16 CO 170/2022 - 136

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Martina Láníčka a Mgr. Moniky Szkanderové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] o neplatnost skončení pracovního poměru o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 6. 2022, č. j. 13 C 153/2020-100 a o odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 29. 6. 2022, č. j. 13 C 153/2020-108 takto:

Výrok

I. Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Co 187/2022 se spojuje ke společnému projednání a rozhodnutí s věcí vedenou u téhož soudu pod sp. zn. 16 Co 170/2022.

II. Rozsudek soudu prvního stupně a usnesení soudu prvního stupně se mění takto: Žaloba, aby bylo určeno, že skončení pracovního poměru ze dne [datum] doručené dne [datum] z důvodu § 66 zákoníku práce ve zkušební době je neplatné, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 39 909 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u okresního soudu dne [datum] domáhal určení, že„ skončení pracovního poměru ze dne [datum] doručené dne [datum] z důvodu § 66 zákoníku práce ve zkušební době je neplatné“. Žalobu odůvodnil tím, že byl zaměstnán u žalované od [datum] na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako„ bagrista - strojník, řidič“ v pracovním poměru na dobu určitou do [datum]. Dne [datum] mu byl doručen dopis žalované ze dne [datum] obsahující zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Žalobce považoval předmětné zrušení pracovního poměru za neplatné, protože„ podle potvrzení lékaře ze dne [datum] byl v pracovní neschopnosti s účinností od [datum]“. Žalovaná s ním tedy v rozporu § 66 odst. 1 věty druhé zákoníku práce ve zkušební době zrušila pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že„ se nebrání určení neplatnosti předmětného zrušení pracovního poměru ve zkušební době“, ovšem měla za to, že svým chování nezavdala příčinu k podání žaloby, proto má ve smyslu § 143 o. s. ř. vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Tvrdila, že žalobce dne [datum] na pracovišti odmítl převzít listinu obsahující zrušení pracovního poměru ve zkušební době, proto mu byla tato listina ještě téhož dne odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu jeho bydliště. Ve stejný den (tj. [datum]) žalobce navštívil (je otázkou, zda předtím nebo poté, co odmítl převzít zrušení pracovního poměru ve zkušební době) lékaře, který mu vystavil potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti s účinností od předchozího dne. Žalobce porušením své povinnosti oznámit bezodkladně žalované jako zaměstnavateli překážku v práci spočívající v dočasné pracovní neschopnosti zavinil zahájení řízení. Pokud by totiž žalovanou řádně informoval již dne [datum] o pracovní neschopnosti, případně alespoň o„ zásadních zdravotních problémech, pro které mu hrozí zneschopnění se zpětnou účinností“, žalovaná by s vědomím zákazu obsaženého v § 66 odst. 1 věty druhé zákoníku práce nepřistoupila k zamýšlenému zrušení pracovního poměru ve zkušební době během prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti.

3. Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 24. 6. 2021 č. j. 13 C 153/2020-50 určil, že„ skončení pracovního poměru žalované ve zkušební době datované dnem [datum] je neplatné“ a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 13 588,90 Kč k rukám jeho zástupce. Okresní soud konstatoval, že měl po provedeném dokazování z nesporných tvrzení účastníků za prokázané, že žalobce pracoval u žalované ode dne [datum] na pozici bagrista – strojník, řidič. V pracovní smlouvě, která byla sjednána na dobu určitou do [datum], si účastníci sjednali zkušební dobu v trvání tří měsíců. Dne [datum] se žalovaná„ pokusila zrušit“ pracovní poměr žalobce ve zkušební době, přestože žalobce byl ode dne [datum] v pracovní neschopnosti. Po právní stránce dospěl okresní soud k závěru, že žalovaná porušila ustanovení § 66 odst. 1 zákoníku práce, neboť„ se pokoušela ukončit pracovní poměr se žalobcem ve zkušební době hned druhý den jeho pracovní neschopnosti, to je dne [datum]“. Předmětné zrušení pracovního poměru je proto ze zákona neplatné. Nic na tom nemůže změnit ani skutečnost, že žalovaná v té době o existenci pracovní neschopnosti nevěděla, protože žalobce navštívil lékaře až později téhož dne a lékař mu vystavil pracovní neschopnost již ode dne předešlého, tedy od [datum]. Vědoma si toho byla i samotná žalovaná, která nezpochybňovala neplatnost ukončení pracovního poměru žalobce ve zkušební době.

4. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 11. 2021 č. j. 16 Co 210/2021-77 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud předně zdůraznil, že v projednávané věci nedošlo k řádnému uznání uplatněného nároku žalovanou (srov. § 41b o. s. ř.), ostatně soud prvního stupně nerozhodoval rozsudkem pro uznání ve smyslu § 153a o. s. ř. Jinak řečeno, soud prvního stupně s ohledem na formu rozhodnutí měl ve věci samé rozhodovat na základě výsledků dokazování a toho, co vyšlo za řízení jinak najevo (zjištěného skutkového stavu), přitom žádné dokazování neprovedl a neučil ani úkony podle § 118 odst. 2 o. s. ř., tj. nesdělil výsledky přípravy jednání a neuvedl podle dosavadních výsledků řízení, která právně významná skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která právně významná skutková tvrzení zůstala sporná a které z dosud navržených důkazů budou provedeny, popřípadě které důkazy soud provede, i když je účastníci nenavrhli. Samotná skutečnost, že nebylo provedeno žádné dokazování, představuje podstatnou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V daném případě totiž nebyly všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti mezi účastníky nesporné. Sporný zůstal zejména okamžik doručení zrušení pracovního poměru ve zkušební době žalobci. Žalovaná tvrdila, že zrušovací projev se považuje za doručený dne [datum], neboť žalobce odmítl jeho převzetí, a označila k prokázání této skutečnosti ve vyjádření k žalobě důkazy, zatímco žalobce tvrdil, že písemnost obsahující zrušení pracovního poměru ve zkušební době mu byla doručena až prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne [datum]. Od posouzení této sporné skutkové otázky se pak odvíjí i posouzení otázky, zda žalovaná v rozporu se zákazem podle § 66 odst. 1 věty druhé zákoníku práce zrušila s žalobcem ve zkušební době pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti či nikoli. Odvolací soud proto uložil okresnímu soudu, aby dokazováním dále zjistil, kdy ošetřující lékař žalobce rozhodl o vzniku dočasné pracovní neschopnosti.

5. Okresní soud napadeným rozsudkem určil, že určil, že„ skončení pracovního poměru žalované ve zkušební době datované dnem [datum] je neplatné“ a současně rozhodl, že„ žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení], [titul], o jejíž výši bude rozhodnuto v samostatném usnesení“. Napadeným usnesením okresní soud žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 26 045,05 Kč k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení], [titul] do tří dnů od právní moci usnesení. Po provedeném dokazování okresní soud zjistil, že dne [datum] prokurista žalované [jméno] [příjmení] požádal žalobce o schůzku dne [datum]. Následující den [datum] pociťoval žalobce zdravotní potíže, proto kontaktoval svého lékaře [titul] [jméno] [příjmení] a dohodl se s ním, že jej navštíví v ordinaci dne [datum]. Při této návštěvě lékař vystavil žalobci doklad o dočasné pracovní neschopnosti ode dne [datum] a indikoval u něj potřebu odborného nefrologického vyšetření, kdy žalobce v minulosti absolvoval transplantaci [anonymizováno]. Z výpovědi manželky žalobce [titul] [jméno] [příjmení] vzal okresní soud za prokázáno, že na schůzku s [jméno] [příjmení] dne [datum] dopoledne doprovodila žalobce jeho manželka, která zůstala před domem, přičemž je sledovala, jak jednali na venkovním posezení u garáže. Výpovědí prokuristy žalované [jméno] [příjmení] bylo dle okresního soudu prokázáno, že na této schůzce se chtěl svědek s žalobcem dohodnout na změně pracovněprávního vztahu tak, že namísto pracovního poměru bude uzavřena mezi účastníky dohoda o pracovní činnosti, a pro případ, že s tím žalobce nebude souhlasit, hodlal s ním ukončit pracovní poměr ve zkušební době. Žalobce odmítl změnu pracovního poměru a následně i převzetí listiny obsahující zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Žalovaná tuto listinu ještě téhož dne zaslala žalobci prostřednictvím pošty. Neprovedení navržených výslechů svědků [titul] [jméno] [příjmení] a přítelkyně prokuristy [titul] [jméno] [příjmení] odůvodnil okresní soud nadbytečností, s tím, že okolnosti týkající se dočasné pracovní neschopnosti byly dostatečně objasněny jednak samotným rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti a jednak lékařskou zprávou ze dne [datum]; a co se týče přítelkyně prokuristy, tak ta se schůzky nezúčastnila, nýbrž měla toliko zalévat zahradu. Nevyslechl ani žalovaného s odůvodněním, že účastnický výslech lze provést jen výjimečně, pokud nejsou jiné důkazy k prokázání sporného tvrzení, kdy taková situace v projednávané věci nenastala.

