soud dále zjistil, že od poloviny roku 2012 měla být zaměstnána jako právník u [právnická osoba] – společnosti pana [příjmení], která žalobkyni dodnes pod příslibem zaměstnání dluží částku 348 000 Kč. Zapříčiněním [příjmení] se žalobkyně dostala až do předmětného trestního řízení. K žalobkyní zmíněnému incidentu se strážníkem [příjmení] soud z přípisu starosty [územní celek] – [jméno] [příjmení], došlého soudu dne 31. 3. 2022, zjistil, že vůči vedoucímu strážníku Městské policie [obec] - [jméno] [příjmení] nebyla vznesena žádná stížnost ze strany [celé jméno žalobkyně], ani s ním nebylo vedeno žádné kázeňské či jiné řízení týkající se údajného nařčení či nadávek vůči jmenované osobě.

21. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu, způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, stát odpovídá za podmínek, stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řízení správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

22. Podle § 7 odst. 1 citovaného zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

23. Podle § 8 odst. 1 citovaného zákona nárok na náhradu škody, způsobené nezákonným rozhodnutím, lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud, rozhodující o náhradě škody, vázán.

24. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

25. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 tohoto zákonného ustanovení, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak, a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 tohoto zákonného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. Oba nároky, které zůstaly předmětem tohoto řízení – tedy nárok na poskytnutí nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání žalobkyně a nárok na poskytnutí nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku předmětného trestního řízení - soud po provedeném dokazování posoudil následujícím způsobem:

27. Pokud jde nezákonné trestní řízení, soud posoudil tento nárok žalobkyně v podobě požadovaného zadostiučinění ve výši 380 388 Kč jakožto nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné (t. j. žalobkyně) ze dne 25. 9. 2013, které bylo žalobkyni doručeno téhož dne. Toto rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 1. 6. 2018, č. j. 68 T 6/2015-7087, který nabyl právní moci dne 9. 8. 2018. Jeden z předpokladů odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu, a to konkrétně existence nezákonného rozhodnutí, je tedy dán. V souvislosti s citovaným nezákonným rozhodnutím – usnesením o zahájení trestního stíhání žalobkyně, jakožto obviněné, vznikla žalobkyni nemajetková újma předmětným trestním stíháním způsobená, neboť trestní stíhání určitým způsobem do soukromého života žalobkyně zasáhlo (viz skutečnosti podrobněji níže uvedené).

28. Pokud jde o formu či výši zadostiučinění za předmětnou nemajetkovou újmu, způsobenou trestním stíháním, když nezákonné rozhodnutí je v příčinné souvislosti s nemajetkovou újmou jako takovou – v případě nemajetkové újmy, způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby (nebo zastavením), tedy dle judikatury nezákonným rozhodnutím, Nejvyšší soud dovodil, že výše zadostiučinění„ musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy za zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky, a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (například s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy). V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, Rc 67/2016).

29. K samotnému způsobu stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stínáním je třeba rovněž zmínit rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, dle kterého„ zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí dovodil, že kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: 1) Povaha trestní věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení. 2) Délka trestního řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení trval. 3) Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu, formulovaných pod body 1) a 2). Vedle toho je dle citované judikatury Nejvyššího soudu třeba podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. při stanovení formy a výše zadostiučinění přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Těmi budou zejména okolnosti vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, projevující se na příklad ve zjištění, že trestní stíhání bylo proti poškozenému zahájeno zjevně bezdůvodně, nebo dokonce s cílem jej poškodit. Budou jimi ale také okolnosti zahájení trestního stíhání předcházející, popř. trestní stíhání provázející, vedoucí k závěru o podílu poškozeného na tom, že proti němu bylo trestní stíhání zahájeno, případně že proti němu bylo ve věci trestního stíhání pokračováno, aniž by bylo lze uzavřít, že si trestní stíhání zavinil sám. V případě náhrady nemajetkové újmy se s ohledem na její rozdílný charakter v porovnání s náhradou škody (majetkové újmy) a zákonný požadavek § 31a odstavec 2 citovaného zákona přihlédnout při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, omezení dovozované ve vztahu k nároku na náhradu škody neuplatní a naopak je třeba chování poškozeného, kterým ke vzniku nemajetkové újmy přispěl, zohlednit.

30. Soud tedy při hodnocení trestního stíhání žalobkyně uzavřel, že pokud jde o samotnou délku trestního stíhání, toto trvalo celkem 4 roky a 10 měsíců – tj. od 25. 9. 2013 (kdy bylo žalobkyni doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání) do 9. 8. 2018, kdy nabyl (ve vztahu k žalobkyni) právní moci zprošťující rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 1. 6. 2018, č. j. 68 T 6/2015-7087. Po tuto uvedenou dobu byla žalobkyně vystavena nepříznivým zásahům do své osobnosti. K samotnému průběhu trestního řízení zdejší soud uvádí, že policie i soud postupovaly v řízení plynule, bez průtahů. Na celkovou délku řízení však mělo vliv zrušení rozsudku soudu I. stupně odvolacím Vrchním soudem v Olomouci, kdy Vrchní soud v odůvodnění tohoto svého rozhodnutí mimo jiné konstatoval naprostou nepřezkoumatelnost rozsudku soudu I. stupně v konkrétní části, přičemž i z tohoto důvodu byl prvostupňový rozsudek z velké části odvolacím soudem zrušen.

31. K otázce závažnosti trestného činu, který byl žalobkyni kladen za vinu, tedy zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku spáchaný formou účastenství jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, je třeba konstatovat, že žalobkyni hrozil trest odnětí svobody ve čtvrtém odstavci § 331 v rozmezí 5 až 12 let. Tato hrozba však byla v případě jinak bezúhonné žalobkyně pouze teoretická, jak se podává z prvního odsuzujícího rozsudku, kterým byla žalobkyně odsouzena (za použití mimořádného snížení trestní sazby) pouze na 3 roky s pětiletým podmíněným odkladem.

32. Pokud jde o zhodnocení následků trestního řízení v osobnostní sféře poškozené (žalobkyně), dospěl soud k závěru, že předmětné řízení mělo určitý dopad do osobního života žalobkyně – tedy do sociálního života žalobkyně, která v té době žila na malém městě, v souvislosti s trestním řízením se bála chodit sama ven, vyhýbala se osobním kontaktům. Uvedené trestní stíhání mělo určitý vliv i na psychické zdraví žalobkyně, která již v průběhu trestního stíhání před orgány policie začala trpět nespavostí, byla nervózní, ve stresu. Uvedené skutečnosti kromě výpovědi samotné žalobkyně potvrdil ve své výpovědi i současný manžel žalobkyně – svědek [celé jméno svědka]. Žalobkyně nenavštěvovala psychologa ani psychiatra, neabsolvovala v této souvislosti žádnou psychoterapii. Dle její výpovědi se jí nepodařilo dostat se ke konkrétnímu psychologovi. Svůj psychický stav vyřešila a i nadále řeší ve spolupráci se svou obvodní lékařkou, která jí předepisuje antidepresiva. Žalobkyně nebyla v průběhu předmětného trestního řízení stíhána vazebně a rovněž nedošlo k jejímu pravomocnému odsouzení. Původní nepravomocný rozsudek uložil žalobkyni tříletý trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na dobu pěti let. Žalobkyně byla v pořadí druhým rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 1. 6. 2018 zproštěna obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. Soud však nemá oproti žalobním tvrzením z provedeného dokazování prokázaný zásah do ekonomické sféry žalobkyně, ani do oblasti její politické kariéry či jejího mandátu zastupitelky [územní celek]. Ze samotné účastnické výpovědi žalobkyně, jakož i z doložených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně nemusela odejít kvůli předmětnému trestnímu stíhání z funkce zastupitelky [územní celek], nýbrž její mandát zastupitele zanikl k datu 31. 8. 2017 v souvislosti s rezignací žalobkyně na tuto funkci, a to z důvodu kolize žalobkyně s funkcí referenta Stavebního úřadu [územní celek]. Jednalo se tedy o vlastní rozhodnutí žalobkyně, když tuto funkci zastupitelky mohla teoreticky vykonávat až do roku 2018. Další v řízení vyslechnutá svědkyně [celé jméno svědkyně] jakožto stranická kolegyně žalobkyně potvrdila, že žalobkyně nebyla z [politická strana] vyloučena, ani jí nebylo pozastaveno členství. Z výslechu svědkyně vyplývá, že ve straně v rámci jednání výkonného výboru trestní stíhání žalobkyně řešili, respektovali však presumpci neviny. K ekonomické situaci žalobkyně vzal soud v řízení za prokázané, že žalobkyně byla ve špatné ekonomické situaci již před zahájením předmětného trestního stíhání, což vyplývá i ze samotného insolvenčního řízení vedeného ve věci dlužníka (žalobkyně) u Krajského soudu v Brně, kde z přihlášených pohledávek věřitelů je patrné, že tyto byly splatné již v letech 2010, 2011 či 2012. Žalobkyně taktéž v rámci svého posledního pracovního poměru tento ukončila dohodou k datu 30. 4. 2014. Skutečnost, že žalobkyně vykonávala bezplatně po poměrně dlouhou dobu práce pro jednoho ze spoluobžalovaných – [jméno] [příjmení], který byl rovněž v předmětném trestním stíhání odsouzen, s příslibem poskytnutí výplaty, nemůže být přičítáno k tíži orgánům činných v trestním řízení. Z provedeného dokazování rovněž vyplývá, že žalobkyně nebyla v průběhu uvedeného trestního řízení zcela bez prostředků, kdy po ukončení pracovního poměru pobírala (kromě malé odměny neuvolněného zastupitele) nemocenské dávky v měsíční výši okolo 18 000 Kč. V této souvislosti jí nebyl rovněž v trestním řízení přiznán nárok na obhajobu bezplatnou ani za sníženou odměnu – viz usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 6. 9. 2017, č. j. 68 T 6/2015-6701. Soud vzal v řízení konečně za prokázané, že předmětná trestní věc byla medializována, kdy média informovala o postupném průběhu trestního stíhání z hlediska všech obviněných včetně druhého rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, v němž byly vyneseny i zprošťující výroky. Média mimo jiné informovala i o tom, že [celé jméno žalobkyně] vinu odmítá a po vynesení zprošťujícího rozsudku bude požadovat náhradu po státu. V tiskových zprávách se rovněž objevilo, že jak starosta [územní celek], tak i místopředsedkyně krajských [politická strana] v případě zastupitelky [celé jméno žalobkyně] respektují presumpci neviny. Žalovaná se v souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobkyni omluvila a poskytla jí na kompenzaci nemajetkové újmy částku 60 000 Kč.

