16 C 93/2018- 386

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. [jméno] [příjmení] a soudců Mgr. Jiřího Pacovského a Mgr. Kláry Hrobské ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátkou JUDr. [titul] [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem Národní [číslo], [PSČ] [obec a číslo] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění doplňujícího usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v napadené části tohoto výroku potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně [částka] do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha - západ (dále jen:„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále jen:„ napadený rozsudek“), ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Ve výroku II. pak uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného. Doplňujícím usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pak zastavil řízení co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky bylo sporné zejména právní hodnocení celé věci, zdali tedy je součástí škody, kterou mají oba účastníci poškozené společnosti [právnická osoba] (dále někdy i jen:„ poškozená“) zaplatit, je i příslušenství či nikoliv. Podle soudu prvního stupně přitom příslušenství, tedy jednak úroky z prodlení, jednak náklady poškozené na vymáhání pohledávky ať už v občanskoprávním nebo trestním řízení, jsou součástí škody, kterou jsou zavázáni účastníci poškozené uhradit, a to společně a nerozdílně a vůči sobě vzájemně tak, jakým způsobem měli prospěch z trestné činnosti, tedy v poměru 79 %: 21 %. Podle § 2916 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) totiž platí, že kdo je povinen k náhradě škody společně a nerozdílně s jinými vypořádá se s nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody. V dané věci byli oba účastníci povinni k náhradě škody vůči poškozené společně a nerozdílně a k vypořádání mezi nimi mělo dojít v poměru 79 %: 21 %, jak bylo mezi nimi nesporné. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil vyšší poměr poškozené, než měl uhradit, není žaloba důvodná, přičemž zde v podrobnostech soud prvního stupně zcela odkázal na závěrečnou řeč žalovaného, ve které bylo mimo jiné uvedeno, že celkový dluh, kde stáli na dlužnické straně společně a nerozdílně žalobce a žalovaný, činil částku [částka], skládající se ze škody přiznané v trestním řízení ve výši [částka], z příslušenství uplatněného v řízení vedeném u [název soudu] ve výši [částka], z nákladů řízení v rámci řízení vedeného u [název soudu] ve výši [částka] a z nákladů poškozeného v rámci trestního řízení ve výši [částka]. Pokud by byla připočtena i částka [částka], potom se jedná o dluh ve výši [částka]. S ohledem na poměry dané mírou zavinění žalobce a žalovaného by měl žalobce z tohoto dluhu ve výši [částka] uhradit [částka] a žalovaný [částka].

