16 C 71/2017 - 584

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Kohoutovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] za účasti vedlejšího účastníka [Anonymizováno], narozeného [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení pojistného plnění – pravděpodobného výdělku; takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 397 025,45 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám vedlejšího účastníka na straně žalující částku ve výši 206 619,55 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 46 225 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalující na náhradě nákladů řízení částku 13 599 Kč k rukám právní zástupkyně vedlejšího účastníka na straně žalující do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalující jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů státu ve výši 6 067 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů státu ve výši 7 583 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení pojistného plnění k rukám vedlejšího účastníka na straně žalobkyně (dále i jen „vedlejší účastník“), a to konkrétně 350 000 Kč na náhradu za bolestné a ztížení společenského uplatnění vedlejšího účastníka, 144 629 Kč na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti vedlejšího účastníka (tj. od 13. 6. 2014 do 27. 6. 2015), a konečně 729 753 Kč na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vedlejšího účastníka za období od srpna 2016 do 16. 10. 2019, to vše z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem s odůvodněním, že dne 13. 6. 2014 se vedlejšímu účastníkovi, tehdejšímu zaměstnanci žalobkyně na pozici řidiče [Anonymizováno], stal v pracovní době při plnění pracovních úkolů – zvedání [Anonymizováno] kufru o váze 9 kg z výšky cca 85 cm – úraz spočívající ruptuře rotátorové manžety vlevo. Dne 30. 6. 2015 byl uvedený pracovní úraz nahlášen žalované, která ji vede pod č. [hodnota]. Dopisem ze dne 13. 1. 2016 žalovaná žalobci sdělila, že pracovní úraz neuznává pro nepřítomnost úrazového děje. Toto své stanovisko pak žalovaná potvrdila dopisem ze dne 29. 2. 2016. Dle posudků [tituly před jménem] [jméno FO], lékařky žalované, o bolestném a ztížení společenského uplatnění ze dne 6. 4. 2016 byl uvedený úraz dle nařízení vlády 276/2015 Sb. na bolestném ohodnocen 80 body (položka 1151) a následné ztížení společenského uplatnění vedlejšího účastníka celkem 1 320 body (800 bodů za omezení hybnosti pravého ramenního kloubu těžkého stupně, 520 bodů za omezení hybnosti levého ramenního kloubu těžkého stupně). Při hodnotě jednoho bodu 250 Kč tak náhrada za bolestné činí 20 000 Kč, náhrada za ztížení společenského uplatnění pak 330 000 Kč. Ke dni 31. 7. 2015 byl ukončen pracovní poměr vedlejšího účastníka u žalobkyně a vedlejšímu účastníkovi bylo vyplaceno odstupné za období od srpna 2015 do července 2016 ve výši 232 248 Kč. Náhradu za ztrátu na výdělku vedlejšího účastníka po skončení dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně požaduje od srpna 2016 do 16. 10. 2019, neboť od 17. 10. 2019 byl vedlejšímu účastníkovi přiznán starobní důchod. Za období od srpna do prosince roku 2018 činí 43 070 Kč, za rok 2017 činí náhrada 212 784 Kč, za rok 2018 náhrada ve výši 263 256 Kč, za období od ledna 2019 do 16. 10. 2019 pak 210 643 Kč. Celkem tedy 729 753 Kč.

2. Žalovaná žalobou uplatněné nároky zcela neuznala. Nejprve vznesla námitku nedostatku věcné aktivní legitimace žalobkyně, již odůvodnila tím, že žalobkyně se nemůže ve prospěch vedlejšího účastníka domáhat žalobou uplatněných nároků, pokud na ně již vedlejšímu účastníkovi sama neplnila. Za nespornou označila existenci zákonného pojištění, nahlášení úrazu žalobkyní a skutečnost, že žalovaná úraz vedlejšího účastníka neuznala jako pracovní úraz a nevyplatila pojistné plnění. Žalobkyní popsaný úrazový mechanismus nelze považovat za úrazový děj naplňující znaky pracovního úrazu, jež by zakládal nárok na pojistné plnění. Šlo totiž o běžnou činnost (zvedání kufru o váze 9 kg), na kterou byl vedlejší účastník zvyklý a uvedená činnost nebyla nepřiměřená jeho možnostem, a nikoliv o zranění, které nastalo krátkým a náhlým působením zevních vlivů. Relevantní je navíc předchorobí vedlejšího účastníka, neboť ten byl v roce 2008 shledán částečně invalidním pro potíže s pravým ramenním kloubem a v roce 2011 měl pak potíže s levým ramenem (při operaci zjištěna ruptura rotátorové manžety), přítomny byly i artrotické změny. Průměrný měsíční výdělek vedlejšího účastníka před pracovním úrazem činil 19 354 Kč (1/12 odstupného). Výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vedlejšího účastníka za období od srpna 2016 do 31. 12. 2016 činí 14 800 Kč, za rok 2017 37 680 Kč, za rok 2018 činí 41 532 Kč a za rok 2019 činí 32 096 Kč.

3. Vedlejší účastník se ve svém vyjádření k žalobě omezil toliko na konstatování, že nesouhlasí se způsobem výpočtu průměrného výdělku a náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vedlejšího účastníka, jenž předestřela žalovaná, ztotožňuje se však se způsobem výpočtu, jenž v těchto souvislostech předestřela žalobkyně. Má za to, že vedlejšímu účastníkovi náleží náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od srpna 2016 do 16. 10. 2019 ve výši 767 628 Kč.

4. Ve věci již bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 21. 7. 2021, č. j. 16 C 71/2017-290, jímž bylo žalované uloženo za žalobkyni uhradit vedlejšímu účastníkovi náhradu za bolestné a ztížení společenského uplatnění ve výši 350 000 Kč a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 144 629 Kč (výrok I.), dále bylo rozhodnuto o nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vedlejšího účastníka (výrok II.) a náhradě nákladů řízení (výroky III. – V.). K odvolání žalované směřujícímu proti výrokům II. – V. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 1. 2022, č. j. 54 Co 434-2021-323 shora specifikovaný rozsudek v napadených výrocích zrušil a tomto rozsahu vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Výrok I. rozsudku zdejšího soudu ze dne 21. 7. 2021, č. j. 16 C 71/2017-290, nabyl právní moci dne 9. 9. 2021.

5. Předmětem řízení zůstal žalobkyní uplatněný nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vedlejšího účastníka za období od srpna 2016 do 16. 10. 2019. Základ tohoto nároku učinily účastnice v průběhu řízení nesporným (viz č. l. 340 spisu). Sporné mezi účastníky zůstalo posouzení rozhodného období. Žalovaná odkazovala na ust. § 271m zákoníku práce, kdy rozhodné období je čtvrtletí před vznikem škody. Škoda v posuzované věci vznikla 1. 8. 2015, rozhodným obdobím je tak předchozí čtvrtletí. Při stanovení náhrady mzdy je dle žalované nutno vycházet z částky odstupného, které bylo vedlejšímu účastníkovi vyplaceno.

