16 C 64/2010

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] se sídlem [adresa] zastoupeného: JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem, se sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] se sídlem [adresa žalované], o zaplacení 211.599.200 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba v části, podle které by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 42 319 840 Kč s příslušenstvím.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7.500 Kč.

Odůvodnění

1. Mgr. Jiří Kohoutek rozhodl věc jako zastupující soudce. Vyjádření žalobkyně 2. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 211.599.200 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 169.279.360 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním uvedených rozhodnutí a nesprávným úředním postupem v souvislosti s vydáním tzv. signální informace a dále 42.319.840 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení.

3. Žalobkyně uvedla, že nemajetková újma, jí měla být způsobena v důsledku nezákonných rozhodnutí. Za ně označila správní akty vydané Finančním úřadem v [obec] (zajišťovací příkaz ze dne 5. 12. 2002, č. j. 99708/02/243940/1167, exekuční příkaz ze dne 10. 12. 2002, č. j. 100445/02/243940/1167, 22 platebních výměrů ze dne [datum], kterými byla žalobkyni doměřena spotřební daň z lihu a 15 platebních výměrů ze dne [datum], kterými byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty), rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] (22 rozhodnutí ze dne [datum] a rozhodnutí ze dne 31. 7. 2007, č. j. 4786/06-1300-60-4057, kterými byly změněny platební výměry o doměření spotřební daně, a dále rozhodnutí ze dne 20. 10. 2006, č. j. 4784/06-1300-604057, kterým byly změněny platební výměry o doměření daně z přidané hodnoty).

4. Dále měla újma vzniknout žalobkyni v důsledku nesprávného úředního postupu, který spatřuje jednak v nepřiměřené délce daňového řízení ohledně spotřební daně z lihu a daně z přidané hodnoty vedených vůči ní a jednak ve skutečnosti, že daňové řízení ohledně spotřební daně bylo vyvoláno nezákonným postupem v souvislosti s vydáním tzv. signální informace.

5. Náhradu nemajetkové újmy požaduje žalobkyně z důvodu nesprávného úředního postupu a z důvodu vydání nezákonných rozhodnutí. Za nezákonná rozhodnutí žalobkyně považuje platební výměry, kterými jí byla doměřena spotřební daň a daň z přidané hodnoty a které byly pro nezákonnost zrušeny až rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové ve spojení s rozsudky Nejvyššího správního soudu. V souvislosti s vydáním nezákonných platebních výměrů je třeba posoudit jako nezákonný i zajišťovací příkaz na částku 97, 949.124 Kč a exekuční příkaz vydaný na základě zajišťovacího příkazu. Pokud jde o nesprávný úřední postup, ten spočívá v tom, že daňové řízení na kontrolu spotřební daně bylo vyvoláno nesprávným a nezákonným postupem žalované, která vydáním tzv. signální informace s nesprávným názorem ohledně užití lihu podle vyhl. MZ č. 141/1997 Sb. zapříčinila zahájení daňových kontrol u žalobkyně. Nesprávný úřední postup žalobkyně spatřuje rovněž v nepřiměřené délce vedení řízení ohledně spotřební daně i daně z přidané hodnoty, když řízení trvalo téměř 7 let, přičemž se jednalo čistě o právní posouzení věci, nikoliv o skutkově složitou věc, která by vyžadovala rozsáhlé dokazování. V souvislosti s tím došlo k ekonomické likvidaci žalobkyně, újmě na pověsti a nemožnosti plánovaného rozšiřování činnosti. K poškození pověsti žalobkyně došlo u [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) a polské firmy P.P.P.U.H. BioLine Sp. z o.. Uplatněný nárok na nemajetkovou újmu za promlčenou nepovažuje. Vyjádření žalované 6. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že žalobkyně v řízení neprokazuje, že činnost správce daně měla za cíl znemožnit její podnikatelskou činnost. Pokud jde o ztrátu důvěry žalobkyně u obchodních partnerů, žalovaná uvedla, že v průběhu kontrol kontaktovala pouze [právnická osoba] [obec] prostřednictvím Finančního úřadu v [obec], nikoliv odběratele žalobkyně. Podstatné odběratele žalobkyně správce daně kontaktovala až v letech 2008 – 2009, kdy zjišťovala způsob použití lihu u odběratelů žalobkyně v letech 2000 – 2002. Místní šetření u jednotlivých odběratelů proběhlo v období listopadu 2008 – leden 2009.

