16 CO 188/2022 - 171

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Martina Láníčka a Mgr. Moniky Szkanderové v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] v řízení o zaplacení 11 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2022, č. j. 126 C 19/2021-105 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění takto: Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 28 049 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 36 448 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne [datum] domáhá po žalované zaplacení částky 11 000 Kč s úroky z prodlení. V žalobě tvrdil, že byl zaměstnán u žalované na pozici [anonymizována dvě slova] a dohodou ze dne [datum] byl jeho pracovní poměr ke dni [datum] rozvázán. Požadavek uplatněný v žalobě představuje část tzv.„ Bonusu [číslo]“ za rok [rok], což je roční bonus za přeplnění hospodářského výsledku ([anonymizováno]) skupiny, na který žalobci podle jeho tvrzení vznikl nárok a žalovaná mu jej odmítá vyplatit. Nárok na vyplacení tohoto bonusu opíral žalobce v žalobě o tabulku nazvanou„ Prémie managementu měsíční a roční“, kterou mu byly v roce [rok] stanoveny podmínky výplaty prémií, včetně Bonusu [číslo] jehož výše činila při splnění hospodářského výsledku skupiny na 106 % 2 platy + 5 tisíc Kč. Tato tabulka se podle žalobce vztahuje také na roky [rok] a [rok]. Žalobce zdůraznil, že mu tyto prémie nebyly nikdy formálně odebrány a naopak mu byly s výjimkou žalobou uplatněného bonusu za rok [rok] vypláceny po celou dobu trvání pracovního poměru. Žalobci byla dokonce podle předmětné tabulky vyplacena v lednu [rok] roční odměna za rok [rok] odpovídající Prémii 2. Podle žalobce došlo v roce [rok] k přeplnění hospodářského výsledku skupiny o 106 % a podle tohoto výsledku má nárok na roční bonus ve výši 135 000 Kč odpovídající součtu jeho dvou měsíčních mezd ve výši 65 000 Kč a částky 5 000 Kč„ V zájmu nenavyšování nákladů řízení“ však uplatnil v žalobě požadavek jen na částku 11 000 Kč včetně úroků z prodlení.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout a nárok uplatněný v žalobě neuznala s odůvodněním, že veškeré bonusy, na které mohl vzniknout žalobci za rok [rok] nárok, jsou uvedeny ve mzdovém výměru ze dne [datum]. V tomto mzdovém výměru je uvedena pouze měsíční prémie a roční bonus za přeplnění hospodářského výsledku skupiny zde uveden není. Podle žalované nebyla žalobci žádná tabulka zakládající bonus za přeplnění hospodářského výsledku skupiny v roce [rok] zaslána a tabulka vztahující se k bonusům za rok [rok] žalobci nárok na bonusy za rok [rok] nezakládá.

3. Okresní soud rozsudkem identifikovaným v záhlaví (napadený rozsudek) žalobu zamítl (I.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení (II.). V důvodech rozsudku okresní soud uvedl, že až do organizační změny, kterou žalovaná společnost provedla s účinností od [datum], byl žalobce součástí top managementu a byl přímo podřízen generálnímu řediteli, proto měl nárok i na odměnu za hospodářský výsledek společnosti (tzv. Bonus 3), která byla nárokovou složkou mzdy a jejíž výplata i výše záležely na splnění objektivně měřitelných kritérií (hospodářském výsledku). Organizační změna, která byla žalovanou s účinností od [datum] provedena, sledovala legitimní cíl, a to zejména zefektivnit řízení společnosti snížením osob, které jsou přímo podřízené generálnímu řediteli. Tato organizační změna dopadla i na žalobce, který tak již s účinností od [datum] nebyl přímo podřízen generálnímu řediteli, ale jeho nadřízeným byl ředitel logistiky a nákupu [jméno] [příjmení]. V souvislosti s touto organizační změnou byl žalobci předán nový mzdový výměr, ve kterém již měl pobídkovou složku mzdy upravenou jako nenárokovou, neboť mu byla přiznána měsíční prémie (nikoliv roční), která měla být vyplacena podle uvážení zaměstnavatele při 100 % plnění ve výši 20 000 Kč měsíčně. Na Bonus 3 za rok [rok] již žalobce s ohledem na uvedenou organizační změnu, v důsledku které přestal být součástí top managementu, nárok nemá.

4. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, a to jak do výroku o věci samé, tak do výroku o nákladech řízení. Soudu prvního stupně předně vytkl nesprávná skutková zjištění ohledně účinnosti organizační změny, protože z provedených důkazů (výpověď [titul]. [příjmení], jeho e-mail ze dne [datum]) vyplývá, že organizační změna proběhla již v roce [rok], a nikoliv až s účinnosti od [datum]. Z provedených důkazů podle žalobce rovněž nevyplývá, že se k datu účinnosti organizační změny změnil i prémiový systém žalobce. Naopak z výpovědi člena představenstva žalované [titul] [jméno] [příjmení] a svědka [titul] [jméno] [příjmení] vyplývá, že u žalované došlo ke dni [datum] k organizační změně, po které již žalobce nebyl přímo podřízen generálnímu řediteli, avšak žalobci byly v roce [rok] prémie vypláceny ještě dle původního prémiového systému. Tvrzená změna prémiového systému měla nastat až od [datum], tj. teprve rok po přijetí organizační změny, což se podle žalobce jeví nelogické. Okresní soud se s touto časovou nenávazností organizační změny a tvrzené změny prémiového systému nijak nevypořádal. Žalobce dále nesouhlasí s právním závěrem okresního soudu, podle kterého byly od roku [rok] prémie nenárokovou složkou jeho mzdy. Žalobce v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. 21 Cdo 5984/2017 (na který odkazoval již v žalobě), dle něhož lze zaměstnanci odejmout pohyblivou složku mzdy jako takovou jen do budoucna a rozhodnutí o odebrání pohyblivé složky mzdy musí zaměstnavatel doručit zaměstnanci nejpozději v den, kdy změna má nabýt účinnosti. Z citovaného rozhodnutí podle žalobce vyplývá, že v situaci, kdy žalobci byly v roce [rok] nastaveny prémie tabulkou, podle které bylo postupováno i v následujícím roce [rok], tak pokud měla žalovaná zájem žalobci prémie pro následující rok odejmout, nemohlo postačovat, když mu předala mzdový výměr se stejnou formulací jako v roce [rok], z níž nijak nevyplývá žádná změna prémiového systému oproti předchozímu období. Žalovaná mohla žalobci prémiový systém platně změnit jen tím, že by mu řádně doručila rozhodnutí o odejmutí původního prémiového systému, případně rozhodnutí o přidělení nového prémiového systému, z něhož by ale zcela jednoznačně vyplývalo, že tímto novým prémiovým systémem se původní prémiový systém nahrazuje. Žádné takové rozhodnutí žalobci doručeno nebylo, což žalovaná ani netvrdila a ani z nového mzdového výměru nevyplývá, že by na žalobce měl dopadat nový prémiový systém. Podle žalobce se soud prvního stupně rovněž nevypořádal s tím, že žalobce doložil pracovní verzi souboru„ Prémie managementu měsíční a roční“ za rok [rok] a mzdové listy za rok [rok], z nichž bylo patrné, že se z tohoto souboru stále vycházelo při stanovení měsíčních prémií, kdy součástí tohoto souboru bylo i stanovení roční prémie a sporného bonusu [číslo]. V řízení pak nebylo účastnickou výpovědí člena představenstva žalované [titul] [jméno] [příjmení] ani výslechem svědka [jméno] [příjmení] vyvráceno, že svědek [jméno] [příjmení], který je v tomto souboru uveden, s tímto souborem skutečně v roce [rok] pracoval a vyplývá to i ze mzdového řádu za rok [rok], který stanoví výslovně pouze měsíční prémii při 100% plnění, kdy výše měsíční prémie při jiném než 100% plnění byla stanovena navazujícím dokumentem, kterým byla právě tabulka„ Prémie managementu měsíční a roční“. Žalobce dále v odvolání vytkl soudu prvního stupně, že nevyslechl žalobcem navržené svědky, a to bývalého nadřízeného žalobce [jméno] [příjmení], který žalobci stanovoval výši a kritéria pro výplatu prémií a [jméno] [příjmení], který byl po určitou dobu také nadřízeným žalobce a stanovoval, resp. předkládal ke schválení generálnímu řediteli prémie žalobce podle tabulky„ Prémie managementu měsíční a roční“. Tito svědci byli s prémiovým systémem podrobně obeznámeni a mohou potvrdit, že žalobci byly prémie touto tabulkou stanovovány. Žalobce v odvolání uvedl také samostatné námitky proti nákladovému výroku, kdy výši náhrady nákladů řízení považuje za nepřiměřeně vysokou. Za nesprávnou považuje přiznanou náhradu za ztrátu času ve výši 28 započatých půlhodin, protože právní zástupce žalované uplatnil cestovní výdaje za cesty z [obec] do [obec] a zpět. Za neúčelnou považuje také náhradu cestovních výdajů za dvě cesty k soudnímu jednání v celkové výši 10 077 Kč, kdy takto vysoká výše cestovních výdajů je podle odvolatele zcela nepřiměřená cestám z [obec] do [obec] a zpět. Za neúčelný výdaj považuje žalobce také náhradu nákladů za ubytování na dvě noci. Jednání konané dne [datum] bylo zahájeno ve 12:30, zástupce žalované tak měl dostatek času na cestu z [obec] do [obec] (mohl cestovat v dopoledních hodinách). Za neúčelné považuje žalobce také náklady na ubytování v souvislosti s jednáním dne [datum], které bylo zahájeno v 9:00 a zástupce žalované měl dostatek času k tomuto jednání přijet z [obec] ten den. Právnímu zástupci žalované také nic nebránilo, aby u soudního jednání dne [datum] požádal, aby i druhé soudní jednání proběhlo v pozdějším čase a mohl také zvolit levnější ubytování.

5. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření k odvolání (prostřednictvím zástupce) upozornila, že k zavedení organizačních změn došlo od [datum] a změna v odměňování související s touto organizační změnou měla„ roční zpoždění“. Žalovaná dále zdůraznila, že tabulka z roku [rok] se týkala pouze roku [rok] a nikoliv roku [rok]. V této souvislosti žalovaná poukázala na to, že sám žalobce uvedl, že existovala pracovní verze tabulky na rok [rok] a současně zdůraznila, že takovou tabulku žalobci nikdy nezaslala. Náhrada nákladů řízení je podle žalované vyčíslena v souladu s právními předpisy.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“)) přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu, včetně řízení předcházející jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen částečně, a to pouze v části týkající se náhrady nákladů řízení.