2. Proti shora uvedenému rozsudku podal odvolání žalobce, a to proti výroku I. v rozsahu částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a dále proti výroku II. Uvedl zejména, že po omezení původně žalované částky se domáhal zaplacení [částka] představující podíl žalovaného na způsobené škodě podle § 2916 o. z. V trestním řízení vedeném proti oběma účastníkům uplatnila poškozená proti žalobci a žalovanému nárok na náhradu škody v celkové výši [částka]. Tato částka byla tvořena odčerpáním peněžních částek výši [částka], a dále úhradou úroku z prodlení vyměřeného poškozené [příjmení] úřadem ve výši [částka]. Odsuzujícím rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byla uložena žalobci a žalovanému povinnost zaplatit poškozené na náhradě škody [částka]. Žádnou jinou škodu žalobce s žalovaným poškozené nezpůsobili a poškozená z titulu způsobené škody po žalobci a žalovaném zaplacení jiné částky nepožadovala. Podíl na prospěchu získaném z trestného činu, za který byli žalobce a žalovaný trestním soudem odsouzeni, činil u žalobce 79 % a u žalovaného 21%. Žalobce sám uhradil poškozené celkovou uplatňovanou škodu ve výši [částka], a žalovaný se tudíž na její úhradě nijak nepodílel. Žalobce uzavřel s poškozenou dohodu o narovnání ze dne [datum], kterou byly nahrazeny výše uvedené závazky žalobce a ve které se žalobce zavázal zaplatit poškozené částku [částka], přičemž poškozená se mimo jiné zavázala vzít zpět svoji žalobu o zaplacení shora uvedené částky [částka] s tím, že se rovněž žalobce a poškozená zavázali, že nebudou vzájemně požadovat náhradu nákladů řízení. Následně částku [částka] uhradil poškozené žalobce sám, bez přispění žalovaného. Z toho vyplývá, že uhrazením této částky došlo k zániku celkového dluhu obou solidárních dlužníků vůči poškozené, tedy požadované náhrady škody ve výši [částka], úroků z prodlení a nákladů řízení v trestním a občanskoprávním řízení, přičemž vnitřní vztah mezi oběma solidárními dlužníky zůstal nedotčen. Žalobce v této souvislosti poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 2879/14. Soud prvního stupně však k takovému skutkovému závěru nedospěl, naopak opakovaně vyčísloval, že nároky poškozené proti žalovanému na zaplacení [částka] z titulu úroků z prodlení z jistiny, dále na zaplacení částky [částka] z titulu nákladů poškozené v občanskoprávním řízení a na zaplacení částky [částka] z titulu nákladů poškozené v trestním řízení proti žalovanému trvaly, a to i po uzavření dohody o narovnání ze dne [datum] a po zaplacení částky [částka]. Žalobce neakceptuje závěr soudu prvního stupně, že dohoda o narovnání ze dne [datum] nemohla mít vliv na žalovaného a nemohla způsobit zánik dluhu jako celku. Následné uzavření dohody o narovnání mezi žalovaným a poškozenou pak bylo již jen výlučnou záležitostí žalovaného, na které se žalobce nijak nepodílel, přičemž tato dohoda je i neplatná, jelikož poškozená splněním závazku žalobcem již neměla právo domáhat se po žalovaném jakéhokoliv nároku z titulu způsobené škody žalobcem a žalovaným a plnění žalovaného poškozené se tak uskutečňuje bez právního důvodu. Žalobce pak sám dříve dobrovolně poškozené uhradil částku [částka], jak bylo doloženo provedenými důkazy, přičemž z této částky získal žalovaný částku [částka] a poškozené nic nevrátil. Pokud žalovaný tvrdí, že na tuto částku žalobci uhradil částku [částka], žalobce svůj nárok na zaplacení o tuto částku snižuje, a požaduje tudíž po žalovaném zaplacení již jen částky [částka]. Následně ještě žalobce doplnil k náhradě nákladů obhajoby poškozené v trestním řízení, že žalobci není známo, že by poškozené byla rozhodnutím soudu v trestním řízení náhrada nákladů přiznána. Právo na náhradu nákladů obhajoby poškozené tak zaniklo z důvodu prekluze. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] totiž nabyl právní moci dne [datum], přičemž podle § 155 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen: „trestní řád“), může poškozený svůj nárok na náhradu nákladů řízení uplatnit v rámci trestního řízení u soudu prvního stupně do jednoho roku od právní moci rozsudku, jinak právo zanikne. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že bude uloženo žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky ode dne [datum] do zaplacení.

3. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že odvolání žalobce je založeno toliko na odlišném stanovisku žalobce k důsledkům uzavření dohody o narovnání mezi ním a poškozenou. Žalovaný se stanoviskem žalobce nesouhlasí a nadále je názoru, že dohoda o narovnání uzavřená mezi žalobcem a poškozenou ve spojení s úhradou částky [částka] poškozené měla právní účinky i pro žalovaného pouze v tom smyslu, že se zastavil běh úroků z prodlení, které poškozená jakožto věřitel po žalobci i žalovaném požadovala. Tato však nemohla mít jiný vliv na žalovaného a nemohla způsobit ani zánik dluhu jako celku, tedy že by zaniklo právo věřitele (poškozené) požadovat po jiných spoludlužnících zbývající část dluhu spočívající v jeho příslušenství. Poškozená již pouze toto příslušenství nemohla požadovat po žalobci. Explicitně tak stanoví ustanovení § 1872 odst. 2 o. z., které uvádí že:„ Zvláštní ujednání věřitele a spoludlužníka nepůsobí vůči ostatním spoludlužníkům.“ Vzhledem k tomu žalovaný s poškozenou uzavřel dohodu o narovnání, kterou řádně plní, a po jejímž splnění dokonce žalovaný na svou povinnost k náhradě uhradí dokonce více, než kolik měl plnit na základě poměrů zavinění žalobce a žalovaného na vzniku škody. V návaznosti na výzvu odvolacího soudu ohledně celkové výše škody pak žalovaný k úrokům z prodlení uvedl, že žalovaný jakožto dlužník byl ze strany poškozené vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum] k zaplacení částky [částka] ve lhůtě do [datum]. Žalovaná částka byla následně uhrazena žalobcem, a to dne [datum] a žalovaný tudíž vyčísluje zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] (splatnost podle předžalobní upomínky) do [datum] (úhrada jistiny) na částku [částka]. K nákladům trestního řízení pak žalovaný uvedl, že v trestní věci byla podle ustanovení § 10 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) za tarifní hodnotu považována částka, která byla poškozené přiznána jako náhrada újmy, tzn. částka [částka], z níž odměna za jeden úkon právní služby činí [částka] s DPH a paušální náhrada výdajů činí [částka] s DPH. V rámci předmětného trestního řízení bylo provedeno celkem 18 úkonů, které žalovaný podrobně specifikoval. [příjmení] za úkony činila celkem [částka] s DPH, avšak žalovaný uplatňuje pouze částku ve výši [částka], neboť tuto částku po žalovaném požadovala proplatit poškozená. Žalovaný tedy trvá na tom, že celkový dluh žalobce a žalovaného z titulu náhrady škody činil částku ve výši [částka], skládající se z částky [částka] představující náhradu škody přiznanou v trestním řízení, částky ve výši [částka] představující zákonný úrok z prodlení, částky ve výši [částka] představující náklady trestního řízení a částky [částka] představující náklady civilního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5. S ohledem na poměry dané mírou zavinění žalobce (79 %) a žalovaného (21 %) by měl žalobce z tohoto dluhu ve výši [částka] uhradit částku [částka] a žalovaný částku [částka]. Ohledně částky [částka], kterou tvrdí žalobce, žalovaný již namítl promlčení, ze strany žalobce navíc nebylo k dnešnímu dni prokázáno, že škoda, kterou tato částka představuje, byla způsobena i jednáním žalovaného, a že má tudíž žalovaný vůbec povinnost tuto částku co do svého podílu žalobci uhradit, i přesto se žalovaný na úhradě tohoto dluhu podílel, když za účelem úhrady své části dluhu zaslal žalobci částku ve výši [částka] dne [datum]. I pokud by však do celkové částky z titulu náhrady škody náležela rovněž tato částka [částka], činila by celková škoda [částka] a žalobce by měl z tohoto dluhu uhradit [částka] a žalovaný [částka]. V obou případech by podíl žalobce na úhradě společného a nerozdílného dluhu rozhodně nečinil více, než by činit měl. Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a shledal odvolání žalobce částečně opodstatněným.

5. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalobci a žalovaní byli odsouzeni v trestním řízení, a to rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], přičemž jim bylo mimo jiné uloženo nahradit poškozené společnosti [právnická osoba], škodu ve výši [částka], a to společně a nerozdílně. Podíl na prospěchu získaného z trestného činu, za který byli účastníci odsouzeni, činí 79 % u žalobce a 21 % u žalovaného a toto je i poměr, kterým se mají podílet na náhradě škody vůči poškozené (k tomu viz i níže odst. 7 a 33 rozsudku). Poškozená uplatnila rovněž svůj nárok soukromoprávní žalobou ze dne [datum] v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka], kdy požadovala po žalobci a žalovaném společně a nerozdílně zaplacení rovněž částky [částka], a dále příslušenství této pohledávky, tedy úroků z prodlení, nákladů na zastoupení advokáta v trestním řízení a náhradu související vzniklé škody. Po dobu vedení trestního řízení bylo řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 přerušeno. Následně po přiznání jistiny v trestním řízení, poškozená u [název soudu] vymáhala pouze shora uvedená příslušenství. Pro vymožení povinnosti uhradit poškozené částku [částka], na základě exekučních titulů shora uvedených trestních rozsudků, bylo vůči žalobci a žalovanému zahájeno exekuční řízení u soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], vedené pod sp. zn. [spisová značka], na jehož základě žalovaný ve prospěch poškozeného uhradil [částka]. Následně řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. [spisová značka] pokračovalo, a to pro příslušenství, které v rámci trestního řízení přiznáno nebylo. V rámci tohoto řízení došlo k uzavření dohody mezi žalobcem a poškozenou ze dne [datum], ve které se žalobce zavázal zaplatit poškozené částku [částka]. Z důvodu této dohody tak následně bylo vůči žalobci toto řízení zastaveno. Žalobce poškozené částku [částka] zaplatil. Vzhledem k tomu, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] nebylo vůči žalovanému na rozdíl od žalobce skončeno, přistoupil žalovaný k jednání s poškozenou a následně uzavřeli dohodu o narovnání, a to dne [datum], kde poškozená vyčíslila své nároky vůči žalovanému, a to na částku [částka] jakožto příslušenství částky [částka], náhradu nákladů řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] ve výši [částka], a dále náhradu nákladů obhajoby v trestním řízení vedeném před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] v částce [částka]. Účastníci dohody se dohodli na tom, že žalovaný zaplatí poškozené částku [částka], a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] po dobu výkonu trestu odnětí svobody žalovaného a [částka] od 4. kalendářního měsíce po propuštění žalovaného z výkonu trestu odnětí svobody. Touto dohodou byly vypořádány veškeré nároky vyplývající z této dohody, nároky, které požadovala poškozená shora. Uvedené splátky žalovaný platí pravidelně každý měsíc. Žalobce dále uhradil poškozené částku [částka] dne [datum], přičemž tato škoda vznikla fiktivními fakturami [právnická osoba] Na tuto částku zaplatil žalovaný žalobci částku [částka] dne [datum].

6. Odvolací soud se s takto soudem prvního stupně zjištěným skutkovým stavem uvedeným v předchozím odstavci zcela ztotožňuje.

7. Nad rámec skutečností výslovně uvedených soudem prvního stupně v napadeném rozsudku odvolací soud zjistil z rozsudku [název soudu] ze dne [datum] provedeného k důkazu již soudem prvního stupně (srov. i rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), že částka [částka], která byla uložena účastníkům řízení uhradit poškozené v trestním řízení, se skládá z částky [částka] přímo odčerpané z majetku poškozené trestným jednáním účastníků řízení a z částky [částka] představující úrok z prodlení vyměřený poškozené finančním úřadem z důvodu dodatečného vyřazení finančních částek z poškozenou zaúčtovaných výdajů. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] provedeného k důkazu již soudem prvního stupně pak odvolací soud zjistil, že trestnou činností obou účastníků řízení vznikla na majetku poškozené škoda v celkové výši [částka] (a to tedy přímo touto trestnou činností, tedy zde bez oné částky [částka], viz výše), přičemž součástí této částky je podle tohoto rozsudku zcela výslovně i částka [částka] představující škodu vzniklou fiktivními fakturami [právnická osoba], dále že veškerá tato škoda vznikla v období let 2010 až 2013, a konečně že žalobce získal touto trestnou činností celkem částku [částka] (což odpovídá po zaokrouhlení 79 % z částky [částka]) a žalovaný pak celkem částku [částka] (což odpovídá 21 % z částky [částka]). Dále pak bylo odvolacím soudem z dohody o narovnání ze dne [datum] provedené k důkazu již soudem prvního stupně zjištěno, že se v ní žalobce a poškozená dohodli, že žalobce částku [částka] zaplatí ve dvou splátkách ve výši [částka] a [částka] prostřednictvím depozita u advokáta poškozené. Dále pak odvolací soud z kvitance ze dne [datum] provedené k důkazu již soudem prvního stupně zjistil, že žalobce shora uvedenou částku [částka] hradil poškozené tak, že [částka] zaplatil do depozita advokáta poškozené dne [datum] a [částka] pak zaplatil do depozita advokáta poškozené dne [datum], přičemž tyto finanční částky byly pak vyplaceny přímo poškozené dne [datum]. Konečně pak bylo odvolacím soudem z výzvy žalobce ze dne [datum] provedené k důkazu již soudem prvního stupně zjištěno, že v ní byla stanovena lhůta k plnění do [datum].

8. Odvolací soud pak z předžalobní upomínky ze dne [datum] (provedené k důkazu v odvolacím řízení) zjistil, že poškozená (respektive její zástupce, JUDr. [jméno] [příjmení], viz odst. 9 rozsudku) v dopisu ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě škody ve výši [částka], a to do dne [datum]. Vzhledem ke skutečnosti, že tuto listinu předložil odvolacímu soudu adresát tohoto dopisu (a nikoliv odesílatel), pak vzal odvolací soud již z tohoto samotného předložení rovněž za prokázané, že tato předžalobní upomínka byla žalovanému doručena.

9. Z notářského zápisu pak odvolací soud zjistil, že JUDr. [jméno] [příjmení] byl zmocněn poškozenou k jejímu zastupování při právních jednáních vůči žalovanému souvisejících s pohledávkami poškozené vůči němu.

10. Ze shodných tvrzení účastníků pak bylo odvolacím soudem zjištěno, že výzva žalobce ze dne [datum] byla doručena žalovanému, a to dne [datum].

11. Ze shodných tvrzení účastníků pak bylo odvolacím soudem rovněž zjištěno, že v trestním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] nebyla poškozené přiznána náhrada nákladů řízení.

12. Z výpisu z účtu a z výpisy z transakcí za říjen a září 2023 odvolací soud zjistil, že žalovaný uhradil poškozené prostřednictvím převodů finančních částek z tohoto účtu za období od [datum] do [datum] celkem částku [částka].

13. Z usnesení o zastavení řízení Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. [číslo jednací] pak odvolací soud zjistil, že ve vztahu mezi účastníky tohoto řízení poškozenou a žalovaným bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to s odůvodněním, že ve lhůtě jednoho roku nepodal návrh na pokračování v řízení žádný z účastníků řízení, v důsledku čehož bylo řízení zastaveno, a proto nelze hovořit o procesním zavinění u zastavení řízení u kteréhokoliv z účastníků.

14. Po právní stránce odvolací soud tvrzený nárok žalobce posoudil, na rozdíl od soudu prvního stupně, podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“).

15. Podle přechodných ustanovení § 3028 o. z. totiž platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3).

16. Právní poměr mezi žalobcem a žalovaným, tedy spoluodpovědnost za škodu, přitom v projednávané věci vznikl již před účinností o. z., tedy přede dnem [datum], jelikož veškerá škoda vznikla poškozené do roku 2013 (viz odst. 7 rozsudku). I když tedy právo z tohoto poměru vzniklé (na regresní úhradu) vzniklo až za účinnosti o. z. (k tomu více viz odst. 19, 34 a 38 rozsudku), v souladu se shora citovaným ustanovením § 3028 odst. 3 o. z., je na místě věc posuzovat podle obč. zák.

17. Podle § 439 obč. zák. kdo odpovídá za škodu společně a nerozdílně s jinými, vypořádá se s nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody.

18. K tomuto citovanému ustanovení je třeba uvést, že jeho použití přichází v úvahu u solidární odpovědnosti, na jejímž základě byl uspokojen nárok poškozeného zcela nebo větším dílem, než to odpovídá účasti jednotlivého škůdce na způsobení škody. Ten, kdo poškozenému plnil více, než kolik by na něj připadalo podle vnitřního právního vztahu mezi jednotlivými škůdci, má proti ostatním tzv. právo následného postihu (regresu). Nejde tu už ve vztahu mezi jednotlivými škůdci o nárok na náhradu škody; proto takový návrh se promlčí v obecné promlčecí době (srov. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, [obec a číslo], [číslo] s., komentář k § 439, nebo zcela obdobně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kol., Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. [obec]: [právnická osoba], 2009 [číslo] s., komentář k § 439).

19. Právo na regresní plnění tudíž vznikne v okamžiku, kdy jeden ze škůdců splní poškozenému více, než by na něj případně připadalo podle jeho podílu, tedy jinak řečeno, když uhradí poškozenému větší část z celkové škody, než by jeho podílu odpovídalo.

20. Pro rozhodnutí věci bylo tedy zcela zásadní stanovit, jaká byla celková výše škody. Odvolací soud přitom souhlasí se soudem prvního stupně, že uzavření dohody o narovnání ze dne [datum] mezi poškozenou a žalobcem nemohlo mít vliv na práva a povinnosti žalovaného, jelikož ten nebyl stranou této dohody, a již jen proto tedy nemohla tato dohoda mít ve vztahu k němu jakýchkoliv účinků. Jinak řečeno uzavření této dohody, kterou si žalobce a poškozená narovnaly své závazky tak, že žalobce uhradí na náhradě škody částku [částka] a tím bude nárok na náhradu škody mezi nimi zcela vypořádán, nemohlo mít vliv na výši dluhu žalovaného z titulu náhrady škody. Ostatně i v situaci, ve které se poškozený explicitně vzdá nároku na náhradu škody jen proti jednomu ze spoludlužníků, nemá toto vzdání se vliv na jeho nárok na náhradu celé škody proti jinému ze solidárně zavázaných škůdců, a ani nemá toto vzdání se vliv na právo regresu mezi spoluškůdci. Pro rozsah nároků je totiž rozhodný zákonem vyjádřený vztah mezi jednotlivými spoluodpovědnými osobami (srov. opět [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, [obec a číslo], [číslo] s., komentář k [ustanovení pr. předpisu]. Komentář. 1. vyd. [obec]: [právnická osoba], 2009 [číslo] s., komentář k § 439).

21. K žalobcem zmiňovanému usnesení [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], pak odvolací soud uvádí, že toto rozhodnutí je naopak s právě uvedeným zcela v souladu. Ústavní soud ČR v něm i výslovně uvádí, že:„ Pokud je na straně dlužnické vícero dlužníků, kteří v původním závazku vystupovali jako solidární spoludlužníci (pasivní solidarita) a tedy dlužili společně a nerozdílně (nebylo-li ujednáno jinak), přičemž dohodu o narovnání uzavře pouze jeden z nich, budou se účinky takového ujednání týkat pouze tohoto dlužníka. Ostatní solidární dlužníci budou i nadále zavázáni podle původního obsahu závazku.“ Je pravdou, že Ústavní soud ČR v tomto svém rozhodnutí uvádí rovněž, že„ Jestliže však dojde ke splnění závazku kteréhokoliv ze solidárních dlužníků (tedy včetně toho, jenž byl účastníkem dohody o narovnání), zanikají závazky všech solidárních dlužníků, tzn. včetně těch, kteří se dohody o narovnání neúčastnili. Vzájemné vnitřní vztahy (poměr podílů) mezi těmito solidárními spoludlužníky zůstávají ovšem nedotčeny.“. Tímto má však Ústavní soud ČR naprosto nepochybně na mysli (a je to tak zřejmé i z celého odůvodnění tohoto rozhodnutí včetně skutkového stavu dané věci), že závazky všech solidárních dlužníků zanikají v rozsahu předmětné úhrady, a nikoliv snad, jak se mylně domnívá žalobce, že by tyto závazky ostatních spoludlužníků, kteří se dohody o narovnání neúčastnili, zanikaly vždy bez ohledu na jejich výši zcela, tedy v plném rozsahu.

22. Na druhou stranu však soud prvního stupně pominul, že stejně tak nemohlo ve výše uvedeném smyslu ve vztahu k žalobci a jeho právům a povinnostem mít vliv uzavření dohody o narovnání ze dne [datum] mezi poškozenou a žalovaným, jelikož opět šlo o smlouvu, jejíž stranou žalobce nebyl. Soud prvního stupně tak nesprávně do celkové škody zahrnul všechny částky vypočítávané touto dohodou bez toho, aby zkoumal, zda tyto částky skutečně tvořily škodu vzniklou poškozené.

23. Z těchto důvodů byla tudíž pro rozhodnutí věci zcela zásadní celková („ původní“) výše škody, která poškozené skutečně vznikla.

24. Podle § 121 odst. 3 obč. zák. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

25. Na základě shora uvedeného skutkového stavu přitom dospěl odvolací soud k závěru, že celková výše škody vzniklá poškozené činila celkem částku [částka].

26. Tato celková škoda se skládala ze shora uvedené částky [částka] (viz odst. 5 a zejména odst. 7 rozsudku, kde je tato částka i rozvedena, zde se ostatně účastníci řízení shodli), a dále i z částky [částka], jelikož z výše uvedeného rozsudku Vrchního soudu v Praze (viz opět odst. 7 rozsudku) bez pochyb vyplývá, že i tato částka je součástí celkové škody způsobené poškozené, a že i tato škoda vznikla trestnou činností obou účastníků řízení.

27. Dále se tato celková škoda v souladu se shora citovaným ustanovením § 121 odst. 3 obč. zák. skládá z částky [částka] představující zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši [částka]. Konkrétně jde přitom o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] (první den prodlení, viz odst. 8 rozsudku) do [datum] a z částky [částka] od [datum] do [datum], jelikož žalobce uhradil tuto jistinu úhradami ve výši [částka] ze dne [datum], a ve výši [částka] ze dne [datum] (viz odst. 7 rozsudku). K tomu je třeba jednak uvést, že v projednávaném případě vznikl poškozené nárok na úrok z prodlení až ode dne následujícího od uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě k zaplacení náhrady škody (viz právě odst. 8 rozsudku), a jednak, že odvolací soud vzal za okamžik úhrady částek [částka] a [částka] již jejich zaplacení advokátovi poškozené, jelikož šlo v souladu s dohodou uzavřenou žalobcem a poškozenou o platební místo, na kterém se účastníci dohodli.

28. Naopak oproti tvrzení žalovaného a oproti názoru soudu prvního stupně odvolací soud nemohl uzavřít, že by se celková výše škody způsobená poškozené skládala i ze žalovaným tvrzené částky [částka], která měla představovat náhradu nákladů poškozené ve shora uvedeném trestním řízení.

29. Podle § 155 odst. 4. trestního řádu totiž platí, že o povinnosti odsouzeného nahradit poškozenému náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení v trestním řízení nebo jiné náklady související s účastí poškozeného v trestním řízení a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku na návrh poškozeného předseda senátu soudu prvního stupně; nárok je třeba uplatnit do jednoho roku od právní moci odsuzujícího rozsudku, jinak zaniká.

30. V projednávaném případě přitom v trestním řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] nebyla poškozené náhrada nákladů řízení přiznána (viz odst. 11 rozsudku), přičemž nárok poškozené na ní již v souladu s právě citovaným ustanovením § 155 odst. 4. trestního řádu zanikl, a proto shora uvedená tvrzená částka [částka] nemohla být nikdy součástí celkové škody způsobené poškozené.

31. Obdobně pak odvolací soud, oproti tvrzení žalovaného a oproti názoru soudu prvního stupně, nemohl uzavřít, že by se celková výše škody způsobená poškozené skládala i ze žalovaným tvrzené částky [částka], která měla představovat náhradu nákladů poškozené v občanskoprávním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 o zaplacení náhrady škody.

32. V tomto občanskoprávním řízení totiž bylo o náhradě nákladů řízení mezi žalovaným a poškozenou rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (viz odst. 13 rozsudku). Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je přitom rozhodnutím konstitutivním (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) a pokud tedy nebyla náhrada nákladů řízení poškozené v tomto řízení přiznána, nárok na ní nevznikl, a z tohoto důvodu tvrzená částka [částka] rovněž nemohla být nikdy součástí celkové škody způsobené poškozené.

33. Odvolací soud tudíž opakuje, že celková výše škody činila [částka]. Ze shora uvedeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] (viz odst. 7 rozsudku) přitom vyplývá účast žalobce a žalovaného na způsobené škodě (tedy jejich podíl na ní) v poměru 79 % ku 21 %, přičemž tento poměr se zcela zjevně, jak z tohoto rozsudku vyplývá (viz právě odst. 7 rozsudku), vztahuje i k oné částce [částka] (u které s tímto poměrem žalovaný nesouhlasil), přičemž odvolací soud i uzavřel, že není žádného důvodu se ohledně tohoto poměru odchýlit ani u oné„ sekundární“ škody ve výši [částka] představující úrok z prodlení vyměřený poškozené finančním úřadem (viz odst. 7 rozsudku), a proto i zde vyšel odvolací soud z poměru 79 % ku 21 % mezi žalobcem a žalovaným.

34. Podíl žalobce tudíž činil [částka] (79 % z [částka]), přičemž žalobce uhradil celkem [částka] (viz odst. 5 a 7 rozsudku), když onou shora uvedenou úhradou ve výši [částka] ze dne [datum] již uhradil více, než na jeho podíl připadalo, a tímto okamžikem mu v souladu s výše uvedeným (viz zejména odst. 17 až 19 rozsudku) vznikl onen shora rozebíraný regresní nárok, a to tedy ve výši [částka] ([částka] minus [částka]).

35. Z toho, že tento nárok vznikl až tímto okamžikem, je pak i zřejmé že nemůže být ani z části promlčen. Jak již odvolací soud rozebral výše, v případě regresního nároku nejde ve vztahu mezi jednotlivými škůdci o nárok na náhradu škody, a proto se takový nárok promlčí v obecné promlčecí době (srov. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, [obec a číslo], [číslo] s., komentář k § 439).

36. Podle § 101 obč. zák. (které je třeba aplikovat v souladu s přechodným ustanovením § 3036 o. z.) pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

37. Ze shora uvedeného je tudíž evidentní, jak odvolací soud opakuje, že k datu podání žaloby (den [datum]) zažalovaný regresní nárok promlčen ani z části nebyl.

38. Na tomto místě lze přitom znovu zdůraznit, že regresní nárok vznikne až v okamžiku, kdy některý ze solidárně zavázaných spoluškůdců uhradí větší část z celkové škody, než připadá na jeho (celkový) podíl, a není tudíž pravdou, že by snad v okamžiku každé jednotlivé úhrady jakéhokoliv spoludlužníka (spoluškůdce) vždy vznikl nárok na částečný regres i před okamžikem, než by některý ze spoludlužníků uhradil celkově více, než činí jeho podíl.

39. S ohledem na vše shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka], a to v souladu s ustanoveními § 517 odst. 1, 2 obč. zák. i spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od dne [datum] (představujícího první den prodlení, viz odst. 7 a 10 rozsudku) do zaplacení, přičemž odvolací soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil delší, 30 denní, lhůtu k plnění, aby měl žalovaný delší časový prostor tuto nemalou částku uhradit. Ve zbytku pak odvolací soud napadený rozsudek v napadené části výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

40. Pro úplnost pak odvolací soud uvádí, že se nelze ztotožnit s názorem žalovaného, že by žalobce tím, že podal odvolání proti výroku I. napadeného rozsudku jen co do částky [částka] (s příslušenstvím) nějakým způsobem snad omezil jím tvrzenou výši finančních částek, které poškozené celkem uhradil (a tím snad i rozsah skutkového stavu, kterým by se měl odvolací soud zabývat). Žalobce tím samozřejmě pouze omezil rozsah jím požadované finanční částky, tedy rozsah finanční částky, ohledně které se domníval, že na ní má z titulu shora rozebíraného regresu nárok (což ostatně obdobně učinil i v průběhu řízení před soudem prvního stupně, viz i odst. 41 rozsudku).

41. Z důvodu částečné změny rozsudku soudu prvního stupně pak odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. znovu rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný celkem co do částky [částka] ([částka] + [částka] představující ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum]), tedy (po zaokrouhlení) co do 15 % předmětu řízení, který činil celkem částku [částka] (původně žalovaných [částka] + [částka] představující ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum]), žalovaný pak tedy co do 85 % předmětu řízení. K tomu je ještě třeba uvést, že usneseními soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo řízení částečně zastaveno co do částky [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to v důsledku částečného zpětvzetí žaloby, které však nebylo učiněno kvůli chování žalovaného (tedy kvůli uhrazení dané částky), a proto byl i v této části předmětu řízení v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. procesně neúspěšný žalobce. Žalovaný má z těchto důvodů právo na náhradu 70 % svých nákladů řízení před soudem prvního stupně. Tyto jeho náklady pak sestávají z nákladů zastoupení advokátem, tvořených odměnou stanovenou podle ustanovení § 6, § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, a to za 3 úkony právní služby učiněné před shora uvedeným částečným zpětvzetím žaloby ze dne [datum] ve výši [částka] za úkon (tarifní hodnota [částka]), a to za úkony spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu odporu ze dne [datum] a vyjádření ze dne [datum], dále pak za 7 úkonů právní služby učiněných po shora uvedeném částečném zpětvzetím žaloby ze dne [datum] ve výši [částka] za úkon (tarifní hodnota [částka]), a to za úkony spočívající v sepisu vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum] a v účasti na jednání u soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], a dále za 1 úkon právní služby učiněný po shora uvedeném částečným zpětvzetím žaloby ze dne [datum] v poloviční výši [částka] za úkon (opět tarifní hodnota [částka]), a to za úkon spočívající v účasti na jednání u soudu dne [datum], při kterém nedošlo k zahájení jednání ve věci samé (srov. § 11 odst. 2 písm. g) a § 11 odst. 3 advokátního tarifu) Odvolací soud nepřiznal žalobkyni náhradu za tvrzenou účast u jednání dne [datum], jelikož se podle obsahu spisu tohoto dne jednání nekonalo. Celkem tedy odměna činí částku [částka]. Dále pak náhrada sestává z náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za každý z výše uvedených 11 úkonů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy ve výši [částka]. Konečně pak tyto náklady sestávají z náhrady za daň z přidané hodnoty ze shora uvedených částek ve výši [částka] Celkem tedy účelně vynaložené náklady žalovaného v řízení před soudem prvního stupně činí částku [částka]. V souladu s výše uvedeným má pak žalovaný právo na náhradu 70 % těchto nákladů, má tudíž právo na nahrazení celkem částky [částka] Lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení stanovil odvolací soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. delší, 30 denní, aby měl žalobce dostatek času tuto nemalou částku uhradit, s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

42. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný co do částky [částka] ([částka] + [částka] představující ke dni rozhodnutí odvolacího soudu kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum]), tedy (po zaokrouhlení) co do 35 % předmětu řízení, který činil celkem částku [částka] ([částka] + [částka] představující ke dni rozhodnutí odvolacího soudu kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum]), žalovaný pak tedy co do 65 % předmětu řízení. Žalovaný má proto právo na náhradu 30 % svých nákladů odvolacího řízení. Tyto jeho náklady pak sestávají z nákladů zastoupení advokátem, tvořených odměnou stanovenou podle ustanovení § 6, § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, a to za 4 úkony právní služby ve výši [částka] za úkon (tarifní hodnota [částka]), a to za úkony spočívající v sepisu vyjádření k odvolání ve věci samé ze dne [datum] a vyjádření ze dne [datum] a v účasti na jednání u odvolacího soudu dne [datum] a [datum] Celkem tedy odměna činí částku [částka]. Dále pak náhrada sestává z náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za každý z výše uvedených 4 úkonů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy ve výši [částka]. Konečně pak tyto náklady sestávají z náhrady za daň z přidané hodnoty ze shora uvedených částek ve výši [částka] Celkem tedy účelně vynaložené náklady žalovaného v odvolacím řízení činí částku [částka]. V souladu s výše uvedeným má pak žalovaný právo na náhradu 30 % těchto nákladů, má tudíž právo na nahrazení celkem částky [částka] Lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení stanovil odvolací soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. delší, 30 denní, aby měl žalobce dostatek času tuto částku uhradit, s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).