16 C 77/2013-719

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Skalou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka, následně žalovaného: [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro: náhradu škody ve výši 1.331.600 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 473 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 113 600 Kč, jdoucím od 21. 9. 2017 do zaplacení.

II. Ve zbytku, tedy ohledně další částky 858 000 Kč s úrokem z prodlení, se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 72 042 Kč, do tří měsíců od právní moci rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], advokáta.

IV. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 41 225 Kč, do tří měsíců od právní moci rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

V. Žalovaný je povinen zaplatit Českému státu – Okresnímu soudu Plzeň – město část nákladů řízení ve výši 21 413,40 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Ve zbytku stát nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit Českému státu – Okresnímu soudu Plzeň – město soudní poplatek 23 680 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se domáhal zaplacení částky 1 331 600 Kč, a to s úrokem z prodlení 7,05% p.a. jdoucím z částky 311 600 Kč od 20. 4. 2013 do zaplacení, z důvodu náhrady újmy na zdraví, konkrétně ztížení společenského uplatnění. Protiprávní čin nastal [datum] – [datum] v nemocnici s poliklinikou v [obec], kde v době hospitalizace s pravou dolní končetinou žalobci nebylo provedeno potřebné vyšetření (arteriografie), což pak vedlo k nezbytné amputaci končetiny již v jiné nemocnici. Následně žalobci bylo [název soudu] přiznáno bolestné a ztížení společenského uplatnění (dále též ZSU). Poté v době [anonymizováno] – [datum], tedy v předmětné době nynější žaloby, došlo znovu ke zhoršení zdravotního stavu a ke vzniku nového ZSU. Předmětné období vymezil žalobce v průběhu řízení (k tomu např. rekapitulace obsažená v přípisu soudu na č.l. 583), přičemž na stanovení dvou časových okamžiků žalobcem bylo nutno trvat např. s ohledem na sp. zn. 25 Cdo 3014/2018. Tolik k obsahu žaloby. Žalovaný a shodně vedlejší účastník na straně žalovaného uvedli, že se žalobou nesouhlasí. Namítli promlčení. K zhoršení zdravotního stavu pravděpodobně došlo dříve než [datum]. Žalovaný není ani pasivně legitimován. Pokud jde o dosavadní procesní průběh tohoto řízení, soud již v této věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], kterým žalobu zamítl z důvodu promlčení. Rozsudek však byl zrušen usnesením Krajského v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], neboť zdejší soud bez důkazů uvažoval, že ke zhoršení stavu žalobce muselo dojít vzápětí po období, za které mu byl již přiznán předchozí nárok, jde však jen o spekulace. Soud též pominul např. lékařskou zprávu ortopedického oddělení. Promlčení mimoto musí prokazovat strana žalované, a nikoliv žalobce. Soud poté provedl další dokazování a zjistil tento skutkový stav: Nejprve soud k pasivní legitimaci uvádí (zároveň pro přehlednost již nyní připojuje právní hodnocení): Pasivní legitimaci žalovaného zpochybnil žalovaný ze dvou hledisek. Za prvé, pokud jde o prodej podniku, žalovaný ([právnická osoba], [IČO]) zakoupil dne [datum] s účinností 29. 6. 2007 část podniku specifikovaný jako„ [nemocnice] s poliklinikou [obec]“. Tím se stal právě pasivně legitimovaným ve vztahu k nároku žalobce. Prodávajícím byla tehdy Oblastní nemocnice [právnická osoba], která byla původním škůdcem celého škodního děje. Podstatné je potom, že dluh vznikl při provozu [nemocnice] (změny a přejmenovávání dlužníka před 19. 6. 2007 již byly rozebrány [název soudu] a [název soudu]). Dle názoru soudu je irelevantní, zda např. o závazku vůbec bylo účtováno a tedy zda byl též uveden ve výčtu položek, které strany chtěly 19. 6. 2007 převádět, neboť k přechodu závazku dochází ze zákona. Zde tedy přešel závazek na žalovaného. K tomu viz též pro ilustraci dopis [anonymizováno] [příjmení] č.l.

