16 CO 157/2022 - 111

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Martina Láníčka a Mgr. Moniky Szkanderové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2022, č. j. 85 C 276/2020-79 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku ve výši 24 956,71 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa].

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 7 933,66 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k okresnímu soudu dne [datum] domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané jí žalovaným dopisem ze dne [datum] a doručené dne [datum], je neplatné. Žalobkyně žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný byl jejím zaměstnancem od [datum] a dopisem ze dne [datum] doručeným dne [datum] okamžitě zrušil pracovní poměr, aniž dodržel prekluzivní lhůtu stanovenou v § 59 zákoníku práce. Důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru mělo být nevyplacení části mzdy za leden [rok], okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni doručeno až dne [datum]. Žalobkyně nezpochybňovala nevyplacení části mzdy za leden [rok] (příplatku za noční práci ve výši 256 Kč), avšak toto zavinil sám žalovaný, protože včas nestáhl data z karty řidiče (učinil tak až [datum]). Žalobkyně tak neměla podklady pro zpracování mzdy za leden [rok]. Podle žalobkyně lhůta pro okamžité zrušení pracovního poměru začala běžet nejpozději dne [datum], kdy žalovaný převzal výplatní lístek za únor [rok], přičemž ani v únorové výplatě nebyl příplatek za noční práci vyplacen v důsledku opomenutí mzdové účetní.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, přičemž zdůraznil, že okamžitým zrušením pracovního poměru nezneužil svého práva, že se nejedná o neplatné zrušení pracovního poměru, že neměl podklady pro zjištění správnosti výpočtu mzdy, že žalobkyně mu odepřela přístup k podkladům pro výpočet mzdy, že naopak žalobkyně zneužila silnějšího postavení, proto nemohl pracovní poměr okamžitě zrušit dříve. O důvodech pro okamžité zrušení pracovního poměru se žalovaný dozvěděl až [datum], kdy stáhl data z digitální karty řidiče. Až tehdy poprvé zjistil, že mu nebyly příplatky za noční práci zaplaceny a za které konkrétní dny, až k tomuto datu mohl porovnat výplatní lístek se skutečně odpracovanou dobou, bez těchto informací nemohl uplatnit okamžité zrušení pracovního poměru tak, aby bylo dostatečně určité.

3. Žalobkyně v průběhu řízení doplnila svá tvrzení tak, že nepovažuje okamžité zrušení pracovního poměru za určité, neboť žalovaný nedostatečně identifikoval jeho důvod. Skutek nevymezil jednoznačně a nezaměnitelně, protože v okamžitém zrušení pracovního poměru jsou rozpory v čase (žalovaný v okamžitém zrušení pracovního poměru výslovně uvedl, že mu nebyly zaplaceny příplatky za noční směny ve dnech 8. 1., 9. 1., 10. 1., 15. 1., 20. 1., 22. 1., 24. 1., 29. 1. a [datum], na druhou stranu odůvodnil okamžité zrušení pracovního poměru tím, že mu nebyla řádně vyplacena mzda za měsíc leden [rok]). Dále popírala tvrzení žalovaného, že se o nevyplacení části mzdy za měsíc leden [rok] dozvěděl až [datum]. Dle žalobkyně se o této skutečnosti dozvěděl již dne [datum], kdy proti podpisu převzal výplatní lístek za leden [rok]. Navíc z emailové komunikace mezi účastníky ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vyplývá, že žalovaný si byl dobře vědom nevyplacené části mzdy. V neposlední řadě dle žalobkyně si musel být žalovaný dobře vědom toho, jaké dny v lednu [rok] vykonával práci v noci, nejednalo se o ojedinělou noční práci, ale devět dnů v lednu [rok], kdy žalovaný v noci pracoval.

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě vyhověl a vyslovil neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaným ze dne [datum] doručeným žalobkyni dne [datum]. Současně výrokem II. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 31 691 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.

