16 C 79/2019-88

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Šmídovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 12 886,50 Kč + 3 042,76 Kč + 247 EUR s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 886,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 17 787 Kč od [datum] do [datum] a z částky 12 886,50 Kč od [datum] do zaplacení, dále částku 3 042,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 3 140 Kč od [datum] do [datum] a z částky 3 042,76 Kč od [datum] do zaplacení, a částku 247 EUR s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 7. 11. 2019 domáhala na žalované zaplacení částky 17 787 Kč, 3 140 Kč a 247 EUR, a to s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z těchto částek od 12. 12. 2018 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně uvedené částky požaduje jakožto majetkovou újmu z nezákonného rozhodnutí dle zákona č. 82/1998 Sb. V žalobě tvrdí, že usnesením Policie ČR, [anonymizováno] [územní celek], [anonymizováno 6 slov] ze dne 15. 12. 2017 bylo rozhodnuto dle ustanovení § 79a odst. 1 trestního řádu o zajištění věci, a to peněžních prostředků na účtu č.: [bankovní účet] u [právnická osoba], jehož majitelem je žalobkyně, a to do výše 28 000 EUR. V rámci odůvodnění uvedeného v citovaném usnesení policejní orgán uvedl, že úkony trestního řízení byly zahájeny pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Žalobkyně podala proti citovanému usnesení stížnost. Okresní soud v Příbrami svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení policejního orgánu ze dne [datum] zrušil. Posledně uvedené usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dle žalobkyně pak bylo usnesením policejního orgánu ze dne [datum] nezákonným rozhodnutím, kdy v příčinné souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím žalobkyně utrpěla škodu. Tato spočívá a) v nákladech právního zastoupení, b) v cestovních nákladech, c) v úroku z prodlení za dobu, kdy žalobkyně neměla možnost nakládat se zajištěnými prostředky. Náklady právního zastoupení konkrétně spočívají v poskytnutých právních službách žalobkyní zvoleného advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalobkyni byly v souvislosti s uvedeným postupem policejního orgánu poskytnuty konkrétně tři úkony právní služby, a to dne [datum] převzetí a příprava zastoupení a konzultace s klientem, téhož dne sepis stížnosti proti usnesení a současně dne [datum] sepis odůvodnění stížnosti a konečně dne [datum] sepis sdělení k povinnosti uložené policejním orgánem dle ustanovení § 79a odst. 3 trestního řádu. Výše odměny za jeden úkon právní služby dle ustanovení § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu činí 2 300 Kč, kdy po navýšení na dvojnásobek za práci s listinami vyhotovenými v německém jazyce činí výše odměny za jeden úkon právní služby 4 600 Kč. Žalobkyni tak vznikla povinnost uhradit svému právnímu zástupci za poskytnuté právní služby částku 13 800 Kč (3 krát 4 600 Kč), dále 3 krát režijní paušál po 300 Kč a 21 % DPH z částky 14 700 Kč ve výši 3 087 Kč Celkem tak žalobkyně uplatňuje za poskytnuté právní služby částku 17 787 Kč. Cestovní náklady žalobkyně uplatňuje za dvě cesty jednatele žalobkyně osobním automobilem, kdy jedna cesta byla konána dne [datum] na trase [obec] (místo bydliště jednatele žalobkyně) – [anonymizováno], [ulice] [anonymizováno] [země] a zpět v délce 2 krát 228 km v souvislosti se zajištěním potvrzení„ [anonymizováno]“ od domněle poškozené [příjmení] [jméno] [příjmení], která představovala stěžejní důkaz v rámci zajištění ochrany práv žalobkyně. Druhá cesta byla konána dne [datum] na trase [obec] (místo bydliště jednatele žalobkyně) – [obec] a zpět v délce 2 krát 20 km v souvislosti s jednáním žalobkyně v advokátní kanceláři zajišťující její právní zastoupení. Žalobkyně při uvedených cestách použila vozidlo [anonymizována dvě slova] s průměrnou spotřebou 8,5 l /100 km, kdy při celkovém počtu 496 ujetých kilometrů, sazbě základní náhrady 3,90 Kč km a průměrné ceně motorové nafty 28,60 Kč l činí celková výše cestovních nákladů 3 140 Kč. Žalobkyně v podané žalobě dále uvádí, že v důsledku zajištění peněžních prostředků jí bylo znemožněno jakkoliv s nimi nakládat, což žalobkyni způsobilo závažné provozní obtíže. Žalobkyně pak uplatňuje nárok na poskytnutí náhrady za nemožnost nakládat s finančními prostředky ve výši zákonného úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 28 000 EUR za období od [datum] (vydání nezákonného rozhodnutí) do [datum] (právní moc rozhodnutí, kterým bylo nezákonné rozhodnutí zrušeno), kdy výše úroku z prodlení činí 247 EUR. Žalobkyně v této souvislosti uvádí, že byť jí fakticky bylo znemožněno nakládat se zajištěnými finančními prostředky po delší dobu, domáhá se náhrady úroku z prodlení pouze za shora uvedené období. Podáním ze dne 11. 