701. Zároveň pak přechází i povinnost, uhradit jakékoliv další nároky, které ještě vzniknou z téže škodné události (komentářová literatura). Za druhé pak r. 2016 došlo k přeměně odštěpením od žalovaného, tedy se vznikem zcela nového subjektu. Organizační soubor„ [ulice] nemocnice“ tedy nově existovala jako [ulice] nemocnice [právnická osoba] (původní název), později po změně obchodní firmy existuje jako [ulice] nemocnice [právnická osoba] (nový název). Dle názoru soudu je podstatné, že zdejší soud v usnesení z [datum] vyzval žalovaného, aby v Projektu rozdělení označil položky, z nichž by vyplývalo, že také tento konkrétní předmětný závazek byl uveden v příloze č. 3 Projektu. Dle bodu IX/a projektu totiž závazky, nespecifikované v příl. 3, zůstávají i nadále rozdělované společnosti (tj. žalovanému), která je tedy z nich i nadále zavázána. Lze uzavřít, že předmětný závazek zůstal žalovanému, nepřešel na odštěpenou nově vytvořenou korporaci. Tolik k pasivní legitimaci žalovaného. Dále se pro přehlednost předesílá ke znalecké činnosti a posudkům, použitým jako důkaz v tomto řízení, že soud měl k dispozici jednak posudek [anonymizováno] [příjmení] (č.l. 4), který si nechal zhotovit žalobce jako podklad pro žalobu. Tento byl podroben revizi posudkem Všeobecné fakultní nemocnice [obec] z [datum] (č.l. 331) a dále byl k reviznímu posudku ještě zhotoven dodatek z [datum] (č.l. 585). Výslech znalců byl konán [datum] (č.l. 662). V předchozím řízení byl 25. 11. 2008 podán ústavní znalecký posudek (č.l. 504). Protiprávní jednání žalovaného, resp. jeho právního předchůdce, je dostatečně mezi účastníky závazným způsobem zjištěno rozsudkem okresního soudu v [obec] z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] (č.l. 19). Podrobný popis protiprávního jednání a následných komplikací je uveden např. v posudku [anonymizováno] [příjmení] z 15. 8. 2007 (č.l. 506). K příčinné souvislosti mezi pochybením nemocnice a nynější újmou namítal žalovaný z opatrnosti, že žalobce mohl spoluzpůsobit újmu špatnou rehabilitací (č.l. 88). Soud vychází z posudku (č.l. 349) ze dne 21. 8. 2017, kdy znalci neměli žádné relevantní informace o rozsahu a délce rehabilitační léčby pacienta, komise tedy nemohla jako pravděpodobný učinit závěr o nedostatečné rehabilitaci. Znalci nenalezli žádnou jinou, prokazatelnou a pravděpodobnou příčinu nynějších potíží (2011 – 2013) než amputaci pravé dolní končetiny (PDK) a s touto amputací související řetězec komplikací. Ohledně dalších možných příčin (příčinná souvislost – její částečné způsobení jinými příčinami) uvedli znalci (č.l. 585 an), že nejsou žádné důvody pro domněnku, že protézy používané žalobcem byly vadné, nebo že by bylo pravděpodobné, že nyní odškodňovaná újma žalobce je způsobena degenerativními změnami (stárnutí). Znalci také nyní dodali, že samotná volba tzv. nízké amputace v hleznu dle Symeho, kterou zvolila již odlišná nemocnice, nepřispěla nijak k poškození zdraví žalobce. Byla provedena de lege artis, jde o jednu ze dvou metod amputace a obě mají své výhody (č.l. 334) i nevýhody. Protiprávnost však spočívala v opožděném převozu do [obec], resp. nedostatečné diagnostice v době 29. 7. – 18. 8. 2005. Příčinnou souvislost tedy žalobce prokázal. Pokud jde o dosud proběhlá soudní řízení, ve věci [spisová značka] [název soudu] byly přiznány veškeré újmy vzniklé od protiprávního činu do dne 13. 6. 