6. Po právní stránce dospěl okresní soud k závěru, že žalovaná porušila ustanovení § 66 odst. 1 zákoníku práce, neboť„ se pokoušela ukončit pracovní poměr se žalobcem ve zkušební době hned druhý den jeho pracovní neschopnosti, to je dne [datum]“. Předmětné zrušení pracovního poměru je proto ze zákona neplatné. Nic na tom nemůže změnit ani skutečnost, že žalovaná v té době o existenci pracovní neschopnosti nevěděla, protože žalobce navštívil lékaře až později téhož dne a lékař mu vystavil pracovní neschopnost již ode dne předešlého, tedy od [datum]. Závěr o neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době koresponduje i názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v rozsudku ze dne 20. 8. 2001 sp. zn. 21 Cdo 1954/2000, protože žalovaná s žalobcem zrušila pracovní poměr ve zkušební době ve stejný den, kdy bylo rozhodnuto lékařem o dočasné pracovní neschopnosti, přičemž ustanovení § 66 odst. 1 zákoníku práce „hovoří o dnech“, nepracuje tedy s časovými úseky v řádu hodin či minut. Jinak řečeno, žalovaná s žalobcem v rozporu s ustanovením § 66 odst. 1 zákoníku práce zrušila ve zkušební době pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti. Okresní soud přihlédl i tomu, že v posuzovaném případě se nejednalo ze strany žalobce o žádné účelově simulované onemocnění ve snaze vyhnout se dodatečně ukončení pracovního poměru ve zkušební době, nýbrž žalobce je„ chronicky nemocnou osobou (stav pro transplantaci [anonymizováno])“ a na lékaře se obrátil již předcházející den. Nad rámec se okresní soud pozastavil nad tím, proč žalovaná poté, co se následně dne [datum] dozvěděla o dočasné pracovní neschopnosti, nevyčkala ukončení dočasné pracovní neschopnosti a nezrušila s žalobcem opětovně pracovní poměr ve zkušební době, čímž by se vyhnula jakýmkoli pochybnostem.

7. Proti rozsudku i proti usnesení okresního soudu podala odvolání žalovaná, která namítala, že soud prvního stupně věc nesprávně posoudil po právní stránce. Vytýkala sice okresnímu soudu rovněž to, že neprovedl všechny relevantní důkazy, a to zejména výslech i) svědkyně [titul] [jméno] [příjmení], která měla potvrdit, že [jméno] [příjmení] měl ještě před jednáním s žalobcem dne [datum] připraveno zrušení pracovního poměru ve zkušební době, dále se vyjádřit k tomu, co jí [jméno] [příjmení] bezprostředně po tomto jednání sdělil, jakož i okolnostem odeslání zrušení pracovního poměru ve zkušební době poštou; ii) důkaz elektronickými soubory, kterými mělo být prokázáno, že žalovaná si připravila zrušení pracovního poměru žalobce ve zkušební době již dne [datum], což nepřímo potvrzuje, že k předání této listiny došlo dne [datum], resp. že žalobce uvedeného dne odmítl listinu převzít. Oproti tomu okresní soud provedl důkazy, jejichž provedení bránila koncentrace řízení, a to výslech svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (manželky žalobce), její čestné prohlášení a sdělení [titul] [příjmení]. Nicméně přes uvedené výhrady k dokazování učinil dle žalované soud prvního stupně správné skutkové zjištění, že praktický lékař [titul] [příjmení] rozhodl o dočasné pracovní neschopnosti žalobce téhož dne až poté, co„ žalovaná učinila prostřednictvím [jméno] [příjmení] pokus o předání zrušení pracovního poměru ve zkušební době“. Toto skutkové zjištění považovala žalovaná za klíčové pro posouzení věci. Podle ustálené judikatury, na kterou poukázal odvolací soud v předcházejícím kasačním rozhodnutí, totiž nelze přihlížet ke skutečnostem, které nastaly až po doručení zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Závěr soudu prvního stupně, že rozhodné je počítání času ve dnech a že účinky zákazu zrušení pracovního poměru ve zkušební době v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nastávají zpětně k počátku dne, v němž je zaměstnanec uznán práce neschopným, nemůže obstát. Žalovaná se ohradila proti tomu, že by zapříčinila vznik sporu, neboť o dočasné pracovní neschopnosti se dozvěděla až následně dne [datum], přičemž nemohla zrušení pracovního poměru ve zkušební době jednostranně odvolat. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítne a žalobce zaváže k náhradě nákladů řízení.

8. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznil, že nesouhlasí s tím, že by soud prvního stupně provedl dokazování s rozporu s koncentrací řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně měl ovšem za to, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by mu [jméno] [příjmení] předal či chtěl předat zrušení pracovního poměru ve zkušební době na osobní schůzce. Tuto skutečnost nelze prokázat ani zmiňovanými elektronickými soubory, neboť není podstatné, zda měl [jméno] [příjmení] ve svém počítači předem připravený dokument obsahující zrušení pracovního poměru s žalobcem ve zkušební době. Při hodnocení této schůzky lze vycházet toliko ze dvou protichůdných výpovědí jejich aktérů, kterými byli žalobce a svědek [jméno] [příjmení]. Listina obsahující zrušení pracovního poměru ve zkušební době byla žalobci prokazatelně doručena až poštou v době, kdy byl v pracovní neschopnosti.

9. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) předně v souladu s ustanovením § 211 za použití § 112 odst. 1 o. s. ř. spojil ke společnému projednání a rozhodnutí odvolání proti rozsudku (sp. zn. 16 Co 170/2022) i proti usnesení soudu prvního stupně (sp. zn. 16 Co 187/2022) a po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku a proti usnesení soudu prvního stupně byla podána ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek a usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení jim předcházející se zřetelem k ustanovení § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná.

10. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – s ohledem na to, že žalovaná s žalobcem zrušila pracovní poměr ve zkušební době dopisem ze dne [datum] – podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 5. 2020 (dále jen„ zákoník práce“).

11. Podle § 66 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel nesmí ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance.

12. Podle § 66 odst. 2 zákoníku práce pro zrušení pracovního poměru ve zkušební době se vyžaduje písemná forma, jinak se k němu nepřihlíží. Pracovní poměr skončí dnem doručení zrušení, není-li v něm uveden den pozdější.

13. Podstatou zrušení pracovního poměru ve zkušební době je projev vůle jedné z jeho stran, z něhož je nepochybné, že se jím sleduje (okamžité) skončení pracovního poměru z důvodu sjednání zkušební doby a ve zkušební době. Ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době mohou zaměstnavatel a zaměstnanec přistoupit z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu. Během zkušební doby mohou obě strany pracovního poměru kdykoli zrušit pracovní poměr, jakmile zjistí, že neodpovídá jejich očekávání. Zrušení je možné i v průběhu ochranné doby podle § 53 a § 54 zákoníku práce, v níž je zakázáno dát zaměstnanci výpověď. Není však přípustné, aby zaměstnavatel zrušil pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance, kdy je povinen poskytovat zaměstnanci náhradu mzdy nebo platu místo nemocenského (srov. § 192 až 194 zákoníku práce), i když tato doba spadá do zkušební doby.

14. Zákaz rozvázat pracovní poměr zrušením ve zkušební době vymezený v ustanovení § 66 odst. 1 věty druhé zákoníku práce, vztahující se pouze na zaměstnavatele, má za následek, že v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti zaměstnavatel nemůže se zaměstnancem platně zrušit pracovní poměr ve zkušební době, a to i v případě, že zaměstnavatel nemá vědomost o tom, že zaměstnanec již byl uznán dočasně neschopným vykonávat práci.

15. Při zrušení pracovního poměru ve zkušební době pracovní poměr zaniká dnem, který zaměstnavatel nebo zaměstnanec označil ve svém zrušovacím projevu; za den skončení pracovního poměru mohou určit nejdříve den, v němž druhé straně bude řádně doručen zrušovací projev, a nejpozději den, kterým uplyne (sjednaná nebo prodloužená) zkušební doba. V případě, že ve svém zrušovacím projevu den rozvázání pracovního poměru neuvedou, zaniká pracovní poměr dnem, v němž byl druhé straně řádně doručen zrušovací projev; označí-li za den skončení pracovního poměru den, který následuje po uplynutí zkušební doby, je třeba dovodit, že pracovní poměr skončí posledním dnem zkušební doby. Zrušení pracovního poměru ve zkušební době se„ zpětnou účinností“ ke dni předcházejícímu řádnému doručení zrušovacího projevu straně, jíž je adresován, je nepřípustné a nemá právní účinky; pracovní poměr v tomto případě zaniká dnem, v němž byl zrušovací projev řádně doručen druhé smluvní straně základních pracovněprávních vztahů.

16. Platnost právních jednání (včetně právních jednání učiněných podle pracovněprávních předpisů) je třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy bylo právní jednání učiněno. Tuto zásadu soud uplatňuje i při posuzování platnosti právních jednání směřujících k rozvázání pracovního poměru (dohody, výpovědi, okamžitého zrušení, zrušení ve zkušební době). Zkoumání podmínek stanovených pracovněprávními předpisy pro platné zrušení pracovního poměru ve zkušební době se proto děje podle stavu existujícího v době zrušení pracovního poměru.