7. Žalovaná namítla, že žalobkyně neodůvodňuje a neprokazuje, jakým způsobem mělo být poškozeno její dobré jméno, kteří odběratelé žalobkyně ztratili důvěru a na základě jakého jednání. Dále upozornila, že žalobkyně utlumila podnikatelské aktivity z vlastního rozhodnutí, podnikatelskou činnost vykonávala bez zaměstnanců, osobní náklady byly převážně vykazovány ve výši 0 Kč, od roku 2001 pak ve výši 10.000 Kč až 15.000 Kč ročně. Žalobkyně od roku 1996 do roku 2000 včetně generovala pouze ztráty. V roce 2002 ještě před zahájení místního šetření správcem daně žalobkyně prodala veškerý svůj nemovitý majetek.

8. Žalovaná dále uvedla, že ze žaloby není zřejmé, co žalobkyně považuje za nemajetkovou újmu a kdy jí vznikla. Žalovaná uplatnila námitku promlčení nároku. Dosavadní průběh řízení 9. Rozsudkem ze dne 19. 1. 2012 čj.

16. C 64/2010-49 (dále jen:„ Rozsudek I.“) rozhodl soud prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost žalobkyni zaplatit částku 244.875 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od [datum] do zaplacení. (výrok I.) Ve zbytku tj. co do částky 211.354.325 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. (výrok II.) Žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. (výrok III.)

10. Rozsudek I. byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2012 č.j. 11 Co 296/2012-90 (dále jen: rozhodnutí MS I.“) a vrácen soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Soud prvního stupně rozhodl ve věci znovu rozsudkem ze dne 24. 4. 2014 č.j. 16 C 64/2010-132 (dále jen:„ Rozsudek II.“) tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 244.875 Kč s příslušenstvím (výrok I.), ohledně požadavku na zaplacení částky 211, 354.325 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 130.013,49Kč (výrok III.), když plnění bylo uloženo ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

12. Rozsudek II. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12.11.2014, č.j.: 11Co 362/2014-165, zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, když mu současně uložil, aby vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně toho, v čem konkrétně spočívají újmy, jež jí měly být způsobeny, v čem dle žalobkyně spočívá újma, jež jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívající ve skutečnosti, že daňové řízení ohledně spotřební daně bylo vyvoláno nezákonným postupem přímo žalovanou v důsledku tzv. signální informace, včetně časového okamžiku jejího způsobení a dále ke specifikaci požadované částky ve vztahu k jednotlivým uplatněným nárokům.

13. Soud prvního stupně rozhodl ve věci znovu rozsudkem ze dne 3. 9. 2015 č.j. 16 C 64/2010-204 (dále jen:„ Rozsudek III.“) tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 122.437,50 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a ve zbývající části tj. v částce 211.476.762,50 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. (výrok II.) Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 71.352,99 Kč.

14. Rozsudek III. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 3. 2016 č.j. 11 Co 435/2015-244 (dále jen:„ Rozsudek MS“) ve výroku I. změnil jen tak, že se zamítá žaloba ohledně částky 32.437,50 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši stanovené § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb., z této částky za období od [datum] do zaplacení, jinak jej v tomto výroku potvrdil, ve znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 90.000 Kč spolu s úroky z prodlení z této částky ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace vyhlášené ve Věstníku ČNB a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. (výrok I.) Rozsudek III. v zamítavém výroku II. potvrdil. (výrok II.) Dále rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. (výrok III.)

15. Rozsudek MS a Rozsudek III. zrušil Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem ze dne 28. 11. 2017 č.j. 30 Cdo 4084/2016-278 a to v rozsahu, v jakém bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy v částce 42.319.840 Kč s příslušenstvím a v navazujících nákladových výrocích. Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v jakém jím bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy v částce 42 319 840 Kč s příslušenstvím, to dílem vyhověním tomuto nároku v částce 90.000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku jeho zamítnutím a zrušil i navazující výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení.

16. Soud tak shrnuje, že předmětem dalšího řízení je toliko nárok žalobkyně na částku ve výši 42.319.840 Kč požadovanou žalobkyní jako nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou daňového řízení. Přičemž ohledně nároku na zaplacení částky 169.279.360 Kč jako nemajetkové újmy způsobené vydáním výše uvedených nezákonných rozhodnutí a nesprávným úředním postupem v souvislosti s vydáním tzv. signální informace již bylo pravomocně rozhodnuto. Skutková zjištění 17. Soud vycházel z dosud provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., a rekapituluje dosavadní skutková zjištění. Soud má za prokázané, že Finanční ředitelství v [obec] přípisem ze dne 5. 11. 2002, č.j.: 9689/02-130, nazvaným Signální informace – upozornění na možné daňové úniky v oblasti spotřební daně z lihu oznámilo Ministerstvu finanční ČR své zjištění o tom, že daňovými subjekty je bez spotřební daně nakupován líh syntetický zvláště denaturovaný podle položky [číslo] přílohy [číslo] k vyhlášce Ministerstva zemědělství [číslo] Sb., o technických požadavcích na výrobu, skladování a zpracování lihu, v tehdy platném znění, který je v některých případech dále prodáván nebo používán k výrobě výrobků určených k dalšímu prodeji. (viz důkaz přípis ze dne 5. 11. 2002, č.j.: 9689/02-130)

18. Soud má dále za prokázané, že na základě protokolu ze dne [datum] prováděl Finanční úřad v [obec] u žalobkyně kontrolu spotřební daně z lihu za období od [datum] do [datum]. Dne [datum] vydal Finanční úřad v [obec] zajišťovací příkaz, kterým bylo žalobkyni uloženo zajistit ve lhůtě 3 dnů ve prospěch správce daně částku 97.949.124 Kč k vybrání ohrožené spotřební daně za uvedené období. (viz důkaz protokol ze dne 4. 12. 2002 č.j. 984420/02/243932/7992, zajišťovací příkaz č.j. 99708/02/243940/1167 ze dne 5. 12. 2002)

19. Soud má dále za prokázané, že dne [datum] vydán Finančním úřadem v [obec] exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně u [právnická osoba] pro částku 99, 908.106 Kč. Odvolání žalobkyně proti tomuto exekučnímu příkazu bylo Finančním ředitelstvím v [obec] rozhodnutím ze dne [datum] zamítnuto. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že na základě tohoto exekučního příkazu byly z účtu žalobkyně exekuovány peněžní prostředky ve výši 1.106.239,73Kč (viz důkaz exekuční příkaz č.j. 100445/02/243940/1167 ze dne 10. 12. 2002, rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] ze dne 22. 1. 2003, č.j. 131/150/2003-Er)

20. Na základě zpráv o kontrole spotřební daně za období od [datum] do [datum], které byly zpracovány dne [datum] vydal Finanční úřad v [obec] dne [datum] celkem 22 platebních výměrů, kterými žalobkyni doměřil spotřební daň celkem ve výši 173, 441.970 Kč. Z provedeného dokazování vyplynulo, že se žalobkyně proti všem platebním výměrů odvolala, Finanční ředitelství v [obec] jako odvolací orgán rozhodnutími ze dne [datum] změnilo napadené platební výměry o doměření spotřební daně pouze tak, že se ruší ustanovení o použití § 44 z.č. 337/1992 Sb. při stanovení základu daně. (viz důkaz rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] ze dne [datum])

21. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně podala ve dnech [datum] a [datum] proti rozhodnutím Finančního ředitelství v [obec] ze dne [datum] žaloby, na základě kterých Krajský soud v Hradci Králové vydal dne 3. 7. 2006 rozsudky č.j. 31 Ca 198/2005 – 34, č.j. 31 Ca 201/2005 – 23 a č.j. 31 Ca 210/2005 – 24, jimiž pro nezákonnost všechna rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] ze dne [datum] zrušil a věc vrátil tomuto orgánu k dalšímu řízení. (viz důkaz rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 7. 2006, č.j.: 31Ca 198/2005-34, č.j.: 31 Ca 201/2005-23 a č.j.: 31 Ca 210/2005-24)

22. Na základě těchto pravomocných rozsudků Finanční ředitelství v [obec] [anonymizováno] vydalo dne [datum] rozhodnutí, kterým platební výměry o doměření spotřební daně za období od [datum] do [datum] vydané Finančním úřadem v [obec] změnilo tak, že v každém předmětném platebním rozkazu zrušilo ustanovení o použití ust. § 43 z.č. 337/1997 Sb. Žalobkyně se proto opakovaně obrátila na soud a Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 6. 2008, č.j. 30 Ca 122/2007, opakovaně rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] ze dne [datum] pro nezákonnost zrušil a věc vrátil tomuto orgánu k dalšímu řízení. Ohledně podané kasační stížnosti Finančního ředitelství v [obec] proti citovanému rozsudku vydal Nejvyšší správní soud dne 26. 11. 2008 pod č.j. 8 Afs 77/2008-88 rozsudek, kterým kasační stížnost zamítl. (viz důkaz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2008, č.j. 30 Ca 122/200, 7 rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.11.2008, č.j.: 8 Afs 77/2008-88)