2007. Z rozsudku [název soudu] (8 C 122/2007) ze dne [datum rozhodnutí] (viz č.l. 19) a z rozsudku 2. stupně (viz zejména č.l. 33) vyplývá, které nároky byly v daném řízení odškodněny. Na bolestném byla újma ohodnocena 240 body a na ztížení společenského uplatnění (ZSU) byla újma ohodnocena ve výši 2710 bodů (z toho za samotnou amputaci [číslo] bodů a za psychické následky [číslo] bodů). Újma ZSU ve výši 2710 bodů přitom podle názoru tehdejšího soudu 1. stupně i odvolacího soudu mohla být zvýšena dokonce až na osminásobek, tj. dle hmotného práva tento násobek byl konstatován jako důvodný, avšak soudy nemohly překročit tehdy uplatněný petit, a proto přiznaly méně. Podstatné je, že dle tehdejšího odůvodnění mohl žalobce za 2 700 bodů po 120 Kč (což je 325 200 Kč), žádat částku 2 601 600 Kč, což je 8 x více. - Dle názoru podepsaného soudu je nyní vhodné poukázat na to, a to pro úvahy o„ násobku“ v nynějším sporu, že objektivně byly ve věci [spisová značka] shledány podmínky pro zvýšení na osminásobek, což bylo závazným způsobem rozhodnuto pro účastníky (byť pouze pro tehdejší situaci a ohledně nižšího násobku než 8x). Dále se pro přehlednost uvádí, že z hlediska časového se v tehdejším řízení jednalo o časový úsek od počátku protiprávního děje (29. 7. 2005) až do podání žaloby v uvedené věci (13. 6. 2007). Znalec [příjmení] [příjmení] totiž vyšetřil žalobce [datum] a právě týž den podal žalobce tehdejší žalobu. Tedy žalobce tehdy v žalobě popsal svůj stav ke dni 13. 6. 2007 a nedošlo následně po dni 13. 6. 2007 ani k jakémukoliv rozšíření žaloby. Ve věci zdejšího soudu [spisová značka] byly řešeny odlišné nároky (č.l. 44 – kopie žaloby; předmětem byly náklady spojené s léčením a ztráta na výdělku po skočení prac. neschopnosti). Žaloba byla posléze vzata zpět na základě mimosoudní dohody. Rovněž zdejší věc [spisová značka] skončila zpětvzetím žaloby a v tomto řízení nebylo nikým tvrzeno, že v rámci dohody tehdy bylo plněno na nárok, který je žalován nyní. Dále se soud zabýval promlčením, neboť v případě oprávněnosti vznesené námitky promlčení by pak samozřejmě další zkoumání případu bylo nadbytečné. Nárok však není promlčen, neboť škoda začala vznikat 29. 4. 2011, žaloba byla podána 25. 4. 2013. Subjektivní promlčecí lhůta (2 roky) ani objektivní lhůta (3 roky) ve smyslu § 106 obč. zák. proto neuplynula. Dále lze na tomto místě (před hodnocením jednotlivých nároků) uvést, že posudek [anonymizováno] [příjmení] byl podroben kritice ze strany revizního ústavního znaleckého posudku Všeobecné fakultní nemocnice v [obec]. K tomuto viz též odůvodnění usnesení [název soudu] ze dne [datum], str. 4, podle něhož listinu ani formálně vůbec nelze považovat za posudek. Po odborné stránce lze poukázat na č.l. 353, kde sice znalci uznávají, že [anonymizováno] [příjmení] pacienta nepochybně osobně viděl a vyšetřil. Avšak otázka je, zda pozorovaný stav dostatečně přesně posoudil a popsal. Zejména se komise pozastavila nad údajně 1/3 rozsahem omezení flexe a extenze obou kyčelních kloubů, kde komise (č.l. 348) uvedla, že roku 2011 byla ortopedem léčena pouze levá (nikoliv pravá) kyčel a nález ortopeda byl přitom„ bez omezení hybnosti“. Na pravou kyčel si žalobce stěžoval pouze u [anonymizováno] [příjmení] v březnu 2013, znalci nepochybují, že tedy r. 2013 existovalo její funkční omezení. Proto, jak bude ještě níže uvedeno, znalci v nynějším řízení uznali 1x400 bodů (nikoliv tedy 2 x 400 bodů dle [anonymizováno] [příjmení]). - Naproti tomu jenom to, že [anonymizováno] [příjmení] se dopustil některých rozporuplných hodnocení, nemůže být interpretována jako automatické zpochybnění všech jeho závěrů (č.l. 656). Toto znalci uvedli po odborném posouzení, neshledali tedy zjevně např. v daném posudku nějaký vyložený medicinský nonsens. Pro nynější spor je toto podstatné z toho důvodu, že u [anonymizováno] [příjmení] žalobce poprvé zmínil atrofii a dle názoru soudu v tomto směru posudek [anonymizováno] [příjmení] má důkazní význam. Ohledně svalové atrofie uvedla žalovaná strana, že takováto tzv. poúrazová atrofie začíná ihned po úrazu, kdy započne příslušní proces, proto se nemůže jednat o nový následek. Jde o následek předvídaný při každé amputaci, tudíž je odškodněn v základní náhradě. Pokud jde o dokazování k této otázce: V předchozím soudním řízení (OS [obec] a rozhodnutí 2. instance) nebyla atrofie jakožto odškodňovaný následek výslovně zmíněna. Dle znaleckého posudku (zejm. č.l. 592) byla atrofie před dubnem 2011 jenom nevýrazná. Dále znalci 7. 