6. 2018 se žalobkyně obrátila na žalovanou se žádostí o odškodnění v rozsahu všech tří uvedených nároků. Ze strany žalované nebyla žalobkyně do data podání žaloby žádným způsobem vyrozuměna o výsledcích projednání její žádosti, kdy pouze obdržela přípis žalované ze dne 22. 6. 2018 o přijetí její žádosti. Z uvedených důvodů žalobkyně podala předmětnou žalobu.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 19. 2. 2020 navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Potvrdila, že u ní žalobkyně dne 11. 6. 2018 uplatnila z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ve výši 17 787 Kč + 3 140 Kč + 247 EUR spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení, cestovních nákladů a zákonných úroků z prodlení. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 18. 12. 2017. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. Požadovaná náhrada škody však nebyla žalobkyni poskytnutá v plné výši. Žalovaná poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 4 997,74 Kč, přičemž ve zbytku byla žádost žalobkyně zamítnuta. K nároku na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení žalovaná konkrétně uvedla, že ve věci žalobkyně byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku co do důvodu, avšak výše požadované náhrady byla žalovanou ponížena v souladu s advokátním tarifem upravujícím mimosoudní odměnu. Po nahlédnutí do předmětného policejního spisu bylo žalovanou ověřeno, že žalobkyní účtované úkony jsou co do druhu, délky a použité sazby odměny v souladu s obsahem, s výjimkou těchto úkonů: [datum] – sepis stížnosti proti usnesení a dne [anonymizováno] sepis odůvodnění stížnosti – kdy se dle žalované nejedná o podání ve věci samé, nýbrž o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 3 To 161/2006), za který náleží odměna pouze ve výši poloviny sazby; [datum] – sepis sdělení k povinnosti uložené policejním orgánem dle § 79a odst. 3 trestního řádu – dle žalované se nejedná o účelně vynaložené náklady řízení dle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná dále neshledala důvod pro navýšení sazby mimosmluvní odměny na dvojnásobek z důvodu práce s listinami vyhotovenými v [anonymizováno] jazyce, a to po provedeném šetření. K požadavku cestovného ve výši 3 140 Kč žalovaná uvedla, že bylo žalobkyni přiznáno cestovné za cestu dne 21. 12. 2017 na trase [obec] – [obec] a zpět v délce 40 km ve výši 97,24 Kč. Amortizaci žalovaná nepřiznala, jelikož žalobkyni jako soukromé osobě, která dobrovolně využila své soukromé vozidlo k dopravě k orgánům činným v trestním řízení, amortizace vozidla nenáleží. V této souvislosti žalovaná poukázala na rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2012, č. j. 45 C 129/2010-48, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014, č. j. 72 Co 152/2014-163. Cestovní náklady za cestu dne [datum] na trase [obec] – [anonymizováno], [ulice] [anonymizováno] [země] a zpět žalovaná nepřiznala, jelikož cesta za účelem zajištění stěžejního důkazu nepředstavuje účelně vynaložené náklady řízení dle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení ve výši 247 EUR žalovaná neshledala opodstatněným, když Ministerstvo spravedlnosti ČR se do žádného prodlení nedostalo. Z těchto důvodů tyto nároky nebyly žalovanou přiznány a jsou v této části spornými. Žalovaná učinila nesporným náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně a cestovného v celkové výši 4 997,74 Kč. Tato částka byla žalobkyni zaslána na bankovní účet sdělený žalobkyní v přípise ze dne 6. 12. 2019. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu a požádala o přiznání nákladů řízení.

3. Mezi žalobkyní a žalovanou je nesporné, že žalobkyně uplatnila mimosoudně tento svůj nárok u žalované podáním ze dne 11. 6. 2018, které žalované došlo téhož dne. Dále je nesporné, že žalovaná po podání žaloby na uplatněný nárok plnila částkou 4 997,74 Kč. Mezi žalobkyní a žalovanou je rovněž nesporný obsah předmětného spisu Policie České republiky – [anonymizováno] [územní celek], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], jakož i průběh a výsledek tohoto řízení i jednotlivé úkony v tomto spise obsažené. Mezi žalobkyní a žalovanou rovněž není sporu v tom, že v předmětném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí – usnesení o zajištění finančních prostředků ze dne [datum]. Skutečnosti mezi účastníky nesporné ohledně mimosoudního uplatnění tohoto nároku korespondují též s listinnými důkazy – uplatněním nároku žalobkyně u žalované ze dne 11. 6. 2018, potvrzením žalované o doručení tohoto podání ze dne 11. 6. 2018 i stanoviskem žalované k uplatněnému nároku ze dne 18. 12. 2019. Schvalovací doložkou ze dne 18. 12. 2019 pak žalovaná dala příkaz k proplacení částky ve výši 4 997,74 Kč na účet právního zástupce žalobkyně jakožto plnění na základě mimosoudního vypořádání uplatněného nároku. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z citovaných listin.

4. Podáním ze dne 16. 3. 2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 4 997,74 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky jdoucího od 24. 12. 2019. Důvodem tohoto částečného zpětvzetí bylo zaplacení uvedené částky ze strany žalované dne 23. 12. 2019. Ve zbývajícím rozsahu žalobkyně na žalobě setrvala. K částečnému zpětvzetí žalobkyně doložila detail pohybu na svém účtu, na který byla dne 23. 12. 2019 zaúčtována částka 4 997,74 Kč od žalované. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 6. 2020, č. j. 16 C 79/2019-62, bylo řízení co do částky 4 997,74 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ročně za dobu od 24. 12. 2019 do zaplacení zastaveno. Souhlas žalované s částečným zpětvzetím žaloby soud nevyžadoval, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání. Citované usnesení nabylo právní moci dne 8. 7. 2020.

