16 CO 128/2022 - 241

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobců: a) [titul] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [příjmení] bytem [adresa] proti žalovaným: 1) [anonymizováno] - [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] 2) [anonymizována čtyři slova], [IČO] sídlem [adresa] obě zastoupené advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení mzdy a odměny jednatele o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve [obec] – pobočka ve [obec] ze dne 25. 1. 2022, č. j. 19 C 34/2021-191, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, pokud jím byla první žalovaná zavázána zaplatit žalobci a) částku 54 243 Kč s příslušenstvím, mění tak, že žaloba se v této části zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, pokud jím byla druhá žalovaná zavázána zaplatit žalobci a) částku 54 243 Kč s příslušenstvím, a v odstavci II. výroku, pokud jím byla druhá žalovaná zavázána zaplatit žalobci a) částku 236 531 Kč s příslušenstvím, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. výroku, pokud jím byla druhá žalovaná zavázána zaplatit žalobci a) částku 22 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne [datum] do zaplacení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu postupuje Krajskému soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci III. výroku potvrzuje.

V. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavcích IV. až VIII. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalovaným 1) a 2) povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci a) částku 54 243 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 047 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 18 150 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 18 046 Kč od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku), žalovanou 2) zavázal zaplatit žalobci a) částku 259 211 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 967 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 9 % ročně z částky 18 006 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 18 109 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 18 085 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 18 060 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 18 033 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 18 060 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 18 033 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 18 060 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 18 297 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 18 853 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 18 070 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 18 898 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 22 680 Kč od [datum] do zaplacení (odstavec II. výroku), žalovanou 1) zavázal zaplatit žalobci b) částku 29 352 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 784 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 9 784 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 9 784 Kč od [datum] do zaplacení (odstavec III. výroku), žalovanou 2) zavázal zaplatit žalobci b) částku 127 192 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 784 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 9 % ročně z částky 9 784 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 9 784 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 9 784 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 9 784 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 9 784 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 9 784 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 9 784 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 9 784 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 9 784 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 9 784 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 9 784 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky 9 784 Kč od [datum] do zaplacení (odstavec IV. výroku), současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (odstavce V. a VIII. výroku).

2. Žalobou (změněnou se souhlasem okresního soudu) se žalobce a) domáhal po žalovaných 1) a 2) společně a nerozdílně zaplacení částky 54 243 Kč s příslušenstvím a po žalované 2) zaplacení částky 259 211 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] byl zaměstnán u žalované 1) se sjednaným druhem práce„ řízení technického oddělení a ekonomie“. Podle přílohy [číslo] smlouvy o prodeji části závodu uzavřené mezi žalovanou 1) a žalovanou 2) došlo s účinnosti ke dni [datum] k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu žalobce a) z žalované 1) jako dosavadního zaměstnavatele na žalovanou 2) jako přejímajícího zaměstnavatele. Nadto byla (z pohledu ustálené judikatury nadbytečně) mezi žalobcem a) a žalovanou 2) uzavřena dne [datum] pracovní smlouva s prakticky totožným druhem práce„ řízení technického provozu a ekonomie“. Za období předcházející přechodu práv a povinností nebyla žalobci a) zaplacena mzda za měsíce leden [rok] až březen [rok] celkem ve výši 54 243 Kč Tyto mzdové nároky žalobce a) uplatňoval společně a nerozdílně po obou žalovaných, a to s ohledem na ustanovení § 2177 odst. 1 věty první a druhé o. z., dále s odkazem na ujednání o odpovědnosti za škody podle čl. 4 a čl. 6 smlouvy o prodeji části závodu a konečně s ohledem na společnou odpovědnost při nedodržení informační povinnosti podle § 339 odst. 1 zákoníku práce. Nerozlučné společenství obou žalovaných odůvodňuje dle žalobce a) také skutečnost, že i po účinnosti smlouvy o prodeji části závodu byly některé mzdové nároky za dobu před [datum] (mzda za říjen a listopad [rok]) uspokojovány žalovanou 1), zatímco mzdu za duben [rok] žalobci a) zaplatila žalovaná 2). Dále se žalobce a) domáhal po žalované 2) zaplacení mzdy za měsíc září [rok] a za měsíce listopad [rok] až říjen [rok] celkem ve výši 236 531 Kč a zaplacení„ jednatelské odměny“ za měsíce listopad a prosinec [rok] a za měsíce květen [rok] až srpen [rok] celkem ve výši 22 680 Kč, s tím, že od [datum] vykonával pro žalovanou 2) práci toliko na základě smlouvy o výkonu funkce jednatele se sjednanou odměnou 5 000 Kč měsíčně.

