16 Co 143/2024 - 64

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 22 500 Kč, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 25. 4. 2024, č. j. 10 C 26/2024-29, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 23. 10. 2023 se žalobkyně jako obchodnice se zemním plynem proti žalovanému coby svému někdejšímu zákazníkovi domáhala zaplacení částky 22 500 Kč, a to jednak jako smluvní pokuty za předčasné ukončení dodávky plynu a zrušení závazku ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 2. 12. 2021 ve výši 22 400 Kč a jednak jako smluvní pokuty za prodlení s úhradou faktury. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovanému na základě zmíněné smlouvy dodávala zemní plyn do odběrného místa na adrese [adresa], pro potřeby domácnosti a žalovaný plyn odebíral. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 36 měsíců ode dne 10. 12. 2021 s možností automatické prolongace. Žalobkyně dne 3. 8. 2022 v souladu s energetickým zákonem ukončila dodávku plynu, poněvadž žalovaný nezaplatil zálohy za měsíce březen, duben a květen 2022, a přípisem ze dne 7. 8. 2022 odstoupila od smlouvy. Jde tudíž o smluvní pokutu za dobu zbývající do zániku závazku uplynutím doby - od srpna 2022 do prosince 2024 - ve výši 800 Kč za každý měsíc, tedy za 28 měsíců po 800 Kč v celkové výši 22 400 Kč. Žalobkyně totiž standardně uzavírá se svými zákazníky smlouvy na dodávku zemního plynu na dobu neurčitou nebo na dobu určitou. Volbu typu smlouvy činí zákazník. Informace o podmínkách a cenách včetně vlastních formulářů smluv jsou k dispozici na webových stránkách žalobkyně v souladu se zákonnou informační povinností a také ve všech zákaznických kancelářích. Pro smlouvy na dobu určitou je se zákazníkem vždy sjednán produkt, který na rozdíl od ceníku Standard (pro smlouvy na neurčito) garantuje určitou nižší jednotkovou cenu plynu po celou dobu trvání závazku. Zákazník má vždy možnost porovnat si jednotlivé nabídky, a to jednak v rámci nabídek žalobkyně, jednak na trhu s nabídkami jiných dodavatelů. U smluv na dobu určitou žalobkyně proti těmto benefitům utvrzuje smluvní pokutou, že zákazník dodrží sjednanou dobu trvání závazku. Ujednání o smluvních pokutách pokrývá širokou řadu skutkových podstat. Smluvní pokuta, která je určena násobkem stanovené částky a počtem měsíců následujících po měsíci, kdy došlo k naplnění konkrétní skutkové podstaty, představuje paušalizovanou náhradu škody, která může žalobkyni vzniknout neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného plynu. Žalobkyně totiž u smluv na dobu určitou plyn pro zákazníka nakupuje předem, pro celou sjednanou dobu na volatilních velkoobchodních trzích, a to na základě tzv. důvodně předpokládané spotřeby podle energetické legislativy. Jen tak totiž může zaručit pevnou cenu po sjednanou dobu. Pro případ uhrazení smluvní pokuty se ve smlouvě vzdává nároku na náhradu škody, jež by pokutu převyšovala. V odvětví energetiky je běžnou praxí uzavírání smluv na dobu určitou i neurčitou, stejně jako uplatňování smluvních pokut. V tomto případě účastníci ujednali pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy, smluvní pokutu ve výši 800 Kč pro kategorii domácnost za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od [Anonymizováno] do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace). K pohledávce z titulu smluvní pokuty za prodlení s úhradou faktury žalobkyně uvedla, že účastníci si ve smlouvě ujednali rovněž smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou dle uzavřené smlouvy přesahující 10 dní. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 Kč za prodlení s úhradou faktury variabilní symbol [var. symbol] přesahující 10 dní, jejíž splatnost byla v souladu s čl. 5.1. obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, stanovena v samotné faktuře na 29. 8. 2022.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl přitom ke skutkovým zjištěním, že účastníci uzavřeli dne 2. 12. 2021 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout dodávku plynu do odběrného místa [adresa], a žalovaný se zavázal odebrat sjednané množství plynu a uhradit za ně žalobkyni dohodnutou cenu, to vše ve sjednaném období 36 měsíců od uzavření smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu 36 měsíců, výše měsíčních záloh byla stanovena na 2 000 Kč. Žalovaný neuhradil ze zálohy za březen 2022 200 Kč a dále neuhradil zálohy za měsíce duben a květen 2022. V části označené jako „ostatní ujednání“ si účastníci sjednali smluvní pokutu pro případ, „kdy Zákazník učiní bez souhlasu Obchodníka jakýkoliv právně relevantní projev vůle (bez ohledu na to, zda byl či nebyl určen a/nebo doručen Obchodníkovi, zda se tak stalo opožděně, či zda trpěl vadami, a na to, jak a kým je Smlouva/dodávka následně ukončena) směřující k předčasnému ukončení Smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo dodávky od Obchodníka (v roli subjektu zúčtování u operátora trhu) probíhající na základě takové Smlouvy (za takový projev vůle se považuje i plná moc ke změně dodavatele či opožděně doručené oznámení o ukončení Smlouvy na dobu určitou ve sjednaném termínu; za takový projev vůle se naopak nepovažuje pouhý návrh na předčasné ukončení Smlouvy dohodou) a/nebo Zákazník opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší jakoukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k jednostrannému ukončení Smlouvy ze strany Obchodníka) a/nebo Zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky“.