33. Žalobkyně na podporu požadované nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání navrhla k důkazu jako srovnávací rozhodnutí konkrétní rozsudky zdejšího soudu: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 10. 2019, č. j. 26 C 213/2018-125, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2020, č. j. 53 Co 391/2019-149 byla konkrétnímu žalobci – pracovníku Policie ČR přiznána částka 100 000 Kč. Jednalo se o trestní stíhání pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby a zvlášť závažný zločin přijetí úplatku, s délkou trestního řízení 20 měsíců, hrozbou trestu odnětí svobody 3-10 let, s prokázanými intenzivními zásahy do jeho osobnostní sféry (postavení mimo službu, krácení platu, ekonomické problémy rodiny). Ve věci sp. zn. 29 C 174/2016 se jednalo o nezákonné trestní stíhání generálního ředitele velké státní příspěvkové organizace pro trestný čin přijímání úplatku a porušování povinnosti při správě cizího majetku s hrozbou trestu odnětí svobody 2-8 let, délkou trestního stíhání 3 roky a téměř 10 měsíců. Žalobce byl též stíhán vazebně, trestní řízení se odehrálo pouze v rámci přípravného řízení. Trestním stíháním došlo k poškození jeho cti a dobré pověsti. Uvedenému žalobci bylo rozsudkem soudu I. stupně ve spojení s potvrzujícím rozsudkem odvolacího soudu přiznáno zadostiučinění ve výši 460 000 Kč. Ve věci sp. zn. 11 C 9/2015 se jednalo o nezákonné trestní stíhání konkrétního žalobce – osoby ve vysoké policejní funkci, pro zvlášť závažné zločiny účasti na organizované zločinecké skupině vydírání, zneužití pravomoci úřední osoby a přijetí úplatku, s hrozbou trestu odnětí svobody až 12 let, délkou trestního stíhání téměř 3 roky. V důsledku trestního stíhání došlo k rozsáhlému zásahu do osobnostní integrity tohoto žalobce, k jeho profesní likvidaci, k zásahům do jeho zdraví. Žalobce byl rovněž stíhán vazebně. Žalovaná poskytla žalobci částku 150 000 Kč, soud mu přiznal další částku 350 000 Kč. Rozsudek soudu I. stupně byl odvolacím soudem potvrzen. Ve věci sp. zn. 19 C 61/2015 se jednalo o nezákonné trestní stíhání konkrétního žalobce (byl rovněž stíhán vazebně) pro zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku s trestní sazbou 2-8 let, délkou trestního stíhání 2 roky + 1 měsíc, s dopady do sféry zdraví – psychické i do sféry pracovní. Žalobce byl odškodněn částkou 70 000 Kč. Ve věci sp. zn. 14 C 118/2014 se jednalo o nezákonné trestní stíhání konkrétního žalobce pro přečin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2 trestního zákoníku a pro přečin podvodu. Trestní stíhání bylo vedeno jeden a půl roku. Po dobu trestního stíhání žalobce trpěl pocity úzkosti, nejistoty a strachu. Bylo mu přiznáno soudem zadostiučinění ve výši 20 000 Kč. Ve věci sp. zn. 18 C 130/2008 byl konkrétní žalobce nezákonně trestně stíhán pro trestný čin podplácení, s délkou trestního stíhání 1 rok a 4 měsíce. Žalobce byl též stíhán vazebně. V důsledku trestního stíhání došlo k zásahu do sféry jeho zdraví, bylo mu přiznáno odškodnění ve výši 90 000 Kč. Ve věci sp. zn. 26 C 289/2009 byl konkrétní žalobce stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele, tento žalobce byl v nejvyšší policejní funkci. Trestní stíhání trvalo 8 měsíců a skončilo zastavením. Trestní stíhání významně zasáhlo do dobré pověsti žalobce i do jeho pracovní sféry, bylo mu znemožněno pracovní uplatnění v konkrétním oboru, byl též zproštěn výkonu služby. Žalobci bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 120 000 Kč. Ve věci sp. zn. 20 C 96/2018 byl konkrétní žalobce stíhán pro trestný čin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, 2, 4 tr. zák. s hrozbou trestu odnětí svobody v délce 5-12 let. Žalobce byl v té době starostou obce. Trestní stíhání trvalo 4 roky a zasáhlo do sféry psychického zdraví žalobce. Žalovaná dobrovolně plnila částkou 40 000 Kč, soud žalobci přiznal na zadostiučinění další částku 15 000 Kč.