6. Soud ve věci opětovně rozhodl dne 10. 3. 2023 rozsudkem č. j. 16 C 71/2017 - 410 tak, že žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni, k rukám vedlejšího účastníka částku ve výši 767 628 Kč a uložil žalované zaplatit žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi na straně žalobkyně náhradu nákladů řízení. Soud uzavřel, že vedlejšímu účastníkovi by za období od 1. 8. 2016 do 31. 12. 2016 náležel průměrný výdělek ve výši 124 015 Kč hrubého, za rok 2017 průměrný výdělek ve výši 319 596 Kč hrubého, za rok 2018 průměrný výdělek ve výši 374 544 Kč hrubého a za rok 2019 průměrný výdělek ve výši 306 451 Kč hrubého. Vedlejšímu účastníkovi bylo na invalidním důchodu vyplacena za období od 1. 8. 2016 do 31. 12. 2016 částka 43 070 Kč, za rok 2017 částka 106 812 Kč, za rok 2018 částka 111 288 Kč, za období od 1. 1. do 16. 10. 2019 částka 95 808 Kč. Uvedená zjištění byla posouzena podle zákoníku práce č. 262/2006 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2015 a vyhl. č. 125/1993 Sb. Soud mj. dovodil, že základ nároku není mezi účastníky sporný a žalované vznikla povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi za žalobkyni újmu na zdraví vedlejšího účastníka spočívající ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, konkrétně za období od 1. 8. 2016 do 16. 10. 2016 ve smyslu ust. § 366 odst. 1 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. ve znění účinném do 30. 9. 2015 a § 2 odst. 2 vyhlášky č. 125/1993 Sb. Spornou však byla výše náhrady, spočívající ve snížení příjmů vedlejšího účastníka oproti příjmům, jichž dosahoval před předmětným úrazem. V tomto směru se soud zcela ztotožnil s výpočtem provedeným žalobkyní, resp. vedlejším účastníkem, neboť bylo v řízení prokázáno, že vedlejšímu účastníkovi by náležel průměrný výdělek za období od 1. 8. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 124 015 Kč hrubého a za stejné období mu bylo na invalidním důchodu vyplaceno 43 070 Kč, ztráta na výdělku za toto období tudíž činí 80 945 Kč; za rok 2017 průměrný výdělek ve výši 319 596 Kč hrubého a za stejné období mu bylo na invalidním důchodu vyplaceno 106 812 Kč, ztráta na výdělku za toto období tudíž činí 212 784 Kč; za rok 2018 průměrný výdělek ve výši 374 544 Kč hrubého a za stejné období mu bylo na invalidním důchodu vyplaceno 111 288 Kč, ztráta na výdělku za toto období tudíž činí 263 256 Kč; za rok 2019 průměrný výdělek ve výši 306 451 Kč hrubého a za stejné období mu bylo na invalidním důchodu vyplaceno 95 808 Kč, ztráta na výdělku za toto období tudíž činí 210 643 Kč.

7. Žalobkyně podáním ze dne 27. 9. 2023 vzala žalobu co do částky 126 108 Kč zpět s ohledem na to, že v tomto rozsahu za ni žalovaná vedlejšímu účastníkovi již plnila. Vedlejší účastník na straně žalobkyně potvrdil, že mu ze strany žalované byla uhrazena částka 126 108 Kč.

8. K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 1. 2024, č. j. 54 Co 338/2023 464 rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. ohledně částky 126 108 Kč zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil. Ve výroku o věci samé I. ohledně částky 641 520 Kč a ve výrocích o nákladech řízení II. – IV. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud se neztotožnil se závěry soudu ohledně průměrného, resp. pravděpodobného výdělku, a tím pádem i ohledně výše požadovaného nároku. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že neposoudil, jaké je ve smyslu ust. § 354 zákoníku práce rozhodné období, ani nezjistil, jakého v tomto období dosáhl vedlejší účastník hrubé mzdy a jakou dobu v tomto období odpracoval, případně (neodpracoval-li vedlejší účastník alespoň 21 dnů) nezjistil ve smyslu ust. § 355 zákoníku práce pravděpodobný výdělek, tedy hrubou mzdu, které vedlejší účastník od počátku rozhodného období dosáhl, resp. kterou by zřejmě dosáhl. Uvedená skutková zjištění přitom musí být podložena relevantními důkazy (zpravidla mzdovými podklady). Soud prvního stupně vyšel z potvrzení žalobkyně o pravděpodobném ušlém výdělku vedlejšího účastníka, z něhož učinil skutkové zjištění o výši průměrného výdělku vedlejšího účastníka. Takový závěr je však zcela chybný, neboť jak shora uvedeno, výše průměrného výdělku není otázkou skutkovou, ale otázkou právní. Rozsudek soudu prvního stupně je tak ohledně výše průměrného výdělku a tím pádem i výše nároku samého nepřezkoumatelný, neboť v něm chybí skutková zjištění relevantní pro výpočet průměrného výdělku a právní posouzení takových skutečností také zcela absentuje. Za důvodnou považoval odvolací soud i námitku žalované, že soud prvního stupně od průměrného výdělku sice správně odečetl invalidní důchod, nezohlednil však výdělek vedlejšího účastníka po pracovním úrazu ve smyslu ust. § 271b odst. 1, 3, 4 a 5 zákoníku práce, aniž by tento postup jakkoliv odůvodnil. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby si nejprve ujasnil, jaké je rozhodné období pro výpočet průměrného výdělku, posoudil si, zda je možno určit průměrný výdělek či je nutno vyjít z výdělku pravděpodobného a v tomto směru vedl dokazování; bude-li třeba, poskytne soud prvního stupně účastníkům příslušná poučení podle ust. § 118a o. s. ř. Skutková zjištění relevantní pro určení průměrného výdělku pak soud I. stupně posoudí podle ust. § 351 a násl. zákoníku práce. Od průměrného výdělku před vznikem škody pak soud prvního stupně odečte invalidní důchod a případně výdělek dosahovaný po pracovním úrazu. V novém rozhodnutí bude dbát o to, aby dostál ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. a rozhodne v něm také o všech nákladech řízení, včetně tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

9. V průběhu řízení v reakci na poučení soudu a částečnou úhradu ze strany žalované vzala žalobkyně žalobu zpět v částce 397 025,45 Kč. Předmětem řízení zůstala částka 206 619,55 Kč s příslušenstvím. Jelikož žalovaná se zpětvzetím žaloby souhlasila, soud výrokem I. podle § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení co do částky 397 025,45 Kč zastavil. Po částečném zastavení řízení se žalobkyně domáhala zaplacení pravděpodobného výdělku v souhrnné výši 206 619,55 Kč s příslušenstvím.

10. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

11. Mezi účastníky bylo nesporné, že vedlejší účastník byl zaměstnancem žalobkyně na pracovní pozici řidič (řidič [Anonymizováno] – [Anonymizováno]) na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 12. 1990 (jak bylo zjištěno i z této smlouvy). Pracovní náplní vedlejšího účastníka jako řidiče [Anonymizováno] bylo ode dne 1. 2. 2009 zajišťování transportu [podezřelý výraz], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vozidla dopravy [podezřelý výraz] a [Anonymizováno], provádění jednoduchých výkonů v rámci neodkladné [Anonymizováno]. Platová třída 5 (viz pracovní náplň pana [jméno FO] na č. l. 534 spisu). Dne 13. 6. 2014 došlo při zvedání [Anonymizováno] kufru v rámci výkonu práce pro žalobkyni u vedlejšího účastníka k poškození zdraví – levého ramene. Dále, že se jednalo o pracovní úraz, vedlejší účastník zůstal v pracovní neschopnosti a ušel mu výdělek. Sporu též nebylo o tom, že žalobkyně pracovní úraz nahlásila 30. 6. 2015 žalované, která jej zaevidovala jako pojistnou událost. Pracovní neschopnost vedl. účastníka trvala od 13. 6. 2014 do 27. 6. 2015. Pracovní poměr vedlejšího účastníka u žalobkyně byl ukončen výpovědí ze strany žalobkyně ke dni 31. 7. 2015 pro dlouhodobou ztrátu zdravotní způsobilosti způsobené pracovním úrazem. Vedlejšímu účastníkovi náleželo odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku ve výši 232 248 Kč hrubého, které mu bylo žalobkyní vyplaceno. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že mezi pracovním úrazem, pracovní neschopností a rozvázáním pracovního poměru s vedlejším účastníkem je dána příčinná souvislost. Vzhledem k tomu, že uvedená tvrzení byla mezi stranami nesporná, soud pro nadbytečnost nezjišťoval skutková zjištění z důkazů, kterými měla být tato zjištění prokázána (konkrétně z dopisu [Anonymizováno] na č.l. 10 spisu ze dne 13. 1. 2016, dokladů na č.l. 11, zprávy [Anonymizováno] na č.l. 12–13, lékařské zprávy kliniky ortopedie a traumatologie na č.l. 14, dopisu [Anonymizováno] na č.l. 15, zprávy [Anonymizováno] na č.l. 16, hlášení pojistné události na č.l. 17, údaje o úrazu nebo nemoci z povolání na č.l. 18, dopisu [Anonymizováno] na č.l. 19, odpověď [Anonymizováno] na č.l. 20, dopisu [Anonymizováno] na č.l. 21–22, dopisu [Anonymizováno] na č.l. 23, posudek o bolestném na č.l. 24–25, posudek o snížení společenského uplatnění na č.l. 26-27, rozhodnutí o dočasné pracovní schopnosti na č.l. 28-29 spisu, náhrady ztráty na výdělku po dobu pracovní schopnosti na č.l. 30, pracovní smlouvy na č.l. 37 spisu, výpovědi z pracovního poměru na č.l. 38, dohody o změně pracovní smlouvy na č.l. 39, dopisu [Anonymizováno] na č.l. 49–51, odborného lékařského stanoviska na č.l. 52–54, výpisu z centrální evidence obyvatel na č.l. 79, knihy úrazů na č.l. 170 spisu, záznamu o úrazu na č.l. 171 spisu, zprávy [Anonymizováno] na č.l. 172 spisu, dále zprávy [Anonymizováno] ze dne 12. 3. 2015, dále výslechu znalce na jednání konaném dne 26. 4. 2021 na č.l. 253–256, spisu).

12. Žalovaná rovněž nesporovala (viz výpočet renty ze strany žalované za rok 2016, 2017, 2018 a 2019), že vedlejší účastník pobíral v srpnu až v prosinci roku 2016 invalidní důchod ve výši 8 434 Kč (tj. po odečtení vyrovnávacího příspěvku ve výši 220 Kč), dále v roce 2017 invalidní důchod ve výši 8 681 Kč (tj. po odečtení vyrovnávacího příspěvku ve výši 220 Kč), dále v roce 2018 invalidní důchod ve výši 9 054 Kč (tj. po odečtení vyrovnávacího příspěvku ve výši 220 Kč) a v roce 2019 invalidní důchod ve výši 9 848 Kč (tj. po odečtení vyrovnávacího příspěvku ve výši 220 Kč).

13. Od 1. 1. 2015 byl vedlejší účastník zařazen do 5. platové třídy/ 11. stupeň s tarifním platem 16 230 Kč, osobním příplatkem 2 988 Kč a příplatkem za směnnost 400 Kč (prokázáno platovým výměrem pana [jméno FO] založený na č. l. 546 s účinností od 1. 1. 2015, hodnocením zaměstnance, stanovení výše osobního příplatku pana [jméno FO] na č. l. 550).

14. Dne 23. 4. 2015 došlo u vedlejšího účastníka ke změně stupně invalidity na invaliditu druhého stupně s poklesem pracovní schopnosti 50% v souvislosti s úrazem ze dne 13. 6. 2014 (prokázáno posudkem o invaliditě OSSZ [adresa] na č.l. 111–112 spisu).

15. Vedlejší účastník pozbyl zdravotní způsobilost z důvodu pracovního úrazu ze dne 13. 6. 2014 v 19:45 hod. (prokázáno žádostí o posouzení zdravotní způsobilosti k práci pana [jméno FO] ze dne 25. 6. 2015 na č. l. 525 spisu). Vedlejšímu účastníkovi bylo vyplaceno odstupné ve výši 232 248 Kč, dále dovolená ve výši 21 366 Kč, proplacená dovolená ve výši 2 137 Kč za období 7/2015 a za období 6/2015 mu byla vyplacena dovolená ve výši 1 424 Kč (prokázáno výplatní páskou pana [jméno FO] za období června 2015 na č. l. 526 spisu, výplatní páskou pana [jméno FO] za období července roku 2015 na č. l. 527 spisu).

16. Od 1. 8. 2015 do 16. 10. 2019 byl vedlejší účastník registrován na Úřadu práce [adresa] a od 17. 10. 2019 pobírá starobní důchod (uvedené žalovaná nesporovala viz výpočet renty ze strany žalované za rok 2016, 2017, 2018 a 2019). Od lednové splátky 2019 činí důchod vedlejšího účastníka 10 068 Kč (prokázáno oznámením České správy sociálního zabezpečení na č.l. 331 spisu).

17. Vedlejšímu účastníkovi byla vyplacena podpora v nezaměstnanosti za období 8/2016 ve výši 10 143 Kč, za období 9/2016 ve výši 10 143 Kč, za období 10/2016 ve výši 7 802 Kč, za období 11/2016 ve výši 7 802 Kč, za období 12/2016 ve výši 7 022 Kč, za období 1/2017 ve výši 7 022 Kč, za období 2/2017 ve výši 7 022 Kč, za období 3/2017 ve výši 7 022 Kč, za období 4/2017 ve výši 7 022 Kč, za období 5/2017 ve výši 7022 Kč a za období 6/2017 ve výši 7 022 Kč (prokázáno záznamy o poskytnuté podpoře v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci Úřadu práce České republiky [Anonymizováno] ze dne 15. 6. 2022). 18. [jméno FO] byl v roce 2016 zaměstnancem žalobkyně na pozici řidiče [Anonymizováno] s délkou započtené praxe ke dni 30. 6. 2016 v délce 37 let 252 dnů (počátek pracovního poměru 1. 4. 2007). Konkrétní náplní práce [jméno FO] bylo zajišťování transportu [podezřelý výraz], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vozidly dopravy [podezřelý výraz] a [Anonymizováno], provádění jednoduchých výkonů v rámci neodkladné [Anonymizováno]. Platová třída 5, a to s účinností ode dne 1. 4. 2007. Od 1. 1. 2015 byl [jméno FO] zařazen do 5. platové třídy/ 12. stupeň s tarifním platem 16 850 Kč, osobním příplatkem 3 304 Kč a příplatkem za směnnost 400 Kč. [jméno FO] odpracoval za duben 2016: 140 hod. (z toho 12 hod. přesčas), za které mu náležel plat 20 471 Kč, vč. dovolené 36 hod celkem 26 194 Kč; za květen 2016: 172 hod. (z toho 8 hod. přesčas), za které mu náležel plat 26 628 Kč; za červen 2016: 108,5 hod. (z toho 9,5 hod. přesčas), za které mu náležel plat 17 552 Kč, vč. dovolené 72 hod celkem 28 998 Kč. Průměrný plat pana [jméno FO] činil k 1. 8. 2016 částku 25 069 Kč [prokázáno pracovní smlouvou pana [jméno FO] na č. l. 531 spisu, pracovní náplní [jméno FO] na č. l. 541 spisu, platovým výměr pana [jméno FO] na č. l. 545 s účinností od 1. 1. 2015, hodnocením zaměstnance, stanovením výše osobního příplatku na č. l. 551 pana [jméno FO], výplatní páskou pana [jméno FO] za období duben 2016 na č. l. 556 pv spisu, výplatní páskou pana [jméno FO] za období květen 2016 na č. l. 557 spisu, výplatní páskou [jméno FO] za období červen 2016 na č. l. 557 pv spisu; výplatními páskami zaměstnance [jméno FO] za období duben, květen a červen 2016, dále evidenční a zápočtový list za období duben 2016 až červen 2016 pana [jméno FO]; dále evidenční a zápočtový list za období duben 2016 až září 2016 pana [jméno FO] na č.l. 505 spisu; hodinový průměrný výdělky pracovněprávní 1. 7. 2016 pana [jméno FO] na č.l. 506, pana [jméno FO] na č.l. 506 p.v., dále pana [jméno FO] na č.l. 507 a pana [jméno FO] na č.l. 507 p.v.]. 19. [jméno FO] byl v roce 2016 zaměstnancem žalobkyně na pozici řidiče vozidla [Anonymizováno] s délkou započtené praxe ke dni 30. 6. 2016 v délce 36 let 324 dnů. Od 1. 1. 2015 byl [jméno FO] zařazen do 5. platové třídy/ 12. stupeň s tarifním platem 16 850 Kč, osobním příplatkem 3 304 Kč a příplatkem za směnnost 400 Kč. [jméno FO] odpracoval za duben 2016: 138,5 hod. (z toho 10,5 hod. přesčas), za které mu náležel plat 20 199 Kč, vč. dovolené 36 hod celkem 25 687 Kč; květen 2016: 169,5 hod. (z toho 5,5 hod. přesčas), za které mu náležel plat 24 324 Kč; červen 2016: 106,5 hod. (z toho 7,5 hod. přesčas), za které mu náležel plat 16 857 Kč, vč. dovolené 72 hod celkem 28 175 Kč. Průměrný plat pana [jméno FO] činil k 1. 8. 2016 částku 24 144 Kč [prokázáno pracovní smlouvou pana [jméno FO] na č. l. 533 spisu, náplň práce pracovníka pana [jméno FO] na č. l. 539–540 spisu, platový výměr pana [jméno FO] na č. l. 544 spisu s účinností od 1. 1. 2015, hodnocením zaměstnance, stanovením výše osobního příplatku pana [jméno FO] na č. l. 548, výplatní páskou pana [jméno FO] za období duben 2016 na č. l. 555 spisu, výplatní páskou pana [jméno FO] za období květen 2016 na č. l. 555 pv spisu, výplatní páskou pana [jméno FO] za období červen 2016 na č. l. 556 spisu, výplatními páskami zaměstnance [jméno FO] za období duben, květen a červen 2016, evidenčním a zápočtovým listem za období duben 2016 až červen 2016 pana [jméno FO] na č.l. 500, evidenčním a zápočtovým listem období duben 2016 až září 2016 pana [jméno FO] na č.l. 504; dále hodinovými průměrnými výdělky pracovněprávní 1. 7. 2016 pana [jméno FO] na č.l. 506, pana [jméno FO] na č.l. 506 p.v., dále pana [jméno FO] na č.l. 507 a pana [jméno FO] na č.l. 507 p.v.]. 20. [jméno FO] byl v roce 2016 zaměstnancem žalobkyně na pozici řidiče [Anonymizováno] s délkou započtené praxe ke dni 30. 6. 2016 v délce 31 let 71 dnů. Konkrétní náplní práce bylo zajišťování transportu [podezřelý výraz], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vozidla dopravy [podezřelý výraz] a [Anonymizováno], provádění jednoduchých výkonů v rámci neodkladné [Anonymizováno]. Platová třída 5, a to s účinností ode dne 1. 3. 2011. Od 1. 1. 2015 byl [jméno FO] zařazen do 5. platové třídy/ 11. stupeň s tarifním platem 16 230 Kč, osobním příplatkem 2 988 Kč a příplatkem za směnnost 400 Kč. [jméno FO] odpracoval za duben 2016: 39 hod. (z toho 3 hod. přesčas), za které mu náležel plat 5 088 Kč vč. dovolené 36 hod celkem 10 359 Kč; květen 2016: 121,75 hod. (z toho 21,75 hod. přesčas), za které mu náležel plat 20 417 Kč, vč. dovolené 36 hod celkem 25 687 Kč; červen 2016: 159 hod. (z toho 24 hod. přesčas), za které mu náležel plat 23 322 Kč, vč. dovolené 36 hod celkem 28 593 Kč. Průměrný plat pana [jméno FO] činil k 1. 8. 2016 částku 24 898 Kč [prokázáno pracovní smlouvou pana [jméno FO] na č. l. 529 spisu, dohodou o změně pracovní smlouvy pana [jméno FO] na č. l. 530, pracovní náplní pana [jméno FO] na č. l. 535 spisu, platovým výměrem pana [jméno FO] s účinností od 1. 1. 2015, hodnocením zaměstnance, stanovení výše osobního příplatku pana [jméno FO] na č. l. 549, výplatní páskou pana [jméno FO] za období duben 2016 na č. l. 552 spisu, výplatní páskou pana [jméno FO] za období červen 2016 na č. l. 553 spisu, výplatní páskou pana [jméno FO] za období květen 2016 na č. l. 552 pv, dále evidenční a zápočtový list za období duben 2016 až červen 2016 pana [jméno FO] na č.l. 499 spisu, dále evidenční a zápočtový list za období duben 2016 až září 2016 pana [jméno FO] na č.l. 503, dále hodinový průměrný výdělky pracovněprávní 1. 7. 2016 pana [jméno FO] na č.l. 506, pana [jméno FO] na č.l. 506 p.v., dále pana [jméno FO] na č.l. 507 a pana [jméno FO] na č.l. 507 p.v.]. 21. [jméno FO] byl v roce 2016 zaměstnancem žalobkyně na pozici řidiče vozidla [Anonymizováno] s délkou započtené praxe ke dni 30. 6. 2016 41 let 155 dnů. Od 1. 1. 2015 byl [jméno FO] zařazen do 5. platové třídy/ 12. stupeň s tarifním platem 16 850 Kč, osobním příplatkem 3 304 Kč a příplatkem za směnnost 400 Kč. [jméno FO] odpracoval za duben 2016: 151 hod. (z toho 20 hod. přesčas), za které mu náležel plat 21 655 Kč, vč. dovolené 36 hod celkem 26 950 Kč; květen 2016: 129 hod. (z toho 1 hod. přesčas), za které mu náležel plat 18 084 Kč, vč. dovolené 36 hod celkem 23 380 Kč; červen 2016: 188,5 hod. (z toho 24,5 hod. přesčas), za které mu náležel plat 28 650 Kč. Průměrný plat pana [jméno FO] činil k 1. 8. 2016 částku 23 800 Kč [prokázáno pracovní smlouvou pana [jméno FO] na č. l. 528 spisu, náplní práce pracovníka pana [jméno FO] na č. l. 537–538 spisu, platovým výměrem pana [jméno FO] na č. l. 543 s účinností od 1. 1. 2015, hodnocením zaměstnance, stanovení výše osobního příplatku, a to pana [jméno FO] na č. l. 547 spisu, výplatní páskou pana [jméno FO] za období květen 2016 na č. l. 554 spisu, výplatní páska pana [jméno FO] za období duben 2016 na č. l. 553 pv, výplatní páskou pana [jméno FO] za období květen 2016 na č. l. 554, výplatní páskou pana [jméno FO] za období červen 2016 na č. l. 554 pv, evidenčním a zápočtovým listem za období duben 2016 až červen 2016 pana [jméno FO] na č.l. 498 spisu, evidenčním a zápočtovým listem za období duben 2016 až září 2016 pana [jméno FO] na č.l. 502, dále hodinovým průměrným výdělkem pracovněprávní 1. 7. 2016 pana [jméno FO] na č.l. 506, pana [jméno FO] na č.l. 506 p.v., dále pana [jméno FO] na č.l. 507 a pana [jméno FO] na č.l. 507 p.v.].

22. Z dalších provedených důkazů (výslech svědkyně [jméno FO], výslech svědkyně [jméno FO] na jednání konaném dne 3. 5. 2019 na č.l. 152 spisu, výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] prostřednictvím videokonference dne 19. 7. 2019 na č.l. 162–166, emailová komunikace mezi právním zástupcem žalobce a vedoucí mzdové účtárny na č.l. 332 spisu, dále výpočet renty vyhotovený vedoucí mzdového a personálního oddělení vedlejšího účastníka na straně žalující, výslechem svědkyně [jméno FO] na jednání dne 5. 12. 2022 na č.l. 375–378) soud nezjistil skutečnosti významné pro předmětné řízení.

23. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků a z provedeného dokazování soud učinil následující skutkový stav.

24. Vedlejší účastník byl zaměstnancem žalované na pracovní pozici řidič na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 12. 1990. Pracovní náplní vedlejšího účastníka jako řidiče [Anonymizováno] bylo ode dne 1. 2. 2009 zajišťování transportu [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vozidla dopravy [Anonymizováno] a [Anonymizováno], provádění jednoduchých výkonů v rámci neodkladné [Anonymizováno]. Vedlejší účastník byl zařazen v platové třídě 5. Od 1. 1. 2015 byl vedlejší účastník zařazen do 5. platové třídy/ 11. stupeň s tarifním platem 16 230 Kč, osobním příplatkem 2 988 Kč a příplatkem za směnnost 400 Kč. Dne 13. 6. 2014 došlo při zvedání [podezřelý výraz] kufru v rámci výkonu práce pro žalobkyni u vedlejšího účastníka k poškození zdraví – levého ramene. Jednalo o pracovní úraz a vedlejší účastník zůstal v pracovní neschopnosti a ušel mu výdělek. Žalobkyně pracovní úraz nahlásila 30. 6. 2015 žalované, která jej zaevidovala jako pojistnou událost. Pracovní neschopnost vedl. účastníka trvala od 13. 6. 2014 do 27. 6. 2015. Pracovní poměr vedlejšího účastníka u žalobkyně byl ukončen výpovědí ze strany žalobkyně ke dni 31. 7. 2015 pro dlouhodobou ztrátu zdravotní způsobilosti způsobené pracovním úrazem. Vedlejšímu účastníkovi bylo vyplaceno odstupné ve výši 232 248 Kč, dále dovolená ve výši 21 366 Kč, proplacená dovolená ve výši 2 137 Kč za období 7/2015 a za období 6/2015 mu byla vyplacena dovolená ve výši 1 424 Kč. Vedlejší účastník pobíral v srpnu až v prosinci roku 2016 invalidní důchod ve výši 8 434 Kč (tj. po odečtení vyrovnávacího příspěvku ve výši 220 Kč), dále v roce 2017 invalidní důchod ve výši 8 681 Kč (tj. po odečtení vyrovnávacího příspěvku ve výši 220 Kč), dále v roce 2018 invalidní důchod ve výši 9 054 Kč (tj. po odečtení vyrovnávacího příspěvku ve výši 220 Kč) a v roce 2019 invalidní důchod ve výši 9 848 Kč (tj. po odečtení vyrovnávacího příspěvku ve výši 220 Kč). Zaměstnanci žalobkyně [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] pracovali v roce 2016 u žalobkyně na pozici řidiče za stejných podmínek (včetně platových podmínek) jako vedlejší účastník. Požadavky na tyto zaměstnance byly totožné, taktéž způsob započítávání praxe a stanovení osobního příplatku. Uvedení zaměstnanci byli zařazeni na základě druhového vymezení prací v pracovní smlouvě dle Nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, a dle Nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě. Měli rovněž totožný příplatek za směnnost. Průměrný měsíční výdělek [jméno FO] za rozhodné období činil 25 069 Kč, průměrný měsíční výdělek [jméno FO] za rozhodné období činil 24 144 Kč, průměrný měsíční výdělek [jméno FO] za rozhodné období činil 24 898 Kč a průměrný měsíční výdělek [jméno FO] za rozhodné období činil 23 800 Kč.

25. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: S ohledem na skutečnost, že předmětem řízení je toliko nárok žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vedlejšího účastníka za období od srpna 2016 do 16. 10. 2019 a mezi účastnicemi zůstává sporná toliko otázka výše této náhrady, postupoval soud při jejím posouzení dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPr“), neboť „zatímco základ nároku na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem (nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity) se řídí zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném v době pracovního úrazu, okolnosti významné pro výši nároku na jednotlivá plnění náhrady za ztrátu na výdělku se posuzují podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném v době, kdy měl nárok na jednotlivá plnění vzniknout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 21 Cdo 967/2022).

26. Dle § 366 odst. 1 dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015, zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

27. Dle § 2 odst. 2 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v účinném znění, má zaměstnavatel právo, aby za něj pojišťovna příslušná podle § 1 (dále jen "pojišťovna") nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Dle § 1 odst. 1 citované vyhlášky zákonným pojištěním pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen „zákonné pojištění“) jsou pojištěny u [právnická osoba], ti zaměstnavatelé, kteří s ní měly sjednáno toto pojištění k 31. prosinci 1992; takto pojištěny jsou i zaměstnavatelé, na které přejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu při vzniku právního nástupce těchto zaměstnavatelů, u Kooperativy, pojišťovny, a. s., ostatní zaměstnavatelé.

28. Dle § 271b odst. 1 ZPr náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

29. Dle § 271b odst. 3 ZPr Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada po dobu zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Po skončení zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání se při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity postupuje u všech poškozených podle odstavce 1.

30. Dle § 354 odst. 1 a 2 ZPr Není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

31. Mezi účastnicemi řízení nebylo sporu o základu žalobkyní uplatněného nároku spočívajícím v okolnosti, že v důsledku poškození zdraví (ruptura rotátorové manžety levého ramenního kloubu při zvedání pohotovostního kufru), jež vedlejší účastník utrpěl dne 13. 6. 2014 při plnění pracovních úkolů, vznikla žalované povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi za žalobkyni újmu na zdraví vedlejšího účastníka spočívající ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, konkrétně za období od 1. 8. 2016 do 16. 10. 2016 (§ 366 odst. 1 ZPr, ve znění účinném do 30. 9. 2015; § 2 odst. 2 vyhlášky č. 125/1993 Sb.). Spornou byla pouze výše náhrady odvíjející se od výše újmy spočívající s ohledem na uplatněný nárok ve snížení příjmů vedlejšího účastníka po skončení pracovní neschopnosti za období od srpna 2016 do 16. 10. 2019, jenž je v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem, oproti příjmům, jichž vedlejší účastník dosahoval před předmětným úrazem.

32. V projednávaném řízení bylo nesporné, že vedlejší účastník byl od 13. 6. 2014 do 27. 6. 2015 v dočasné pracovní neschopnosti. Rovněž bylo nesporné a bylo i prokázáno, že žalobkyně ukončila pracovní poměr s vedlejším účastníkem ke dni 31. 7. 2015, a to pro dlouhodobou ztrátu zdravotní způsobilosti způsobené pracovním úrazem. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se vypočítává jako rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem škody (§ 271b ZPr), kdy v případě vedlejšího účastníka je rozhodným obdobím pro stanovení průměrného výdělku období předcházející dni 1. 8. 2016 (tedy duben až červen 2016), neboť dnem vzniku škody je v posuzované věci až den 1. 8. 2016 s ohledem na poskytnuté odstupné.

33. Žalovaná namítala, že v dané věci je pro stanovení výše náhrady ztráty na výdělku nutno vycházet z vyplaceného odstupného poskytnutého dle § 67 odst. 2 ZPr. Odstupné však není totožné s platem či mzdou vedlejšího účastníka, a ačkoliv se odvíjí od výše původního platu vedlejšího účastníka nelze z něj v dané věci vycházet. Odstupné představuje plnění, které zaměstnavatel poskytuje jednorázově (jako peněžitý příspěvek) zaměstnanci v souvislosti s rozvázáním (skončením) pracovního poměru, a které má zaměstnanci pomoci překonat sociální situaci, v níž se ocitl proto, že ztratil dosavadní práci. Odstupné tedy sleduje jiný účel než plat a na rozdíl od platu se nezahrnuje do vyměřovacího základu pro pojistné a sociální zabezpečení ani na zdravotní pojištění a podléhá dani z příjmů ze závislé činnosti. Výše vyplaceného odstupného proto neodpovídá výši platu vedlejšího účastníka, pouze z něj vychází. 34. 35.

36. Jelikož vedlejší účastník v období duben až červen 2016 nepracoval, byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, musí se v dané věci vycházet z pravděpodobného výdělku zaměstnanců vykonávající stejnou práci nebo práci stejné hodnoty v tomto rozhodném období (§ 355 odst. 2 ZPr.). Od tohoto pravděpodobného výdělku je pak nutné dle § 271b odst. 3 ZPr odečíst minimální mzdu a dle odst. 1 dále odečíst výši vyplaceného invalidního důchodu.

37. V dané věci je tedy nutno vycházet z hrubého platu, kterého by vedlejší účastník zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek platu zaměstnance nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Ustanovení § 355 odst. 2 zák. patří - jak dále dovodila judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.4.2011 sp. zn. 21 Cdo 4690/2009) k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vzhledem k tomu, že jde o zjištění pravděpodobného výdělku z hrubého platu, který by zaměstnancem byl v rozhodném období "zřejmě dosažen", soud tu přihlíží nejen k obvyklé výši jednotlivých složek platu zaměstnance, ale také k tomu, jakým způsobem byla v rozhodném období odměňována práce, kterou měl zaměstnanec konat, jaké měl podle platných předpisů pobírat "pohyblivé" složky platu (odměny), jaké měl zaměstnavatel v rozhodném období prostředky pro poskytnutí odměn svým zaměstnancům apod.; v tímto způsobem vymezeném rámci se soudu současně ukládá přihlédnout rovněž k platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby zjištěný hrubý plat byl vskutku "pravděpodobný", tedy takový, jaký by zaměstnanec zřejmě dosáhl, kdyby pracoval (viz rozsudek Nejvyššího soudu 21 Cdo 4325/2014).

38. V posuzované věci zjistil soud pravděpodobný výdělek vedlejšího účastníka s přihlédnutím k platu zaměstnanců žalobkyně, kteří pro žalobkyni vykonávali stejnou práci s obdobnou délkou započitatelné praxe. Konkrétně se jednalo o zaměstnance [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Tito zaměstnanci pracovali v roce 2016 u žalobkyně na pozici řidič za stejných podmínek (včetně platových podmínek, osobního příplatku a příplatku za směnnost) jako vedlejší účastník. Požadavky na tyto zaměstnance byly tedy totožné jako na vedlejšího účastníka. V řízení bylo prokázáno, že průměrný měsíční výdělek (dle potvrzení o výši průměrného výdělku) [jméno FO] za rozhodné období činil 25 069 Kč, průměrný měsíční výdělek [jméno FO] za rozhodné období činil 24 144 Kč, průměrný měsíční výdělek [jméno FO] za rozhodné období činil 24 898 Kč a průměrný měsíční výdělek [jméno FO] za rozhodné období činil 23 800 Kč. Pravděpodobný výdělek vedlejšího účastníka mohl dosahovat částky odpovídající průměru uvedených výdělků, tj. částky 24 478,70 Kč. Z této částky je pak nutné dle § 271b odst. 3 ZPr odečíst minimální mzdu a dle odst. 1 dále odečíst výši vyplaceného invalidního důchodu.

39. Jelikož se žalobkyně domáhá po žalované nároku vedlejšího účastníka za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od srpna 2016 do 16. 10. 2019, soud stanovil výši pravděpodobného výdělku vedlejšího účastníka následovně.

40. Za rok 2016 činila výše pravděpodobného měsíčního výdělku po zákonné valorizaci dle § 271u ZPr ve spojení s nařízením vlády č. 351/2015 Sb. částku 24 518,70 Kč Od této částky je pak nutno odečíst částku 8 000 Kč odpovídající příslušné minimální mzdě v roce 2015 dle ustanovení § 271b odst. 3 zákoníku práce se zohledněním pobírání invalidního důchodu dle ustanovení § 4 nařízení vlády č. 210/2013 Sb., tj. částku 8 434 Kč odpovídající invalidnímu důchodu vedlejšího účastníka po odečtení tzv. vyrovnávacího příspěvku ve výši 220 Kč dle ustanovení § 14 nařízení vlády č. 183/1994 Sb. Výše pravděpodobného ušlého měsíčního výdělku za jeden měsíc v roce 2016 tak činí 8 084,70 Kč. Za rok 2016 proto vedlejšímu účastníkovi náleží pravděpodobný ušlý výdělek ve výši 40 423,50 Kč (8 084,70 x 5 měsíců, tj. srpen až prosinec 2016).

41. Za rok 2017 činila výše pravděpodobného měsíčního výdělku po zákonné valorizaci dle § 271u ZPr ve spojení s nařízením vlády č. 433/2016 Sb. částku 25 058,11 Kč. Od této částky je pak nutno odečíst částku 8 000 Kč odpovídající příslušné minimální mzdě v roce 2015 dle ustanovení § 271b odst. 3 zákoníku práce se zohledněním pobírání invalidního důchodu dle ustanovení § 4 nařízení vlády č. 210/2013 Sb., tj. částku 8 681 Kč odpovídající invalidnímu důchodu vedlejšího účastníka po odečtení tzv. vyrovnávacího příspěvku ve výši 220 Kč dle ustanovení § 14 nařízení vlády č. 183/1994 Sb. Výše pravděpodobného ušlého měsíčního výdělku za jeden měsíc v roce 2017 tak činí 8 377,11 Kč. Za rok 2017 proto vedlejšímu účastníkovi náleží pravděpodobný ušlý výdělek ve výši 100 525,32 Kč (8 377,11 x 12 měsíců).

42. Za rok 2018 činila výše pravděpodobného měsíčního výdělku po zákonné valorizaci dle § 271u ZPr ve spojení s nařízením vlády č. 406/2017 Sb. částku 25 935,15 Kč. Od této částky je pak nutno odečíst částku 8 000 Kč odpovídající příslušné minimální mzdě v roce 2015 dle ustanovení § 271b odst. 3 zákoníku práce se zohledněním pobírání invalidního důchodu dle ustanovení § 4 nařízení vlády č. 210/2013 Sb., tj. částku 9 054 Kč odpovídající invalidnímu důchodu vedlejšího účastníka po odečtení tzv. vyrovnávacího příspěvku ve výši 220 Kč dle ustanovení § 14 nařízení vlády č. 183/1994 Sb. Výše pravděpodobného ušlého měsíčního výdělku za jeden měsíc v roce 2018 tak činí 8 881,15 Kč. Za rok 2017 proto vedlejšímu účastníkovi náleží pravděpodobný ušlý výdělek ve výši 106 573,8 Kč (8 881,15 x 12 měsíců).

43. Za rok 2019 činila výše pravděpodobného měsíčního výdělku po zákonné valorizaci dle § 271u ZPr ve spojení s nařízením vlády č. 321/2018 Sb. částku 26 816,94 Kč. Od této částky je pak nutno odečíst částku 8 000 Kč odpovídající příslušné minimální mzdě v roce 2015 dle ustanovení § 271b odst. 3 zákoníku práce se zohledněním pobírání invalidního důchodu dle ustanovení § 4 nařízení vlády č. 210/2013 Sb., tj. částku 9 848 Kč odpovídající invalidnímu důchodu vedlejšího účastníka po odečtení tzv. vyrovnávacího příspěvku ve výši 220 Kč dle ustanovení § 14 nařízení vlády č. 183/1994 Sb. Výše pravděpodobného ušlého měsíčního výdělku za jeden měsíc v roce 2019 tak činí 8 968,94 Kč. Za rok 2019 proto vedlejšímu účastníkovi náleží pravděpodobný ušlý výdělek ve výši 85 204,93 Kč (8 968,94 x 9,5 měsíců, tj. leden až 16. 10. roku 2019).

44. Uvedeným postupem zjištěná výsledná částka ve výši 332 727,55 Kč představuje výši pravděpodobného ušlého výdělku vedlejšího účastníka za období po skončení pracovní neschopnosti, tj. za období od 1. 8. 2016 do 16. 10. 2019. Žalobkyně na tuto částku započetla částečnou úhradu žalované po podání žaloby ve výši 126 108 Kč. Konkrétně žalobkyně započetla na náhradu výdělku za rok 2016 částku 14 800 Kč, tj. částku 5x 2 960 Kč, za rok 2017 částku 37 680 Kč, tj. 12x 3 140 Kč, za rok 2018 částku 32 096 Kč, tj. 12x 3 461 Kč a za rok 2019 částku 4x 3 365 Kč a částku 1 811 Kč za říjen 2018. Žalobkyně se po započtení domáhá zaplacení pravděpodobného výdělku za rok 2016 ve výši 25 623,50 Kč (5x 5 124,70 Kč), za rok 2017 ve výši 62 845,32 Kč (12x 5 237,11 Kč), za rok 2018 ve výši 65 041,80 Kč (12x 5 420,15 Kč) a za rok 2019 ve výši 50 435,46 Kč (9x 5 603,94 Kč) a ve výši 2 673,47 Kč za měsíc říjen 2019, tj. celkem částky 206 619,55 Kč.

45. Pro úplnost soud uvádí, že při výpočtu náhrady mzdy se zásadně vychází z tzv. průměrného hrubého výdělku zaměstnance (§ 352 ZPr), a tudíž se i samotná náhrada stanovuje v hrubé výši.

46. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud přiznal žalobkyni k rukám vedlejšího účastníka na straně žalující náhradu za ztrátu na výdělku po skončení jeho pracovní neschopnosti, a to za jím nárokované období do 1. 8. 2016 do 16. 10. 2019 ve výši 206 619,55 Kč (výrok II.).

47. O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jelikož byla žalobkyně ve věci úspěšná z 55,55 % svého žalobního nároku [tj. v částce 701 248,55 Kč (představující bolestné a ztížení společenského uplatnění ve výši 350 000 Kč, náhradu ztráty na výdělku po dobu PN ve výši 144 629 a částku 206 619,55 Kč jako náhradu za ztrátu na výdělku po skončení PN) z celkové částky 1 262 257 Kč], přiznal jí soud nárok na zaplacení 11,11% vynaložených nákladů řízení, tedy nárok na zaplacení částky 46 225 Kč (výrok III). Pokud by byla žalobkyně ve věci zcela úspěšná, náležela by jí náhrada nákladů ve výši 416 065 Kč. Soud určil odměnu právního zástupce žalobkyně soud podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) ve spojení s § 7 odst. 5 AT. Při tarifní hodnotě sporu 494 629 Kč činila odměna za úkon částku 10 300 Kč. Právní zástupce žalobkyně provedl do 10. 4. 2019, kdy došlo ke změně tarifní hodnoty, následující úkony právní služby: přípravu a převzetí, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání konaném 8. 11. 2017, 27. 8. 2018, 19. 11. 2018 a návrh na rozšíření žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT ve výši 7x 10 300 Kč, tj. celkem 72 100 Kč. Od 11. 4. 2019 do 8. 3. 2022 byla tarifní hodnota sporu 1 013 739 K, odměna za úkon tedy činila 12 380 Kč. Právní zástupce žalobkyně v uvedeném období provedl následující úkony právní služby: účast na jednání konaném dne 3. 5. 2019, 19. 7. 2019, 21. 10. 2019, 26. 4. 2021, 12. 7. 2021 a vyjádření k odvolání žalované dle § 11 odst. 1 písm. d), g) AT ve výši 6x 12 380 Kč, tj. celkem 74 280 Kč. Od 9. 3. 2022 do 26. 9. 2023 byla tarifní hodnota sporu 729 753 Kč, odměna za úkon tedy činila 11 220 Kč. Právní zástupce žalobkyně v uvedeném období provedl následující úkony právní služby: vyjádření a doplnění k výzvě soudu z 9. 3. 2022, odvolání ze dne 8. 6. 2023, účast na jednání konaném dne 27. 4. 2022, 27. 6. 2022, 5. 12. 2022, 1. 3. 2023 a účast na jednání, při kterém bylo pouze vyhlášeno rozhodnutí dne 10. 3. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d), g), k) AT a odst. 2 téhož ustanovení písm. f) ve výši 6,5x 11 220 Kč, tj. celkem 72 930 Kč. Od 27. 9. 2023 do 28. 8. 2024 byla tarifní hodnota sporu 603 645 Kč, odměna za úkon tedy činila 10 740 Kč. Právní zástupce žalobkyně v uvedeném období provedl následující úkony právní služby: vyjádření k odvolání s částečným zpětvzetím žaloby z 27. 9. 2023, doplnění z 27. 5. 2024, doplnění z 25. 6. 2024, účast na jednání konaném dne 28. 5. 2024 a dne 23. 7. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. d), g) AT ve výši 5x 10 740 Kč, tj. celkem 53 700 Kč. Od 29. 8. 2024 činila tarifní hodnota sporu 206 619,55 Kč, odměna za úkon tedy činila 9 140 Kč. Právní zástupce žalobkyně v uvedeném období provedl následující úkony právní služby: doplnění žaloby s částečným zpětvzetím z 29. 8. 2024, písemný závěrečný návrh, účast na jednání konaném dne 2. 10. 2024 a účast na jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dne 30. 10. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. d), g) AT a odst. 2 téhož ustanovení písm. f) ve výši 3,5x 9 140 Kč, tj. celkem 31 990 Kč. K odměně advokáta náleží 29 x 300 Kč paušálu dle § 13 odst. 3 AT ve výši 8 700 Kč. Právnímu zástupci rovněž náleží náhrada 21% DPH z odměny advokáta a režijních paušálů ve výši 65 877 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 36 488 Kč.

48. Jelikož byla žalobkyně v řízení částečně úspěšná a soud ji přiznal nárok na zaplacení 11,11% vynaložených nákladů řízení, má vedlejší účastník na straně žalované rovněž nárok na zaplacení 11,11% vynaložených nákladů řízení, jež mu vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem, tj. na zaplacení částky 13 599 Kč (výrok IV). Pokud by byla žalobkyně ve věci zcela úspěšná, náležela by vedlejšímu účastníkovi náhrada nákladů ve výši 122 401,66 Kč. Tyto náklady sestávají z mimosmluvní odměny advokáta za 2 úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, účast na jednání dne 19.11.2018 ve výši 10 300 za úkon [podle ustanovení § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT při tarifní hodnotě 494 629 Kč; dále za 4 úkony právní služby: účast na jednání dne 3. 5. 2019, 19. 7. 2019, 21. 10. 2019, 26. 4. 2021 ve výši 12 380 za úkon [podle ustanovení § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT při tarifní hodnotě 1 013 739 Kč; dále za 2 úkony právní služby: písemné podání ve věci ze dne 22. 6. 2022, účast na jednání dne 27. 4. 2022, 1. 3. 2023 ve výši 10 380 za úkon [podle ustanovení § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT] při tarifní hodnotě 519 110 Kč. K odměně advokáta náleží 8 x 300 Kč paušálu dle § 13 odst. 3 AT ve výši 2 400 Kč. Dále vynaložené cestovní náklady vypočtené dle předložené kopie technického průkazu za cestu právní zástupkyně vedlejšího účastníka na jednání soudu dne 19. 11. 2018, 3. 5. 2019, 19. 7. 2019, 21. 10. 2019, 26. 4. 2021, 27. 4. 2022, 1. 3. 2023 ze sídla advokátky ([adresa]) do sídla soudu (Praha-Vršovice) a zpět při použití osobního automobilu, tedy za ujetí celkem [hodnota] km (204 km/1 cesta), při průměrné spotřebě paliva automobilu [tovární značka] [Anonymizováno] km, při průměrné ceně PH za rok 2018 29,8 Kč a sazbě základní náhrady 4 Kč dle vyhlášky č. 463/2017Sb., za rok 2019 33,6 Kč a sazbě základní náhrady 4,1 Kč dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., za rok 2021 27,2 Kč a sazbě základní náhrady 4,4 Kč dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění účinném do 18. 10. 2021, za rok 2022 36,1 Kč a sazbě základní náhrady 4,7 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění účinném do 13. 5. 2022, a za rok 2023 44,1 Kč a sazbě základní náhrady 5,2 Kč dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. v celkové výši 7 878,40 Kč (1198,98 + 3 804,68 +1 247,17 Kč +1 627,57 Kč). Konečně vedlejšímu účastníkovi náleží náhrada za 21 % DPH ve výši 21 243,27 Kč.

49. Výroky o nákladech řízení státu (V. a VI.) vycházejí z § 148 odst. 1 o. s. ř. Stát v tomto řízení platil částku 13 650 Kč - sestávající z částky 11 900 Kč představující odměnu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] přiznanou mu usnesením zdejšího soudu ze dne 16. 4. 2021, č. j. 16 C 71/2017-250, které nabylo právní moci dne 8. 5. 2021 a částku 1 750 Kč, představující odměnu uvedeného znalce přiznanou mu usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 16 C 71/2017-265, které nabylo právní moci dne 2. 7. 2021. Státem placené náklady soud rozdělil mezi účastníky dle procesního úspěchu ve věci; u účastníků v řízení nevyšly najevo žádné okolnosti svědčící o tom, že by u nich byly dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně, a tedy i vedlejší účastník na straně žalující, byli neúspěšný v rozsahu 44,44 % a žalovaná v rozsahu 55,55 % z celkového předmětu řízení, a proto jim v daném poměru soud uložil nahradit náklady státu představované vynaloženým výše uvedeným znalečným.

50. O lhůtách k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, neboť neshledal důvodu pro určení lhůty delší.

51. Při vyhlášení rozsudku dne 30. 10. 2024 došlo k chybě ve výroku V. a VI., neboť soud ve výroku V. uložil žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi na straně žalující zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu náhradu nákladů státu ve výši 6 067 Kč a žalované ve výroku VI. náhradu nákladů státu ve výši 7 583 Kč, zatímco při vyhlášení rozsudku uvedené náklady státu zaměnil tak, že žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi uložil náhradu nákladů řízení ve výši 7 583 Kč a žalované ve výši 6 067 Kč. Soud proto tyto zjevné nesprávnosti ve výroku V. a VI. rozsudku tímto písemným vyhotovením podle ust. § 167 odst. 2 a § 164 o.s.ř. opravil.

Poučení