5. Z vyšetřovacího spisu Policie ČR, [stát. instituce], [anonymizováno] – [anonymizována tři slova] [obec], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] soud považuje za podstatné uvést následující skutečnosti: Záznamem o zahájení úkonů trestního řízení Policie ČR ze dne [datum] byli podle § 158 odst. 3 trestního řádu dne [datum] na základě trestního oznámení od [úřadu] [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo], [ulice a číslo] ze dne 13. 12. 2017, zahájeny úkony trestního řízení ve věci možného podvodného vylákání finančních prostředků prostřednictvím bankovních převodů, neboť na podkladě trestního oznámení a k němu doložených listinných materiálů je dostatečně odůvodněn závěr, že v blíže nezjištěné době, pravděpodobně od [datum] do [datum], mohl být [jméno] [příjmení], narozeným [datum] (pozn. jednatel společnosti [právnická osoba]) spáchán trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku tím, že dosud blíže nezjištěným způsobem vylákal od poškozené [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem [ulice] [anonymizováno] [země], finanční prostředky v celkové výši 28 000 EUR, které byly zaslány ve dnech [datum] a [datum] v částkách 1x 4 000 EUR a 3x 8 000 EUR ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], pobočka [obec], a evidovanému na [právnická osoba] s.r.o., jíž je [jméno] [příjmení] jediným jednatelem a společníkem, přičemž se na pobočku [anonymizováno] banky dostavil, aby ze zaslaných peněz vyzvedl částku 26 000 EUR, což však bylo bankou v důsledku nesdělení adekvátního a hodnověrného vysvětlení o původně peněz a nedoložení věrohodných materiálů odmítnuto a na základě existentního podezření v podobě předložení listin vyvolávajících pochybnosti o tom, že peněžní prostředky mohly být vylákány trestnou činností, byl případ oznámen [úřadu] [anonymizována dvě slova], který uplatnil ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, dočasný odklad splnění příkazu k výběru zaslaných peněz, čímž měla být poškozené právnické osobě: [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa], způsobena škoda ve výši 28 000 EUR, jejímž ekvivalentem je dle středu devizového kurzu ČNB ke dni [datum] částka 718 200 Kč. Podáním ze dne [datum] učinil [anonymizována dvě slova] úřad trestní oznámení na [jméno] [příjmení], narozeného [datum], pro důvodné podezření, že [jméno] [příjmení] se za případné součinnosti dalších dosud neustanovených osob mohl dopustit trestného činu – zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Současně za účelem umožnění realizace případného zajištění nelegálního výnosu z trestné činnosti byl ve vztahu k účtu [právnická osoba] uplatněn postup dle ust. § 20 zákona č. 253/2008 Sb. – odklad splnění příkazu klienta do výše 28 000 EUR. [anonymizována dvě slova] úřad v podaném oznámení mimo jiné uvedl, že vzhledem k tomu, že klient ([jméno] [anonymizováno]) v rámci kontroly neposkytl potřebnou součinnost, [právnická osoba], zamezila nakládání s finančními prostředky na EUR účtu č. [bankovní účet] podle § 15 zákona č. 253/2008 Sb. do doby, než se klient kontrole podrobí a dotazované platby vysvětlí a doloží relevantní dokumentací. Usnesením Policie ČR, [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] ze dne [datum] bylo rozhodnuto podle ust. § 79a odst. 1 trestního řádu o zajištění peněžních prostředků na účtu č. [bankovní účet] u [právnická osoba], jehož majitelem je [právnická osoba] s.r.o. – do výše 28 000 EUR, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věc je výnosem z trestné činnosti. Dne [datum] došla policejnímu orgánu stížnost [právnická osoba] s.r.o. proti usnesení o zajištění věci, a to bez bližšího odůvodnění. Dne [datum] došlo Policii ČR odůvodnění podané stížnosti. Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v trestní věci podezřelého [jméno] [příjmení], o stížnosti [právnická osoba] s.r.o. rozhodl tak, že podle § 149 odst. 1 trestního řádu se usnesení policejního orgánu ze dne [datum] zrušuje. V odůvodnění citovaného usnesení soud mimo jiné uvedl, že z obsahu spisového materiálu, a to zejména z úředních záznamů o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] a [příjmení] [jméno], narozeného [datum] – dřívějšího vlastníka společnosti [právnická osoba], faktur vystavených společnostmi [právnická osoba] a [právnická osoba], z udělení souhlasu společnosti [právnická osoba] k úhradě faktur za provedené práce na bankovní účet patřící [právnická osoba] s.r.o., z výpisu účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], z výpisu z obchodního společnosti [právnická osoba] a z notářského zápisu sepsané dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], bylo zjištěno, že v době vydání usnesení policejního orgánu ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], byly sice dány důvody pro zajištění peněžních prostředků v souladu se zněním § 79a odst. 1 trestního řádu, avšak další provedené šetření nasvědčuje nesprávnosti tohoto rozhodnutí. Skutečnosti zjištěné do současné doby nasvědčují tvrzení [právnická osoba] s.r.o., která namítá, že prostředky poukázané na její účet [právnická osoba] [anonymizováno] nejsou výnosem z trestné činnosti, neboť se jedná o proplacení subdodávek sjednaných mezi společnostmi [anonymizována dvě slova], [právnická osoba] a [právnická osoba], což koresponduje s výpovědí [jméno] [příjmení] a [příjmení] [jméno]. Citované usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Usnesení Policie ČR ze dne [datum] pak byla podle ust. § 159a odst. 1 trestního řádu odložená trestní věc podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4d trestního zákoníku, kterého se měl dopustit [jméno] [příjmení], [datum narození], neboť prověřováním nebyly zjištěny skutečnosti, které by odůvodňovaly podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 209 trestního zákoníku, ani jiného trestného činu uvedeného ve zvláštní části trestního zákoníku – tedy nejde o podezření ze spáchání trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Usnesení o odložení věci nabylo právní moci dne [datum]. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z předmětného policejního spisu.

6. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

7. Podle § 7 odst. 1 citovaného zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

8. Podle § 8 odst. 1 citovaného zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

9. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá tří shora uvedených nároků spočívajících v nákladech právního zastoupení – nyní ve výši 12 886,50 Kč, dále spočívajících v cestovních nákladech – aktuálně ve výši 3 042,76 Kč a konečně v úroku z prodlení za dobu nemožnosti nakládat se zajištěnými peněžními prostředky ve výši 247 EUR, to vše se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně všechny tyto tři nároky požaduje z titulu tvrzeného nezákonného rozhodnutí – usnesení Policie ČR ze dne [datum] o zajištění věci – peněžních prostředků žalobkyně na účtu u [právnická osoba] ve výši 28 000 EUR. Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu je existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi oběma uvedenými předpoklady, když tato odpovědnost je založena na principu objektivním, neboť vzniká bez zřetele na zavinění. Jde o jeden z případů zvláštní odpovědnosti za škodu upravenou v samostatném zákoně. Nejprve je třeba konstatovat, že v souladu s ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. žalobkyně uplatnila mimosoudně svůj nárok na náhradu škody za řízení vedené u Policie ČR, [stát. instituce], [anonymizováno], oddělení [anonymizována dvě slova] [obec] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], a to podáním došlým žalované dne [datum]. Žalovaná na tento uplatněný nárok plnila po uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty v rámci mimosoudního projednání tohoto nároku částkou ve výši 4 997,74 Kč (viz skutečnosti podrobně výše uvedené).