34. Za této situace pak soud, s přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem a kritériím, shledal v případě žalobkyně jako odpovídající poskytnutí zadostiučinění v penězích v celkové výši 80 000 Kč – tedy po odečtu plnění žalované v částce 60 000 Kč zadostiučinění v podobě dalších 20 000 Kč. Dle názoru soudu uvedená částka 80 000 Kč odpovídá konkrétním podrobně popsaným okolnostem případu, též s odkazem na srovnávací rozhodnutí zdejšího soudu níže uvedené, které soud považuje za přiléhavější oproti srovnávacím rozhodnutím předloženým ze strany žalobkyně.

35. V porovnání se žalobkyní předloženými srovnávacími rozhodnutími (viz odstavec 33. tohoto odůvodnění) soud sám provedl srovnání v podobě níže uvedeného anonymizovaného rozsudku zdejšího soudu, které považuje za přiléhavější pro posouzení této konkrétní věci. Konkrétně v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 119/2018 se jednalo o stejnou trestnou činnost – trestný čin přijetí úplatku dle § 331 odst. 2 a odst. 4 písm. a) trestního zákoníku s hrozbou trestu odnětí svobody v trvání 5 až 12 let, kdy toto posuzované řízení trvalo celkem 4 roky a 9 dní, tento konkrétní žalobce nebyl vazebně stíhán, věc byla masivně medializována, předmětné trestní stíhání zasáhlo do jeho sociálního života (bydlel v malé obci, vyhýbal se společnosti, začal se vyhýbat kamarádům), dále do sféry jeho zdraví (v důsledku stresu trpěl onemocněním kůže). Žalovaná mimosoudně plnila na tuto nemajetkovou újmu z nezákonného trestního stíhání částku ve výši 50 000 Kč. Soud I. stupně ve svém rozsudku ze dne 30. 1. 2019, č. j. 15 C 119/2018-159, tomuto konkrétnímu žalobci další zadostiučinění nepřiznal, přičemž rozsudek soudu I. stupně byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2019, č. j. 20 Co 209/2019-200, v tomto zamítavém výroku o věci samé změněn tak, že žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci (další) částku 50 000 Kč. Celkem tak byla tomuto konkrétnímu žalobci na nemajetkové újmě z nezákonného trestního stíhání přiznána částka 100 000 Kč. V případě žalobkyně [celé jméno žalobkyně] pak soud shledal menší zásah do sféry zdraví nežli v případě uvedeného žalobce.

36. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá rovněž poskytnutí nemajetkové újmy - přiměřeného zadostiučinění ve výši 150 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 6/2015. Soud s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a skutečnosti, které vzal v řízení za prokázané, dospěl k závěru, že v rámci řízení vedeného u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 6/2015 došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě a celkovou délku předmětného řízení je třeba (s ohledem na kritéria podrobně níže uvedená) hodnotit jako nepřiměřenou. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení peněžitého zadostiučinění. Nejprve je třeba konstatovat, že v souladu s ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnila žalobkyně i tento svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení v rámci mimosoudního projednání tohoto nároku u žalované, a to podáním ze dne 21. 1. 2019, které žalované došlo dne 25. 1. 2019. Soud při tomto svém názoru vychází z obsahového výkladu samotného podání žalobkyně ze dne 21. 1. 2019, v němž žalobkyně kromě dopadů předmětného trestního řízení do jednotlivých osobnostních sfér namítá rovněž průtahy v řízení a samotnou pětiletou délku tohoto řízení vnímá jako dlouhou. Rovněž z navazujícího žalobního návrhu vyplývá, že součástí nároku na nemajetkovou újmu je i nárok z titulu nepřiměřené délky řízení. Námitka promlčení tohoto nároku vznesená žalovanou tak není důvodná. Samotná argumentace žalobkyně, že námitka promlčení vznesená ze strany žalované je v rozporu s dobrými mravy, pak není rovněž opodstatněná. Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4112/2010 uzavřel, že … dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy i použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.

37. Pokud jde o samotný průběh a délku předmětného trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 6/2015, dospěl soud k závěru, že celkovou délku tohoto řízení, které bylo zahájeno dne 25. 9. 2013 usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, SKPV, odbor hospodářské kriminality ve [obec] a které bylo ve vztahu k žalobkyni pravomocně ukončeno dne 9. 8. 2018, je třeba vyhodnotit v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva jako řízení, které trvá nepřiměřeně dlouhou dobu (podrobněji viz odstavec 41. odůvodnění). Celková délka tohoto trestního řízení tak činí 4 roky a 10 měsíců. Za těchto okolností se tedy soud dále zabýval otázkou stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, neboť samotné konstatování porušení práva by se, s ohledem na konkrétní okolnosti případu, nejevilo jako dostačující. Pokud jde o samotnou výši přiměřeného zadostiučinění, soud věc hodnotil podle kritérií stanovených v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2301/2009, uvedl, že s přihlédnutím i k věci Apicella proti Itálii, pro poměry České republiky odpovídá základní částka odškodnění v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky trvání řízení a ve stejné výši za každý další rok trvání řízení. Takto stanovenou základní částku je třeba přizpůsobit okolnostem konkrétního případu, zejména dle kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění. Výsledkem je konkrétní výše odškodnění.

38. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění soud v tomto případě vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky trvání řízení a ve stejné výši za každý další rok trvání řízení, což za řízení v délce čtyř let a 10 měsíců činí 57 500 Kč / (3x 15 000 Kč) + (10x 1 250 Kč) /. Takto stanovená základní částka byla dále soudem přizpůsobena dle konkrétních okolností dané věci.

39. Pokud jde o kritérium složitosti řízení, toto probíhalo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy, kdy soudem prvého stupně bylo ve věci samé rozhodováno 2x, odvolacím soudem pak 1x. Ze strany obviněných byly podávány stížnosti do usnesení Policie, ve věci bylo též rozhodováno Ústavním soudem o ústavní stížnosti jedné z obviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Ze strany obviněných byly rovněž podávány žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu, jakož i návrhy na zastavení trestního stíhání. Trestní řízení vykazovalo též skutkovou složitost, neboť bylo vedeno proti většímu počtu obviněných (obžalovaných). Rovněž se jednalo o složitou majetkovou trestnou činnost – úvěrový podvod. V průběhu řízení byl vyslechnut velký počet svědků a bylo shromážděno velké množství listinných důkazů. Dále byla policejním orgánem provedena řada dožádání, jakož i žádostí o poskytnutí informací.

40. Pokud jde o podíl žalobkyně na délce řízení, žalobkyně se na délce předmětného řízení nijak nepodílela.

41. Pokud jde o samotný postup policejního orgánu a soudu ve věci 68 T 6/2015, v řízení nebyla shledána konkrétní období nečinnosti. Délka řízení však byla ovlivněna (ve smyslu jejího prodloužení) tím, že první rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 23. 8. 2016 byl zrušen odvolacím Vrchním soudem v Olomouci dne 23. 3. 2017, kdy Vrchní soud v odůvodnění tohoto svého rozhodnutí mimo jiné konstatoval naprostou nepřezkoumatelnost rozsudku soudu I. stupně v konkrétní části, přičemž i z tohoto důvodu byl prvostupňový rozsudek z velké části odvolacím soudem zrušen. Další rozhodnutí soudu I. stupně bylo vyneseno až dne 1. 6. 2018, tedy o 14 měsíců později. Uvedená skutečnost podstatným způsobem délku trestního řízení ovlivnila. Pro posouzení postupu soudu jakožto orgánu veřejné moci během řízení je tedy podstatné, zda uvedený postup odpovídá procesním pravidlům, což v tomto případě splněno nebylo. Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, popř. v rozporu postupu orgánu veřejné moci, který vydání rozhodnutí předcházel, s procesními předpisy, je třeba takovou skutečnosti při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1553/2013).

42. Konečně, pokud jde o význam řízení pro fyzickou či právnickou osobu obecně, v případech újmy, která je vyvolaná nepřiměřenou délkou řízení, vychází právní úprava ze silné, ale vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu zásadně nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva. V případě žalobkyně pak soud hodnotil význam řízení jako zvýšený, neboť se v jejím případě jednalo o odškodňovací řízení týkající se trestně právních vztahů, kde v tomto případě je třeba vzít v úvahu specifický dopad takového probíhajícího řízení do života poškozeného.

43. S poukazem na shora uvedené hodnocení konkrétních okolností případu je pak, dle názoru soudu, dán důvod pro 30 % snížení základní částky s ohledem na skutkovou složitost věci, dále důvod pro 15 % ponížení základní částky s ohledem na počet stupňů soudní soustavy a konečně pro 10 % navýšení základní částky za význam řízení pro žalobkyni. Se zohledněním výše uvedeného ponížení základní částky o celkových 35% (tj. mínus 30 %, mínus 15 %, plus 10 %), je pak výsledná nemajetková újma představována částkou 37 375 Kč. Soud současně neshledal další důvody pro snížení či zvýšení takto stanoveného peněžitého zadostiučinění. Žalovaná mimosoudně neplnila před podáním žaloby na tento uplatněný nárok žádnou částkou.

44. Ze všech uvedených důvodů tak soud přiznal žalobkyni z hlediska uplatněného nároku na zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání (další) částku 20 000 Kč a za nepřiměřenou délku předmětného trestního řízení částku 37 375 Kč, tedy celkem částku ve výši 57 375 Kč (výrok II. rozsudku). Co do částky 473 013 Kč (530 388 – 57 375) pak byla žaloba zamítnuta (výrok III. rozsudku).

45. V souladu s ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. soud zamítl další návrh žalobkyně na doplnění dokazování učiněním dotazu na [titul] [příjmení] ke skutečnostem týkajícím se jejího rozhovoru se strážníkem [příjmení], a to z důvodu nadbytečnosti s ohledem na další důkazy výše uvedené a shora zaujatý právní názor. Z ostatních důkazů v řízení provedených soud nezjistil skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci, a proto je v odůvodnění tohoto rozsudku podrobně nehodnotil.

46. Výrok o nákladech řízení má oporu jednak v ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., neboť žalovaná částečným plněním po uplynutí lhůty pro mimosoudní projednání nároku a po podání žaloby (před zahájením jednání) zavinila zastavení řízení v tomto rozsahu (žalovaná uhradila mj. požadované obhajné v celé žalované částce 15 923,60 Kč), jednak v ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně měla sice ve věci z hlediska požadované nemajetkové újmy částečný úspěch, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 se odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., vypočte z tarifní hodnoty, stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT). Žalobkyni tak na náhradě nákladů řízení náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč a dále náklady právního zastoupení. Jelikož předmětem řízení byl jeden nárok na náhradu majetkové újmy a dva nároky na náhradu újmy nemajetkové, sazba odměny, vypočtená z tarifní hodnoty v celkové výši 115 923,60 Kč (t. j. 50 000 Kč + 50 000 Kč + 15 923,60 Kč) činí 5 740 Kč. Konkrétně se jedná o 12 úkonů právní služby po 5 740 Kč (převzetí zastoupení, sepsání žaloby, vyjádření ze dne 24. 9. 2020 a ze dne 10. 2. 2022, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 21. 9. 2021, účast na jednání soudu dne 21. 2. 2022 – 2 úkony, dne 30. 3. 2022 – 2 úkony a dne 23. 5. 2022 – 3 úkony), dále 12x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT Celkem tedy náklady řízení činí 76 480 Kč.

Poučení