12. 2020 stvrdili svůj předchozí posudek z 21. 8. 2017 (č.l. 331) ve znění dodatku ze dne 30. 12. 2019 (č.l. 585). Znalci nemohou odpovědět na právní otázku, zda takto vzniklá svalová atrofie byla již zahrnuta v odškodnění samotné amputace, anebo zda se má odškodňovat samostatně. Znalci dodali, že vyhláška č. 440/2001 Sb. obsahuje pro svalovou atrofii samostatnou položku. Uvedli, že pokud by soud uzavřel, že atrofie již odškodněna byla, potom nyní přiznávaných 200 bodů by pak žalobci samozřejmě nepříslušelo. Svalová atrofie jako taková (tj. nikoliv její výraznější forma) byla velmi pravděpodobně přítomna již před dubnem 2011. Naopak výraznější forma atrofie před dubnem 2011 přítomna nebyla, resp. nejsou žádné relevantní informace, že by přítomna byla (č.l. 592). Soud uvádí, že ohledně okamžiku vzniku závažnější formy atrofie bylo nutné, zabývat se logickou námitkou žalovaných, že žalobce vymezil rozhodné období poměrně úzce (2011 2013) a nelze tedy v tomto řízení zejména nijak odškodnit jakékoliv ZSU vzniklé před rozhodným obdobím. Soud považuje za rozhodující závěr doplňujícího ústavního znal. posudku z 30. 12. 2019 (č.l. 590 – 591), že sice atrofie objektivně započala již krátce po amputaci, naproti tomu v tomto sporu je odškodňován projev atrofie z hlediska společenského uplatnění žalobce. Přitom soud dovozuje, že žalobce – laik - si tuto skutečnost (atrofii) mohl dostatečně uvědomit skutečně až v předmětném období 2011 – 2013, protože se u něj prostě subjektivně začala teprve projevovat. Znalci jakožto odborníci podpořili skutkový závěr, že ze subjektivního hlediska začal žalobce atrofii pociťovat až v předmětném období. Je přitom zřejmě nutno dojít k závěru, že u procesů probíhajících skrytě, které pacient v určité době ještě nikterak nepozoruje, dochází z právního hlediska k nulovému ztížení společenského uplatnění, protože pacient o nich neví. Soud uzavřel, že atrofie v bodové výši 200 bodů u žalobce vznikla v předmětném období. Žalobce tedy důkazní břemeno unesl, neboť před dubnem 2011 podle lékařské dokumentace stížnosti žalobce na atrofii nejsou nijak přítomny, výslech žalobce byl věrohodný, znalci neoznačili jeho tvrzení za nepravděpodobné. Znalci nevyloučili, že projevy se zhoršily u žalobce právě až v roce 2011, přičemž znalci takovou možnost neoznačili za nijak nepravděpodobnou. Soud tento závěr považuje za prokázaný z výslechu žalobce a manželky žalobce. K otázce, zda atrofie je odškodněna již v rámci sazby bodů, přiznávaných za samotnou amputaci, tj. zda atrofie nemá být posouzena jako součást amputace (z hlediska odškodnění ZSU), vzal soud do úvahy § 3 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. (odškodnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji). Avšak ve prospěch nynějšího přiznání tohoto bolestného v tomto řízení hovoří 2 úvahy. První spíše podpůrná úvaha zahrnuje možnost, že bolest z pokračující atrofie může vzniknout i např. 10 let od amputace. Tedy projevy atrofie se zhorší po uvedené delší době a tím souběžně vznikne jednak nová bolest a jednak může nastat nové ztížení společenského uplatnění. Přitom soud by považoval za absurdní závěr, že část těchto projevů, a to nově vzniklou bolest, by soud odškodňoval (bolest se vždy odškodňuje při svém vzniku), naproti tomu nové ztížení společenského uplatnění, které nastane v téže době, by soud neodškodnil a poškozenému by sdělil, že uvedené projevy z hlediska společenského uplatnění již byly odškodněny jednorázově v rámci odškodnění ztížení společenského uplatnění ihned po amputaci. Došlo by tedy z časového hlediska k rozštěpení odškodňování, pokud by se atrofie začala navenek projevovat (bolestí a ZSU) s delším odstupem po amputaci. Druhá úvaha spočívá v tom, že podle znalců ve skutečnosti atrofie nepředstavuje nutný, nevyhnutelný následek amputace. Jde pouze o důsledek obvyklý. Za určitých (byť zřídkavých) okolností lze atrofii předejít, a to zejména intenzivním cvičením. Pokud by tedy byla správná argumentace žalovaných, že ztížení společenského uplatnění (ZSU) za atrofii bylo již obsaženo v odškodnění ZSU za amputaci, jelikož se tehdy předpokládalo, že atrofie nastane, potom v těchto výjimečných případech, kdy poškozenému by se podařilo atrofii odvrátit, by se poškozený přísně vzato bezdůvodně obohatil a měl by část přijatého odškodnění vracet (byl totiž odškodněn za předpokládanou atrofii, která nakonec nenastala). Tento následek jistě nebyl zákonodárcem zamýšlen. Z těchto důvodů, když ani z předchozího rozsudku OS v [obec] a příslušného odvolacího rozsudku nevyplývá výslovně, že atrofie byla již v rámci ZSU po amputaci odškodněna, soud toto odškodnění (ZSU za atrofii) přiznal ve výši 200 bodů. Ohledně omezení hybnosti levého kyčelního kloubu z důvodu zejména artrózy (400 bodů) předchozí rozsudek tuto újmu neodškodnil, jde o nově vzniklé ZSU. Žalovaná strana vznesla logicky pochybnosti, zda tato újma nastala právě v předmětné době (29.4.2011 – 25.4.2013) Podle znalců (č.l. 349) je vznik v uvedeném období logický, odpovídá jakožto důsledek konkrétní příčině – odlehčování pravé končetiny. Pokud jde o hotové výdaje související uplatněním nároku, doložil žalobce fakturou (č.l. 10) vynaložení částky 5 600 Kč znalci [příjmení] [příjmení], soud tuto částku žalobci přiznal, neboť i přes nízkou kvalitu tohoto posudku je nutno se tázat, zda v případě kvalitnějšího posudku by došlo k jakémukoliv snížení výdajů na straně žalobce, popř. k celkovému snížení nákladů na znalečné v tomto soudním sporu. Dle názoru soudu by částka 5 600 Kč nebo ještě vyšší vynaložena byla. I kdyby žalobce předložil posudek kvalitní, má soud za to, že by stejně byl zhotoven posudek revizní, takže výdaje by byly zcela shodné. Jde tedy o důvodné náklady spojené s uplatněním pohledávky (§ 121 odst. 3 obč. zák.), neboť žalobce sice vynaložil částku za posudek nižší kvality, ale shodnou částku by vynaložil nepochybně za posudek bezchybný, a vzhledem ke stanovisku žalovaného by to ke snížení nákladů řízení nevedlo. Pokud jde o zvlášť těžké následky (což je právně významné z hlediska zvýšení o 50% podle § 6 odst. 1 písm. c/ vyhlášky č. 440/2001 Sb.), pak vyhláška vyžaduje následky, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění v životě anebo znemožňují další uplatnění v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v životě. - U žalobce došlo ke zhoršení stavu, který logicky navazuje na zhoršení předchozí. Shora cit. formulace zákonodárce přesně odpovídá tomu, co dle současné metodiky (od r. 2014) je vyjadřováno zohledněním předchozího velmi aktivního společenského či sportovního života poškozené osoby. Před r. 2014 se tyto aspekty zohledňovaly právě zvýšením o 50% a případně násobky. S ohledem na vylíčení uvedené na jiném místě tohoto odůvodnění má soud za to, že nelze nijak obhájit nepřiznání tohoto zvýšení, které bylo přiznáno již v předchozím sporu. Opačně by bylo možno argumentovat zřejmě teprve v budoucnu, tj. v situaci, kdy vzhledem k věku žalobce by již ani u zdravého člověka nebylo možno předpokládat sportovní činnost (vysoké stáří), kde vymizení těchto aktivit by již nebylo způsobeno protiprávním činem žalovaného. Pokud jde o institut zvláště výjimečného případu, který je hodný mimořádného zřetele (§ 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb.), zdejší soud vyšel zejména z toho, že již podle rozsudku [název soudu] sp. zn. [spisová značka], str. 8 (č.l. 33) se při původním odškodnění o takovýto případ jednalo. Tehdy byly dokonce shledány důvody pro zvýšení na osminásobek (jinou věcí je, že žalobce tehdy osminásobek nežádal a petit nebylo možno překročit). Je třeba také zohlednit kritiku, která byla vznášena proti cit. vyhl., která nebyla prakticky valorizována, tedy nezohledňovala inflaci, a právnickou veřejností bylo obecně přijímáno, že zvyšování na určité násobky slouží částečně ke kompenzaci nízké hodnoty bodu. Dle názoru soudu nelze ani dovodit žádný objektivní důvod, proč by situace při nynějším zhoršení stavu měla být nějak podstatně odlišná z hlediska této mimořádné závažnosti případu, než byla situace v roce 2007 [název soudu] tehdy dovodil (str. 5 rozsudku [spisová značka], č.l. 27), že k poškození zdraví došlo ve věku 41 let, do té doby byl žalobce po zdravotní i psychické stránce zcela v pořádku, byl dobře profesně i společensky zařazený, rodinné vztahy měl upravené, pracoval jako masér ve fotbalovém klubu (soud poznamenává: tedy pracoval fyzicky, což mu škodní událost zcela znemožnila, versus např. zaměstnání v call-centru). Dříve byl dokonce fotbalistou na závodní úrovni. Těchto aktivit se tedy následně nemůže zúčastňovat ani rekreačně. Shora uvedené okolnosti přetrvávají podle přesvědčení soudu i při posouzení 2011 – 2013, kdy naopak daná situace na žalobce nepochybně ještě více doléhá, neboť je mu zřejmé, že jeho stav se bude již jen zhoršovat. Výslechem svědkyně [příjmení] (č.l. 697) bylo prokázáno, že asi po půl roce po amputaci se začal žalobce třeba i procházet, snažil se i pomáhat v domácnosti, což se zcela zlomilo, když 29. 4. 2011 měl náhlou„ šílenou bolest“ v levém třísle a kyčli, od té doby má žalobce trvalé problémy. V těžších obdobích, cca 1 týden z měsíce, musí být dokonce polohován na lůžku, dostává bažanta a mísu pod sebe, poté se situace zlepší, ale má jít třeba na rehabilitaci a po ujití 200 m si musí sednout na lavičku a dále nedojde. Prakticky pořád bere léky proti bolesti, což mu bohužel návazně na to znemožňuje řídit automobil (utlumující účinky léků). Žalobce se též začal izolovat od svých bývalých přátel, neboť pokud je chce navštívit, má obavu, že by nedošel, je tedy odkázán na jejich případné návštěvy. Tuto výpověď soud hodnotí jako věrohodnou. Dodává se, že uvedené vylíčení žalobcem a svědkyní není v rozporu s odborným závěrem (č.l. 350), že žalobce je schopen sebeobsluhy (tj. jako každý kdo chodí s protézou) a je schopen částečně vykonávat činnosti v domácnosti. Nutno totiž zohlednit, že znalci zároveň připustili větší riziko úrazu a zeslabili svoje tvrzení dovětkem, že konkrétnější odpověď na takto enormně širokou otázku podat nelze. Za těchto okolností tedy soud považuje 6násobek (zvýšení o 5násobek) za zcela přiměřený. Pokud jde o právní hodnocení věci, z hlediska přechodných ustanovení (§ 3079 odst. 1 o.z.) je podstatné, že protiprávní čin nastal v roce 2005, proto se i nynější nová újma řídí tehdejšími předpisy, tj. obč. zák. z roku 1964. Povinnost náhrady škody je co do základu odůvodněna § 415, § 420 obč. zák., přičemž ohledně výše nároku odkazuje ust. § 444 na vyhlášku č. 440/2001 Sb. Soud učinil následující skutkové a právní závěry. V důsledku protiprávního činu nemocnice vzniklo nyní v předmětném období 2011 – 2013 u žalobce nové ZSU ve výši 600 bodů, které soud navýšil o 50%, tj. na 900 bodů, k čemuž přidal pětinásobek o velikosti 3000 bodů. Celkově tedy 3 900 bodů. Při sazbě 120 Kč za bod vznikl nárok na nové ZSU 468 000 Kč. K tomu hotové výdaje 5 600 Kč. Celkem 473 600 Kč. Přitom soud provedl zvýšení o násobky až ke dni právní moci tohoto rozsudku. Bez zohlednění uvedeného zvýšení tedy až dosud mělo být zaplaceno pouze za 900 bodů po 120 Kč, celkem 108 000 Kč. K tomu hotové výdaje 5 600 Kč Celkem 113 600 Kč, když splatnost částky 113 600 Kč nastala 20. 