7. Předmětem řízení je mzdový nárok žalobce na odměnu (resp. na její část) za„ přeplnění“ hospodářského výsledku skupiny ([anonymizováno]) v roce [rok].

8. Skutková zjištění soudu prvního stupně popsaná v bodech 3 až 12 napadeného rozsudku považuje odvolací soud za správná, tato přebírá pro svůj skutkový závěr a pro stručnost na příslušné pasáže odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje.

9. Odvolací soud zopakoval dokazování mzdovým výměrem ze dne [datum], ze kterého nad rámec zjištění soudu prvního stupně (bod 5 napadeného rozsudku) zjistil, že jej žalobce převzal dne [datum] a dále mzdovým výměrem ze dne [datum], ze kterého zjistil, že žalobce měl v roce [rok] nárok na základní mzdu ve výši 65 000 Kč měsíčně. Dále je v tomto mzdovém výměru uvedeno, že při řádném plnění povinností zaměstnance uvedených v pracovněprávních předpisech a vnitřních předpisech zaměstnavatele, uložených osobních úkolů a ukazatelů stanovených zaměstnavatelem, může být zaměstnanci dle uvážení zaměstnavatele přiznána celková měsíční prémie při 100% plnění 20 000 Kč měsíčně; ze shodných tvrzení účastníků odvolací soud zjistil, že žalobce tento mzdový výměr převzal někdy na počátku roku [rok].

10. Dále odvolací soud zopakoval dokazování mzdovými lístky za rok [rok] a za únor [rok] (které sice okresní soud provedl k důkazu, ale neučinil z nich v rozsudku žádná skutková zjištění) a zjistil z nich, že žalobci byly ve výplatě za únor [rok] vyplaceny roční odměny ve výši 211 000 Kč, dále měl žalobce ve výplatě za listopad [rok] obdržet roční odměny ve výši 54 000 Kč a ve výplatě za únor [rok] roční odměnu ve výši 51 000 Kč; v řízení nebylo postaveno najisto, z jakých konkrétních položek se uvedené roční odměny žalobce skládají (tj. zejména kolik činily tzv. Prémie 2 a kolik [příjmení] 3, případně zda se jednalo i o jiné roční odměny).

11. Ze složky„ Prémie [příjmení] [rok]“ odvolací soud zjistil, že se jedná o několik tabulek v programu Excel, včetně listu„ Sumář“, na který žalobce poukazoval. Tento list je nadepsán„ Prémie managementu měsíční a roční“, je na něm uveden rok [rok] a obsahuje prakticky shodné položky jako tabulka připojená žalobcem k žalobě (č.l. 18). Také v tomto listě jsou roční prémie rozděleny na Prémie 2 do výše 60 000 Kč při 100% splnění ukazatelů a na roční [příjmení] 3 za přeplnění HV skupiny se shodnými parametry jako v případě tabulky připojené žalobcem k žalobě.

12. Odvolací soud dále doplnil dokazování výslechem [jméno] [příjmení], člena představenstva žalované do poloviny roku [rok] (kterého odvolací soud vyslýchal v režimu § 126a o. s. ř.) a z jeho výpovědi zjistil, že byl po dobu výkonu své funkce v roce [rok] přímým nadřízeným žalobce. Žalobce měl podle vyslýchaného stejně jako celý management mzdové složky upraveny tak, že měl tarifní mzdu, kvartální prémie, roční prémie a roční bonus za překročení hospodářského výsledku skupiny [anonymizováno] (zahrnující také zahraniční společnosti). Takto měl žalobce po celou dobu, kdy byl ve funkci manažera centrálního skladu v [obec] a podřízeným [titul] [příjmení]. Bonusy za hospodářský výsledek nebyly stanoveny ve mzdových výměrech, ale určovala je tabulka v programu Excel. V ní byly na každý rok stanoveny jednotlivé ukazatele (parametry) a způsob určení prémií (bonusů) při jejich dosažení. Jednou se stalo, že se tabulka měnila v průběhu roku. [jméno] [příjmení] potvrdil, že pro žalobce vyhotovoval tabulku připojenou k žalobě. Když předával agendu [titul] [příjmení], tak nový ředitel uvedl, že je třeba to mít od zaměstnanců podepsané.

13. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil, že svědek byl zaměstnán u žalované od roku [rok] do února [rok] a v roce [rok] (až do února [rok]) byl ředitelem nákupu a logistiky a přímým nadřízeným žalobce. Způsob odměňování žalobce svědek převzal a měl jej se žalobcem nastavený shodně tak, že první složkou byla tarifní odměna, pak osobní ohodnocení a kvartální prémie, které se vyplácely měsíčně, dále to byla roční odměna, která závisela na výkonech a pak bonus, který byl závislý na výsledcích hospodářské skupiny [anonymizováno]. Žalobce se sice dostal do podřízenosti svědka [příjmení], ale jinak se choval tak, jako zbytek managementu. Na rok [rok] se systém prémií neměnil, v té době management řešil strategické směřování firmy a svědek byl ve výpovědní době, takto také neřešil a není si vědom toho, že by se žalobcem změnu prémií někdo řešil. Svědek [příjmení] s předmětnou tabulkou pracoval nadále, projednával se žalobcem každý měsíc jeho výkony, což pokračovalo i v roce [rok] během jeho výpovědní doby. Mzdové výměry za rok [rok] již svědek neviděl, nezasahoval do toho, nechával to na panu [příjmení]. Svědek roční bonus za rok [rok] žalobci neschvaloval, neřešil ho ani nesliboval.

14. Na základě částečného zopakování a doplnění dokazování dospěl odvolací soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

15. Žalobce byl zaměstnancem žalované a na základě dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] pracoval na pozici [anonymizována dvě slova]. U žalované bylo dlouhodobě pravidlem, že členové tzv. top managamentu (vedoucí pracovníci podřízeni přímo generálnímu řediteli) měli kromě základní mzdy, osobního ohodnocení a kvartálních prémií (vyplácených měsíčně) dále nárok na roční prémie (bonusy) podle výkonů a na bonus za splnění (překročení) hospodářského výsledku skupiny. Tyto roční bonusy nebyly minimálně do konce roku [rok] upraveny ve mzdových výměrech, ale konkrétní podmínky byly pro každý rok stanoveny v tabulkách vyhotovených v programu Excel. Nastavený systém zůstával stejný, ale v některých letech se měnily jednotlivé parametry. Do této skupiny žalobce do roku [rok] patřil a jeho přímým nadřízeným byl v té době [jméno] [příjmení] (generální, resp. výrobní ředitel a současně člen představenstva žalované), kterého ve funkci v průběhu roku [rok] nahradil [titul] [jméno] [příjmení]. Žalobce obdržel pro rok [rok] od svého nadřízeného tabulku měsíčních a ročních odměn, podle které měl pobírat měsíční prémie, roční prémie (Prémie 2) a v případě splnění hospodářského výsledku skupiny ([anonymizováno]) na 106 % měl nárok na roční bonus označovaný jako [příjmení] 3, a to ve výši jeho 2 platů + 5 tisíc Kč. S účinností od [datum] došlo u žalované k organizační změně, v jejímž důsledku se pozice žalobce přesunula v organizačním schématu žalované o jeden stupeň níže a nadřízeným žalobce se stal [jméno] [příjmení] coby ředitel nákupu a logistiky, který byl dále podřízen generálnímu řediteli [titul] [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] funkci vykonával do února [rok]. Žalobce obdržel roční odměny jak za rok [rok], tak za rok [rok]. Nebylo prokázáno, že by žalobci byl na rok [rok] stanoven zaměstnavatelem systém odměn, ať již ve formě další tabulky v programu Excel, nebo jakýmkoliv jiným způsobem, ve výplatě za leden [rok] mu ale byla vyplacena roční odměna ve výši 60 000 Kč odpovídající tzv. Prémii 2.

16. K dalším důkazním návrhům již nebylo možné přihlédnout, protože byly označeny v rozporu s pravidly koncentrace a neúplné apelace (§ 118b a § 205a o. s. ř.), o kterých byli účastníci soudem prvního stupně řádně poučeni. U žalobce se to týká předně jeho mzdových lístků za období před rokem [rok] a podkladů, na základě kterých mu byly vypláceny v tomto období prémie, kterými žalobce hodlal prokazovat tvrzení, že mu byl roční bonus vyplácen i před rokem [rok], kdy měl pracovat na nižší pozici. Tyto důkazní návrhy označil žalobce až u prvního odvolacího jednání, aniž by byly dány výjimky ze shora uvedených pravidel koncentrace a neúplné apelace. Nutno zdůraznit, že žalobce v řízení neopíral svůj nárok o dokumenty či praxi před rokem [rok], ale o tabulku z roku [rok]. Ohledně bonusů za období předcházející roku [rok] se tak jednalo nejen o nové důkazy, ale i o nová tvrzení, aniž by byly splněny podmínky pro jejich projednání. Nejedná se ani o situaci, že by okresní soud ve vztahu k žalobci nesplnil poučovací povinnost o neunesení důkazního břemene. Okresní soud především nezamítl žalobu pro neunesení důkazního břemene, ale protože na základě dílčích skutkových zjištění a závěrů (zejména tom, že se tabulka„ Prémie managementu měsíční a roční [rok]“ nemůže vztahovat na následující období a o organizačních změnách, na jejichž základě přestal být žalobce součástí„ top managementu“ žalované) dospěl k závěru, že žalobce nárok na roční bonus [číslo] za rok [rok] nemá (viz body 19 a 22 napadeného rozsudku). Účelem poučovací povinnosti podle § 118a o. s. ř. je avizovat účastníkovi, že jeho dosavadní skutková tvrzení jsou neúplná nebo že navržené důkazy nepostačují k tomu, aby byl prokázán jím tvrzený skutkový děj, resp. že je třeba tvrzení či důkazy doplnit s ohledem na odlišnou právní kvalifikaci skutku ze strany soudu. Pokud však tvrzení účastníka ve spojení s jím předloženými důkazy postačují k objasnění skutkové stránky věci, není třeba k poučení podle § 118a o. s. ř. přistupovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011 sp. zn. 21 Cdo 3820/2009). Poučovací povinnost rozhodně neslouží k tomu, aby soud vedl účastníka, jak má koncipovat svá tvrzení, aby mohl být v řízení úspěšný ani mu umožnit, aby svůj nárok opíral o jiné skutečnosti, než jaké tvrdí v žalobě. Ze stejných důvodů nebylo možné vyhovět důkaznímu návrhu žalobce označenému u odvolacího jednání [datum] v podobě nahrávky o jednání žalobce s generálním ředitelem ohledně nevyplacení bonusu 3 v roce [rok]. Jako opožděné a tedy nepřípustné vyhodnotil odvolací soud nakonec také důkazní návrhy mzdovými výměry členů top managementu žalované účinnými od [datum], kterými žalovaná hodlala prokázat, že tito zaměstnanci žalované již na rozdíl od žalobce měli od roku [rok] roční bonusy uvedeny přímo ve mzdových výměrech. Odvolací soud z důvodu hospodárnosti řízení sice dokazování těmito listinami doplnil (důkazní návrhy byly označeny na závěr druhého odvolacího jednání, po rozsáhlém doplnění dokazování a odvolací soud neměl v tu chvíli jednoznačný závěr o jejich přípustnosti), ale po vyhodnocení procesního stavu věci nakonec dospěl k závěru, že se ani v tomto případě o výjimky z koncentrace a neúplné apelace nejedná. Rozhodně nejde o výjimku, jejíž přípustnost by spočívala ve zpochybnění věrohodnosti provedených důkazních prostředků (§ 118b odst. 1, § 205a odst. 1 písm. c) o. s. ř.), a to i kdyby bylo možno na základě dodatečně označených důkazních návrhů dospět k jiným zjištěním ohledně odměňování členů vrcholného managementu po roce [rok], než jaká byla učiněna z ostatních důkazů. Zákonem míněné zpochybnění věrohodnosti se má totiž týkat věrohodnosti důkazu (např. ovlivňování svědka, padělání listin), nikoliv jeho obsahu a z něj plynoucího skutkového zjištění. Jinak řečeno, pod shora uvedenou výjimku nelze podřadit nové důkazy jenom proto, že jimi lze zjišťovanou skutečnost prokázat jinak. Nad rámec nutného odvolací soud dodává, že ani neshledal, že by se výpověď svědka [příjmení] (jehož věrohodnost hodlala žalovaná novými důkazy zpochybňovat) vylučovala s výpovědí [anonymizováno] Okresní soud učinil podle bodu 10 napadeného rozsudku z výpovědi [titul] [příjmení] skutkové zjištění, že [příjmení] 3 byl (od roku [rok]) zahrnut do pracovněprávní dokumentace pouze u těch osob, které i nadále na něj měly nárok, což žalobce nebyl. Svědek [příjmení] sice uvedl, že se systém odměňování v roce [rok] neměnil, současně však uvedl, že byl ve výpovědi, mzdové výměry neviděl, nezasahoval do toho a nechával to na panu [příjmení]. Jeho výpověď tak nevyvrací výpověď [titul] [příjmení] a nevylučuje, že [titul] [příjmení] již od roku [rok] roční bonusy do pracovněprávní dokumentace členům vrcholového managementu zahrnul. Stejně tak nedošlo ze strany soudu prvního stupně k porušení poučovací povinnosti vůči žalované. Žalovaná nevybudovala do nastolení účinků koncentrace řízení svou obranu na tvrzení, že od roku [rok] byly nově oproti předchozímu období u ostatních členů vrcholového (top) managementu veškeré odměny (bonusy) zahrnuty do mzdových výměrů, nebyl proto důvod k této otázce žalovanou poučovat a vyzývat k doplnění důkazů, a to ani na základě výpovědi [titul] [příjmení], který tuto skutečnost ve své výpovědi zmínil. Vzhledem k tomu, že odvolací soud při konečném rozhodování nepřihlížel k dodatečně označeným a předloženým mzdovým výměrům, nezabýval se ani tvrzeními a důkazy, kterými žalobce zpochybňoval jejich pravost.

17. Na skutkový závěr odvolací soud navázal právním hodnocením.

18. Zákoník práce stanoví v § 113 mimo jiné, že mzda se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem (odst. 1) a že mzda musí být sjednána, stanovena nebo určena před začátkem výkonu práce, za kterou má tato mzda příslušet (odst. 3). Na rozdíl od zaměstnanců odměňovaných platem (§ 109 odst. 3 zákoníku práce) nestanoví zákoník práce pro zaměstnance odměňované mzdou (tj. v podnikatelské sféře), mezi které patřil ve sledovaném období ([rok] až [rok]) také žalobce, žádné podmínky pro vznik nároku na pobídkové (motivační) složky mzdy (prémie, odměny, bonusy). Některé dílčí otázky této problematiky však již jsou dlouhodobě vykládány soudní praxí, která je ustálená mimo jiné na následujících závěrech.

19. Předně je nutné rozlišovat, zda požadované plnění představuje mzdový nárok, který je zaměstnavatel povinen poskytnout, jestliže zaměstnanec splní sjednané předpoklady a podmínky (zda jde o tzv. nárokovou složku mzdy), nebo zda jde o takovou složku mzdy, na kterou vzniká nárok - bez ohledu na splnění dalších sjednaných předpokladů a podmínek pro její poskytnutí - až na základě zvláštního rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání (zda se jedná o tzv. nenárokovou složku mzdy). Tato, na druhém místě zmíněná (nenároková), složka mzdy je tedy charakteristická tím, že bez rozhodnutí zaměstnavatele má tato složka mzdy povahu nároku pouze fakultativního. Tuto povahu však ztrácí v okamžiku, kdy zaměstnavatel rozhodne o přiznání tohoto nároku zaměstnanci. Po takovém rozhodnutí (kdy a zda je učiní, záleží jen na úvaze zaměstnavatele) se povaha tohoto nároku mění, neboť jsou splněny všechny podmínky pro poskytnutí této složky mzdy a zaměstnavatel je povinen takovýto nárok (složku mzdy) zaměstnanci poskytnout (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2004 sp. zn. 21 Cdo 537/2004, uveřejněný pod č. 28/2005 Sb. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek nebo ze dne 29. 7. 2022 sp. zn. 21 Cdo 3660/2020).

20. Závislost mzdy na žádoucím výkonu práce v předpokládaném množství a kvalitě bývá vyjádřena stanovením předpokladů, které musí být splněny, aby zaměstnanec mohl tuto mzdovou složku obdržet. Z hlediska míry konkrétnosti jejich obsahu se úprava těchto předpokladů pohybuje v širokém rozpětí, od stanovení naprosto konkrétních, objektivně měřitelných a kvantifikovatelných cílů, až po zcela obecně postulovaný příslib odměn (pobídkových složek mzdy), kupř. za„ dlouhodobě dosahované kvalitní výsledky práce“, kdy je okolnost, zda zaměstnanec obdrží odměnu (pobídkovou složku mzdy), závislá na zhodnocení dosažených pracovních výsledků na základě úvahy příslušného nadřízeného vedoucího zaměstnance a jeho rozhodnutí má v tomto smyslu konstitutivní význam. Na druhé straně pak mohou jít předpoklady vzniku nároku na pobídkovou složku mzdy až po stanovení naprosto konkrétních, objektivně měřitelných a kvantifikovatelných cílů a stanovení konkrétní výše odměny přislíbené zaměstnanci v případě jejich dosažení, kdy je zjištění výše této části mzdy již jen věcí pouhého aritmetického výpočtu. V takovém případě, jsou-li reálné předpoklady pro vznik nároku naplněny, je třeba posuzovat rozhodnutí příslušného vedoucího zaměstnance o přiznání odměny jen jako formální stvrzení těchto předpokladů, nikoliv jako reálný předpoklad sám, a v tomto smyslu má uvedené rozhodnutí pouze deklaratorní význam (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2011 sp. zn. 21 Cdo 810/2010).

21. Rozhodne-li se zaměstnavatel odejmout zaměstnanci pohyblivou složku mzdy jako takovou (nikoli ji nepřiznat pouze za určité období vzhledem k neuspokojivým pracovním výsledkům zaměstnance), nemůže tak učinit zpětně, nýbrž jen do budoucna. Rozhodnutí o odebrání pohyblivé složky mzdy musí zaměstnavatel doručit zaměstnanci nejpozději v den, kdy změna má nabýt účinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. 21 Cdo 5984/2017).

22. Po přenesení shora uvedených závěrů do poměrů projednávané věci je třeba nejprve konstatovat, že systém odměňování zaměstnancům žalované byl, zejména pokud jde o odměny (prémie) nejvýše postavených zaměstnanců (top managementu), minimálně do konce roku [rok] značně komplikovaný a nepřehledný. Část prémií byla uvedena ve mzdovém výměru, část ve mzdovém řádu a parametry některých prémiových složek byly zaměstnancům stanoveny v samostatných tabulkách. Odvolací soud souhlasí s žalobcem potud, že v roce [rok] byly roční prémie stanoveny způsobem, který mu při splnění nastavených podmínek zakládal na roční prémie (Prémie 2 a Bonus 3) právní nárok. V řízení bylo prokázáno, že předmětnou tabulku vyhotovil přímý nadřízený žalobce [jméno] [příjmení] a s ohledem na konkrétnost nastavených parametrů lze uzavřít, že žalobci při splnění podmínek nárok na roční odměny vznikl a případné rozhodnutí příslušného vedoucího zaměstnance o schválení bonusů již mělo v tomto směru povahu pouhého formálního stvrzení splnění předpokladů. Současně se však podle přesvědčení odvolacího soudu jednalo o nastavení prémiového systému pouze na rok [rok] a nikoliv do budoucna. Tuto skutečnost již správně vyhodnotil soud prvního stupně (bod 19 napadeného rozsudku) a odvolací soud neshledal ani po doplněném dokazování důvod se od tohoto závěru okresního soudu odchýlit. Bývalý člen představenstva žalované [jméno] [příjmení] sice vysvětlil, že uvedený systém ročních odměn (včetně odměny za splnění hospodářského výsledku) fungoval u žalované po delší dobu, ale ani z jeho výpovědi nelze dovodit, že by tabulka na rok [rok] měla pro žalobce platit do budoucna (do odvolání), naopak z ní vyplývá, že za jeho působení ve funkci byly jednotlivé parametry (podmínky) nastavovány na každý rok. Výpověď [jméno] [příjmení] tak podpořila výklad a závěr soudu, že tabulky ročních odměn platily vždy pouze na příslušný rok a pokud roční odměny neměly žalobci pro následující roky náležet, nebylo třeba je kvalifikovaným způsobem odebrat, ale postačovalo, že mu nebyly na konkrétní rok závazně přiznány (přislíbeny, schváleny). Odvolací soud dále zdůrazňuje, že je třeba rozlišovat, jestli nový nadřízený žalobce předmětnou tabulku na rok [rok] převzal a postupoval podle ní i v následujících letech (žalobci byly podle v ní nastavených ukazatelů vypláceny měsíční prémie nebo i některé roční odměny) a tím, zda byl zaměstnanci prémiový systém pro konkrétní rok závazným způsobem stanoven (přislíben). Pokud tedy [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] postupovali podle předmětné tabulky na rok [rok] při schvalování a výplatě některých odměn žalobce také v letech [rok] a [rok], neznamená to ještě, že by žalobci byly pro rok [rok] prémie podle této tabulky závazně stanoveny či přislíbeny. To ostatně nepotvrdil žádný ze slyšených svědků, resp. člena statutárního orgánu ([titul] [příjmení], [titul] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Žádné závěry nelze v tomto směru činit ani ze skutečnosti, že žalobci byly v roce [rok] roční prémie vypláceny, neboť [titul] [příjmení] i [titul] [příjmení] vysvětlili, z jakých důvodů již měl být prémiový systém žalobce v roce [rok] odlišný než v předchozích letech. V tomto směru lze souhlasit se závěrem okresního soudu, že žalobce přestal být součástí top managementu a nárok na roční bonus mu nenáležel. Existence této organizační změny nebyla sporná a skutečnost, že k ní došlo již v roce [rok] (nikoliv až v roce [rok], jak nesprávně uzavřel okresní soud), přesto měl být žalobci ještě za rok [rok] bonus vyplacen, nepovažuje odvolací soud za natolik nelogickou, aby sama o sobě zvrátila předchozí závěry.

23. Odvolací soud dodává, že k závěru o vzniku nároku žalobce na sporný roční bonus nemůže vést ani způsob schvalování ročních odměn žalobci za rok [rok]. Pokud byla žalobci za uvedený rok schválena a vyplacena roční odměna ve výši 60 000 Kč, tak se jedná o zcela odlišnou situaci. Bez ohledu na předchozí nastavení podmínek se příslušným schválením stala tato odměna nárokovou složkou mzdy žalobce, a i kdyby vskutku došlo k jejímu schválení pouhým omylem, měla by žalovaná právo požadovat její vrácení pouze za podmínek stanovených v § 331 zákoníku práce. To však nebylo předmětem tohoto řízení. Pro účely tohoto řízení je naopak rozhodující, že podle výsledku dokazování žalobci nebyly na rok [rok] předem stanoveny podmínky pro vznik nároku na bonus na přeplnění hospodářského výsledku skupiny, ani mu tento bonus nebyl přislíben či schválen, proto na něj žalobci nárok nevznikl a nemůže mu jej založit ani poněkud komplikovaný přístup žalované k jeho odměnám v roce [rok].

24. Odvolací soud uzavírá, že po doplněném a částečně zopakovaném dokazování dospěl ke shodnému závěru jako soud prvního stupně, tedy že žalobci za rok [rok] roční bonus za přeplnění hospodářského výsledku skupiny nenáleží (tzv. Bonus číslo 3), proto napadený rozsudek ve výroku o věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

25. Odvolací soud dále přezkoumal nákladový výrok napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že je důvod k jeho změně. Žalovaná byla v řízení zastoupena advokátem a má proto právo na náhradu nákladů právního zastoupení, jejichž výši určil okresní soud správně podle advokátního tarifu (tj. vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb). Pokud jde o odměnu advokáta, tak podle závěru odvolacího soudu má žalovaná za řízení před soudem prvního stupně právo na její náhradu pouze v rozsahu 5 úkonů právní služby (1. - převzetí a příprava zastoupení, 2. - vyjádření k žalobě, 3. - účast advokáta u jednání dne [datum] a 4. a 5. - účast advokáta u jednání dne [datum], které trvalo déle než 2 hodiny) po 1 540 Kč (tj. celkově 7 700 Kč), dále má právo na paušální náhradu hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 1 500 Kč, na náhradu za ztrátu času stráveného advokátem cestou ke dvěma ústním jednáním z [obec] do [obec] a zpět ve výši 2 800 Kč (28 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu), náhradu cestovních výdajů v souvislosti s uvedenými cestami ve výši 10 077 Kč, a to při celkovém ujetí 1 460 km (365 km při 1 cestě z [obec] do [obec]) osobním vozidlem s kombinovanou spotřebou 6,1 l MN/100 km, při ceně nafty 36,10 Kč/1l a sazbě základní náhrady 4,70 Kč km (obojí dle vyhlášky číslo 511/2021 Sb., ve znění účinném ke dni konání obou jednání) a na náhradu za ubytování v souvislosti s jednáním dne [datum] ve výši 1 104 Kč. Protože zástupce žalované doložil, že je plátcem DPH, jsou náklady právního zastoupení navýšeny podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o částku 4 868 Kč odpovídající této dani v aktuální 21% sazbě podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celková výše účelně nákladů prvostupňového řízení, které lze považovat za účelné pro bránění práva u soudu, činí 28 049 Kč a odvolací soud uložil žalobci povinnost nahradit je žalované k rukám jejího zástupce v 3 denní lhůtě od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

26. K odvolacím námitkám odvolací soud předně uvádí, že se z vyúčtování nákladů řízení provedeného zástupcem žalované nepodává, že by zástupce žalované uplatnil cestovní výdaje za cesty z [obec] do [obec]. Zástupce žalované sice v závěrečném vyúčtování nákladů prvostupňového řízení ze dne [datum] uvedl při vyčíslení cestovních výdajů poněkud zavádějícím způsobem, že je požaduje„ za 2 cesty ze sídla advokáta k Okresnímu soudu v Ostravě [obec] a zpět“, ale jednalo se zjevně o písařskou chybu, když se jinak z obsahu vyúčtování nepodává, že by advokát cestoval k okresnímu soudu z [obec]. Zástupce žalované má sídlo v [obec] a tomu také odpovídají požadované částky náhrady promeškaného času a cestovních výdajů, které jsou přiměřené těmto cestám (čas 7 půlhodin a délka 365 km na cestě z [obec] do [obec] je zcela odpovídající). Pokud jde o ubytování, tak odvolací soud sdílí odvolací námitky, že v souvislosti s jednáním dne [datum], které začalo v 13.00 hodin, se nejedná o účelně vynaložené náklady (účtované navíc za ubytování 2 osob), proto je žalované nepřiznal. Naopak výdaje na ubytování v souvislosti s jednáním dne [datum], které začalo v 09.00 hod., již odvolací soud považuje za účelně vynaložené a jejich výše 2 208,24 Kč se sama o sobě nejeví odvolacímu soudu jako nepřiměřená, ale podle doložených podkladů se jednalo rovněž o rezervaci pro 2 dospělé osoby (viz č. l. 117v), proto z nich odvolací soud přiznal žalované pouze polovinu.

27. Odvolací soud dále dodává, že oproti okresnímu soudu nepřiznal žalované náhradu nákladů spojených s písemnými vyjádřeními ze dne [datum] a [datum] Odvolací soud konstantně zastává názor, že zástupce žalovaného účastníka má stanoviska ve věci samé vyjádřit komplexně ve vyjádření k žalobě, případně při účasti u ústního jednání, za kterou je honorován bez ohledu na obsah a rozsah svých přednesů. Pokud se vyjadřuje k věci samé písemně nad rámec těchto procesních úkonů, je již třeba vždy vážit, zda náklady spojené s takovým vyjádřením lze považovat za účelně vynaložené a klást je k tíži neúspěšného účastníka. Taktomu bude tehdy, pokud advokát reaguje na zcela novou procesní situaci, např. při změně žaloby nebo na zcela nová skutková tvrzení přednesená druhou stranou, na která nebylo objektivně možné reagovat u jednání. Odměnu a režijní paušál soud zásadně nepřiznává účastníkovi za tvrzení či důkazy, které mohl jeho advokát uplatnit již ve vyjádření k žalobě, za vyjádření týkající se dokazování nebo za pouhé polemiky s právním názorem jiného účastníka. V případě doplňujících písemných vyjádření zástupce žalované ze dne [datum] a [datum] odvolací soud neshledal, že by se jednalo o úkony, jejichž náhradu lze klást k tíži žalobce, proto náklady spojené s těmito podáními do přísudku nezahrnul. Nelze přirozeně bránit účastníku ani jeho zástupci, aby svá stanoviska rozložili do více podání, náklady s tím spojené však lze na procesně neúspěšného účastníka přenášet pouze tehdy, pokud takové podání lze kvalifikovat jako písemné podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a bylo za dané situace účelné.

28. Žalovaná byla ohledně věci samé v odvolacím řízení procesně úspěšná (částečně neúspěšná byla pouze ohledně nákladového výroku), proto jí odvolací soud přiznal v souladu s § 142 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 36 448 Kč. Tuto částku tvoří odměna advokáta za 5 úkonů právní služby po 1 540 Kč (1. - vyjádření k odvolání, 2. - účast advokáta u odvolacího jednání dne [datum], 3. a 4. - účast u odvolacího jednání dne [datum], které trvalo přes 2 hodiny a 5. - účast u vyhlášení rozsudku dne [datum] za poloviční sazbu), tj. 6 930 Kč, dále náhrada hotových výdajů nahrazovaných podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v paušální výši 1 500 Kč, náhrada za ztrátu času stráveného advokátem cestou ke třem ústním jednáním z [obec] do [obec] a zpět v celkové výši 4 200 Kč (celkem 42 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu), náhrada cestovních výdajů v souvislosti s uvedenými cestami ve výši 17 492 Kč (3 jednání, při ujetí 749 km z [obec] do [obec] a zpět, vozidlem s kombinovanou spotřebou 6,1 l nafty [číslo] km, v cenách dle vyhlášek [číslo] 2021 Sb., ve znění účinném ke dni [datum] (47,10 Kč nafta a 4,70 Kč sazba základní náhrady za 1 km jízdy) a [číslo] Sb. za jednání konaná [datum] a [datum] (44,10 Kč nafta a 5,20 sazba základní náhrady za 1 km jízdy), vše navýšeno o částku 6 326 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty v sazbě 21 % Odvolací soud uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení v celkové výši 36 448 Kč shodným způsobem jako v případě nákladů prvostupňového řízení.

Poučení