4. Po právní stránce dospěl okresní soud v přídě smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy na dodávku plynu k závěru, že podle obsahu se jedná o sankci za nedodržení sjednané doby trvání smlouvy. Žalobkyně se této smluvní pokuty domáhá zdánlivě proto, že žalovaný porušil nejméně dvakrát své platební povinnosti. Konstrukce stanovení výše této smluvní pokuty však není závislá na výši dlužných částek (jak je tomu v obdobných případech zejména v úvěrovém prostředí), nýbrž její výše bezprostředně závisí na době trvání smlouvy, resp. na době, po kterou by smlouva trvala, nebýt jejího ukončení ze strany žalobkyně. Žalobkyně tak vytváří naprosto sofistikovaný systém smluvních pokut, kterými se pokouší pouze eliminovat riziko svého podnikání, neboť vznik nároku na tyto smluvní pokuty je závislý převážně na jejím vlastním jednání (odstoupení od smlouvy), a opodstatnění těchto pokut alibisticky schovává za (z hlediska významu) naprosto zástupné deliktní jednání žalovaného jako zákazníka v podobě neplnění platebních povinností. Okresní soud vyhodnotil ujednání o smluvní pokutě jako zdánlivé nebo neplatné z několika důvodu: i) zdánlivé pro nesrozumitelnost a neurčitost podle § 554 o. z., protože není zřejmé z důvodu použití spojovacího výrazu „a/nebo“ zřejmé, zda ke vzniku nároku na smluvní pokutu je nutné splnění všech hypotéz nejednou anebo postačí splnění hypotézy jediné; ii) neplatné pro nesrozumitelnost ve smyslu § 1800 odst. 1 o. z., jelikož je s ohledem na celkovou jazykovou, zejména větně stavební složitost textu a použité termíny z právní teorie nesrozumitelné pro průměrného spotřebitele; iii) neplatné pro obcházení zákona podle § 580 o. z., neboť výše smluvní pokuty je závislá na délce smluvního vztahu, nelze ji proto srovnávat s porušenou platební povinností a zcela eliminuje užití korektivu přiměřenosti a dobrých mravů; iv) přestože je smluvní pokuta požadována za porušení platebních povinností, podle okolností je skutečnou vůlí žalobkyně účtovat zákazníkovi smluvní pokutu za porušení závazku dodržet sjednanou dobu platnosti smlouvy, která však byla ukončena jednostranným právním jednáním žalobkyně, proto nelze v tomto jednání spatřovat žádné právní skutečnosti, které by měly za následek vznik nároku na smluvní pokutu, neboť ze strany žalovaného nedošlo k žádnému porušení povinností, se kterými by byl vznik tohoto nároku spojován; v) konečně měl okresní soud za to, že žalobkyni nelze poskytnout ochranu pro zjevné zneužití práva, a to s ohledem na zanedbatelnou závažnost prohřešku žalovaného, který neuhradil v plné výši zálohu za březen 2022 (nedoplatek 200 Kč) a následující dvě zálohy po 2 000 Kč, zatímco žalobkyně vůči němu přistoupila k ukončení smlouvy a uplatnění smluvní pokuty ve výši 22 400 Kč. Nikoli nevýznamnou roli při posuzování závažnosti porušení platební povinnosti zákazníka zcela jistě musí sehrát i ta skutečnost, že se jednalo o prodlení s placením záloh, nikoliv dodávek samotných, z čehož vyplývá, že žádný skutečný dluh za dodané služby v době jejich neuhrazení dosud žalovanému nevznikl, neboť dodávky nebyly ještě vyúčtovány. Ze všech těchto skutkových okolností případu potom vyplývá i další závěr okresního soudu o tom, že výkon práv ze strany žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy a že žalobkyně nejednala poctivě ve smyslu § 6 o. z. Smluvní pokutu ve výši 100 Kč pro případ neuhrazení vyúčtování smluvní pokuty okresní soud vyhodnotil jako nemravnou, resp. žalobkyni nárok na smluvní pokutu nevznikl, proto se žalovaný ani nemohl ocitnout v prodlení.

5. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně, která nesouhlasila s argumentací soudu prvního stupně. Zdůraznila, že žádným způsobem neskrývá, že primárním smyslem a účelem smluvní pokuty je motivovat zákazníka, aby nezapříčinil ukončení smlouvy před koncem sjednané doby trvání smlouvy. Naopak to výslovně přiznává jak sjednaným způsobem určení výše smluvní pokuty, tak vyjádřenou náhradoškodovou funkcí smluvní pokuty, jež zahrnuje náhradu škody vzniklé neodebráním nasmlouvaného množství energie. Účel smluvní pokuty nejde proti hypotéze smluvní pokuty, neboť v případě opakovaného porušení smluvených platebních povinností se zákazník/žalovaný dopouští neoprávněného odběru elektřiny či plynu ve smyslu ust. § 51 odst. 1 písm. b) a § 74 odst. 1 písm. b) energetického zákona. Není tak na vůli žalobkyně, zda při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností přeruší dodávku energií a od smlouvy odstoupí, ale je to jediná možnost, jak může zvrátit protiprávní stav, a je to i její zákonná povinnost ve smyslu povinnosti předcházet škodám. Nedochází proto ani k obcházení zákona, jak konstatuje soud prvního stupně. Žalobkyně jednala nejen v souladu se smluvním ujednáním i zákonnými předpisy, ale i v souladu se svou přímou zákonnou povinností, proto hodnocení jejího jednání soudem prvního stupně jako jednání nepoctivého a nemravného není na místě. Žalovaný svým jednáním způsobil neoprávněný odběr plynu, jak žalobkyně tvrdila a prokazovala, a bylo zákonnou povinností žalobkyně zabránit vzniku dalších škody, což bylo možné pouze přerušením dodávky plynu a následným odstoupením od smlouvy. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019, který rozsáhle citovala, s tím, že podle právního názoru vyjádřeného v tomto rozhodnutí smluvním stranám zákon nebrání, aby si ujednaly vznik práva na smluvní pokutu jak ve vazbě na porušení právní povinnosti, tak i na další právní skutečnost včetně odstoupení od smlouvy věřitelem pro porušení povinnosti dlužníkem. Nesprávný je i závěr soudu prvního stupně o neurčitosti a nesrozumitelnosti ujednání o smluvní pokutě, neboť výraz „a/nebo“ je korektním výrazem s nepochybným významem. Hlavní funkcí lomítka je naznačovat alternativu či záměnnost. Užitý výraz plní ve smluvním ujednání právě takový účel, protože zákazník svým jednáním může současně naplnit jednu či více hypotéz smluvní pokuty. Ujednání o smluvní pokutě je integrální součástí smluv. Písmo použité ve smlouvě není o nic méně čitelné než běžně užívaná písma. Žalobkyně zveřejňuje formuláře smluv na svých webových stránkách. Předmětné ustanovení je stejně jako celá smlouva napsáno ve spisovném českém jazyce a gramaticky správně. Lze legitimně očekávat, že spotřebitelé v České republice ve 21. století umí číst a jsou schopni porozumět textu v úředním jazyce. Textace není o nic složitější, než je jazyk, jímž jsou standardně psány v ČR právní předpisy. Žalobkyně poukázala ust. § 4 o. z., které platí i pro právní vztahy se spotřebiteli a které znamená, že každý může důvodně očekávat v právním styku, že jedná s osobou nadanou rozumem průměrného člověka, která jej užívá s běžnou péčí a opatrností. Dle žalobkyně je tak ujednání o smluvní pokutě zcela srozumitelné v tom smyslu, že v případě nedodržení doby trvání smlouvy z důvodů na straně zákazníka, bude žalobkyně požadovat uhrazení smluvní pokuty. Uzavření smlouvy neprobíhá jako odbavení zákazníka při podání balíku na poště, zpravidla přesahuje 30 minut. Zákazník má časový prostor si návrh smlouvy přečíst. Smluvní pokuta 100 Kč nebyla požadována za prodlení s platnou smluvní pokuty 22.400 Kč, ale za prodlení s platbou konečné faktury variabilní symbol [var. symbol] přesahující 10 dní. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] přezkoumal u odvolacího jednání prvostupňový rozsudek v napadené části výroku, včetně řízení předcházející jeho vydání (podle pravidel uvedených v § 206, § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

8. Odvolací soud zopakoval dokazování smlouvou o sdružených službách dodávky plynu ze dne 2. 12. 2021, přičemž shledal skutková zjištění soudu prvního stupně jako správná a pro stručnost na ně v podrobnostech odkazuje.

9. Nad rámec správných skutkových zjištění soudu prvního stupně odvolací soud dodává, že tato smlouva má formu předepsaného formuláře o dvou stranách, žalobkyně je v ní označena jako „obchodník“ a žalovaný (zákazník) je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, datem narození a adresou, aniž by jakýkoliv údaj byť jen naznačoval, že žalovaný uzavírá smlouvu jako podnikatel. Pod nadpisem „Cenové podmínky“ je uvedeno, že cena za odebraný plyn a ostatní služby je stanovena v Ceníku a na druhé straně smlouvy je pak označena příslušná produktová řada. Smlouva byla sjednána na dobu určitou 36 měsíců s účinností od 10. 12. 2021. Posuzovaná smluvní pokuta je uvedena na první (formulářové) straně smlouvy, pod nadpisem „Ostatní ujednání“, a to doslovně tak, že: „…Učiní-li Zákazník bez souhlasu [Anonymizováno] jakýkoli právně relevantní projev vůle (bez ohledu na to, zda byl či nebyl určen a/nebo doručen [Anonymizováno], zda se tak stalo opožděně, či zda trpěl vadami, a na to, jak a kým je Smlouva/dodávka následně ukončena) směřující k předčasnému ukončení Smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo dodávky od [Anonymizováno] (v roli subjektu zúčtování u operátora trhu) probíhající na základě takové Smlouvy (za takový projev vůle se považuje i plná moc ke změně dodavatele či opožděně doručené oznámení o ukončení Smlouvy na dobu určitou ve sjednaném termínu; za takový projev vůle se naopak nepovažuje pouhý návrh na předčasné ukončení Smlouvy dohodou) a/nebo Zákazník opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoli platební povinnost vyplývající ze smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k jednostrannému ukončení Smlouvy ze strany [Anonymizováno]) a/nebo Zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, je [Anonymizováno] oprávněna účtovat Zákazníkovi smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé [Anonymizováno] neodebráním pro Zákazníka nasmlouvaného množství plynu ve výši 800 Kč pro kat. Domácnost a 4 000 Kč pro kat. Maloodběratel, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky od [Anonymizováno] v důsledku výše uvedeného jednání Zákazníka do konce sjednané doby trvání Smlouvy (vč. případné Prolongace). … Zákazník je povinen zaplatit [Anonymizováno] pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle této Smlouvy přesahující 10 dní. …“.

10. Smluvní pokuta jako prostředek utvrzení závazku je upravena v § 2048 o. z., podle kterého ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

11. Odvolací soud zaměřil odvolací přezkum na posouzení, zda došlo k platnému sjednání smluvní pokuty, což je podle § 2048 o. z. první nutný předpoklad pro to, aby žalovanému mohla být povinnost požadovanou smluvní pokutu zaplatit uložena.

12. Předně je třeba zdůraznit, že závazkový vztah, ze kterého žalobkyně uplatňuje v řízení své právo na smluvní pokutu, má povahu spotřebitelského vztahu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., protože žalobkyně uzavírala smlouvu o sdružených službách dodávky plynu jako podnikatel ve smyslu § 420 o. z. a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.).

13. Podle § 1811 odst. 1 o. z. musí podnikatel veškerá sdělení vůči spotřebiteli učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

14. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

16. Odvolací soud neshledal důvod odchýlit se závěrů vyslovených v rozsudku ze dne 18. 5. 2021, č. j. 16 Co 61/2021-88 ve skutkově prakticky totožné věci týkající se jiného zákazníka žalobkyně. Také v nyní projednávané věci dospěl k závěru, že smluvní pokuta, o kterou v tomto řízení jde, platně sjednána nebyla. Za největší vadu přitom považuje odvolací soud způsob jejího sjednání, který nelze považovat za jasný a srozumitelný, jak předpokládá § 1811 o. z. a dále pak také věcný obsah předmětného ujednání.

17. Ústavní soud již v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 konstatoval v nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání musejí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V občanském zákoníku z roku 2012 je tento požadavek vyjádřen v již citovaném § 1811. V předmětné věci se ujednání o posuzované smluvní pokutě ve smlouvě nachází v části nazvané „Ostatní ujednání“, které na první pohled vzbuzuje dojem, že se jedná o nepodstatnou pasáž, ve které nejsou upraveny žádné důležité smluvní podmínky a není proto třeba jí věnovat více pozornosti. Ustanovení o smluvní pokutě je navíc formulováno značně komplikovaně a nesrozumitelně, a to jednak z důvodu nepřehlednosti samotného oddílu smlouvy věnovaného sankcím, kdy je více smluvních pokut včetně mechanismu jejich uplatňování popsáno v jednom souvislém textu bez jakéhokoliv přehledného členění, při užití poměrně komplikovaných konstrukcí a skladby vět. Pro pochopení významu tohoto smluvního ustanovení je nutné přečíst si danou pasáž smlouvy několikrát a zvlášť se zaměřit na to, která část textu se váže ke které smluvní pokutě a jak je mechanismus sankcí v takové smlouvě komplexně nastaven. Pro běžného spotřebitele je tak náročné se v takovém smluvním ujednání zorientovat a vyvodit z něj odpovídající závěry. V tomto kontextu již není podstatné, zda by text obstál z hlediska gramatických pravidel, protože pro rozpor s § 1811 o. z. je rozhodující právě nejasnost textu a jeho nesrozumitelnost pro běžného spotřebitele. Porušení § 1811 o. z. by již v tomto případě bylo samo o sobě důvodem neplatnosti příslušné části smlouvy podle § 580 o. z. Jednalo by se přitom o neplatnost absolutní podle § 588 o. z., ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudky SDEU ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová, C377/14, bod 65 nebo ze dne 4. června 2015, Faber, C-497/13, bod 42). Jinak řečeno, spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem spotřebitelského práva. Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). Odvolací soud rovněž nemá pochybnosti o tom, že ustanovení občanského zákoníku na ochranu spotřebitele (včetně § 1811) patří mezi projevy zásady ochrany slabší strany, která je součástí ústavního principu rovnosti (článek 1 Listiny základních práv a svobod), přičemž vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek a naopak ujednání, jež jsou v rozporu s ustanoveními na ochranu spotřebitele, veřejný pořádek zjevně narušují. Kromě výše uvedeného nezbytného eurokonformího výkladu je tak naplněn také formální požadavek aktuálního § 588 o. z.

18. Odvolací soud má vzhledem k dalším zjištěným okolnostem souvisejícím se samotným věcným obsahem ujednání o smluvní pokutě za to, že k ujednání o smluvní pokutě nelze ani přihlížet, což je ještě závažnější právní následek vad právního jednání než absolutní neplatnost. Jedná se totiž v kontextu s obsahem celé smlouvy o ustanovení nepřiměřené, a to v neprospěch žalovaného coby spotřebitele. Smluvní pokuta, která nepředstavuje ujednání o předmětu plnění nebo jeho ceně, byla ve smlouvě sjednána pouze k utvrzení závazku žalovaného (spotřebitele), pro případ jeho porušení povinností ze smlouvy. Současně však smlouva neobsahuje ujednání o smluvní pokutě, která by postihla žalobkyni, pokud by žalovanému nedodala řádně plyn. Jedná se přitom o stěžejní povinnosti smluvních stran, kdy žalobkyně má plyn žalovanému dodat a žalovaný za něj má zaplatit sjednanou cenu. Podle přesvědčení odvolacího soudu tak nerovnováha v právech a povinnostech smluvních stran v posuzované věci existuje. Neobstojí přitom námitky žalobkyně, ve kterých se snaží tuto nerovnováhu vysvětlit. Odvolací soud plně uznává, že žalobkyně má legitimní důvod požadovat, aby žalovaný platil kupní cenu za odebraný plyn a aby po celou dobu, na kterou byl smluvní vztah sjednán, byly smluvní podmínky ze strany žalovaného dodržovány. Stejně tak odvolací soud nezpochybňuje oprávněnost požadavku žalobkyně na utvrzení některých povinností ze strany žalovaného smluvní pokutou. Pokud by byly smluvní pokuty sjednány ve smlouvě transparentně, jasně a srozumitelně, v přiměřené výši a současně byly vyváženy obdobnými právy spotřebitele, bylo by možno je akceptovat. S ohledem na zákonný požadavek přiměřenosti ujednání ve spotřebitelských smlouvách však nelze akceptovat, aby smluvní pokutou byly v takovém rozsahu utvrzeny pouze povinnosti spotřebitele a nikoliv podnikatele. Taková smlouva je vskutku nevyvážená a v konečném důsledku způsobuje významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což je v posuzované věci umocněno ještě způsobem „sjednání“ smluvní pokuty popsaným shora. Uvedenou nerovnováhu není způsobilá vyvážit ani nižší než standardní cena plynu v rámci produktové řady Optimal.

19. Odvolací soud uzavírá, že k části smlouvy o sdružených službách dodávky plynu týkající se smluvních pokut nelze podle § 1811, § 1813 a § 1815 o. z. v důsledku všech výše uvedených vad přihlížet, proto žalobkyně bez ohledu na případné porušení utvrzované povinnosti žalovaným nárok na smluvní pokuty ve výši 22 400 Kč a 100 Kč nemá.

20. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku ve věci samé, byť z poněkud jiných důvodů, včetně souvisejícího výroku o náhradě nákladů řízení jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a protože procesně úspěšnému žalovanému v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly (žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil, ani se nedostavil k odvolacímu jednání), rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá.