16 C 98/2022-52

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vydání věci takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala vydání motocyklu Jawa 250/559-04, [registrační značka], eventuálně zaplacení částky 70 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit České republice státem zálohované náklady řízení na účet Okresního soudu v Trutnově ve výši 1.280 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 25.200 Kč k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18. 5. 2022 domáhala po žalovaném vydání motocyklu Jawa 250/559-04 [registrační značka]. Pro případ, že žalovaný uvedený motocykl již nedrží, domáhala se žalobkyně eventuálním petitem zaplacení částky 70.000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 10. 3. 2021 čj. 10 D 1302/2020-38, soud schválil dohodu o rozdělení pozůstalosti, kdy žalobkyně jako pozůstalá manželka přejímá po zemřelém manželovi [jméno] [příjmení] mimo jiné motocykl Jawa 250/559-04 [registrační značka] ve výlučném vlastnictví [jméno] [příjmení]. Motocykl je dosud evidován v registru vozidel na paní [jméno] [příjmení], tetu [jméno] [příjmení], která zemřela v roce 2007, a dědicem motocyklu se stal [jméno] [příjmení]. V roce 2014 se motocykl dostal do dispozice žalovaného, který se učil automechanikem. Motocykl byl sice pojízdný, ale žalovaný dědečkovi [příjmení] slíbil, že ho zrenovuje. Žalovaný však renovaci motocyklu neprováděl údajně z důvodu, že nemá čas a renovace se stále odkládala. V roce 2018 matka žalovaného, která je zároveň dcerou žalobkyně, paní [jméno] [příjmení] odešla ze společné domácnosti s otcem žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného]. Od tohoto okamžiku došlo ke zkomplikování vztahů mezi vnukem a prarodiči. Žalovaný začal dědovi dělat naschvály, a ačkoli opakovaně vyzýval žalovaného ke vrácení motocyklu, vnuk na výzvy nereagoval. Poslední rok před smrtí dědy pak spolu přestali mluvit úplně, manželovi žalobkyně (dědečkovi) to bylo líto. Do roku 2018 měli dobrý vztah, žalovaný k prarodičům často jezdil, avšak rozchod rodičů žalovaného a vliv jeho otce, kdy prarodičům pan [celé jméno žalovaného] nevrátil půjčku ve výši 250.000 Kč, negativně ovlivnilo vztah žalovaného k prarodičům. Ani po smrti dědečka žalovaný motocykl nevrátil, a to přes výzvy žalobkyně jako jeho manželky. O vrácení byl žalovaný opakovaně vyzýván i cestou právního zástupce žalované. Žalovaný na výzvy nereagoval. Žalobkyně si nechala vypracovat znalecký posudek na odhad obvyklé ceny motocyklu, která je dle znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ke dni vyhotovení posudku 1. 12. 2021 ve výši 49.500 Kč. S ohledem na nárůst cen, je dnešní cena motocyklu ve výši 70.000 Kč. Přiznání této částky pro případ, že motocykl již žalovaný nemá v držení, se žalobkyně domáhá jako eventuality.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí, když se žaloba zakládá na nepravdivých tvrzeních. Je pravdou, že pan [jméno] [příjmení] v roce 2014, tedy v době, kdy bylo žalovanému 15 let, tomuto motocykl zn. Jawa daroval. Motocykl byl ve velmi špatném technickém stavu a nebyl pojízdný. Protože se žalovaný měl začít učit automechanikem, předal mu dědeček [příjmení] motocykl s tím, že si ho má opravit a až mu bude 18 let a bude mít řidičské oprávnění, dodá mu k němu i velký technický průkaz. V letech 2017 až 2018 se vztahy v rodině zhoršily i v důsledku rozchodu rodičů žalovaného. V květnu 2020 děda [jméno] [příjmení] sdělil žalovanému, že si darování rozmyslel a následně se do domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec] dostavil ještě s jedním člověkem a motocykl, který mu žalovaný osobně vydal, si dodávkou odvezl pryč. Od té doby žalovaný předmětný motocykl neviděl. Tuto skutečnost je žalovaný připraven prokázat svědeckou výpovědí svého otce [jméno] [celé jméno žalovaného], který o odvozu motocyklu věděl, ale vzhledem ke špatným vzájemným vztahům se jej neúčastnil a dále výpovědí svědka [jméno] [příjmení], který byl nakládání motocyklu osobně přítomen a pomáhal při něm. Protože žalovaný předmětný motocykl již dva roky nemá v držení, nemůže jej vydat. Nerozumí tomu, z jakého důvodu je alternativně požadována částka 70.000 Kč, ani to, proč by se mělo jednat o náhradu škody. Žalovaný žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci žádnou škodu nezpůsobil, a to ani porušením zákonné ani smluvní povinnosti. Nad rámec výše uvedeného žalovaný dodává, že hodnota starého motocyklu se zásadně liší podle roku výroby, technického stavu a dalších parametrů. Není zřejmé, z čeho znalec vycházel, když nemohl motocykl shlédnout, nad to od podání znaleckého posudku do podání žaloby žalobkyně zcela nepodloženě navýšila znalcem určenou cenu o 41 %. Před podáním žaloby bylo ve výzvě dokonce požadováno 200.000 Kč. Žalovaného velmi mrzí, že na něj z důvodu, že při rozchodu rodičů stál na straně otce, vlastní babička podává tuto nedůvodnou žalobu.

3. Při jednání soudu žalobkyně doplnila tvrzení tak, že žalovaný motocykl nevrátil a pokud jej prodal, je ochotná se s ním domluvit na výši kompenzace. Tvrzení žalovaného, že mu dědeček motocykl daroval, je nemravné. Když šel žalovaný studovat na automechanika, převzal od dědečka pojízdný motocykl s tím, že ho tzv.„ vyšperkuje“. Tvrzení o daru je nepravdivé, žalovaný si o motocykl sám řekl. O tom, že se žalovaný věnoval opravám motocyklů, svědčí, že i další vnuk žalobkyně [jméno] [příjmení] v roce 2015 přivezl k žalovanému k renovaci svůj motocykl Stadion. Motocykl tam byl 3 roky, ale žalovaný na něm nic neudělal. V roce 2018 odešla matka žalovaného a dcera žalobkyně [jméno] z domácnosti od svého partnera (otce žalovaného). V důsledku toho se vztahy v rodině vyhrotily, a proto chtěl [jméno] [příjmení] vrátit svůj motocykl. Ten to ještě stihl, ale dědečkovi [příjmení] už vrácen nebyl s ohledem na kolizi ve vztazích. Pokud jde o alternativní petit, pak u notáře byl motocykl pozůstalými oceněn částkou 0 Kč, ale dle zástupce žalobkyně to tak mohlo být kvůli notářským poplatkům, ale spíše to tak bylo proto, že pozůstalé nevěděly cenu motocyklu, když jej neměly v držení. Určitě nebylo nedobrým úmyslem ze strany žalobkyně v dědickém řízení stanovit cenu motocyklu v částce 0 Kč.

4. Žalovaný při jednání doplnil tvrzení tak, že ačkoli mu dědeček v roce 2014 motocykl daroval, vrátil mu ho v roce 2020, protože chtěl mít klid a nechtěl se s dědečkem dohadovat. Bylo to v květnu 2020. Celých 6 let se dědeček o motocykl nezajímal a to, že mu jej žalovaný vrátil, bylo jenom jeho dobrou vůlí. Za 6 let jej dědeček k vrácení motocyklu nevyzval. Pokud jde o cenu motocyklu, pak žalovaný poukázal na to, že v dědickém řízení byl pozůstalými motocykl oceněn částkou 0 Kč. Licitování žalobkyně o ceně považuje za nemravné.

5. Soud při jednání dne 26. 7. 2022 poučil dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. žalobkyni o nutnosti doplnit skutková tvrzení v tom smyslu, že ještě před zasláním předžalobní výzvy byl žalovaný vyzýván ke vrácení motocyklu a k těmto tvrzením označit důkazy s poučením o následcích nesplnění výzvy soudu.

6. V průběhu řízení žalobkyně doplnila tvrzení tak, že zcela kategoricky vylučuje tvrzení žalovaného o daru motocyklu ze strany [jméno] [příjmení] žalovanému. V roce 2017 matka žalovaného [jméno] [příjmení] odešla ze společné domácnosti, vedené s otcem žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného]. Žalobkyně s manželem řešili nejprve vrácení půjčky panem [celé jméno žalovaného] a motorka a její vrácení se začala řešit až v létě roku 2019. V té době si také svou motorku u žalovaného vyzvedl [jméno] [příjmení]. [příjmení] [příjmení] však motorka vrácena nebyla, ačkoli žalovaného o vrácení motorky opakovaně vyzýval a žádal jí dopravit zpět. Svědek [jméno] [příjmení] by měl vědět, že motorka nebyla žalovanému darována, neboť byl přítomen opakovaným„ opravám“ své motorky a diskusím se žalovaným a rovněž by se mohl vyjádřit k opakovaným upomínkám ze strany dědy [příjmení] i k tomu, že ani po jeho smrti nebyla vrácena. V roce 2019 děda [příjmení] vyzýval vnuka o vrácení motorky a její odvoz do garáže v [obec]. Sám by si pro motorku nejel, neboť věděl, že by ho otec žalovaného pan [celé jméno žalovaného] na pozemek nepustil. [jméno] [příjmení] vnuka vyzýval o vrácení motorky opakovaně až do své smrti s frekvencí cca 1x za čtvrt roku. O těchto výzvách ví [jméno] [příjmení], dcera žalobkyně, která sama vyzývala žalovaného k vydání motocyklu, naposledy v půli září 2020, kdy měl v držení motocykl žalovaný. Pan [anonymizováno] se do své smrti také kamarádil s [jméno] [příjmení], který by měl o výzvách k vrácení vědět. Žalobkyně považuje tvrzení žalovaného o tom, že motocykl vrátil dědečkovi za nepravdivé, má za to, že motocykl se nachází u žalovaného a jestliže v době rozhodování soudu nebude známo, kde se nachází, má žalobkyně z důvodu uplatněného eventuálního petitu nárok coby vlastnice motocyklu na finanční náhradu za věc, kterou již nelze vydat.

7. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané následující skutečnosti:

8. Z technického průkazu (čl. 4 – 6) bylo zjištěno, že motocykl Jawa 250 ccm – 559 [registrační značka] byl vyroben 12. 3. 1963. Jako držitel motocyklu je v žalobkyní předloženém technickém průkaze evidován [jméno] [příjmení] [datum narození]. Ze znaleckého posudku č. 29-1077/ 2021 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 1. 12. 2021 bylo zjištěno, že ocenil předmětný motocykl ke dni vzniku pozůstalosti dne 7. 11. 2020 v částce 49.500 Kč, a to bez fyzického zhlédnutí motocyklu, kdy měl znalec k dispozici pouze 1 ks fotografie (viz čl. 20). Z výzvy k vrácení motocyklu ze dne 8. 6. 2021 (čl. 13) bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k vrácení motocyklu s odůvodněním, že na předchozí výzvy k vrácení nereagoval. Pro případ, že motocykl nebude vrácen, byl žalovaný vyzván k zaplacení náhrady škody, jejíž výše bude dodatečně znalcem určena, nejméně však ve výši 200.000 Kč. Výzvou ze dne 3. 1. 2022 (čl. 14) žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k vrácení motocyklu, případně k zaplacení částky 200.000 Kč.

9. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 10 D 1302/2020 soud zjistil, že manžel žalobkyně [jméno] [příjmení] zemřel dne 7. 11. 2020. [jméno] [příjmení] na základě usnesení zdejšího soudu sp. zn. 18 D 376/2007-22 ze dne 27. 7. 2007 nabyl jako dědic po zůstavitelce [jméno] [příjmení] mimo jiné motocykl Jawa 250 [registrační značka]. Jako držitel motocyklu je v technickém průkazu evidována od 8. 1. 2001 [jméno] [příjmení]. Usnesením zdejšího soudu čj. 10 D 1302/2020-38 ze dne 10. 3. 2021 bylo rozhodnuto o pozůstalosti po [jméno] [příjmení] a byla schválena dohoda pozůstalé manželky [celé jméno žalobkyně] s pozůstalou dcerou [jméno] [příjmení] o vypořádání majetku, patřícího do SJM a o nabytí pozůstalosti mezi ně. Z výlučného majetku zůstavitele nabyla pozůstalá manželka [celé jméno žalobkyně] mimo jiné motocykl Jawa 250, [registrační značka]. Do protokolu v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení] dne 10. 3. 2021 pozůstalá manželka a dcera [jméno] [příjmení] nesporně prohlásily, že motocykl Jawa 250 je aktivem dědictví bez hodnoty, oceněné částkou 0 Kč.

10. Z účastnické výpovědi žalobkyně (čl. 44 p.v.) soud zjistil, že jí mrzí celé řízení, neví proč [jméno] lže. Děda [jméno] žádnou motorku nedal, byl spravedlivý ke všem vnukům. Jméno svědka pana [příjmení] žalobkyně nikdy neslyšela a ani ho nikdy neviděla. Podle ní si ho [jméno] s otcem vymysleli. Všechno bylo v rodině v pořádku, než [anonymizováno] matka odešla od jeho otce. [jméno] je navedený. Pokud jde o cenu motorky, kterou chce od vnuka zaplatit pro případ, že motocykl nevrátí, tak uvedla, že na cenu motorky se informovaly s dcerou. Motorka je veterán a vědel to [jméno] už v době, kdy mu děda motorku dal do opravy. Měla hodnotu tak 100.000 Kč. Před tímto řízením byla v [obec] za znalcem, který podle fotografie motorku ocenil, říkal, že to může být [číslo] – 70.000 Kč. Pokud je dotazována na to, jak byl motocykl oceněn v dědickém řízení, pak znalci, kteří oceňovali majetek, nemohli ocenit motocykl, protože nebyl fyzicky k dispozici. Proto v dědickém řízení po manželovi uvedla, že jeho cena je 0 Kč. [příjmení] [jméno] v době, kdy mu bylo asi 13 let upozornil dědu, že je motorka cenná. Byli v nějakém muzeu a dokonce se tam děda bavil s pánem z muzea, že motorku má. [jméno] pak dědovi nabídl, že mu motorku vylepší, aby lépe jezdila. Když mu děda motorku dával, bylo to na vylepšení, ne na opravu. Motorka byla pojízdná. V té době bylo [jméno] asi 15 let, žalobkyně věděla, že je cenná. V dědickém řízení jí ocenili částkou 0 Kč, protože neměli ani fotografii, podle které by se dala ocenit. Motorku chtěla od vnuka zpět proto, aby se prodala a výnos se rozdělil mezi všechna vnoučata. Manžel si s [jméno] psali emaily a manžel mu napsal, ať motorku vrátí. Podle žalobkyně není pravda, že by si její manžel pro motorku přijel, nejel by k domu pana [celé jméno žalovaného], ten by ho nepustil na pozemek. Manžel žalobkyni nic netajil, měli hezký vztah, měli jen jeden účet. Manžel se přátelil hlavně s panem [příjmení]. Když se motorka dávala k [jméno], manžel na motorce jel, žalobkyně jela za ním v autě a manžela pak přivezla zpět. Byla u toho, když manžel motorku předával [jméno]. Neví, proč vnuk [jméno] řekl, že JAWA byla nepojízdná, on motorkám nerozumí. [příjmení] [jméno] přiznal, že motorku má, tak by se s ním dohodla, ať si jí nechá a s dalšími vnoučaty by se srovnala jinak. Ví, že manžel [jméno] vyzýval k vrácení motorky, ale není schopna říci, kdy to bylo, možná v roce 2018 nebo 2019, přesně si to nepamatuje. Podle ní to bylo emailem, telefon by [jméno] dědovi nezvedl.

11. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] (čl. 31) soud zjistil, že ví o tom, že děda [příjmení] měl motocykl JAWA 250 a kdysi jej odvezl k [jméno], že mu jí opraví. [příjmení] sám také odvezl mopeda k [jméno] k opravě, ale dlouho se nic neopravovalo. Pak se zhoršily vztahy v rodině. [anonymizováno] matka odešla od [anonymizováno] otce, ten jí nic nedal, takže odešla s „ holým zadkem“. Svědek měl strach, aby dostal motorku, tak si pro ni šel a [jméno] mu jí dal. Bál se proto, že [jméno] [celé jméno žalovaného] [anonymizováno] nic nedal, tak měl strach, že když je motorka v objektu pana [celé jméno žalovaného], že by jí taky nedostal. Vzadu v objektu viděl stát i v té době i dědovu motorku Jawa. Děda motorku [jméno] odvezl někdy v roce 2014, to datum si svědek pamatuje, protože to s babičkou a svědkovou matkou dohledávali před dnešním jednáním podle toho, kdy [jméno] chodil na střední školu a učil se automechanikem. Svědek mu pak v roce 2015 nebo 2016 odvezl svého mopeda. O okolnostech, za jakých odvezl děda motocykl [příjmení] [jméno], svědek nic neví, nebyl u toho. Po nějaké době teta [jméno] odešla od pana [celé jméno žalovaného] a ten s nimi přestal mluvit. Babička říkala, že jí pan [celé jméno žalovaného] dluží 250.000 Kč, co mu před tím půjčili na barák. S babičkou a dědou se svědek vídal každý týden, bydlí kousek od sebe. [příjmení] [jméno] se svědek potkával na různých rodinných oslavách, dříve spolu hrávali fotbal. Svědek ví o tom, že děda bratrance [jméno] přes Facebook a telefonicky vyzýval k vrácení motorky asi jednou za půl roku. Svědek byl u telefonátu dědy, kdy mu [jméno] říkal, že mu motorku zpět nedá, že to byl dar. Za života dědy mu motorku nevrátil, pak děda umřel. V dědickém řízení babička motorku přihlásila, chtěla jí ocenit a tak [jméno] vyzývala, ať jí motorku dá. [jméno] říkal, že to byl dar od dědy. Telefonovala i svědkova matka, oběma řekl, že motorku nevrátí. Matka mu také poslala SMS, že si pro motorku přijedou s babičkou, svědek jel s nimi. Otevřel pan [celé jméno žalovaného] s tím, že [jméno] není doma, tak odjeli s prázdnou. To bylo v lednu 2021. Podle svědka děda těžko nesl, že mu [jméno] nechtěl motocykl vrátit. Svědek do dílny za [jméno] nikdy nejezdil. Obě motorky, tedy svědkova i dědova, byly uloženy v takové chaloupce. [příjmení] [jméno] kupoval na svědkovu motorku součástky, snažil se motorku opravit, ale neopravil. Dědovi se před tím, než dal motorku k [jméno], stalo něco s motorem. Termín opravy svědkovy motorky dohodnut nebyl. Svědek neví o tom, že by byl dohodnut termín opravy dědovy motorky. Všichni v rodině i [jméno] se bavili o tom, že je Jawa u [jméno] v opravě. Od dědy věděl, že má Jawa rozbitý motor, že je nepojízdná. O té závadě svědek věděl ještě před tím, než dal děda motocykl do opravy k [jméno]. [příjmení] [jméno] při telefonování s dědou slyšel, že to měl být dar. Dědy se pak svědek ptal, ten říkal, že to dar nebyl, jenom oprava. Děda byl fér a když jednomu něco dal, kompenzoval by to i dalším vnoučatům. Jeho mamce do telefonu pak jednou [jméno] řekl, že je motorka zahrabaná vzadu v chaloupce.

12. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (čl. 32) soud zjistil, že je dcerou žalobkyně. Od rodičů ví, že v roce 2014 byl motocykl JAWA odvezen k [jméno], bylo to v době, kdy nastoupil do učení a snažil se motorku opravit, spíš zrenovovat. Měl mu pomoci nějaký soused. Když se [jméno] motorka dávala, byla pojízdná. Svědkyně ví, že tam zlobila baterie, která se měla vyměnit. O žádné fatální vadě na motocyklu svědkyně neví. V roce 2017 odešla sestra svědkyně od svého partnera pana [celé jméno žalovaného] a narušily se vztahy v rodině. Kvůli sestře rodiče panu [celé jméno žalovaného] půjčili 250.000 Kč, které jim však nevrátil. Svědkyně ví o tom, že i její syn [jméno] měl u [anonymizováno] na opravu. Když mu syn volal, že chce moped zpět, bez problémů mu jej [jméno] vrátil. Ve stejné době, kdy žádal vrátit moped její syn, chtěl otec vrátit JAWU a začal k tomu žalovaného vyzývat. S rodiči a nyní po smrti s matkou je svědkyně prakticky v každodenním kontaktu, takže o tom věděla. Na dědovy výzvy začal [jméno] tvrdit, že mu motocykl děda daroval. Svědkyně si myslí, že to není pravda, protože kdyby tomu tak bylo, tak by mu jí děda dal i se všemi doklady a určitě by napsali smlouvu. [jméno] navíc nebyl pokrevní vnuk dědy a spolu se svým otcem jsou tak chytří, že kdyby k darování opravdu došlo, přiměli by otce k sepisu písemné smlouvy. Motocykl byl uložený v takové chaloupce vedle baráku pana [celé jméno žalovaného] JAWA byla nejprve v zadní místnosti, pak byla přestěhovaná přímo do chodby a svědkyně kolem ní chodila na nehty ke své sestře. Takto motocykl JAWA v chaloupce u pana [celé jméno žalovaného] viděla svědkyně naposledy v dubnu 2017. Od taťky měla svědkyně informace, že [jméno] kvůli vrácení motorky volal jednou za 2 až 3 měsíce. Když otec náhle zemřel na Covid, dozvěděla se svědkyně od pana [příjmení], se kterým se otec kamarádil, že v té době děda žádal [jméno] o vrácení motorky. Pan [anonymizováno] byl na rozptylu otce a ptal se, proč tam není i [jméno]. Řekli mu, že nebyl pozván kvůli problémům s motorkou. [jméno] jim po smrti dědy řekl, že motorku vrátí, pak že je zahrabaná, že jí musí vyhrabat a pak, že je darem. Svědkyně ví o tom, že v září 2020 [jméno] dědovi říkal, že mu motorku nevrátí, že mu jí děda dal. To jí řekl sám otec. V lednu 2021 psala svědkyně [jméno] [příjmení], že si pro motocykl přijede. Po zazvonění na dům pana [celé jméno žalovaného] jim pan [celé jméno žalovaného] řekl, že [jméno] není doma, tak odjeli. V dědickém řízení museli majetek ocenit, a protože neměli k dispozici motorku, paní notářka jim řekla, že není podle čeho nacenit a že s tím ještě budou mít starosti, tak vznikla cena uvedené v dědickém řízení ve výši 0 Kč. Svědkyně uvedla, že nebyla přítomna předání motocyklu JAWA dědou [jméno], ani když se domlouvali, co má s motocyklem dělat. Nebyla ani osobně u žádného jejich telefonátu. Otec jí jen ukazoval v telefonu, že mu volal. Vše co řekla, bylo zprostředkované od otce. Svědkyně ví o tom, že 2 možná 3 roky před tím, než dal otec motocykl v roce 2014 k [jméno], na motorce jezdil. Podle ní na motorce dojel i k [jméno]. Kdyby si otec od [anonymizováno] odvezl, určitě by to svědkyni řekl.

13. Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalovaného] (čl. 33) soud zjistil, že je otcem žalovaného. O motocyklu ví, že ho syn dostal od dědy [příjmení] někdy v 9. třídě. Děda mu řekl, že až bude starší, dá mu k tomu i papíry. Bylo to v roce 2014. Děda mu motorku daroval protože, že je syn stejně jako on blázen do motorek. Motorka byla u nich zaparkovaná asi 6 let. Soused, který se věnuje veteránům, říkal, že kdyby k tomu byly papíry, dá se dát motorka na veteránská čísla. Někdy začátkem léta 2020 asi pan [příjmení] přijel pro motorku a syn mu jí dal. Svědek s [anonymizováno] spolu dlouho nemluvili, měli s panem [příjmení] u nich doma fyzický konflikt. Asi dva roky na to v roce 2017 [anonymizováno] matka a svědkova partnerka odešla ze společné domácnosti. Svědek je přesvědčen, že děda [příjmení] motorku synovi daroval, protože kdyby tomu tak nebylo, tak by svědek dovodil, že po konfliktu mezi nimi v roce 2015 už by [anonymizováno] nedovolil, aby u svědka doma měli motorku uskladněnou. Takhle tam byla motorka až do roku 2020. [jméno] k dědovi a babičce dál jezdil. Jednou před ním svědka hanili, on se ho zastal a přestal k nim jezdit. Pokud jde o okolnosti, kdy syn motorku vrátil zpět dědovi, tak v té době byl svědek doma. Na návštěvě u nich byl pan [příjmení], svědkův známý a kolega. Seděli na terase a pili kafe. Pan [anonymizováno] přijel s dodávkou a nějakým chlapem, kterého nezná. Svědek jim jenom otevřel a odešel pryč, nechtěl u toho být a dohadovat se s nimi. Syn mu potom motorku JAWA dal. Syn neříkal nic o tom, že by se s dědou dopředu na vracení domluvili. Prostě ten den byli všichni doma. Byli venku na terase a pan [příjmení] v tom přijel a zazvonil. Motorka byla ve spodním baráku, svědek byl na terase horního baráku. Podle svědka nebyla návštěva pana [příjmení] plánovaná. Syn mu motorku vydal, svědek nebyl u toho, když se nakládala. Pan [anonymizováno] šel s motorkou synovi pomoct, naložit jí a vyndat z té chaloupky, kde byla 6 let. Svědek motorku nijak neřešil, nesměroval syna k tomu, aby si řekl o doklady. [příjmení] [příjmení] matkou spolu nejsou v kontaktu, syn bydlí u něho, respektive v malém spodním domku, který je teď už jeho. V chalupě byla kromě Jawy ještě svědkova motorka a dlouhou dobu tam byl moped, který [jméno] s [jméno] [příjmení] rozebírali ještě na základce. [jméno] si ho pak odvezl. Svědek popřel, že by mu [příjmení] na dluh vůči exekutorovi, vzniklému vůči bývalé manželce, cokoli dali nebo půjčili. Ve vztahu k motorce JAWA 250 svědek dále uvedl, že měla rezavou nádrž zevnitř, svědek slyšel, že na ní pan [příjmení] jezdil na houby. Synovi ji dovezl na vozíku, neviděl jej na motorce jezdit.

14. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] (čl. 33 p.v.) soud zjistil, že je kamarádem otce žalovaného. S panem [jméno] [celé jméno žalovaného] spolu kdysi pracovali, jsou spolu v kontaktu a svědek jej často navštěvuje v [obec]. Dávali si při návštěvě kafe, v létě na terase a v zimě v garáži. Někdy v květnu 2020 u nich byl svědek na kafi, seděli na terase a přijel [anonymizováno] děda s nějakým pánem. Přijeli s bílou dodávkou, svědek myslí, že to byl tranzit. Děda chtěl motorku, kterou před tím dal [jméno]. U toho [jméno] říkal, že je parchant nevděčnej. [jméno] se s ním nedohadoval, svědek jim pomáhal dát motorku do transitu. [anonymizováno] dědu viděl prvně v životě a ani toho pána, co s ním přijel, svědek nezná. Když si děda motorku odvezl, říkal [jméno], že mu jí sice děda dal, ale že se s ním nechtěl dohadovat. Jak dlouho měl [jméno] motorku u sebe a kdy jí dostal, to svědek neví. Ví, že to bylo docela dlouho, ale není schopen to upřesnit. Motorka byla umístěná v té chaloupce, když si pro ní děda přijel, svědek čekal v předsíňce, [jméno] šel dovnitř a vytahoval jí ven. Svědek mu pak pomáhal naložit motorku do auta. [anonymizováno] děda s tím pánem neměli nájezdy pro motorku, takže se musela vzít za řídítka a přední kolo, pak za zadní kolo a takto se to nakládalo ve třech s tím pánem. Když motorku nakládali, pan [jméno] [celé jméno žalovaného] u toho nebyl, říkal, že u toho být nechce, že měl se tchánem konflikt, že snad na něj vzal kladivo a že ho už nechce vidět.

15. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] (čl. 44) soud zjistil, že s [anonymizováno] se zná velmi dobře, chodili spolu do stejné školy. S panem [příjmení] měl přátelský vztah, nějakou dobu pro něj pan [příjmení] pracoval. O věci svědek ví, že pan [příjmení] dal vnukovi do opravy motocykl JAWA. Motocykl viděl před 5 nebo 10 lety, možná ještě déle. Ví, že si pan [příjmení] koupil skútr, protože JAWA byla nepojízdná a nefunkční. Neví, co bylo na motorce nefunkční. Před 2 lety úzce spolupracoval s panem [příjmení] při výstavbě lanovky v [obec]. V rámci kuřácké přestávky mu svědek navrhl, jestli by mu motorku neprodal, až bude pojízdná. Na ničem se ale nedohodli, svědek neví, kdy měla být motorka opravená. Pan [anonymizováno] se prodeji nebránil, ale nic dalšího si nedomluvili. Bylo to na podzim, nebyla motorkářská sezóna, takto pro svědka nebylo aktuální. Potom pan [příjmení] náhle zemřel. Svědek věděl, že je motorka JAWA pana [příjmení], ten mu nesvěřil, že by ji někomu daroval.

16. Po zhodnocení všech provedených důkazů samostatně a ve vzájemných souvislostech soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

17. Podle § 1040 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby jí vydal.

18. V daném případě se žalobkyně domáhá žalobou, aby soud uložil žalovanému za povinnost vydat jí jako vlastníkovi motocykl Jawa 250 [registrační značka] a pro případ, že jej již žalovaný nedrží, aby jí vyplatil částku 70.000 Kč jako hodnotu uvedeného motocyklu, když tato částka vychází ze znaleckého posudku [anonymizována dvě slova], respektive ke dni podání žaloby byla vzhledem k obecnému růstu cen žalobkyní navýšena.

19. Žalovaný se v řízení od počátku konstantně brání, že motocykl již nemá ve svém držení, když ačkoli jej od dědečka [příjmení] v roce 2014 dostal darem, dobrovolně mu jej v květnu 2020 vrátil.

20. Soud v souladu s ustálenou judikaturou, kdy pro žalobkyni je nemožné poskytnout důkaz o tom, že v době zahájení řízení je žalovaný držitelem uvedeného motocyklu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 795/2022 ze dne 14.4.2022), poučil žalovaného o tom, že ke svým tvrzením, že držbu (detenci) pozbyl, musí označit důkazy. Žalovaný tak učinil a k prokázání své obrany v tom smyslu, že již není držitelem uvedeného motocykl, označil důkazy výslechy svědků [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení]

21. Žalobkyně a její dcera [jméno] [příjmení] shodně tvrdily, že byl v roce 2014 motocykl JAWA pojízdný, žalobkyně dokonce při své výpovědi učinila nové tvrzení, a to že při předání motocyklu vnukovi byla osobně přítomna, když před ní jel manžel na motocyklu k vnukovi a ona za ním autem. Toto tvrzení žalobkyně je však tvrzením novým, učiněným až po koncentraci řízení. Navíc syn [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] v rozporu s ním uváděl, že byl motocykl nepojízdný, měl něco s motorem a shodně tak kamarád zůstavitele pan [jméno] [příjmení] shodně uvedl, že motocykl byl v té době nefunkční a nepojízdný. Shodně o stavu motocyklu vypovídal otec žalobce pan [celé jméno žalovaného], který uvedl, že motocykl byl v roce 2014, kdy jej děda daroval [jméno] nepojízdný a přivezl jej na vozíku. Soud s ohledem na shora uvedené zásadní rozpory v tvrzení žalobkyně ohledně stavu motocyklu v roce 2014 dospěl k závěru, že neprokázala své tvrzení o pojízdnosti motocyklu. Toto tvrzení dle soudu nebylo zásadní, avšak má vliv na posouzení věrohodnosti dalších provedených důkazů a z nich učiněných skutkových a právních závěrů. Svědek [jméno] [příjmení] při výslechu k dotazu soudu uvedl, že před jednáním s matkou a babičkou dohledávali společně data.

22. Žalobkyně, její dcera [jméno] [příjmení], vnuk [jméno] [příjmení] i pan [jméno] [příjmení] shodně popřeli, že by měli povědomí o tom, že by pan [jméno] [příjmení] motocykl daroval žalovanému. Žalobkyně uvedla, že měli s manželem hezké manželství a že by jí o tom určitě řekl. Dcera žalobkyně pak uvedla, že kdyby skutečně došlo k darování, děda by napsal smlouvu. K těmto tvrzením soud uvádí, že žádným z provedených důkazů nebyla prokázána. Předně je třeba připomenout, že motocykl nebyl součástí společného jmění manželů [příjmení], ale byl ve výlučném vlastnictví manžela žalobkyně, k tomu aby jej daroval třetí osobě, nebyl tedy třeba souhlas žalobkyně a nemusela o tom vědět. V době předání motocyklu do dispozice žalovaného mu bylo necelých 15 let, s ohledem na věk nemohl mít na uvedený motocykl o objemu 250 cm3 řidičský průkaz a vzhledem k tomu, že ani v roce 2014 nebyl formálně učiněn přepis motocyklu na [jméno] [příjmení], ačkoli v dědictví jej nabyl již v roce 2007, zřejmě nebyl [jméno] [příjmení] přehnaným formalistou. Skutečnost, že motocykl byl od roku 2014 nejméně do roku 2019 (v té době měl dle neprokázaných tvrzení [jméno] [příjmení] začít vyzývat vnuka k vrácení motorky) bez jakéhokoli zájmu jeho vlastníka a jeho případných právních nástupců v dispozici žalovaného, dle soudu podporuje spíše tvrzení a obranu žalovaného, byť nebyla darovací smlouva uzavřena písemně. Bez ohledu na to, zda byl motocykl v dispozici žalovaného na základě darování či dohodě o opravě (jak vypověděl vnuk [jméno] [příjmení]) či renovaci (jak vypověděla [jméno] [příjmení] a žalobkyně), dle soudu žalovaný prokázal svou obranu, že motocykl na výzvu svého dědy z kraje léta 2020 dědovi [jméno] [příjmení] vrátil. Tento závěr soud učinil především z toho, že tvrzení žalovaného je od počátku řízení konstantní a bylo prokázáno svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení]. V té soud neshledal žádné vnitřní rozpory a na rozdíl od svědků na straně žalobkyně – rodinných příslušníků, nebylo prokázáno, že by byl svědek [příjmení] před podáním výpovědi kýmkoli instruován k jejímu obsahu. Skutečnost, že žalobkyně ani její rodinní příslušníci neznají pana [příjmení] a mají pochybnosti o tom, že si děda motocykl odvezl, protože jim o tom neřekl, ve světle jejich rozporných výpovědí nemůže vést k závěru o tom, že svědek [příjmení] vypovídal nepravdivě a účelově. Takový závěr by mohl soud případně učinit ve vztahu k výpovědi [jméno] [celé jméno žalovaného], který je otcem žalovaného, avšak svědek [příjmení] nemá k účastníkům žádnou příbuzenskou vazbu a jeho výpověď není v rozporu s dalšími provedenými důkazy. Žalobkyně dle soudu tvrdila, že před svou smrtí [jméno] [příjmení] vnuka vyzýval k vrácení motocyklu, avšak žádný přímý důkaz o tom soudu nepředložila, její dcera [jméno] a vnuk [jméno] zcela obecně vypovídali, že měli od dědy informaci, že tomu tak bylo. [jméno] [příjmení] ani jeho matka [jméno] [příjmení] nebyli osobně přítomni hovorům mezi dědou a vnukem [jméno], [jméno] [příjmení] pouze viděla v mobilu výpis hovorů mezi nimi. Pokud vnuk [jméno] slyšel část hovoru, kde [jméno] dědovi říkal, že motorka byl dar, pak taková výpověď dle soudu podporuje obranu žalovaného. Nicméně bez ohledu na to, zda byl motocykl darován žalovanému jeho dědou či mu byl přenechán do dispozice na dobu nejméně 5 let bez jakéhokoli zásahu vlastníka k opravě či renovaci, má soud za prokázáno, že na výzvu manžela žalobkyně byl motocykl [jméno] [příjmení] vrácen a žalovaný jej nemá v držení. Z těchto důvodů, kdy vzal soud obranu žalovaného za prokázanou, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby nevyplýval shora uvedený skutkový stav a z něj učiněný právní závěr z provedených důkazů, pak dle soudu není na místě vyhovět ani eventuálnímu žalobnímu žádání. Žalobkyně pro případ, že motocykl již není v moci žalovaného, navrhla, aby mu bylo uloženo zaplatit jí hodnotu uvedeného motocyklu, a to ve výši 70.000 Kč. Dle soudu žalobkyně se svou dcerou jako pozůstalé po [jméno] [příjmení] v dědickém řízení učinily nesporně zcela jasné prohlášení o tom, že je motocykl bezcenný (viz. citace protokolu ze dne 10. 3. 2021, sepsaného před notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení]). Jestliže se pak k této skutečnosti žalobkyně v tomto řízení vyjadřovala tak, že motocykl nemohl být oceněn znalcem, neboť fyzicky nebyl k dispozici, dle soudu je s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi takové vyjádření zcela nevěrohodné, neboť soudní znalce je schopen podle popisu věci a dokladů k ní (např. technický průkaz) učinit odpovídající závěry k posouzení obvyklé ceny. Nadto sama žalobkyně uvedla v průběhu řízní, že po návštěvě výstavy v roce 2013 nebo 2014 si byli vědomi, že motocykl Jawa je cenný (nejméně 100.000 Kč) a může být veteránem. Ostatně stejně nevěrohodné je vyjádření svědkyně [příjmení] o tom, že hodnotu 0 Kč jim poradila notářka, vykonávající funkci soudního komisaře. Soud má za to, že se v dané věci jeví přesvědčivější možná motivace žalobkyně a její dcery jako pozůstalých k nenavyšování nákladů pozůstalostního řízení o cenu motocyklu. Pokud žalobkyně tedy před soudem v dědickém řízení prohlásila, že je motocykl bezcenný, ačkoli již v roce 2014 měla sama představu o hodnotě ve výši 100.000 Kč, pak i pro případ, že by soud učinil skutkový závěr o tom, že motocykl sice již není v držení žalovaného a současně že nebyl vrácen manželu žalobkyně a tedy má žalobkyně právo na hodnotu odpovídající nevydané věci nyní v jejím vlastnictví, pak stanovení jakékoli částky je dle soudu v rozporu s dobrými mravy a žalobkyně by ani v případě eventuálního petitu nebyla úspěšná.

24. Vzhledem k výše uvedenému závěru soud proto pro nadbytečnost zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování o znalecký posudek k ocenění motocyklu Jawa 250.

25. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud v této věci nese náklady za svědečné svědka [jméno] [celé jméno žalovaného] ve výši 1.280 Kč. Protože v tomto řízení byl žalovaný zcela úspěšný, soud uložil neúspěšné žalobkyni za povinnost zaplatit České republice zálohované náklady řízení v podobě svědečného ve shora uvedené výši tak, jak je ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.

26. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci byl úspěšný žalovaný, proto má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovanému byla přiznána paušální odměna za 6 úkonů právní pomoci, které učinil prostřednictvím svého zástupce (příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě ze dne 12. 7. 2022, účast při jednání soudu dne 26. 7. 2022, účast při jednání soudu dne 15. 9. 2022 přesahující 2 hodiny a účast při jednání soudu dne 8. 11. 2022) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., když soud vycházel z hodnoty eventuálního petitu, tedy punkta 70.000 Kč. Tato odměna pak činí 23.400 Kč (odměna za 1 úkon právní služby činí 3.900 Kč) Kč. Dále má žalovaný nárok na přiznání paušální náhrady hotových výloh za 6 úkonů právní služby po 300 Kč Náklady právního zastoupení proto činí částku 25.200 Kč a tato je splatná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného.

27. Lhůty k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.

Poučení