10. Pokud jde o první předpoklad vzniku odpovědnosti státu za škodu – konkrétně vydání nezákonného rozhodnutí, soud po provedeném dokazování uzavřel, že v předmětném trestním řízení k vydání nezákonného rozhodnutí nedošlo. Ačkoliv bylo usnesení policejního orgánu ze dne [datum] o zajištění věci zrušeno usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nestalo se tak z důvodu nezákonnosti a nemůže se tak jednat o odpovědnostní titul, jak předpokládá § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, dle kterého odpovědnost státu za škodu z rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky (§ 79a odst. 1 trestního řádu) ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nezakládá bez dalšího skutečnost, že trestní řízení, v němž bylo rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky vydáno, posléze neskončilo odsuzujícím rozsudkem. Soud rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného rozhodnutí se zákonem. Bylo-li rozhodnutí zrušeno nikoliv pro nezákonnost, nýbrž pro to, že pominuly důvody pro jeho vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Účelem tohoto zákonem stanoveného prostředku v podobě zajištění nástrojů trestné činnost a výnosů z trestné činnosti dle § 79a odst. 1 trestního řádu není jen zabránit odčerpání finančních prostředků, ale i umožnit prověření, zda nedošlo k trestné činnosti, to vše z pravidla v krátkých časových lhůtách. Je-li tedy jedním z účelů rozhodnutí umožnit prověření, zda nedošlo k trestné činnosti, nelze k naplnění tohoto účelu, byť s negativním závěrem oproti původnímu předpokladu učiněnému v krátkém čase bez součinnosti majitele účtu, učinit závěr o nezákonnosti původního rozhodnutí. Podle ust. § 79a odst. 1 trestního řádu, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že určitá věc je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové věci. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost. Nejvyšší soud ve shora citovaném rozsudku mimo jiné uvádí, že i podle respektované komentářové literatury na„ zdroje informací, které jsou zejména na počátku trestního řízení podkladem pro rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu, nelze vztáhnout obecné požadavky hodnověrnosti, věrohodnosti a spolehlivosti, jaké jsou kladeny jinak na důkazy v trestním řízení opatřené v procesní podobě, kdy se hodnověrnost takových důkazů vždy prověřuje (bez náležitého prověření důkazů nelze o hodnověrnosti uvažovat…). Tomu odpovídá také i… formulace ustanovení § 79a odst. 1 vyjádřená slovy ´Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti…´, která klade důraz na potřebný vyšší stupeň pravděpodobnosti, který musí být takovými zjištěnými skutečnostmi dostatečně odůvodněn, nikoliv na hodnověrnost a spolehlivost zdrojů, jež by jinak musela být prověřována, což by bylo proti smyslu tohoto ustanovení, kdy zajištění musí být provedeno zpravidla bez zbytečného prodlení, které by jinak při takovém ověřování důvěryhodnosti a spolehlivosti zdrojů informací nemohlo být provedeno… Zrušení zajištění peněžních prostředků přichází v úvahu, jestliže ho již není vůbec třeba, např. když bylo zjištěno, že peněžní prostředky na účtu nebyly ani nejsou určeny ke spáchání trestného činu, ani nebyly užity k jeho spáchání, ani nejsou výnosem z trestné činnosti“ (Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013). Posledně uvedené závěry korespondují též s odůvodněním zrušujícího usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kde soud v odůvodnění zrušujícího usnesení konstatoval, že byly dány důvody pro zajištění peněžních prostředků, avšak další provedené šetření nasvědčuje tomu, že prostředky poukázané na účet žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] nejsou výnosem z trestné činnosti. Nad rámec uvedeného soud poukazuje na to, že o zrušení zajištěných finančních prostředků bylo rozhodnuto rychle, kdy usnesení o zajištění finančních prostředků bylo vydáno dne [datum], přičemž již dne [datum] soud usnesení policejního orgánu o zajištění věci zrušil. Zrušující usnesení pak nabylo právní moci téhož dne. Dle shora citovaného judikatury Nejvyššího soudu pak rovněž není podstatné, že trestní stíhání ve věci podezřelého [jméno] [příjmení] nebylo ani zahájeno a skončilo odložením věci. Na tomto závěru soudu pak nemění nic ani částečné dobrovolné plnění ze strany žalované v rámci mimosoudního projednání uplatněného nároku.

11. Za situace, kdy ve věci není dán odpovědnostní titul, když všechny tři předpoklady odpovědnosti státu za škodu musí být splněny kumulativně, bylo na místě žalobu bez dalšího zamítnout, aniž by se soud dále zabýval důvodností jednotlivých žalobkyní uplatněných nároků (výrok I. rozsudku).

12. Z ostatních důkazů v řízení provedených soud nezjistil skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci, a proto je v odůvodnění tohoto rozsudku podrobně nehodnotil.

13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Výše těchto nákladů za každý jeden úkon vychází z ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., a je představována paušální náhradou hotových výdajů. V případě žalované se konkrétně jedná o tři úkony po 300 Kč za vyjádření k žalobě ze dne 19. 2. 2020, přípravu na jednání soudu dne 20. 1. 2021 a účast na tomto jednání, tj. celkem 900 Kč.

14. V daném případě je odvolání proti tomuto rozsudku přípustné pouze co do částky ve výši 12 886,50 Kč s příslušenstvím, nikoliv však do dalších dvou nároků ve výši 3 042,76 Kč a 247 EUR s příslušenstvím, neboť soud rozhodoval o třech nárocích žalobkyně, z nichž dva nepřesahovaly částku 10 000 Kč. Od 30. 9. 2017 došlo k novelizaci ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. Cílem této změny bylo zajištění konzistentnosti zákona. Návrh sjednocuje ust. § 202 o. s. ř. s ust. § 238 o. s. ř., které upravuje podmínky pro dovolání (viz důvodová zpráva k zákonu č. 296/2017 Sb.). Přípustnost odvolání se tak zkoumá ve vztahu ke každému z nároku samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že součet výše plnění ze všech těchto samostatných nároků přesahuje částku 10 000 Kč.

Poučení