23. Finanční ředitelství v [obec] vydalo dne 15. 4. 2009 rozhodnutí č.j. 2968/09-1300-604057, kterým platební výměry Finančního úřadu v [obec], jimiž byla žalobkyni doměřena spotřební daň za období od října 2000 do října 2002, zrušilo. Citované rozhodnutí bylo žalobkyni (prostřednictvím jejího zástupce) doručeno dne [datum] (viz důkaz rozhodnutí č.j. 2968/09-1300-604057 ze dne 15. 4. 2009)

24. Pokud jde o daňovou kontrolu týkající se odvodu daně z přidané hodnoty za období od [datum] do [datum], soud na základě provedeného dokazování zjistil, že tato byla zahájena Finančním úřadem [obec] na základě protokolu dne [datum]. Na základě zpráv o kontrole daně z přidané hodnoty za uvedené období ze dne [datum] bylo dne [datum] Finančním úřadem v [obec] vydáno celkem 15 dodatečných platebních výměrů, kterými byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty ve výši celkem 38, 157.230 Kč. Rozhodnutími odvolacího orgánu - Finančního ředitelství v [obec] ze dne [datum] byla zamítnuta odvolání žalobkyně proti citovaným platebním výměrům. (viz důkaz protokol ze dne 4. 12. 2002 č.j. 98420/02/243932/7992, rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] ze dne 20. 10. 2006 č.j. 4784/06-1300-604057)

25. Žalobkyně proto podala u Krajského soudu v Hradci Králové proti rozhodnutím Finančního ředitelství v [obec] ze dne [datum] žalobu. Krajský soud v Hradci Králové vydal dne 31. 1. 2008 pod č.j. 30 Ca 111/2006 – 22 rozsudek, kterým žalobu zamítl. Ke kasační stížnosti žalobkyně byl tento rozsudek zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008 č.j. 8 Afs 32/2008 – 59 a věc byla vrácení Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. Krajský soud v Hradci Králové následně vydal dne 30.1.2009 rozsudek č.j. 30 Ca 165/2008-73, kterým rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] ze dne [datum] a všechny platební výměry Finančního úřadu v [obec] ze dne [datum] o doměření daně z přidané hodnoty žalobkyni zrušil a věci vrátil Finančnímu ředitelství v [obec] k dalšímu řízení. (viz důkaz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2008 č.j.: 30 Ca 111/2006-22, rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č.j. 8 Afs 32/2008-59, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 1. 2009, č.j. 30 Ca 165/2008-73)

26. Na základě tohoto rozhodnutí Finanční úřad v [obec] zpracoval dne [datum] sdělení, kterým žalobkyni oznámil, že nedošlo k navýšení základu daně z přidané hodnoty o spotřební daň a proto se ruší doměřená daň z přidané hodnoty uvedená ve zprávách o kontrole daně z přidané hodnoty za zdaňovací období od [datum] do [datum]. Citované sdělení bylo žalobkyni doručeno dne [datum] (viz důkaz sdělení Finančního úřadu v [obec] ze dne 11. 5. 2009, č.j. 67807/09/243932/1330)

27. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně dopisem ze dne [datum] uplatnila u žalované nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 211.599.200 Kč, když má za to, že samotné konstatování porušení práva se nejeví jako dostačujícím. (viz důkaz dopis ze dne [datum])

28. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Právní úprava Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, v pozdějším znění (dále jen "OdpŠk") stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Posouzení nároku 29. Při posouzení žalobou uplatněného nároku soud pro přehlednost rekapituluje, jak bylo uvedeno výše, že žalobkyně se v řízení domáhala žalobou náhrady nemajetkové újmy celkem ve výši 211.599.200 Kč sestávající z uplatněného nároku ve výši 169.279.360 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním označených (nezákonných) rozhodnutí a nesprávným úředním postupem v souvislosti s vydáním tzv. signální informace. V tomto rozsahu byla žaloba pravomocně zamítnuta. Dále se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 42.319.840 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou daňových řízení. V návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2017 č.j. 30 Cdo 4084/2016-278 (viz výše) je tak předmětem dalšího řízení toliko nárok žalobkyně na částku ve výši 42.319.840 Kč požadovanou žalobkyní jako nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou daňových řízení.

30. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 28. 11. 2017 č.j. 30 Cdo 4084/2016-278 formuloval, že žalobkyně se v posuzované věci domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené v souvislosti s délkou správních řízení, jejichž předmětem bylo stanovení daňové povinnosti (řízení směřující k doměření spotřební daně z lihu a daně z přidané hodnoty) a navazujícího soudního přezkumu těchto rozhodnutí. Nejvyšší soud ČR uzavřel, že tato řízení nejsou řízeními, na která dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy a na která je aplikovatelné Stanovisko.

31. Dále uvedl, že skutková samostatnost nároku na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé porušením povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě ve správním řízení, které nepodléhá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a nároků na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé porušením práva na přiměřenou délku jak předchozího, tak i navazujícího soudního řízení, neumožňuje učinit závěr o jednotě uvedených řízení a posuzovat přiměřenost jejich délky jako celek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 968/2014). Je třeba od sebe odlišit nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené neučiněním úkonu v zákonné nebo přiměřené lhůtě ve správním řízení (k rozlišení těchto pojmů srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3271/2012, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a případnou újmu vzniklou porušením práva na přiměřenou délku soudního přezkumu správních rozhodnutí.

32. Vedle toho je třeba od sebe (v rámci újmy způsobené průtahy ve správních řízeních) odlišit újmu, která měla být žalobkyni způsobena jednotlivými průtahy v daňových řízeních, popřípadě, hodlá-li tak svoji újmu žalobkyně skutkově vymezit, souhrnem těchto průtahů v každém jednotlivém daňovém řízení.

33. Za takovou vadu Nejvyšší soud shledal neurčitost žaloby, ve které žalobkyně uplatnila několik nároků se samostatným skutkovým základem, aniž by tomu odpovídalo její žalobní žádání. Jak již bylo výše vysvětleno, jde o nároky spočívající jednak v újmě vzniklé v důsledku nedodržení zákonných lhůt k učinění úkonů v daňovém řízení (popř. nedodržení povinnosti učinit úkon ve lhůtě přiměřené tam, kde není konkrétní lhůta zákonem stanovena), a to jedním takovým průtahem nebo v souhrnu více průtahů v jediném daňovém řízení, a to za každé daňové řízení samostatně, a dále o nároky na případnou újmu způsobenou porušením práva na přiměřenou délku soudních řízení, kterými byla přezkoumána rozhodnutí vydaná v daňových řízeních, a to vždy individuálně, tj. ve vztahu ke každému soudnímu řízení zvlášť. A uložil soudu prvního stupně povinnost vyzvat žalobkyni k odstranění vad žaloby postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř.

34. V reakci na závazný pokyn Nejvyššího soudu soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 1. 2018 č.j.: 16 C 64/2010-297 vyzval žalobkyni dle § 43 o.s.ř. tak, aby doplnila žalobu, v rozsahu: jaký nárok (v jaké výši) v řízení uplatňuje z titulu újmy vzniklé nedodržením zákonných lhůt k učinění úkonů, popř. nedodržením povinnosti učinit úkon v přiměřené lhůtě tam, kde konkrétní lhůta není zákonem stanovená, to vše ve správních řízeních. Současně je třeba rozlišit újmu způsobenou jedním průtahem nebo souhrnem více průtahů v jediném správním řízení a to pro každé správní řízení samostatně. A dále jaký nárok (v jaké výši) v řízení uplatňuje z titulu újmy vzniklé porušením práva na přiměřenou délku soudních řízení, kterými byla přezkoumávána rozhodnutí vydaná ve správních řízeních a to pro každé takové soudní řízení samostatně.

35. V reakci na toto poučení žalobkyně specifikovala podáním ze dne [datum], výši jednotlivých nároků na nemajetkovou újmu ve vazbě na jednotlivá daňová řízení takto: částku 1.084.639 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce října 2000, částku 864.022 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce listopadu 2000, částku 1.250.215 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce prosince 2000, částku 1.518.613 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce ledna 2001, částku 1.144.775 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce dubna 2001, částku 2.131.085 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce května 2001, částku 417.035 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce července 2001, částku 655.574 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce srpna 2001, částku 1.125.212 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce září 2001, částku 322.639 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce října 2001, částku 4.175.964 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce listopadu 2001, částku 3.129.750 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce prosince 2001, částku 2.014.225 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce ledna 2002, částku 1.490.018 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce února 2002, částku 1.468.443 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce března 2002, částku 2.498.886 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce dubna 2002, částku 1.259.294 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce května 2002, částku 904.504 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce června 2002, částku 1.558.206 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce července 2002, částku 1.487.491 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce srpna 2002, částku 2.825.737 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce září 2002, částku 1.362.067 Kč za řízení o spotřební dani za zdaňovací období měsíce října 2002, částku 703.752 Kč za řízení o dani z přidané hodnoty dani za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2000, částku 334.095 Kč za řízení o dani z přidané hodnoty dani za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2001, částku 720.689 Kč za řízení o dani z přidané hodnoty dani za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2001, částku 483.521 Kč za řízení o dani z přidané hodnoty dani za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2001, částku 1.678.238 Kč za řízení o dani z přidané hodnoty dani za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2001, částku 443.130 Kč za řízení o dani z přidané hodnoty dani za zdaňovací období měsíce ledna 2002, částku 327.804 Kč za řízení o dani z přidané hodnoty dani za zdaňovací období měsíce února 2002, částku 323.058 Kč za řízení o dani z přidané hodnoty dani za zdaňovací období měsíce března 2002, částku 549.755 Kč za řízení o dani z přidané hodnoty dani za zdaňovací období měsíce dubna 2002, částku 277.045 Kč za řízení o dani z přidané hodnoty dani za zdaňovací období měsíce května 2002, částku 198.991 Kč za řízení o dani z přidané hodnoty dani za zdaňovací období měsíce června 2002, částku 342.805 Kč za řízení o dani z přidané hodnoty dani za zdaňovací období měsíce července 2002, částku 327.248 Kč za řízení o dani z přidané hodnoty dani za zdaňovací období měsíce srpna 2002, částku 621.662 Kč za řízení o dani z přidané hodnoty dani za zdaňovací období měsíce září 2002, částku 299.655 Kč za řízení o dani z přidané hodnoty dani za zdaňovací období měsíce října 2002, spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne podání žaloby do zaplacení, a náklady řízení to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

36. Žalobkyně v podání ze dne [datum] současně zrekapitulovala jednotlivá řízení, aniž vymezila jaké konkrétní průtahy resp. nedodržení zákonných lhůt k učinění úkonů v daňovém řízení (popř. nedodržení povinnosti učinit úkon ve lhůtě přiměřené tam, kde není konkrétní lhůta zákonem stanovena) spatřuje ve vymezených daňových řízeních. Současně také nevymezila škodu v příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávním postupem u jednotlivých daňových řízení a jednotlivých tvrzených průtahů, či jiného nesprávného úředního postupu. Z uvedeného podání dále vyplývá, že žalobkyně za navazující soudní řízení samostatnou náhradu nemajetkové újmy nepožaduje. Žalobkyně setrvala i přes závazné závěry dovolacího soudu a poučení dle § 43 o.s.ř. na názoru, který zopakovala i následně v podání ze dne [datum], dle kterého:„ požadavek na úhradu nemajetkové újmy způsobené ne-správným úředním postupem nespočívá výhradně v nepřiměřené délce daňových řízení, do kterých se musí započítat i trvání řízení soudních ohledně přezkumu správních rozhodnutí ve věcech daňových (neboť jejich předmětem je přezkum zákonnosti, tedy správnost daňových rozhodnutí), ale spočívá i na jiných skutečnostech. Žalobkyni nemateriální újma byla způsobena pocitem křivdy jednatele žalobkyně s postupem žalované, poškozením dobrého jména žalobkyně, znemožněním podnikání, znemožněním dokončení ekonomicky zajímavých podnikatelských záměrů a vystavením v nebezpečí trestní stíhání jednatele žalobkyně pro trestný čin s trestní sazbou až 12 roků vězení. Žalobkyně na úhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem žalované požaduje částku ve výši 20% z nezákonně požadovaných částek z daňových výměrů a dodatečných daňových výměrů.“.

37. Ačkoliv žalobkyně nevymezila v reakci na poučení dle § 43 o.s.ř. konkrétní průtahy a nesprávný úřední postup, ale ani určení konkrétní nemajetkové újmy, která jí v příčinné souvislosti s individualizovaným nesprávním úředním postupem vznikla, je soud toho názoru, že vymezením výše nemajetkové újmy, která jí v jednotlivých daňových řízeních vznikla, spolu s označením jednotlivých řízení činí žalobu projednatelnou a nezakládá důvod pro odmítnutí žaloby. Nedostatky skutkových tvrzení a důkazních návrhů pak při projednání žaloby mohou být odstraněny doplněním žaloby postupem dle § 118a o.s.ř., případně vedou k zamítnutí žaloby pro neunesení břemeně tvrzení a důkazního.

38. Soud proto postupem dle § 118a o.s.ř., vyzval žalobkyni, aby doplnila skutková žalobní tvrzení a navrhla důkazy k jejich prokázání tak, aby bylo zřejmé:„ v jakém konkrétním období se správce daně dopustil nečinnosti, tj. neučinil úkon v zákonných lhůtách či ve lhůtách přiměřených tam, kde není konkrétní lhůta pro úkon stanovena zákonem a to v každém jednotlivém daňovém řízení samostatně, tedy samostatně pro každé z 22 tvrzených daňových řízení týkajících se spotřební daně a pro každé z tvrzených 15 daňových řízení týkajících se DPH, a to jedním průtahem nebo v souhrnu více průtahů v jediném daňovém řízení; kdy a jakým způsobem soud při soudním přezkumu správních rozhodnutí porušil právo žalobkyně na přiměřenou délku soudních řízení a to ve vztahu ke každému soudnímu řízení samostatně; jaké konkrétní peněžité zadostiučinění, tj. v jaké výši, požaduje za tvrzenou nečinnost (průtahy) správce daně v jednotlivých daňových řízeních a za porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení a to ve vztahu ke každému soudnímu řízení samostatně; v čem spočívá tvrzená vzniklá újma; že újma je v příčinné souvislosti s nečinností správce daně.“.

39. V reakci na poučení dle § 118a o.s.ř. žalobkyně podáním ze dne [datum] shrnula skutkový stav věci, a uvedla:„ V této věci žalobkyně podala žalobu v roce 2010 a v roce 2018 je poučována prvoinstančním soudem na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu o něčem, co žádný soud v České republice v roce 2010 neznal. Nejvyšší soud svým odkazem na rozhodování Evropského soudu pro lidská práva, odkazem na svá rozhodnutí např. 30 Cdo 968/2014 a 30 Cdo 3271/2012 vytváří naprosto právně nepřehledný a nesrozumitelný stav pro subjekty, kterým je všemocným státem způsobována škoda, viz vydávání zajišťovacích příkazů, za jejichž případnou nezákonnost a nesprávnost nikdo nenese odpovědnost. Jak je patrno i v této věci nikdo žádnou odpovědnost za nezákonná rozhodnutí nenesl. Žalobkyně je přesvědčena, že použití výkladu provedeného Nejvyšší soud svým odkazem na rozhodování Evropského soudu pro lidská práva, odkazem na svá rozhodnutí např. 30 Cdo 968/2014 a 30 Cdo 3271/2012 je nemravné a nemělo by v tomto řízení být použito zejména, protože tím dostává žalobkyni do situace, kdy správce daně již od počátku daňového řízení porušuje právní předpisy a ekonomicky likviduje daňový subjekt v tomto případě žalobkyni. Žalobkyně je přesvědčena, že délka přiměřenosti řízení je primární odpovědností státu a týká se jakéhokoli řízení organizovaného státem, neboť dopad na potencionální poškozené je, kromě např. značné majetkové újmy, vždy stejný – vznik nemajetkové újmy pramenící z nepřiměřené délky řízení, po jehož trvání jsou poškození drženi v pocitu nejistoty ohledně svých práv a případné trestní odpovědnosti. Žalobkyně proto nemůže souhlasit se způsobem implementací rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Nejvyšším soudem do judikatury českého práva. Žalobkyně trvá na svém stanovisku a uvádí, že požadavek na úhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem nespočívá výhradně v nepřiměřené délce daňových řízení, do kterých se musí započítat i trvání řízení soudních ohledně přezkumu správních rozhodnutí ve věcech daňových (neboť jejich předmětem je přezkum zákonnosti, tedy správnost daňových rozhodnutí), ale spočívá i na jiných skutečnostech. ….Žalobkyni nemateriální újma byla způsobena pocitem křivdy jednatele žalobkyně s postupem žalované, poškozením dobrého jména žalobkyně, znemožněním podnikání, znemožněním dokončení ekonomicky zajímavých podnikatelských záměrů a vystavením v nebezpečí trestního stíhání jednatele žalobkyně pro trestný čin s trestní sazbou až 12 roků vězení. …..Žalobkyně doplňuje svá tvrzení v tom, že ve všech jednotlivých případech ohledně spotřební daně došlo k porušení povinnosti správce daně vydat rozhodnutí v zákonné lhůtě uvedené v § 47 odstavec 2 zákona [číslo]. Rovněž z tohoto důvodu nedošlo k vydání jednotlivých rozhodnutí o dani z přidané hodnoty, protože tato rozhodnutí byla vázána na rozhodnutí o vyměření spotřební daně. Žalobkyně tvrdí, že tzv. signální informace Ministerstvo financí ČR, kterou byly finanční úřady upozorněny na možné daňové úniky u lihu zvláštně denaturovaného syntetického technického podle položky 20 přílohy [číslo] k vyhlášce [číslo] Sb. vyvolala nezákonné provádění daňové kontroly u žalobkyně. Podle signální informace tento líh podle Ministerstva financí lze u výrobce nakupovat bez jeho povolení s uplatněním osvobození od spotřební daně podle §9 zákona o spotřební dani za podmínky technické-ho použití u zpracovatele lihu. Byly zjištěny případy, kdy byl takto nakupovaný líh používán k jiným než povoleným účelům – pro další prodej nebo k výrobě výrobků určených k dalšímu prodeji (např. Výroba náplně do ostřikovačů pro automobily), na které se osvobození nevztahuje. …..Příčinnou souvislost na způsobení nemateriální škody žalobkyně spatřuje v tom, že kdyby daňové kontroly na spotřební daň a daň z přidané hodnoty s nezákonným vyměřením spotřební daně a daně z přidané hodnoty neproběhly k žádné, tedy i nemateriální škodě by nedošlo.“.

40. Je třeba připomenout, že odpovědnost státu za škodu dle OdpŠk je odpovědností objektivní, která nastává po společném naplnění tří předpokladů, a to existence nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí a vzniku újmy v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím. Absencí kteréhokoli z těchto předpokladů odpovědnost státu nenastává. Je na žalobci, aby tvrdil naplnění těchto předpokladů a navrhl důkazy, ze kterých budou tato tvrzení prokázána. Vzhledem k obsahu doplnění soud konstatuje, že žalobkyně nedostála své povinnosti doplnit rozhodné skutečnosti, kdy ani po výslovném poučení dle § 118a o.s.ř. neuvedla jednotlivé konkrétní průtahy či jiný nesprávný úřední postup v jednotlivých řízeních, k čemuž byla vyzvána, přičemž obecné konstatování:„ ve všech jednotlivých případech ohledně spotřební daně došlo k porušení povinnosti správce daně vydat rozhodnutí v zákonné lhůtě uvedené v § 47 odstavec 2 zákona [číslo]“ nelze hodnotit jako dostatečné vymezení základního skutkového základu uplatněného nároku. V podání žalobkyně taktéž absentuje konkrétní vymezení nemajetkové újmy ve vazbě (v příčinné souvislosti) na jednotlivé (ne) tvrzené nesprávné úřední postupy. Obecné tvrzení:„ Příčinnou souvislost na způsobení nemateriální škody žalobkyně spatřuje v tom, že kdyby daňové kontroly na spotřební daň a daň z přidané hodnoty s nezákonným vyměřením spotřební daně a daně z přidané hodnoty neproběhly k žádné, tedy i nemateriální škodě by nedošlo.“, spojuje vznik nemateriální újmy s realizací daňové kontroly a nezákonným vyměřením spotřební daně a daně z přidané hodnoty a tedy nikoliv s jednotlivými průtahy v řízení či jiným nesprávným úředním postupem. Soudu nezbývá než uzavřít, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní k části uplatněného nároku ve výši 42.319.840 Kč s příslušenstvím a žalobu tak v tomto rozsahu zamítl ve výroku shora ad.

I. Náklady řízení

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a nebyl zastoupen právním zástupcem. Soud tak žalovanému přiznal náhradu v celkové výši 7.500 Kč za 25 úkonů v paušální výši á 300 Kč (vyjádření k žalobě, vyjádření ve věci 12x, účast na jednání 13x) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

Poučení