17. V projednávané věci z obsahu dopisu žalované ze dne [datum] vyplývá, že v něm žalovaná projevila vůli zrušit s žalobcem pracovní poměr ve zkušební době s tím, že„ pracovní poměr končí k [datum]“, což je třeba vyložit tak, že pracovní poměr v tomto případě zaniká dnem, v němž byl zrušovací projev řádně doručen žalobci, neboť i kdyby byl zrušovací projev doručen žalobci později než dne [datum], nebylo by zrušení pracovního poměru ve zkušební době ke dni předcházejícímu řádnému doručení zrušovacího projevu žalobci – jak bylo uvedeno výše – přípustné a nemělo by tudíž právní účinky.

18. Projev vůle má (vyvolává) v pracovněprávních vztazích sledované právní následky, jen jestliže došel (byl doručen) druhé ze smluvních stran základních pracovněprávních vztahů. Dokud totiž – jak se uvádí v důvodové zprávě k návrhu zákona č. 365/2011 Sb. –„ nebyl právní úkon doručen, neexistuje“, a tedy nešlo podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2012 o právní úkon (právní jednání). Nebylo-li písemné zrušení pracovního poměru ve zkušební době řádně doručeno druhé straně, není to – na rozdíl od právní úpravy účinné do 31. 12. 2011 – důvodem jeho neplatnosti. Podle současné právní úpravy má nedostatek řádného doručení zrušení pracovního poměru ve zkušební době za následek, že vůbec nenastaly (nemohly nastat) jeho účinky a že proto pracovní poměr nadále trvá.

19. Podle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2006 sp. zn. 21 Cdo 563/2005, který byl uveřejněn pod č. 65/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) je písemný projev vůle (písemnost) – obecně vzato – doručen druhému účastníku tehdy, jakmile se ocitne ve sféře jeho dispozice, ledaže zákon stanoví určitý způsob doručování. Písemnost se ocitne ve sféře dispozice druhého účastníka tím, že získá možnost seznámit se s jejím obsahem. Není přitom vždy nezbytné, aby se druhý účastník opravdu s obsahem projevu vůle seznámil (ostatně nikdo – do důsledků vzato – nemůže být„ přinucen“, aby opravdu poznal obsah projevu vůle někoho jiného); rozhodující je, aby měl – objektivně vzato – možnost obsah písemnosti poznat. Vyžaduje-li však zákon – jako je tomu v případě písemností uvedených v ustanovení § 334 odst. 1 zákoníku práce – aby projev vůle došel (byl doručen) druhému účastníku předepsaným způsobem, má projev vůle sledované právní následky, jen jestliže byl takový postup dodržen. Kdyby projev vůle byl doručován druhému účastníku odlišným způsobem, jeho právní následky, nestanoví-li zákon jinak, nenastávají, i kdyby se nakonec do dispoziční sféry účastníka dostal (k tomu srov. právní názory vyslovené ve vztahu k obdobné právní úpravě doručování písemností zaměstnavatele obsažené v předchozím zákoníku práce například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2001 sp. zn. 21 Cdo 2426/2000, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2005 sp. zn. 21 Cdo 2638/2004 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2009 sp. zn. 21 Cdo 2481/2008, nebo – přímo ve vztahu k ustanovení § 334 odst. 1 zákoníku práce – například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4185/2010, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015 sp. zn. 21 Cdo 3663/2014, který byl uveřejněn pod č. 25/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, anebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2022 sp. zn. 21 Cdo 1292/2022).

20. S účinností od 30. 7. 2020 se zákonem č. 285/2020 Sb. nově zavádí pravidlo, že zaměstnavatel doručuje písemnost zaměstnanci prioritně do vlastních rukou na pracovišti; pouze není-li to možné, může ji zaměstnavatel doručit zaměstnanci způsoby uvedenými v § 334 odst. 2 písm. a) až d) zákoníku práce, tj. kdekoliv bude zaměstnanec zastižen, prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací či datové schránky. Mezi vyjmenovanými náhradními způsoby doručení má zaměstnavatel možnost volby, přičemž legislativní výčet možných způsobů nestanoví hierarchii jejich užití, tzn. náhradní způsoby doručení jsou postaveny na roveň. Zaměstnavatel se tak vždy musí pokusit doručit písemnost do vlastních rukou na pracovišti, než bude moci přistoupit k tzv. náhradním způsobům doručení. Když nebude možné písemnost doručit na pracovišti a zaměstnavatel, popř. jím pověřená osoba, ji bude chtít doručit zaměstnanci osobně, stále platí, že tak zaměstnavatel může učinit kdekoliv jinde, kde se mu podaří zaměstnance zastihnout.

21. Osobní doručování listiny zaměstnanci spočívá v tom, že zaměstnavatel předá listinu zaměstnanci do jeho vlastních rukou na pracovišti nebo kdekoli jinde, kde zaměstnance zastihne. Je-li zaměstnavatelem právnická osoba, mohou doručení provést ti, kdo za ni právně jednají v pracovněprávních vztazích, popřípadě další její zaměstnanci, kteří tím byli pověřeni. Z požadavku na doručení písemnosti do vlastních rukou zaměstnance vyplývá, že zaměstnavatel (jím pověřený zaměstnanec nebo jeho zástupce) ji může odevzdat jen zaměstnanci, popřípadě jeho opatrovníkovi nebo jinému zástupci. Kdyby byla předána někomu jinému, nepovažuje se za doručenou, i kdyby se jeho prostřednictvím nakonec do rukou zaměstnance (jeho opatrovníka nebo zmocněnce) dostala. Odmítne-li zaměstnanec převzít listinu, kterou se mu zaměstnavatel nebo jeho zástupce pokusil doručit, považuje se tím listina za doručenou. Doručení listiny zaměstnanci, popřípadě to, že zaměstnanec odmítl písemnost přijmout, musí být zaměstnavatel připraven (kdykoli v budoucnu) v případě potřeby prokázat. Průkaz doručení (pokusu o doručení) zpravidla poskytne zaměstnavatelem vyhotovený písemný záznam, na němž zaměstnanec potvrdí svým podpisem převzetí listiny nebo na němž bude potvrzeno (tím, kdo doručení za zaměstnavatele prováděl, popřípadě též svědky doručení), že zaměstnanec přijetí písemnosti odmítl.

22. V posuzovaném případě právní účinky zrušení pracovního poměru ve zkušební době nastávají dnem, v němž byl zrušovací projev doručen do vlastních rukou žalobce (popřípadě se považuje za doručený), neboť jde podle § 334 odst. 1 zákoníku práce o písemnost, která se týká skončení pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že platnost právních jednání (včetně právních jednání učiněných podle pracovněprávních předpisů) je třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy bylo právní jednání učiněno (viz bod 16 odůvodnění), soud při posuzování platnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době nemůže přihlížet ke skutečnostem, které nastaly po doručení zrušení pracovního poměru ve zkušební době (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2001 sp. zn. 21 Cdo 1954/2000, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 42/2002, který se sice týkal zákazu výpovědi z pracovního poměru v době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným podle § 48 odst. 1 písm. a) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2006, resp. podle § 53 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném od 1. 1. 2007, nicméně s ohledem na obdobnou úpravu zákazu zrušení pracovního poměru ve zkušební době v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance lze obecné závěry vyslovené v tomto rozhodnutí vztáhnout i na projednávanou věc). Jinak řečeno, z hlediska zákazu zrušení pracovního poměru ve zkušební době v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti podle § 66 odst. 1 věty druhé zákoníku práce je podstatné, zda v době (okamžiku) doručení zrušení pracovního poměru ve zkušební době již bylo rozhodnuto lékařem o vzniku dočasné pracovní neschopnosti podle § 57 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účinném do 31. 5. 2020 (dále jen„ zákon o nemocenském pojištění“). Rovněž okolnost, že ošetřující lékař využije svého oprávnění podle ustanovení § 57 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění, a rozhodne, že dočasná pracovní neschopnost vznikla dřívějším dnem (tj. přede dnem, v němž dočasnou pracovní neschopnost zjistil), z hlediska zákazu zrušení pracovního poměru ve zkušební době podle § 66 odst. 1 věty druhé zákoníku práce není významná; z hlediska pracovněprávních předpisů uvedený postup ošetřujícího lékaře zajišťuje, aby případná nepřítomnost zaměstnance v práci nebyla považována za neomluvenou, ale za důležitou osobní překážku v práci, po dobu jejíhož trvání je zaměstnavatel povinen nepřítomnost zaměstnance v práci omluvit. Odvolací soud tedy má na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že významný je z hlediska zákazu zrušení pracovního poměru ve zkušební době okamžik, nikoli den doručení, proto nesouhlasí se závěrem prvostupňového soudu, že pokud žalovaná s žalobcem zrušila pracovní poměr ve zkušební době ve stejný den, kdy bylo lékařem rozhodnuto o dočasné pracovní neschopnosti žalobce, učinila tak v rozporu s ustanovením § 66 odst. 1 věty druhé zákoníku práce, a to bez ohledu na to, že lékař o dočasné pracovní neschopnosti rozhodl až poté, co žalobci bylo doručeno zrušení pracovního poměru ve zkušební době.

23. Těžištěm sporu mezi účastníky je tak okamžik doručení zrušení pracovního poměru ve zkušební době žalobci, přičemž od posouzení této sporné skutkové otázky se odvíjí i posouzení otázky, zda žalovaná v rozporu se zákazem podle § 66 odst. 1 věty druhé zákoníku práce zrušila s žalobcem ve zkušební době pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti či nikoli.

24. Co se týče shora uvedené sporné skutkové otázky, tak odvolací soud předně nepovažuje za důvodnou námitku žalované, že soud prvního stupně provedl některé důkazy, a to konkrétně výslech svědkyně [titul] [jméno] [příjmení], čestné prohlášení této svědkyně a lékařskou zprávu [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], ačkoli provedení těchto důkazů bránila koncentrace řízení. Podle protokolu o jednání ze dne [datum] totiž soud prvního stupně přítomné účastníky nepoučil podle § 118b odst. 1 ani podle § 119a odst. 1 o. s. ř., proto mohli oba účastníci i po zrušení v pořadí prvního rozsudku soudu prvního stupně uvádět nové skutečnosti a označovat nové důkazy, což platí i o shora uvedených důkazech, které žalobce navrhl u jednání před soudem prvního stupně dne [datum].

25. Odvolací soud, nejsa vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (§ 213 odst. 1 o. s. ř.) považoval za účelem náležitého posouzení sporné skutkové otázky, zda žalovaná, resp. její prokurista [jméno] [příjmení] dne [datum] v dopoledních hodinách osobně v místě svého bydliště předal žalobci do jeho vlastních rukou písemné zrušení pracovního poměru ve zkušební době, případně zda žalobce odmítl tuto písemnost přijmout, za potřebné jednak zopakovat dokazování, které provedl soud prvního stupně, a to výslech svědků [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení], a jednak dokazování doplnit o důkazy, které soud prvního stupně neprovedl (účastnickým výslechem žalobce, výslechem svědkyně [titul] [jméno] [příjmení] a doklady o vytvoření souboru v programu Microsoft Word obsahujího předmětné zrušení pracovního poměru žalobce ve zkušební době (č. l. 87 a 88 spisu)). Na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažoval odvolací soud tyto důkazy za nadbytečné. Vzhledem ke zcela protichůdným tvrzením obou účastníků je vhodné a potřebné vyslechnout všechny osoby, které měly být v inkriminovanou dobu na místě samém. Argument okresního soudu, že [titul] [jméno] [příjmení] se přímo jednání mezi žalobcem a prokuristou žalované neúčastnila, neobstojí, protože totéž platí o manželce žalobce [titul] [jméno] [příjmení], kterou naopak prvostupňový soud vyslechl. Jelikož osobní schůzka proběhla toliko mezi žalobcem a [jméno] [příjmení], přičemž oba aktéři líčí její průběh odlišně, nelze odepřít provedení účastnického výslechu žalobce, neboť platí, že jím tvrzenou verzi nelze ve smyslu § 131 odst. 1 o. s. ř. prokázat jinak.

26. Odvolací soud pečlivě hodnotil provedené důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že svědek [jméno] [příjmení] (prokurista žalované) dne [datum] v dopoledních hodinách osobně v místě svého bydliště předal žalobci do jeho vlastních rukou písemné zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Žalovaná sice nemá k dispozici písemný záznam o doručení předmětné písemnosti, to ovšem neznamená, že by nebylo možní tuto skutečnost prokázat jinými důkazními prostředky. Odvolací soud vyšel v tomto směru z výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení], které byly vzájemně ve shodě, logicky na sebe navazovaly a vzájemně se doplňovaly. Odvolací soud neshledal žádný důvod k pochybnostem o věrohodnosti těchto svědeckých výpovědí. Na rozdíl od soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že předmětná písemnost byla žalobci osobně doručena do vlastních rukou, nikoli že žalobce odmítl přijetí této písemnosti. Svědek [jméno] [příjmení] sice vypověděl, že žalobce odmítl převzít listinu obsahující zrušení pracovního poměru ve zkušební době, nicméně k upřesňujícímu dotazu odvolacího soudu jednoznačně uvedl, že listinu předal žalobci do vlastních rukou a že žalobci si ji přečetl a poté ji položil zpátky na stůl, což koresponduje s výpovědí svědkyně [titul] [jméno] [příjmení]. Naopak účastnickou výpověď žalobce a svědeckou výpověď jeho manželky [titul] [jméno] [příjmení] odvolací soud vyhodnotil jako nevěrohodné, a to pro vzájemné rozpory, které se týkaly jednak cesty, po které měli společně přijít k domu svědka [jméno] [příjmení] (dle žalobce přišli po polní či lesní cestě, zatímco jeho manželka tvrdila, že šli po hlavní silnici), jednak okolnosti, zda prokurista žalované měl s sebou na jednání nějaké listiny, kdy manželka žalobce před okresním osudem uvedla, že„ předmětem jednání byly listiny týkající se změny pracovní smlouvy na dohodu o pracovní činnosti a že žalobce si listinu nepřevzal, protože to odmítl“, zatímco u odvolacího soudu vypověděla stejně jako žalobce, že prokurista žalované s sebou žádné listiny neměl. Odvolací soud neuvěřil ani tomu, že žalobce na jednání doprovázela jeho manželka, neboť to vyvrací výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] a lze tím současně vysvětlit rozpory mezi výpověďmi žalobce a jeho manželky. Žalovaná dále předložila doklady o vytvoření souboru v programu Microsoft Word obsahujícího předmětné zrušení pracovního poměru žalobce ve zkušební době, kterými hodlala prokázat, že toto zrušení pracovního poměru měla žalovaná připraveno již dne [datum], tj. ještě před schůzkou žalobce a prokuristy, což mělo nepřímo prokazovat tvrzení žalované, že k doručení předmětné písemnosti došlo na této schůzce dne [datum]. Žalobce však popřel pravost i věcnou správnost těchto dokladů, tedy zpochybňoval, že zmiňovaný dokument byl vytvořen již [datum] Odvolací soud považoval za nadbytečné provádět další dokazování za účelem ověření autenticity tzv. metadat dotyčného souboru, neboť dosud provedené dokazování dostatečně objasnilo otázku, kdy došlo k doručení předmětné písemnosti žalobci. Opětovné doručení předmětné písemnosti ze dne [datum] obsahující zrušení pracovního poměru ve zkušební době prostřednictvím provozovatele poštovních služeb žalobci dne [datum] již nemělo žádné právní účinky.

27. Jelikož žalovaná doručila žalobci zrušení pracovního poměru ve zkušební době dříve, než bylo lékařem téhož dne ([datum] odpoledne) rozhodnuto o dočasné pracovní neschopnosti žalobce, nedošlo k porušení zákazu vymezeného v ustanovení § 66 odst. 1 věty druhé zákoníku práce a jedná se tudíž o platné právní jednání.

28. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně a usnesení soudu prvního podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu, aby bylo určeno, že skončení pracovního poměru ze dne [datum] doručené dne [datum] z důvodu § 66 zákoníku práce ve zkušební době je neplatné, zamítl jako nedůvodnou. Pro úplnost odvolací soud dodává, že při formulaci výroku o zamítnutí žaloby vycházel z žalobního petitu uvedeného v žalobě podané u okresního soudu dne [datum].

29. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno, proto bylo třeba rozhodnout podle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově o nákladech řízení, a to spolu s náklady odvolacího řízení. Žalovaná byla v řízení procesně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení. K účelně vynaloženým nákladům řízení žalované patří náklady právního zastoupení, jejichž náhradu odvolací soud přisoudil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“). Konkrétně náklady právního zastoupení sestávají z odměny advokáta za 10 úkonů právní služby po 2 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání před soudem prvního stupně dne [datum], odvolání ze dne [datum], účast u odvolacího jednání dne [datum], účast u jednání před soudem prvního stupně ve dnech [datum] a [datum], odvolání ze dne [datum], účast u odvolacího jednání ve dnech [datum] a [datum]). Dále náleží žalované náhrada hotových výdajů advokáta v paušální výši 3 000 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za ztrátu času v rozsahu 12 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, náhrada jízdních výdajů ve výši 2 130 Kč (za cesty k jednáním ve dnech [datum], [datum] a [datum] osobním motorovým vozidlem o průměrné spotřebě 6,6 l motorové nafty 95 na 100 km, cena paliva k jednání dne [datum] 30,50 Kč dle předloženého dokladu o nákupu pohonných hmot, k jednání dne [datum] 36,10 Kč podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. a k jednání dne [datum] 47,10 Kč podle vyhlášky č. 116/2022 Sb., sazba základní náhrady za 1 km jízdy v roce 2021 4,40 Kč a v roce 2022 4,70 Kč, ujeto ke každému jednání z [obec] do [obec] a zpět vždy 100 km), tj. celkem 31 330 Kč. Tuto částku je třeba navýšit o náhradu za 21 % DPH ve výši 6 579 Kč, neboť zástupce žalované je plátcem daně z přidané hodnoty. Žalovaná zaplatila rovněž soudní poplatek za v pořadí první odvolání ve výši 2 000 Kč Celkem činí výše nákladů řízení žalované 39 909 Kč.

Poučení