9. 2017 (odůvodněno níže). Pokud jde (ve výroku I.) o přiznaný úrok z prodlení, vychází soud z toho, že nelze spravedlivě žádat po škůdci, event. pojišťovně, aby poskytli plnění bez dostatečného doložení výše nároku. Přitom v tomto případě nepostačovalo pouhé doručení žaloby a případně posudku [anonymizováno] [příjmení], který byl posléze shledán nedostatečný (odůvodněno na jiném místě). Toto nelze považovat za kvalifikovanou výzvu k placení (§ 563 obč. zák.). Teprve posudek pořízený v tomto soudním řízení, který byl následně doručen žalovanému 19. 9. 2017 (dodejka č.l. 365, revizní ústavní znalecký posudek č.l. 331) je takovýmto relevantním podkladem. Jeho samotné doručení kompletovalo předchozí výzvu provedenou např. doručením žaloby. Proto žalovaný měl plnit částku 113 600 Kč následujícího dne, což je 20. 9. 2017. Proto soud přiznal úrok z prodlení od 21. 9. 2017. Úročena je částka 113 600 Kč. Ohledně sazby úroku z prodlení soud vychází z toho, že žalobce jednoznačně požadoval zákonnou sazbu. Proto soud opět přiznal zákonnou sazbu, která ovšem platila k 21. 9. 2017, tj. 8,05 %. Podle názoru soudu takto nedochází k překročení petitu, neboť je běžné, že žalobci často žádají„ zákonný úrok z prodlení“, aniž by konkrétní sazbu uváděli. Ve zbytku nezbylo než žalobu zamítnout. Soud neprovedl důkaz výslechem [anonymizováno] [příjmení] (dk. návrh žalovaného č.l. 689), jelikož uváděný účel tohoto důkazu by nemohl žalovanému ve sporu pomoci; svědek byl jednatelem nástupnické společnosti ohledně [anonymizováno] přeměny datovaného 29. 2. 2016 a měl potvrdit rozsah závazků, které byly v projektu uvedeny s tím, že by údajně též prokázal, že nešlo o výčet taxativní, avšak dle soudu nemůže svědek na takovéto právní otázky odpovídat. Případná vůle účastníků přeměny, pokud by snad byla odlišná od [anonymizováno], by nemohla mít žádné účinky. Z ostatních, zde necitovaných, důkazů soud neučinil žádné konkrétní závěry, zejména šlo o odborné lékařské zprávy, vč. výslechu [anonymizováno] [příjmení] dožádaným soudem, tyto podklady měli k dispozici znalci v tomto řízení a odborně je vyhodnotili. Výroky III, IV soud přiznal žalovanému a vedlejšímu účastníkovi náhradu části nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Poměr úspěchu a neúspěchu bylo možno posuzovat dle různých kritérií. Žalobce požadoval 1700 bodů ZSU, bylo mu přiznáno 600 bodů, což vede k poměru 35,3% - 64,7%. Obdobně žalobce na jistině požadoval 311 600 Kč a přiznáno mu bylo 113 600 Kč, tedy poměr 36,5% - 63,5%, přičemž právě toto kritérium soud považuje za nejspravedlivější, neboť běh úroků z prodlení, tedy kapitalizace těchto úroků, závisela též na okamžiku vynesení rozsudku. Jiný přístup by vycházel z kapitalizace celkově požadované částky. Pokud žalobce žádal 1 331 600 Kč a dále na úroku z prodlení 7,05% z 311 600 Kč od 20. 4. 2013 do 16. 6. 2021, což je kapitalizace ke dni vyhlášení rozsudku, bylo by to celkem 1 510 954 Kč (Úrok z prodlení byl spočítán za dobu 8,16 roků při sazbě 21 968 Kč ročně). V tomto rozsudku obdržel žalobce na jistině toliko 473 600 Kč a k tomu na úroku z prodlení 34 199 Kč, celkem tedy 507 799 Kč (Úrok z prodlení byl spočítán při sazbě 8,05 % ročně z 113 600 Kč od 21. 9. 2017 do 16. 6. 2021, tj. za dobu 3,74 roků.) Poměr mezi částkou požadovanou a částkou přiznanou by vedl k závěru o tom, že nastal poměrů úspěchů účastníků 33,6% - 66,4%. Je zřejmé, že oba způsoby úvah vedly k velmi obdobným výsledkům a soud tedy uvažoval poměr 36,5% (žalobce) a 63,5% (strana žalovaná). Soud dále vzal do úvahy správnou argumentaci žalovaných, že majetkové poměry žalobce nemohou být zohledněny při aplikaci § 150 o.s.ř. Vyšel tedy z náhrady 27%, kde žalobce by měl žalované straně nahradit 27% nákladů řízení žalované strany (jedná se o rozdíl 63,5% - 36,5%), přičemž však § 150 o.s.ř. soud aplikoval nikoliv na základě majetkových poměrů účastníků, nýbrž vzhledem k tomu, že na straně žalované vystupovaly 2 subjekty namísto jednoho, což je okolnost, kterou žalobce nemohl nijak ovlivnit, a neměla by mu jít k tíži. Proto namísto 27% nechť žalobce nahradí každému subjektu na straně žalovaných 13% jejich nákladů řízení. Vzhledem k výši těchto nákladů byla žalobci prodloužena lhůta k plnění. Náklady řízení žalovaného (554 170,15 Kč) zahrnovaly odměnu za 35 úkonů po 13 660 Kč, tj. 437 120 Kč. Dále 35 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 10 500 Kč. Dále cestovné 8 071,86 Kč. Dále náhradu za promeškaný čas 2 300 Kč. K tomu DPH 21% ve výši 96 178,29 Kč Celkem náklady žalovaného 554 170,15 Kč. V podrobnostech se uvádí k nákladům řízení žalovaného, že odměna zástupce žalovaného zahrnuje 32„ celých“ úkonů (35 položek), jde v některých případech o polovinu úkonu za písemné podání z 31. 5. 2013 a 11. 11. 2013, dále poloviční odměna je za jednání 8. 4. 2015 a 16. 6. 2021 Celkem tedy jde o 1 x převzetí, 16 x odměna za písemné podání, 13 odměn za jednání a soud přiznal též 2 úkony za další poradu ve věci. Celkem 32, násobeno 13 660 Kč je 437 120 Kč. Cestovné přísluší za 7 jízd [obec] – [obec] – [obec], vždy 180 km, PHM nafta. Promeškaný čas přísluší za 23 půlhodin po 100 Kč. Z částky 554 170,15 Kč činí 13% náhradu pro žalovaného ve výši 72 042 Kč. Pokud jde o náklady vedlejšího účastníka (317 111,96 Kč): odměna za 18,5 úkonu po 13 660 Kč je 252 710 Kč 19 paušálů po 300 Kč činí 5 700 Kč. Cestovné 2 466 Kč. Promeškaný čas 12 půlhodin činí 1 200 Kč DPH 21% ze základu 262 076 Kč činí 55 035,96 Kč Celkem náklady vedl. účastníka byly 317 111,96 Kč. Pokud jde o odměnu, tato zahrnuje 1 x úkon za převzetí věci, 8 x úkon za písemné podání 9,5 x úkon za účast při jednání, kde jednání ve dvou případech (6. 8. 2014, 8. 1. 2018) přesahovalo 2 hodiny a naopak 3 případy byly za polovinu úkonu (2 x vyhlášení rozsudku a 1 x odpadlo jednání 23. 6. 2014). Cestovné je za 2 cesty [obec] – [obec] – [obec] – [obec], Volvo [registrační značka], vždy 2 x 98 km, nafta 7,2 litru [číslo] km. Z částky 317 111,96 Kč přitom 13% činí 41 225 Kč jako náhrada nákladů vedlejšího účastníka. Výroky V, VI soud rozhodl o nákladech českého státu. Přiznal státu vůči žalovanému část nákladů řízení ve výši 36,5 % z celkových nákladů státu. Českému státu vznikly tyto náklady: Usnesením č.l. 380 bylo přiznáno konzultantovi [anonymizováno] [příjmení] 3 580 Kč a znaleckému ústavu (VFN v [obec]) 34 796 Kč. V usnesení č.l. 426 bylo přiznáno 3 924,38 Kč VFN v [obec] za dožádaný výslech. Usnesením č.l. 611 bylo přiznáno 16 366,46 Kč VFN v [obec] za dodatek z 30. 12. 2019. Celkem tedy stát zálohoval náklady 58 666,84 Kč. Z toho 36,5% = 21 413,40 Kč. Při neúspěchu žalovaného 36,5% proto žalovaný uvedenou částku státu nahradí. Žalobce byl neúspěšný ve zbytku, avšak je ze zákona osvobozen od soudních poplatků (§ 148 odst. 1 o.s.ř.). Výrokem VII. soud uložil žalovanému, zaplatit českému státu soudní poplatek. Ten přísluší ze základu 473 600 Kč, což je přisouzená částka. Sazba činí 5%, tedy je poplatek ve výši 23 680 Kč Českému státu, a to dle § 2 odst. 3 z.č. 549/1991 Sb., když žalobce byl osvobozen (§ 11 odst. 2 písm. d).