16 C 94/2017-317

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Hubeňákovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., LL.M. sídlem [adresa] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobce je vlastníkem motocyklu, tovární značky a typu Jawa – Ogar 350, výrobního čísla rámu a motoru [číslo], ke kterému náleží technický průkaz série a čísla [číslo] [číslo], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení částku 74 341 Kč, k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku plnou náhradu nákladů státu, jejichž výše a splatnost bude stanovena samostatným rozhodnutím.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal určení, že je vlastníkem motocyklu, tovární značky a typu Jawa Ogar 350, výrobního čísla rámu a motoru [číslo], ke kterému náleží technický průkaz série a čísla [číslo] [číslo]. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel s panem [jméno] [příjmení] starším písemnou kupní smlouvu, předmětem koupě byl motocykl, který žalobce tentýž den převzal spolu s technickým průkazem, o čemž svědčí doložená kupní smlouva a kopie technického průkazu, v níž je vyznačen původní vlastník motocyklu pan [jméno] [příjmení] (pro účely tohoto rozhodnutí je pan [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], dále v textu [označení jména] [příjmení] starší“, v tomto řízení totiž figuroval jako svědek i jeho syn, shodného jména a příjmení). Předmětná kupní smlouva byla sepsána žalobcem a podepsána oběma smluvními stranami, tedy [jméno] [příjmení] starším jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím, uzavření smlouvy byli přítomni synové prodávajícího a bratr žalobce. Žalobce změnu evidence držitele motocyklu v době koupě ani následně několik let poté neřešil, protože motocykl byl nepojízdný a musel by projít technickou kontrolou, k opravě a renovaci motocyklu tehdy žalobce neměl finance, řešil osobní a profesní život namísto renovace motocyklu. Žalobce až v roce [rok] předal motocykl k renovaci, spolu s technickým průkazem a registrační značkou (součás zakázky mělo být i absolvování technické kontroly), předtím si žalobce pořídil kopii technického průkazu. Po renovaci mu však nebyl vrácen technický průkaz k motocyklu. Zaslal prodávajícímu dopis, ten mu nebyl doručen, následně se dověděl, že prodávající [datum] zemřel. Žalobce se mezi lety [rok] až [rok] pokoušel provést tzv. přestavbu motocyklu pomocí technického průkazu z jiného motocyklu, avšak bezúspěšně, v roce [rok] žalobce hodlal požádat o vydání veteránských dokladů, bylo mu sděleno, že žádost by byla zamítnuta, neboť má motocykl platné doklady evidované na pana [jméno] [příjmení] staršího. Žalobce dále rezignoval ve vztahu k evidenci jeho osoby do technického průkazu motocyklu, a to až do roku [rok], kdy zjistil, že existuje možnost přeregistrace motocyklu prostřednictvím dědického řízení ve spolupráci s některým z dědiců. Z tohoto důvodu vyhledal pana [jméno] [příjmení], syna prodávajícího, sjednali si schůzku na [stát. instituce], odboru dopravy, kde společně hodlali požádat o vystavení duplikátu technického průkazu k motocyklu. Zde však dne [datum] zjistili, že [název soudu] (dědický soud, který vedl dědické řízení po panu [jméno] [příjmení] starším) žádal odbor dopravy o duplikát technického průkazu k motocyklu, poté u téhož soudu zjistili, že žádost o vystavení duplikátu technického průkazu k motocyklu již byla podána, ale žalovaným, ten měl získat motocykl na základě kupní smlouvy ze dne [datum] od dcery pana [jméno] [příjmení] staršího. Žalobce proto požádal dne [datum] tento soud o vydání potvrzení, že motocykl nebyl součástí dědického řízení. Dne [datum] navštívil žalovaný žalobce za účelem pokusu o dohodu, žalovaný měl sdělit, že motocykl, který má žalovaný v držení, koupil v březnu roku [rok] od dcery původního majitele, motocykl žalovaného byl po evidenční a technické kontrole, dohodli se proto na vzájemné prezentaci motocyklů, aby zjistili, který z nich je originál s výrobním [číslo] k němuž náleží technický průkaz série a čísla [číslo] [číslo]. Žalobce motocykl žalovanému předvedl, ale žalovaný svůj motocykl předvést odmítl, k žádné dohodě mezi účastníky řízení nedošlo. Žalobce se proto v řízení domáhá ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen,,o. s. ř.“) určení, že je vlastníkem motocyklu, který má v držení, k němuž náleží technický průkaz série a čísla [číslo] [číslo], neboť uzavřel dne [datum] písemnou kupní smlouvu s panem [jméno] [příjmení] starším, případně ústní kupní smlouvu (viz jednání čl. 118), v obou případech tedy bylo uzavření kupní smlouvy završeno předáním předmětu kupní smlouvy, a to vše za použití právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013. Pro případ, kdy by soud došel k závěru, že kupní smlouva nebyla platně uzavřena, žalobce tvrdil, že nabyl vlastnické právo k motocyklu vydržením, doba potřebná pro vydržení byla žalobcem překročena několikanásobně.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, svůj nesouhlas odůvodnil tím, že podle něj žalobce ve věci sice má právní zájem na určení vlastnického práva k motocyklu, k němuž náleží konkrétní technický průkaz, ale tento není naléhavý, neboť žalobce 18 let tuto věc neřešil. Dále k věci uvedl, že žalobce neuzavřel kupní smlouvu s panem [jméno] [příjmení] starším, podpis pana [příjmení] na žalobcem předložené kupní smlouvě ze dne [datum] není jeho pravým podpisem. Uvedl, že se žalobce nikdy nestal vlastníkem motocyklu i proto, že v technickém průkazu nikdy nebyla změna vlastnického práva ve prospěch žalobce zaznamenána, jevilo se mu nelogické, proč by žalobce k renovaci motocyklu předával i technický průkaz a proč by následně nenahlásil odcizení technického průkazu, když žalobce tvrdil, že mu po renovaci technický průkaz nebyl vrácen spolu s motocyklem. Po provedeném dokazování žalovaný doplnil, že žalobcem předloženou kupní smlouvu sám žalobce za oba údajné účastníky prodeje motocyklu i podepsal, nadto svědeckými výpověďmi nebylo prokázáno ani uzavření ústní kupní smlouvy, žalobce proto nemůže být v dobré víře, že je vlastníkem motocyklu a že by vlastnické právo k motocyklu snad mohl nabýt vydržením. Dále žalovaný uvedl, kdy a jakým způsobem nabyl motocykl, který má ve svém držení, i jakým způsobem následně získal technický průkaz k němu, v této souvislosti popsal komunikaci s panem [jméno] [příjmení] mladším a sestrou bratrů [příjmení], paní [jméno] [příjmení].

3. Účastníci řízení mimosoudně jednali, ovšem k uzavření dohody nedošlo. Soud se rovněž několikrát pokoušel vést účastníky řízení k tomu, aby spor vyřešili smírnou cestou, žádný z takto popsaných pokusů však nebyl úspěšný, účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích (žalobce by akceptoval smírné řešení kopírující Návrh dohody o narovnání ze dne [datum] čl. 34-36, tedy uznání vlastnického práva žalobce, naopak žalovaný by přistoupil na smírné řešení, kdy by žalobce uznal vlastnické právo žalovaného, tedy stanoviska účastníků řízení byla zcela odlišná, vylučující jakýkoli kompromis).

4. Ve věci došlo čtyřikrát ve změně v obsazení soudu, proto soud vždy postupoval dle ust. § 119 odst. 3 o. s. ř.

5. Účastníci řízení shodně skutkově tvrdili (čl. 280verte), že žalobce před podáním žaloby zaslal žalovanému předžalobní výzvu, na kterou žalovaný reagoval tak, že sdělil, že pošle vyjádření k výzvě, ačkoli následně vyjádření nezaslal.

6. Účastníci řízení shodně skutkově tvrdili (čl. 280verte), že se prostřednictvím svých zástupců dohodli na tom, že zástupce žalobce vypracuje návrh dohody o narovnání, zástupce žalobce tak učinil, následně však žalovaný odmítl uzavřít dohodou o narovnání (Návrh dohody o narovnání ze dne [datum] čl. 34-36).

7. Účastníci řízení shodně skutkově tvrdili (čl. 10), že se žalobce sešel s žalovaným, v místě bydliště žalobce, za účasti svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a to za účelem předvedení motocyklů v držení žalobce i žalovaného.

8. Soud s ohledem na shodná právně významná skutková tvrzení účastníků, k těmto neprováděl důkazní návrhy (§ 120 odst. 3 o. s. ř.); dále na základě provedeného dokazování ve věci zjistil následující skutkový stav.

