16 CO 149/2019 - 416

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] a o určení neplatnosti odvolání z místa přednosty chirurgické kliniky žalované ze dne [datum] o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2019, č. j. 26 C 243/2017-160 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, pokud jím bylo určeno, že odvolání žalobce z funkce přednosty chirurgické kliniky žalované ze dne [datum] je neplatné, mění takto: Žaloba, aby bylo určeno, že odvolání žalobce z funkce přednosty chirurgické kliniky žalované ze dne [datum] je neplatné, se zamítá.

Odůvodnění

1. Dopisem ze dne [datum], který žalobce převzal téhož dne, žalovaná sdělila žalobci, že ho po dohodě s děkanem [anonymizováno] fakulty [anonymizováno] univerzity v [obec] odvolává z vedoucího pracovního místa přednosty [anonymizováno] kliniky [anonymizováno] nemocnice [obec].

2. Dopisem ze dne [datum] žalovaná sdělila žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce, neboť žalobce po odvolání z funkce přednosty [anonymizováno] kliniky [anonymizováno] nemocnice [obec] odmítl další pracovní zařazení na místo lékaře, které mu žalovaná nabídla.

3. Žalobce se žalobou domáhal, aby bylo určeno, že uvedené odvolání z vedoucího pracovní místa (funkce) a následná výpověď z pracovního poměru jsou neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že jeho odvolání z funkce přednosty [anonymizováno] kliniky [anonymizováno] nemocnice [obec] (dále též jen„ [anonymizováno]“ nebo žalovaná) nebylo provedeno v souladu s ustanovením § 111 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb., tedy po dohodě s děkanem [anonymizováno] fakulty [anonymizováno] univerzity v [obec] (dále též jen„ [anonymizována dvě slova]“). Zdůraznil, že k jeho odvolání z funkce přednosty dne [datum] došlo poté, co byl žalobce rozhodnutím rektora [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] odvolán z funkce děkana [anonymizována dvě slova], jehož platnost žalobce napadl správní žalobou. V případě úspěchu v tomto správním řízení by tedy žalobce nepřestal být děkanem [anonymizována dvě slova] a byl by jím i v době, kdy ředitel žalované rozhodoval o odvolání žalobce z funkce přednosty. I kdyby však žalobce se správní žalobou neuspěl, ředitel žalované by se nemohl dohodnout s děkanem [anonymizována dvě slova] na odvolání žalobce z funkce přednosty z toho důvodu, že [anonymizováno], který byl v té době pouze dočasně pověřen vedením [anonymizována dvě slova], nebyl řádně jmenovaným děkanem [anonymizována dvě slova] postupem uvedeným v ustanovení § 28 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., podle kterého rektor jmenuje a odvolává děkana na návrh akademického senátu. V případě udělení tzv. dočasného pověření řízením fakulty nemá osoba takto dočasně pověřená mandát od akademického senátu a nemůže tak být oprávněna spolurozhodovat v záležitostech přiznaných zákonem výhradně děkanovi fakulty. Kromě toho žalobce namítal, že žalovaná před podáním výpovědi nesplnila vůči žalobci svou nabídkovou povinnost vyplývající z ustanovení § 73a zák. práce, jestliže mu nabídla místo lékaře s měsíčním platem 29.500 Kč, ačkoli průměrná mzda lékařů s vyšší odborností na [anonymizováno] klinice se pohybuje v řádu 90.000 Kč měsíčně. Takto učiněnou nabídku žalobce považuje za diskriminační a zcela účelovou, vedenou snahou žalované neumožnit žalobci pokračování jeho pracovního poměru u žalované na jiné pozici.

4. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 4. 2019 č. j. 26 C 243/2017-160 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 39.574 Kč. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobce byl zaměstnán u žalované jako přednosta chirurgické kliniky a současně byl děkanem [anonymizována dvě slova]. Podle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl žalobce dne [datum rozhodnutí] neplatně odvolán z funkce děkana [anonymizována dvě slova]. Po tomto odvolání žalobce z funkce pověřil rektor [anonymizováno] dne [datum] vedením lékařské fakulty prof. [anonymizováno], kterému tímto pověřením měla být svěřena pravomoc děkana jednat a rozhodovat za [anonymizováno] ve věcech fakulty. Jmenovaný pak dne [datum] vyslovil souhlas s odvoláním žalobce z funkce přednosty [anonymizováno] kliniky [anonymizováno]. Podle názoru soudu prvního stupně však toto dočasné pověření opravňovalo profesora [anonymizováno] k tomu, aby činil nezbytné kroky k zajištění řádného chodu fakulty, které nesnesou odkladu, nebyl však oprávněn k právnímu jednání spočívajícímu v udělení souhlasu k odvolání žalobce k funkce přednosty chirurgické kliniky, neboť k tomuto právnímu jednání je oprávněn pouze řádně jmenovaný děkan lékařské fakulty. I když je právní řád založen na zásadně presumpce správnosti aktů vydaných orgány veřejné správy, nelze podle názoru soudu prvního stupně přehlédnout, že žalobce byl z funkce přednosty odvolán proto, že se nehodlal smířit s neplatným odvoláním z funkce děkana [anonymizována dvě slova]. Pokud tedy žalovaná hleděla na žalobce jako na platně odvolaného děkana, i když žalobce platnost odvolání zpochybňoval správní žalobou, a při jeho odvolání z funkce přednosty si vyžádala souhlas s jeho odvoláním od dočasně pověřeného děkana, ačkoliv se posléze na základě výše citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ukázalo, že funkci děkana v tomto období stále vykonával žalobce, pak žalovaná odpovídá za neplatnost právního jednání směřujícího k odvolání žalobce z funkce přednosty z důvodu rozporu s ustanovením § 111 odst. 3 věta druhá zákona č. 372/2011 Sb. Protože vzhledem k neplatnému odvolání žalobce z funkce přednosty, nemohla nastat jeho nadbytečnost, nebyla žalovaná ani oprávněna přistoupit k rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce.

5. Na základě odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 12. 2019 č. j. 16 Co 149/2019-217 změnil rozsudek soudu prvního stupně v části vyhovujícího výroku o věci samé tak, že žalobu na určení neplatnosti odvolání žalobce z funkce přednosty zamítl, a ve zbývající části výroku o věci samé, pokud jím bylo rozhodnuto o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, tento rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vyslovil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně o tom, že v daném případě nebyla splněna podmínka pro odvolání žalobce z funkce přednosty [anonymizováno] kliniky stanovená v § 111 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb., protože odvolání nebylo provedeno po dohodě s děkanem [anonymizována dvě slova]. Na rozhodnutí rektora [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], kterým pověřil prof. [anonymizováno] vedením [anonymizována dvě slova] s pravomocemi děkana jednat a rozhodovat za [anonymizováno] ve věcech fakulty s účinností od [datum] do doby jmenování děkana, je nutno nahlížet jako na správní rozhodnutí vydané oprávněnou osobou; jde o jmenování děkana lékařské fakulty na dobu určitou. Rozhodnutí rektora ze dne [datum] je tedy individuálním správním aktem vydaným orgánem veřejné správy, přičemž právní řád České republiky je založen na zásadě presumpce správnosti aktů vydaných orgány veřejné správy. To znamená, že se má za to, že správní akt je zákonný a správný až do okamžiku, kdy příslušný orgán zákonem předvídanou formou prohlásí správní akt za nezákonný a zruší jej. Po celou dobu své existence až do svého eventuálního zrušení vyvolává správní akt právní následky, zakládá práva a povinnosti. Jedinou výjimku přestavuje skupina nicotných aktů, u nichž se má za to, že nebyly nikdy vydány, a tudíž nemohly působit právní následky. Za tohoto stavu jsou toliko správní soudy povolány k tomu, aby rozhodnutí rektora ze dne [datum] jako správního orgánu přezkoumaly, a to podle skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu. Pokud v daném případě nebyla podána žaloba, kterou by se dotčená osoba (žalobce) domáhala přezkumu tohoto rozhodnutí správního orgánu, pak se má za to, že rozhodnutí rektora ze dne [datum] je zákonné a správné, a tudíž prof. [anonymizováno] byl oprávněn dát souhlas podle ustanovení § 111 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb. s odvoláním žalobce z funkce přednosty [anonymizováno] kliniky. Na uvedeném závěru nic nemění, že rozhodnutí rektora ze dne [datum], kterým byl žalobce odvolán z funkce děkana [anonymizována dvě slova], bylo soudem zrušeno, neboť případné zrušení individuálního správního aktu soudem má účinky toliko ex tunc. Na žalobce se proto účinky zrušení rozhodnutí rektora o jeho odvolání z funkce děkana [anonymizována dvě slova] mohly uplatnit až dnem [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Do té doby byl děkan [anonymizováno] prof. [anonymizováno] oprávněn v této funkci rozhodovat o četných právech a povinnostech, což děkanovi umožňuje zákon o vysokých školách, přičemž všechna jím vydaná správní rozhodnutí jsou zákonná (nebyla-li případně k tomu oprávněným orgánem zrušena). Odvolací soud proto dospěl k závěru, že k odvolání žalobce z funkce přednosty [anonymizováno] kliniky došlo po dohodě s děkanem [anonymizována dvě slova], a jedná se o odvolání platné. Vzhledem k tomuto závěru soudu prvního stupně uložil, aby se v dalším řízení zabýval podmínkami platnosti sporné výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum].

6. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu (do jeho měnícího výroku o věci samé) podal žalobce dovolání. Namítal, že není správný závěr odvolacího soudu o tom, že na rozhodnutí rektora ze dne [datum], kterým pověřil vedením [anonymizováno] prof. [anonymizováno], lze hledět jako na platné jmenování děkanem, a že proto byl prof. [anonymizováno] ve smyslu ustanovení § 111 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb. oprávněn dát souhlas pro odvolání žalobce z funkce přednosty chirurgické kliniky. Tento souhlas byl udělen neplatně, neboť nebyl udělen osobou, která by měla pravomoc takový souhlas udělit. Děkanem fakulty nemůže být osoba, kterou rektor univerzity svévolně pověří vedením fakulty, ale pouze osoba, kterou navrhl akademický senát fakulty. Žalobce dále vyjádřil názor, že pověření prof. [anonymizováno] vedením [anonymizována dvě slova] s pravomocemi děkana není správním aktem, kterého by se týkala zásada presumpce správnosti, a že i kdyby správním aktem bylo, muselo by jít o správní akt nicotný z důvodu absolutního nedostatku pravomoci, neboť zákon o vysokých školách ani jiný právní předpis nestanoví pravomoc rektora k vydání takového rozhodnutí. Žalovaná se nemůže dovolávat platnosti odvolání žalobce z funkce přednosty z důvodu zásady presumpce správnosti správních aktů, neboť souhlas s odvoláním vyslovila osoba, která vůbec v dané funkci být neměla. Žalobci nelze vytýkat, že se nedomáhal správní žalobou zrušení rozhodnutí rektora o pověření prof. [anonymizováno] vedením fakulty, protože domáhal-li se žalobce neplatnosti svého odvolání z funkce děkana, směřoval ke stejnému výsledku. Žalobce neměl fakticky možnost správní žalobu proti pověření prof. [anonymizováno] vedením lékařské fakulty podat, neboť nebyl adresátem tohoto rozhodnutí. Žalobce dále považuje jeho odvolání z funkce přednosty za neplatné z důvodu rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na nahrávku rozhovoru žalobce s tehdejším ředitelem žalované, z níž vyplynulo, že k odvolání žalobce z funkce přednosty kliniky ředitel žalované přistoupil proto, že„ žalobce pořád válčí s fakultou a ředitel žalované s fakultou válčit nechce“. Za této situace došlo ze strany žalované ke zneužití výkonu práva spočívajícího v odvolání žalobce z funkce přednosty kliniky. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se určuje, že odvolání žalobce z funkce přednosty chirurgické kliniky žalované ze dne [datum] je neplatné.

7. Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 29. 6. 2021, č. j. 21 Cdo 1431/2020-260 rozsudek krajského soudu v měnícím výroku o věci samé, jímž byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti odvolání žalobce z funkce přednosty chirurgické kliniky žalované ze dne [datum], zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolací námitky žalobce spočívající v posouzení povahy rozhodnutí rektora vysoké školy o dočasném pověření určité osoby vedením fakulty s pravomocemi děkana, v posouzení otázky, jakým způsobem se lze proti tomuto rozhodnutí účinně bránit, z jakých důvodů může soud v občanském soudním řízení vyslovit nicotnost správního rozhodnutí a za jakých podmínek je dána aktivní legitimace k podání správní žaloby podle ust. § 65 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., posoudil jako nedůvodné; v tomto rozsahu odvolací soud plně odkazuje na závěry Nejvyššího soudu vyslovené ve výše citovaném rozsudku na straně 6 až 10.

8. Dovolací námitku žalobce, že s ohledem na nahrávku rozhovoru žalobce s tehdejším ředitelem žalované, z níž vyplynulo, že k odvolání žalobce z funkce přednosty kliniky ředitel žalované přistoupil proto, že„ žalobce pořád válčí s fakultou a ředitel žalované s fakultou válčit nechce“, je třeba odvolání žalobce z funkce přednosty [anonymizováno] kliniky [anonymizováno] hodnotit jako zneužití výkonu práva žalovanou, tedy výkon práva v rozporu s dobrými mravy, posoudil dovolací soud jako důvodnou a vytkl odvolacímu soudu, že se věcí nezabýval z pohledu ust. § 346b odst. 4 zákoníku práce.

9. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), vázán právním názorem vysloveným ve shora uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu, přezkoumal opětovně rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., pokud bylo určeno, že odvolání žalobce z funkce přednosty chirurgické kliniky žalované ze dne [datum] je neplatné, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

10. Odvolací soud se v dalším průběhu řízení zabýval posouzením otázky, zda odvolání žalobce z funkce přednosty chirurgické kliniky žalované představuje ze strany žalované postižení žalobce za to, že se zákonným způsobem domáhal svých práv vyplývajících z pracovněprávních vztahů, a zda tedy jde o zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany.

11. Žalobce své tvrzení o zneužití práva ze strany žalované opíral o nahrávku jednání, které se uskutečnilo dne [datum] a zúčastnili se ho žalobce, bývalý ředitel žalované [příjmení] [příjmení] a jeho tehdejší náměstek [titul] [příjmení]; žalobce dovozoval, že byl odvolán z funkce přednosty proto, aby ředitel předešel„ válčení s fakultou jako žalobce.“ Odvolací soud proto v přítomnosti [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] přehrál nahrávku ze dne [datum] a zjistil, že nahrávka začíná rozhovorem mezi žalobcem a nějakou ženou (patrně sekretářkou ředitele žalované) týkajícím se občerstvení žalobce. Pokud jde o rozhovor mezi představiteli žalované a žalobcem, má nahrávka následující obsah: [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

13. Odvolací soud za účelem zjištění obsahu jednání mezi výše uvedený osobami účastníky schůzky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bývalý ředitel žalované, který zastával tuto funkci v letech 2005 až 2014 a od [datum] do [datum], potvrdil, že dne [datum] se jednání mezi žalobcem, ředitelem žalované a jeho náměstkem pro léčebnou péči [titul] [jméno] [příjmení] uskutečnilo, nahrávka však nezachycuje celý průběh jednání, které trvalo nejméně 20 minut až půl hodiny a primárně se na něm řešila otázka chodu chirurgické kliniky. Základním důvodem pro odvolání žalobce z funkce byla nespokojenost ředitele žalované se způsobem vedení chirurgické kliniky žalobcem, vztahy žalobce k [anonymizována dvě slova] nebyly pro ředitele žalované [titul] [příjmení] uvedl, že nejméně prvních 20 minut jednání kritizoval chod chirurgické kliniky, přičemž kritiku práce žalobce jako přednosty chirurgické kliniky při této příležitosti nepřednesl poprvé. Ředitel žalované přistoupil k odvolání žalobce z funkce, protože na chirurgické klinice se používaly (podle názoru ředitele) nezákonné praktiky, šlo o tzv. onkovakcíny. Léčba těmito vakcínami spočívala v tom, že onkologickým pacientům se odebíraly tkáně, odvážely se ke zpracování mimo objekt žalované a poté se tyto látky zpětně pacientům aplikovaly. Tuto skutečnost žalobce nepopřel, věc však bagatelizoval s tím, že se tak děje v rámci výzkumu a nebyl přístupný domluvě. Bývalý ředitel žalované za účelem vyšetření věci ustavil komisi, která po prostudování zdravotnické dokumentace dotčených pacientů věc posoudila, a [titul] [příjmení] poté jménem žalované podal trestní oznámení. 14. [titul] [jméno] [příjmení], který v letech 2000 až 2021 zastával u žalované funkci náměstka ředitele pro léčebnou péči, rovněž uvedl, že nahrávka zachycující schůzku ze dne [datum] není úplná. Na schůzkách mezi ředitelem a přednosty kliniky se řešily důležité záležitosti, jednání trvala vždy nejméně desítky minut. Žalovaná měla vůči žalobci výhrady, zejména zaujala kritický postoj k tomu, jakým způsobem žalobce chirurgickou kliniku řídí, šlo např. o nízký počet specializovaných operací. Vůči žalobci měli výhrady také členové lékařského sboru, kteří se obtížně domáhali u žalobce projednání různých pracovních záležitostí. Pokud k těmto schůzkám nakonec došlo, odehrávaly se nestandardně na chodbě apod. Žalobce měl rovněž spory s prof. [anonymizováno], který byl pověřen vedením [anonymizováno] fakulty [anonymizováno] univerzity.

15. Jelikož žalobce nadále trval na tom, že nahrávka je úplná a zachycuje kompletní průběh uvedené schůzky, odvolací soud ustanovil znalce z oboru elektronika, specializace informační a komunikační systémy a technologie, počítačové, datové a telefonní sítě, kamerové systémy, počítače a jejich příslušenství, [titul] [jméno] [příjmení], za účelem posouzení„ úplnosti“ nahrávky. Žalobce znalci nejprve na jeho dotaz sdělil, že„ nahrávka byla později pro potřeby soudu useknuta v čase, kde už skončila předmětná pracovní schůzka, a to v notebooku zn. Dell v programu Audicity“. Znalec uvedl, že tato úprava způsobila vytvoření nového uceleného souboru (originálu), který neobsahoval žádná metadata, ani případná původní metadata záznamu, z tohoto důvodu již nelze srovnat informace s případnými metadaty původního záznamu. V reakci na závěry znalce žalobce předložil dne [datum] soudu„ původní nezkrácené znění nahrávky“, které podle jeho tvrzení mělo zachycovat obsah celé schůzky, a to za účelem posouzení, zda zkrácení nahrávky žalobcem mohlo způsobit ztrátu tzv. metadat. Znalec posoudil také tuto (novou) nahrávku, přičemž zjistil, že zkoumaný audio soubor předaný na CD nosiči má datum vytvoření [datum]. Jelikož není k dispozici původní zařízení, které provedlo záznam audiosouboru a jelikož je datum souboru odlišné od předpokládaného vzniku audio záznamu, nelze jednoznačně označit tento soubor za původní originál.

16. Žalobce se závěry znaleckého posudku nesouhlasil a navrhoval, aby byl ustanoven jiný znalec. Odvolací soud nejprve vyslechl znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který setrval na závěrech svého znaleckého posudku a vysvětlil, že nahrávka, která mu byla předložena k posouzení, měla být (podle žalobce) pořízena mobilním telefonem. Tento mobilní telefon znalec k dispozici neměl, a i pokud by ho k dispozici měl a telefon byl v mezidobí používán, tak nelze posoudit, zda na nahrávce bylo kromě obsahu, který je tam zachycen nyní, ještě něco jiného; nahrávka na předloženém nosiči neobsahovala tzv. metadata (informace o tom, jaké zařízení nahrávku vytvořilo, jaký software byl použit). Poté byla znalci poskytnuta další nahrávka, která již metadata obsahuje, posouzení této nahrávky bylo předmětem doplňku znaleckého posudku. Ani za této situace však není možné zjistit, zda je nahrávka úplná. Žalobce při výslechu znalce sdělil, že„ nahrávka byla pořízena diktafonem SONY, jehož paměť ovšem byla v mezidobí vymazána“. Znalec uvedl, že i pokud by byla nahrávka pořízena diktafonem, s odstupem času by mohl posoudit jedině to, zda se jednalo o daný přístroj. Pokud byla paměť přístroje přemazána, nemohl by znalec na otázku soudu odpovědět. Znalec uzavřel, že k tomu, aby bylo možné posoudit, zda předložená nahrávka je či není úplná, je potřebný originální záznam nahrávky bez jakýchkoliv úprav, čímž se myslí zařízení, jímž byla nahrávka pořízena; toto médium však žalobce soudu nepředložil.

17. Odvolací soud neustanovil dalšího (revizního) znalce z oboru elektronika, specializace informační a komunikační systémy a technologie, neboť pokud medium, kterým byla nahrávka pořízena, není (a nebude) k dispozici, je nadbytečné provádět dokazování dalším znaleckým posudkem; o správnosti závěru znalce [příjmení] [příjmení], že k posouzení„ úplnosti“ nahrávky je potřebný originál záznamu nahrávky, odvolací soud nepochybuje. Žalobce dále požadoval slyšení svědkyně, která žalobci„ pořídila diktafon, jímž byla sporná nahrávka pořízena a které žalobce záznam přehrál“. Tomuto důkaznímu návrhu odvolací soud nevyhověl, protože jednak tvrzení žalobce, že nahrávka nebyla pořízena telefonem, ale diktafonem, pokládá za účelové a jednak svědkyně, které měl být záznam z diktafonu přehrán, nemohla posoudit, zda nahrávka zachycuje celý obsah jednání či nikoli, protože se jednání sama nezúčastnila. [Anonymizovaný odstavec.]

19. Na pokyn Krajského státního zastupitelství v [obec] bylo trestní stíhání žalobce a doc. [příjmení] zahájeno, a to pro zločin neoprávněného odebrání tkání a orgánů podle § 164 odst. 1, odst. 3 písm. d) trestního zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství. Tohoto jednání se měli jmenovaní dopustit tím, ačkoli jim bylo známo, že žádný z nich, samotná [anonymizováno] nemocnice [obec], [IČO], ani společnost [právnická osoba], [IČO], jejímž společníkem a jednatelem byl [titul] [jméno] [příjmení], [titul], v souladu se zákonem č. 296/2008 Sb., o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka a o změně souvisejících zákonů (zákon o lidských tkáních a buňkách), který je dále konkretizován vyhláškou č. 422/2008 Sb., o stanovení bližších požadavků pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka, nedisponuje povolením Státního ústavu pro kontrolu léčiv, vydávaného na základě § 3 zákona o lidských tkáních a buňkách a na to navazujícího § 19 téhož zákona, jež upravují podmínky pro výkon činnosti odběrového zařízení, tj. zařízení opatřujícího tkáně a buňky nebo provádějícího část této činnosti a tkáňového zařízení, tj. i opatřujícího nebo vyšetřujícího tkáně a buňky, přesto v období let 2014 – 2015 na [anonymizováno] klinice [anonymizováno] nemocnice [obec], [titul] [jméno] [příjmení], [titul], po předchozí dohodě s žalobcem, přednostou [anonymizováno] kliniky, opakovaně informovali pacienty trpící různými druhy karcinomu, kteří se na žalobce obrátili s žádostí o posouzení možnosti další léčby, o té skutečnosti, že na [anonymizováno] klinice [anonymizováno] nemocnice [obec] uskutečňuje [titul] [jméno] [příjmení], [titul], tzv. vědeckou studii, v jejíž rámci je jim možné vyrobit látku označovanou jako autovakcína či onkovakcína, kterážto měla být způsobilá vyvolat imunitní odezvu organismu na nádorové bujení a zpomalit progresi nádorového onemocnění, kdy se fakticky jednalo o nádorovou tkáň odebranou z těla pacientů při chirurgickém zákroku, jež byla s pomocí fyziologického roztoku pouze rozředěna do podoby využitelné pro injekční aplikaci, a jakmile oslovení pacienti projevili zájem o předmětnou látku, byl v prostorách [anonymizováno] nemocnice v [obec] proveden odběr malého vzorku nádorové tkáně jejich těla, daná tkáň byla uskladněna v chladicích zařízeních fakultní nemocnice a následně dopravena [titul] [jméno] [příjmení], [titul], do Zdravotnického ústavu se sídlem v [obec], kde bylo, na základě smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] realizováno ředění dodaného biologického materiálu, spojeného s testem sterility, načež takto získaný roztok měl být [titul] [jméno] [příjmení], [titul], odevzdáván pacientům k postupnému užití.

20. Usnesením Policie ČR ze dne [datum] byla podle § 159a odst. 1 trestního řádu věc odložena, jelikož ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě vyřídit věc jinak. Policejní orgán případ rozebral, posoudil všechny skutkové okolnosti a uzavřel, že bylo lze uvažovat o případné odpovědnosti za přestupek či kázeňský nebo kárný delikt, avšak vzhledem k době, která uplynula od spáchání skutku, promlčecí lhůty eventuálního přestupkového jednání nebo jednání kázeňského či kárného již uplynuly, proto není důvod k odevzdání věci příslušným orgánům.

21. Ustanovení § 111 odst. 3 zákona o zdravotních službách nevyžaduje žádný důvod pro odvolání zaměstnance z funkce přednosty kliniky, resp. důvod, pro který je zaměstnanec z tohoto vedoucího pracovního místa odvolán, je z hlediska tohoto ustanovení irelevantní. Zákon tímto způsobem (v souladu se zvláštní právní úpravou pracovního poměru zaměstnanců, u nichž se pracovní poměr zakládá jmenováním, obsaženou v ustanovení §§ 73 a 73a zák. práce) umožnuje zaměstnavateli (fakultní nemocnici), aby jednostranně (a bez nutnosti uvedení důvodu) rozhodoval („ po dohodě s děkanem lékařské fakulty“) o personálních změnách ve vedoucích funkcích, jež mají v jeho organizační struktuře z hlediska plnění jeho úkolů největší význam. Toto oprávnění odráží zájem zaměstnavatele (fakultní nemocnice) na co nejefektivnějším využití lidských (a jiných) zdrojů tak, aby byl co nejlépe naplněn účel (poskytování zdravotních služeb a uskutečňování související výzkumné nebo vývojové činnosti a klinické a praktické výuky – srov. § 111 odst. 2 a 4 zákona o zdravotních službách), ke kterému byl zřízen.

22. Podle ustanovení § 346b odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 27. 2. 2017 (dále jen„ zák. práce“), zaměstnavatel nesmí zaměstnance jakýmkoliv způsobem postihovat nebo znevýhodňovat proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv vyplývajících z pracovněprávních vztahů.

23. Podle ustanovení § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 27.2.2017 (dále jen„ o.z.“), zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

24. Po doplněném dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že důvodem odvolání žalobce z funkce přednosty chirurgické kliniky žalované nebyla skutečnost, že se žalobce nehodlal smířit s neplatným odvoláním z funkce děkana [anonymizováno] fakulty [anonymizováno], případně měl s [anonymizována dvě slova] další spory („ válčení žalobce s fakultou“), nýbrž nespokojenost žalované se způsobem řízení [anonymizováno] kliniky žalobcem, zejména pak používání některých léčebných metod nádorových onemocnění (tzv. onkovakcíny), nízký počet specializovaných operací a špatná spolupráce žalobce se členy lékařského sboru.

25. Žalobce své tvrzení o tom, že jeho odvolání z funkce přednosty [anonymizováno] kliniky žalované je nutno hodnotit jako zneužití výkonu práva žalovanou, dokládal nahrávkou, kterou si tajně pořídil a která zachycovala obsah jednání mezi žalobcem, ředitelem nemocnice [titul] [příjmení] a jeho náměstkem [titul] [příjmení] konaného dne [datum]. Podle žalobce nahrávka zachycuje celý průběh jednání a vyplývá z ní, že důvodem odvolání žalobce z funkce přednosty bylo, že žalobce„ válčí s fakultou“ a žalovaná„ s fakultou válčit nechce.“ Obsah nahrávky byl předmětem znaleckého dokazování, avšak ani tímto způsobem nebylo zjištěno, zda předmětná nahrávka je či není úplná. Tato otázka by mohla být odpovězena pouze tehdy, pokud by znalci bylo předloženo zařízení, jímž byla nahrávka pořízena, tzn. originální záznam nahrávky bez jakýchkoli úprav. Originální záznam nahrávky však není k dispozici, protože žalobce nejprve tvrdil, že nahrávku pořídil telefonem, který již nemá, poté tvrdil, že nahrávku pořídil diktafonem, jehož paměť byla v mezidobí přemazána.

26. Odvolací soud proto vyšel z výpovědi osob, které u jednání dne [datum] byly přítomny, [titul] [jméno] [příjmení], tehdejšího ředitele žalované, a jeho náměstka pro léčebnou péči [titul] [jméno] [příjmení]. Oba jmenovaní shodně uvedli, že nahrávka není úplná (poté, co byla v jejich přítomnosti nahrávka přehrána), protože jednání trvalo nejméně 20 minut a jeho předmětem byla kritika práce žalobce jako přednosty [anonymizováno] kliniky. Výpovědi bývalého ředitele žalované a svědka [příjmení] [příjmení] jsou věrohodné, protože jen obtížně si lze představit, že jednání mezi představiteli žalované a přednostou kliniky bylo (bez dalšího, např. pozdravu) zahájeno přímo slovy žalobce“ .... tak je to fajn jako, máme teď na [anonymizováno] [číslo] operací., jak žalobce prezentuje. Zmiňuje-li se žalobce o počtu operací, koresponduje to s výpovědí [titul] [příjmení], podle níž byl předmětem kritiky práce žalobce také nízký počet specializovaných operací. Rovněž slova žalobce„ že nemáme schůzky úplně pravidelně“ svědčí o pravdivosti výpovědi svědka [příjmení] [příjmení], že lékařský sbor si stěžoval na nedostatečný počet schůzek s žalobcem a na obtížnou komunikaci s ním. Dále vyšlo najevo, že již dlouho před odvoláním žalobce z funkce přednosty se na [anonymizováno] klinice řešila otázka tzv. onkovakcín. Ve zprávě náměstka ředitele žalované pro vědu a výzkum [titul] [příjmení] ze dne [datum], která byla přiložena k trestnímu oznámení na žalobce, se uvádí, že [datum] byl žalobce žádán o vysvětlení informace vycházející od stávajících nebo bývalých lékařů [anonymizováno] kliniky, že u pacientů hospitalizovaných na [anonymizováno] klinice jsou prováděny odběry nádorové tkáně a tkáně jsou pak odesílány k výrobě„ onkovakcín“. Z toho je zřejmé, že kritika práce žalobce jako přednosty [anonymizováno] kliniky ze strany jeho nadřízených měla věcný podklad, nešlo o projev svévole.

27. V této souvislosti není podstatné, že trestní věc vedená proti žalobci pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu neoprávněného odebrání tkání a orgánů podle § 164 odst. 1 a odst. 3 písm. d) trestního zákoníku byla odložena, žalobce tedy nebyl odsouzen, stejně jako není podstatné zkoumat, zda léčení tzv. onkovakcínami odpovídá či neodpovídá platným či doporučeným lékařským postupům. Již výše je zmínka o tom, že u zaměstnanců, u nichž se pracovní poměr zakládá jmenováním, se umožňuje zaměstnavateli, aby jednostranně rozhodoval o personálních změnách ve vedoucích funkcích, a tedy odvolal příslušného zaměstnance z funkce, pokud vedoucí zaměstnanec nesplňuje představy zaměstnavatele o způsobu, kterým má být jím zastávaná funkce vykonávána. Pokud jde o přednostu kliniky fakultní nemocnice, je na řediteli fakultní nemocnice, aby po případě dohodě s děkanem lékařské fakulty, rozhodl o odvolání přednosty příslušné kliniky, není-li podle jeho úsudku konkrétním přednostou řádně naplňován účel funkce přednosty kliniky, tj. poskytování zdravotních služeb a uskutečňování související výzkumné nebo vývojové činnosti a klinické a praktické výuky, ke kterému byla příslušná klinika zřízena.

28. Za popsaných okolností odvolání žalobce z funkce přednosty kliniky nepředstavuje ze strany žalované jednání, které jí vůči zaměstnanci zakazuje ust. § 346b odst. 4 zákoníku, případně ust. § 8 občanského zákoníku. Jelikož podmínky pro odvolání žalobce z funkce přednosty chirurgické kliniky žalované stanovené § 111 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb. byly splněny, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo určeno, že odvolání žalobce z funkce přednosty chirurgické kliniky žalované ze dne [datum] je neplatné, podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl.

29. Věc bude vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, protože rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 149/2019-217 ze dne 10. 12. 2019 byl rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku, pokud jím bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru žalobce u žalované ze dne [datum] je neplatná, a v odstavci II. výroku zrušen a věc v tomto rozsahu byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně se nezabýval (vzhledem k jinému právnímu názoru) věcně výpovědí z pracovního poměru, která byla žalobci dána po odvolání z funkce dne [datum], proto se v průběhu dalšího řízení bude muset soud prvního stupně podmínkami platnosti výpovědi zabývat. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud prvního stupně i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení odvolacího a dovolacího (srov. § 224 odst. 3, § 243g o. s. ř.).

Poučení