16 CO 184/2022 - 110

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Martina Láníčka a Mgr. Moniky Szkanderové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] o určení trvání pracovního poměru o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne [datum], č. j. 25 C 123/2021-71 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění takto: Určuje se, že pracovní poměr žalobce u žalovaného trvá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 29 159 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokátky, se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Dopisem ze dne [datum] [právnická osoba], [anonymizováno] oznámila žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu snížení stavů technicko-hospodářských zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce na základě rozhodnutí výkonného ředitele [právnická osoba] [číslo] ze dne [datum], v jehož důsledku se stal nadbytečným. Současně byl informován, že mu náleží odstupné podle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce a platné kolektivní smlouvy vyššího stupně v celkové výši čtyřnásobku průměrného měsíčního výdělku.

2. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vůči žalovanému určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany [právnická osoba], [anonymizováno] ze dne [datum]. Žalobu odůvodnil tím, že vykonával na [anonymizováno] [název] závislou práci na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] [anonymizována dvě slova] včetně zaměstnanců přešel pod [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“). Žalobce tak nadále vykonával závislou práci v pracovněprávním poměru pro [právnická osoba], [anonymizováno], a to v různých pracovních pozicích, přičemž poslední z nich byla pozice logistika, vždy však fakticky na pracovišti [anonymizována dvě slova]. V období od [datum] do [datum] byl žalobce uznán dočasně práce neschopným. Na základě usnesení vlády České republiky ze dne [datum] [číslo] k návrhu postupu státního podniku [anonymizována dvě slova] k zahlazení následků hornické činnosti v rámci jednotlivých dolů a souvisejících dobývacích prostorů [právnická osoba] byl schválen návrh způsobu řešení kritické ekonomické situace [právnická osoba], zahájením postupného prodeje jedné či více části podniků společně s neprodleným prodejem části závodu [právnická osoba], [anonymizováno] do majetku státu. Dle [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]) mělo k převodu části podniku označovaného jako„ [anonymizována dvě slova]“ dojít k [datum]. Na základě toho usnesení [právnická osoba], [anonymizováno] uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o koupi části závodu, kdy na základě čl. 2 smlouvy o koupi části závodu žalovaný nabyl do svého vlastnictví část obchodního závodu provozovaného pod [právnická osoba], [anonymizováno], jakožto organizovaný soubor jmění, který slouží mj. k jeho činnostem při provozování a obsluze [anonymizována dvě slova]. Žalovaný v souladu s čl. 2 ve spojení s čl. 1 smlouvy o koupi části závodu tento závod nabyl do svého vlastnictví k [datum] včetně jeho zaměstnanců. Z čl. 3 kolektivní smlouvy i tiskové zprávy žalovaného ze dne [datum] vyplývá, že zaměstnanci obdrží v závislosti na počtu odpracovaných let v případě ukončení pracovního poměru dohodou k [datum] až jedenáctinásobek průměrného měsíčního výdělku. Pokud by byl pracovní poměr ukončen výpovědí, pak by byl ukončen k [datum] s tím, že zaměstnanec obdrží pouze čtyřnásobek měsíčního průměrného výdělku. V průběhu měsíce [měsíc] [rok] zástupce [právnická osoba] kontaktoval telefonicky žalobce za účelem sjednání termínu propouštěcího pohovoru. Žalobce se na tento pohovor v dobré víře, že se jedná o propouštěcí pohovor žalovaného, když nic nenasvědčovalo opaku, dostavil dne [datum]. Na propouštěcím pohovoru byl žalobci předložen návrh ukončení pracovního poměru dohodou s tím, že žalobce v takovém případě obdrží šestinásobek průměrné měsíční mzdy. S ohledem na skutečnost, že v souladu s kolektivní smlouvou a tiskovou zprávou žalovaného měl žalobce v závislosti na počtu odpracovaných let obdržet jedenáctinásobek průměrné měsíční mzdy, žalobce s takovým návrhem nesouhlasil a domáhal se předložení dohody o rozvázání pracovního poměru za výše stanovených podmínek. Na místo toho mu byla zástupcem [právnická osoba] předložena výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, a to na základě rozhodnutí výkonného ředitele [právnická osoba] [číslo] ze dne [datum], kdy pracovní místo žalobce, dle výše uvedeného rozhodnutí, bylo zrušeno k [datum]. Podle žalobce trpí doručená výpověď z pracovního poměru vadou, kdy mu výpověď byla udělena subjektem, který již nebyl v té době jeho zaměstnavatelem, a tedy je jako taková neplatná. Na základě čl. 2 smlouvy o koupi části závodu [právnická osoba] převedla hospodářskou jednotku označenou jako„ [anonymizována dvě slova]“ na žalovaného, a to včetně jeho zaměstnanců. Žalobce byl ke dni [datum] zaměstnancem [právnická osoba]. Ke dni [datum] tedy došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu mezi [právnická osoba] a žalobce na žalovaného. K přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu došlo na žalovaného ze zákona okamžikem převodu dané části závodu. Právní jednání po [datum] způsobující ukončení pracovního poměru tak může být učiněno pouze žalovaným, nikoliv jeho právním předchůdcem, tedy [právnická osoba]. Na této situaci nic nemění ani to, že výpovědní důvody, které [právnická osoba] uvedla ve výpovědi, nastaly ještě před okamžikem přechodu práv a povinností na žalovaného. Žalobce tvrdil, že má ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na tom, aby bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru je neplatné a že tedy jeho pracovní poměr k žalovanému dále trvá, neboť tímto způsobem získával finanční prostředky pro svou obživu. Žalobce pracoval pro žalovaného (resp. pro jeho právní předchůdce) nepřetržitě po dobu delší jak [počet] let a má [počet] roky do důchodu, proto považoval za spravedlivé, aby jeho pracovní poměr byl ukončen za stejných podmínek jako u jeho kolegů, kteří s ním pracovali na [anonymizována dvě slova].

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Předně vznesl námitku nedostatku pasivní věcné legitimace a tvrdil, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Podle čl. 2 smlouvy o koupi části závodu ze dne [datum] byla předmětem koupě pouze část obchodního závodu vymezená smlouvou, nikoli obchodní závod jako celek, a to část tvořená„ … majetkem, dluhy, závazky, smluvními právy, povinnostmi a zaměstnanci, jak jsou tyto složky blíže popsány v příloze této smlouvy a jak jsou tyto jednotlivé složky samostatně účtovány v účetním systému prodávajícího ([anonymizováno]) v rámci účetního okruhu 16“. Žalobce nikdy nebyl evidován v rámci účetního okruhu 16; byl evidován v rámci účetního okruhu 4. Ve vztahu k žalobci proto nikdy nedošlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu podle § 338 zákoníku práce z [anonymizováno] na žalovaného. Dle žalovaného se žalobce nemůže s úspěchem domáhat určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum], neboť tuto výpověď učinila [právnická osoba] a žalovaný s touto výpovědí nemá nic společného. Nadto žalovaný uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným neexistuje, a ani nikdy neexistoval, žádný právní, natož pracovněprávní poměr. Dále zdůraznil, že k předmětnému rozvázání pracovního poměru došlo až 3 měsíce po žalobcem tvrzeném (a žalovaným popíraném) přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu z [anonymizováno] na žalovaného.

4. Okresní soud napadeným rozsudkem určil, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany [právnická osoba], [anonymizováno]. ze dne [datum] je neplatné, a žalovaného zavázal zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 24 079 Kč Okresní soud konstatoval, že podstatou sporu je skutečnost, že žalobce tvrdí, že v době podání výpovědi z pracovního poměru nebyla [právnická osoba], [anonymizováno]. jeho zaměstnavatelem, neboť práva a povinnosti z pracovního poměru přešla na žalovaného, který tuto skutečnost naopak popírá, přičemž žalobce se v konečném důsledku hodlá domoci, aby mu žalovaný nadále přiděloval práci podle pracovní smlouvy, tj. na [anonymizována dvě slova]. Dle ustanovení § 338 odst. 2 zákoníku práce, dochází-li k převodu činnosti zaměstnavatele nebo jeho části k jinému zaměstnavateli, přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele. Na základě článku 2.1 smlouvy o koupi části závodu [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] . převedla hospodářskou jednotku označenou jako [anonymizována dvě slova] na žalovaného, a to včetně jeho zaměstnanců. Žalobce byl ke dni [datum] zaměstnancem [právnická osoba], a. s . K přechodu práv a povinností došlo den, kdy přechází postavení zaměstnavatele z převodce na nabyvatele, přičemž vůle smluvních stran zde nehraje roli. Převádí-li se na přejímajícího zaměstnavatele část dosavadního zaměstnavatele, přecházejí na přejímajícího zaměstnavatele práva a povinnosti vůči zaměstnancům, které měl ke dni přechodu v převáděné části trvalé pracoviště. Ke dni [datum] tedy došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] . a žalobce na žalovaného. Námitku žalovaného, že žalobce nebyl uveden v seznamu převáděných zaměstnanců, vyhodnotil jako bezvýznamnou.

5. Skutečnost, že neplatnost rozvázání pracovního poměru provedeného někým jiným, než účastníkem pracovního poměru, nemůže zaměstnanec uplatnit u soudu žalobou podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neznamená, že by účastník pracovního poměru, kterému bylo takové rozvázání pracovního poměru adresováno, neměl ve vztahu k tomuto právnímu úkonu právo na soudní ochranu. Rozvázal-li pracovní poměr mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem někdo, kdo nebyl účastníkem tohoto právního vztahu, může se zaměstnanec žalobou podle ustanovení § 80 o. s. ř. domáhat, aby bylo určeno, že toto rozvázání pracovního poměru je neplatné, má-li na takovém určení naléhavý právní zájem. Prvostupňový soud v tomto směru odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1951/2009 a dospěl k závěru, že žalobce v projednávané věci má naléhavý právní zájem, aby bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru je neplatné a že jeho pracovní poměr u žalovaného dále trvá, neboť žalobce u předchůdce žalovaného nepřetržitě pracoval po dobu delší [anonymizováno] let, má v současné době [anonymizováno] roky do důchodu, bude pro něj velmi složité najít nové zaměstnání, proto je pro něj důležité, aby byla existence pracovního poměru zachována, resp. soud považoval ve shodě s žalobcem za spravedlivé, aby byl jeho pracovní poměr ukončen za stejných podmínek jako u jeho dalších kolegů. Vzhledem k tomu, že zaměstnavatelem žalobce od [datum] nebyla [právnická osoba], [anonymizováno], ale žalovaný, nebyla [právnická osoba], [anonymizováno] dne [datum] oprávněna dát žalobci výpověď z pracovního poměru, proto se jedná o neplatné právní jednání.

6. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), c), d) a g) o. s. ř. Vytýkal okresnímu soudu, že z napadeného rozsudku nevyplývá, o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění, že„ [anonymizováno] dle rozhodnutí vlády převzal k [datum] utlumované [anonymizována tři slova], [obec] a [anonymizováno] a v souladu se smlouvou o koupi části závodu dokončí proces organizačních změn vyhlášených [právnická osoba]“, že„ [anonymizováno] za účelem transformace části [anonymizováno] do struktury státního podniku zřídil nový odštěpný závod [anonymizováno]“ a že„ (k ) e dni [datum] tedy došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu [právnická osoba], [anonymizováno] a žalobce na žalovaného“. Soud prvního stupně zcela opomenul jím navržené důkazy smlouvou o koupi části závodu ze dne [datum] a vyžádáním zprávy od [právnická osoba] o tom, ve kterém účetním okruhu byl žalobce evidován. Napadený rozsudek je nesprávný zejména z toho důvodu, že žalovaný není pasivně věcně legitimován. Žalovaný sice tvrdí, že na něj k [datum] nepřešla práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu mezi [právnická osoba] a žalobcem, to však není pro posouzení pasivní věcné legitimace podstatné. Za rozhodující je třeba považovat skutečnost, že žalobce se domáhá určení neplatnosti právního jednání z [datum] [právnická osoba], [anonymizováno], nikoli žalovaného. Žalovaný přitom žalobci výpověď, jejíž neplatnosti se domáhá, nikdy nedal a nadto vzhledem k chronologii nepřichází v úvahu ani přechod práv a povinností z [právnická osoba] na žalovaného z takové výpovědi. K předmětnému rozvázání pracovního poměru totiž došlo až 3 měsíce po žalobcem tvrzeném (a žalovaným popíraném) přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu z [právnická osoba] na žalovaného. Okresní soud nesprávně interpretoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1951/2009, z něhož vyplývá, že rozvázal-li pracovní poměr mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem někdo, kdo nebyl účastníkem tohoto právního vztahu, může se zaměstnanec žalobou podle ustanovení § 80 o. s. ř. proti tomu, kdo uskutečnil napadené právní jednání směřující k rozvázání pracovního poměru, domáhat, aby bylo určeno, že toto rozvázání pracovního poměru je neplatné. Z citovaného rozhodnutí vyplývá, že v tomto řízení by mohla být pasivně věcně legitimována [právnická osoba], [anonymizováno], nikoliv žalovaný. Bez ohledu na výše uvedené nemá žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem. V předmětné věci je mezi účastníky sporné, mezi kým vlastně existoval či existuje pracovněprávní poměr. Dle žalovaného se žalobce nikdy nestal jeho zaměstnancem. Tentýž názor zjevně sdílela i [právnická osoba], [anonymizováno], když dne [datum] dala žalobci výpověď. Nicméně požadavek na určení, že žalobcův pracovní poměr u žalovaného dále trvá, nebyl předmětem tohoto řízení, jak nesprávně uvedl soud prvního stupně. Navíc naléhavý právní zájem na určení, že žalobcův pracovní poměr u žalovaného dále trvá, vylučuje podle judikatury Nejvyššího soudu naléhavý právní zájem na určení, že rozvázání pracovního poměru je neplatné. Napadený rozsudek nemůže žalobci přinést kýženou právní jistotu, neboť jeho výrokem není vyřešena sporná otázka, zda a kdo je žalobcovým zaměstnavatelem. Okresní soud v rozporu s § 119a o. s. ř. nepoučil účastníky před skončením jednání o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí označit dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

7. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že skutečnost, že mezi žalovaným a [právnická osoba], [anonymizováno] byla dne [datum] uzavřena smlouva o koupi části závodu, a to včetně [anonymizována dvě slova], kde byl žalobce pracovně zařazen, byla mezi účastníky nesporná. Skutečnost, zda žalovaný za účelem transformace části [anonymizováno] do struktury státního podniku zřídil nový odštěpný závod [anonymizováno] či nikoli, není pro posouzení věci významná. Otázka, zda ke dni [datum] došlo či nedošlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu [právnická osoba], [anonymizováno] a žalobce na žalovaného, je otázkou právní, nikoli skutkovou. Podstatné není ani to, v jakém interním účetním okruhu je zaměstnanec u zaměstnavatele evidován, neboť tato skutečnost nemůže mít žádný vliv na to, zda došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu na přejímajícího zaměstnavatele. Osobou pasivně věcně legitimovanou v tomto řízení je žalovaný, neboť se jedná o jediný subjekt, po kterém může žádat plnění povinností z pracovněprávního vztahu, mj. náhradu mzdy za období po přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu. Požadovaným určením může být postaveno najisto, že pracovněprávní vztah přešel na žalovaného, který je tak povinen přidělovat žalobci práci a vyplácet mu mzdu. Žalobce sice trval na tom, že od počátku byl dán jeho naléhavý právní zájem na určení, že výpověď daná [právnická osoba], [anonymizováno] je neplatná, ovšem z důvodu procesní opatrnosti navrhl změnu žalobu tak, že se na místo určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany [právnická osoba], [anonymizováno] ze dne [datum] domáhal určení, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným trvá, a to na základě stejných skutkových důvodů. Pro řízení o změněné žalobě jsou co do skutkové stránky podstatné tytéž okolnosti jako pro řízení o původní žalobě. Nejedná se tak o nový nárok ve smyslu § 216 odst. 2 o. s. ř. Absence poučení podle § 119a o. s. ř. nemá za následek nesprávnost rozhodnutí ve věci samé, ale toliko přípustnost novot v odvolacím řízení ve smyslu § 205a písm. e) o. s. ř.

8. Žalovaný v replice k vyjádření žalobce popřel, že by učinil nespornými rozhodné skutečnosti, ze kterých vychází napadený rozsudek, zejména že by došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu žalobce ze [právnická osoba], [anonymizováno] na žalovaného. Nárok na určení, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným trvá, je podle názoru žalovaného nárokem novým, který v odvolacím řízení nelze podle § 216 odst. 2 o. s. ř. uplatnit. Žalovaný proto navrhoval, aby odvolací soud návrh na připuštění změny žaloby zamítl.

9. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

10. Odvolací soud se předně zabýval návrhem žalobce na připuštění změny žaloby. V odvolacím řízení není obecně přípustná taková změna návrhu, kterou by byl uplatněn nový nárok (srov. § 216 odst. 2 o. s. ř.). Z uvedeného lze dovodit, že ustanovení § 95 o. s. ř. sice může být v odvolacím řízení přiměřeně (§ 211 o. s. ř.) použito, odvolací soud však nemůže připustit takovou změnu žaloby, která by představovala uplatnění nového nároku, tj. nároku, který nemá žádnou skutkovou souvislost s nárokem uplatněným před soudem prvního stupně (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1737, a například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1184/2018). V daném případě žalobce navrhoval změnu žaloby spočívající v tom, že se na místo určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany [právnická osoba], [anonymizováno] ze dne [datum] domáhal určení, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným trvá, a to v podstatě na základě stejných skutkových tvrzení. Jelikož jde o shodný skutkový základ nároku, nejedná se o uplatnění nového nároku ve smyslu § 216 odst. 2 o. s. ř., proto odvolací soud změnu žaloby učiněnou podáním žalobce ze dne [datum] připustil.

11. Odvolací soud v rámci odvolacího přezkumu neshledal, že by řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která by měla (mohla mít) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací námitka žalovaného týkající se neposkytnutí poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. před skončením jednání není významná, protože absence tohoto poučení nemá za následek nesprávnost rozhodnutí ve věci samé, ale toliko přípustnost novot v odvolacím řízení ve smyslu § 205a písm. e) o. s. ř.

12. Jádro sporu i po připuštění změny žaloby spočívá v posouzení otázky, zda u žalobce došlo ke dni [datum] na základě smlouvy o koupi části závodu ze dne [datum] k přechodu práv a povinnosti z pracovněprávního vztahu na straně zaměstnavatele ze [právnická osoba], [anonymizováno] na žalovaného či nikoli, zda tudíž pracovní poměr žalobce rozvazoval výpovědí ze dne [datum], kterou mu dala [právnická osoba], [anonymizováno], někdo, kdo nebyl vůbec účastníkem tohoto právního vztahu a zda proto pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným nadále trvá, neboť nebylo tvrzeno a ani nevyšlo v řízení najevo, že by pracovní poměr žalobce měl být rozvázán jiným způsobem než výpovědí ze dne [datum] nebo by skončil na základě jiné právní skutečnosti.

13. Skutková zjištění soudu prvního stupně, že„ státní podnik [anonymizováno] dle rozhodnutí vlády převzal k [datum] utlumované doly [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] a v souladu se smlouvou o koupi části závodu dokončí proces organizačních změn vyhlášených [právnická osoba]“ a že„ státní podnik [anonymizováno] za účelem transformace části [anonymizováno] do struktury státního podniku zřídil nový odštěpný závod [anonymizováno]“, která zjevně převzal z tiskové zprávy žalovaného ze dne [datum] (viz příloha [číslo] žaloby), aniž by ovšem dle protokolu o jednání ze dne [datum] provedl důkaz touto listinou, nepovažuje odvolací soud za významná pro posouzení projednávané věci, proto toto pochybení soudu prvního stupně nemělo (nemohlo mít) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Otázka, zda ke dni [datum] došlo či nedošlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu [právnická osoba], [anonymizováno] a žalobce na žalovaného, je otázkou právní, nikoli skutkovou.

14. Po skutkové stránce považuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za podstatné, že ke dni [datum] (tj. ke dni účinnosti smlouvy o koupi části závodu) byl žalobce zaměstnancem [právnická osoba], [anonymizováno] na [anonymizována dvě slova] (dříve [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]), a to naposledy jako logistik. Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že pro účely posouzení otázky přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu je potřebné provést dokazování smlouvou o koupi závodu, ze které přitom zjistil, že dne [datum] byla mezi [právnická osoba], [anonymizováno] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím uzavřena smlouva o koupi části závodu, jejímž předmětem byla„ část obchodního závodu prodávajícího provozovaného prodávajícím pod [právnická osoba], [anonymizováno], kterážto část je tvořena organizovaným souborem jmění, které prodávající vytvořil a která z vůle prodávajícího slouží k jeho činnosti při provozování a obsluze [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno] a k dalším činnostem realizovaným v oblasti dobývacích prostorů [část obce], [obec] I, [obec], [obec] a [anonymizováno], nebo vzhledem ke své povaze má k tomuto účelu sloužit, a která je tvořena zejména majetkem (včetně věcí a pohledávek), dluhy, závazky, smluvními právy a povinnostmi a zaměstnanci, jak jsou tyto složky blíže popsány v seznamech v příloze 1 smlouvy a jak jsou tyto jednotlivé složky samostatně účtovány v účetním systému prodávajícího [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno] v rámci účetního okruhu [anonymizováno] – [anonymizováno] útlum včetně změn nastalých po [datum] v souladu s režimem uvedeným v čl. 6 této smlouvy (takto vymezená část celkového závodu prodávajícího dále též„ část závodu“)“. Podle zmiňované přílohy 1 smlouvy jsou součástí části závodu mj. zaměstnanci uvedení v samostatné příloze 7 smlouvy, ve které žalobce výslovně vyjmenován nebyl. Naopak odvolací soud nepovažoval pro posouzení věci za podstatné, zda žalobce byl či nebyl evidován v účetním systému [právnická osoba], [anonymizováno] v rámci účetního okruhu 16 (viz níže odůvodnění v bodě 23 tohoto rozhodnutí), proto z důvodu nadbytečnosti neprovedl žalovaným navrhovaný důkaz vyžádáním zprávy od [právnická osoba], [anonymizováno], ve kterém účetním okruhu byl žalobce jako zaměstnanec evidován.

15. Podle § 2175 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ o. z.“), koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží. O koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu.

16. Podle § 2175 odst. 2 o. z. koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele.

17. Podle § 2183 o. z. ustanovení toho pododdílu se obdobně použijí i na jiné převody vlastnického práva k závodu a na prodej nebo jiný převod části závodu tvořící samostatnou organizační složku.

18. Podle § 338 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 6. 2021 (dále jen„ zákoník práce“), k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.

19. Podle § 338 odst. 2 zákoníku práce dochází-li k převodu činnosti zaměstnavatele nebo části činnosti zaměstnavatele nebo k převodu úkolů zaměstnavatele anebo jejich části k jinému zaměstnavateli, přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele; práva a povinnosti z kolektivní smlouvy přecházejí na přejímajícího zaměstnavatele na dobu účinnosti kolektivní smlouvy, nejdéle však do konce následujícího kalendářního roku.

20. Podle § 338 odst. 4 zákoníku práce práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele vůči zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztahy do dne převodu zanikly, zůstávají nedotčeny, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

21. Vzhledem k tomu, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z dosavadního zaměstnavatele na jiného zaměstnavatele může dojít jen na základě právního předpisu, je vyloučeno, aby nastal jen na základě smluvního ujednání (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 1999 sp. zn. 21 Cdo 253/99, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, č. 9, roč. 1999, s. 300, nebo rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 1994 sp. zn. 6 Cdo 82/94, uveřejněný pod č. 38 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995). Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů v důsledku smlouvy mezi zaměstnavateli je možný - jak vyplývá z výše uvedeného - jen tehdy, jestliže právní předpisy s uzavřením smlouvy určitého typu takový následek - vyplývající ze zákona, nikoliv ze smlouvy samotné - spojují. Jedním z takových případů je uzavření smlouvy o koupi závodu (části závodu), neboť koupě závodu (části závodu) se považuje za převod činnosti zaměstnavatele (srov. § 2175 odst. 2 a § 2183 o. z.) Smlouva o koupi části závodu uzavřená dne [datum] mezi [právnická osoba], [anonymizováno] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím proto představuje právní skutečnost, která je způsobilá mít za následek přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů ze [právnická osoba], [anonymizováno] jako dosavadního zaměstnavatele na žalovaného jako přejímajícího zaměstnavatele.

22. Citované ustanovení § 2175 odst. 2 o. z. stanoví, že koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele. Důvodová zpráva k § 2175 o. z. výslovně odkazuje na § 338 zákoníku práce. K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů tedy dojde podle § 338 odst. 4 zákoníku práce pouze u pracovněprávních vztahů existujících ke dni uzavření, resp. ke dni účinnosti smlouvy o koupi závodu (části závodu). Jinak řečeno, na přejímajícího zaměstnavatele přecházejí, nestanoví-li zákon jinak, práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele jen vůči těm zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztah dosud (do dne převodu) nezanikl.

23. Jelikož žalobce ke dni [datum] (tj. ke dni účinnosti smlouvy o koupi části závodu) pracoval na [anonymizována dvě slova], resp. tam pracoval do [datum] a následně od [datum] do [datum] byl uznán dočasně práce neschopným (jednalo se tedy u něj o důležité osobní překážky na straně zaměstnance – srov. § 191 zákoníku práce), je zřejmé, že žalobce byl součástí té části závodu, která byla převedena k [datum] na státní podnik [anonymizováno]. Žalobce sice skutečně není uveden v příloze 7 smlouvy o koupi části závodu, ve které byli vyjmenováni zaměstnanci části závodu, jejichž práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů měly přejít na žalovaného, tato skutečnost však nemá na přechod práv a povinností z pracovního poměru žalobce ze [právnická osoba], [anonymizováno] jako dosavadního zaměstnavatele na žalovaného jako přejímajícího zaměstnavatele žádný vliv. Obchodní závod je zákonem (ust. § 502 o. z.) definován jako organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. Částí závodu je třeba rozumět samostatnou organizační složku závodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019 sp. zn. 27 Cdo 2645/2018); pro její vymezení je v tomto smyslu podstatné, že představuje určitý soubor věcí, práv a jiných majetkových hodnot, které slouží k plnění úkolů (části) obchodního závodu; součástí tohoto souboru je i osobní prvek (zaměstnanci v něm působící). Pro část závodu je tak charakteristické spojení hmotných a osobních složek činnosti. Dochází-li k převedení části závodu, pak takovéto opatření se nemůže dotýkat jen jejích hmotných složek, ale také osobního prvku (tj. zaměstnanců v ní působících.) V zájmu zachování této jednoty hmotných, osobních i nehmotných složek podnikání, jež jsou ve svém souhrnu předpokladem ekonomické funkčnosti závodu (části závodu), právní předpis stanoví, že práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům závodu (jeho části) přecházejí z prodávajícího na kupujícího. Pokud žalobce pracoval v převáděné části závodu, byl součástí její osobní složky, a proto na žalovaného jako kupujícího přešla práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu žalobce, i když není výslovně uveden v seznamu převáděných zaměstnanců (příloha 7 smlouvy o koupi části závodu). Na tomto závěru nemohou nic změnit ani skutečnosti, že žalobce byl ke dni účinnosti smlouvy o koupi části závodu uznán dočasně práce neschopným a že pracovní místo žalobce bylo zrušeno na základě rozhodnutí [právnická osoba], [anonymizováno] o organizační změně ještě před uzavřením smlouvy o koupi části závodu. Z výše uvedeného vyplývá, že pro posouzení projednávané věci není významné, zda žalobce byl či nebyl evidován v účetním systému [právnická osoba], [anonymizováno] v rámci účetního okruhu 16.

24. Odvolací soud proto uzavřel, že [právnická osoba], [anonymizováno] vskutku část svého závodu, v němž žalobce pracoval, s účinností ke dni [datum] prodala žalovanému, na něhož tak přešla všechna práva a povinnosti [právnická osoba], [anonymizováno] z pracovněprávního vztahu vůči žalobci. Za dané situace tudíž pracovní poměr žalobce rozvazoval výpovědí ze dne [datum], kterou mu dala [právnická osoba], [anonymizováno], někdo, kdo nebyl vůbec účastníkem tohoto právního vztahu, proto se jedná o neplatné právní jednání, přičemž otázkou (ne) platnosti tohoto rozvazovacího právního jednání se lze v projednávané věci zabývat jako otázkou předběžnou (srov. závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2012 sp. zn. 21 Cdo 1951/2009). Jelikož nebylo tvrzeno a ani nevyšlo v řízení najevo, že by poté, co došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu žalobce na straně zaměstnavatele ze [právnická osoba], [anonymizováno] na žalovaného, pracovní poměr žalobce měl být rozvázán jiným způsobem než výpovědí [právnická osoba], [anonymizováno] ze dne [datum] nebo by skončil na základě jiné právní skutečnosti, lze konstatovat, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným nadále trvá. Žalobce přitom podle názoru odvolacího soudu má z povahy věci na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť se tím vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu, aniž by bylo nezbytné, aby žalobce výslovně tvrdil, v čem spatřuje existenci tohoto naléhavého právního zájmu. Ohledně změněného žalobního požadavku na určení, že pracovní poměr žalobce u žalovaného trvá, je žalovaný nepochybně osobou pasivně věcně legitimovanou. Z důvodu nadbytečnosti se odvolací soud nezabýval otázkou, zda žalobce měl naléhavý právní zájem na původně požadovaném určení, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany [právnická osoba], [anonymizováno] ze dne [datum] je neplatné, a zda v případě tohoto původního žalobního petitu byla dána pasivní věcná legitimace žalovaného.

25. S ohledem na výše uvedené odvolací soud po připuštění změny žaloby rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se určuje, že pracovní poměr žalobce u žalovaného trvá.

26. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodl v souladu s ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř. opětovně i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Nicméně se nezměnilo nic na tom, že v řízení měl plný úspěch žalobce, proto má vůči žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 29 159 Kč spočívající v odměně za zastupování advokátkou za pět a půl úkonů právní služby (převzetí a příprava zastupování, sepis žaloby, úkonu za sepis odvolání týkající se místní příslušnosti soudu, účast u jednání dne [datum], sepis vyjádření k odvolání ze dne [datum] a účast u odvolacího jednání dne [datum]) po 2 500 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. b), d), g) a k ) a § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), v šesti režijních paušálech po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, v náhradě za ztrátu času v rozsahu 20 půlhodin po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu a cestovních výdajích ve výši 4 895 Kč (za cestu ke dvěma jednáním osobním motorovým vozidlem o průměrné spotřebě 4,9 l nafty na 100 km, cena paliva v případě cesty k jednání dne [datum] 36,10 Kč a v případě cesty k odvolacímu jednání 47,10 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč, ujeto k jednání dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět 382 km a k odvolacímu jednání z [obec] do [obec] a zpět 346 km), tj. celkem 22 445 Kč. Tuto částku je třeba podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. zvýšit o náhradu za 21 % DPH ve výši 4 714 Kč, neboť zástupkyně žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty. Náklady řízení žalobce dále spočívaly v zaplaceném soudním poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč.

27. Naopak nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení spojenou se sepisem písemné výzvy před podáním žaloby. Předžalobní výzva k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. představuje v řízení o žalobě na plnění podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu samostatný úkon právní služby, neboť je předpokladem pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení procesně úspěšnému žalobci. V projednávané věci se však jedná o určovací žalobu. Za sepis odvolání ze dne [datum] odvolací soud přiznal náhradu odměny za zastupování pouze ve výši jedné poloviny, protože se nejednalo o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé, nýbrž proti usnesení o vyslovení místní nepříslušnosti soudu.

Poučení