9. Z listiny označené Dohoda o narovnání ze dne [datum] (čl. 34-36) soud zjistil a má za prokázáno, že zástupce žalobce vypracoval návrh dohody o narovnání, jejímž předmětem bylo zejména uznání vlastnického práva žalobce k motocyklu v držení žalobce, odevzdání technického průkazu k motocyklu a závazek k učinění právního jednání v souvislosti se změnou zápisu držitele motocyklu v technickém průkazu série a čísla [číslo] [číslo], zároveň byl předmětem tohoto návrhu i závazek žalobce vzít žalobu v tomto řízení zcela zpět, a to poté, kdy by byla v technickém průkazu provedena změna držitele, žádný z účastníků řízení by v řízení nepožadoval náklady řízení ani náklady vzniklé v souvislosti s touto dohodou. Návrh účastníci řízení nepodepsali, dohoda o narovnání tedy nebyla uzavřena, což koresponduje se skutečností, kterou účastníci řízení shodně skutkově tvrdili (viz bod 6.) a zároveň to bylo zjištěno a prokázáno z Komunikace zástupců účastníků řízení (čl. 37-38), v níž zástupce žalovaného dne [datum] sdělil zástupci žalobce, že žalovaný získal důkazy o tom, že kupní smlouva, na základě které měl žalobce nabýt vlastnické právo k motorce, není pravá, proto si uzavření dohody o narovnání rozmyslel.

10. Z listiny označené Kupní smlouva datované dnem [datum] (čl. 5, originál ve spisové příloze) soud zjistil a má za prokázáno, že jsou v ní uvedeny dvě osoby – žalobce jako kupující a pan [jméno] [příjmení] starší jako prodávající, předmětem koupě je uveden motocykl Ogar 350, rok výroby [rok], výrobního čísla [číslo], [registrační značka], v textu listiny je dále uvedeno, že kupující převzal předmět koupě dne [datum] a prodávajícímu za něj při převzetí zaplatil [částka], spolu s předmětem koupě byl předán i velký technický průkaz, na listině je dále uvedeno místo [obec] a dva podpisy, pod osobami označenými jako prodávající a kupující. Žalobce uvedl (čl. 53 a shodně k dotazu soudu čl. 232), že listinu sám sepsal, podepsána byla žalobcem jako kupujícím a panem [jméno] [příjmení] starším jako prodávajícím. Soud v souladu s § 120 odst. 2 o. s. ř. ustanovil znalce k vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví ke zjištění, zda podpis prodávajícího na předmětné smlouvě je pravým podpisem pana [jméno] [příjmení] staršího. Ze Znaleckého posudku z oboru písmoznalectví ze dne [datum] (čl. 246-264), ve spojení s Výslechem znalce u jednání (čl. 281) soud zjistil a má za prokázáno, že pan [jméno] [příjmení] starší danou listinu nepodepsal. Znalec vyčerpávajícím způsobem zodpověděl veškeré dotazy soudu i účastníků řízení, vyhodnotil všechny v úvahy připadající skutečnosti, které mohly mít vliv na podepisující se osobu a její podpis v dané situaci a se stoprocentní jistotou uzavřel, že podpis prodávajícího na listině označené Kupní smlouva datované dnem [datum] (čl. 5, originál ve spisové příloze), není pravým podpisem pana [jméno] [příjmení] staršího. Nutno doplnit, že znalecký posudek byl úplný a obsahoval všechny požadované náležitosti dle příslušných právních předpisů, zejména zákona č. 254/2019 Sb., zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, ve znění pozdějších právních předpisů, jakož i na něj navazujících právních předpisů, přičemž zároveň soud neshledal žádné nedostatky či nesrovnalosti ani ve znaleckém výslechu, plně tedy z těchto znaleckých závěrů při rozhodnutí vycházel.

11. Na tomto místě soud považuje za nutné zmínit, že znalec, aniž by tato otázka byla součástí zadání znaleckého úkolu, určil osobu, která se podepsala na místě prodávajícího místo [jméno] [příjmení] staršího, touto osobou byl dle znalce pisatel předmětné listiny (srov. tvrzení žalobce, že návrh kupní smlouvy sám sepsal a předložil k podpisu panu [jméno] [příjmení] staršímu, viz předchozí bod). V této souvislosti žalovaný upozorňoval na podezření ze spáchání trestného činu podle § 347a zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších právních předpisů.

12. Ze Sdělení [stát. instituce] [část obce], odboru dopravy a silničního hospodářství, oddělení dopravně správních agend ze dne [datum] a z přiložené Karty vozidla (čl. 17-18) soud zjistil a má za prokázáno, že je v evidenci vozidel u tohoto správního orgánu zapsán žalovaný jako vlastník motocyklu Jawa Ogar 350, výrobního čísla [číslo], ke kterému náleží technický průkaz série a čísla [číslo] [číslo], motocykl vyřazen z provozu dne [datum].

13. Ze Sdělení [stát. instituce] [část obce], odboru dopravy a silničního hospodářství, oddělení dopravně správních agend ze dne [datum] (čl. 80) soud zjistil a má za prokázáno, že tento správní orgán soudu zaslal kopii technického průkazu série a čísla [číslo] [číslo] náležející k motocyklu Jawa Ogar 350, výrobního čísla [číslo]. Z uvedené Kopie technického průkazu, obsahující dvanáct stran textu (čl. 81-83, shodně spisová příloha) soud zjistil a má za prokázáno, že je žalovaný uveden jako nový držitel motocyklu Jawa Ogar 350, výrobního čísla [číslo], ke kterému náleží technický průkaz série a čísla [číslo] [číslo], předchozím držitelem zapsán [jméno] [příjmení] starší. V této souvislosti soud uvádí, že u jednání byla porovnána tato Kopie technického průkazu s Kopií předloženou žalobcem (čl. 6-7), ta obsahuje toliko šest stran textu, ty se však shodují, vyjma zápisu o posledním držiteli motocyklu, kterým je dle Kopie technického průkazu, předloženého žalobcem, pan [jméno] [příjmení] starší.

14. Ze Sdělení [stát. instituce] [část obce], odboru dopravy a silničního hospodářství, oddělení dopravně správních agend ze dne [datum] (čl. 86-92) soud zjistil a má za prokázáno, že tento správní orgán sdělil, že registrace motocyklu Jawa Ogar 350, výrobního čísla [číslo], ke kterému náleží technický průkaz série a čísla [číslo] [číslo], proběhla na Magistrátě [územní celek], a to na základě připojených dokladů (Potvrzení [název soudu] ze dne [datum], že tento specifikovaný motocykl nebyl předmětem dědického řízení sp. zn. [spisová značka] po zůstaviteli [jméno] [příjmení] starším; listina označená Kupní smlouva ze dne [datum], kde je uvedena [jméno] [příjmení] jako prodávající a žalovaný jako kupující, jejímž předmětem měla být koupě specifikovaného motocyklu), dále sdělil, že vyřazení téhož motocyklu proběhlo na Magistrátě [územní celek] [část obce]. K tomuto Sdělení byla připojena Karta vozidla, kde je zapsán žalovaný jako vlastník motocyklu Jawa Ogar 350, výrobního čísla [číslo], ke kterému náleží technický průkaz série a čísla [číslo] [číslo], motocykl vyřazen z provozu dne [datum] a Kopie technického průkazu, kde je žalovaný uveden jako nový držitel motocyklu Jawa Ogar 350, výrobního čísla [číslo], ke kterému náleží technický průkaz série a čísla [číslo] [číslo], předchozím držitelem zapsán [jméno] [příjmení] starší. Z listiny označené Typové osvědčení motorového vozidla, předložené žalovaným (spisová příloha) soud zjistil a má za prokázáno, že se týká motocyklu Jawa Ogar 350, výrobního čísla [číslo], rok výroby [rok] ve [místo] [obec], n. p., vozidlu byl přidělen technický průkaz čísla [číslo], poslední záznam na listině je datován k [datum].

15. Dále soud k důkazu provedl dědický spis, vedený u [název soudu], resp. toliko některé listiny, založené v tomto spise. Byly jimi Usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] (čl. 22), z něhož soud zjistil a má za prokázáno, že zůstavitel [jméno] [příjmení] starší zanechal toliko nepatrný majetek, který byl vydán synovi zůstavitele panu [jméno] [příjmení], ve vyjmenovaném majetku nepatrné hodnoty se nenacházel motocykl. Z Usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] (čl. 23) soud zjistil a má za prokázáno, že bylo dodatečně projednáno dědictví po panu [jméno] [příjmení] starším, a to k nově najevo vyšlému nepatrnému majetku, mezi kterým se však nenacházel motocykl. Dále jimi bylo Potvrzení tohoto soudu ze dne [datum] (čl. 8), vydané k Žádosti žalovaného ze dne [datum] (spisová příloha), z něhož soud zjistil a má za prokázáno, že soud potvrdil, že motocykl Jawa Ogar 350, výrobního čísla [číslo], rok výroby [rok], nebyl předmětem dědického řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení] starším.

16. Ve věci byl (k návrhu žalobce) znalcem z oboru strojírenství, odvětví strojírenství všeobecné, panem [celé jméno znalce] vypracován a k důkazu následně proveden Znalecký posudek dne [anonymizováno] [číslo], ve spojení s posudkem jím přibraného konzultanta Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], a to ve vztahu k odbornému posouzení specifikace motocyklu žalobcem předloženého, dále k původnosti tohoto motocyklu a k případným zásahům do identifikačních znaků motocyklu (čl. 136-146). Z tohoto znaleckého posudku, ve spojení s Výslechy znalce a konzultanta u jednání (čl. 189verte-190verte) soud zjistil a má za prokázáno, že technické údaje motocyklu byly znalecky specifikovány shodně jako v technickém průkazu [číslo] [číslo] všechny díly, z nichž byl motocykl sestaven, jsou původního typu, výrobní číslo motoru souhlasí s číslem v technickém průkazu, motocykl je po kvalitně provedené renovaci. Provedenou metalografickou zkouškou se neprokázaly stopy zásahů do čísla rámu motocyklu, přičemž číslo motoru a výrobní štítek nenesou zjevné stopy zásahů, pravděpodobně se jedná o původní nepozměněné identifikační znaky.

17. Ve věci byl dále (k návrhu žalobce i žalovaného) týmž znalcem z téhož oboru a odvětví vypracován a k důkazu následně proveden Znalecký posudek dne [datum], ve spojení s posudkem jím přibraného konzultanta ze dne [datum], a to ve vztahu k odbornému posouzení specifikace motocyklu žalovaným předloženého, dále k původnosti tohoto motocyklu a k případným zásahům do identifikačních znaků motocyklu (čl. 160-170). Z tohoto znaleckého posudku, ve spojení s Výslechy znalce a konzultanta u jednání (čl. 189verte-190verte) soud zjistil a má za prokázáno, že technické údaje motocyklu byly znalecky specifikovány shodně jako v technickém průkazu [číslo] [číslo] výrobní číslo motoru nesouhlasí s číslem v technickém průkazu, motocykl má nepůvodní motor, motocykl je po kvalitně provedené renovaci. Provedenou metalografickou zkouškou se prokázaly stopy zásahů do čísla rámu motocyklu (broušení prostoru výrobního čísla rámu), pravděpodobně došlo k zásahu do prostoru výrobního čísla rámu. K vyjádření míry pochybností, který z motocyklů je pravým, zda žalobcův či žalovaného, znalec označil za pravděpodobnější, že je to ten v držení žalobce. Jinými slovy, že pozměnění čísla vyraženého na rámu je pravděpodobnější na motocyklu žalovaného. K přesnějšímu závěru znalci schází zkoumání dalšího srovnávacího materiálu, zejména typů raznic jiných motocyklů téže výroby, kterých bylo tehdy v roce [rok] vyrobeno jen kolem 40 až 45 kusů. Navíc i přes zajištění takového srovnávacího materiálu, by byl podrobnější závěr nikoli kategorický, ale opět toliko v rovině pravděpodobnosti.

18. Ve vztahu k oběma Znaleckým posudkům (viz body 16. a 17.) soud doplňuje, že byly úplné a obsahovaly všechny požadované náležitosti dle příslušných právních předpisů, zejména zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších právních předpisů, jakož i na něj navazujících právních předpisů, přičemž zároveň soud neshledal žádné nedostatky či nesrovnalosti ani ve znaleckém výslechu, plně tedy z těchto znaleckých závěrů při rozhodnutí vycházel.

19. Dále byli v řízení vyslechnuti tři svědci. Svědek [jméno] [příjmení] (čl. 23 [číslo]) vypověděl, že předmětem řízení je zřejmě motocykl po jeho otci a technický průkaz k němu. Před více než rokem ho oslovil jeho bratr [jméno], který byl s žalobcem na úřadě ohledně motocyklu po otci, proto se jej ptal, zda tento motocykl tehdy„ šel i s doklady“. Před více než pěti nebo deseti lety chtěl jeho otec prodat motocykl, ten byl uskladněn u svědka, vše ohledně prodeje si jeho otec zařizoval sám. Samotný prodej se uskutečnil o víkendu (přes týden totiž pracoval mimo bydliště), kolem poledne, trvalo to zhruba půl až tři čtvrtě hodiny, tehdy na místě byly čtyři osoby (on, jeho bratr [jméno] [příjmení], otec [jméno] [příjmení] starší a žalobce), motocykl, který byl tehdy nepojízdný, žlutozelené barvy, svědek spolu s žalobcem vytáhl z kůlny, naložil na vozík u auta žalobce. Svědek si nevzpomněl, zda se na místě sepisovala nějaká smlouva, podepisovala nějaká listina, zda se na místě řešila kupní cena za motorku, ale věděl jistě, že technický průkaz předán žalobci byl, neboť jej měl u sebe. Dále uvedl, že stav motorky tehdy nikdo nekontroloval, do technického průkazu nikdo nic nepsal. K jeho otci uvedl, že si celou záležitost řešil sám, včetně nalezení kupce, jeho otec byl v důchodu, ale vitální, chodil o holi, nosil brýle na čtení. Svědek k dotazům dále uvedl, že ve věci nepodepisoval čestné prohlášení, následně po předložení listiny označené Prohlášení ze dne [datum] (čl. 58) k nahlédnutí uvedl, že tuto podepisoval, dal mu ji bratr k podpisu v [obec], tehdy si text listiny přečetl a podepsal, ale následně k dotazu soudu nebyl schopen ani v bodech říci, co je obsahem této listiny, k dotazu, proč je na listině uvedeno místo [obec], ačkoli svědek tvrdí, že listina byla podepsána v [obec] uvedl, že obojí je v okresu [obec]. Svědek pak potvrdil popis svého bytu, specifikovaný žalovaným, včetně zvláštních prvků v bytě se nacházejících.

20. Svědeckou výpověď pana [jméno] [příjmení] mladšího (čl. 23 [číslo]) soud hodnotí jako nevěrohodnou, a to z několika důvodů. Svědek hned na počátku svého výslechu vypověděl, že si není vědom, že by viděl některého z pánů, kteří sedí na lavici žalované strany (žalovaný a jeho zástupce), ačkoli následně žalovaný poměrně specificky popsal byt svědka podle stavu v roce [rok], svědek uvedl, že k němu chodí hodně lidí, neví, jestli u něj byl i žalovaný. Tomuto soud neuvěřil, neboť je zarážející, proč by si svědek k sobě do bytu zval neznámé osoby bez souvislosti s nějakou konkrétní událostí, musel by si pamatovat jméno či příjmení osoby, její obličej, postavu nebo alespoň záležitost, k jejíž vyřízení se žalovaný dostavil, navíc žalovaný byl evidentně nejen u vchodových dveří, ale uvnitř bytu, kam si obecně lidé jakékoli neznámé osoby nezvou.

21. Dále soud neuvěřil, že danou věc s nikým tento svědek neřešil, a to od doby, kdy mu jeho bratr sdělil, že s žalobcem řešil předmětný motocykl jejich otce, do doby výslechu, zvláště když se později u výslechu druhého svědka zjistilo, že spolu všichni tři svědci jeli jedním autem, takže všichni spolujezdci předem museli vědět, že budou u soudu jeden po druhém vyslechnuti, v tentýž den, museli vědět, o jakou záležitost se jedná, museli se domluvit, že budou k soudu cestovat společně, přičemž svědek [jméno] [příjmení] u výslechu výslovně uvedl, že se věc, která je předmětem tohoto řízení, v autě řešila. Zároveň svědek výslovně k dotazu uvedl, že žalobce viděl minimálně dvakrát a uvedl, že to mělo být u prodeje motorky a nyní (myšleno nyní u výslechu), tedy evidentně zatajoval, že přijel s žalobcem k výslechu jedním automobilem.

22. Ve svědecké výpovědi soud vypozoroval, že svědek s jistotou odpovídá toliko na otázky týkající se technického průkazu k motocyklu. Hned na počátku výslechu se o technickém průkazu zmínil, sdělil, že předmětem řízení je zřejmě motocykl po jeho otci a technický průkaz k němu, měl jej oslovit jeho bratr [jméno] [příjmení] před více než rokem, v záležitosti prodeje motocyklu po jejich otci a ptal se ho, zda tento motocykl tehdy„ šel i s doklady“, k dotazu soudu svědek upřesnil, že se ho tehdy bratr dotazoval, jak je možné, že tehdy motorka nebyla předána i s doklady. K dotazu soudu dále uvedl, že se tehdy motocykl předával s technickým průkazem, dále doplnil, že bez tohoto dokladu by to ani nešlo, doplnil, že tuto skutečnost ví jistě, a to i z toho důvodu, že technický průkaz měl u sebe, dále uvedl, že tehdy na místě do technického průkazu nikdo nic nepsal, zároveň si však nepamatoval, zda se tehdy na místě sepisovala či podepisovala nějaká listina. Jinými slovy, ve svědecké výpovědi je spousta nesrovnalostí, nelogických vysvětlení, svědek několikrát uvedl, že si dotazované skutečnosti nepamatuje, nic dalšího si nevybavuje, ale vždy jistě věděl odpovědi na otázky týkající se technického průkazu, neboť byl zřejmě veden instrukcí, že právě tato otázka je pro řízení klíčová.

23. Nevěrohodným se ukázalo dále sdělení svědka, že nepodepisoval žádné čestné prohlášení v dané věci, následně po předložení listiny označené Prohlášení ze dne [datum] (čl. 58) k nahlédnutí totiž uvedl, že tuto podepisoval, dal mu ji bratr k podpisu v [obec], svědek si listinu měl přečíst a podepsat, ve skutečnosti však byla podepisována na poště v [obec], navíc u výslechu svědek ani po přečtení nedokázal interpretovat (ani v krátkosti) obsah tehdy jím podepsané (a před několika okamžiky jím u výslechu přečtené) listiny, jen stroze uvedl, že její obsah je pravdivý, jinak by listinu nepodepsal. Ve svědecké výpovědi se objevilo několik dalších zjevných nesrovnalostí a nejasností, které mají vliv věrohodnost svědka, nicméně pro závěr soudu o nevěrohodnosti postačily již výše uvedené skutečnosti.

24. Druhým ve věci slyšeným svědkem byl pan [jméno] [příjmení], který vypověděl (čl. 238-239), že někdy o víkendu dopoledne na jaře v roce [rok] přišel náhodně k bratrovi, kde byl i jeho bratr a otec, žalobce, asi i bratr žalobce, a to v době, kdy se nakládal šedý motocykl na vozík u auta, pomohl tedy při nakládce. Neviděl sepis ani podpis kupní smlouvy, ani jiné listiny, kupní smlouvu viděl až později, zhruba tři roky nazpět, kdy jej kontaktoval žalobce. Nevěděl, zda tehdy došlo k prodeji motorky, zřejmě ano, ale nevěděl, zda tuto záležitost řešil jeho otec sám, neví, zda se tehdy předávaly nějaké peníze, nevybavoval si žádné podrobnosti. Viděl, jak jeho otec předával žalobci nějaké papíry, zřejmě se jednalo o technický průkaz a asi i kupní smlouvu. K otci uvedl, že byl starší, ale celkem v pořádku, chodil o holi, nosil brýle na čtení, které tehdy na nose určitě neměl nasazeny, doplnil k dotazu soudu, že otec zemřel téhož roku na infarkt. Dále vypověděl, že jej žalobce kontaktoval v roce [rok], když chtěl registrovat motocykl u úřadu, ale neměl k němu technický průkaz, ten mu byl odcizen po renovaci motocyklu, chtěl proto zajistit duplikát technického průkazu prostřednictvím svědka jako dědice [jméno] [příjmení] staršího. Potvrdil k dotazu, že podepisoval listinu Prohlášení ze dne [datum] (čl. 58), text byl stylizován žalobcem, svědek si jej přečetl a podepsal, za tento úkon žádnou odměnu od žalobce nedostal. K výslechu přijel svědek spolu s žalobcem a ostatními svědky, řešili danou věc v autě, ale žalobce mu neradil, jak má vypovídat.

25. Ani tuto Svědeckou výpověď [jméno] [příjmení] (čl. 239-239) soud nehodnotí jako věrohodnou. Skutečnost, že svědek jel s ostatními svědky a žalobcem v jednom autě by samo o sobě nevyvracelo věrohodnost svědka, navíc pokud to uvedl svědek sám hned na počátku výslechu, aniž by byl k tomuto dotazován. Ovšem svědek uvedl, že věc s žalobcem v autě při jízdě řešili (ačkoli mu žalobce neradil, jak má vypovídat), tedy evidentně museli řešit základní body výpovědi a zásadní okamžiky celé věci. Svědek několikrát uvedl, že se u domnělého prodeje motocyklu sice objevil, ale jen na několik minut, zcela náhodně, což vícekrát zdůraznil, nic konkrétního z této události si však nevybavoval, ani jestli tam byl bratr žalobce. Ovšem zarážející je, že si naopak zcela jistě pamatoval zrovna to, že jeho otec žalobci předával nějaké papíry a že se domnívá, že to byla kupní smlouva a technický průkaz, když právě tato otázka má být zřejmě předmětem jeho výslechu, přičemž předtím sdělil, že ani neviděl nikoho nic sepisovat ani podepisovat. Navíc uvedl, že jeho otec nosil brýle a tehdy je neměl, tedy mu muselo být divné, že si otec zprostředkovává prodej motocyklu (tedy záležitost, kde je třeba kontrola technického průkazu, sepis nebo alespoň podpis smlouvy po jejím předchozím přečtení, příp. i kontrola průkazů totožnosti či přepočet peněz), a to bez brýlí, zřejmě by si pamatoval, pokud by otec tehdy sdělil, že brýle zapomněl nebo že se sháněl po brýlích někoho jiného k vyjmenovaným činnostem.

26. Na tomto místě soud hodlá vypořádat připomínku žalující strany stran prvních dvou ve věci vyslechnutých svědků, jejich výpovědi měly být ovlivněny tím, že se ocitli před úřadem, přidušeni rouškou a působila na ně tréma. Ani u jednoho svědka soud neshledal, že by vykazoval jakékoli, třeba jen drobné, známky nervozity, na roušku už za rok celospolečenské pandemie museli být oba zvyklí, navíc roušku měli všichni přítomní v jednací síni, včetně obsazení soudu, nadto ve svém věku svědci již musí být zvyklí i na jednání s úřady. Podle posouzení soudu byly žalující stranou vyjmenované zjevné nesrovnalosti ve výpovědi [jméno] [příjmení] způsobeny spíše tím, že svědek nemluvil pravdu, zřejmě nečekal, že by byl výslech veden tak podrobně, daleko přesahující jeho představu toliko o potvrzení skutečnosti, že v roce [rok] někdy na jaře dopoledne došlo k prodeji motocyklu [jméno] [příjmení] staršího spolu s předáním technického průkazu k němu, na čemž se evidentně předem všichni svědci s žalobcem domluvili.

27. V pořadí třetím slyšeným svědkem byl pan [jméno] [celé jméno žalobce], který vypověděl (čl. 239-240), že si žalobce domluvil koupi motocyklu na základě nějakého inzerátu, jeli společně dopoledne na jaře roku [rok] do [obec], kde byli dále přítomni [jméno] [příjmení] starší i mladší a [jméno] [příjmení]. Žalobce řešil s panem [jméno] [příjmení] starším smlouvu, a to během nakládání motocyklu, neviděl nikoho nic sepisovat ani podepisovat, neviděl ani předání peněz, po nákladu motocyklu měl žalobce v ruce technický průkaz a nějaký papír nebo smlouvu, kterou svědek ale nečetl. Motocykl měl tehdy zelenkavou barvu. Svědek vypověděl, že si nevybavuje, jak se na místo dostal pan [jméno] [příjmení] starší, tuto osobu si celkově nevybavoval, jen že šlo o staršího bělovlasého pána, neví, zda chodil o holi, zda měl tehdy brýle. Svědek nevěděl, proč žalobce nenechal přepsat technický průkaz po prodeji motorky. Dále uvedl, že později byl žalobci odcizen technický průkaz po renovaci motocyklu v roce [rok], svědek si nepamatoval, zda žalobce nahlásil odcizení průkazu.