5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byl pracovní smlouvou ze dne [datum] založen pracovní poměr se dnem nástupu do zaměstnání [datum] a místem výkonu práce na území České republiky, přičemž žalovaný pro žalobkyni vykonal práci řidiče mezinárodní kamionové dopravy. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum], podle § 65 odst. 2 zákoníku práce byl změněn na dobu neurčitou, neboť žalovaný i po skončení doby určité nadále práci vykonával. Dne [datum] žalovaný zaměstnanec okamžitě zrušil pracovní poměr, okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavateli doručil dne [datum] a zdůvodnil ho tím, že mu nebyla řádně vyplacena mzda za leden [rok], konkrétně mu nebyly vyplaceny příplatky za noční práci za měsíc leden [rok].

6. Po zjištění skutkového stavu věci soud prvního stupně posoudil žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru sice odpovídá ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, avšak podle závěru soudu prvního stupně okamžité zrušení pracovního poměru bylo učiněno opožděně, tj. až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty podle § 59 zákoníku práce. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce byla mzda žalovaného za leden [rok] splatná nejpozději [datum], v souladu s ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce bylo možno z důvodu nevyplacení mzdy či části mzdy za leden [rok] okamžitě zrušit pracovní poměr ze strany žalovaného nejdříve po uplynutí náhradní doby 15 dnů, vzhledem k tomu počala běžet dvouměsíční lhůta [datum] a uplynula [datum]. Pokud žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr z důvodu nevyplacené části mzdy za leden [rok] až [datum], učinil tak v době, kdy již marně uplynula dvouměsíční lhůta podle § 59 zákoníku práce, proto se jedná o neplatné okamžité zrušení pracovního poměru. Soud prvního stupně nezpochybňoval, že žalobkyně nepředložila žalovanému evidenci odpracované doby za leden [rok], avšak z výplatního lístku za leden [rok] je zřejmé, že žalobkyně vůbec neuvedla ve výplatním lístku příplatky za noční směnu podle § 116 zákoníku práce, ačkoliv tak běžně činí (viz např. výplatní lístek žalovaného za únor [rok]), proto žalovanému bylo (muselo být) z výplatního lístku za leden [rok], který převzal dne [datum], zřejmé, že žalobkyně mu za leden [rok] nepřiznala„ příplatky za noční směnu 10 %“. O tom, že žalovaný věděl, že mu mzda za leden [rok] nebyla řádně vyplacena, svědčí nepochybně jeho e-mail ze dne [datum]. I kdyby soud odvíjel dvouměsíční lhůtu stanovenou v § 59 zákoníku práce až od předmětného e-mailu ze dne [datum], uplynula by marně dne [datum], zatímco žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr až dopisem ze dne [datum], který byl doručen žalobkyni dne [datum].

7. O nákladech mezi účastníky řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná, proto jí soud přiznal účelně vynaložené náklady řízení představující zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení v celkové výši 29 691 Kč.

8. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání žalovaný, který namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a k označeným důkazům, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, že dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný nesouhlasil s tím, že k okamžitému zrušení pracovního poměru došlo po uplynutí prekluzivní lhůty vyplývající z ust. § 59 zákoníku práce. Žalovaný od počátku tvrdil, že okamžitě zrušil pracovní poměr včas podle § 59 zákoníku práce, protože o důvodech, které jej vedly k okamžitému zrušení pracovního poměru, se dozvěděl až z údajů na kartě řidiče, který si stáhl dne [datum], teprve až od tohoto okamžiku začala běžet dvouměsíční prekluzivní lhůta podle § 59 zákoníku práce. Žalovaný se opakovaně u zaměstnavatele domáhal evidence pracovní doby, tyto informace přes své opakované žádosti neobdržel, zaměstnavatel mu je odmítl zaslat elektronicky. Bez přesné evidence pracovní doby nemohl žalovaný zjistit, zda má či nemá správně vypočteny všechny složky mzdy včetně příplatku za noční práci. Pokud tedy žalobkyně nevydala žalovanému rozpis směn ani evidenci pracovní doby, nemohl vycházet z nějakých svých„ vzpomínek“, zvláště za situace, kdy řidiči kamionu jednotlivé jízdy splývají. Podle žalovaného soud porušil právo žalovaného na spravedlivý proces, neprovedl všechny důkazy, které žalovaný navrhoval, aniž by se s tímto svým postupem řádně vypořádal. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl.

9. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznila, že umožnila žalovanému nahlédnout do evidence pracovní doby, což ovšem žalovaný nevyužil. Tato skutečnost jednoznačně vyplývá z předložené e-mailové komunikace mezi účastníky. Zásadní pro právní posouzení věci bylo převzetí výplatního lístku za leden [rok] dne [datum] a výplatního lístku za únor [rok] dne [datum], případně e-mail ze dne [datum]. Ze všech těchto skutečností jednoznačně vyplývá, že žalovanému bylo nejpozději dne [datum] známo, že mu nebyla řádně vyplacena mzda za leden [rok]. Tvrzení žalovaného, že se o nezaplacení části mzdy za leden [rok] dozvěděl až dne [datum], kdy si stáhl údaje z karty řidiče, není pravdivé. Odkaz žalovaného na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 3399/14 není případný, neboť žalobkyně nikdy nezpochybňovala nevyplacení nočních příplatků za leden [rok], k němuž ovšem došlo pochybením na straně samotného žalovaného. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] vyplývá, že žalovaný si nestáhl svá data z karty řidiče včas, proto mzdové oddělení neobdrželo všechny podklady pro výpočet mzdy žalovaného za leden [rok], žalovaný stáhl data z karty řidiče za leden [rok] až [datum], přestože vnitřní předpisy ukládají řidičům povinnost stáhnout tyto informace nejpozději k 5. dni v měsíci, aby byl časový prostor pro zpracování mezd. Podle žalobkyně okamžité zrušení pracovního poměru doručené dne [datum] bylo učiněno po lhůtě.

10. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a odst. 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

11. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně náležitě a úplně zjistil skutkový stav věci, dokazování provedl v potřebném rozsahu a dostačujícím způsobem zjistil skutkový stav věci. Odvolací soud proto přejímá jako správná skutková zjištění soudu prvního stupně popsaná v bodech 4 a 5 napadeného rozsudku a pro stručnost na ně odkazuje.

12. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – s ohledem na to, že žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr přípisem ze dne [datum], který byl doručen žalobkyni dne [datum] – podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 29. 7. 2020 (dále jen„ zákoník práce“).

13. Podle § 56 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit, jen jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu, anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

14. Podle § 59 zákoníku práce zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

15. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

16. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

17. Odvolací soud předně nepovažuje ve shodě se soudem prvního stupně za důvodnou námitku žalobkyně týkající se neurčitosti či nesrozumitelnosti skutkového vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru. Co se týče namítaného rozporu v časových údajích (rok [rok] versus rok [rok]), tak dle odvolacího soudu je nepochybné, že se jednalo toliko o písařskou chybu, neboť z obsahu samotné žaloby vyplývá, že i žalobkyni bylo od počátku zřejmé, že důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru bylo neuhrazená části mzdy (a to příplatku za noční práci) za leden [rok], nikoli za leden [rok]. Námitku neurčitosti žalobkyně uplatnila až následně v průběhu řízení, a to zcela účelově, ačkoli v daném případě nemohou být – objektivně posuzováno – žádné důvody k pochybnostem, co bylo skutečným důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného.

18. Smyslem (účelem) ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je zejména zaměstnanci umožnit, aby mohl ihned (tj. bez nutnosti rozvazovat pracovní poměr výpovědí, případně bez nutnosti předem upozornit zaměstnavatele na to, že mu nebyla vyplacena splatná mzda nebo její část, aby tak zaměstnavateli poskytl šanci pochyben napravit a mzdu doplatit) skončit takový pracovní poměr, v němž zaměstnavatel významným způsobem porušil svou povinnost uloženou ustanovením § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce vyplatit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat (nebo mu poskytnout v zákonem stanovených případech náhradu mzdy nebo platu) a tuto svou povinnost nesplnil ani v dodatečné lhůtě 15 dnů po splatnosti těchto nároků. Nesplnil-li totiž zaměstnavatel – lhostejno z jakého důvodu – ani v dodatečné patnáctidenní lhůtě povinnost vyplatit zaměstnanci splatnou mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (platu) anebo některou jejich část, nelze po zaměstnanci spravedlivě požadovat, aby pro takového zaměstnavatele, který tak významně porušil svou povinnost z pracovního poměru, nadále pracoval.

19. Důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je – jak vyplývá z jeho znění – skutečnost, že zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část (složku) do 15 dnů ode dne uplynutí termínu splatnosti. Naplnění uvedeného důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru tedy spočívá právě (a jenom) v tom, že nastala splatnost mzdy (plat) nebo náhrady mzdy (platu) anebo jakékoli jejich části (jednotlivé složky), a současně, že zaměstnavatel neuspokojil nárok na mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (platu) anebo jakoukoli jejich část ani v dodatečné lhůtě 15 dnů poté, co se mzda (plat) nebo náhrada mzdy (platu) stala splatnou.

20. Základní podmínkou pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem pro nevyplacení mzdy nebo platu, anebo náhrady mzdy nebo platu případně jakékoli jejich části) je, že se takové plnění stalo spatným. Protože lhůta 15 dnů, po jejímž marném uplynutí může zaměstnance realizovat své právo rozvázat uvedeným způsobem pracovní poměr, se odvíjí od uplynutí termínu splatnosti mzdy (platu), je třeba důsledně rozlišovat mezi splatností mzdy) platu) na straně jedné a termínem výplaty na straně druhé. Zatímco splatnost mzdy (platu) nastává – jak vyplývá z ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce, na které ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce výslovně odkazuje – nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku (tedy poslední den takového měsíce), termín výplaty, jak vyplývá z ustanovení § 141 odst. 3 zákoníku práce, určí zaměstnavatel v mezích daných ustanovením § 141 odst. 1 zákoníku práce (nebyl-li pravidelný termín mzdy nebo platu sjednán v pracovní, kolektivní nebo jiné smlouvě).

21. Protože ustanovení § 56 odst. 1 zákoníku práce váže možnost okamžitého zrušení pracovního poměru výlučně na uplynutí stanovené lhůty od splatnosti mzdy (platu) ve smyslu ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce, je pro uplatnění důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru pro nevyplacení mzdy (platu) nebo její části nerozhodné, ke kterému dni zaměstnavatel určil (nebo byl sjednán) pravidelný termín výplaty mzdy (platu). Z uvedeného vyplývá, že počátek běhu patnáctidenní lhůty uvedené v ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce se bude vždy odvíjet ode dne následujícího po uplynutí posledního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na mzdu nebo plat (jejich část). Neposkytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci příslušné plnění po delší dobu, nastává důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru vždy po uplynutí 15 dnů od termínu splatnosti každé jednotlivé platby.

22. Uvedené vztaženo na posuzovanou věc znamená, že splatnost mzdy za měsíc leden [rok] ve smyslu ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce nastala dne [datum], resp. dodatečná lhůta 15 dnů uplynula dne [datum].

23. Podle § 59 zákoníku práce musí zaměstnanec okamžité zrušení pracovního poměru uplatnit v subjektivní dvouměsíční lhůtě, která počne běžet od okamžiku, kdy se o důvodech okamžitého zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

24. Ustanovení § 59 zákoníku práce určuje k okamžitému zrušení pracovního poměru jednak tzv. subjektivní lhůtu, která trvá dva měsíce a běží ode dne, kdy se zaměstnanec o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, jednak tzv. objektivní lhůtu, která trvá jeden rok a běží ode dne, kdy důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl. K tomu, aby okamžité zrušení pracovního poměru bylo včasné, je zapotřebí, aby je zaměstnance učinil (zaměstnavateli doručil) dříve, než obě lhůty uplynou. Jde o lhůty prekluzivní – jejich uplynutím právo na rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením podle § 56 zákoníku práce zaniká.

25. Zaměstnanec se ve smyslu ustanovení § 59 zákoníku práce dozví o důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce dnem, kdy získal vědomost (dověděl se) o tom, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (náhradu platu) anebo jakoukoli část, ačkoli od období jejich splatnosti již uplynulo 15 dnů. Spatřuje-li zaměstnance důvod okamžitého zrušení pracovního poměru v tom, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (platu) anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů od uplynutí jejich splatnosti za více měsíců nebo jiných určených výplatních období, dozví se zaměstnanec o důvodech okamžitého zrušení pracovního poměru pokaždé, kdy získá vědomost o tom, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (platu) anebo jakoukoli jejich část za jednotlivá výplatní období. Protože důvod okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je dán – jak uvedeno výše – i tehdy, jestliže zaměstnavatel nevyplatil zaměstnanci do 15 dnů po uplynutí splatnosti mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (platu) nebo jakoukoli jejich část pouze za jeden z více měsíců nebo jinak určených výplatních období, je pro závěr, zda okamžité zrušení pracovního poměru bylo včasné, rozhodující, kdy získal vědomost (dověděl se), že mu zaměstnavatel za rozhodné výplatní období nevyplatil mzdu úplat) nebo náhradu mzdy (platu) anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí její splatnosti. Pro určení počátku běhu subjektivní lhůty není významné, kdy zaměstnanec důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru zjistil (získal jistotu v běžném slova smyslu). Postačuje, aby získal vědomost (prokazatelně se dozvěděl) o skutečnostech, s nimiž zákon možnost rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením spojuje.

26. Při měsíčním vyúčtování mzdy nebo platu je zaměstnavatel povinen podle § 142 odst. 5 zákoníku práce vydat zaměstnanci písemný doklad (výplatní lístek či výplatní pásku) obsahující údaje relevantní pro posouzení správného uspokojování mzdových nebo platových práv zaměstnance. Pokud o to zaměstnance požádá, má také právo na předložení dokladů, podle nichž zaměstnavatel jeho mzdu nebo plat vypočetl. Tím se mu umožňuje kontrola správnosti výpočtu mzdy nebo platu a výše vyplacené částky ve vztahu ke skutečnostem, které tuto výši ovlivňují (odpracovaná doba, překážky v práci, výkon práce ve zvláštním režimu, apod.). Aby mohl zaměstnavatel prokázat splnění povinnosti vydat zaměstnanci při měsíčním vyúčtování mzdy nebo platu výplatní pásku, může po něm požadovat, aby potvrdil převzetí výplatní pásky podpisem.

27. V daném případě bylo důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru neproplacení příplatku za noční práci podle § 116 zákoníku práce za měsíc leden [rok] Odvolací soud se zcela ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně, že žalovaný se prokazatelně o tomto důvodu dozvěděl dne [datum], kdy převzal výplatní lístek za tento měsíc, ve kterém nebyl tento příplatek vůbec zúčtován, resp. subjektivní prekluzivní lhůta počala běžet po uplynutí dodatečné lhůty 15 dnů po splatnosti, tj. od [datum]. Žalovanému totiž muselo být již při převzetí výplatního lístku zřejmé, že v lednu [rok] vykonával noční práci mezi 22. a 6. hodinou a že mu tudíž přísluší příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku, a to bez ohledu na to, že neměl k dispozici evidenci pracovní doby včetně odpracované noční práce a neznal přesnou výši této nevyplacené části mzdy. Tvrzení žalovaného, že si to nepamatoval, je zcela nevěrohodné, neboť se nejednalo o ojedinělý případ, nýbrž noční práci v tomto měsíci vykonával v 9 kalendářních dnech. Bez ohledu na výše uvedené je zřejmé, že žalovaný se o předmětném důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru dozvěděl nejpozději dne [datum], o čemž svědčí obsah e-mailu ze dne [datum], ve kterém samotný žalovaný uvedl, že mu nebyla řádně vyplacena mzda mj. za měsíc leden [rok], s tím, že„ pokud žalobkyně spornou situaci nevysvětlí ani mu nevydá evidenci pracovní doby, bude muset uplatnit zákonnou možnost podat okamžité zrušení pracovního poměru“.

28. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový jej v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

29. Oproti tomu změnu odvolací soud provedl u nákladového výroku. Nadále sice platí, že žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení, odvolací soud však považuje za účelně vynaložené náklady řízení před soudem prvního stupně pouze uhrazený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, dále odměnu právního zastoupení za 6 úkonů právní služby po 2 500 Kč, a to za převzetí věci, sepis žaloby, účast u jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum] a dva úkony za účast u jednání ze dne [datum], tj. celkem 6 úkonů po 2 500 Kč, dohromady 15 000 Kč, dále 6 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 1 800 Kč, 12 půlhodin ztráty času po 100 Kč, dohromady 1 200 Kč a jízdné osobním motorovým vozidlem [anonymizována tři slova] při průměrné spotřebě 4,8 l [číslo] km vyhláškové ceny nafty v roce [rok] – 27,20 Kč, opotřebení po 4,40 Kč na jeden km a v roce [rok] vyhláškové ceny nafty 47,10 Kč, opotřebení na 1 km 4,70, celkem jízdné ve výši 972,59 Kč, dohromady 18 972,59 Kč a DPH, ve výši 3 984,12 Kč, celkem představují náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně 24 956,71 Kč.

30. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů spojených s písemnými podáními ze dne [datum] a [datum] Náklady spojené s žalobou jako úkonem právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu odvolací soud žalobkyni přiznal. Zástupce žalobkyně sice i v dalších podáních reagoval na výzvu soudu k vyjádření, jednalo se však v prvním případě o doplnění tvrzení, které byly nebo měly být součástí již původní žaloby, resp. ve druhém případě o označení navržených důkazů. Za další písemná podání přiznává odvolací soud ve své rozhodovací praxi náklady jen výjimečně, a to zpravidla pouze tehdy, pokud se jedná na reakci na zcela novou situaci (např. po změně žaloby nebo zásadních doplněních skutkových tvrzení po poučení soudem, pokud na ně nebylo objektivně možné reagovat u jednání, apod.). Odvolací soud přezkoumal shora uvedená písemná podání zástupce žalobkyně a neshledal, že je bylo možno považovat za písemné podání nebo návrh ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.

31. V souladu s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení, žalobkyně byla ve věci samé procesně úspěšná, má proto právo na účelně vynaložené náklady řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., náklady představuje odměna právního zastoupení za 2 úkony právní služby podle (vyjádření k odvolání a účast u jednání) po 2 500 Kč, celkem 5 000 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč, celkem 600 Kč, dále jízdné z [obec] do [obec] a zpět celkem ujeto 80 km při průměrné spotřebě 4,8 l na 100 km, osobním motorovým vozidlem [anonymizována dvě slova] [registrační značka] vyhláškové ceny nafty 47,10 Kč za litr a opotřebení 4,70 Kč na jeden km + ztrátu času čtyři půlhodiny po 100 Kč, dohromady 6 556,90 Kč a DPH ve výši 1 376,76 Kč, celkem představují náklady žalobkyně v odvolacím řízení 7 933,66 Kč Tyto náklady řízení dle výroku III je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

Poučení