16 Co 140/2025 - 200

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky 57 264 Kč s příslušenstvím o vzájemné žalobě na zaplacení částky 85 700 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 3. 2025, č. j. 110 C 22/2022-168 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a II potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV mění takto: Žalobce je povinen zaplatit žalované částku 18 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 83 120 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky se sídlem [adresa].

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku V mění tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 2 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 15 646 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 18. 8. 2022 se žalobce jako zhotovitel proti žalované jako objednatelce domáhal částky 57 264 Kč jako nezaplacené ceny díla s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 57 036 Kč za dobu od 3. 6. 2022 do zaplacení a ve výši 11,75 % ročně z částky 228 Kč od 10. 6. 2022 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tím, že s žalovanou dne 14. 3. 2022 uzavřel smlouvu o dílo na kompletní rekonstrukci její koupelny do 22. 4. 2022 za cenu 192 000 Kč, bez podrobnější specifikace této částky položkovým rozpočtem. Konkrétně se zavázal demontovat stávající vybavení a obklady, provést bourací práce, upravit rozvody vody, odpadů a elektroinstalace, snížit stropy sádrokartonem, vyměnit plastové okno dodané žalovanou, obložit stěny do výše stropu, silikonovat, spárovat, položit dlažbu, zhotovit sprchový kout s kanálkem včetně baterie a zástěny, nainstalovat umyvadlo včetně baterie, závěsné WC, foliované dveře včetně obložkových zárubní, bojler s tepelným čerpadlem, dodat koupelnovou skříňku. Žalobce začal na díle pracovat dne 1. 4. 2022, avšak nemohl je dokončit, neboť jej žalovaná namísto poskytnutí součinnosti neustále atakovala SMS zprávami, v nichž mu průběžně vytýkala blíže nespecifikované vady díla a požádala o vrácení zaplacené zálohy ve výši 115 200 Kč, čímž mu dala najevo, že nemá zájem o splnění závazku. Žalovaná však dílo řádně nereklamovala. Žalobci tedy nezbylo, než zanechat žalované na místě rekonstrukce dne 17. 5. 2022 klíče od bytu včetně vyúčtování provedených prací. Dne 20. 5. 2022 jí potom zaslal písemné odstoupení od smlouvy, které došlo dne 26. 5. 2022. Okresní soud provedl jedno přípravné jednání, které však dvakrát přerušil na delší dobu (více týdnů), aby účastníkům dal prostor ke smírnému odklizení sporu a k doplnění skutkových tvrzení žalobce. Toho na prvním pokračování ze dne 20. 7. 2023 poučil o nutnosti specifikovat určení jednotlivých žalovaných částek s ohledem na provedené práce a dodaný materiál. Dne 26. 7. 2023 soud žalobcova zástupce předvolal k pokračování přípravného jednání na 6. 10. 2023. Dne 4. 9. 2023 jej korespondenčně vyzval, aby do 14 dnů doplnil žalobcova skutková tvrzení mj. o informaci, jaké práce a materiál, v jaké ceně a rozsahu konkrétně žalované dodal. Posledního dne lhůty, 18. 9. 2023, žalobcův zástupce požádal o prodloužení lhůty o 30 dnů, nikoli však o přesun přípravného jednání. Okresní soud na žádost neodpověděl. K tomuto přípravnému jednání se dne 6. 10. 2023 žalobcův zástupce dostavil bez klienta, aniž by požádal o odročení. Okresní soud jej zde mj. dvakrát vyzval k doplnění tvrzení stran konkrétní hodnoty a rozsahu konkrétních provedených prací a dodaných materiálů, a to i zcela adresně, zvlášť ke každé žalobcem tvrzené složce díla, a poučil jej o následcích nedoplnění tvrzení [§ 114c odst. 3 písm. b) ve spojení s § 118a odst. 1 první větou zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)], přičemž vzhledem k předchozímu průběhu řízení dvakrát uvedl a nakonec i usnesením rozhodl, že žalobci neposkytne žádnou dodatečnou lhůtu ke splnění této povinnosti (§ 114c odst. 4 druhá věta o. s. ř.). Na konci tohoto pokračování v přípravném jednání pak nastala koncentrace řízení (§ 114c odst. 5 ve spojení s § 118b odst. 1 první větou o. s. ř.). Žalobcův zástupce tyto výzvy oslyšel a pouze uvedl, že tvrzení teprve později doplní sám žalobce. Pouze označil důkazy k prokázání dosud nekonkretizovaných tvrzení. Okresní soud posléze oba účastníky korespondenčně vyzval k označení (dalších) důkazů k jejich tvrzením. V podání ze dne 23.10. 2023 žalobce svá tvrzení doplnil, avšak zcela nekonkrétně, bez specifikace druhu a rozsahu materiálů a dílčích cen. Soudě podle jednacího protokolu ze dne 24. 9. 2024 okresní soud nakonec jako patřičně konkrétní vyhodnotil skutková tvrzení stran skleněné zástěny, umyvadlové baterie, WC setu, zárubně a vyzdění příčky, demontáže sádrokartonu a zasekání elektrorozvodů. Žalobce teprve na tomto jednání co do výše popsané specifikace odkázal na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který se zabýval vadami díla a cenou provedených prací a dodaných materiálů. Výslech znalce navrhla žalovaná. Okresní soud jej v tomto směru předvolal kvůli tomu, že žalobce zpochybňoval správnost částky 50 000 Kč coby hodnotu pro žalovanou využitelné části díla. Žalobce sám potvrdil, že se znalcem nespolupracoval a namítl, že dílo nebylo vadné a vše, co znalec shledal, je vymyšlené. Částku 50 000 Kč navíc znalec určil pouhým odhadem. Žalovanou částku vypočítal žalobce tak, že od ceny díla 192 000 Kč odečetl zaplacenou zálohu 115 200 Kč, dále částku určenou podle vlastního uvážení na 21 000 Kč za neprovedenou část díla (nedodané umyvadlo, foliované dveře, bojler s čerpadlem, koupelnovou skříň), přičetl vícepráce v částce 4 500 Kč (přívod pro indukční desku, zdění příčky, zasekání elektrorozvodů ve společných prostorách) a takto určenou výslednou pohledávku ve výši 60 300 Kč snížil o sjednanou smluvní pokutu za své prodlení s dokončením díla ve výši 2 592 Kč a 672 Kč a zvýšil o svou pohledávku na smluvní pokutě za prodlení žalované se zaplacením nedoplatku ceny díla ve výši 228 Kč.

2. Žalovaná navrhla úplné zamítnutí žaloby a navíc podala na žalobce vzájemnou žalobu na zaplacení částky 85 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 65 200 Kč za dobu od 23. 7. 2022 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobce dílo nedokončil do sjednaného termínu 14. 4. 2022 a poté v něm v květnu 2022 odmítl pokračovat, smlouvu průběžně porušoval, když nedodržoval harmonogram prací, dodával jiný materiál a zařizovací předměty. S jeho vyúčtováním žalovaná nesouhlasila, a tak si nechala znalcem ocenit provedenou část díla, jež pro ni byla využitelná, a vyzvala žalobce, aby jí vrátil odpovídající část zaplacené zálohy (po odečtení zmíněných 50 000 Kč). Později nechala rekonstrukci dokončit jiného řemeslníka. Žalovaná částka sestávala z části zálohy ve výši 65 200 Kč, z 18 500 Kč jako nákladů znaleckého posudku a z nákladů elektrorevize k indukční varné desce ve výši 2 000 Kč, které musela vynaložit, poněvadž žalobce neodborným zásahem během provádění díla přerušil přívod plynu a žalovaná si musela opatřit jiný zdroj energie na vaření.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu (výrok I), vyhověl vzájemné žalobě co do částky 65 200 Kč s příslušenstvím (výrok II), zamítl ji co do částky 2 000 Kč (výrok III) a uložil žalobci povinnost nahradit náklady řízení žalované ve výši 95 000 Kč včetně zmíněného znalečného (výrok IV) a státu ve výši 100 % (výrok V), již pak vyčíslil samostatným usnesením na 2 900 Kč. Dospěl přitom k těmto skutkovým zjištěním. Smlouvu účastníci uzavřeli na rekonstrukci koupelny žalované za cenu 192 000 Kč bez položkového rozpočtu, kdy obsahem smlouvy byl pouze obecný výčet prací. Konkrétně, že žalobce provede demontáž stávajícího vybavení a obkladů, bourací práce, úpravy vody, snížení stropu, obklad a dlažbu, dodávku některého materiálu – umyvadlo, WC, bez bližších specifikací, s termínem dle písemného vyhotovení smlouvy do 15. 3. 2022. Žalovaná zaplatila žalobci nevrácenou zálohu ve výši 115 200 Kč a učinila nesporným dodání skleněné zástěny v hodnotě 4 700 Kč, baterie v hodnotě 1 300 Kč, WC setu v hodnotě 5 600 Kč a zárubně v hodnotě 2 500 Kč. Jinak ovšem žádný z termínů provedení díla (ani těch, jež tvrdili účastníci) dodržen nebyl, nebyl dodán ani všechen materiál. V průběhu prací žalovaná uplatnila výhrady k provádění díla a kvůli své nespokojenosti požadovala vrácení zálohy. Žalobce proto dne 17. 5. 2022 v jejím bytě ponechal klíče společně s vyúčtováním provedených prací a dodaného materiálu a v rekonstrukci nepokračoval. Od celkové ceny díla tedy odečetl částku 21 000 Kč za nedokončenou část určenou v cenách podle jeho uvážení (nedodané umyvadlo 2 000Kč, dveře 2 500 Kč, bojler 11 000 Kč, koupelnová skříňka 2 000 Kč, radiátor 2 000 Kč, výměna 2 ks poškozených obkladů 1 500 Kč), přičetl vícepráce v částce 4 500 Kč (přívod elektro pro indukční desku 1 500 Kč, zdění příčky, demontáž SDK 1 500 Kč, zasekání elektrorozvodů 1 500 Kč), doplatek díla tedy určil v částce 71 300 Kč, od níž odečetl penále za 15 dnů prodlení ve výši 1 440 Kč. Konečný doplatek tedy určil částkou 58 860 Kč. Dopisem ze dne 19. 5. 2022 odeslaným dne 20. 5. 2022 žalobce od smlouvy odstoupil. Účastníci se dohodli na tom, že smlouvu lze změnit jen písemnými dodatky, žádný však nebyl uzavřen. Veškeré práce nebyly dokončeny, řada z nich byla vadná a využitelné hodnoty dodané žalobcem představovaly odhadem částku 50 000 Kč, jejíž součástí je i výše zmíněná nesporná hodnota v částce 14 100 Kč. Žalovaná za posudek zaplatila znalci částku 18 500 Kč. Žalovaná si nechala udělat revizi elektroinstalace v prostoru rekonstruované koupelny za 2 000 Kč. Ve smlouvě se ovšem žalobce k revizi nezavázal. Jaké konkrétní vady dílo mělo, nakonec nebylo předmětem řízení, protože žalobce neunesl břemeno tvrzení o konkrétních provedených pracech a dodaných materiálech.

4. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), a dospěl k závěru, že žalobce dílo neprovedl, dílo mělo řadu vad a závazek ze smlouvy zanikl ústní dohodou, jejíž uzavření navrhla žalovaná požadavkem na vrácení zálohy a akceptoval žalobce ponecháním klíčů a vyúčtování v bytě. Přestože účastníci sjednali výhradu písemných změn, písemnou formu zde nepředepisuje zákon a z obou projevů vůle je jasné, že chtěli závazek ze smlouvy zrušit. Zrušený závazek je tudíž nutno vypořádat podle pravidel bezdůvodného obohacení, kdy bylo třeba ocenit, kolik by žalovaná v daném místě a čase zaplatila za stejné plnění s ohledem na vady, jež snižují její skutečné obohacení. Ze znaleckého posudku vyplynula hodnota 50 000 Kč. Jinak žalobce neunesl ani břemeno tvrzení ke konkrétním provedeným pracem a dodaným materiálům. K provedení revize elektroinstalace ani k vybudování tohoto zdroje energie pro vaření se nezavázal, takže proti němu žalovaná nemůže mít odpovídající nárok. Nárok na zaplacení částky 18 500 Kč okresní soud žalované přiznal jako součást náhrady nákladů řízení.

5. Proti výrokům I – II a IV – V rozsudku podal žalobce odvolání s návrhem na zrušení rozsudku a vrácení věci prvostupňovému soudu. Zdůvodnil je tím, že předmět řízení vymezil dostatečně určitě a že ve skutečnosti unesl břemeno tvrzení stran množství a druhu provedených prací a dodaných materiálů a ohledně ceny, což je patrno i z obsahu znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud prvního stupně porušil žalobcovo právo na spravedlivý proces tím, že neprovedl důkazy navržené v tomto kontextu. Není pravdou, že by správnost částky 50 000 Kč byla mezi účastníky nesporná; žalobce měl proti posudku celou řadu výhrad. Znalec byl nepřiměřeně přísný, když sebemenší odchylku od právně nezávazných technických norem promítl do posudku jako vadu způsobující neupotřebitelnost dané části díla pro žalovanou a tedy zvyšující část zálohy, která jí má být vrácena. Navíc sám připustil, že částka 50 000 Kč je pouhým odhadem.

6. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že žalobce navrhl důkaz v podobě dalšího znaleckého posudku v době, kdy si již nechala dokončit rekonstrukci koupelny jiným řemeslníkem tak, aby byl její byt obyvatelný. [tituly před jménem] [jméno FO] při zpracování svého posudku zhlédl místo samé, což zdokumentoval, a ke svému šetření přizval též žalobce. Žalobcem pořízená fotodokumentace by tak nemohla přinést více informací, než posudek. Informace o dílčích pracech a materiálech plynou z posudku, který nicméně předložila žalovaná, nikoli žalobce.

7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žalobcovo odvolání není důvodné, že je ovšem nutno napadený rozsudek změnit ve výroku IV.

8. Prvostupňový soud dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním. Odvolací soud je tudíž jako taková přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Z některých provedených důkazů však bylo s ohledem na níže podanou právní kvalifikaci možno čerpat další relevantní skutková zjištění, pročež je odvolací soud zopakoval a dospěl k následujícím zjištěním (§ 213 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.). Znalec jen během přípravy písemného posudku dvakrát navštívil rekonstruovanou koupelnu a pořídil zde fotodokumentaci. Oslovil také žalobce, aby se mimo jiné vyjádřil k evidenci díla (stavební deník, záznamy z kontrolních dnů, protokol o předání díla žalované atd.), k jednotlivým vadám, aby uvedl seznam dokladů k rekonstrukci předaných žalované a předložil položkový rozpočet na sjednanou cenu díla. Ačkoli žalobce písemnou výzvu osobně převzal dne 31. 5. 2022, nereagoval na ni a žádnou součinnost znalci neposkytl. Znalec shledal tyto vady. Dvěma zkouškami byla ověřena nefunkční kanalizace, kdy voda ze sprchového koutu volně odtékala odtokovým žlábkem jen cca 30 sekund, načež se žlábek zaplnil a voda začala stoupat proti spádu podlahy sprchového koutu. Po zastavení vody zbylá voda velmi pomalu postupně odtekla. To znamená, že připojovací kanalizační potrubí mezi žlábkem a svislým stoupacím potrubím domu bylo vadné, ať už v podobě nedostatečného průměru tohoto potrubí či jeho poškození (např. přimáčknutím). Týž problém nastal při zkušebním vypouštění odpadní vody z pračky (voda vytékající do sprchového koutu), což znamená, že byla pračka napojena na totéž připojovací potrubí. V tomto kontextu byla netěsnou i skleněná zástěna sprchového koutu, z nějž voda začala vytékat na podlahu vlastní koupelny. Protože žalobce rekonstrukcí zasáhl i do stávající elektroinstalace, měl zajistit revizní zprávu, že je nadále způsobilá k bezpečnému provozu. To se nestalo a proto sama žalovaná poptala takovou zprávu, z níž vyplynulo, že obvody osvětlení a zásuvek nejsou napojeny přes proudový chránič, obvody pro zásuvku pračky a zásuvku myčky jsou napojeny na stejný jistič, obvod pro napojení indukční varné desky (400 V) je na stejném jednofázovém jističi s obvody pračky a sušičky. To znamená, že revidované zařízení nelze bezpečně používat. Dále žalobce zcela amatérsky umístil přívod vody a kanalizace pro umyvadlo, protože je situoval vedle umyvadlové skříňky, která je tím pádem nezakryla, takže by bylo nutno vyvrtat do její boční stěny otvor na prostrčení obou hadic. Žalobce chybně umístil hliníkovou lištu na parapetu okna a u jeho ostění. Obojí může mít za následek ztíženou údržbu (omývání obkladů) a v prvním případě i zadržování stékající vody. Dále došlo k odchylce od místní rovinnosti nášlapné vrstvy podlahy o 3 - 4 mm, od místní rovinnosti obkládané stěny o 3 - 5,5 mm, od svislosti obložené stěny o 6,5 - 9,5 mm, řez jednoho z obkladů vystupoval z koutové spáry, žalobce použil různé odstíny spárovacích hmot, na jednom místě měly obkladačky poškozenou glazuru. Žalobce též řadu dílčích prací nedokončil, a to plné přetmelení horní části pilířku, přetmelení koutu trvale pružným tmelem, spárování dlažby i obkladu v jednom místě, růžici u sprchové baterie, špinavý rám sprchové zástěny, spárování u topného žebříku, neukotvený topný žebřík, chybějící umyvadlo se skříňkou, montáž elektro zásuvky, montáž přechodové lišty či prahu mezi koupelnou a chodbou, montáž dveřního křídla, trvale pružný tmel na styku WC mísy a stěny, nesvítící světlo v podhledu u sprchy, montáž bojleru. Tyto vady znalec posoudil jako ve svém souhrnu natolik zásadní, že kdyby měly být všechny odstraněny, bylo by nutné provést rekonstrukci prakticky znovu. Odhadem činí cena použitelných konstrukcí a dodaných materiálů 50 000 Kč (část vyzděné příčky s dveřním otvorem vč. obložkové zárubně a vybourání dvou původních příček u WC, SDK podhled včetně svítidel, dodávka sprchové zástěny, sprchové baterie, závěsného WC, modulu WC pro zabudování, část přívodního potrubí vody včetně rohových ventilů a část potrubí kanalizace; viz posudek [tituly před jménem] [jméno FO]). Zástupkyně žalované přiložila posudek [tituly před jménem] [jméno FO] k předžalobní upomínce odeslané do datové schránky žalobcova zástupce dne 14. 7. 2022 a také jím zde argumentovala (předžalobní výzva žalované). Ve vzájemné SMS korespondenci z doby provádění díla žalovaná, resp. její dcera, žalobce opakovaně a slušně vyzývala, aby se dostavil na místo a dokončil nebo opravil započaté práce. Tak tomu bylo až do 17. 5. 2022, kdy jí žalobce v 10:14 zaslal SMS, že má vyúčtování včetně klíčů od bytu v koupelně a že jí jeho právní zástupce doručí odstoupení od smlouvy a výzvu k plnění. Žalovaná pak poprvé v SMS z téhož dne, 17:29, žalobce vyzvala ke vrácení zaplacené zálohy. Tuto výzvu pak mnohokrát opakovala s tím, že bude muset rekonstrukci znova provést jiný řemeslník, leč žalobce vždy reagoval buďto vůbec, nebo odmítavě (SMS korespondence účastníků a dcery žalované). Tyto důkazy odvolací soud vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu relevantní, věrohodné, přesvědčivé a korespondující s ostatními provedenými důkazy. Další důkazy neprovedl, protože v zákonných mezích koncentrace řízení a neúplné apelace nebyly navrženy a ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

9. Při právní kvalifikaci případu v rámci odvolacího přezkumu a ve světle odvolacích námitek a vyjádření k odvolání se odvolací soud řídil těmito úvahami. Žalobce se vůči žalované zavázal na vlastní náklad a nebezpečí dosáhnout konkrétního výsledku - zrekonstruovat koupelnu v jejím bytě způsobem, specifikovaným v bodě 1. odůvodnění (§ 2586 odst. 1 o. z.). Šlo tudíž o úpravu části stavby (§ 2587 druhá věta o. z.). Učinil tak jako podnikatel - fyzická osoba s živnostenským oprávněním (§ 421 odst. 2 ve spojení s § 420 odst. 1 o. z.) - vůči žalované jako spotřebitelce, poněvadž ta jednala mimo jakékoli podnikání či samostatný výkon svého povolání, za účelem uspokojení své životní potřeby plnohodnotného bydlení v bytě se sociálním zařízením (§ 419 o. z.). Tím se žalobce ve styku s ní otevřeně a jednoznačně přihlásil k odbornému výkonu a dal najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s tímto odborným výkonem spojena (§ 5 odst. 1 první věta o. z.), přičemž pokud by tak nečinil, šlo by to k jeho vlastní tíži (§ 5 odst. 1 druhá věta o. z.). Prvostupňový soud správně uzavřel, že závazek z této smlouvy o dílo zanikl odpovídající dohodou (dissolucí; viz § 1981 o. z.). Žalovaná ovšem požádala o vrácení zálohy teprve poté, kdy žalobce jednoznačně projevil vůli nepokračovat v plnění svého závazku předložením klíčů a (konečného) vyúčtování provedené práce žalované. Tím navrhl uzavření zmíněné dohody, což žalovaná akceptovala výše citovanou SMS s výzvou ke vrácení zálohy. Závazek tudíž zanikl dříve, než žalobce dílo dokončil, pročež mu nemohlo vzniknout právo na zaplacení jeho ceny (§ 2610 odst. 1 o. z.). Předání díla po částech nebylo sjednáno ani provedeno (§ 2610 odst. 2 o. z. a contrario). Zrušený závazek je proto nutno vypořádat podle pravidel bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 2993 druhou a třetí větou o. z.).

10. Žalobce se v tomto kontextu již v žalobě hájil tím, že žalovaná vlastně sama zmařila řádné dokončení díla, když jej ustavičně atakovala SMS zprávami, aniž by vady specifikovala, a požadovala vrácení zálohy (srov. § 2591 ve spojení s § 2613 o. z.). Z důkazů nicméně vyplynulo, že žalovaná začala žádat vrácení zálohy až v reakci na jednoznačný žalobcův postoj, že v práci na sjednaném díle nebude pokračovat. Navíc není zřejmé, proč by měly SMS zprávy znemožňovat dokončení díla. Žalovaná žalobce pouze upomínala, aby řádně odváděl svou práci, čímž uplatnila své právo podle § 2593 o. z., podle nějž má „objednatel právo kontrolovat provádění díla. Zjistí-li, že zhotovitel porušuje svou povinnost, může požadovat, aby zhotovitel zajistil nápravu a prováděl dílo řádným způsobem. Neučiní-li tak zhotovitel ani v přiměřené době, může objednatel odstoupit od smlouvy, vedl-li by postup zhotovitele nepochybně k podstatnému porušení smlouvy.“ Právo kontroly ostatně účastníci sjednali též explicitně v čl. V. odst. (2). smlouvy o dílo. A nic jiného ani nebylo fakticky možné vzhledem k tomu, že rekonstrukce probíhala v obývaném bytě. Již to znamená, že žalobce nemohl být se svou žalobou, v níž mu byla východiskem sjednaná cena díla, plně úspěšný.

11. Klíčovou otázkou ovšem bylo, zda unesl břemeno tvrzení. Zde nešlo o tvrzení potřebná k přesnému vymezení předmětu řízení, jak mylně naznačil v odvolání, nýbrž právě k unesení břemene tvrzení tak, aby prvostupňový soud mohl v případě prokázané pravdivosti těchto tvrzení vynést konečné meritorní rozhodnutí na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.) v žalobcův prospěch. Pro právní kvalifikaci smlouvy, kterou účastníci uzavřeli (smlouva o dílo), je dostatečná konkretizace prací, kterou žalobce do řízení vnesl již v žalobě. Před vynesením rozsudku však bylo třeba právně kvalifikovat další právně významné skutečnosti. Konkrétní podobu díla necharakterizují pouze explicitní smluvní ujednání. Je nutno se jí zabývat i s ohledem na užití díla k účelu patrnému ze smlouvy, jinak k účelu obvyklému (§ 2615 odst. 2 první věta ve spojení s § 2095 druhou větou o. z.). A také s přihlédnutím ke zvyklostem v daném oboru; podle § 9 odst. 2 druhé věty ve spojení s § 545 o. z. totiž „právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.“ Znalost účelu, resp. zvyklosti, již patří k profesionalitě zhotovitele. Zatímco žalobce může snadno vrátit zaplacenou zálohu, žalovaná může stěží vrátit žalobcem provedené práce. Žalobce přitom část díla dokončil a žalovaná ji mohla v budoucnu využít jako součást své koupelny, tedy pro účel patrný ze smlouvy. O peněžní ekvivalent této části bylo proto nutno takto snížit částku odpovídající zaplacené záloze, na jejíž vrácení měla žalovaná nárok (§ 2999 odst. 1 a 2 o. z.), přičemž bylo třeba zohlednit obvyklou cenu dokončené části i vady díla.[footnoteRef:1] A tak bylo nezbytné ocenit žalobcem dokončenou část díla a také jeho vady. Aby se tak ovšem mohlo stát, musel žalobce nejprve do řízení vnést skutková tvrzení o konkrétním druhu, rozsahu a ceně dodaných materiálů. Objasnění této části díla a tedy částky, kterou má žalobce právo si ponechat, bylo v jeho prospěch, přičemž tyto skutečnosti mohl přesně znát pouze on, nikoli žalovaná, neboť nastaly ve sféře jeho vlivu a odpovědnosti ve smyslu výše citovaných ustanovení. V tomto kontextu je třeba říci, že šlo o klasický civilní spor. V něm soud není povinen ex officio vyšetřovat všechny myslitelné skutkové verze, nýbrž jen přezkoumat pravdivost té verze, kterou do řízení vnáší strana zatížená procesními břemeny. Daný účastník má tedy nejen povinnost tvrzení a důkazní [§ 101 odst. 1 písm. a), písm. b) ve spojení s § 120 odst. 1 o. s. ř.], ale i jim odpovídající břemeno tvrzení a břemeno důkazní a tudíž nese nepříznivé následky neunesení daných břemen v podobě ztráty sporu. Tvrzení je přitom odlišné od důkazu a jej předchází; nejprve je účastník povinen tvrdit konkrétní skutečnosti, k jejichž objasnění má konkrétní uplatněný důkazní prostředek sloužit a teprve poté může soud rozhodnout, zda takový důkaz provede (srov. § 6 první věta ve spojení s § 118 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.). Může se totiž ukázat, že je dané tvrzení právně irelevantní pro meritum sporu, je nesporné, již bylo prokázáno či je nelze označeným důkazem prokázat. Důkaz má tudíž v konečném důsledku sloužit v prvé řadě k ověření pravdivosti toho kterého tvrzení, nikoli k vyšetřování relevantního skutkového stavu ve všeobecnosti a z úřední povinnosti. Aby mohl důkaz tuto funkci splnit, je nezbytné do řízení nejprve vnést skutkové tvrzení na dostatečné úrovni konkrétnosti. Povinnost tvrzení se projevuje v § 79 odst. 1 druhé větě o. s. ř. pravidlem, že „návrh musí kromě obecných náležitostí obsahovat… vylíčení rozhodujících skutečností.“ Tyto skutečnosti pak musí být vylíčeny způsobem nazývaným substancování, tedy na úrovni konkrétnosti umožňující přiřadit to které tvrzení konkrétnímu důkazu, ověřit důkazem jeho pravdivost a podřadit je pod hypotézu konkrétní rozhodné právní normy – ve výše specifikovaném směru. Účastník přitom může splnit povinnost tvrzení a unést břemeno tvrzení též v důsledku odkazu na konkrétní důkaz zachycující tvrzenou skutečnost, je-li takový důkaz přehledný. Obecně vzato pak nezáleží na tom, jestli tento důkaz předložil jiný účastník řízení. I tento odkaz však samozřejmě podléhá koncentraci řízení, kterou by bylo jinak možno snadno obejít. Žalobce měl, jak plyne z rekapitulace podané v bodě 1. odůvodnění, bezpočet příležitostí k tomuto odkazu na třech přípravných jednání, resp. pokračováních, z nichž na každém mohla koncentrace řízení nastat. Přesněji řečeno, advokátem zastoupený žalobce musel očekávat, že by se tak reálně mělo stát již na tom prvním, protože právě to předpokládá zákon (§ 114c odst. 5 ve spojení s § 118b odst. 1 první větou o. s. ř.). Přesto nebyl schopen svá tvrzení doplnit a konkretizovat ani na třetím, o jehož odročení nebylo požádáno. Jestliže navíc mělo být břemeno tvrzení uneseno odkazem na posudek [tituly před jménem] [jméno FO], ten měl žalobcův zástupce k dispozici již před samotným zahájením řízení jako přílohu předžalobní upomínky žalované a součástí spisu se stal jako příloha k jejímu odporu proti platebnímu rozkazu, podanému dlouho před přípravným jednáním. Tím spíše mu nic nebránilo v tom, aby do řízení odpovídající tvrzení vnesl včas. Po koncentraci řízení učiněná korespondenční výzva prvostupňového soudu na tom nic nemění, poněvadž zaprvé nešlo o plnohodnotnou výzvu ve smyslu § 118a odst. 1 – 3 o. s. ř., která má své místo pouze na jednání či přípravném jednání, zadruhé zde účastníci nebyli vyzváni ke vnesení skutkových tvrzení, nýbrž důkazních návrhů. To znamená, že k těmto žalobcovým tvrzením nebylo možno přihlédnout. I kdyby to možné bylo, znalecký posudek výše uvedenou specifikaci stejně neobsahuje. Což znalec přiléhavě vysvětlil žalobcovou nespoluprací, která se potom nepřímo projevila i během řízení žalobcovým vyjádřením, že jsou znalcovy závěry zkrátka „vymyšlené.“ Žalobce tudíž neunesl břemeno tvrzení ke konkrétnímu druhu, rozsahu a ceně dodaných materiálů, resp. provedených prací, jež by pro žalovanou mohly být využitelné, a proto prvostupňový soud jeho žalobu správně zamítl. Tím pádem nebylo ve světle výše uvedeného právně možné zadat další žalobcem navržený znalecký posudek (a provést ani jiné navržené důkazy) k ocenění něčeho, co nebylo ani řádně tvrzeno. [1: Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1060/2017, a jeho rozsudek ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2925/2021. ]

12. V tomto řízení pouze nastala velmi atypická situace, kdy se žalovaná proti žalobě nebránila pouze námitkami, ale rovnou vzájemnou žalobou, v níž navíc uznala, že žalobce část díla dokončil a že po něm tedy nežádá vrácení celé zálohy. K ocenění této části předložila znalecký posudek. To ovšem na výše rozvedeném závěru nic nemění. I proto, že by odporovalo principu poctivosti (§ 3 první věta o. s. ř. ve spojení s § 6 o. z.), aby doplatila na to, že vlastní nárok uplatnila vzájemnou, nikoli samostatnou žalobou, a že připustila, že žalobce dílo zčásti dokončil. I tato tvrzení byla právně relevantní a soud prvního stupně tedy musel důkaz posudkem provést a vyhodnotit (§ 132 o. s. ř.). Žalobce navíc ani zdaleka neuznával výčet dílčích dokončených prací, resp. vad podle posudku.

13. Znalecký posudek měl všechny zákonné náležitosti, podal jej znalec s odpovídající specializací, byl obsahově přesvědčivý a prvostupňový soud znalce vyslechl. Žalobce nepředložil ani žádné oponentní odborné vyjádření a pokud namítal, že částka 50 000 Kč tvoří pouze (kvalifikovaný) odhad, tento stav způsobil pouze on sám. Tím, že znalci neposkytl naprosto žádnou součinnost. Nemůže tudíž nyní těžit z vlastní nepoctivosti. Navíc znalec před soudem vypověděl, že jej žalovaná na místo potřetí přivolala v srpnu 2022 (po zpracování písemného posudku), kdy zjistil, že zde již pracuje jiný zhotovitel a že ani sádrokartonový podhled (oproti vadám původně identifikovaným) nebyl proveden řádně, protože nebyl řádně zavěšen na stropní konstrukci, což by dále snížilo částku 50 000 Kč. Kvůli dokončení díla jiným zhotovitelem (což je přirozené, jde-li o koupelnu v obývaném bytě) by pak nemělo dokonce ani reálný smysl zpracovat další znalecký posudek v řešeném ohledu. Zjištěné vady ve svém souhrnu znalcův závěr přesvědčivě ospravedlňují. Nešlo pouze o drobné odchylky od technických norem a navíc lze ve světle výše citovaných zákonných ustanovení říci, že i znalost a dodržení technických norem zde patřila k profesionalitě zhotovitele. Prvostupňovým soudem určená částka 50 000 Kč je adekvátní ve vztahu k výše citovaným zákonným normám i judikatuře.

14. Proto odvolací soud výrokem I potvrdil výroky I a II napadeného rozsudku jako věcně správné (§ 219 o. s. ř.).

15. Odvolací soud pouze nesouhlasí s právní kvalifikací částky 18 500 Kč jako hotového výdaje – součásti nákladů řízení ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná tuto částku ve vzájemné žalobě uplatnila jako součást žalované jistiny, nikoli jako součást náhrady nákladů řízení, čímž ji učinila předmětem řízení. Předmět řízení podle zákona nevymezuje soud, nýbrž žalobce. Toto rozlišení má přitom praktický význam, poněvadž v tom případě by se tato částka nepromítla jen do meritorního výroku, nýbrž i do výroku o nákladech řízení jako součást tarifní hodnoty věci podstatné pro určení sazby mimosmluvní odměny za jednotlivé úkony právní služby [§ 8 odst. 1 vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů advokátní tarif (dále jen a. t.)]. Ust. § 13 odst. 1 a. t., podle nějž „advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie,“ se (stejně jako celý a. t.) vztahuje primárně na smluvní vztah mezi advokátem a jeho klientem, nikoli na procesněprávní vztah v rámci soudního řízení. V tomto kontextu je třeba si uvědomit, že byl znalecký posudek zpracován ještě před zahájením řízení, a to v souvislosti s vytknutím vad ze strany žalované, která potvrdila zrušení závazku ze smlouvy a iniciovala vrácení zálohy. Závazek byl totiž zrušen poté, kdy žalovaná žalobci průběžně oznamovala vady a také kvůli těmto neodstraněným vadám, jež přitom měly význam pro rozhodnutí o vzájemné žalobě ve výše vysvětleném smyslu. Znalečné tudíž představuje náklad účelně vynaložený k tomu, aby se znalcovy závěry relevantně promítly do vypořádání zrušeného závazku v situaci, kdy žalobce odmítal vady uznat a vyvodit z nich důsledky a dokonce projevil vůli zrušit závazek odstoupením, aniž by dílo řádně dokončil, a požadoval zaplacení díla jako celku bez ohledu na nedodělky a na využitelnost výsledků své práce pro žalovanou.[footnoteRef:2] V tomto kontextu není podstatné, že dílo nikdy nebylo formálně předáno, poněvadž by tím opět bylo žalobci umožněno, aby těžil z vlastního nepoctivého jednání v situaci, kdy dílo o své vůli nedokončil a navíc bylo to, co dokončil, vadné ve mnoha ohledech. Proto je nutno aplikovat § 1924 o. z., podle nějž, „kdo má právo podle § 1923, náleží mu i náhrada nákladů účelně vynaložených při uplatnění tohoto práva. Neuplatní-li však právo na náhradu do jednoho měsíce po uplynutí lhůty, ve které je třeba vytknout vadu, soud právo nepřizná, pokud zcizitel namítne, že právo na náhradu nebylo uplatněno včas.“ Výraz „při“ má širší význam, než že jde o náklad samotného uplatnění práva z vad; musí jít prostě o náklad účelný k tomu, aby se přítomnost vad promítla do vypořádání zrušeného závazku. Na daném závěru nic nemění ani okolnost, že znalečné za znalcovu výpověď před soudem již náleží k nákladům řízení; to byl náklad vzniklý až během soudního řízení. A tak bylo nutno žalované přiznat částku 18 500 Kč jako součást žalované jistiny. To dále znamená, že je nutno ji v rámci náhrady nákladů řízení započítat do tarifní hodnoty věci, která tak pro přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní upomínku, poradu po první přípravném jednání nečiní 124 464 Kč, jak uzavřel okresní soud, nýbrž 142 964 Kč. Totéž platí i pro vzájemnou žalobu, poněvadž ta se týkala rovněž všech sporných částek zatímco v předchozím odporu proti platebnímu rozkazu žalovaná ani neuvedla, jak má soud o žalobě rozhodnout, v petitu vzájemné žaloby již navrhla její zamítnutí a zároveň v textu opět okomentovala obsah žaloby. Sazba mimosmluvní odměny za tyto úkony tudíž činí 6 820 Kč, za úkony s poloviční sazbou pak 3 410 Kč. Náhrada promeškaného času za každé jednání z roku 2025 pak činí 300 Kč, nikoli 200 Kč, jak uzavřel prvostupňový soud [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.]. Jinak byl výrok IV napadeného rozsudku správný a odvolací soud pro stručnost odkazuje na bod 19. odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožňuje i co do neúčelnosti některých vyúčtovaných úkonů právní služby. Celková náhrada tudíž činí 83 120 Kč. [2: srov. ŠILHÁN, Josef. § 1924 [Náklady uplatnění práv z vad]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 917, marg. č. 1.; POROD, Jakub. § 1924 [Náklady]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 3.; ŠILHÁN, Josef.

2. Práva z vadného plnění. In: ŠILHÁN, Josef. Právní následky porušení smlouvy v novém občanském zákoníku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 481. ]

16. Proto odvolací soud výrokem II změnil výrok IV napadeného rozsudku odpovídajícím způsobem [§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].

17. Výrok III reflektuje správnou výši znalečného za výslech znalce, určenou v samostatném usnesení soudu prvního stupně.

18. Výrok IV odpovídá tomu, že byla žalovaná v odvolacím řízení plně procesně úspěšná, pročež má proti žalobci právo náhrady jeho nákladů (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Náhrada sestává z mimosmluvní odměny v již zmíněné výši 6 820 Kč za 2 úkony právní služby v podobě vyjádření k odvolání [§ 11 odst. 1 písm. k) a. t.] a účasti na odvolacím jednání [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.], dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý tento úkon (§ 13 odst. 4 a. t.) a z náhrady promeškaného času na cestě z advokátní kanceláře zástupkyně žalované k odvolacímu soudu a zpět v délce 4 započatých půlhodin po 150 Kč, celkově tedy 600 Kč, poněvadž podle aplikace google maps je s přihlédnutím k běžným dopravním komplikacím možno přiznat požadované 4 půlhodiny [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.]. Dále cestovné 506 Kč při ujeté vzdálenosti 66 km, kombinované spotřebě 5,2 l/100 km, jednotkové ceně benzinu 95 oktanů 35,80 Kč/1 l a základní náhradě za 1 km jízdy 5,80 Kč 1. Celková náhrada tudíž činí 15 646 Kč. Účelnou nebyla porada s klientkou předcházející vyjádření k odvolání (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario), poněvadž po ní (ani ve vyjádření k odvolání, ani na jednán před odvolacím soudem) nenásledovala ze strany žalované žádná změna skutkových tvrzení, důkazních návrhů, právních argumentů ani zvrat v průběhu řízení a i ze záznamu o poradě je patrno, že jediným důvodem porady bylo přání žalované. Při rozhodování o náhradě nákladů soudního řízení ovšem zákon soudu ukládá povinnost podrobit každou složku uplatněné náhrady výše provedenému testu účelnosti.

19. Žalobce je povinen nahradit náklady řízení sice žalované, avšak dané částky musí zaplatit advokátce jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůty k zaplacení odvolací soud ve výrocích II a IV stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k délce času, během nějž se žalobce mohl připravit na zaplacení náhrad pro případ svého procesního neúspěchu.

Poučení