28. Svědeckou výpověď tohoto svědka (čl. 239-240) soud hodnotí jako nevěrohodnou. Svědek totiž uvedl, že před výslechem s ním hovořil jen bratr, tedy žalobce. K jasně míněnému dotazu soudu svědek uvedl, že přijel autem s žalobcem, že přijeli sami dva. Až následně poté, kdy žalobce svědkovi v jednací síni u výslechu naznačoval nesouhlas s tím, co řekl, a po rozboru této situace v jednací síni s přítomnými (viz protokol na čl. 23), se svědek opravil a uvedl, že přijeli autem všichni společně, tedy svědci i žalobce. Pokud svědek následně uvedl, že přijeli sami dva s žalobcem, myslel tím, že s bratrem seděli vepředu, tak tomuto vysvětlení soud rovněž neuvěřil, dotaz soudu zněl zcela jasně, jak a s kým přijel svědek k výslechu, nikoli kdo kde v autě seděl. Nadto svědkovi muselo být jasné, že tato jeho odpověď, zda přijel sám k výslechu či s žalobcem nebo dokonce spolu s dalšími svědky, je klíčová ve vztahu k posouzení jeho věrohodnosti, zřejmě proto se ihned po odpovědi obrátil na žalobce, aby zjistil, zda jeho reakce odpovídá jejich domluvě a mohl ji případně okamžitě změnit, upřesnit, což následně udělal, ačkoli se zmíněným nelogickým vysvětlením.

29. Pokud uvedl, že se v autě spíše mlčelo, o věci se ale vůbec nebavili, tomuto soud také neuvěřil, neboť se tento svědek spolu s prvním ve věci slyšeným svědkem [jméno] [příjmení] velice hlasitě bavili před jednací síní (čl. 23), dle sdělení [jméno] [celé jméno žalobce] v rámci jeho výslechu, měli hovořit o práci [jméno] [příjmení] při důchodu, dlouho se totiž neviděli. Pokud tedy tito dva svědci chtěli probírat zmíněné soukromé záležitosti pana [příjmení], proč by tak činili po výslechu jednoho a před výslechem druhého a ne přímo v autě, když v autě údajně neřešili věc, která je předmětem řízení. Lze jen stěží uvěřit, že by pět osob cestujících společně v jednom autě (osoby, které se evidentně znají) spíše mlčely po celou doby jízdy a nevedly spolu alespoň běžnou komunikaci, zahrnující i otázky na zaměstnání, rodinu apod., zvláště pokud cestovali společně na trase z [obec] do [obec] a měli proto k rozhovoru dostatek času. Navíc i svědek [jméno] [příjmení] výslovně u výslechu sám uvedl, že se daná věc, která je předmětem řízení, v autě řešila, když sdělil, že všichni svědci a žalobce přijeli k výslechu jedním autem.

30. Nad rámec soud uvádí, že zaznamenal i v této svědecké výpovědi důraz právě na skutečnost, že se tehdy při údajné koupi motocyklu předával technický průkaz k tomuto motocyklu (viz protokol,,Žalobce, tedy můj bratr, si pořídil motocykl s technickým průkazem, ten mu byl později odcizen, snažil se znovu sehnat technický průkaz, zjistili jsme, že doklady„ žijou“ ,,,Motorku jsme s bratrem prohlíželi, srovnávali s technickým průkazem“, dále,,Svědek uvádí, že poté, co proběhla nakládka motorky na vozík, přišel jeho bratr, už měl v ruce nějakou smlouvu nebo nějaký papír a technický průkaz, na který jsem se výslovně ptal.“).

31. Souhrnně ke všem třem svědeckým výpovědím, jež soud vyhodnotil jako nevěrohodné, doplňuje, že se v nich nachází shoda toliko v tom, že k údajnému prodeji motocyklu pana [jméno] [příjmení] staršího panu žalobci mělo dojít dopoledne dne [datum] a že tehdy měl být předán motocykl žalobci spolu s technickým průkazem, tedy shoda v základním skutkovém tvrzení žalobce, kterou hodlal žalobce v řízení prostřednictvím výslechů těchto svědků prokázat. Je tedy evidentní, že všichni svědci byli vázáni těmito zásadními body, které opakovaně potvrzovali a naopak téměř ve všech ostatních skutečnostech se svědci rozcházejí, uvádějí odlišné informace, nepamatují si nic jiného konkrétního, žádné detaily k situaci či k panu [jméno] [příjmení] staršímu. Soud tedy neuvěřil, že by se předem všichni nedomluvili, jakým způsobem je třeba u soudu vypovídat a co je pro úspěch žalobce potřebné zdůraznit.

32. Soud ve věci k důkazu provedl listinu označenou Prohlášení ze dne [datum] (čl. 58). V listině je uvedeno, že oba svědci ([jméno] a [jméno] [příjmení]) potvrzují, že jejich otec vlastnil motocykl značky Ogar, [registrační značka], oba byli přítomni tomu, když jejich otec motocykl prodal dne [datum] žalobci, čemuž byl přítomen i bratr žalobce. Ve věci tehdy byla podepsána kupní smlouva, předán motocykl spolu s technickým průkazem, motocykl byl nepojízdný, proto jej nakládali na vozík. Oba prohlásili, že pana žalovaného nikdy neviděli a vyloučili, že by jejich otec prodal motocykl právě jemu. Zvlášť svědek [jméno] [příjmení] je dále v listině uveden jako ten, kdo prohlašuje, že jej v roce [rok] kontaktoval žalobce za účelem vyřízení duplikátu technického průkazu, který byl žalobci odcizen. Listina je opatřena úředně ověřenými podpisy obou svědků. Po provedení obou svědeckých výslechů soud konstatuje, že tyto nekorespondují s obsahem Prohlášení. Svědecká výpověď má jistě vyšší důkazní sílu než listina, byť proklamovaná jako čestné prohlášení, proto ve vztahu ke skutečnostem, které jsou obsahem této listiny, soud vychází ze svědeckých výpovědí obou svědků, kteří listinu podepsali, a skutečnosti, které jsou obsahem toho Prohlášení, z něj nemá za prokázány. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] navíc vyplynulo, že listinu zřejmě ani nečetl před podpisem, svědek [jméno] [příjmení] výslovně uvedl, že text sepsal žalobce, následně jej podepsal.

33. Od provedení dalších důkazních návrhů soud upustil, a to pro nadbytečnost. Podrobněji soud uvádí k důkazním návrhům žalobce, že Výzva ze dne [datum] (čl. 9) a Odpověď žalovaného na tuto výzvu žalobce ze dne [datum] (čl. 10) se vztahují k předžalobní komunikaci, která mezi účastníky řízení probíhala, což účastníci řízení shodně skutkově tvrdili. Dále soud upustil od provedení důkazních návrhů Fotografiemi, na nichž je zachycen motocykl (čl. 59-64), ve spojení s Návrhem na vypracování znaleckého posudku z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, k prokázání pravosti a data vzniku těchto fotografií (návrh čl. 124verte), Žádostí žalobce o provedení testování historického vozidla v roce [rok] (spisová příloha, návrh viz čl. 124verte), Účastnickým výslechem žalobce (návrh čl. 125), neboť byly navrženy k prokázání žalobcovy držby motocyklu, která však v řízení nebyla zpochybněna, oba účastníci řízení mají v držení (oba jiný) motocykl, který předložili znalci ke znaleckému zkoumání, ale s ohledem na zjištěný skutkový stav a jeho následné právní hodnocení, vyvracející dobrou víru žalobce při držbě motocyklu, která je při oprávněné držbě nezbytná, nemohly tyto důkazní návrhy prokázat právě dobrou víru a s tím související oprávněnost držby žalobce. Co se týče důkazních návrhů Svědeckými výpověďmi, tak tyto návrhy vzal žalobce zpět, ve vztahu k Svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (čl. 118), a Svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] (čl. 124verte). Od provedení důkazního návrhu Doplněním Znaleckých posudků (návrh čl. 192) soud upustil pro nadbytečnost, s ohledem na zjištěný skutkový stav a na něj navazující právní hodnocení, ze stejných důvodů soud upustil od zadání vypracování Znaleckého posudku k posouzení stáří listiny ze dne [datum] (návrh čl. 125), navíc znalec se v rámci svého Výslechu (čl. 281) vyjádřil, že v rámci písmoznalecké činnosti ani nelze technickými prostředky určit stáří listiny, ani stáří psací náplně. Konečně pak soud upustil pro nadbytečnost od provedení Kupní smlouvy ze dne [datum] (čl. 4), s ohledem na povinnost žalobce prokazovat primárně své vlastnické právo k motocyklu, nikoli popírat právo žalovaného.

34. Rovněž pro nadbytečnost soud upustil od provedení důkazních návrhů žalovaného, a to Svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] (návrh na výslech této osoby vznesl i žalobce na témže čl. 117verte) a [jméno] [příjmení] (čl. 117verte), Účastnickou výpovědí žalovaného (návrh čl. 10), neboť těmito důkazními návrhy žalovaný hodlal prokázat tvrzení o nabytí vlastnického práva žalovaného k motocyklu v držení žalovaného, ačkoli primární povinnost i břemeno tvrzení a důkazní v tomto řízení ležely na žalobci a vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a následném právním hodnocení nebylo dále pro rozhodnutí soudu potřebné prokazovat tato tvrzení žalovaného. Pro nadbytečnost soud upustil od provedení důkazních návrhů žalovaného Potvrzením Ministerstva dopravy, příp. dopravního inspektorátu, zda jsou archivovány technické průkazy motorových vozidel (návrh čl. 121) a Potvrzení [obec] kanceláře pojistitelů o pojištění motocyklu v držení žalobce (návrh čl. 121), neboť žalobce výslovně uvedl, že motocykl v jeho držení pojištěn nebyl.

35. Soud hodnotil každý výše uvedený důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti, přihlédl k tomu, co vyšlo v řízení najevo, a po provedeném dokazování dospěl k závěru o skutkovém stavu, že motocykl, který má žalobce v držení, není jeho majetkem, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum] (ať uzavřené v písemné či ústní formě), natož pak na základě držení motocyklu po určenou dobu.

36. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

37. Podle § 120 odst. 1 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen,,o. z.“), součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.

38. Prvotní otázkou, kterou se soud musel zabývat, bylo posouzení, zda žalobci v tomto řízení svědčí naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motocyklu, tovární značky a typu Jawa Ogar 350, výrobního čísla rámu a motoru [číslo], ke kterému náleží technický průkaz série a čísla [číslo] [číslo], a to v souladu s § 80 o. s. ř.

39. Žalobce jistě měl naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motocyklu ve svém držení, pokud tvrdil, že v technickém průkazu, k tomuto motocyklu náležejícímu, je zapsán žalovaný, ačkoli vlastníkem tohoto motocyklu je žalobce. Podle tvrzení žalobce to byl právě on, kdo nabyl motocykl spolu s technickým průkazem na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s panem [jméno] [příjmení] starším (osobou, která je zároveň v technickém průkazu zapsána jako poslední vlastník motocyklu předtím, než do něj byl zapsán žalovaný). Zápis údaje o vlastníkovi v technickém průkazu, stejně tak evidence vlastníka motocyklu u správního orgánu, jsou toliko evidenčními údaji, které však nemohou být způsobilé jednoznačně a spolehlivě prokázat vlastnické právo k vozidlu, na rozdíl od žalobcem tvrzeného nabývacího titulu, jímž měla být předmětná kupní smlouva (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1411/2005 či právní větu a odůvodnění rozsudku ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1426/2004). Žalobce tedy pro podání žaloby měl naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motocyklu, neboť bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru motorových vozidel, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006.

40. Zároveň vzhledem k právní povaze technického průkazu jako součásti motorového vozidla (viz § 120 odst. 1 o. z.), k němuž byl vystaven (v této souvislosti srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 21 Cdo 694/2006 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 32 Odo 1222/2006), jakož i k tvrzení obou účastníků řízení, že konkrétní technický průkaz patří právě k motocyklu v jejich držení, je potřebné, aby bylo rozhodováno o žalobě na určení vlastnického práva k motocyklu, k němuž náleží specifikovaný technický průkaz uvedené série a čísla.

41. Klíčovým okamžikem ve vztahu k právnímu hodnocení, resp. ve vztahu k posouzení žalobcem tvrzeného nabývacího titulu k předmětnému motocyklu, bylo jím uvedené datum [datum] (a období od tohoto data následující), proto soud aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen,,o. z.“).

42. Podle § 132 odst. 1 o. z., vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

43. Podle § 133 odst. 1 o. z., převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví převzetím věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.

44. Podle § 130 odst. 1 o. z., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

45. Podle § 134 odst. 1 o. z., oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

46. Podle § 134 odst. 2 o. z., pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

47. Soud dále ve věci řešil dvě zásadní otázky, jednak způsobilost předmětu (motocyklu), k němuž má být vlastnické právo žalobce určeno, a současně žalobcův nabývací titul k tomuto předmětu. V této souvislosti soud odkazuje na znalecké dokazování a znalecké závěry (viz body 16. a 17.), z nichž vyplynulo, že provedenou metalografickou zkouškou se u motocyklu žalobcem předloženého neprokázaly stopy zásahů do čísla rámu motocyklu, přičemž číslo motoru a výrobní štítek nenesou zjevné stopy zásahů, pravděpodobně se jedná o původní nepozměněné identifikační znaky, stejným způsobem se naopak u motocyklu předloženého žalovaným prokázaly stopy zásahů do čísla rámu motocyklu (broušení prostoru výrobního čísla rámu), pravděpodobně došlo k zásahu do prostoru výrobního čísla rámu u tohoto motocyklu, přičemž k vyjádření míry pochybností, který z motocyklů je pravým, zda žalobcův či žalovaného, znalec označil za pravděpodobnější, že je to ten žalobcův. Vzhledem k dalšímu průběhu řízení a provedenému dokazování (stran žalobcova nabývacího titulu k motocyklu) soud považoval za nadbytečné v daném okamžiku zabývat se podrobněji případným dalším znaleckým dokazováním ve vztahu k původnosti motocyklů, jakož i ve vztahu k zásahům do těchto strojů, z tohoto důvodu i upustil od provedení dalších označených důkazních návrhů (nadto je třeba uvážit, že další znalecké dokazování by bylo značně komplikované, časově i finančně nákladné, především by však zřejmě nepřineslo definitivní závěr, ale znovu toliko závěr pravděpodobný, jak znalec, spolu s jeho konzultantem, zdůraznili). Soudu tedy pro závěr o původnosti motocyklu v držení žalobce, jakož i o absenci zásahů do identifikačních znaků tohoto motocyklu, a s tím související způsobilostí předmětu, k němuž má být vlastnické právo v řízení určeno, postačilo znalecké konstatování v rovině pravděpodobnosti.

48. Žalobce v řízení neprokázal své tvrzení o tom, že by dne [datum] uzavřel písemnou formou kupní smlouvu s panem [jméno] [příjmení] starším, resp. v řízení byl jednoznačně prokázán opak, tedy že pan [jméno] [příjmení] starší uvedenou smlouvu v písemné formě neuzavřel (smlouva byla sepsána i podepsána za obě tvrzené strany smlouvy právě žalobcem, viz bod 10.). Zároveň ve věci nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že by uzavřel s panem [jméno] [příjmení] starším předmětnou kupní smlouvu téhož dne, ale v ústní formě (viz body 19. - 31.). Souhrnně řečeno, v návaznosti na § 132 odst. 1 o. z. a § 133 odst. 1 o. z., žalobce v řízení předloženými důkazy nepotvrdil existenci platného nabývacího titulu k motocyklu ve svém držení, kterým měla být podle jeho tvrzení kupní smlouva (ať už v ústní či písemné formě).

49. Žalobce v řízení od počátku tvrdil, že nabývací titulem k předmětnému motocyklu byla písemná kupní smlouva, na základě které následně převzal motocykl od pana [jméno] [příjmení] staršího. Nutno na tomto místě zdůraznit, že žalobce až poté, kdy strana žalovaná předložila listiny, na kterých byl zachycen mj. podpis pana [jméno] [příjmení] staršího, a který se již na první pohled lišil od podpisu na žalobcem předložené kupní smlouvě, dotvrdil, že vzniknou-li pochybnosti ohledně uzavření kupní smlouvy v písemné formě, pak tvrdí, že žalobce nabyl motocykl na základě téže kupní smlouvy, uzavřené s toutéž osobou, avšak tentokrát v ústní formě, příp. že vlastnické právo k motocyklu žalobce nabyl vydržením vlastnického práva k motocyklu. Po provedeném dokazování ve vztahu k podpisu prodávajícího na žalobcem předložené kupní smlouvě již bylo zcela evidentní, že žalobce k důkazu předložil listinu, za obě údajné smluvní strany i podepsal. Soud zde zmiňuje i přiléhavý odkaz žalovaného na § 347a trestního zákoníku. Pakliže se tedy tehdy žalobce stal držitelem motocyklu a svou držbu odvozuje od (v řízení) jím uvedených skutečností, pak v žádném případě nemůže jít o držitele oprávněného, kterému by svědčila dobrá víra, jež je nezbytná pro možnost vydržení vlastnického práva v souladu s § 130 odst. 1 o. z., ve spojení s § 134 odst. 1 o. z., po zákonem stanovenou dobu tří let dle § 134 odst. 2 o. z.

50. Z uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

51. Soud doplňuje, že žalobce od počátku řízení, v řadě svých vyjádření, ať už písemných či ústních, opakoval, že žalovanému nemůže svědčit vlastnické právo k motocyklu, ke kterému náleží technický průkaz série a čísla [číslo] [číslo], neboť tento technický průkaz byl vydán k motocyklu v držení žalobce. Soud se tímto tvrzením nezabýval, důkazní návrhy k nim označené neprovedl, neboť bylo primárně na žalobci, aby svá tvrzení prokázal a aby tak splnil své povinnosti v řízení (povinnost tvrzení i důkazní, s tím související břemeno tvrzení a důkazní), což se mu však v tomto řízení nepodařilo.

52. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tuto náhradu tvoří náklady právního zastoupení žalovaného advokátem, které byly stanoveny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen,,AT“). Pokud jde o určení tarifní hodnoty, soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 244/2017, které se týká problematiky stanovení výše mimosmluvní odměny za zastupování advokátem pro poměry sporů o určení existence práva, zejména práva vlastnického. V těchto věcech je primárně nutné vycházet z § 8 odst. 1 AT, podle kterého není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu cena věci v době započetí úkonu právní služby. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci vyjádřit v penězích, nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, je nezbytné za tarifní hodnotu věci považovat fixní tarifní hodnotu podle § 9 AT (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, a dále ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2648/2015). Použití § 9 odst. 1 AT je tak možné pouze tehdy, pokud nelze zjistit hodnotu věci, která je předmětem sporu, nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi.

53. Ústavní soud vyložil, že je-li předmětem řízení nemovitá věc, je již z povahy také ocenitelná (nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1332/07). I pokud je nemovitá věc předmětem řízení pouze zprostředkovaně (v řízení o určení vlastnického práva), aplikaci § 9 odst. 1 AT mohou odůvodnit výhradně nepoměrné obtíže spojené se zjišťováním ceny. Hodnotu věci lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi tehdy, jestliže z obsahu spisu není zřejmý žádný právně relevantní podklad týkající se hodnoty nemovitosti a zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu ve vazbě na neúčelné náklady, jež by se musely vynaložit v souvislosti s odborným posouzením skutečností rozhodných pro zjištění hodnoty (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2648/2015, a ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015). Ve věcech, v nichž z obsahu spisu má soud k dispozici uvedený právně relevantní podklad oceňující hodnotu nemovité věci, nelze zásadně ani v řízení o určení práva či právního poměru k nemovité věci aplikovat § 9 odst. 1 AT. Uvedené závěry ve vztahu k nemovité věci lze jistě použít i tehdy, je-li předmětem řízení určení práva k věci movité.

54. V řešené věci obsahem spisu není právně relevantní podklad týkající se hodnoty předmětného motocyklu, ze kterého by soud mohl vycházet při stanovení tarifní hodnoty. Již v důsledku tohoto faktu jde o situaci, kdy hodnotu movité věci, která je předmětem požadovaného určení, lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi ve smyslu § 9 odst. 1 AT. Ve věci by totiž bylo nutné zadat vypracování znaleckého posudku ke zjištění ceny motocyklu, tento znalecký úkol by byl výrazně časově, finančně a zvláště odborně náročný, neboť jak uvedl konzultant znalce z oboru strojírenství (čl. 190), tak motocyklů tohoto typu bylo vyrobeno v roce [rok] jen několik kusů, je proto otázkou, zda by existoval nějaký dosažitelný srovnávací materiál, bylo by dále nutné zohlednit i provedené renovace motocyklu, použití odpovídajících náhradních dílů a s tím související nutnost ocenění původnosti motocyklu.

55. Jinými slovy, předmětem řízení je určení práva k movité věci, která je jistě ocenitelná, avšak s nepoměrnými obtížemi, a měl-li by soud zjišťovat reálnou hodnotu této movité věci pouze pro účely rozhodnutí o nákladech řízení, jednalo by se o postup, který se příčí zásadám rychlosti a hospodárnosti civilního řízení.

56. Z uvedených důvodů soud neshledal přiléhavým odkaz žalovaného na nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. I. ÚS 712/01, nadto se v dané věci jednalo o zcela jiný případ, a to určení neplatnosti převodních smluv a dohod, v níž byly specifikovány převáděné věci movité i nemovité, včetně ocenění těchto věcí, v takovém případě o vyloučení postupu podle § 9 odst. 1 AT při určení tarifní hodnoty předmětu sporu nemůže být ani pochyb.

57. Pokud žalovaný předložil dva inzeráty (čl. 303, 304, plné verze viz odkaz čl. 302verte), které měly odůvodnit ocenění motocyklu pro účely stanovení tarifní hodnoty při rozhodování o náhradě nákladů řízení, tak podle názoru soudu nejde o právně relevantní podklad týkající se hodnoty motocyklu, jak jej vyžadují výše citovaná rozhodnutí. Jedná se o nabídky soukromých inzerentů, na serveru [webová adresa] (tedy nikoli na specializovaném serveru či u specializovaného prodejce, jako je třeba veteránský klub či jiný subjekt, který by se dal připodobnit k realitní kanceláři ve vztahu k prodeji nemovitých věcí), kde může kdokoli nabízet jakékoli zboží, za jím určenou cenu, příp. výměnou za jiné zboží, cena je tedy určena prvotně samotným inzerentem, jak je obecně známo, cena bývá v takových typech inzerátů stanovena toliko orientačně, s možností snížení i zvýšení, i výraznějším způsobem, příp. je možné očekávat směnu nabízené položky za jinou, třeba i s doplacením rozdílu mezi hodnotami věcí, veškeré podmínky prodeje bývají osvětleny až následně, a to po kontaktování inzerentů zájemci, zjištění stavu nabízeného zboží, představa o ceně a stavu nabízené položky se může značně odlišovat od původní zveřejněné nabídky. Nadto pokud žalovaný odkázal na inzerát, kde je nabízen motocykl za částku 199 000 Kč, a proto žalovaný vyšel při výpočtu odměny advokáta z částky 200 000 Kč, pak je nutno uvést, že tento motocykl byl dle inzerenta vyroben v roce [rok], tedy o rok dříve, než motocykl, k němuž mělo být určeno právo v tomto řízení. Není tedy zřejmé, zda lze vůbec srovnat (postavit na roveň) tyto dva motocykly, zda v roce [rok] byl vyroben větší počet motocyklů tohoto druhu, jakým způsobem se od sebe tyto motocykly liší, jaká je jejich hodnota apod., a dále je v poznámce uvedeno, že je bez dokladů, což je, zvláště s důrazem na obsah tohoto spisu, velice podstatná okolnost, dále je uvedeno, že je renovován, bez uvedení podrobností k renovaci (kdy byla provedena renovace, v jakém rozsahu, jaké byly příp. použity náhradní díly apod.). Žalovaný přiložil i druhý inzerát, lze opět konstatovat nedostatečné informace v inzerátu, soud odkazuje na předchozí větu, navíc doplňuje, že cena za druhý motocykl je výrazně vyšší (350 000 Kč), což znovu svědčí o stanovení orientačních cen nabízeného zboží, závislých na další komunikaci inzerenta s potencionálním zájemcem, reagujícím na inzerát.

58. S odkazem na shora uvedené soud při určení sazby mimosmluvní odměny vycházel z tarifní hodnoty 35 000 Kč určené dle ustanovení § 9 AT, konkrétně pak speciálního ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) AT. Této tarifní hodnotě pak odpovídá sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve výši 2 500 Kč.

59. Co se týče vyčíslení náhrady nákladů řízení žalovaného, tak tato představuje částku ve výši 74 341 Kč. Skládá se z odměny advokáta ve výši 47 500 Kč za devatenáct požadovaných úkonů právní služby po 2 500 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) AT (za převzetí věci vč. přípravy zastoupení, sepis vyjádření žalovaného k žalobě ze dne [datum] čl. 42, poradu s klientem dne [datum] čl. 307, neboť v mezidobí do nařízení jednání ve věci uplynula delší doba, došlo ke změně v obsazení soudu, ve věci bylo dále podáno vyjádření žalobce na základě výzvy soudu, byly zajišťovány důkazní návrhy ze strany soudu; dále za účast u jednání soudu dne [datum] čl. 99 - 101, účast u jednání dne [datum] čl. 117 - 119, poradu s klientem dne [datum] čl. 309, neboť následovala po skončení prvního jednání ve věci, v rámci kterého došlo ke koncentraci řízení a bylo odročeno mj. i za účelem doplnění tvrzení a označení důkazních návrhů k tvrzením účastníků řízení, na které navazoval další úkon, za který soud přiznal odměnu advokáta, a to vyjádření žalovaného ze dne [datum] čl. 120 - 121, dále soud přiznal odměnu advokáta za vyjádření žalovaného ze dne [datum] čl. 148, účast u znaleckého zkoumání motocyklu dne [datum] čl. 163, poradu s klientem dne [datum] čl. 310, neboť následovala po znaleckém dokazování a navazoval na ni další úkon, tedy vyjádření ke znaleckému posudku ze dne [datum] čl. 178, dále dva úkony za účast u jednání soudu dne [datum] čl. 189 - 191, neboť trvalo tři započaté hodiny, dále další dva úkony za účast u jednání dne [datum] čl. 236 - 241, které trvalo čtyři započaté hodiny, dále za poradu s klientem dne [datum] čl. 308, neboť po této poradě následovalo podrobné vyjádření žalovaného k znaleckému posudku, jakož i k výpovědím svědků, tedy vyjádření ze dne [datum] čl. 268-269, tedy úkon, za který soud rovněž přiznal odměnu, dále soud přiznal odměnu za dva úkony za účast u jednání soudu dne [datum] čl. 280 - 283, neboť trvalo tři započaté hodiny; dále z odměny advokáta ve výši 1 250 Kč za jeden požadovaný úkon právní služby po 1 250 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 2 písm. f) AT za účast u vyhlášení rozhodnutí dne [datum] čl. 300.

60. Dále se výsledná částka náhrady nákladů řízení skládá z paušální náhrady hotových výdajů k dvaceti uvedeným úkonům právní služby ve výši 6 000 Kč (20 x 300 Kč) dle ust. § 13 odst. 1 a 4 AT. Dále z náhrady za promeškaný čas ve výši 1 400 Kč (14 půlhodin po 100 Kč) v souvislosti s cestou zástupce žalovaného k jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a v souvislosti s cestou zástupce žalovaného ke znaleckému zkoumání dne [datum] dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky z [obec] do [obec] a zpět, která dle serveru [webová adresa] trvá 24 minut (tedy jedna cesta trvá dvě započaté půlhodiny) a dále v souladu s § 13 odst. 5 AT z náhrady cestovného ve výši 1 983,39 Kč na cestě zástupce žalovaného k šesti vyjmenovaným jednáním soudu (včetně vyhlášení rozhodnutí) a k jednomu znaleckému zkoumání, které soud vypočetl následovně.

61. Cestovné z [obec] do [obec] a zpět dne [datum], tj. celkem 47,4 km, při použití osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka] (čl. 312 - 313), o průměrné spotřebě 5,7 l motorové nafty na 100 km dle technického průkazu vozidla, a zákonné ceně motorové nafty 29,80 Kč za 1 litr, a při sazbě základní náhrady 4,00 Kč za 1 km jízdy, vše dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad a zákoníku práce, činí částku ve výši 270,11 Kč.

62. Cestovné z [obec] do [obec] k jednání a zpět dne [datum], tj. celkem 47,4 km, při použití osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], o průměrné spotřebě 5,7 l motorové nafty na 100 km dle technického průkazu vozidla, a zákonné ceně motorové nafty 33,60 Kč za 1 litr, a při sazbě základní náhrady 4,10 Kč za 1 km jízdy, vše dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad a zákoníku práce, činí částku ve výši 285,12 Kč.

63. Cestovné z [obec] do [obec] ke znaleckému zkoumání a zpět dne [datum], tj. celkem 49,4 km, při použití osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], o průměrné spotřebě 5,7 l motorové nafty na 100 km dle technického průkazu vozidla, a zákonné ceně motorové nafty 31,80 Kč za 1 litr, a při sazbě základní náhrady 4,20 Kč za 1 km jízdy, vše dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad a zákoníku práce, činí částku ve výši 297,02 Kč.

64. Cestovné z [obec] do [obec] k jednání a zpět dne [datum], tj. celkem 47,4 km, při použití osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], o průměrné spotřebě 5,7 l motorové nafty na 100 km dle technického průkazu vozidla, a zákonné ceně motorové nafty 31,80 Kč za 1 litr, a při sazbě základní náhrady 4,20 Kč za 1 km jízdy, vše dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad a zákoníku práce, činí částku ve výši 284,99 Kč.

65. Cestovné z [obec] do [obec] k jednání a zpět dne [datum], tj. celkem 47,4 km, při použití osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], o průměrné spotřebě 5,7 l motorové nafty na 100 km dle technického průkazu vozidla, a zákonné ceně motorové nafty 27,20 Kč za 1 litr, a při sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km jízdy, vše dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad a zákoníku práce, činí částku ve výši 282,05 Kč.

66. Cestovné z [obec] do [obec] k jednání a zpět dne [datum], tj. celkem 47,4 km, při použití osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], o průměrné spotřebě 5,7 l motorové nafty na 100 km dle technického průkazu vozidla, a zákonné ceně motorové nafty 27,20 Kč za 1 litr, a při sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km jízdy, vše dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad a zákoníku práce, činí částku ve výši 282,05 Kč.

67. Cestovné z [obec] do [obec] k jednání (vyhlášení rozsudku) a zpět dne [datum], tj. celkem 47,4 km, při použití osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], o průměrné spotřebě 5,7 l motorové nafty na 100 km dle technického průkazu vozidla, a zákonné ceně motorové nafty 27,20 Kč za 1 litr, a při sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km jízdy, vše dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad a zákoníku práce, činí částku ve výši 282,05 Kč.

68. Finálně soud vyčíslil náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 12 208 Kč, neboť zástupce žalovaného osvědčil (čl. 311), že je registrován k této dani a nárok na její zaplacení vyplývá z ust. § 137 odst. 3 o. s. ř.

69. K náhradě nákladů je nutno připočíst zálohu na znalecké dokazování ve výši 4 000 Kč, zaplacenou žalovaným dne [datum] čl. 155, v souladu s povinností dle ust. § 141 odst. 1 o. s. ř., uloženou žalovanému usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 2. 2020, č. j. 16 C 94/2017 – 153.

70. Soud nepřiznal odměnu advokáta za dva požadované úkony právní služby, včetně režijních paušálů k nim – v obou případech se jednalo o tentýž úkon právní služby, tedy o poradu s klientem. Konkrétně soud nepřiznal odměnu advokáta za poradu s klientem dne [datum] čl. 306, když k převzetí a k přípravě zastoupení došlo dne [datum] (za tento úkon soud přiznal odměnu advokáta, viz bod 59.), tento úkon již měl zahrnovat poradu s klientem, na kterou následovalo vyjádření žalovaného ze dne [datum] čl. 42 (za nějž soud přiznal odměnu advokáta, viz bod 59.). Dále za poradu s klientem dne [datum] čl. 305, neboť jednání soudu dne [datum] plynule navazovalo na předchozí jednání dne [datum], které bylo odročeno za účelem návrhů na doplnění znaleckého dokazování, které ale ze strany žalované nebyly vzneseny, přičemž následné jednání dne [datum] (před kterým se konala porada s klientem) byly provedeny toliko avizované výslechy svědků, které již k důkazu byly navrženy delší dobu, tedy příprava otázek pro svědky již ve věci měla být dříve provedena, a proto soud ani tento náklad za poradu s klientem nepovažuje za účelně ve věci vynaložený.

71. Lhůtu k plnění (výrok II.) soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v základní délce tří dnů, když ke stanovení lhůty delší, popř. pro plnění ve splátkách, soud v řízení neshledal důvod.

72. Náklady řízení soud zavázal žalobce zaplatit k rukám zástupce žalovaného v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

73. Ve výroku III. tohoto rozhodnutí soud rozhodl o povinnosti žalobce nahradit České republice náklady (představující náhradu za státem placené znalečné), jejichž výše a splatnost bude stanovena samostatným rozhodnutím, neboť v době vyhlášení rozhodnutí nebylo v právní moci usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla určena výše znalečného za účast znalce u jednání soudu dne [datum]. Poté, kdy toto usnesení nabude právní moci, bude s konečnou platností známa celková výše znalečného všech tří znalců, ta bude uvedena v samostatném rozhodnutí, spolu se splatností této částky. Soud dodává, že povinnost k náhradě nákladů státu soud uložil žalobci s ohledem na jeho procesní neúspěch ve věci, a to v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř.

Poučení