16 C 66/2022-87

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] oba zastoupení advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 2x 63 900 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se v části, ve které se každý ze žalobců domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 900 Kč za dobu od 21. 10. 2022 do 22. 10. 2022 zastavuje.

II. Řízení se v části, ve které se každý ze žalobců domáhal zaplacení 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 23. 10. 2022 až do zaplacení, zastavuje.

III. Žaloba na zaplacení částky 63 000 Kč žalobci a) se zákonným úrokem z prodlení od 23. 10. 2022 ve výši 15 % ročně do zaplacení se zamítá.

IV. Žaloba na zaplacení částky 63 000 Kč žalobci b) se zákonným úrokem z prodlení od 23. 10. 2022 ve výši 15 % ročně do zaplacení se zamítá.

V. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 450 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 450 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou došlou soudu dne 9. 11. 2022 domáhali na žalované zaplacení každý částky 63 900 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u [název soudu] (dále jen„ [anonymizováno] [obec]“) pod sp. zn. 60 D 1307/2001 (dále též jako„ posuzované řízení“).

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 1. 2023, č. j. 16 C 66/2022-52, bylo spojeno řízení ve věcech vedených u podepsanému soudu pod sp. zn. 16 C 66/2022 a 49 C 29/2022.

3. Žalobci uvedli, že posuzované řízení bylo zahájeno již dne 29. 11. 2001. Žalobci následně ke dni 7. 1. 2002 přihlásili do posuzovaného řízení svoji pohledávku v celkové výši 4 480 760 Kč, kterou měli za zůstavitelem z titulu smlouvy o půjčce. Od zahájení posuzovaného řízení byly provedeny některé dílčí procesní kroky, nicméně k pravomocnému ukončení řízení, ani k pravomocnému vypořádání jednotlivých pohledávek přihlášených do řízení dosud nedošlo. V průběhu posuzovaného řízení došlo k opakovanému přeposílání spisu mezi soudem a soudním komisařem. Řízení bylo v podstatě celou dobu vedeno u soudu prvního stupně, opravný prostředek ve věci byl podán pouze jednou, a to dne 4. 7. 2007, přičemž k jeho vyřízení došlo ke dni 12. 2. 2008. Průtahy řízení tedy nelze omluvit skutečností, že by v řízení bylo podáváno velké množství opravných prostředků, ale spíše naopak, skutečnost, že byl podán pouze jeden opravný prostředek, který byl vyřízen poměrně rychle, a přesto řízení trvá bezmála 21 let, je jasným důkazem toho, že délka posuzovaného řízení je zcela nepřiměřená. O skutečnosti, že dědictví je předluženo, bylo rozhodnuto až po téměř 10 letech od zahájení řízení, konkrétně dne 14. 2. 2011 O následné likvidaci dědictví pak bylo rozhodnuto dne 7. 3. 2011, přičemž usnesení o tomto nabylo právní moci dne 2. 4. 2011. Přes všechny uvedené skutečnosti však likvidace dědictví není dosud pravomocně skončena, a ke dni podání této žaloby dosud nebylo žalobcům na jimi přihlášenou pohledávku uhrazeno ničeho. To přesto, že o likvidaci pozůstalosti bylo rozhodnuto již v roce 2011. V době od právní moci usnesení o likvidaci dědictví mělo dojít ke zpeněžení majetku v pozůstalosti a rozvržení výtěžku mezi jednotlivé přihlášení věřitele. Přípisem soudního komisaře [anonymizována dvě slova] ze dne 26. 3. 2018 byli žalobci informováni o skutečnosti, že prodejem zůstavitelova majetku byl získán výtěžek v celkové výši 2 777 085,87 Kč.

4. V důsledku extrémně dlouhé doby, po kterou je posuzované řízení vedeno, vzniká žalobcům zásadní újma na jejich právech. Žalobcům je totiž tímto postupem znemožněno uspokojit alespoň část své pohledávky v rámci rozvrhu vypořádaného dědictví. Současně je jim tím znemožněno jakkoli disponovat se svými finančními prostředky v poměrně značné hodnotě, čímž tak přichází o další příjmy. Popsanou situaci žalobci považují za zcela nepřípustnou v demokratickém právním státě, který má občanům prostřednictvím soudů zabezpečit právo na právní ochranu. Žalobcům tedy vznikl nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup, spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Průtahy v posuzovaném řízení, resp. nesprávný úřední postup soudu, ostatně zkonstatovala i sama žalovaná, a dokonce i příslušné soudy (zdejší soud a soud odvolací), a tedy právní titul žalobců na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je dán. Žalovaná poprvé zkonstatovala nesprávný úřední postup v rámci posuzovaného řízení ve stanoviscích ze dnů 31. 7. 2012 a 9. 8. 2012, ve kterých současně dospěla k závěru, že za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v rámci posuzovaného řízení, je žalobcům třeba přiznat zadostiučinění v penězích. Za období ode dne přihlášení pohledávky žalobců, tj. ode dne 7. 1. 2002, do dne 30. 6. 2011 bylo každému ze žalobců přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 40 500 Kč (dále jen„ prvé období“). Následně se otázka nesprávného úředního postupu, resp. průtahů v posuzovaném řízení dostala k posouzení zdejšímu soudu a soudu odvolacímu. Soudy obou stupňů se jasně shodly na průtažnosti posuzovaného řízení i na tom, že je třeba poškozeným účastníkům (přihlášeným věřitelům) přiznat zadostiučinění v penězích. Žalobce v této souvislosti zmínil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen„ OS Praha 2“) ze dne 10. 6. 2020, č. j. 28 C 116/2019-78, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen„ MS Praha“). Zjevně pod tíhou označených soudních rozhodnutí přiznala žalovaná žalobci přiměřené zadostiučinění za další období, dosud neodškodněné, a to právě ve výši stanovené těmito soudními rozhodnutími. Stanovisky ze dne 24. 11. 2021 a dne 30. 11. 2022 žalovaná opět zkonstatovala nesprávný úřední postup v rámci posuzovaného řízení a za další období, tj. ode dne 1. 7. 2011 do dne 18. 6. 2021, přiznala každému žalobci odškodnění ve výši 107 550 Kč (dále jen„ druhé období“).

5. S ohledem na uvedené jsou žalobci přesvědčeni, že za prvé období trvání posuzovaného řízení jim bylo zjevně poskytnuto peněžité zadostiučinění pouze částečné. Nárok poškozených věřitelů na peněžité zadostiučinění definovaly soudy obou stupňů až v kalendářním roce 2020 O konkrétní výši peněžitého zadostiučinění, v jaké by mělo poškozeným věřitelům, a tedy i žalobcům, náležet, takto neměla žalovaná v době vydání stanoviska pro prvé období žádné povědomí. Žalovaná proto poskytla za prvé období zadostiučinění za způsobenou újmu v částce podstatně nižší, než k jaké dospěly soudy a než jakou sama žalovaná přiznala za druhé období. Žalobcům by však za prvé období trvání posuzovaného řízení mělo být přiznáno zadostiučinění v téže výši, samozřejmě s výjimkou prvních dvou let řízení, za které se zadostiučinění přiznává v rozsahu jedné poloviny, jako jim bylo přiznáno za druhé období. Žalobci jsou tedy přesvědčeni, že ji za prvé období svědčí nárok na doplacení peněžitého zadostiučinění, které jim bylo dosud přiznáno a vyplaceno jen z části.

6. Vyčíslení nároku žalobců by mělo vycházet z označeného rozsudku MS Praha a současně ze stanoviska žalované pro druhé období, která jsou co do výše přiznaného peněžitého zadostiučinění v souladu. Odvolací soud při určení výše přiměřeného zadostiučinění vyšel ze základní částky 18 000 Kč za každý rok trvání posuzovaného řízení, což za dobu trvání prvého období, tedy za dobu 10 let a 8 měsíců, dává částku ve výši 192 000 Kč. Výslednou částku následně soud snížil o 40 % z důvodu složitosti věci, a dále o 20 % z důvodu sdílené újmy žalobců. Za každý měsíc posuzovaného řízení má takto být poškozeným věřitelům (každému z žalobců) přiznána částka ve výši 900 Kč. Žalobci tedy mají za to, že za prvé období jim každému svědčí nárok na peněžité zadostiučinění ve výši 104 400 Kč (při snížení na polovinu za první dva roky řízení), dosud jim však bylo přiznáno a vyplaceno zadostiučinění pouze částečné, a to v částce 40 500 Kč. Žalobci proto požadovali doplacení každý částky 63 900 Kč.

7. Takto formulované nároky žalobci uplatnili u žalované žádostí ze dne 20. 4. 2022, žalovaná však jejich nároky odmítla, resp. nepovažovala žádosti žalobců za důvodné, a to s odůvodněním, že tyto žádosti byly ve smyslu § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. podány po uplynutí promlčecí lhůty. Takovou argumentaci považovali žalobci s ohledem na skutečnost, že posuzované řízení dosud pravomocně neskončilo, za nepřiléhavou. Podanou žalobou se tak každý ze žalobců domáhal zaplacení částky 63 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení do 21. 10. 2022 do zaplacení.

8. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení byl žalovanou konstatován několikrát. Žalovaná pak namítla, že věřitel zůstavitele se dle současné právní úpravy (§ 117 odst. 1 z. ř. s.) i dle předchozí právní úpravy (§ 175b o. s. ř.) stává účastníkem řízení až dnem vydání, resp. nabytí právní moci usnesení o nařízení likvidace. Do té doby není účastníkem řízení, popř. je účastníkem řízení pouze ve specifických případech, které v posuzovaném řízení nenastaly. V projednávaném případě bylo usnesení o nařízení likvidace dědictví vydáno dne 7. 3. 2011 a nabylo právní moci dne 2. 4. 2011. Do té doby nebyli žalobci dle platné právní úpravy vůbec účastníky řízení a nenáleží jim žádný nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu. Nemajetková újma způsobená nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení může dle zcela konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“) vznikat pouze a jenom účastníkům řízení. Žalobci tedy od doby, kdy přihlásili do dědického řízení svou pohledávku, do doby vydání rozhodnutí o nařízení likvidace dědictví nebyli účastníkem dědického řízení a nemají nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé za toto období. Skutečnost, že mu ze strany žalované byla za toto období poskytnuta náhrada ve výši 40 500 Kč, by tak měla být pro žalobce dostatečným odškodněním. Dále žalovaná namítla, že v případě, že se žalobce žádostí, resp. žalobou podanou v roce 2022 domáhá náhrady újmy, která mu vznikla od roku 2002 do roku 2012, je nutno jejich žádost považovat též za promlčenou, a to s odkazem na § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., kdy žádost, resp. žaloba byla podána dávno po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty.

9. Při jednání konaném dne 1. 8. 2023 žalobci k obraně žalované doplnili, že na rozdíl od náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím, u které zákon výslovně vyžaduje, aby poškozený byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, v případě nesprávného úředního postupu § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. přiznává právo na náhradu škody každému, kdo je nesprávným úředním postupem dotčen a komu je tím způsobena újma. Zákon tedy výslovně nevyžaduje, že musí jít o účastníka řízení, ve kterém došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Dle žalobců nemůže být nárok promlčen, protože nezačala běžet šestiměsíční lhůta, neboť řízení nadále trvá. Konečně pak žalobci s ohledem na skutečnost, že jejich žádost o náhradu nemajetkové újmy byla žalované doručena až dne 22. 4. 2022, vzali svou žalobu částečně zpět v požadavku na zaplacení úroku z prodlení za dobu od 21. 4. do 22. 4. 2022 a každý z žalobců také co do částky 900 Kč. Žalovaná vůči částečnému zpětvzetí žaloby ničeho nenamítala.

10. Žalovaná pak pro případ, že by se soud neztotožnil s jeho názorem o nedůvodnosti uplatněných nároků z důvodu absence účastenství či promlčení, namítl, že odškodnění, které se žalobcům dostalo v minulosti za prvé období posuzovaného řízení, lze považovat za zcela dostačující, a to zejména s ohledem na nepatrný význam předmětu řízení pro žalobce. Žalobci od počátku věděli, že součástí dědictví jsou obrovské dluhy zůstavitele, a tudíž že uspokojení jejich pohledávek bude jen v minimální výši. Žalovaná v této souvislosti odkázala na rozhodnutí NSČR sp. zn. 30 Cdo 4962/2016.

11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

12. Dne [datum] zemřel pan [jméno] [příjmení]. Dědické řízení bylo zahájeno usnesením MS [obec] ze dne [datum], provedením úkonů v dědickém řízení byl jako soudní komisař pověřen notář [anonymizováno] [příjmení]. Ještě před zahájením dědického řízení přihlásili někteří věřitelé své pohledávky, a to dne 6. 11. 2001 ve výši 600 000 Kč, dne 12. 11. 2001 ve výši 457 250 Kč a 84 222 Kč a dne 21. 11. 2001 ve výši 988 945 Kč. Dne 29. 11. 2001 provedl notář vyhledávání v uložených závětích s negativním výsledkem. Následně přihlásili své pohledávky další věřitelé, a to dne 30. 11. 2001 ve výši 1 325 000 Kč, dne 4. 12. 2001 ve výši 340 000 Kč, dne 10. 12. 2001 ve výši 40 000 Kč, dne 12. 12. 2001 ve výši 620 000 Kč. Dne 19. 12. 2001 proběhlo předběžné šetření, při kterém bylo konstatováno, že zůstavitel byl podílovým spoluvlastníkem rodinného domu (druhá byla v SJM zůstavitele a manželky), vlastnil [značka automobilu] rok výroby 1996 a malý motocykl [anonymizováno] rok výroby 1985, měl několik účtů se zůstatky cca 5 tis. Kč. Dále bylo uvedeno, že zůstavitel obchodoval s cennými papíry v ČR a USA a má neznámý počet cenných papírů, dále může mít další účty a bezpečnostní schránky. Následně přihlásili své pohledávky další věřitelé, a to dne 19. 12. 2001 ve výši 11 800 564 Kč, dne 20. 12. 2001 ve výši 165 328 Kč, 557 443 Kč a 67 639 Kč. Dne 21. 12. 2001 vyžádal notář výpisy z katastru nemovitostí, z účtů u bank a pojišťoven, ze Střediska cenných papírů (dále jen„ SCP“). Dne 2. 1. 2002 žádal notář MS [obec] o ustanovení opatrovníků nezletilým dědicům. Dne 7. 1. 2002 přihlásilo celkem 72 věřitelů (mezi nimi též 6 věřitelů, kteří již dříve přihlásili pohledávky samostatně) společně zastoupených advokátem [anonymizována dvě slova] své pohledávky v celkové výši 36 614 041 Kč. V této skupině věřitelů byl též žalobce a) s pohledávkou ve výši 1 026 940 Kč a žalobkyně b) s pohledávkou ve výši 104 806 Kč. Výpisy z bank a pojišťoven, z katastru nemovitostí a ze Střediska cenných papírů notáři docházely od ledna do dubna 2002. Dne 8. 1. 2002 přihlásil svou pohledávku v celkové výši 1 250 000 Kč další věřitel. Dne 9. 1. 2002 došel notáři znalecký posudek na ocenění rodinného domu. Následně přihlásili své pohledávky další věřitelé, a to dne 9. 1. 2002 ve výši 1 490 000 Kč, dne 14. 1. 2002 ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím a 50 000 Kč s příslušenstvím. Dne 21. 1. 2002 došly notáři znalecké posudky na ocenění motocyklu [anonymizováno] a vozidla [anonymizováno]. Následně přihlásili své pohledávky další věřitelé, a to dne 21. 1. 2002 ve výši 30 000 Kč, dne 1. 2. 2002 ve výši 254 520 Kč. Věřitelé zastoupení [anonymizována dvě slova] navrhovali dne 1. 2. 2002 ustanovení správce části dědictví - cenných papírů zůstavitele. Dne 4. 2. 2002 přihlásil svou pohledávku v celkové výši 963 933 Kč další věřitel. Ve dnech 4. 3., 20. 3. 2002 předávala manželka zůstavitele notáři dílčí informace o účtech, cenných papírech v zahraničí. Dne 22. 3. 2002 žádal notář o další výpisy z banky. Ve dnech 25. 3. a 12. 4. 2002 došla notáři pravomocná usnesení o ustanovení opatrovníka nezletilým dědicům. Následně přihlásili své pohledávky další věřitelé, a to dne 5. 4. 2002 ve výši 4 000 Kč a dne 18. 4. 2002 ve výši 220 000 Kč. Dne 10. 5. 2002 přihlásilo tentokrát jen 60 věřitelů společně zastoupených advokátem [anonymizována dvě slova] své pohledávky v celkové výši 58 795 960,80 Kč. V této skupině věřitelů přihlašovali svou pohledávku též žalobci, a to společně jako manželé ve výši 1 131 746 Kč. V případě přihlášených pohledávek (vyjma pohledávky SCP) se jednalo o pohledávky z titulu půjček poskytnutých zůstaviteli za účelem zhodnocení prostředků prostřednictvím investic do cenných papírů. K dotazu MS [obec] ze dne 13. 5. 2002 sděloval notář dne 4. 6. 2002, že dosud nebyl určen okruh dědiců zůstavitele a stále probíhá zjišťování majetku zůstavitele včetně jeho dluhů. Dne 26. 8. 2002 došly notáři plné moci klientů [anonymizováno] [příjmení]. Dne 23. 9. 2002 žádal notář [právnická osoba], [anonymizováno] o zjištění, zda zůstavitel vlastnil cenné papíry mimo území ČR, zejména pak v USA, a téhož dne cca 30 subjektů o sdělení, zda zůstavitel vlastnil nějaké cenné papíry v ČR či v zahraničí. Odpovědi notáři docházely od září do listopadu 2002. Přípisy ze dne 14. 11. 2002 vyrozuměl notář dědice (pozůstalá manželka a dvě nezletilé děti) o jejich dědickém právu. Vyrozumění dědicové žádali o prodloužení lhůty k vyjádření, zda odmítají či neodmítají dědictví. K návrhům notáře ze dnů 21. 11. 2002 a 20. 12. 2002 rozhodl MS [obec] usnesením ze dne 15. 1. 2003 o ustanovení [právnická osoba] [anonymizováno] správcem cenných papírů (akcií zůstavitele v cizině). K dotazu MS [obec] ze dne 13. 12. 2002 sděloval notář dne 20. 12. 2002, že případní dědicové se dosud nevyjádřili stran odmítnutí či neodmítnutí dědictví. Dne 18. 2. 2003 předávala manželka zůstavitele notáři další dílčí informace o cenných papírech. Přípisem ze dne 25. 8. 2003 žádal notář [právnická osoba] [anonymizováno] o předložení zprávy o dosavadní činnosti správce dědictví a o sdělení, kdy lze očekávat předložení ocenění cenných papírů zůstavitele v USA. V srpnu a září 2003 notář komunikoval se společnostmi spravujícími cenné papíry v ČR. K dotazu MS [obec] ze dne 3. 9. 2003 sděloval notář dne 18. 9. 2003, že dosud probíhá zjišťování rozsahu majetku zůstavitele a jeho dluhů. [právnická osoba] byla notářem urgována o odpověď ve dnech 19. 11. 2003, 5. 3. a 12. 7. 2004, společnost sdělila dne 27. 7. 2004 telefonicky, že se stále shromažďují podklady. Dne 28. 6. 2004 bylo nařízeno jednání na den 30. 7. 2004. Při jednání konaném dne 30. 4. 2004 byli účastníci seznámeni s předběžným rozsahem majetku (cca 3,7 mil. Kč) a závazků (cca 80,2 mil. Kč) zůstavitele, byly předloženy ještě další cenné papíry a účastníkům byla prodloužena lhůta pro vyjádření se k odmítnutí/neodmítnutí dědictví do 26. 8. 2004, na kdy bylo jednání odročeno. Přípisem ze dne 13. 8. 2004 notář opětovně urgoval odpověď správce části dědictví a přípisy ze dne 16. 8. 2004 notář zjišťoval hodnotu dalších cenných papírů zůstavitele v ČR. Odpovědi stran cenných papírů (nikoliv od správce dědictví) došly notáři v průběhu září 2004. Dne 26. 8. 2004 se konalo další jednání, na kterém pozůstalá manželka i obě nezletilé děti zůstavitele dědictví odmítly. Dne 9. 9. 2004 byl spis předložen MS [obec] k rozhodnutí o schválení právního úkonu za nezletilé (odmítnutí dědictví). Dne 29. 11. 2004 byl soudkyní udělen souhlas k nahlédnutí do spisu [anonymizována dvě slova]. Odmítnutí dědictví bylo schváleno rozsudkem MS [obec] ze dne 26. 7. 2005, který nabyl právní moci dne 30. 9. 2005. Spis byl vrácen notáři dne 20. 10. 2005, v mezidobí byly do spisu založeny ještě podklady o dalším finančním majetku zůstavitele a námitky věřitelů zastoupených [anonymizována dvě slova] vůči ve spisu založenému posudku na nemovitosti. Dne 10. 8. 2006 bylo nařízeno jednání na den 5. 9. 2006. Při tomto jednání byl další dědic (otec zůstavitele) seznámen s předběžným rozsahem majetku a závazků zůstavitele a poučen o právu a lhůtě k odmítnutí dědictví. Otec zůstavitele požádal o lhůtu 1 měsíc a podáním došlým notáři dne 26. 9. 2006 dědictví odmítl. Matka zůstavitele dědictví odmítla již před konáním jednání. Dne 4. 12. 2006 bylo nařízeno jednání na den 19. 12. 2006. Při tomto jednání byl další dědic (bratr zůstavitele) seznámen s předběžným rozsahem majetku a závazků zůstavitele s tím, že dědictví bude zřejmě předluženo, a poučen o právu a lhůtě k odmítnutí dědictví. Bratr zůstavitele dědictví při jednání odmítl, druhý bratr zůstavitele dědictví odmítl již před konáním jednání. Přípisem ze dne 24. 1. 2007 sděloval notář MS [obec], že řízení nemůže být dosud ukončeno, neboť se zjišťuje okruh dědiců, a to již ve čtvrté dědické skupině, a žádal o prodloužení lhůty k provedení úkonu v dědickém řízení o šest měsíců. Usnesením MS [obec] ze dne 25. 1. 2007 byla tato lhůta prodloužena o tři měsíce. V březnu 2007 byl spis na kontrole na MS [obec] a místopředseda MS [obec] přípisem ze dne 19. 4. 2007 sdělil notáři, že ve věci byly na straně soudního komisaře zjištěny průtahy, a žádal o urychlení jednání ve věci a předložení MS [obec] k rozhodnutí, kdy v opačném případě bude podán notářské komoře podnět k zahájení kárného řízení. Dne 2. 5. 2007 bylo nařízeno jednání na den 22. 5. 2007. Při tomto jednání byli další dědicové (2 strýcové zůstavitele) seznámeni s předběžným rozsahem majetku a závazků zůstavitele s tím, že dědictví bude zřejmě předluženo, a poučeni o právu a lhůtě k odmítnutí dědictví. Oba strýcové zůstavitele dědictví při jednání odmítli, třetí strýc zůstavitele se k jednání nedostavil. Dne 25. 5. 2007 bylo nařízeno jednání na den 7. 6. 2007, toto se však nekonalo. Notář dne 28. 5. 2007 žádal o výpisy z katastru nemovitostí a z účtu u SCP a opětovně žádal správce dědictví o podání zprávy. Usnesením MS [obec] ze dne 29. 5. 2007 byla notáři prodloužena lhůta o tři měsíce. [právnická osoba] sdělila dne 4. 6. 2007, že se jí dosud nepodařilo zjistit a zajistit (tedy spravovat) cenné papíry evidované ve vlastnictví zůstavitele. Dále sdělila, že jí bylo ke dni 18. 12. 2006 odebráno povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry, a navrhla tak, aby bylo její pověření správce akcií zrušeno. SCP odmítlo výpis poskytnout, a bylo tak notářem dne 5. 6. 2007 urgováno s upozorněním na možnost uložení pořádkové pokuty. Třetí strýc zůstavitele dědictví odmítl dne 12. 6. 2007 SCP znovu odmítlo poskytnout výpis, a bylo tak ke sdělení požadovaných informací vyzváno usnesením vydaným notářem dne 18. 6. 2007, kterým byla SCP současně uložena pořádková pokuta. Požadované informace SCP sdělilo přípisem došlým notáři dne 28. 6. 2007 a dne 10. 7. 2007 podalo SCP odvolání proti uložení pořádkové pokuty. Spis byl dne 3. 8. 2007 prostřednictvím MS [obec] předložen KS [obec], který usnesením ze dne 12. 2. 2008 napadené usnesení zrušil (hlavním důvodem bylo, že notář není oprávněn takové usnesení sám vydat) a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Spis byl vrácen MS [obec] dne 22. 2. 2008. Usnesením MS [obec] ze dne 14. 5. 2008 byla notáři prodloužena lhůta o tři měsíce. Usneseními notáře ze dne 11. 6. 2008 byli ve věci ustanoveni znalecký ústav z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí a znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady věcí movitých k ocenění nemovitostí a souboru movitých věcí patřících do SJM/dědict Lhůta pro zpracování posudků byla stanovena na 90 dnů od doručení usnesení. Usnesením MS [obec] ze dne 15. 8. 2008 byla notáři prodloužena lhůta o tři měsíce. Dne 25. 8. 2008 byl notáři předložen znalecký posudek týkající se ocenění nemovitostí a dne 17. 9. 2008 znalecký posudek týkající se ocenění věcí movitých. K žádosti notáře ze dne 13. 10. 2008 předložila pozůstalá manželka dne 23. 10. 2008 velký technický průkaz vozidla [anonymizováno]. Usnesením MS [obec] ze dne 17. 12. 2008 byla notáři prodloužena lhůta o čtyři měsíce. Dne 9. 1. 2009 bylo nařízeno jednání na den 20. 1. 2009. Při tomto jednání bylo provedeno vypořádání zaniklého SJM a spis byl s návrhem usnesení předložen dne 6. 2. 2009 MS [obec]. Dne 6. 5. 2009 byl spis vrácen notáři k doplnění a prošetření zahraničních akcií a jejich lepší identifikaci. Notář vrátil spis soudu dne 25. 5. 2009 bez vyhovění a s návrhem původního usnesení s tím, že zahraniční akcie se nepodařilo za 3 roky dohledat ani správci dědictví, tyto však zřejmě existují, a byly tak do dědictví zařazeny jako zatím neurčitá položka, která bude vypořádána v rámci likvidace dědictví. Spis byl dne 8. 7. 2009 odeslán zpět notáři k samostatnému postupu s ohledem na novelu o. s. ř. Notář usnesením ze dne 20. 8. 2009, které nabylo právní moci dne 10. 9. 2009 vypořádal SJM zůstavitele a jeho manželky. Usnesením MS [obec] ze dne 2. 10. 2009 byla notáři prodloužena lhůta do právní moci rozhodnutí ve věci. Dne 15. 1. 2010 notář vzhledem k zániku pověření činnost notáře a ukončení své činnosti předložil spis MS [obec], dne 18. 1. 2010 byl úkony soudního komisaře pověřen notář [anonymizována dvě slova]. Dne 21. 4. 2010 sděloval notář k žádosti jednoho z věřitelů, že ukončení dědického řízení nelze v brzké době očekávat s tím, že bude pravděpodobně následovat likvidace dědictví; dále sděloval, že není zřejmé, kdo a do jaké výše odpovídá za jeho pohledávky. Usnesením notáře ze dne 20. 5. 2010 bylo rozhodnuto o znalečném (znalec pro movité věci) a spis byl dne 22. 6. 2010 předložen MS [obec] k proplacení znalečného. Usnesením notáře ze dne 27. 7. 2010 bylo rozhodnuto o znalečném (znalecký ústav) a spis byl dne 8. 9. 2010 předložen MS [obec] k proplacení znalečného. Přípisem ze dne 19. 11. 2010 byl [anonymizována dvě slova] vyzván k odstranění rozporů ve výši přihlášené pohledávky u některých jím zastupovaných věřitelů, upřesnění došlo notáři dne 6. 1. 2011. Přípisy ze dnů 11. a 21. 1. 2011 notář opětovně zjišťoval u různých subjektů informace o cenných papírech zůstavitele a dále informace od finančního úřadu, zdravotní pojišťovny a správy sociálního zabezpečení. Odpovědi obdržel v průběhu ledna a února 2011. Dne 26. 1. 2011 vyžádal notář výpis z Centrálního depozitáře cenných papírů (dále jen„ CDCP“), výpis byl poskytnut dne 27. 1. 2011. Dne 11. 2. 2011 se konalo jednání, kterého se jako účastník účastnil jen stát, jednající [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], kdy byl konstatován soupis aktiv (4 086 409,23 Kč), pasiv (78 905 028,32 Kč) a výše předlužení (74 818 619,09 Kč) a ze strany státu byla navržena likvidace dědictví. Usnesením ze dne 14. 2. 2011, které nabylo právní moci dne 2. 3. 2011, určil notář, že v době smrti zůstavitele byla obvyklá cena jeho majetku 4 086 409,23 Kč a výše dluhů 78 905 028,32 Kč a že je dědictví předluženo o 74 818 619,09 Kč. Usnesením dne 7. 3. 2011, které nabylo právní moci dne 2. 4. 2011, byla nařízena likvidace dědictví a věřitelé vyzváni k tomu, aby oznámili soudu, resp. notáři své pohledávky do jednoho měsíce od vyvěšení usnesení na úřední desce soudu, jinak tyto zaniknou. Dne 24. 3. 2011 došlo notáři vyrozumění o změně právního zastoupení žalobce a) (nový zástupce [anonymizováno] [příjmení]). Spis byl k vyvěšení usnesení na úřední desku předložen MS [obec] dne 14. 6. 2011, usnesení bylo vyvěšeno od 17. 6. do 18. 7. 2011. Spis byl vrácen notáři dne 2. 8. 2011. K žádosti ze dne 18. 8. 2011 byl spis zapůjčen MS [obec] dne 23. 8. 2011 [stát. instituce] sdělovalo MS [obec] v přípisu ze dne 16. 1. 2012, že v rámci předběžného projednání dospělo k závěru, že v předmětném dědickém řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, a že každému ze žadatelů o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění (netýkalo se žalobců) byla přiznána částka 40 500 Kč. [anonymizováno] současně žádalo o podávání pravidelných zpráv o dalším postupu v řízení. V únoru a březnu 2012 vyzýval notář jednotlivé subjekty k převedení finančních prostředků na účet MS [obec] v souvislosti s likvidací dědictví, dne 23. 2. 2012 provedl notář ohlášení změn do katastru nemovitostí (vypořádání SJM). Usnesením ze dne 8. 3. 2012 byl ve věci ustanoven znalec ke stanovení aktuální obvyklé ceny podílu na nemovitostech spadajícího do dědictví, lhůta pro zpracování posudku byla stanovena na 2 měsíce od doručení usnesení, usnesení bylo znalci doručeno dne 16. 3. 2012. Dne 12. 3. 2012 byl vyžádán výpis z CDCP. K žádosti MS [obec] ze dne 27. 3. 2012 podal notář dne 30. 3. 2012 zprávu o učiněných krocích. V průběhu dubna a května 2012 vedl notář komunikaci s dalšími subjekty stran zjišťování majetku zůstavitele či převedení prostředků na účet soudu. Znalecký posudek byl notáři předložen dne 21. 5. 2012. Usnesením ze dne 22. 5. 2012, které nabylo právní moci dne 14. 6. 2012, bylo rozhodnuto o znalečném. Přípisem ze dne 26. 6. 2012 žádal notář MS [obec] o provedení zpeněžení zůstavitelova majetku v rámci likvidace dědictví – podílu na nemovitostech. Dne 28. 8. 2012 bylo soudem proplaceno znalečné a spis byl předán exekučnímu oddělení k provedení dražby nemovitostí. Usnesením MS [obec] ze dne 17. 10. 2012 bylo nařízeno dražební jednání na den 19. 11. 2012 za účelem zpeněžení nemovitostí. Dne 19. 11. 2012 se konala dražba, dostavil se jeden dražitel, který nemovitost vydražil za částku 2 525 000 Kč a byl mu vyhlášeným usnesením udělen příklep. Nejvyšší podání bylo doplaceno dne 26. 11. 2012. Usnesení o příklepu nabylo právní moci dne 21. 2. 2013 a soud dne 28. 3. 2013 vyrozuměl katastrální úřad o nabytí vlastnictví vydražitelem. Spis byl dne 6. 3. 2013 vrácen notáři. Dne 22. 4. 2013 odvolali [anonymizována dvě slova] plnou moc 2 věřitelé. Ve dnech 30. 4. a 2. 5. 2013 byly vyžádány výpis z CDCP. K žádosti [stát. instituce] ze dne 30. 4. 2013 při vyřizování žádostí dalších žadatelů (netýkalo se žalobců) o poskytnutí zadostiučinění za nepřiměřenou délku předmětného dědického řízení sděloval notář dne 9. 5. 2013, kdy tito žadatelé přihlásili své pohledávky do dědického řízení, spis kvůli probíhající likvidaci odmítl zapůjčit. Dne 16. 5. 2013 odvolali [anonymizována dvě slova] plnou moc další 3 věřitelé. Dne 20. 5. 2013 se konalo jednání, kdy právní zástupkyně pozůstalé manželky předala do úschovy soudního komisaře listinné cenné papíry (akcie, dluhopisy) a současně za pozůstalou manželku projevila zájem o odkup movitých věcí (vybavení nemovitosti). V průběhu května až července 2013 se notář dotazoval příslušných institucí, za jakých podmínek lze získat finanční plnění z dluhopisů, popřípadě zda lze zpeněžit cenné papíry, a žádal další subjekty o převedení výtěžku v souvislosti s odkupem podílových listů na účet MS [obec]. Přípisem ze dne 25. 7. 2013 zjišťoval notář zájem pozůstalé manželky o odkup movitých věcí s tím, že preferuje prodej celého souboru movitých věcí. Pozůstalá manželka sdělila dne 22. 8. 2013, že má zájem o odkup movitých věcí vyjma motocyklu [anonymizováno] za částku 4 000 Kč. V září a říjnu 2013 vedl notář další komunikaci stran možnosti prodeje cenných papírů a převodu výtěžku na účet soudu. Dne 15. 10. 2013 předložil notář spis MS [obec] s návrhem na vydání usnesení o vyslovení souhlasu s prodejem věcí zůstavitele mimo dražbu. Usnesením ze dne 8. 11. 2013 udělil [název soudu] notáři souhlas se zpeněžením majetku zůstavitele prodejem mimo dražbu. Usnesení z důvodu problémů s doručením některým věřitelům a nutnosti vyvěšování na úřední desce nabylo právní moci až dne 25. 2. 2014. Přípisem ze dne 16. 12. 2014 sděloval notář MS [obec], že se na veřejnou výzvu k podání návrhu na uzavření smlouvy o prodeji majetku zůstavitele žádný zájemce nepřihlásil, a žádal o vydání souhlasu s prodejem souboru movitých věcí pozůstalé manželce za částku 4 000 Kč. K dotazu [anonymizováno] [příjmení] ze dne 11. 2. 2015 o sdělení stavu dědického řízení, když jím zastupovaní věřitelé neevidují od vydání usnesení ze dne 8. 11. 2013 žádný vývoj směřující k pravomocnému skončení řízení, sdělil notář dne 23. 3. 2015, že probíhá zpeněžování majetku zůstavitele, nemovité věci již byly zpeněženy. Dne 16. 4. 2015 se konalo jednání, při kterém pozůstalá manželka projevila zájem odkup movitých věcí vyjma akcií a motocyklu [anonymizováno] a požádala sepsání kupní smlouvy s tím, že kupní cenu 4 0000 Kč již uhradila na účet soudu. Movité věci byly pozůstalé manželce prodány smlouvou ze dne 16. 4. 2015. Přípisem ze dne 20. 4. 2015 žádal notář MS [obec] o sdělení zůstatku na účtu likvidace dědictví, dne 7. 5. 2015 mu byl sdělen zůstatek ve výši 2 777 085,87 Kč. K žádosti MS [obec] ze dne 31. 7. 2015, urgované dne 12. 10. 2015, sdělil notář dne 20. 11. 2015, že v rámci přípravy rozvrhu likvidace dědictví jsou zjišťování procesní nástupci původních věřitelů, kteří v mezidobí ztratili právní subjektivitu. Přípisy ze dne 15. 11. 2015 žádal notář soudy o sdělení právních nástupců dvou zemřelých věřitelů, přípisem ze dne 16. 11. 2015 ověřoval totožnost jednoho z přihlášených věřitelů. Odpovědi došly 20. a 25. 11. 2015, věřitel, jehož totožnost byla ověřována, v mezidobí zemřel. Přípisem ze dne 23. 11. 2015 žádal notář [anonymizováno] [příjmení] o předložení seznamu jím aktuálně zastupovaných věřitelů a vyčíslení jejich pohledávek. Dne 4. 1. 2016 předvolal notář k informativnímu jednání na den 21. 1. 2016 dceru zemřelého věřitele, k jednání se nikdo nedostavil a notář dne 17. 2. 2016 vyžádal dědické usnesení od soudu. Lustrací v CEO notář zjistil, že v mezidobí zemřeli i další dva věřitelé a dne 18. 4. 2016 vyžádal informace o dědicích. Odpovědi došly ve dnech 4. 5. a 10. 6. 2016. Dne 1. 7. 2016 (s omluvou za prodlevu způsobenou nutností projít s velkým časovým odstupem obsáhlou dokumentaci) došla notáři odpověď od [anonymizováno] [titul] se seznamem jím zastupovaných věřitelů (včetně obou žalobců), kdy jeden z nich rovněž v mezidobí zemřel. Notář lustrací v CEO zjistil úmrtí ještě dalšího zastupovaného věřitele a dne 3. 10. 2016 vyžádal dědická usnesení od soudu. Přípisem ze dne 28. 8. 2017 sděloval notář věřitelům výši částky získané prodejem zůstavitelova majetku v rámci likvidace dědictví a určené k rozdělení (2 777 085,87 Kč) a vyzýval věřitele, aby ve lhůtě 1 měsíce sdělili, zda popírají některou z přihlášených pohledávek, popř. aby opravili vyčíslení své přihlášené pohledávky. K dotazu [anonymizováno] [příjmení] ze dne 31. 8. 2017 na stav řízení, resp. na učiněné a plánované kroky ke skončení řízení, sjednal notář s [anonymizována dvě slova] schůzku za účelem vyjasnění otázek kolem věřitelů a jejich pohledávek na den 13. 9. 2017, resp. následně na den 19. 9. 2017. Dne 25. 9. 2017 do spisu nahlížel substitut [anonymizováno] [příjmení]. Přípisem ze dne 26. 3. 2018 sděloval notář [anonymizována dvě slova] stav účtu likvidace dědictví (2 777 085,87 Kč), sděloval, že někteří věřitelé (včetně žalobce a)) plnou moc vypověděli, a že ostatní nesrovnalosti byly probírány na informativním jednání, a znovu žádal o zaslání aktuálního seznamu zastupovaných věřitelů včetně vyčíslení jejich pohledávek. Aktualizovaný seznam (opět včetně obou žalobců) byl notáři zaslán dne 23. 5. 2018. Dne 31. 5. 2018 byl spis k jeho žádosti předložen MS [obec], o datu vrácení notáři není ve spisu záznam. Dne 14. 2. 2019 se [anonymizována dvě slova] znovu dotazoval notáře na stav řízení. Dne 12. 4. 2019 žádal notář MS [obec] o zaslání konečného rozhodnutí ve věci pozůstalosti po jednom z věřitelů. Přípisem ze dne 10. 5. 2019 urgoval [anonymizována dvě slova] odpověď na dotaz na stav řízení, přípisem ze dne 15. 5. 2019 mu notář sdělil, že jsou zjišťování právní nástupci zemřelých věřitelů. Dne 23. 8. 2019 zaslal notář MS [obec] znovu žádost o dědické usnesení ze dne 12. 4. 2019 a téhož dne byl spis odeslán [stát. instituce] k vyřízení žádosti o odškodnění uplatněné dalším z věřitelů. Z [stát. instituce] pak byl spis zapůjčen ke kompenzační řízením k OS Praha 2 MS [obec] žádal 10. 5. 2021 OS Praha 2 a dne 19. 5. 2021 [stát. instituce] o vrácení spisu, spis byl vrácen notáři dne 28. 5. 2021. V mezidobí se [anonymizována dvě slova] dotazoval dne 18. 11. 2020 na stav řízení, dne 23. 11. 2020 mu bylo sděleno, že spis je od srpna 2019 na [stát. instituce]. Dne 7. 6. 2021 se na stav řízení dotazoval MS [obec]. Notář následně opatřil výpisy z CEO stran všech věřitelů a ve dnech 26. 8., 7., 8., 21., 25., 26., 27. 10., 9. 11. 2021 žádal o zaslání dalších dědických usnesení. Ve dnech 11., 12., 14. 10. 2021 notář vyžadoval od různých subjektů upřesňující údaje (data narození či adresy) stran některých věřitelů. Vyžádaná usnesení a údaje notáři docházely v průběhu října a listopadu 2021, notář následně prováděl lustrace v CEO stran právních nástupů zemřelých věřitelů či lustrace ztotožněných věřitelů. Dne 8. 11. 2021 byl spis zapůjčen OS Praha 2 k dalšímu kompenzačnímu řízení, vrácen notáři byl dne 20. 1. 2022. Notáři v mezidobí docházela další dědická usnesení a byly prováděny lustrace. K dotazu MS [obec] ze dne 15. 2. 2022 na stav řízení sdělil notář dne 23. 2. 2022, že spis bylo po dobu skoro 2 let zapůjčen na [stát. instituce], kdy po tuto nebyly činěny úkony k ukončení řízení. Byl již zpeněžen majetek zůstavitele, v řízení je však účastno více než 80 věřitelů, z nichž řada v průběhu let zemřela a jsou zjišťování právní nástupci, což ukončení věci komplikuje. Notář předpokládal ukončení řízení do konce července 2022. Dne 23. 5. 2022 bylo nařízeno jednání na den 15. 6. 2022, ke kterému je voláno cca 50 účastníků nebo zástupců. Dne 24. 5. 2022 žádal notář o zaslání dalšího dědického usnesení. Při jednání konaném dne 15. 6. 2022 byla konstatována aktiva dědictví a zpeněžení většiny aktiv (zpeněžit se nepodařilo motocykl, některé cenné papíry a pohledávky) s tím, že k rozvržení je určena částka 2 777 085,87 Kč. Dále byly konstatovány pohledávky 88 přihlášených věřitelů a zjištěná právní nástupnictví po celkem 12 věřitelích s tím, že dědické řízení po 1 z věřitelů stále probíhá, přihlášené pohledávky nikdo nepopřel. Bylo konstatováno, že budou zcela uspokojeny pohledávky státu a pouze částečně pohledávky ostatní. V červnu a červenci 2022 zasílali věřitelé notáři čísla účtů, spis byl též několik dní zapůjčen na [stát. instituce]. Dne 29. 7. 2022 bylo nařízeno další jednání na den 25. 8. 2022, ke kterému byli předvoláni 2 věřitelé, kteří se předchozí jednání neúčastnili, předmět tohoto jednání byl stejný jako dne 15. 6. 2022. Dne 29. 8. 2022 činil notář dotaz na právní nástupce po posledním ze zemřelých věřitelů, dotaz byl opakován dne 17. 10. 2022, dne 21. 10. 2022 bylo notáři zasláno pravomocné dědické usnesení z téhož dne. K dotazu MS [obec] ze dne 19. 10. 2022 sděloval notář dne 24. 10. 2022, že čekal na sdělení právních nástupců po posledním věřiteli, které již obdržel, konečné usnesení je připraveno a bude v příštím týdnu odesláno účastníkům. Usnesením ze dne 31. 10. 2022 rozhodl notář ve vztahu k celkem 99 účastníkům o rozvrhu výtěžku likvidace (3 pohledávky státu + 88 pohledávek věřitelů) (výrok I.), o potvrzení připadnutí nezpeněžených aktiv ČR (výrok II.) a nákladech notáře (výrok III.). Dle tohoto usnesení má být žalobci a) na částečnou úhradu pohledávky ve výši 1 026 940 Kč uhrazeno 35 778 Kč a žalobkyni b) má být na částečnou úhradu pohledávky ve výši 104 806 Kč uhrazeno 3 651 Kč. Věřitelé následně notáři sdělovali čísla účtů. Žalobce a) vyjádřil e-mailem ze dne 8. 11. 2022 nesouhlas s výší výtěžku likvidace, když poukazoval na to, že u zůstavitele měla být policií zajištěna hotovost ve výši 4 mil. Kč, a za výsměch považoval cenu, za kterou byly zpeněženy nemovitosti, sdělil však notáři číslo účtu pro vyplacení částek přiznaných žalobcům rozvrhovým usnesením. Řízení dosud není pravomocně skončeno (zjištěno ze spisu MS [obec] sp. zn. 60 D 1307/2001).

13. Žádostmi ze dne 20. 4. 2022, došlými žalované dne 22. 4. 2022, uplatnili žalobci z důvodů následně uvedených v nyní projednávané žalobě u žalované požadavky na zaplacení žalobce a) částky 54 900 Kč jako„ doplatku“ přiměřeného zadostiučinění za dobu od 7. 1. 2002 do 31. 7. 2012 a žalobce b) částky 55 800 Kč jako„ doplatku“ přiměřeného zadostiučinění za dobu od 7. 1. 2002 do 9. 8. 2012. Žalovaná žádosti vyřídila stanovisky ze dne 11. 10. 2022, kterými z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě uplatněné nároky odmítla (zjištěno ze žádostí ze dne 20. 4. 2022 včetně dokladů o doručení žalované, stanovisek žalované ze dne 11. 10. 2022).

14. K žádosti žalobce a), došlé jí dne 24. 1. 2012, konstatovala žalovaná ve stanovisku ze dne 31. 7. 2012, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, a přiznala žalobci a) náhradu nemajetkové újmy ve výši 40 500 Kč. Tato částka byla žalobci a) zaplacena dne 2. 8. 2012 (zjištěno ze stanoviska ze dne 31. 7. 2012, bankovního výpisu).

15. K žádosti žalobce b), došlé jí dne 24. 1. 2012, konstatovala žalovaná ve stanovisku ze dne 9. 8. 2012, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, a přiznala žalobci b) náhradu nemajetkové újmy ve výši 40 500 Kč. Tato částka byla žalobci b) zaplacena dne 10. 8. 2012 (zjištěno ze stanoviska ze dne 9. 8. 2012, bankovního výpisu).

16. K žádosti žalobce a), došlé jí dne 18. 6. 2021, konstatovala žalovaná ve stanovisku ze dne 24. 11. 2021, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, a přiznal žalobci a) za dobu od 1. 7. 2011 do 18. 6. 2021 náhradu nemajetkové újmy ve výši 107 550 Kč, tj. částku žalobcem a) požadovanou. Tato částka byla žalobci a) zaplacena dne 26. 11. 2021 (zjištěno ze stanoviska ze dne 24. 11. 2021, bankovního výpisu).

17. K žádosti žalobce b), došlé jí dne 18. 6. 2021, konstatovala žalovaná ve stanovisku ze dne 30. 11. 2021, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, a přiznal žalobci b) za dobu od 1. 7. 2011 do 18. 6. 2021 náhradu nemajetkové újmy ve výši 107 550 Kč, tj. částku žalobcem a) požadovanou. Tato částka byla žalobci a) zaplacena dne 1. 12. 2021 (zjištěno ze stanoviska ze dne 30. 11. 2021, bankovního výpisu).

18. Rozsudkem ze dne 10. 6. 2020 rozhodl OS Praha 2 o požadavcích žalobců na poskytnutí dalšího zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Soud posuzoval dobu ode dne 7. 1. 2002, kdy žalobci přihlásili svou pohledávku, do dne 13. 11. 2017, který žalobci označili jako konec období, za které žádají přiměřené zadostiučinění. Soud dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a každému ze žalobců přiznal právo na zaplacení částky 119 700 Kč. Soud vyšel z odškodňované doby řízení 15 let a 10 měsíců a ze základní částky odškodnění ve výši 18 000 Kč za rok řízení, snížené na polovinu za první dva roky řízení. Základní částku pak soud snížil o 40 % z důvodu skutkové a procesní složitosti věci a o 20 % z důvodu sdílené újmy a naopak navýšil o 10 % z důvodu postupu orgánů státu a o 10 % z důvodu vyššího významu předmětu řízení pro žalobce (výše přihlášené pohledávky, vyšší věk žalobců, zájem o průběh řízení). Od takto určeného zadostiučinění ve výši 160 200 Kč pak soud odečetl již poskytnutou částku 40 500 Kč (zjištěno z rozsudku č. j. 28 C 116/2019-78).

19. K odvolání žalované MS Praha změnil uvedený rozsudek rozsudkem ze dne 19. 11. 2020 tak, že každému ze žalobců přiznal právo na zaplacení částky 45 900 Kč Odvolací soud vyšel z toho, že žalobci se domáhali odškodnění jen za dobu od 1. 7. 2011 do 13. 11. 2017, tj. dobu 6 let a 4,5 měsíce, když za předchozí období již byli žalovanou odškodněni. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem, že posuzované řízení je nepřiměřeně dlouhé, a že v něm tedy dochází k nesprávnému úřednímu postupu. Dále se odvolací soud ztotožnil s tím, že základní částka zadostiučinění má být 18 000 Kč za rok řízení (při odškodňování žalobci vymezeného období již bez snížení na polovinu za první dva roky řízení) a tato snížena o 40 % z důvodu složitosti řízení a o 20 % z důvodu sdílené újmy. Odvolací soud naopak nesouhlasil s navýšením základní částky o 10 % procent, když odkazované průtahy a nekoncentrovaný postup se projevily v dřívější než nyní odškodňované části řízení, a s navýšením základní částky o 10 % z důvodu zvýšeného významu předmětu řízení, když žalobci nebyli osobami pokročilejšího věku a kdy po konstatování předlužení dědictví a nařízení jeho likvidace již žalobci nemohli očekávat, že se jim dostane plného uspokojení přihlášené pohledávky. Odvolací soud tak uzavřel, že by základní částka zadostiučinění měla být snížena o 60 %, přičemž není namístě od takto určené výše zadostiučinění odečítat částku 40 500 Kč, která byla žalobcům poskytnuta za předchozí část řízení (zjištěno z rozsudku č. j. 58 Co 351/2020-109).

20. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

21. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

22. Dle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).

23. V předmětné věci vzali žalobci svou žalobu částečně zpět až po zahájení projednání věci samé, žalovaná však vůči zpětvzetí ničeho nenamítala a explicitně s tímto souhlasila, proto soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

24. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

25. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. Žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

27. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

28. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

29. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 29. 11. 2001 a dosud nebylo skončeno. Ke dni rozhodování soudu v tomto odškodňovacím řízení, tj. ke dni 3. 8. 2023, tedy posuzované řízení trvalo celkem 21 let a 8 celých měsíců.

30. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že posuzované řízení je složité jak po skutkové, tak po právní stránce. Po skutkové stránce bylo prováděno obsáhlé zjišťování majetku zůstavitele, který byl reprezentován zejména akciemi a dalšími cennými papíry či jinými investičními nástroji, když se zůstavitel zabýval investicemi do cenných papírů, v rámci kterých měl též zhodnotit prostředky svěřené mu, resp. půjčené mu osobami, které následně v řízení vystupovaly jako přihlášení věřitelé. Tento majetek byl uložen či pro zůstavitele spravován u celé řady subjektů, se kterými bylo nutné v průběhu řízení komunikovat, vyžadovat od nich informace a následně vyžadovat převod odpovídajícího plnění na účet likvidace. Majetek v podobě cenných papírů se měl nacházet též v USA, kdy za účelem zjištění a zajištění tohoto majetku byl ustanoven též správce části dědictví. Přes několikaletou činnost tohoto správce se však uvedený majetek nepodařilo dohledat. Z hlediska procesního pak věc komplikovala skutečnost, že dědictví postupně odmítali dědicové jednotlivých dědických skupin, přičemž odmítnutí dědictví za nezletilé dědice (děti zůstavitele) muselo být schváleno opatrovnickým soudem. Za účelem postupného vyrozumívání dědiců o jejich dědickém právu a zjišťování, zda dědictví odmítnou či neodmítnou, byla nařízena řada jednání, kdy dědicové pak nezřídka žádali též o prodloužení lhůty k vyjádření. Poté, co dědictví odmítli všichni dědicové, připadlo dědictví státu, který s ohledem na skutečnost, že dědictví bylo silně předlužené, navrhl likvidaci dědictví. Následně probíhalo zpeněžování majetku zůstavitele. Nemovitý majetek byl prodán v soudem provedené dražbě, o movitý majetek (vyjma akcií a dalších cenných papírů, u kterých, pokud se je vůbec podařilo zpeněžit, proběhlo zpeněžení ve spolupráci se subjekty, které dané cenné papíry držely či obhospodařovaly) však přes učiněnou veřejnou nabídku neprojevil nikdo zájem a tento majetek byl nakonec prodán mimo dražbu pozůstalé manželce zůstavitele. K ocenění nemovitého a movitého majetku musely být v řízení zpracovány znalecké posudky, posudek na nemovitosti musel být po vypořádání SJM a určení, jaká část nemovitostí bude součástí dědictví, aktualizován. Ve fázi po nařízení likvidace pak řízení procesně komplikovala skutečnost, že se jej účastnilo více než 80 přihlášených věřitelů, z nichž pouze část byla právně zastoupena, a notář tak musel k nařizovaným úkonům obesílat větší množství osob. Bylo potřeba též upřesňovat vyčíslení jednotlivých přihlášených pohledávek. Třináct z přihlášených věřitelů pak v průběhu řízení zemřelo, a museli tak být zjišťováni a v řízení obesílání jejich právní nástupci, přičemž poslední pozůstalostní řízení bylo skončeno až v říjnu 2022, což posuzované řízení o pět o několik měsíců prodloužilo. Řízení bylo prakticky vedeno pouze před soudem prvého stupně, když KS [obec] rozhodoval pouze o odvolání proti uložení pořádkové pokuty SCP. Je však potřeba zmínit, že na činnosti soudu prvého stupně se fakticky podílely dva subjekty, tj. MS [obec] a soudní komisař, mezi kterými byl spis přeposílán. Takto byl spis notářem předkládán MS [obec] k rozhodnutí o vypořádání zaniklého SJM, k proplácení znalečného, k vyslovení souhlasu s prodejem movitých věcí mimo dražbu, následně k vyslovení souhlasu s prodejem těchto věcí pozůstalé manželce atd. Opatrovnické oddělení MS [obec] pak rozhodovalo o ustanovení kolizních opatrovníků nezletilým dědicům a o schválení odmítnutí dědictví těmito dědici, exekuční oddělení MS [obec] provádělo dražební prodej nemovitostí a vydávalo rozhodnutí v souvislosti s tímto prodejem.

31. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů a notáře), je nutno konstatovat, že zejména postup notáře byl liknavý, nekoncentrovaný a byl zatížen celou řadou průtahů, kdy další úkony byly činěny často až s odstupem mnoha měsíců. Ostatně průtahy v řízení byly notáři vytčeny místopředsedou MS [obec] již přípisem ze dne 19. 4. 2007, uvedená praxe však trvala nadále, a to jak do nařízení likvidace dědictví, tak v průběhu zpeněžování majetku patřícího do dědictví, tak při přípravě rozvrhu výtěžku zpeněžení (majetek byl zpeněžen v dubnu 2015, k rozvrhu bylo přistoupeno až v říjnu 2022). Liknavý a nedostatečně důrazný byl i postup notáře vůči ustanovenému správci části dědictví, od kterého byla relevantní informace o jeho činnosti a zjištěném/zajištěném majetku zůstavitele v USA získána až po cca 4,5 letech. K tíži státu je rovněž nutno přičíst období od srpna 2019 do května 2021, kdy byl spis zapůjčen k odškodňovacím řízením, a v řízení tak nebyly činěny vůbec žádné úkony, natož pak úkony směřující ke skončení věci.

32. Pokud jde o jednání žalobců, tito svým postupem k délce řízení nijak přispěli, na výzvu notáře poskytovali prostřednictvím svého právního zástupce požadovanou součinnost.

33. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, v případě posuzovaného řízení jde z pohledu žalobců jako věřitelů zůstavitele o peněžité plnění, tj. nejde o řízení s typově zvýšeným významem pro poškozeného, za která jsou judikaturou považována řízení opatrovnická, trestní, pracovněprávní, ve věcech osobního stavu apod. S ohledem na učiněná zjištění stran průběhu posuzovaného řízení a zejména pak s ohledem na míru uspokojení přihlášených pohledávek, která má činit necelých 3,5 %, pak soud hodnotil význam předmětu řízení pro žalobce jako snížený. Soud v této souvislosti odkazuje na rozsudek NSČR sp. zn. 30 Cdo 4962/2016, dle kterého:„ Nárok přihlášeného věřitele na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou likvidace dědictví podle § 175t a násl. o. s. ř. se posuzuje obdobně jako nárok přihlášeného věřitele v konkursním řízení, tedy jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku dědického řízení nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že věřitel mohl v průběhu řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu z likvidace dědictví dostalo na uspokojení jeho pohledávky.“ Z průběhu posuzovaného řízení přitom nelze dovodit, že by kdy v jeho průběhu bylo možné očekávat vyšší míru uspokojení přihlášených pohledávek, když vysoká míra předlužení byla patrná již během prvního čtvrtletí roku 2002, kdy se zkompletoval seznam přihlášených pohledávek ve výši v řádu desítek milionů Kč, zatímco majetek zůstavitele (z části navíc spadající do SJM) byl zjištěn v hodnotě jen zlomku výše pohledávek. Potenciální a nejistá možnost zjištění majetku zůstavitele na území USA v tom dle názoru soudu nehraje roli.

34. Na základě popsaných hledisek, která lze (zejména postup notáře v posuzovaném řízení) či nelze (zejména výrazná složitost řízení po skutkové a procesní stránce) přičítat státu, dospěl soud k závěru, že celkovou dobu řízení v dosavadní délce 21 let a 8 měsíců nelze i přes výrazně snížený význam předmětu řízení pro žalobce považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky sporným.

35. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobců nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla, naopak vznik nemajetkové újmy na straně žalobců uznávala, když tuto již opakovaně odškodňovala.

36. Soud pak má za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem zejména na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NSČR sp. zn. Cpjn 206/2010. Dle názoru soudu je pak při stanovení základní částky nutné vyjít z částky na horní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když celková délka posuzovaného řízení je již extrémní. Za přiměřenou tak soud považoval částku 20 000 Kč za rok řízení, resp. částku 1 667 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na za první dva roky trvání řízení. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku odškodnění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit.

37. Soud se nejprve zabýval počátkem doby, za kterou by žalobcům mělo být odškodnění újmy plynoucí z nepřiměřené délky řízení poskytnuto.

38. Se žalobci lze souhlasit, že právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem není dle výslovného znění § 13 odst. 2 OdpŠk vázáno na účastenství poškozeného v řízení, ve kterém došlo k nesprávnému úřednímu postupu. NSČR však ve své judikatuře (viz např. rozsudek sp. zn. 30 Cdo 1292/2019) opakovaně konstatoval, že v případě nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě může být z povahy věci poškozeným ve smyslu § 13 odst. 2 OdpŠk toliko osoba, která byla přímo nesprávným úředním postupem dotčena, tj. osoba, u které jsou vzniklá nemajetková újma z nejistoty ohledně výsledku řízení a nesprávný úřední postup ve vztahu příčinné souvislosti. Poškozeným u tohoto typu nesprávného úředního postupu tedy může pouze osoba, o jejíchž právech a povinnostech bylo v řízení rozhodováno, tj. účastník řízení.

39. Žalobci jako věřitelé zůstavitele se dle § 175b o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2013, stali účastníky posuzovaného řízení až v momentu, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o likvidaci dědictví, tj. dnem 2. 4. 2011. Do té doby nebylo o jejich právech a povinnostech v posuzovaném řízení rozhodováno.

40. Soud má tedy za to, že žalobci se mohou domáhat náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení jen od 2. 4. 2011, což pak s ohledem na období, které žalobci učinili předmětem odškodnění v rámci nyní projednávané žaloby, tj. do 30. 6. 2011, činí předmětem odškodnění dobu 3 měsíce. Jestliže pak každému ze žalobců bylo za toto„ prvé období“ již vyplaceno 40 500 Kč, jedná se dle názoru soudu o zadostiučinění více než dostatečné, aniž by bylo nutné se konkrétně zabývat modifikací základní částky dle jednotlivých kritérií, když základní částka odškodnění při 1 667 Kč za měsíc řízení, snížená na polovinu, neboť pro žalobce jako účastníky se jednalo o počátek řízení, činí jen 2 500,50 Kč a pro možnost přiznání jakéhokoliv plnění nad rámec již poskytnutých 40 500 Kč by tato základní částka musela být navýšena více než 16x.

41. Z uvedeného důvodu tak soud považoval podanou žalobu za nedůvodnou a jako takovou ji zamítl.

42. Nad rámec uvedeného pak soud dodává, že žalobu by považoval za nedůvodnou, i v případě, že by mělo být předmětem odškodnění celé žalobci vymezené období od 7. 1. 2002 do 30. 6. 2011, tj. doba 9 let a téměř 6 měsíců, resp. 114 měsíců. Základní částku odškodnění ve výši 170 034 Kč (114 (měsíců řízení) x 1 667 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 1 667 Kč (modifikace na za první dva roky řízení)) by v takovém případě bylo nutné modifikovat na základě jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, která se projevila v této fázi řízení.

43. Z hlediska popsané skutkové (byl zjišťován majetek zůstavitele, včetně potenciálního majetku v USA prostřednictvím ustanoveného správce části dědictví) a procesní složitosti (byli ustanovování opatrovníci nezletilým dědicům, dědicové byli postupně vyrozumíváni o svém dědickém právu a postupně dědictví odmítali, bylo schvalováno odmítnutí dědictví za nezletilé dědice, byly zpracovávány znalecké posudky na ocenění aktiv dědictví, bylo vypořádáváno zaniklé SJM) by soud snížil základní částku o 50 %. Popsaný postup orgánů státu v posuzovaném řízení se primárně odrazil již v závěru o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení jako takového, kdy je pak poskytováno zadostiučinění za celou dobu trvání řízení, nikoliv jen za dobu, o kterou z důvodů přičitatelných státu došlo k prodloužení řízení. V posuzovaném řízení však měly průtahy a další pochybení soudů na délku posuzovaného řízení natolik negativní vliv, že by bylo namístě základní částku z uvedeného důvodu zvýšit, a to o 10 %. Z hlediska postupu žalobců a jejich přispění k délce řízení by soud žádnou modifikaci základní částky neprováděl. Z hlediska sníženého významu předmětu řízení by pak soud snížil základní částku o 20 %. Dalším modifikačním kritériem by pak byl institut tzv. sdílené újmy. Žalobci újmu vznikající z nepřiměřené délky řízení sdíleli s ostatními přihlášenými věřiteli, když byli v řízení zastoupeni stejným právním zástupcem jako většina ostatních přihlášených věřitelů a při uplatňování svých práv postupovali koordinovaně. Z hlediska sdílené újmy by tak dle názoru soudu bylo namístě základní částku snížit o 20 %.

44. Soud tedy uzavřel, že v případě odškodňování celého žalobci vymezeného období by měla být základní částka odškodnění snížena o 80 %. V takovém případě by nároky na odškodnění činily u žalobců 34 006,80 Kč, tj. opět méně, než kolik jim bylo žalovanou již uhrazeno.

45. Bez významu v dané souvislosti pak není ani judikatorní závěr, dle kterého:„ Zadostiučinění poskytované podle § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. v případě nepřiměřené délky řízení musí být přiměřené újmě poškozeného, jejíž intenzita je dána především významem předmětu řízení pro poškozeného. Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) z.č. 82/1998 Sb.“ (viz rozsudek NSČR sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). Dle předpokládaného výsledku posuzovaného řízení šlo žalobci a) v řízení o částku 35 778 Kč a žalobkyni b) o částku 3 651 Kč, každému ze žalobců se přitom již na náhradě nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení dostalo částky 114 600 Kč.

46. I při takovémto posouzení by tedy bylo namístě podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

47. Konečně pak soud dodává, že nepovažoval za důvodnou žalovanou vznesenou námitku promlčení, když dle § 32 odst. 3 věty druhé OdpŠk, vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí (OdpŠk), neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, posuzované řízení dosud neskončilo, a uplatněné nároky na náhradu nemajetkové újmy tak nemohou být promlčeny.

48. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Žalované, která nebyla v řízení právně zastoupena, vznikly v řízení náklady v celkové výši 900 Kč, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání soudu konané dne 1. 8. 2023, účast na jednání soudu dne 1. 8. 2023) dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud pak přiznal žalované vůči každému ze žalobců právo na náhradu takto vynaložených nákladů, tj. právo na zaplacení částky 450 Kč.