3. V rámci společného řízení se žalobce b) žalobou (změněnou se souhlasem okresního soudu) domáhal na samostatném skutkovém základě po žalované 1) zaplacení částky 29 352 Kč s příslušenstvím a po žalované 2) zaplacení částky 127 192 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že byl zaměstnán u žalované 1) do [datum] jako zámečník na základě dohody o provedení práce ze dne [datum]. Žalobci b) nebyla zaplacena mzda, resp. odměna z dohody o provedení práce za měsíce leden [rok] až březen [rok] celkem ve výši 29 352 Kč Tyto nároky žalobce b) uplatňoval pouze po žalované 1), neboť nebyl uveden v příloze č. 4 shora uvedené smlouvy o prodeji části závodu uzavřené mezi žalovanou 1) a žalovanou 2), tj. v seznamu zaměstnanců, u kterých docházelo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Následně na základě dohody o provedení práce ze dne [datum] byl žalobce b) zaměstnán jako zámečník u žalované 2) do [datum] a domáhal se po žalované 2) zaplacení mzdy, resp. odměny z dohody o provedení práce za měsíc září [rok] a za měsíce listopad [rok] až říjen [rok] celkem ve výši 127 192 Kč.

4. Žalované s žalobou nesouhlasily, přičemž nejprve ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] namítaly, že pohledávky žalobce a) byly uspokojeny žalovanou 2) již před podáním žaloby vyplacením částky 348 845 Kč v hotovosti, jak vyplývá z pokladního dokladu ze dne [datum]. Poté u jednání před okresním soudem žalovaná 2) tvrdila, že žalobci a) prodala vozidlo [anonymizována dvě slova] za kupní cenu 348 845 Kč a že dohodou došlo k započtení vzájemných pohledávek, tj. pohledávky žalované 2) z kupní smlouvy a předmětných pohledávek žalobce a). Dále žalované namítaly, že u žalobce a) došlo k nepřípustnému souběhu pracovního poměru a výkonu funkce jednatele.

5. Pohledávky žalobce b) obě žalované„ odmítaly jako neexistentní“. Pro případ, že by pohledávky žalobce b) byly shledány„ existentní“, uplatnila žalovaná 2) námitku započtení vzájemné pohledávky vůči žalobci b) z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 1 183 000 Kč spočívajícího v užívání blíže specifikovaného bytového a nebytového prostoru v obci [obec] (včetně služeb – elektrické energie a vytápění) bez právního důvodu za dobu od [datum] do [datum], která je předmětem jiného řízení vedeného před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka].

6. Žalobce a) popřel, že by mu byla vyplacena v hotovosti částka 348 845 Kč a že by akceptoval nabídku žalované 2) na prodej vozidla [anonymizována dvě slova]. Tvrdil, že pokladní doklad ze dne [datum] podepsal pod nátlakem jednatele žalované 2) [titul] [jméno] [příjmení] a že k žádnému předání hotovosti ani prodeji vozidla ve skutečnosti nedošlo. Naopak žalovaná 2) předmětné vozidlo již v lednu [rok] prostřednictvím [jméno] [příjmení] jako zprostředkovatele prodala třetí osobě ([jméno] [příjmení]). K souběhu pracovního poměru a výkonu funkce jednatele nedošlo, neboť jednatelská odměna byla sjednána až poté, co byl rozvázán pracovní poměr.

7. Žalobce b) v reakci na kompenzační námitku žalované 2) uvedl, že pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je„ smyšlená“, protože existovala dohoda o bezplatném užívání předmětných nemovitostí až do [datum]. Navíc započtení pohledávky zaměstnavatele vůči zaměstnanci je v rozporu se zákoníkem práce.

8. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce a) na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] vykonával pro žalovanou 1) práci řízení technického provozu a ekonomie, přičemž stejnou práci vykonával pro žalovanou 2) na základě pracovní smlouvy uzavřené dne [datum], a to v období od září [rok] do října [rok]. Od listopadu [rok] do srpna [rok] měl na základě manažerské smlouvy nárok na úhradu odměny jednatele podle § 59 zákona o obchodních korporacích. V posledně uvedeném období již žalobce a) nevykonával pro žalovanou 2) práci v pracovním poměru, proto nedošlo k souběhu funkcí. Mzdovými listy, pracovními smlouvami, zápočtovými listy, kartami zaměstnance a potvrzeními o zdanitelných příjmech bylo prokázáno, že za období od ledna [rok] do října [rok] vznikly žalobci a) mzdové nároky ve výši 54 243 Kč a dále nárok na odměnu jednatele za období od listopadu [rok] do srpna [rok] ve výši 259 211 Kč, celkem nároky ve výši 313 454 Kč, které nebyly dosud uspokojeny. Jedinou obranou žalovaných byla v podstatě toliko námitka započtení, resp. tvrzení o úhradě mzdových nároků a odměny jednatele v souvislosti s prodejem vozidla [anonymizována dvě slova]. Podle názoru okresního soudu k započtení nedošlo. Žalovaná 2) nepředložila písemnou kupní smlouvu ani fakturu [číslo] která se měla týkat prodeje vozidla. Naopak z dalších provedených důkazů vyplývá, že předmětné vozidlo bylo žalovanou 2) prodáno třetí osobě ([jméno] [příjmení]) dne [datum] na základě písemné kupní smlouvy za částku 110 000 Kč a že následně byl proveden zápis v registru vozidel, s tím, že od [datum] byl evidován jako vlastník vozidla [jméno] [příjmení]. Žalovaná 2) dne [datum] zaslala na účet žalobce a) částku 110 000 Kč, kterou žalobce a) obratem vrátil žalované 2) na její účet. Okresní soud proto dospěl k závěru, že k žádnému prodeji vozidla mezi žalovanou 2) a žalobcem a)„ fakticky nedošlo“ a tedy ani k tvrzenému započtení. Žalobě tudíž vyhověl a žalované 1) a 2) zavázal k zaplacení částky 54 243 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a to společně a nerozdílně s ohledem na smlouvu o prodeji části podniku, podle které byl žalobce a) uveden v seznamu převedených zaměstnanců. Dále žalované 2) uložil povinnost zaplatit žalobci a) jednatelskou odměnu ve výši 259 211 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

9. Žalobce b) vykonával závislou práci pro žalovanou 1) a následně pro žalovanou 2). Podle mzdových listů a potvrzení o zdanitelných příjmech žalobci b) vznikl nárok na mzdu za období leden až březen [rok] vůči žalované 1) ve výši 29 352 Kč a za období od září [rok] do října [rok] ve výši 127 192 Kč vůči žalované 2). Jedinou obranou žalovaných byla kompenzační námitka vzájemné pohledávky žalované 2) vůči žalobci b) z titulu bezdůvodného obohacení, která nebyla doložena žádnými důkazy, přičemž žalobce 2) tuto pohledávku popřel. Podle názoru okresního soudu se jedná ve smyslu § 1987 o. z. a § 144a odst. 4 zákoníku práce o pohledávku nejistou a neurčitou, proto k námitce započtení nepřihlížel a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

10. Proti rozsudku okresního soudu podaly odvolání obě žalované, které namítaly, že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávný je zejména skutkový a právní závěr okresního soudu, že pohledávka žalobce a) nebyla uspokojena. Mezi žalovanou 2) a žalobcem a) bylo dohodnuto, že žalobci a) bude odprodáno vozidlo [anonymizována dvě slova] za kupní cenu odpovídající výši pohledávky žalobce a) a že z takto obdržené kupní ceny žalovaná 2) uhradí žalobci a) jeho pohledávku. K tomuto došlo, což si obě strany potvrdily podpisy na pokladních dokladech, přičemž vozidlo bylo po celou dobu v dispozici žalobce a), který jej užíval. Tvrzení žalobce a), že pokladní doklady podepsal pod nátlakem, je nepravdivé a ryze účelové. Faktura [číslo] která se týkala prodeje vozidla, byla soudu prvního stupně předložena samotným žalobcem a) a byla provedena k důkazu, jak vyplývá z protokolu o jednání ze dne [datum]. K uzavření smlouvy o prodeji vozidla ze dne [datum] s [jméno] [příjmení] jako kupujícím žalovaná 2) nikoho nezmocnila. V době, kdy bylo vozidlo na základě ústní dohody prodáno žalobci a), byla žalované 2) vlastníkem vozidla. Nesprávné je i posouzení kompenzační námitky vůči pohledávce žalobce b). Při aplikaci ustanovení § 144a zákoníku práce je třeba vzít v úvahu ostatní rozhodné skutečnosti, pro které nelze aplikovat zákaz započtení pohledávky zaměstnavatele vůči zaměstnanci. Předně pracovněprávní vztah žalobce b) skončil několik let před zahájením řízení. Pohledávka žalované 2) z titulu bezdůvodného obohacení nemá základ v pracovněprávním vztahu. Žalovaná 2) vznesla kompenzační námitku v řízení před soudem, v takovém případě je způsobilou k započtení i pohledávka nejistá či sporná, neboť kdo jiný než soud je schopen o takové pohledávce rozhodnout. Uvedené platí o to více za situace, kdy žalovaná 2) pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení uplatnila vůči žalobci b) v jiném soudním řízení. Žalované 2) reálně hrozí, že by byla nucena uhradit žalobci b) žalovanou částku a následně poté, co jí bude jiným soudem přiznán nárok z titulu bezdůvodného obohacení vůči žalobci b), již nemusí být z čeho tento dluh uspokojit, protože žalobce b) je jinak nemajetný, případně se jím může stát. Žalované navrhovaly, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žaloby v plném rozsahu zamítl.

11. Žalobci navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznili, že ve vztahu k žalobci a) žalované nejprve tvrdily, že mu byla vyplacena v hotovosti částka 348 845 Kč, teprve následně začaly tvrdit uzavření dohody o úhradě veškerých mzdových nároků prodejem vozidla [anonymizována dvě slova], resp. zápočtem. Existence takové dohody ani zápočtu ovšem prokázána nebyla. Nadto započtení pohledávky zaměstnavatele vůči zaměstnanci není podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 238/2019 a sp. zn. 21 Cdo 3557/2019 možné. Obdobně to platí i o kompenzační námitce ve vztahu k pohledávce žalobce b). Dále se vyjádřili k nevěrohodnosti svědka [titul] [jméno] [příjmení]. Poukázali na nesprávnost nákladových výroků s tím, že okresní soud nesprávně odměnu za zastupování žalobců snížil o 20 % dvakrát.

12. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalovaných proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je z převážné části důvodné, byť z poněkud jiných než žalovanými uplatněných důvodů.

13. Podle § 2175 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2018 (dále jen„ o. z.“), koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží. O koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu.

14. Podle § 2175 odst. 2 o. z. koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele.

15. Podle § 2183 o. z. ustanovení tohoto pododdílu se obdobně použijí i na jiné převody vlastnického práva k závodu a na prodej nebo jiný převod části závodu tvořící samostatnou organizační složku 16. Podle § 338 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 5. 2018 (dále jen„ zákoník práce“), k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.

17. Podle § 338 odst. 2 zákoníku práce dochází-li k převodu činnosti zaměstnavatele nebo části činnosti zaměstnavatele nebo k převodu úkolů zaměstnavatele anebo jejich části k jinému zaměstnavateli, přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele; práva a povinnosti z kolektivní smlouvy přecházejí na přejímajícího zaměstnavatele na dobu účinnosti kolektivní smlouvy, nejdéle však do konce následujícího kalendářního roku.

18. Podle § 338 odst. 4 zákoníku práce práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele vůči zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztahy do dne převodu zanikly, zůstávají nedotčeny, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

19. Vzhledem k tomu, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z dosavadního zaměstnavatele na jiného zaměstnavatele může dojít jen na základě právního předpisu, je vyloučeno, aby nastal jen na základě smluvního ujednání (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 1999 sp. zn. 21 Cdo 253/99, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, č. 9, roč. 1999, s. 300, nebo rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 1994 sp. zn. 6 Cdo 82/94, uveřejněný pod č. 38 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995). Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů v důsledku smlouvy mezi zaměstnavateli je možný - jak vyplývá z výše uvedeného - jen tehdy, jestliže právní předpisy s uzavřením smlouvy určitého typu takový následek - vyplývající ze zákona, nikoliv ze smlouvy samotné - spojují. Jedním z takových případů je uzavření smlouvy o koupi závodu (části závodu), neboť koupě závodu (části závodu) se považuje za převod činnosti zaměstnavatele (srov. § 2175 odst. 2 a § 2183 o. z.) Smlouva o koupi části závodu uzavřená dne [datum] mezi žalovanou 1) jako prodávající a žalovanou 2) jako kupující, proto představuje právní skutečnost, která je způsobilá mít za následek přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů z žalované 1) jako dosavadního zaměstnavatele na žalovanou 2) jako přejímajícího zaměstnavatele.

20. Citované ustanovení § 2175 odst. 2 o. z. stanoví, že koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele. Důvodová zpráva k § 2175 o. z. výslovně odkazuje na § 338 zákoníku práce. K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů tedy dojde podle § 338 odst. 4 zákoníku práce pouze u pracovněprávních vztahů existujících ke dni uzavření, resp. ke dni účinnosti smlouvy o koupi závodu (části závodu). Jinak řečeno, na přejímajícího zaměstnavatele přecházejí, nestanoví-li zákon jinak, práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele jen vůči těm zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztah dosud (do dne převodu) nezanikl. Na přejímajícího zaměstnavatele přitom přecházejí i všechny neuspokojené nároky, vzniklé mezi dosavadním zaměstnavatelem a zaměstnancem do dne převodu. Mezi účastníky je nesporné, že pracovní poměr mezi žalobcem a) a žalovanou 1) založený pracovní smlouvou ze dne [datum] nebyl do dne převodu (tj. do [datum]) rozvázán, o čemž se odvolací soud ujistil u jednání. Jelikož žalobce a) byl uveden v seznamu zaměstnanců, kteří pracovali v převáděné části závodu (viz příloha [číslo] smlouvy o koupi části závodu), došlo ke dni [datum] k přechodu práv a povinností z pracovního poměru žalobce a) z žalované 1) jako dosavadní zaměstnavatele na žalovanou 2) jako přejímajícího zaměstnavatele, a to včetně neupokojených mzdových nároků za měsíce leden [rok] až březen [rok] ve výši 54 243 Kč s příslušenstvím. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že dne [datum] byla mezi žalobcem a) a žalovanou 2) uzavřena pracovní smlouva s totožným druhem práce„ řízení technického provozu a ekonomie“. Žalovaná 1) proto není osobou pasivně věcně legitimovanou ve sporech o nárocích vzniklých do dne převodu.

21. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku, pokud jím byla žalovaná 1) zavázána zaplatit žalobci a) částku 54 243 Kč s příslušenstvím, podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu v této části zamítl z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace.

22. Podle § 9 odst. 2 písm. f) o. s. ř., krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy a členy jejich orgánů nebo likvidátory, jde-li o vztahy týkající se výkonu funkce členů orgánů nebo likvidace.

23. Z citovaného ustanovení vyplývá, že k řízení ve věci sporu o zaplacení odměny za výkon funkce jednatele společnosti s ručením omezeným jsou prvním stupni věcně příslušné krajské soudy, nikoli okresní soudy. Rozhodl-li tedy okresní soud o žalobě žalobce a) na zaplacení odměny za výkon funkce jednatele žalované 2) za měsíce listopad a prosinec [rok] a za měsíce květen [rok] až srpen [rok] celkem ve výši 22 680 Kč (okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku zjevně nesprávně uvedl, že žalobce se domáhal zaplacení odměny jednatele za období od listopadu [rok] do srpna [rok] ve výši 259 211 Kč), rozhodoval jako věcně nepříslušný soud, proto odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odstavci II. výroku, pokud jím byla žalovaná 2) zavázána zaplatit žalobci a) částku 22 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne [datum] do zaplacení, zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v tomto rozsahu postoupil Krajskému soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému 24. Odvolací soud přejímá jako správná skutková zjištění uvedená v bodech 8 a 9 napadeného rozsudku a pro stručnost na ně odkazuje. V řízení rovněž vyšlo najevo, že žalobce a) zastával funkci jednatele žalované 1), a to v období od [datum] do [datum].

25. Podle ustálené judikatury činnost statutárního orgánu (popřípadě jeho člena, jde-li o kolektivní orgán) obchodní korporace fyzická osoba nevykonává v pracovním poměru, a to ani v případě, že není společníkem, neboť výkon funkce statutárního orgánu obchodní korporace není druhem práce ve smyslu ustanovení § 34 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Podle § 59 odst. 1 věty první zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o obchodních korporacích“), práva a povinnosti mezi obchodní korporací a členem jejího voleného orgánu se řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu, ledaže ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo ze zákona plyne něco jiného. Právní předpisy ani povaha obchodní korporace však nebrání tomu, aby jiné činnosti pro tuto obchodní korporaci vykonávaly fyzické osoby na základě pracovněprávních vztahů, není-li náplní pracovního poměru (nebo jiného pracovněprávního vztahu) výkon činnosti statutárního orgánu.

26. Statutárním orgánem společnosti je jeden nebo více jednatelů (srov. § 194 odst. 1 zákona o obchodních korporacích). Určí-li tak společenská smlouva, tvoří více jednatelů kolektivní orgán; ustanovení § 440 a 444 se použijí obdobně (srov. § 194 odst. 2 zákona o obchodních korporacích). Jednateli přísluší obchodní vedení společnosti. Má-li společnost více jednatelů, kteří netvoří kolektivní orgán, vyžaduje se k rozhodnutí o obchodním vedení společnosti souhlas většiny z nich, ledaže společenská smlouva určí jinak (srov. § 195 odst. 1 zákona o obchodních korporacích). Kromě toho jednatel zajišťuje řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vedení seznamu společníků a na žádost informuje společníky o věcech společnosti (srov. § 196 zákona o obchodních korporacích). Obchodním vedením společnosti s ručením omezeným je řízení společnosti, tj. zejména organizování a řízení její podnikatelské činnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004 sp. zn. 29 Odo 479/2003, uveřejněný pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005), neboli průběžná pravidelná správa záležitostí společnosti a jejího závodu, tzn. rozhodování o organizačních, technických, obchodních, personálních, finančních aj. otázkách běžného života.

27. V každém konkrétním případě je proto třeba zjišťovat, zda činnost, jež byla (měla být) náplní práce podle pracovní smlouvy uzavřené mezi statutárním orgánem (popřípadě jeho členem, jde-li o kolektivní orgán) a obchodní korporací, nebyla (neměla být) stejná jako činnost, kterou tato osoba vykonávala (měla vykonávat) jako statutární orgán (popřípadě jeho člen, jde-li o kolektivní orgán). Jde-li o činnost (práci) odlišnou, lze ji v pracovním poměru vykonávat (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015 sp. zn. 21 Cdo 496/2014 a ze dne 5. 4. 2016 sp. zn. 21 Cdo 2310/2015).

28. Soud prvního stupně se řádně s námitkou souběhu pracovního poměru žalobce a) a výkonu funkce jednatele u žalované 1) i žalované 2) nevypořádal. Nepochybně lze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že v období od listopadu [rok] do srpna [rok] k tomuto souběhu nedocházelo, neboť pracovní poměr žalobce a) byl ukončen ke dni [datum] a od [datum] již vykonával pouze funkci jednatele na základě smlouvy o výkonu funkce ze dne [datum]. Soud prvního stupně se však vůbec nezabýval tím, zda k tomuto nepřípustnému souběhu docházelo v předcházejícím období, tj. zda činnost žalobce a), jež byla (měla být) náplní práce podle pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a) a žalovanou 1), resp. následně žalovanou 2) (viz shora bod 20 odůvodnění tohoto rozhodnutí), byla (měla být) stejná jako činnost, kterou žalobce a) vykonával (měl vykonávat) jako statutární orgán žalované 1) a žalované 2), proto je v této části rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Uvedená skutečnost je totiž podstatná pro posouzení otázky věcné příslušnosti soudu prvního stupně. Pokud by totiž tomu tak skutečně bylo, pak by bylo nutné podle konkrétních okolností pohlížet na uzavřenou„ pracovní smlouvu“ jako na smlouvu o výkonu funkce, upravující vztah mezi členem statutárního orgánu a obchodní korporací, jde-li o výkon činností spadajících do působnosti statutárního orgánu. Spor o odměnu za výkon takové činnosti by byl sporem mezi obchodní korporací a členem jejího statutárního orgánu týkajícím se výkonu funkce statutárního orgánu (srov. rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018 sp. zn. 31 Cdo 4831/2017), k jehož projednání a rozhodnutí jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy podle § 9 odst. 2 písm. f) o. s. ř. Řečené platí i o požadavku žalobce a) na zaplacení odměny za výkon činnosti pro žalovanou 1) za měsíce leden [rok] až březen [rok] ve výši 54 243 Kč s příslušenstvím, kdy případná povinnost uspokojit tuto pohledávku žalobce a) přešla na základě smlouvy o prodeji části závodu na žalovanou 2).

29. Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku, pokud jím byla žalovaná 2) zavázána zaplatit žalobci a) částku 54 243 Kč s příslušenstvím, a v odstavci II. výroku, pokud jím byla žalovaná 2) zavázána zaplatit žalobci a) částku 236 531 Kč s příslušenstvím, zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, aniž by se mohl zabývat otázkou, zda došlo k zániků těchto závazků žalované 2) splněním nebo započtením. Nicméně pro případ, že bude zjištěno, že k namítanému souběhu nedocházelo, odvolací soud považuje za vhodné soudu prvního stupně připomenout, aby se v případném novém rozhodnutí neopomenul vypořádat s tím, že faktura [číslo] která se týkala prodeje vozidla [anonymizována dvě slova] žalobci a), byla předložena samotným žalobcem a) a že byla provedena k důkazu u jednání dne [datum]. Reagovat je třeba i na námitku žalované 2), že k prodeji vozidla [jméno] [příjmení] nezmocnila [jméno] [příjmení] ani nikoho jiného.

30. Odvolací soud přejímá jako správná skutková zjištění uvedená v bodu 11 napadeného rozsudku a pro stručnost na ně odkazuje. Žalobci b) vznikl podle § 109 odst. 1 a 5 zákoníku práce nárok na odměnu za práci vykonanou pro žalovanou 1) na základě dohody o provedení práce za měsíce leden až březen [rok] celkem ve výši 29 352 Kč, jak vyplývá z doložených výplatních lístků a potvrzení o zdanitelných příjmech za rok [rok]. Žalobce b) nebyl uveden v seznamu zaměstnanců, kteří pracovali v převáděné části závodu (viz příloha [číslo] smlouvy o koupi části závodu), proto u něj nedošlo ke dni [datum] k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu založeného dohodou o provedení práce z žalované 1) jako dosavadního zaměstnavatele na žalovanou 2) jako přejímajícího zaměstnavatele. Žalovaná 1) je tak v tomto případě (na rozdíl od žalobce a)) pasivně věcně legitimovanou osobou. Žalovaná 1) přitom ani netvrdila, že by tento její závazek vůči žalobci b) zanikl splněním či jiným způsobem. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v odstavci III. výroku jako věcně správný v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrdil.

31. Odvolací soud konečně nesouhlasil s posouzením kompenzační námitky žalované 2) vůči pohledávce žalobce b) z titulu odměny za práci vykonanou na základě dohody o provedení práce za měsíc září [rok] a za měsíce listopad [rok] až říjen [rok] celkem ve výši 127 192 Kč.

32. Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (§ 1982 odst. 1 o. z.). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (§ 1982 odst. 2 o. z.).

33. K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (§ 1987 odst. 1 o. z.). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (§ 1987 odst. 2 o. z.). Zakazuje se započtení proti pohledávce výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný (§ 1988 odst. 1 o. z.). Zakazuje se započtení proti pohledávce na náhradu újmy způsobené na zdraví, ledaže se jedná o vzájemnou pohledávku na náhradu téhož druhu (§ 1988 odst. 2 o. z.). Promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení (§ 1989 odst. 1 o. z.).

34. Podle ustanovení § 144a odst. 4 zákoníku práce započtení proti pohledávce na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu smí být provedeno jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu.

35. Podle ustanovení § 147 odst. 3 věty druhé zákoníku práce srážky ze mzdy k náhradě škody jsou možné jen na základě dohody o srážkách ze mzdy (§ 146 písm. b)).

36. Podle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2013 sp. zn. 21 Cdo 3330/2011, uveřejněný pod č. 56 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2013) závazek (dluh) zaměstnance nebo zaměstnavatele může v pracovněprávních vztazích zaniknout (podle právní úpravy účinné ode dne 1. 1. 2007) rovněž započtením. Započtením zanikají vzájemné závazky (dluhy) zaměstnance a zaměstnavatele se stejným druhem plnění v rozsahu, v jakém se kryjí jim odpovídající pohledávky, byla-li učiněna některým z účastníků pracovněprávních vztahů kompenzační námitka nebo došlo-li k jinému projevu směřujícímu k započtení. Započtení je možné, i když jedna ze vzájemných pohledávek nepochází z pracovněprávních vztahů. To platí i v případě, představuje-li jedna ze vzájemných pohledávek právo zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu. Proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu ovšem není jednostranné započtení ze strany zaměstnavatele přípustné v té části, která odpovídá tzv. základní nepostižitelné částce (§ 278 o. s. ř.) a jedné třetině zbytku čisté mzdy, platu, odměny z dohody nebo náhrady mzdy nebo platu (§ 279 odst. 1 o. s. ř.). Skutečnost, že pracovněprávní vztah žalobce b) skončil několik let před zahájením řízení, není pro posouzení věci významná.

37. Z uvedeného vyplývá, že proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a na náhradu mzdy nebo platu je jednostranné započtení ze strany zaměstnavatele – jsou-li dodrženy zákonné limity – obecně přípustné.

38. Jde-li však o pohledávku zaměstnavatele na náhradu škody, zákon jednostranné započtení ze strany zaměstnavatele zapovídá, neboť možnost provádět srážky ze mzdy k náhradě škody podmiňuje uzavřením dohody o srážkách ze mzdy (srov. § 147 odst. 3 větu druhou zákoníku práce). Bez této dohody (uzavřené podle ustanovení § 2045 o. z.) není zaměstnavatel oprávněn srážky ze mzdy k náhradě škody provádět, a to ani tehdy, jsou-li splněny předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli, zaměstnanec svou odpovědnost za škodu uznal a zavázal se škodu nahradit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. 21 Cdo 238/2019 nebo rozsudek téhož soudu ze dne 11. 12. 2019 sp. zn. 21 Cdo 3557/2019). Odpovědnost zaměstnance za škodu, kterou způsobil zaměstnavateli, ani případné uznání škody zaměstnancem, tedy samo o sobě zaměstnavatele neopravňuje, aby částku potřebnou k náhradě této škody jednostranně srazil ze mzdy zaměstnance, i kdyby respektoval zákonné limity vyplývající z ustanovení § 278 a § 279 odst. 1 o. s. ř. (srov. § 144a odst. 4 zákoníku práce).

39. Závěr uvedený v posledně citovaných rozsudcích Nejvyššího soudu se však v projednávané věci neuplatní, protože žalovaná 2) jednostranně započetla proti pohledávce žalobce b) na odměnu z dohody o provedení práce část své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo spočívat v užívání blíže specifikovaného bytového a nebytového prostoru v obci [obec] (včetně služeb – elektrické energie a vytápění) bez právního důvodu za dobu od [datum] do [datum], nikoli pohledávku na náhradu škody.

40. Soudní praxe (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018 sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 nebo rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020 sp. zn. 31 Cdo 684/2020) dospěla k závěru, že ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. sleduje především ochranu věřitele pasivní pohledávky, proto je na něm, aby se případně dovolal neplatnosti jednostranného právního jednání, jímž dlužník proti pasivní pohledávce započítává svoji (aktivní) pohledávku na věřitelem (§ 580 odst. 1 a § 586 o. z.); rozpor jednostranného započtení s § 1987 odst. 2 o. z. tudíž zakládá (zpravidla) toliko relativní neplatnost. Jinak řečeno, bylo na žalobci b), aby případně namítal neplatnost námitky započtení vznesené žalovanou 2) z důvodu nejistoty či neurčitosti jeho pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení uplatněné k započtení. Předpoklady přihlédnutí k této neplatnosti soudem ex offo vypočtené v § 588 o. z. soud prvního stupně nepředestřel a ani odvolací soud žádné takové důvody neshledal. Jelikož žalobce b) se neplatnosti jednostranného započtení z důvodu nekompenzability k započtení namítnuté pohledávky nedovolal, soud prvního stupně pochybil, pokud se věcně námitkou započtení (zejména existencí, případně výší aktivní pohledávky žalované 2)) a zákonnými limity vyplývajícími z ustanovení § 278 a § 279 odst. 1 o. s. ř. nezabýval. V důsledku odlišného právního názoru soud prvního stupně neposkytl v tomto směru účastníkům řízení poučení podle § 118 odst. 1 a 3 o. s. ř., proto se ve smyslu § 213b odst. 2 o. s. ř. jedná o vadu řízení.

41. S ohledem na výše uvedené odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odstavci IV. výroku a souvisejících nákladových výrocích (odstavce V. až VIII. výroku) zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

42. Právní názor odvolacího soudu vyslovený v tomto rozhodnutí je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

43. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení