16 C 94/2018 - 460

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Tůmovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] pro zaplacení 4,188.542 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 949 271 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 21. 4. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, dle níž by byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 739 271 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 21. 4. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 477.490 Kč k rukám právního zástupce žalobce, to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen na náhradě nákladů státu zaplatit ČR – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 částku 19.367,26 Kč, to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit ČR – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 na nákladech řízení státu 17.174,74 Kč, to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 11. 5. 2018 na žalovaném domáhá zaplacení 4,188.542 Kč s úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 21. 4. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně (z toho 3,688.542 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady ztížení společenského uplatnění, 500.000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za další nemajetkové újmy, a 10.000 Kč jakožto náhrady nákladů znaleckého posudku z odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví). Žalobu žalobce odůvodnil tím, že dne 23. 2. 2016 mu žalovaný při potyčce vyvolané žalovaným a jeho spolupachateli, jíž se zúčastnili i tři synové žalobce, způsobil úderem pěstí do pravého oka jeho rozsáhlé poranění (poranění závěsného aparátu čočky, svěrače zornice, vnitřní výhřez sklivce), která způsobila ztížení jeho společenského uplatnění. Za popsané jednání byl žalovaný rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 5. 2017, č. j. 1 T 16/2017595, uznán vinným ze spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „t. z.“) a přečinu výtržnictví ve spolupachatelství podle § 23, § 358 odst. 1 t. z., a byla mu uložena povinnost uhradit žalobci škodu ve výši 112.485 Kč. Žalobce nechal [tituly před jménem] [jméno FO] zpracovat znalecký posudek ke stanovení míry ztížení společenského uplatnění, z něhož vyplynulo, že ztížení společenského uplatnění žalobce odpovídá částce 936.105 Kč (jež byla původním žalobním nárokem). Konečnou výši žalobního nároku žalobce odvozuje od závěrů ústavního znaleckého posudku FN [adresa], k jehož vypracování došlo během řízení v této věci. Žalobce dále v důsledku jednání žalovaného, jímž mu byla způsobena shora specifikovaná újma na zdraví, trpí úzkostnými pocity, depresivními stavy, nespavostí, pesimismem a strachem o bezpečí své rodiny, pociťuje ztrátu radosti ze života. Před úrazem žil běžný život, řídil auto, chodil do kina, bavil se s přáteli, pracoval, a netrpěl žádnými zdravotními ani psychickými obtížemi. Po úraze je značně omezen v běžném rodinném životě (není schopen pracovat s běžným domácím nářadím, není schopen vnímat větší plochy jako promítací plátno či větší televize, má horší orientaci, nemůže se plnohodnotně věnovat četbě, práci na PC apod.), musel zanechat řízení auta. Žalobce rovněž zažádal o předčasný starobní důchod, jenž pobírá od 20. 11. 2019, neboť je po úrazu diskvalifikován co do pracovního uplatnění. O invalidní důchod žádal, žádost nicméně před rozhodnutím o ní zrušil, neboť se chtěl zkusit zapojit do pracovního procesu. Podle žalobce jsou tak naplněny i podmínky pro mimořádné zvýšení náhrady jemu způsobené nemajetkové újmy. Dopisem ze dne 28. 3. 2018 žalobce žalovaného vyzval k zaplacení částky 946.105 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od jeho doručení. Uvedená výzva byla žalovanému doručena dne 17. 4. 2018.

2. Žalovaný uvedl, že nárok žalobce zcela neuznává. Co do základu nároku se totiž neztotožňuje se shora specifikovaným rozsudkem Okresního soudu v Kladně, jímž byl uznán vinným z těžkého ublížení na zdraví, jehož se dopustil na žalobci. Žalobce totiž neudeřil a povinnost k náhradě újmy mu tudíž nevznikla. Nadto není zřejmé, zda a jaké trvalé následky žalobci vznikly. Nesouhlasí ani s výší požadované náhrady, neboť ta by v souladu s judikaturou Ústavního soudu (nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. IV ÚS 3122/15) měla být individualizována a za použití principu proporcionality srovnána s obdobnými případy. Znalecký posudek nemůže být samostatným důkazem k rozhodnutí o výši náhrady za ztížení společenského uplatnění. Konečně namítla i promlčení druhého rozšíření žaloby ze dne 8. 4. 2021.

3. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěné tyto pro věc rozhodné skutečnosti. Dne 23. 2. 2016 v [adresa] v Kladně napadl žalovaný spolu se svými spolupachateli žalobce a jeho rodinné příslušníky. V nastalé potyčce kromě jiného žalovaný udeřil žalobce pěstí do pravého oka a způsobil mu tím jeho rozsáhlé poranění (poranění závěsného aparátu čočky, svěrače zornice, vnitřní výhřez sklivce). Za uvedené jednání byl uznán vinným ze spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „t. z.“) a přečinu výtržnictví ve spolupachatelství podle § 23, § 358 odst. 1 t. z., a byla mu uložena povinnost uhradit žalobci škodu ve výši 112.485 Kč (z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 5. 2017, č. j. 1 T 16/2017595). Výše ztížení společenského uplatnění byla znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] v jím zpracovaném znaleckém posudku z oboru zdravotnictví odvětví různá se zvláštní specializací chirurgie a traumatologie obsahujícím doložku podle127a o. s. ř. stanovena na 936.105 Kč po zohlednění modifikačního koeficientu 90% z důvodu věku (ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo znaleckého posudku] ze dne 9. 3. 2018). Žalobce je dlouhodobě léčen v psychiatrické ambulanci pro úzkostně depresivní poruchu – reaktivní stav, jež má dle ošetřující lékařky nepochybnou souvislost s jeho napadením žalovaným, prognóza je nepříznivá, nelze předpokládat obnovení plnohodnotného psychického stavu, dlouhodobě užívá medikaci: Cipralex, Neurol, Trittico (z lékařských zpráv [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 10. 11. 2016, 19. 12. 2016, 20. 1. 2017, 9. 3. 2017, 7. 4. 2017, 5. 6. 2017, 7. 3. 2018, 14. 8. 2018, 18. 1. 2019, 28. 1. 2019). Žalobce se nedokáže věnovat rodině, ani lehčím pracím v okolí domu, nic jej netěší (z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 26. 11. 2016). Po vyšetření žalobce i zohlednění veškeré k posuzované újmě na zdraví žalobce se vztahující zdravotnické dokumentaci došel znalecký ústav k závěru, že zdravotní stav žalobce byl relativně ustálen na přelomu let 2017 a 2018 a dále, že žalobce i přes množství závažných nitroočních operací směřujících ke zlepšení jeho zdravotního stavu trpí natolik závažným postižením pravého oka, které se pohybuje v oblasti praktické slepoty, brýlemi nelze dioptrický rozdíl +7 dioptrií mezi pravým (poškozeným) a levým (zdravým) okem vyrovnat, což má pro žalobce za důsledek ztrátu prostorového vidění, již nelze nikterak kompenzovat. Nelze ani předpokládat, že by se jeho zdravotní stav dále vyvíjel k lepšímu, naopak lze čekat jeho další zhoršení a komplikace (odchlípení sítnice, poruchy zorného pole). Stav pravého oka žalobce vyžaduje doživotní sledování a farmakologickou léčbu, zejm. kapkami ke snížení nitroočního tlaku (z ústavního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, specializace oční lékařství, soudní lékařství, stanovení nemajetkové újmy ze dne 26. 2. 2021, č. [číslo znaleckého posudku] vypracovaného Fakultní nemocnicí [adresa], shora a dále jen „FN [adresa]“). V období, kdy probíhalo u Okresního soudu v Kladně (tedy po 23. 2. 2016) trestní řízení ve věci 1 T 16/2017 [tituly před jménem] [jméno FO] žalobce jedenkrát zahlédl řídit osobní automobil před budovou řečeného okresního soudu (z čestného prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 18. 1. 2022). Žalobce byl veden v evidenci OSVČ od roku 1994 až do roku 2017 (z výpisů z evidence OSVČ za příslušné roky). Žalobce byl od roku 1975 do 29. 3. 2017 zaměstnán, anebo vykonával samostatnou výdělečnou činnost a to pouze s výjimkou období od května 2009 do března 2014 (z osobního listu důchodového pojištění žalobce ke dni 26. 11. 2019). Žalobce byl veden v evidenci Úřadu práce ČR jako uchazeč o zaměstnání v období od května 2009 do března 2014 (z přípisu Úřadu práce ČR ze dne 28. 6. 2022) V roce 2015 činil dílčí základ daně z příjmu žalobce ze závislé činnosti 0 kč, ze samostatné činnosti 63.206 Kč. V roce 2016 činil dílčí základ daně z příjmu žalobce ze závislé činnosti 0 kč, ztráta ze samostatné činnosti činila 3.176 Kč. (z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2015 a 2016). Žalobce pobírá částečný starobní důchod od 26. 11. 2019 (ze zprávy České zprávy sociálního zabezpečení ze dne 24. 2. 2022). Po zjištění, že byl sledován detektivní agenturou najatou žalovaným pro účely opatření důkazu v tomto soudním řízení, byl žalobce akutně hospitalizován na ARO Oblastní nemocnice [adresa] pro kolaps v důsledku stresové reakce po jednání dne 28. 3. 2022 (z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 28. 3. 2022 a lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 31. 5. 2022). Žalobce žalovaného dopisem ze dne 28. 3. 2018, jež byl podán k poštovní přepravě dne 29. 3. 2018 a žalovanému doručen dne 17. 4. 2018 vyzval k zaplacení 946.105 Kč z titulu náhrady ztížení společenského uplatnění (z výzvy ze dne 28. 3. 2018, podacího lístku k zásilce č. [Anonymizováno], dodejky k zásilce podací číslo [Anonymizováno]).

4. Zpracovatel posudku [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že vidění žalobce před poraněním pravého oka bylo dobré, pravé oko bylo zdravé, byť mělo určité variability – nosil brýle na dálku, postupně i na blízko, některé činnosti mohl vykonávat zcela bez brýlí. Šlo o nicméně o stav fyziologicky odpovídající jeho věku. Praktická slepota znamená, že vidění žalobce neumožňuje běžný život, neboť u něj zcela absentuje binokulární vidění, čímž je silně narušené prostorové vnímání, neboť žalobce nemá dobrý odhad vzdálenosti. Dále je silně, o 35%, snížena monokulární ostrost pravého oka. Modifikační koeficient nebyl uplatněn, neboť i při zohlednění věku žalobce se jedná o velmi závažný stav narušující jeho běžný život a pro modifikaci stanovené újmy zde znalec nevidí důvod. Žalobce by neměl již nikdy nic zvedat z důvodu nebezpečí poškození sítnice vysokým nitroočním tlakem. Běžný život je pro něj velmi obtížný, je pro něj těžké učit se nové věci, pracovat na počítači, zapojit se do společenského života (z hlediska obtíží zrakových i psychických). Řídit může (nikoliv profesionálně), adaptace k získání odhadu vzdálenosti však probíhá postupně. Rozdíly posouzení závažnosti omezení u jednotlivých hodnocených položek oproti posudku [tituly před jménem] [jméno FO] přisuzuje znalec k tomu, že jakožto specialista – oftalmolog má při posouzení míry obtíží žalobce do této poměrně složité problematiky větší vhled, než specialista z oboru chirurgie a traumatologie. [tituly před jménem] [jméno FO] má 44 let praxe v oboru, znalectví se věnuje 15 let (z výpovědi znalce [tituly před jménem] [jméno FO]).

5. Svědek [jméno FO], syn žalobce, uvedl, že on a jeho dva bratři s otcem odjakživa sportovali, cca jednou týdně hráli amatérsky fotbal nebo hokej (a to i v době těsně před úrazem), jezdili do kina a byli obecně velmi aktivní, žalobce se aktivně účastnil rodinných oslav, jezdili a dovolenou v rámci ČR i do zahraničí, žalobce řídil, rád četl. Žalobce před škodnou událostí podnikal v realitách a poté v autoslužbách, jeho práce byla zčásti kancelářská – přicházel do kontaktu s klienty, vykonával však i prohlídky nemovitostí. Jeho zdravotní stav před škodnou událostí byl normální, měl jen určité urologické problémy a nosil brýle na čtení. To se od doby škodné události změnilo. Rodinných oslav se neúčastní s radostí, neboť je to pro něj příliš velký nápor, když navštívili kino, žalobce po chvíli poraněného oka odešel, neboť se kvůli bolesti poraněného oka nevydržel dívat. Jeho koníčkem byla dříve práce kolem domu, zahradničení, jednomu z dalších synů pomáhal se stavbou domu. Snažil se o pracovní zapojení ve společnosti svého syna, která se zabývá autoslužbami, ale práci nebyl schopen vykonávat. Zkouší řídit automobil, ale hodně se bojí, většinou objede jen blok, možná někdy zajede dál (z výpovědi [jméno FO]).

6. Svědkyně [jméno FO], manželka žalobce, uvedla, že žalobce je ve špatném psychickém stavu, v noci často nemůže kvůli strachu souvisejícímu se škodnou událostí (napadením) spát. Bere tři léky předepsané psychiatričkou. Žalobce má v poraněném oku neustále velké bolesti. Mají dvě vnoučata, se kterými žalobce nemůže plnohodnotně trávit čas. Straní se lidí. Před škodnou událostí byl aktivním člověkem, byl pracovitý a plný života, byl rád mezi lidmi. S rodinou jezdili na často na hory. Nyní tráví veškerý čas doma, nechodí na nákupy, protože nemůže zvedat nic těžkého. Má strach, pokud má řídit. Rodinných oslav se snaží účastnit, ale po chvíli vždy vstane a jde si lehnout. První roky neřídil vůbec, nyní řídit zkouší v okolí domova, zatím se na delší trasy necítí. Před škodnou událostí žalobce řídil denně. Nosil brýle, nosit je začal někdy po 50 roku věku. Při řízení brýle nepotřeboval, s očima se nikdy neléčil. Svědkyně se žalobcem hodně do kina, jednomu ze synů pomáhal stavět domek, často jezdili na hory. Pracoval v realitních službách, později v autoslužbách (z výpovědi [jméno FO]).

7. Svědek [jméno FO], syn žalobce, uvedl, že mu otec před škodnou událostí pomáhal stavět dům, vedl normální život, sportoval, i po padesátce při sportovních příležitostech běhal, byl aktivní. S bratry svědka, svými syny, chodil žalobce hrát fotbal, v zimě si pronajímali tělocvičnu. Nechodil pravidelně, ale spíše nárazově, jednou či dvakrát za sezónu. Jezdili na rodinné dovolené, na hory nebo někam do kempu, většinou šlo o aktivní dovolené. Brýle nosil na čtení, jinak měl oči v pořádku. Po škodné události si až do současnosti kape do očí, bere nějaké léky předepsané psychiatričkou. Počítač používá např. ke čtení zpráv, nevydrží se do něj ale dívat dlouho. Rodinných oslav se účastní jen málo, většinou po chvíli odchází lehnout si (z výpovědi [jméno FO], ml.).

8. Svědek [jméno FO], syn žalobce, uvedl, že před škodnou událostí byl žalobce poměrně sportovnější, více akční, hrál fotbal, četl knihy. Brýle nosil jen na čtení. Nyní je stáhnutý do sebe. Rodinných oslav a sešlostí se účastní pouze na chvíli. Automobil trochu řídí, vyřizuje schůzky po Kladně. Na větší vzdálenosti nejezdí. Před škodnou událostí jezdili na dovolenou 1x-2x ročně, a to na hory, byli také v Chorvatsku (z výpovědi [jméno FO]).

9. Svědkyně [jméno FO], budoucí snacha žalobce, uvedla, že žalobce po škodné události částečně nevidí, má rovněž nějaké depresivní stavy, Před ní byl velice aktivním člověkem, podnikal, budoval, hrál fotbal, hokej, podnikal výlety, dovolené v zahraničí. Ke sportovním aktivitám se s kamarády v okolí Kladna scházel 2-3krát do týdne. Brýle nosil pouze na čtení. Na dovolené jezdil na hory, případně s karavanem. Podnikal v realitní činnosti a autoslužbách. S manželkou chodil žalobce do kina, přes zimu občas na nějaké plesy. (z výpovědi [jméno FO])

10. Svědkyně [jméno FO], dlouholetá rodinná přítelkyně žalobce, uvedla, že se s žalobcem stýkala často společensky při různých událostech. Informace o zdravotním stavu žalobce měla bezprostředně po škodné události. Před touto událostí byl velice činorodým člověkem, rodinné sešlosti vždy organizoval a účastnil se jich. Před škodnou událostí neměl žádné významnější zdravotní problémy. Provozoval realitní činnost. Po škodné události má psychické problémy, aktivní již není a nevyvíjí žádnou jí známou pracovní činnost. Jestli může řídit, neví. (z výpovědi [jméno FO]).

11. Dne 8. 2. 2022 řídil žalobce na trase [adresa] (z místa bydliště k obchodnímu domu OBI, [adresa], a následně obchodnímu domu Hornbach, na adrese [adresa], celkem cca 50 km). Žalobce se účastnil silničního provozu i na dálnici, kde rychlost jeho vozu dosahovala max. 150 km/h. Po uvedených obchodních domech se pohyboval zcela přirozeně, nepůsobil, že by měl špatnou orientaci v prostoru, chodí svižně a samostatně (ze zprávy detektivní kanceláře [právnická osoba]).

12. Z ostatních provedených důkazů – Znaleckého posudku ze dne 16. 6. 2016, č. [hodnota] vypracovaného pro účely trestního řízení, Článku [tituly před jménem] [adresa], z výpisu ze zdravotnické dokumentace ze dne 5. 12. 2019, tří fotografií z internetové platformy Facebook založených žalovaným, evidenčních listů o době zaměstnání z let 1975-1990, oznámení o výplatě důchodu ze dne 11. 10. 2019, výstupy z webových stránek finance.cz, lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 8. 2. 2022, výslechu svědka [adresa], posudku o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení [adresa] ze dne 19. 4. 2017 – soud nezjistil žádné další pro posuzovanou věc relevantní skutečnosti. Z posudku o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení [adresa] ze dne 19. 4. 2017, který konstatuje snížení pracovní schopnosti o 15%, soud nevycházel proto, že tento byl vypracován před ustálením zdravotního stavu žalobce.

13. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 5. 2017, č. j. 1 T 16/2017595 byl žalovaný uznán vinným ze spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 t. z. a přečinu výtržnictví ve spolupachatelství podle § 23, § 358 odst. 1 t. z., kterých se dopustil tím, že dne 23. 2. 2016 v [adresa] v Kladně napadl žalovaný spolu se svými spolupachateli žalobce a jeho rodinné příslušníky. V nastalé potyčce kromě jiného žalovaný udeřil žalobce pěstí do pravého oka a způsobil mu tím jeho rozsáhlé poranění (poranění závěsného aparátu čočky, svěrače zornice, vnitřní výhřez sklivce). K ustálení zdravotního stavu žalobce došlo na přelomu let 2017 a 2018. Žalobce má závažné trvalé následky. I přes množství závažných nitroočních operací směřujících ke zlepšení jeho zdravotního stavu trpí natolik závažným postižením pravého oka, které se pohybuje v oblasti praktické slepoty, absentuje binokulární vidění a brýlemi nelze dioptrický rozdíl +7 dioptrií mezi pravým (poškozeným) a levým (zdravým) okem vyrovnat, což má pro žalobce za důsledek ztrátu prostorového vidění, již nelze nikterak kompenzovat. Monokulární ostrost pravého oka je snížena o 35%. Nelze ani předpokládat, že by se jeho zdravotní stav dále vyvíjel k lepšímu, naopak lze čekat jeho další zhoršení a komplikace (odchlípení sítnice, poruchy zorného pole). Stav pravého oka žalobce vyžaduje doživotní sledování a farmakologickou léčbu, zejm. kapkami ke snížení nitroočního tlaku. Soud založil své skutkové závěry o zdravotním stavu a míře ztížení společenského uplatnění na ústavním znaleckém posudku vypracovaném FN [adresa], neboť jej z důvodů uvedených níže shledal přesvědčivým. Naproti tomu nevycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], neboť z něj není patrné, jak dospěl k závěrům v posudku obsaženým (posudek se omezuje v podstatě jen na hodnocení jednotlivých položek dle metodiky Nejvyššího soudu, aniž by z něj bylo dostatečně patrno, na základě jakých východisek k tomuto hodnocení znalec došel). Dále je žalobce dlouhodobě léčen v psychiatrické ambulanci pro úzkostně depresivní poruchu – reaktivní stav, prognóza je nepříznivá, nelze předpokládat obnovení plnohodnotného psychického stavu, dlouhodobě užívá medikaci: Cipralex, Neurol, Trittico. Před škodnou událostí (napadením ze strany žalovaného) bylo vidění žalobce dobré, pravé oko bylo zdravé, byť mělo určité variability – nosil brýle na dálku, postupně i na blízko, některé činnosti mohl vykonávat zcela bez brýlí. Šlo o nicméně o stav fyziologicky odpovídající jeho věku. Žalobce byl aktivním a společenským člověkem, rád sportoval se svými syny, účastnil se rodinných oslav a sešlostí, s rodinou podnikal výlety a jezdil na dovolenou, rád četl, pracoval na zahradě a kolem svého domu, jednomu ze synů pomáhal se stavbou domu, navštěvoval kino. Ačkoliv se svědci ve svých výpovědích lišili v uváděné četnosti sportovních aktivit žalobce, tyto drobné nesrovnalosti nemají vliv na skutkový závěr soudu o tom, že žalobce běžně, byť třeba nepravidelně, trávil svůj volný čas amatérskými sportovními činnostmi (fotbal, případně hokej se syny). Žalobce byl před škodnou událostí samostatně výdělečně činný, podnikal nejprve v realitní činnosti a později v autoslužbách. Denně řídil automobil. V důsledku poranění oka při škodné události je běžný život pro žalobce obtížný, je pro něj těžké učit se nové věci, pracovat na počítači, zapojit se do společenského života, a to jak z hlediska obtíží zrakových, tak i psychických). Žalobce by neměl již nikdy nic zvedat z důvodu nebezpečí poškození sítnice vysokým nitroočním tlakem. Nechodí tudíž např. na nákupy. Obecně se straní lidí, nedokáže věnovat rodině, ani lehčím pracím v okolí domu, nic jej netěší. Rodinných oslav se neúčastní s radostí a po chvíli z nich odchází, neboť je to pro něj příliš velký nápor. V noci špatně spí, trpí bolestmi. Může používat počítač a číst, nicméně pouze po omezenou dobu, poté trpí bolestmi poraněného oka. Z toho důvodu již rovněž nenavštěvuje kino. První roky po události žalobce vůbec neřídil, postupně začal trochu řídit, nicméně spíše po okolí bydliště, po městě Kladně, na delší trasy se zatím necítí. Detektivní kanceláří byl zdokumentován jeden případ jedné cesty žalobce osobním automobilem Prahy. Žalobce coby řidič ujel celkem cca 50 km. Naproti tomu svědci uváděli, že žalobce jezdí převážně po městě a na delší trasy se ještě necítí. Jak však uvedl znalec [tituly před jménem] [jméno FO], žalobce (nikoliv jako profesionál) řídit může, adaptace na odhad vzdálenosti v situaci, kdy žalobce prakticky vidí pouze jedním okem adaptace, nicméně probíhá postupně. Tato skutečnost je v hodnocení nemajetkové újmy způsobené žalovaným na zdraví žalobce v rámci ústavního znaleckého posudku zohledněna. Žalobce byl od roku 1975 do 29. 3. 2017 zaměstnán, anebo vykonával samostatnou výdělečnou činnost a to pouze s výjimkou období od května 2009 do března 2014, v němž byl veden v evidenci Úřadu práce ČR jako uchazeč o zaměstnání. V roce 2015 dílčí základ daně z příjmu žalobce ze závislé činnosti 0 kč, ze samostatné činnosti 63.206 Kč. V roce 2016 činil dílčí základ daně z příjmu žalobce ze závislé činnosti 0 kč, ztráta ze samostatné činnosti činila 3.176 Kč. Došlo tedy k prokazatelnému propadu v jeho příjmech ze samostatné výdělečné činnosti. Žalobce pobírá částečný starobní důchod od 26. 11. 2019. Žalobce zaslal žalovanému dne 29. 3. 2018 předžalobní výzvu, jež byla žalovanému doručena dne 17. 4. 2018.

14. Namítal-li žalovaný přítomnost v té době dosud nevyslechnutého svědka [jméno FO] při jednom z jednání před zdejším soudem, jeho výslech byl soudem proveden, neboť při jednání, na kterém byl přítomen, došlo pouze k připuštění návrhu na rozšíření žaloby a uložení povinnosti žalobci k doplnění tvrzení. Tento postup je zcela v souladu s ustálenou judikaturou, podle které občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2001 neukládá předsedovi senátu dbát o "to, aby svědci, kteří dosud nebyli vyslechnuti, nebyli přítomni jednání," ale ponechává na předsedovi senátu, aby v souvislosti s provedením důkazu výslechem svědků v každé jednotlivé věci posoudil, jaké opatření ve vztahu k přítomnosti dosud nevyslechnutých svědků při jednání zvolí a zda učiní opatření, aby nebyli (nemohli být) až do svého výslechu při jednání přítomni, nebo zda jim v přítomnosti při jednání nezabrání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1392/2004).

15. Podle § 2894 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

16. Dle ust. § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

17. Dle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

18. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

19. Podle § 2957 o. z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

20. Dle ust. § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozenému peněžitou náhradu, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

21. Dle ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo je spáchal.

22. Dle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

23. Dle § 620 odst. 1 o. z. zahrnují okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

24. Dle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

25. Dle § 636 odst. 1 a 2 o. z. se právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

26. Dle § 636 odst. 3 se pro právo vzniklé z újmy na svobodě, životě nebo na zdraví odstavce 1 a 2 nepoužijí.

27. Dle § 1723 o. z. závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.

28. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

29. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

30. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Ještě před aplikací cit. zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav soud považuje za vhodné připomenout, že § 2958 o. z. zakotvuje tři samostatné nároky, které je škůdce (působící újmu na zdraví jako jednom z přirozených práv člověka) povinen v případě naplnění zákonných podmínek nahradit. Jsou jimi„ bolestné“, náhrada za ztížení společenského uplatnění a další nemajetkové újmy nespadající do předchozích dvou kategorií, za něž je třeba v souladu s § 2956 o. z. považovat i duševní útrapy.

32. Žalobce v posuzované věci uplatnil dva relativně samostatné nároky zakotvené v § 2958 o. z., a nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění a nárok na náhradu další nemajetkové újmy. S ohledem na charakter zjištěného zásahu do zdraví žalobce pak soud uzavřel, že není na místě zvažovat jinou než relutární formu náhrady (srov. § 2951 odst. 2 o. z.).

33. Ve vztahu k základu žalobcem uplatněných nároků, jenž žalovaný v řízení učinil sporným, je nutno konstatovat, že v souladu s § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud na základě shora uvedených skutkových zjištění v tomto řízení vázán rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 5. 2017, č. j. 1 T 16/2017595, o tom, že žalovaný spáchal mj. zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 t. z., jakož i popsaným skutkem - protiprávním jednáním žalovaného, při kterém dne 23. 2. 2016 v [adresa] v Kladně napadl žalovaný spolu se svými spolupachateli žalobce a jeho rodinné příslušníky a v nastalé potyčce (kromě jiného) žalovaný udeřil žalobce pěstí do pravého oka a způsobil mu tím jeho rozsáhlé poranění. Konkrétně šlo o poranění závěsného aparátu čočky, svěrače zornice, vnitřní výhřez sklivce. Žalovanému tak vznikla povinnost k náhradě újmy, neboť svým zaviněným protiprávním jednáním porušil zdraví žalobce jakožto jeho absolutní přirozené právo (srov. § 81 odst. 2 o. z., § 2910 o. z. a § 2956 o. z.). Zcela irelevantní je tudíž (právě s ohledem na § 135 odst. 1 o. s. ř.) obrana žalovaného založená na nesouhlasu s uvedeným trestním rozsudkem.

34. Při posouzení zdravotního stavu žalobce a posouzení dopadů žalovaným způsobené újmy na jeho zdraví jde o odborné otázky, soud proto nechal za účelem stanovení míry ztížení společenského uplatnění k jejich zodpovězení vypracovat ústavní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, specializace oční lékařství, soudní lékařství, stanovení nemajetkové újmy. Soud dospěl k závěru, že znalecký ústav postupoval při vypracování posudku zcela v s metodikou Nejvyššího soudu, analyzoval zdravotnickou dokumentaci žalobce a provedl jeho vyšetření. Posudek je řádně a logicky odůvodněný a nevzbuzuje žádné pochyby o správnosti v něm uvedených závěrů. Namítá-li žalovaný, že znalec pochybil, když neuplatnil modifikační koeficient ve výši 10% s ohledem na věk žalobce v době způsobení újmy žalovaným (56 let), jeví se vhodným připomenout, že snížení částky peněžité náhrady o 10% utrpěl-li poškozený zranění ve věku 55-69 let, není podle uvedené metodiky obligatorní. Nelze si rovněž nevšimnout, že věk žalobce byl v době zranění při samé dolní hranici daného věkového rozmezí. V posuzované věci znalec navíc uvedl, že modifikační koeficient neaplikoval právě s ohledem na zranění žalobce, a to i po přihlédnutí k jeho věku. Žalovaný rovněž namítal, že znalec se nezabýval zdravotním stavem žalobce přede dnem 23. 2. 2016. Taková námitka se nicméně nezakládá na pravdě, neboť z výpovědi znalce je zřejmé, že se zdravotním stavem žalobce před poraněním jeho pravého oka zabýval (vypověděl, že vidění žalobce před poraněním pravého oka bylo dobré, pravé oko bylo zdravé, byť mělo určité variability). Jde-li o námitky žalovaného stran rozdílů hodnocení závažnosti omezení u jednotlivých položek ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] (jež předložil žalobce) a ústavního znaleckého posudku (jehož vypracování zadal soud), je třeba připomenout, že znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] specialistou z oboru chirurgie a traumatologie, zatímco zpracovatelem ústavního znaleckého posudku je specialista v oboru očního lékařství, který má při posouzení míry obtíží žalobce do této poměrně složité problematiky větší vhled. Posudek FN [adresa] byl navíc vypracován 26. 2. 2021, zatímco znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] dne 9. 3. 2018. Ústavní znalecký posudek tudíž vychází z aktuálnějšího obrazu zdravotního stavu žalobce. Konečně znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] neobsahuje dostatečné údaje o tom, jak znalec při hodnocení jednotlivých položek postupoval a z jakých podkladů vycházel. Soud proto při svém rozhodování vycházel z ústavního znaleckého posudku FN [adresa], na jehož základě uzavřel, že příčinou ztížení společenského uplatnění žalobce je poranění pravého oka způsobené žalovaným.

35. Ve vztahu k části nároku na přiměřené zadostiučinění za ztížení společenského uplatnění, o niž byl návrh rozšířen při druhé změně žaloby, již žalobce navrhl dne 9. 4. 2021 a již nadepsaný soud připustil usnesením ze dne11. 10. 2021 (v právní moci téhož dne), tedy částce 1,816.332 Kč, je zcela případnou námitka promlčení vznesená žalovaným. Promlčecí doba počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, tedy od okamžiku, ve kterém se poškozený dozvěděl o škodě a osobě povinné k její náhradě (§ 619 a § 620 odst. 1 o. z.) a trvá tři roky (§ 629 odst. 1 o. z.). Rozhodným pro počátek běhu tříleté subjektivní promlčecí doby je ve vztahu k nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za ztížení společenského uplatnění okamžik ustálení zdravotního stavu žalobce, tj. doba, v níž je možné zdravotní stav poškozeného po úrazu, popřípadě po jeho zhoršení, považovat za ustálený a v níž je tedy možné posoudit, jaký má změněný (zhoršený) zdravotní stav poškozeného prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů, a přistoupit k jeho bodovému ohodnocení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 21 Cdo 149/2009, rozsudek ze dne 7. 7. 2011, sp. zn. 21 Cdo 752/2010, uveřejněný pod číslem R 153/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1439/2006). Tímto okamžikem je v posuzované věci podle závěru ústavního znaleckého posudku přelom let 2017 a 2018. Soud má tudíž za to, že nejpozději k 31. 1. 2018 by zdravotní stav žalobce stabilizován. Argument žalobce, že v souladu s § 636 odst. 2 o. z. k promlčení jeho řečeného práva nemůže dojít před uběhnutím patnáctileté objektivní promlčecí doby, je třeba s odkazem na § 636 odst. 3 odmítnout, neboť uvedené ustanovení jednoznačně vylučuje běh objektivní promlčecí doby u práva vzniklého z újmy na zdraví, jímž právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za ztížení společenského uplatnění nepochybně je.

36. Po zohlednění závěrů znaleckého posudku, jakož i skutkových zjištěních o dopadech žalovaným způsobeného poranění na život žalobce, dospěl soud k závěru, že žalobci náleží na náhradě nemajetkové újmy spočívající ve ztížení společenského uplatnění 1,839.271 Kč, přičemž neshledal důvody pro další zvýšení této částky, ani pro její snížení. Ve zbytku žalobcem uplatňovaný nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za ztížení společenského uplatnění zamítl.

37. Pokud jde o výši náhrady další nemajetkové újmy - duševních útrap žalobce (§ 2956 in fine o. z., § 2957 věta poslední o. z. a § 2958 o. z.), soud má za přesvědčivě prokázané, že tyto spočívají ve strachu žalobce o bezpečí sebe a své rodiny, a to s ohledem na skutečnost, že k újmě na zdraví žalobce došlo násilnou trestnou činností žalovaného, a dále v nemožnosti participovat plnohodnotně na rodinných oslavách a sešlostech. Uvedené duševní útrapy žalobce dokazují jednak výpovědi všech rodinných příslušníků žalobce, zejména manželky [jméno FO], jednak i reakce žalobce na zjištění, že byl sledován žalovaným najatou detektivní agenturou, po němž byl (ještě v den jednání před zdejším soudem, při kterém tato informace vyšla najevo) akutně hospitalizován pro kolaps v důsledku stresové reakce na toto zjištění. Soud proto po zvážení všech uvedených okolností posuzované věci uzavřel, že přiměřeným zadostiučiněním za uvedené duševní útrapy žalobce je částka 100.000 Kč. Ve zbytku soud žalobcem uplatňovaný nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za další nemajetkovou újmu zamítl.

38. Soud rovněž přiznal žalobci právo na náhradu nákladů na vypracování znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 10.000 Kč, neboť je s ohledem na skutečnost, že jimi byly zodpovězeny odborné otázky mající přímý vliv na identifikaci výše žalobou uplatňovaného nároku, považoval za účelně vynaložené (§142 odst. 1 a 3 o. s. ř.)

39. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalobcem nárokovanou částku, k čemuž byl vyzván dopisem doručeným mu dne 17. 4. 2018, v němž mu žalobce stanovil žalovanému lhůtu k plnění v délce 3 dnů (§ 1723 o. z. a § 1958 odst. 2 o. z.) ocitl se žalovaný dne 21. 4. 2018 v prodlení (§ 1968 o. z.) a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

40. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce měl úspěch jen částečný a rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku a úvaze soudu. Žalobce má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty činí celkem 477.490,32 Kč, zaokrouhleno 477.490 Kč. Při následujících tarifních hodnotách dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), tedy 946.105 Kč do 12. 7. 2019, 2,382.210 Kč do 11. 10. 2021 a dále 4,188.542 Kč od 12. 10. 2021, jsou tvořeny odměnou (§ 7 AT) za 20 úkonů právní služby, z toho 6 úkonů po 12.100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé 9. 5. 2018, písemné podání ve věci samé 8. 8. 2018, účast na setkání s mediátorem 10. 12. 2018, návrh na rozšíření žaloby 15. 3. 2019), dále 8 úkonů po 17.860 Kč (účast na pěti jednáních 2. 12. 2019, 17. 2. 2020, 7. 6. 2021, 16. 7. 2021, 11. 10. 2021, písemné podání ve věci samé 6.12.2019, 9.9.2021, návrh na rozšíření žaloby 9.4.2020), 5 úkonů po 25.060 Kč účast na jednání 19.1.2022, 28.3.2022, 8.6.2022, 17. 10. 2022, písemné podání ve věci 14.10.2022) dle § 11 odst. 1 AT a 1 úkon po 12.530 Kč dle §11 odst. 2 písm. f) AT (účast na jednání při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku 26.10.2022). Dále jsou tvořeny náhradou hotových výdajů advokáta za uvedených 20 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT v celkové výši 5.800 Kč, vynaloženými cestovními náklady vypočtenými dle předložených kopií technických průkazů, a to za cesty na jednání soudu dne 2. 12. 2019, 17. 2. 2020, 7. 6. 2021, 16. 7. 2021, 11. 10. 2021, 19. 1. 2022, 28. 3. 2022, 8. 6. 2022, ze sídla advokáta ([adresa]) do sídla soudu (Praha – Vršovice) a zpět při použití osobního automobilu, tedy za ujetí celkem [hodnota] km (42 km/1 cesta), při průměrné spotřebě paliva automobilu [značka automobilu] (užívaného do listopadu 2020) 16.9/8.2/11.4 l/100 km a automobilu BMW (užívaného po listopadu 2020) 8.8/6.8/7.5 l/100 km, při průměrné ceně PH za rok 2019 33,1 Kč a sazbě základní náhrady 4,10 Kč dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., při průměrné ceně PH za rok 2020 32 Kč a sazbě základní náhrady 4,20 Kč dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., při průměrné ceně PH za rok 2021 27,2 Kč a sazbě základní náhrady 4,40 Kč dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., při průměrné ceně PH za rok 2022 36,1 a 47,1 Kč/l a sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. v celkové výši 4.850,1 Kč, náhradou za promeškaný čas (cesta [adresa] na 9 jednání soudu po 4 h) tj. 54 půlhodin po 100 Kč, celkem 5.400 Kč dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 82.870,23 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

41. Z rozpočtu státu bylo v průběhu řízení vyplaceno znalečné ve výši 33.275 Kč a 3.267 Kč, celkem tedy 36.542 Kč, znaleckému ústavu Fakultní nemocnice na [adresa], za podaný znalecký posudek a účast na jednání (přiznáno usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 6. 2021, č. j. 16 C 94/2018-225 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2021, č. j. 16 C 94/2018-270, v právní moci dne 15. 9. 2021, a dále usnesením zdejšího soudu ze dne 16 C 94/2018-266, v právní moci dne 15. 9. 2021). Dle § 141 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) platí stát náklady důkazů, které nejsou kryty zálohou. Dle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k poměru úspěchu žalobce (47%) a žalovaného (53%) ve vztahu k celkové výši uplatněného nároku, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výrocích IV. a V. tohoto rozsudku a zavázal žalobce k náhradě nákladů státu ve výši 19.367,26 Kč, žalovaného pak zavázal k náhradě nákladů státu ve výši 17.174,74 Kč.

42. Lhůtu k plnění určil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro určení delší lhůty.

Poučení