16 Co 128/2024 - 304

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobkyně: [Anonymizováno][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 27. února 2024, č. j. 37 C 52/2022-215, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto: Žaloba, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou vůči žalobkyni datované dnem 19. 1. 2022 je neplatné, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 93 648,26 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta se sídlem [adresa], [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Opavě dne 14. 3. 2022 se žalobkyně domáhala určení, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením mezi žalobkyní a žalovanou datovaným dnem 19. 1. 2022 je neplatné. Žalobu odůvodnila tím, že byla zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2011, na jejímž základě pracovala u žalované na pozici vedoucí [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalobkyni byla ze strany žalované dne 25. 11. 2021 doručena výpověď z pracovního poměru, z důvodu zrušení jejího pracovního místa s účinností od 26. 11. 2021. Žalobkyně byla dle pokynu žalované od data účinnosti organizační změny v režimu překážek na straně zaměstnavatele. Žalobkyně nicméně dne 20. 1. 2022 obdržela od žalované okamžité zrušení pracovního poměru. Důvody okamžitého zrušení pracovního poměru spatřuje žalovaná v údajném nepředání knih a klíčů od sídla žalované, jednání žalobkyně jako zmocněnce [právnická osoba], a údajném odstranění know-how materiálů. Dle žalobkyně má žalovaná nepředanou literaturu (knihy) plně ve své dispozici, zůstaly v jejím sídle, navíc tato literatura měla být ve vlastnictví otce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno], nikoliv žalované, a jsou zastaralé a aktuálně nepoužitelné. Klíče od objektu sídla žalované na adrese [adresa], [adresa], si pak žalobkyně ponechala jako oprávněný zástupce (na základě plné moci ze dne 18. 10. 2021) společnosti [právnická osoba], která je vlastníkem daného objektu, který byl žalované pronajímán. Nadto s ohledem na fakt, že žalovaná vyměnila zámky u vstupů do objektu, nemělo tvrzené jednání žalobkyně v praxi žádný dopad. Jednání žalobkyně jako zmocněnce společnosti [právnická osoba] pak nemá žádnou souvislost s výkonem její práce pro žalovanou (když nad to v inkriminovanou dobu již byla ve výpovědní době v režimu překážek na straně zaměstnavatele). Pokud je žalobkyni dáváno za vinu, že odstranila značném množství interních materiálů obsahujících know-how a obchodní tajemství žalované, k čemuž mělo dojít 16. 8. 2021, tak celá věc byla ihned následně vyřešena a prezentace nacházející se v [Anonymizováno] byly znovu obnoveny. Zároveň tím nikterak nebyly dotčeny původní prezentace, které byly zálohovány na centrálním serveru. Jednalo se tedy zjevně o administrativní chybu, při které žalované nevznikla, ani objektivně nemohla vzniknout žádná škoda. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni předáno pouhých 10 dní předtím, než by pracovní poměr skončil uplynutím výpovědní doby na základě výpovědi, přičemž důvody uváděné v okamžitém zrušení pracovního poměru jsou nepravdivé, zavádějící, bez jakékoliv návaznosti na pracovní poměr a ani v součtu nenaplňující nezbytnou míru závažnosti jednání vyžadovanou pro tento typ ukončení pracovního poměru zákoníkem práce, jediným cílem okamžitého zrušení je odepřít žalobkyni nárok na zákonné odstupné, které by jí náleželo v souvislosti s ukončením pracovního poměru výpovědí.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Literatura specifikovaná v okamžitém zrušení pracovního poměru byla žalobkyni dočasně svěřena do dispozice v době trvání jejího pracovního poměru, jak vyplývá z karty majetku. Žalovaná požadovala po žalobkyni předání publikací a klíčů zpět ke dni 25. 11. 2021, kdy byla žalobkyni zároveň doručena výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost. Vzhledem k existenci překážky na straně žalované jako zaměstnavatele a k nepřidělování práce žalovanou již žalobkyně ve výpovědní době literaturu nepotřebovala, dle předávacího protokolu ze dne 25. 11. 2021, podepsaného žalobkyní, odmítla však žalobkyně na přímou žádost žalované vydat odbornou literaturu i klíče od branky areálu a od budovy sídla žalované. Tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě, že odbornou literaturu měla mít žalovaná ve své plné dispozici, je nepravdivé, tato zůstala v dispozici žalobkyně. Nákup literatury pak hradila žalovaná a je tak v jejím vlastnictví. Rovněž nic nemohlo oprávnit žalobkyni ke svévolnému ponechání si klíčů od sídla žalované, která je měla v držení jako nájemce a byla povinna je pronajímateli při skončení nájmu předat. Zámek u budovy byl vyměněn až dne 17. 12. 2021, a to rovněž z důvodu jednání žalobkyně, které donutilo žalovanou k tomu, aby učinila opatření proti neoprávněnému vstupu. Plnou moc od společnosti [právnická osoba] pak žalobkyně přijala v rozporu s principem loajality tak, aby umožnila šikanózní jednání vůči žalované a sama jako domnělý zmocněnec zasílala žalované šikanózní dopisy se snahou rušit výkon nájemního práva žalované k pozemkům a budově na adrese [adresa], [adresa], kde měla žalovaná své sídlo a vykonávala svou podnikatelskou činnost. Předmětné nemovitosti jsou ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], která je na základě nájemní smlouvy ze dne 13. 11. 2014 přenechala k užívání za úplatu žalované. Šikanózní jednání, jemuž byla žalovaná dlouhodobě vystavena už na podzim 2021, žalovanou nakonec donutilo vypovědět nájemní smlouvu ze dne 13. 11. 2014 a opustit tak sídlo – budovu, ve které žalovaná po několik desetiletí působila. Nájemní smlouva skončila ke dni 28. 2. 2022. Ke skutečnosti, že dne 16. 8. 2021 žalobkyně dle přesvědčení žalované úmyslně smazala ze serveru/cloudového uložiště zaměstnavatele (žalované) několik tisíc souborů, přišel žalovaný v souvislosti s pracovním úkolem žalobkyně ze dne 10. 9. 2021, na což žalobkyně nereagovala až do 21. 9. 2021 v návaznosti na výzvu žalované.

3. Okresní soud v Opavě jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví určil, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovaným vůči žalobkyni datované dnem 19. 1. 2022 je neplatné (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že ve věci již bylo rozhodnuto Okresním soudem v Opavě rozsudkem ze dne 26. ledna 2023, č. j. 37 C 52/2022-96, kterým bylo žalobě vyhověno a který z podnětu odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 10. 2023, č.j. 16 Co 78/2023-185 zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že odmítnutí vrácení odborné literatury žalobkyní dne 25. 11. 2022 není způsobilým důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, obdobně v odmítnutí vrácení klíčů od budovy a od branky areálu sídla žalované dne 25. 11. 2021 shledal odvolací soud jednání žalobkyně sice jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, nicméně souhlasil s okresním soudem, že nevrácení předmětných klíčů samo o sobě nemůže být důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru. Jednání žalobkyně jako zmocněnkyně společností [právnická osoba] pak dle odvolacího soudu nemůže zakládat porušení pracovněprávních povinností vztahujících se k vykonávané práci, neboť s touto vůbec nesouviselo. Vytýkané jednání žalobkyně postrádá věcný (vnitřní i účelový) poměr k výkonu práce pro žalovanou na základě pracovní smlouvy, v tomto se odvolací soud shodl se závěrem okresního soudu. Krajský soud se ve svém rozhodnutí pouze neztotožnil se závěry okresního soudu ohledně odstranění know-how materiálů (smazání souborů ze serveru/cloudového úložiště), kdy okresní soud toliko uzavřel, že tento důvod byl žalovanou uplatněn opožděně, neboť o této skutečnosti žalovaná věděla již od září 2021 (e-mail z 21. 9. 2021), včetně toho, že za něj má odpovídat žalobkyně jako vedoucí střediska [Anonymizováno], a pokud jej uplatnila v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 19. 1. 2022, učinila tak po lhůtě dané v ustanovení § 58 zákoníku práce. Tento závěr shledal krajský soud jako předčasný. Okresní soud po doplnění dokazování dospěl k závěru, že ani žalovanou vytýkané smazání souborů žalobkyní nemůže zakládat důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu zvlášť hrubého porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k práci vykonávané žalobkyní. Předně okresní soud konstatoval, že již z e-mailu žalobkyně ze dne 22. 9. 2021 mohla žalovaná seznat, že soubory smazala žalobkyně či za jejich smazání odpovídá, když uvádí že je „cíleně, účelově či z nedbalosti nesmazala“, tedy pouze popírá vědomé smazání. Za této situace by tento důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl uplatněn opožděně. Nicméně i kdyby tomu tak nebylo, a žalovaná zjistila konkrétní osobu, která soubory smazala – žalobkyni – až analýzou audit logů dne 7. 1. 2022, postrádá smazání souborů, i přes nepopiratelně vysoký rozsah co do počtu smazaných souborů a složek, závažnost, pro kterou by bylo možné pracovní poměr okamžitě zrušit, a to s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dané situace. Žalobkyně totiž sama žalovanou informovala o tom, že soubory byly smazány (e-mail z 10. 9. 2021), což by zřejmě nečinila za situace, kdy by tak konala úmyslně se záměrem žalovanou poškodit (snažila by se spíše stav zatajit), žalovaná na tuto informaci zprvu nijak nereagovala, což je v kontrastu s tím, že by se mělo jednat o závažný zásah do činnosti žalované, ani sama nečinila kroky k odstranění tohoto stavu, tedy k obnovení souborů ze zálohy či koše. Jedinou reakcí žalované byla výzva ze dne 21. 9. 2021, kdy po žalobkyni požadovala sdělení informací o „incidentu“, a samotné soubory a složky obnovila sama žalobkyně dne 23. 9. 2021, čímž odstranila vzniklý závadný stav. Žalovaná ohledně smazání souborů v následujícím čase nečinila žádné další kroky ve smyslu aktivního šetření, kdo skutečně soubory smazal, ani sama soubory neobnovila, v tomto směru se její tvrzení uvedená ve vyjádření k žalobě ze dne 6. 4. 2022 nezakládají na pravdě. Jak sama žalovaná uvádí ve svém vyjádření ze dne 27. 2. 2024, ke zjištění toho, kdo soubory smazal a kdo je obnovil, dospěla žalovaná v souvislosti s jinou činností, přípravou podkladů pro žalobu v jiné věci, což plyne i z předmětu (názvu) e-mailu [jméno FO] [Anonymizováno] ml. ze dne 7.1.2022 a jeho adresáta, kterým byl právní zástupce žalované. K zjištění konkrétní osoby, která smazala soubory, tak došlo tedy víceméně náhodou a lze dospět k závěru, že pokud by takto žalovaná v souvislosti s jinou věcí tento poznatek nezískala, tak by se záležitostí dále nezabývala, neboť takový stav byl již od konce září 2021. Pro žalovanou se tedy nejednalo v souvislosti se smazáním souborů o závažný stav narušující její činnost, když k obnovní souborů došlo, a to činností samotné žalobkyně, a ve smazání souborů za těchto okolností porušení povinností zvlášť hrubým způsobem na straně žalobkyně shledávat nelze, i v tomto směru pak okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou vůči žalobkyni dne 19. 1. 2022 je nedůvodné a tedy neplatné.

4. Proti všem výrokům rozsudku okresního soudu podala žalovaná odvolání. V odvolání uvedla, že přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru zejména pro aktivní protiprávní jednání samotné žalobkyně, kterého se žalobkyně dopustila poté, co jí byla dne 25. 11. 2021 doručena výpověď z pracovního poměru. Žalovaná zopakovala, že bylo v řízení prokázáno, že důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru spočívající v nevrácení odborné literatury – knih, úmyslného nevrácení klíčů (od vstupních dveří do budovy tehdejšího sídla žalované a od branky do areálu tehdejšího sídla), porušování povinnosti loajality, postupu v rozporu s oprávněnými zájmy žalované jakožto zaměstnavatele, úplného narušení nezbytné důvěry a porušování dalších povinností ze strany žalobkyně tím, že převzala plnou moc od pronajímatele nemovitostí tehdejšího sídla žalované, a především tím, jak domnělé zastoupení a domnělá práva pronajímatele vykonávala a jaké požadavky domněle za pronajímatele vznášela, byl naplněn. Žalovaná je dále přesvědčena, že úvodní informace o smazání souborů získané v září 2021 nelze hodnotit jinak než nanejvýše jako indicie zakládající podezření, přičemž však od takové indicie neběží zákonná subjektivní lhůta. Žalovaná následně realizovala kroky ke zjištění dalších souvislostí, přičemž mj. obdržela email ze dne 22. 9. 2021, v němž žalobkyně také žádné informace k otázce smazání souborů neuvádí, resp. uvádí v této souvislosti pouze, že nemá tušení, jak k vymazání došlo a že ona prezentace (ani z nedbalosti) nesmazala a že „skutečnost“ zjistila až 10. 9. 2021, dokonce se prý zajímala u kolegů, zda o prezentacích něco neví. Událostí, která dle žalované mohla spustit běh subjektivní lhůty dle § 58 odst. 1 zákoníku práce pro podání okamžitého zrušení pracovního poměru, byla až zjištění žalované vyplývající z tzv. audit logů, které byly staženy a prověřeny členem rady jednatelů žalované, [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno]., dne 7. 1. 2022, byť v souvislosti s přípravou podkladů pro žalobu v jiné věci. Podle žalované k smazání souborů došlo úmyslně, neboť i odborné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] uvádí, že ke smazání několika tisíc souborů musí daný uživatel učinit aktivní kroky (aktivně soubory/složky označit a realizovat příkaz k odstranění/přesunu) a že defaultní nastavení dokonce danému uživateli hlásí pro jistotu odstraňování/přesunování tak velkého množství souborů. Závažnost je tedy zvyšována už tím, že nemohlo jít o žádné neúmyslné či nevědomé jednání žalobkyně. Uvedeným jednáním tak dle žalované žalobkyně úmyslně zaútočila na majetek žalované, jednala v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele a dopustila se tak zásadního porušení svých povinností, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo více než na místě. Žalovaná závěrem navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žaloba se v plném rozsahu zamítá a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že se ztotožňuje skutkovými i právní závěry okresního soudu, vyjma vlastnictví k publikacím ISPE, kdy setrvává na svém stanovisku, že žalovaná vlastníkem publikací ISPE není. Žalobkyně souhlasila i se závěrem okresního soudu, že ani nedbalostní přesunutí souborů do koše nedosahuje porušení povinností zvlášť hrubým způsobem. To potvrzuje i skutečnost, že po měsíci došlo k úplnému obnovení souborů, a to primárně díky aktivnímu jednání a snaze žalobkyně; nikoli díky šetření či aktivnímu postupu žalované, která o chybějících souborech sice věděla, ale nečinila, a to i přesto, že stažení logů se jeví jako nenáročné řešení dané situace, kdy žalovaná mohla bezprostředně po smazání souborů identifikovat, kdo s danými soubory nakládal; a kde se uvedené soubory aktuálně nacházejí. Žalobkyně má za to, že ze strany žalované představuje okamžité zrušení pracovního poměru zjevné zneužití práva. Jako takovému by neměla být přiznána právní ochrana. Okamžité zrušení pracovního poměru a stejně tak výpověď daná žalobkyni ze strany žalované má totiž zcela šikanózní povahu. Jak žalobkyně uvedla již v rámci řízení před okresním soudem, žalovaná v rámci vyvrcholení sporů mezi bývalými společníky žalované zrušila okamžitě pracovní poměr (případně vypověděl), [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno], jeho bratra i jeho manželky, jeho osobní asistentky a dalších spolupracovníků blízkých [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně závěrem navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsané v bodu 8. odůvodnění napadeného rozsudku, s níže uvedenou výjimkou, jako správná a úplná přejímá. Odvolací soud toliko v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování listinami (e-mail. zprávu žalobkyně ze dne 10. 9. 2021, e-mail. zprávu žalované ze dne 21. 9. 2021, e-mail. zprávu žalobkyně ze dne 22. 9. 2021, odborné vyjádření 1/2024 [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 25. 2. 2024) s následujícím závěrem o skutkovém stavu: Žalobkyně zaslala dne 22. 9. 2021 žalované e-mail: „Nemám nejmenší tušení, jak došlo k vymazání prezentací. Jsem si jistá, že jsem je cíleně, účelově či z nedbalosti nesmazala. Zjistila jsem tuto skutečnost 10.9.2021. [tituly před jménem] [jméno FO] byl informován tentýž den. Ihned po zjištění, že prezentace nejsou v [Anonymizováno], jsem zjišťovala u [tituly před jménem] [jméno FO] Monince a [jméno FO], zda prezentace mají nebo zda ví něco o jejich vymazání. V jejich počítačích prezentace nebyly a důsledně popírají jakýkoliv zásah do aplikace [Anonymizováno] s cílem vymazat prezentace. [tituly před jménem] [jméno FO] má rovněž zřízen přístup do [Anonymizováno] pro Prezentace, ta však byla 10.9.2021 na dovolené. Celému týmu [Anonymizováno] se celá událost jeví jako zcela nepochopitelná, velmi stresující a ohrožující pro konzultační a lektorské činnosti.“ Odborné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] 1/2024 – z firemního úložiště bylo smazáno celkem [hodnota] souborů a 1381 složek a „aby došlo ke smazání souboru resp. složky, musí uživatel aktivně soubory resp. složky označit a realizovat příkaz k odstranění resp. přesunu na jiné místo. Pozn.: V případě odstraňování/přesunování takto velkého množství souborů přes [Anonymizováno], tento systém navíc hlásí uživateli, že je velké množství souborů odstraňováno.“ 8. Po právní stránce je projednávanou věc třeba posuzovat podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 11. 2022 (dále jen zákoník práce).

9. Předně odvolací soud uvádí, že setrvává na svých závěrech uvedených v usnesení ze dne 5. 10. 2023, č.j. 16 Co 78/2023-185. Tedy, že odmítnutí vrácení odborné literatury žalobkyní dne 25. 11. 2022 není způsobilým důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru. Odvolací soud zastává názor, že jakýkoliv spor mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nelze ihned řešit okamžitým zrušením pracovního poměru (vznikne-li v pracovním poměru spor mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem měl by být tento spor řešen k tomu určenými právními prostředky, včetně podání žaloby u soudu např. o vydání věci). Jedná se o výjimečné opatření, které musí zůstat vyhrazeno situacím, kdy zaměstnanec poruší povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a okolnosti případu musí navíc odůvodňovat závěr, že se zaměstnancem nelze rozvázat pracovní poměr výpovědí, neboť po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby. Zde žalobkyně odmítla vrátit žalované předmětné knihy, kdy uvedla legitimní důvod (Nejsou majetkem žalovaného, viz stanovy ISPE). Nejedná se totiž o běžnou literaturu, která se nabývá koupí, když podléhá licenční smlouvě upravené právem cizího státu (USA). Skutkové okolnosti jsou proto tak specifické, že není přiléhavá judikatura Nejvyššího soudu, na kterou odkazuje žalovaná (rozsudek ze dne 31. 7. 2019 sp. zn. 21 Cdo 497/2019, rozsudek ze dne 18. 9. 2019 sp. zn. 21 Cdo 1631/2018, rozsudek ze dne 25. 11. 2021 sp. zn. 21 Cdo 1777/2021). Jinak řečeno, je-li sporné, zda má zaměstnavatel právo na vydání věci, musí být tato otázka řešena k tomu určenými právními prostředky, včetně podání žaloby u soudu o vydání věci, ledaže by šlo jen o účelové vyvolání sporu o právo (nárok), které zaměstnavateli zřejmě náleží, což ovšem nelze podle názoru odvolacího soudu konstatovat v projednávané věci [srov. obdobné závěry vyslovené Nejvyšším soudem v případě okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce v rozsudku ze dne 20. 12. 2011 sp. zn. 21 Cdo 4042/2010]. Pokud se týká odmítnutí vrácení klíčů do budovy a od branky areálu sídla žalované dne 25. 11. 2022, tak odvolací soud sice shledává jednání žalobkyně jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci (není podstatné, že předmětné klíče ji nebyly formálně předány žalovanou, ale že žalovaná měla výlučné právo předmětnými klíči disponovat jako nájemce), avšak souhlasí s okresním soudem, že nevrácení předmětných klíčů samo o sobě nemůže být důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru. Okolnosti případu (mj. vyhrocující se vztahy mezi všemi dotčenými a vzájemně provázanými subjekty, a to žalobkyní, jejím otcem [tituly před jménem] [jméno FO] Monincem, žalovanou, současnými společníky a jednateli žalované, společností [právnická osoba] a jejími společníky, [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [jméno FO], mezi kterými je řada historicky daných a vzájemně provázaných právních, ekonomických, a neméně i osobních a rodinných vazeb) totiž neodůvodňují závěr, že by po žalované nebylo možno spravedlivě požadovat, aby žalobkyni zaměstnávala až do uplynutí výpovědní doby. Pokud se týká jednání žalobkyně jako zmocněnkyně společností [právnická osoba], tak zde se odvolací soud ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že toto vytýkané jednání nemůže zakládat porušení pracovněprávních povinností vztahujících se k vykonávané práci, neboť s touto vůbec nesouviselo. Vytýkané jednání žalobkyně postrádá věcný (vnitřní i účelový) poměr k výkonu práce pro žalovanou na základě pracovní smlouvy.

10. Pokud se týká odstranění know-how materiálů (smazání souborů ze serveru/cloudového úložiště), tak odvolací soud nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že již z e-mailu žalobkyně ze dne 22. 9. 2021 mohla žalovaná seznat, že soubory smazala žalobkyně či za jejich smazání odpovídá, když uvádí že je „cíleně, účelově či z nedbalosti nesmazala“, tedy pouze popírá vědomé smazání. E-mail žalobkyně ze dne 22. 9. 2021 je třeba číst jako celek (Nemám nejmenší tušení, jak došlo k vymazání prezentací. Jsem si jistá, že jsem je cíleně, účelově či z nedbalosti nesmazala. Zjistila jsem tuto skutečnost 10.9.2021.), tedy žalobkyně popírá i nevědomé smazání. Zmíněný e-mail proto ve vztahu k důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru – odstranění know-how materiálů (smazání souborů ze serveru/cloudového úložiště) je toliko tzv. indicií k dalšímu šetření (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023 sp. zn. 21 Cdo 1407/2022 – Je tedy zřejmé, že vědomost zaměstnavatele se vztahuje ke skutečnostem, jejichž prostřednictvím poté ve výpovědi vymezuje výpovědní důvod. Nejde tak o indicii, jež sama o sobě tento výpovědní důvod nepředstavuje. Taková indicie pouze zakládá podezření a vede zaměstnavatele k provedení šetření, z jehož výsledků se dozví o existenci skutečností odůvodňujících rozvázání pracovního poměru výpovědí.). Skutečností odůvodňující rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením je až tzv. audit logů – výpisů přesných akcí uživatele (žalobkyně), které byly staženy a prověřeny členem rady jednatelů žalované, [tituly před jménem] [Anonymizováno] dne 7. 1. 2022, kdy žalovaná skutečně zjistila, že je to žalobkyně, kdo smazal předmětné tisíce souborů a složek. Byť žalovaná žádné šetření v této věci od září 2021 neprováděla a skutečnost, že to byla žalobkyně, kdo smazal zmíněné soubory, zjistila v podstatě náhodou (souvislosti s přípravou podkladů pro žalobu v jiné věci) na věci nic nemění. Zaměstnavatel není povinen provádět aktivní šetření a vynakládat další prostředky na zjištění závadného jednání, je toliko omezen objektivní lhůtou 1 roku ode dne vzniku důvodu (§ 58 odst. 1 zákoníku práce). Za této situace tento důvod okamžitého zrušení pracovního poměru není uplatněn opožděně.

11. Odvolací soud se dále zabýval závažností (intenzitou) jednání žalobkyně ve smyslu, zda porušila povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci méně závažně nebo závažně anebo zvlášť hrubým způsobem a to tak, že po žalované nebylo možné spravedlivě požadovat, aby žalobkyni dále zaměstnávala, byť jen po výpovědní dobu. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce totiž patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy „méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“, „závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a „porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval. Výsledné posouzení intenzity porušení pracovní kázně přitom není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek. K některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je nezbytný vztah důvěry, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost vyplývající z ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce, jež zároveň ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou nebo morální (srov. ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněný v časopise Práce a mzda č. [hodnota]-[Anonymizováno], ročník [Anonymizováno], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný pod č. [hodnota] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, uveřejněný pod č. [hodnota] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2005). Odvolací soud na rozdíl od okresního soudu má za to, že odborné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] 1/2024 („aby došlo ke smazání souboru resp. složky, musí uživatel aktivně soubory resp. složky označit a realizovat příkaz k odstranění resp. přesunu na jiné místo. Pozn.: V případě odstraňování/přesunování takto velkého množství souborů přes [Anonymizováno] v [Anonymizováno], tento systém navíc hlásí uživateli, že je velké množství souborů odstraňováno.“) vylučuje pouhou nedbalost (vědomou i nevědomou) žalobkyně v případě smazání celkem [hodnota] souborů a 1381 složek z firemního úložiště, ale se jedná o úmyslné jednání žalobkyně ve formě přímého úmyslu poškodit žalovanou, když sama uvedla, že došlo k ohrožení konzultační a lektorské činnosti žalované (viz e-mail žalobkyně ze dne 22. 9. 2021 – Celému týmu [Anonymizováno] se celá událost jeví jako zcela nepochopitelná, velmi stresující a ohrožující pro konzultační a lektorské činnosti.). Jednání žalobkyně (odstranění know-how materiálů – smazání souborů ze serveru/cloudového úložiště) tak nelze hodnotit jinak, než jako porušení povinnosti zaměstnance (žalobkyně) vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, když smazáním došlo k ohrožení konzultační a lektorské činnosti, tj. podnikaní, žalované[Anonymizováno]

12. Dle odvolacího soudu je naplněna i podmínka, že po žalované s ohledem na shora uvedené nebylo možné spravedlivě požadovat, aby žalobkyni dále zaměstnávala, byť jen po zbývající část výpovědní doby (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019 sp. zn. 21 Cdo 497/2019 – K okamžitému zrušení pracovního poměru se žalobkyní tedy žalovaná přistoupila v době, kdy do skončení pracovního poměru účastnic zbývalo pouze 5 kalendářních dní a kdy žalobkyně z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele již sjednanou práci nevykonávala. Přesto však nelze přehlédnout, že další zaměstnávání žalobkyně u žalované by vedlo ke vzniku jejího nároku na odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku (§ 67 odst. 1 zák. práce), jakož i nároku na náhradu mzdy za posledních 5 dnů trvání pracovního poměru podle ustanovení § 208 zák. práce, které by jí žalovaná musela (byla povinna) vyplatit i přesto, že se žalobkyně dopustila porušení pracovních povinností, které dosahuje nejvyšší intenzity. Za těchto okolností lze podle názoru dovolacího soudu v tomto konkrétním případě považovat za splněný požadavek ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce, aby zaměstnavatel přistupoval k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnance „jen výjimečně“, tedy jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby.).

13. Vzhledem ke všemu výše uvedenému odvolací soud rozsudek okresního soudu (soudu prvního stupně) podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou vůči žalobkyni datované dnem 19. 1. 2022 je neplatné, jako nedůvodnou zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla plně procesně úspěšná a byly jí proto přiznány účelně vynaložené náklady řízení v celkové výši 93 648,26 Kč (41 612 Kč + 14 867,14 Kč + 23 826,45 Kč + 13 342,67 Kč).

15. Náklady řízení před okresním soudem ve výši 41 612 Kč spočívají v úkonech právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření a 5x účast u jednání (2x vzhledem k délce jednání 15. 12. 2022, 3x vzhledem k délce jednání 26. 1. 2023) á 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., příslušného počtu režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve výši 2 400 Kč za dvacetčtyři půlhodin po 100 Kč (účast u jednání), cestovné ve výši 4 296 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb. (cesta na jednání dne 15. 12. 2022 z [adresa] a zpět v délce 516 km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 7,7 l/100 Km nafty NM), cestovné ve výši 4 435 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb. (cesta na jednání dne 26. 1. 2023 z [adresa] a zpět v délce 516 km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 7,7 l/100 Km nafty NM), náhrady za ubytování dne 14. 12. 2022 ve výši 1 780 Kč podle § 162 odst. 1 věty prvé zákoníku práce (dle přeložených potvrzení), náhrady za ubytování dne 14. 12. 2022 ve výši 1 849,09 Kč + 30 Kč místní poplatek podle § 162 odst. 1 věty prvé zákoníku práce (dle přeložených potvrzení), a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

16. Odvolací soud předesílá, že ve své rozhodovací praxi nepřiznává účastníkům náhradu nákladů spojených s vyjádřeními jejich zástupců, která korespondují s již sdělenými stanovisky a ve kterých advokát pouze opakuje nebo rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl či mohl uvést dříve, ani za vyjádření týkající se toliko dokazování, což se týká podání žalované ze dne 24. 1. 2023.

17. Náklady řízení před odvolacím soudem ve výši 14 867,14 Kč spočívají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a v úkonech právní služby – sepis odvolání a účast u jednání á 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., příslušného počtu režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve výši 1 000 Kč za deset půlhodin po 100 Kč (účast u jednání), cestovné ve výši 4 034 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve znění vyhlášky č. 191/2023 Sb. (cesta na jednání dne 25. 9. 2023 z [adresa] a zpět v délce 514 km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 7,7 l/100 Km nafty NM) a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř..

18. Odvolací soud předesílá, že ve své rozhodovací praxi nepřiznává účastníkům náhradu nákladů spojených s vyjádřeními jejich zástupců, která korespondují s již sdělenými stanovisky a ve kterých advokát pouze opakuje nebo rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl či mohl uvést dříve, což se týká podání žalované ze dne 19. 9. 2023.

19. Náklady řízení znovu před okresním soudem ve výši 23 826,45 Kč spočívají v náhradě za náklady důkazu (odborné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] 1/2024) ve výši 9 900 Kč dle § 137 odst. 1 o. s. ř. a v úkonech právní služby – sepis vyjádření a 2x účast u jednání (2x vzhledem k délce jednání 27. 2. 2024) á 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., příslušného počtu režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve výši 1 200 Kč za dvanáct půlhodin po 100 Kč (účast u jednání), cestovné ve výši 4 427 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb. (cesta na jednání dne 27. 2. 2024 z [adresa] a zpět v délce 516 km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 7,7 l/100 Km nafty NM), náhrady za ubytování dne 26. 2. 2024 ve výši 1 879,46 Kč + 30 Kč místní poplatek podle § 162 odst. 1 věty prvé zákoníku práce (dle přeložených potvrzení), a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

20. Náklady řízení znovu před odvolacím soudem ve výši 13 342,67 Kč spočívají v úkonech právní služby – sepis odvolání a účast u jednání á 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., příslušného počtu režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve výši 1 000 Kč za deset půlhodin po 100 Kč (účast u jednání), cestovné ve výši 4 427 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb. (cesta na jednání dne 23. 10. 2024 z [adresa] a zpět v délce 514 km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 7,7 l/100 Km nafty NM) a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř..

21. Odvolací soud předesílá, že ve své rozhodovací praxi nepřiznává účastníkům náhradu nákladů spojených s vyjádřeními jejich zástupců, která korespondují s již sdělenými stanovisky a ve kterých advokát pouze opakuje nebo rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl či mohl uvést dříve, což se týká podání žalované ze dne 18. 10. 2024.

22. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalobkyně zavázána zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů k rukám zástupce žalované, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení