16 Co 21/2025 - 373

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [adresa] o 99 930 Kč s příslušenstvím o odvolání obou účastnic proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2024, č. j. 26 C 357/2018-293 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 21 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 14 360 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 27. 12. 2018 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 99 930 Kč se zákonnými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že byla zaměstnaná na základě pracovní smlouvy ze dne 27. 9. 1995 jako „zaměstnankyně personálního oddělení“. Dohodami o změně pracovní smlouvy došlo ke změně označení sjednaného druhu práce, a to nejprve dne 19. 11. 2012 na „referent oddělení personálního v [adresa]“ a následně dne 14. 8. 2014 na „personální referent“. S účinností od 1. 1. 2014 byla žalobkyně zařazena do 9. platové třídy a v souvislosti s přijetím zákona o služebním poměru byla ode dne 26. 10. 2015 přijata do služebního poměru a současně byla zařazena na systematizované služební místo číslo [hodnota], které bylo klasifikováno 9. platovou třídu a 12. platovým stupněm. Žalobkyně tvrdila, že od listopadu 2015 samostatně, nepřetržitě a komplexně zabezpečovala agendu vykonávání úřednických zkoušek pro zaměstnance zařazené na Finančním úřadě pro [Anonymizováno] kraj, Finančním úřadě pro [Anonymizováno] kraj a na [Anonymizováno] s místem výkonu služby v [adresa]. Tuto agendu zajišťovala komplexně včetně jejího administrativního vedení. Dne 1. 1. 2017 nastoupila na personální oddělení nová zaměstnankyně [tituly před jménem] [jméno FO], kterou žalobkyně zaškolovala v agendě úřednických zkoušek, a to až do skončení služebního poměru ke dni 27. 12. 2017. V období od 1. 1. 2017 do 27. 12. 2017 tedy žalobkyně vykonávala stejnou práci jako [jméno FO], avšak žalobkyně byla zařazena do 9. platové třídy, zatímco [jméno FO] do 11. platové třídy. Dle žalobkyně tak došlo k porušení zásady rovného zacházení či zákazu diskriminace, respektive zásady stejného platu za stejnou práci, proto se domáhala zaplacení „rozdílu platových tříd“ ve výši 99 930 Kč za dobu od 1. 1. 2016 do 27. 12. 2017.

2. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 1. 2021, č. j. 26 C 357/2018-144 žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 50 890 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 2. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 3. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 4. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 5. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 6. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 7. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 8. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 9. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 10. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 11. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 640 Kč za dobu od 1. 12. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 050 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně (výrok I), žalobu o zaplacení částky 49 040 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Okresní soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná zčásti. Bylo prokázáno, že žalobkyně i [tituly před jménem] [jméno FO] v roce 2017 vykonávaly stejnou činnost, neboť obě v rámci přidělené agendy vzdělávání organizovaly úřednické zkoušky. Ze svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] bylo prokázáno, že žalobkyně ji v této agendě zaučovala a že v roce 2017 ještě žádné výběrové řízení neorganizovala. Pokud se [tituly před jménem] [jméno FO] v roce 2017 na výkon agendy výběrových řízení teprve připravovala studiem, popřípadě tiskla svým nadřízeným statistiky úspěšnosti anebo se „angažovala v inzerci”, pak měl okresní soud za to, že tyto činnosti ještě nejsou výkonem agendy výběrových řízení, u kterých by bylo na místě její zařazení do 11. platové třídy. Do té doby měla být zařazena správně do 9. platové třídy, protože stejně jako žalobkyně vykonávala jen administrativní činnosti podle bodu 7 katalogu správních činností (komplexní zajišťování agendy vydávání osvědčení nebo potvrzení podle zvláštních zákonů v působnosti celého správního úřadu). Jelikož v roce 2017 žalobkyně i [tituly před jménem] [jméno FO] vykonávaly stejnou činnost, přičemž žalobkyně byla zařazena do 9. platové třídy a [tituly před jménem] [jméno FO] do 11. platové třídy, pak žalovaná postupovala v rozporu se základním principem pracovního práva, podle kterého za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná odměna za práci. Z tohoto důvodu okresní soud za období od 1. 1. 2017 do 27. 12. 2017 přiznal žalobkyni „dorovnání do 11. platové třídy“ ve výši 50 890 Kč s úroky z prodlení specifikovanými ve výroku I. Současně však neshledal žalobu důvodnou co do částky 49 040 Kč s příslušenstvím za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016, neboť v té době agendu vzdělávání vykonávala pouze žalobkyně a ta byla správně zařazena s ohledem na charakter vykonávané činnosti do 9. platové třídy.

3. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 6. 2021, č. j. 16 Co 73/2021-168, zrušil rozsudek okresního soudu ve výrocích I a III a řízení o zaplacení částky 50 890 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok I), rozhodl o postoupení věci generálnímu řediteli [Anonymizováno] (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok III). Krajský soud dospěl k závěru, že v případě posuzovaného nároku jde o nárok ze služebního poměru, který je svojí povahou poměrem veřejnoprávním, a nikoli nárokem z pracovního poměru, který je naopak soukromoprávním poměrem. V této věci není dána pravomoc soudů v občanském soudním řízení a je dána pravomoc služebního orgánu, kterým je generální ředitel [Anonymizováno]

4. Dovolání žalobkyně proti usnesení krajského soudu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. 11. 2021, č. j. 21 Cdo 2711/2021-193. Nejvyšší soud uvedl, že závěr napadeného usnesení krajského soudu o nedostatku pravomoci soudu v občanském soudním řízení k projednání a rozhodnutí věci, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 21 Cdo 269/2018 vyplývá, že ve věcech služebního poměru státních zaměstnanců jedná a rozhoduje služební orgán a že i ve věcech státní služby, které nejsou předmětem výčtu uvedeného v § 159 odst. 1 ani § 159 odst. 2 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, vystupuje služební orgán vůči státním zaměstnancům ve vrchnostenském postavení, a že pravomoc soudu v občanském soudním řízení by mohla založit pouze zákonem stanovená výluka. Dále Nejvyšší soud poukázal na usnesení ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2903/2020 vztahující se k otázce pravomoci služebního orgánu ve věci náhrady škody způsobené zaměstnancem služebního úřadu. Ani pro řízení ve věcech náhrady škody vzniklé státnímu zaměstnanci (k hodnocení uplatněného nároku na uhrazení rozdílu v odměňování z důvodu nerovného zacházení jako náhrady újmy odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3976/2013) neobsahuje zákon o státní službě žádné ustanovení, které by zakládalo výluku z obecné procesní úpravy řízení ve věcech státní služby svěřených služebním orgánům.

5. Po postoupení věci vydal ředitel sekce a zástupce generálního ředitele jako služební orgán dne 8. 4. 2022 pod č. j. [Anonymizováno] rozhodnutí, kterým neshledal porušení povinnosti rovného zacházení v oblasti odměňování ve smyslu § 16 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve spojení s § 144 zákona o státní službě (výrok I) a rozhodl, že žalobkyně nemá právo na úhradu částky 99 930 Kč s příslušenstvím, které se domáhá z titulu náhrady škody z důvodu nerovného zacházení v oblasti odměňování (výrok II).

6. K odvolání žalobkyně státní tajemník v [Anonymizováno] rozhodnutím ze dne 12. 8. 2022, č. j. [anonymizováno], rozhodnutí ředitele sekce a zástupce generálního ředitele ze dne 8. 4. 2022 zrušil a věc vrátil k novému projednání. Výrok I rozhodnutí ředitele sekce a zástupce generálního ředitele shledal nezákonným pro překročení petitu a ve vztahu k výroku II rozhodnutí vytkl jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.

7. Po vrácení věci ředitel sekce a zástupce generálního ředitele rozhodnutím ze dne 13. 12. 2022, č. j. [Anonymizováno], rozhodl, že žalobkyně nemá právo na úhradu částky 99 930 Kč s příslušenstvím. K odvolání žalobkyně státní tajemník v [Anonymizováno] rozhodnutím ze dne 6. 4. 2023, č. j. [Anonymizováno], rozhodnutí ředitele sekce a zástupce generálního ředitele zrušil a řízení zastavil. Odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 24. 1. 2022, č. j. [Anonymizováno], ze kterého plyne, že o nároku opírajícím se o porušení zásady rovného zacházení je podle § 10 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve spojení s § 98 zákona o státní službě a § 17 zákoníku práce příslušný rozhodnout soud v občanském soudním řízení.

8. V návaznosti na rozhodnutí státního tajemníka v [Anonymizováno] o zastavení řízení žalobkyně dne 24. 5. 2023 podala k Okresnímu soudu v Ostravě žalobu na obnovu řízení. V reakci na tuto žalobu podala žalovaná návrh zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, který usnesením ze dne 28. 3. 2024, č. j. [Anonymizováno] rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 26 C 357/2018, o 99 930 Kč s příslušenstvím, je soud. Současně zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2021, č. j. 16 Co 73/2021-168 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2021, č. j. 21 Cdo 2711/2021-193. Zvláštní senát dospěl k závěru, že v případě nároku na náhradu škody uplatněného žalobkyní jde o nárok vyplývající z porušení zásady rovného zacházení, na jehož základě se lze domáhat odstranění následků diskriminačního zásahu, a o němž je podle § 98 zákona o státní službě ve spojení s § 16 a § 17 zákoníku práce a § 10 antidiskriminačního zákona příslušný rozhodnout soud v občanském soudním řízení ve smyslu § 7 o. s. ř.

9. Krajský soud v Ostravě poté usnesením ze dne 25. 6. 2024, č. j. 16 Co 81/2024-277 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal důvodnou námitku žalované týkající se nesprávného obsazení soudu, neboť přísedící [jméno FO] byl určen jako zástupce přísedícího [Anonymizováno] v rozporu s pravidly stanovenými rozvrhem práce platným v době zahájení řízení, resp. rozvrh práce platný v době konání ústního jednání dne 15. 1. 2021 v tomto směru vůbec žádná pravidla nestanovil. Obsah úředního záznamu ze dne 13. 1. 2021, podle něhož měl být určen zástupcem „další přísedící v pořadí [jméno FO]“, nebyl (nemohl být) zjevně pravdivý, protože tímto dalším v pořadí byla s pořadovým číslem 10) přísedící [jméno FO]. Odvolací soud tudíž uzavřel, že v projednávané věci došlo k netransparentnímu dosazení a určení přísedícího pro ústní jednání dne 15. 1. 2021, u něhož bylo pokračováno v dokazování a následně byl vyhlášen napadený rozsudek. Takový postup není slučitelný s právem na zákonného soudce (přísedícího) vyplývajícího z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Odvolací soud proto soudu prvního stupně uložil, aby zopakoval (případně doplnil, bude-li to potřebné a přípustné) dokazování provedené u posledního jednání při dodržení pravidel práva na zákonného soudce (přísedícího) a poté ve věci opětovně rozhodl.

10. Okresní soud napadeným rozsudkem rozhodl stejně jako v předcházejícím rozhodnutí, tj. žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 50 890 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 2. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 3. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 4. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 5. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 6. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 7. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 8. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 9. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 10. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 11. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 640 Kč za dobu od 1. 12. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 050 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně (výrok I), žalobu o zaplacení částky 49 040 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Prvostupňový soud byl obsazen v původním složení, a to včetně přísedícího [Anonymizováno], u jednání zopakoval důkazy provedené u ústního jednání dne 15. 1. 2021, resp. obě účastnice souhlasily s přečtením výpovědí svědkyně [jméno FO] a účastnické výpovědi žalobkyně a netrvaly na opětovném výslechu. Odůvodnění rozsudku je zcela shodné s předcházejícím rozhodnutím okresního soudu.

11. Proti rozsudku okresního soudu, a to proti výrokům I a III, podala odvolání žalovaná z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Nesouhlasila především se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně i [tituly před jménem] [jméno FO] v roce 2017 vykonávaly stejnou práci. Poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, ze které vyplývá, že k nerovnému zacházení se zaměstnanci odměňovanými platem může dojít i v případě, kdy zaměstnavatel zaměstnance nezařadí – na rozdíl od jiných zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty – do platové třídy nebo platového stupně v souladu s právními předpisy nebo naopak v případě, kdy je zaměstnanec zařazen do platové třídy a platového stupně v souladu s právními předpisy, avšak jiní zaměstnanci vykonávající stejnou práci nebo práci stejné hodnoty jsou zařazeni do vyšší platové třídy. Nic takového ovšem nebylo podle názoru žalované prokázáno. Odměňování v orgánech finanční správy je upraveno služebním předpisem generálního ředitele č. 2/2017, který stanoví výši platových tarifů pro státní zaměstnance podle nařízení vlády č. 304/2014 Sb. Státnímu zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený pro platovou třídu stanovenou pro systemizované služební místo, na kterém je zařazen nebo jmenován a pro platový stupeň, do kterého je zařazen. Systemizované služební místo je klasifikované platovou třídou, do které je v nařízení vlády č. 302/2014 Sb., o katalogu správních činností, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katalog správních činností“), zařazena nejnáročnější správní činnost, která je na tomto služebním místě vykonávána a která je specifikována v charakteristice služebního místa. Způsob zařazování služebních míst do platových tříd podle nejnáročnější správní činnosti je tedy shodný se zařazováním do platových tříd zaměstnanců v pracovním poměru. [tituly před jménem] [jméno FO] okamžikem, kdy byla vybrána a zařazena na systemizované služební místo č. [hodnota], které bylo zařazeno do 11. platové třídy, protože služba na tomto služebním místě zahrnuje zejména organizaci a realizaci výběrových řízení na obsazení volných systemizovaných míst, nemohla být zařazena jinak než v 11. platové třídě. Naopak na jakékoliv služební místo spojené se zařazením v 11. platové třídě nebylo možno zařadit žalobkyni, neboť by nemohla splnit požadavek vysokoškolského vzdělání. O korektnosti platového zařazení [tituly před jménem] [jméno FO] svědčí i to, že koresponduje se zařazením všech ostatních zaměstnanců, kteří se v rámci finanční správy zabývali agendou výběrových řízení, zatímco zaměstnanci zabývající se agendou úřednických zkoušek byli v celostátním měřítku zařazeni do 9. platové třídy. Navíc bylo prokázáno, že žalobkyně se podílela fakticky na agendě úřednických zkoušek pouze do 14. 2. 2017, kdy administrovala poslední úřednické zkoušky. Veškeré další zkoušky v roce 2017 již zcela administrovala [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně a [tituly před jménem] [jméno FO] tak rozhodně nemohly vykonávat stejnou práci ve smyslu § 110 zákoníku práce. Žalobkyně objektivně vykonávala činnosti nejvýše v 9. platové třídě, nikdy nevykonávala činnost náročnější. Okresní soud nezohlednil další činnosti (nad rámec agendy úřednických zkoušek), které vykonávala [tituly před jménem] [jméno FO] v roce 2017, a to přípravu na agendu výběrových řízení, vyřizování stížností a dalších podání. Žalovaná souhlasila s názorem soudu prvního stupně, že agenda výběrových řízení představuje koncepční činnost, která je adekvátně zařazena do 11. platové třídy, zatímco administrace úřednických zkoušek představuje ryze administrativní činnost a je tak u ní odůvodněné zařazení do 9. platové třídy. Nelze však souhlasit se závěrem okresního soudu, že nevykonávala-li [tituly před jménem] [jméno FO] v určitém období fakticky práce odpovídající 11. platové třídě, náleží stejný plat i žalobkyni. Pokud služební orgán „nevytíží” státního zaměstnance v určitém časově omezeném období činnostmi, odpovídajícími svojí náročností platové třídě služebního místa, jde tento postup na vrub služebního úřadu a je otázkou využití dostupných lidských zdrojů, nejedná se však o nerovnost v odměňování. Pokud by k výkonu nejnáročnější činnosti na služebním místě dlouhodobě nedocházelo, má služební orgán možnost přehodnotit systemizaci a případně změnit zařazení tohoto služebního místa do platové třídy. S výkonem náročnějších činností se u [tituly před jménem] [jméno FO] počítalo. [tituly před jménem] [jméno FO] následně náročnější činnosti po zaškolení nade vši pochybnost vykonávala. Nelze připustit výklad zastávaný okresním soudem, že pokud státní zaměstnanec v určitém období nekonal nejnáročnější činnost v rámci svého služebního zařazení, má pak jiný zaměstnanec nárok na plat ve vyšší platové třídě. Podle názoru žalované se okresní soud měl s ohledem na ustanovení § 110 odst. 2 zákoníku práce zabývat rovněž srovnáním služební výkonnosti a výsledků výkonu služby [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobkyně. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části změnil a žalobu zamítl.

12. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I potvrdil jako věcně správný. Žalovaná v odvolání odvádí pozornost soudu od základu celé věci, kterým je skutečnost, že bylo svědecky prokázáno, že s [tituly před jménem] [jméno FO] vykonávaly naprosto stejnou práci. Ohradila se důrazně proti tendenčnímu zpochybňování kvality a výsledků pracovní činnosti ze strany žalované, které odporuje jejímu pracovnímu hodnocení, jež bylo naopak velmi dobré.

13. Proti nákladovému výroku III rozsudku okresního soudu podala odvolání rovněž žalobkyně, která namítala, že ve věci měla plný úspěch, proto by jí měla být podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení. Řízení o zaplacení částky 49 040 Kč skončilo již v roce 2021, neboť žalobkyně proti zamítnutí žaloby v předcházejícím rozhodnutí nepodala odvolání. Soud prvního stupně tedy v rozporu s překážkou věci rozsouzené ve výroku II napadeného rozsudku opětovně rozhodl o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 49 040 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části změnil a přiznal jí plnou náhradu nákladů řízení vůči procesně neúspěšné žalované.

14. Žalovaná považovala odvolání žalobkyně za nedůvodné.

15. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání obou účastnic proti rozsudku soudu prvního stupně byla podána ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výrocích I a III výroku (výrok II odvoláním napaden nebyl), jakož i řízení jemu předcházející (podle pravidel uvedených v § 206, § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl po doplnění dokazování k závěru, že důvodné je zčásti pouze odvolání žalobkyně proti nákladovému výroku.

16. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – s ohledem na to, že žalobkyně se po žalované domáhá z důvodu nerovného zacházení doplatku platu za rok 2017 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „zákoník práce“), zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění účinném do 31. 12. 2018 (dále jen „ZSS“), nařízení vlády č. 302/2014 Sb., o katalogu správních činností, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „katalog správních činností“), nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „PPSZ“), a nařízení vlády č. 92/2015 Sb., o pravidlech pro organizaci služebního úřadu, ve znění účinném do 30. 6. 2024 (dále jen „POSÚ“).

17. Není pochyb o tom, že nárok uplatněný žalobkyní má svůj základ v odměňování státního zaměstnance podle ZSS. Podle § 144 odst. 1 ZSS se odměňování státních zaměstnanců řídí zákoníkem práce, není-li stanoveno jinak. Zákoník práce se tedy použije subsidiárně, nemá-li ZSS speciální právní úpravu. ZSS neobsahuje vlastní úpravu rovného zacházení a zákazu diskriminace ve služebním poměru a v § 98 ZSS plně odkazuje na § 16 a § 17 zákoníku práce. Ustanovení § 17 zákoníku práce pak ohledně právních prostředků ochrany před diskriminací v pracovněprávních vztazích (tedy včetně služebních poměrů) odkazuje na úpravu v antidiskriminačním zákoně, konkrétně jde o § 10 a § 11 tohoto zákona (viz usnesení zvláštního senátu). Podle zvláštního senátu tak nároky opírající se o porušení zásady rovného zacházení či zákazu diskriminace představují „speciální pravidlo“ pro určení pravomoci orgánu veřejné moci vydat rozhodnutí. Podle názoru zvláštního senátu má nárok uplatněný žalobkyní základ v právu na rovné zacházení, proto je dána pravomoc soudu v občanském soudním řízení, byť by tento nárok originárně vyvěral z odměňování státního zaměstnance v rámci služebního poměru. Žalobkyně krom zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace argumentovala především zásadou, podle níž za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody (§ 110 odst. 1 zákoníku práce). Otázku odměňování ve vztahu k právu na rovné zacházení řeší § 16 odst. 1 zákoníku práce, podle nějž jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.

18. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že k rozdílnému (nerovnému) zacházení může dojít i porušením zásady zakotvené v § 110 odst. 1 zákoníku práce, které je porušením právní povinnosti ve smyslu § 265 odst. 2 zákoníku práce. K rozdílnému (nerovnému) zacházení se zaměstnanci odměňovanými platem může dojít i v případě, kdy zaměstnavatel zaměstnance nezařadí, na rozdíl od jiných zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, do platové třídy nebo platového stupně v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Nebo naopak v případě, kdy je zaměstnanec zařazen do platové třídy a platového stupně v souladu s právními předpisy, avšak jiní zaměstnanci vykonávající stejnou práci nebo práci stejné hodnoty jsou zařazeni do vyšší platové třídy či vyššího platového stupně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2262/2018). Jestliže zaměstnavatel bez věcných důvodů státnímu zaměstnanci stanoví plat za práci, který je v porovnání s ostatními státními zaměstnanci vykonávajícími stejnou práci nebo práci stejné hodnoty v rozporu se zásadou rovného zacházení, jde o porušení právní povinnosti. Státní zaměstnanec, který byl nerovným zacházením postižen, má právo domáhat se náhrady takto vzniklé újmy podle ustanovení § 124 odst. 1 věty první ZSS za použití § 265 odst. 2 zákoníku práce, a to u soudu v občanském soudním řízení ve smyslu § 7 o. s. ř.

19. Zaměstnanci přísluší za práci vykonanou v pracovním poměru pro zaměstnavatele, kterým je stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona, nebo regionální rada regionu soudržnosti, s výjimkou peněžitého plnění poskytovaného občanům cizích států s místem výkonu práce mimo území České republiky, za podmínek stanovených v zákoníku práce plat, nestanoví-li zákoník práce nebo zvláštní právní předpis jinak (srov. § 109 odst. 1 a 3 zákoníku práce). Plat je peněžité plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci (srov. § 109 odst. 3 zákoníku práce), určené podle zákoníku práce, nařízení vlády vydaného k jeho provedení podle § 111 odst. 2, § 112 odst. 2, § 123 odst. 6, § 128 odst. 2 a § 129 odst. 2 zákoníku práce a v jejich mezích podle kolektivní smlouvy, popřípadě vnitřního předpisu; plat není možné určit jiným způsobem, v jiném složení a jiné výši, než stanoví zákoník práce a právní předpisy vydané k jeho provedení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak (srov. § 122 odst. 1 zákoníku práce; v případě vedoucího zaměstnance, který je statutárním orgánem zaměstnavatele, nebo který je vedoucím organizační složky státu nebo územního samosprávného celku, srov. § 122 odst. 2 zákoníku práce).

20. Podle § 145 odst. 1 ZSS první až čtvrtá platová třída stanovená zákoníkem práce se v případě státních zaměstnanců nepoužijí. Výši platových tarifů s přihlédnutím k povinnostem a omezením při výkonu služby a k jeho významu a způsob jejich určení pro státní zaměstnance stanoví vláda nařízením.

21. Podle § 145 odst. 2 ZSS charakteristika platových tříd je uvedena v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Vláda na jejím základě stanoví nařízením katalog správních činností a jejich zařazení podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti do jednotlivých platových tříd.

22. Vláda stanovuje na základě zmocnění uvedeného v § 145 odst. 1 větě druhé ZSS způsob určení platového tarifu státnímu zaměstnanci. Základní postup, podle něhož přísluší státnímu zaměstnanci platový tarif stanovený pro platovou třídu, kterou je klasifikováno služební místo, na které je zařazen, a pro platový stupeň, do kterého je zařazen, se stanoví v § 1 odst. 1 PPSZ. Obdobně se určí představenému platový tarif stanovený pro platovou třídu, kterou je klasifikováno služební místo, na které byl jmenován, a pro platový stupeň, do kterého je zařazen, podle § 1 odst. 2 PPSZ.

23. Platovou třídou se rozumí skupina správních činností určité složitosti, odpovědnosti a namáhavosti. Rozčlenění správních činností do platových tříd vychází z třídícího systému platného ve veřejných službách a správě, ve kterém se uplatňuje 16 platových tříd. Složitosti, odpovědnosti a namáhavosti v 1. až 4. platové třídě však neodpovídá žádná správní činnost, a proto se tyto platové třídy v případě státních zaměstnanců nepoužijí a platové tarify nejsou pro tyto platové třídy stanoveny. Státní zaměstnanec má podle § 79 odst. 2 písm. e) ZSS právo na platovou třídu, kterou je klasifikováno služební místo, na které je státní zaměstnanec zařazen nebo jmenován. Předpokládá se tedy, že nejprve bude do platové třídy zařazeno (platovou třídou klasifikováno) služební místo a podle platové třídy služebního místa bude příslušet platový tarif státnímu zaměstnanci nebo představenému, který je na ně zařazen nebo jmenován. Určování platové třídy státního zaměstnance podle platové třídy služebního místa je zásadní odlišností od principů uplatňovaných v pracovněprávních vztazích, kde se zaměstnanec přímo zařazuje do platové třídy, ve které je podle nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, zařazena nejnáročnější práce, jejíž výkon zaměstnavatel po zaměstnanci požaduje.

24. ZSS v § 17 požaduje, aby služební úřad v systemizaci zařadil služební místo do platové třidy (klasifikoval služební místo platovou třídou). Vzhledem k tomu, že tento zákon přímo nestanoví způsob zařazovaní služebních míst do platových tříd, je nutno vycházet z definice služebního místa a služebního místa představeného uvedené v § 2 odst. 2 písm. a) a c) POSÚ. Podle ní služební místo obsahuje správní činnosti, jejichž výkon se na něm požaduje, a klasifikuje se platovou třídou, do které je v katalogu správních činností zařazena nejnáročnější správní činnost a služební místo představeného se klasifikuje platovou třídou, do které je v katalogu správních činností zařazena nejnáročnější správní činnost vykonávaná v organizačním útvaru nebo ve služebním úřadu, v jehož čele představený stojí. Způsob zařazování služebních míst do platové třídy podle nejnáročnější správní činnosti je tedy shodný se zařazováním do platové třídy zaměstnanců v pracovním poměru.

25. Povinnost vymezit okruh správních činností vykonávaných na daném služebním místě státního zaměstnance nebo představeného vyplývá ze služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 4/2017 o charakteristice služebních míst, kde se v čl. 2 stanoví, že charakteristika služebního místa v části týkající se popisu služebního místa obsahuje mimo jiné platovou třídu a kód nejnáročnější správní činnosti podle § 2 odst. 2 písm. a) a c) POSÚ, složený z číselného označení dílu přílohy ke katalogu správních činností, číselného označení platové třídy a pořadového čísla ustanovení v této platové třídě, podle něhož bylo služební místo platovou třídou klasifikováno (kód nejnáročnější správní činnosti), včetně znění tohoto ustanovení, nebo označení nejnáročnější správní činnosti neuvedené v katalogu správních činností, podle § 145 odst. 3 zákona (označení nejnáročnější správní činnosti); kód nejnáročnější správní činnosti nebo označení nejnáročnější správní činnosti včetně citace nejnáročnější správní činnosti se uvede pro každý obor služby, byť by se nejednalo o nejnáročnější správní činnost v platové třídě, kterou je služební místo klasifikováno.

26. Podle charakteristiky platových tříd státních zaměstnanců obsažené v příloze č. 1 ZSS se do 7. platové třídy zařazují: „Odborné činnosti, kde jsou předmětem komplexní systémy s vnitřním členěním na ucelené subsystémy s úzkými vazbami na další systémy a s dalším vnitřním členěním, například vyřizování správních případů (správního řízení) s více účastníky, s rozsáhlou podkladovou dokumentací, zasahujících do více právních a věcných oblastí, náročné na dobu řízení (lhůty) a předpokládající složitou podkladovou dokumentaci, vedení jednoduchých agend s jednotlivými prvky systému, malým rozsahem působnosti a omezenými vazbami na další agendy, vedení soustavy podkladové dokumentace spojené s vyhledáváním (bez analýzy), dokumentováním, složitými výpočty (mnoho parametrů), šetřením, prošetřováním“. Do 8. platové třídy se zařazuje: „Zajišťování širokého souboru činností s rámcově stanovenými vstupy a způsobem vykonávání a vymezenými výstupy, které jsou organickou součástí širších procesů, kde jsou předmětem činnosti zvlášť složité správní případy s mnoha účastníky zasahující do mnoha různorodých právních a věcných oblastí a vyžadující rozsáhlou podkladovou dokumentaci, dožádání, znalecké posudky a složitý výkon rozhodnutí. Zajišťování uceleného souhrnu prací v oboru služby (dále jen „služební agenda“) územních správních úřadů“. Do 9. platové třídy se zařazuje: „Zajišťování komplexu činností s obecně vymezenými vstupy, rámcově stanovenými výstupy, značnou variantností způsobu řešení a postupů a specifickými vazbami na široký okruh procesů (dále jen „systémová činnost“), kde jsou předmětem činnosti komplexní systémy složené ze samostatných různorodých systémů se zásadními určujícími vnitřními a vnějšími vazbami, například složité služební agendy územních správních úřadů s rozsáhlými vnitřními a vnějšími vazbami na další obory služby nebo služební agendy správních úřadů s celostátní působností“. Do 10. platové třídy se zařazuje: „Systémové činnosti, kde je předmětem služební agenda ústředních správních úřadů s danými jednoznačnými vztahy k ostatním agendám, průběhem a způsobem provádění nebo služební agenda správních úřadů s celostátní působností s rozsáhlými vnitřními a vnějšími vazbami na další agendy a s dopady na široké skupiny obyvatelstva. Činnosti s nespecifikovanými vstupy, způsoby řešení a velmi rámcově vymezenými výstupy s velmi širokými vazbami na další procesy (dále jen „systémová specializovaná činnost“) v oborech služby územních správních úřadů“. Do 11. platové třídy se zařazuje: „Systémové činnosti, kde je předmětem služební agenda ústředních správních úřadů nebo obor služby správních úřadů s celostátní působností. Systémové specializované činnosti v oborech služby územních správních úřadů s rozsáhlým vnitřním členěním a s četnými vazbami na další služební obory a zasahujících do mnoha věcných a právních oblastí“.

27. Nástrojem, podle něhož je nutno postupovat při zařazování služebního místa do platové třídy (klasifikaci služebního místa platovou třídou), je katalog správních činností. Katalog správních činností stanoví zařazení správních činností podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti do 5. až 16. platové třídy. Závazným podkladem pro zařazení správních činností do platových tříd při tvorbě katalogu správních činností jsou jejich charakteristiky uvedené v příloze č. 1 k ZSS. Katalog správních činností se člení do dvou částí. V části 1. jsou zařazeny do platových tříd správní činností, které mohou být vykonávány v jakémkoliv správním úřadu bez ohledu na jeho zaměření. Jedná se například o správní úkony, jednotlivé typy správního řízení a výkonu rozhodnutí, řešení přestupků, konzultační a poradenské činnosti, vyřizování stížností a legislativní a právní činnost. Do této části jsou zařazeny také správní činnosti, které jsou zpravidla se specifikací na určitou oblast státní správy zařazeny v další části do vyšších platových tříd. Jedná se například o výkon agend a oborů služby nebo o kontrolu, inspekci nebo dozor. V části 2. jsou zařazeny do platových tříd správní činnosti spojené s výkonem ve specifických oblastech státní správy. Podle těchto oblastí se tato část člení do 70 dílů.

28. Služební místa žalobkyně a [tituly před jménem] [jméno FO] náleží podle odborného zaměření správní činnosti do části 2., dílu 68 katalogu správních činností. Odvolací soud pro potřeby dalších úvah cituje celý tento díl katalogu správních činností DÍL 68. ORGANIZAČNÍ VĚCI SLUŽBY A SPRÁVA SLUŽEBNÍCH VZTAHŮ 7. platová třída 1. Provádění dílčích úkonů a personalistických činností podle stanovených postupů a pravidel, například vyhotovování rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, vedení personální evidence, příprava a kompletace státně zaměstnanecké dokumentace a dalších podkladů k organizaci a systemizaci, personalistice, odměňování nebo přípravě a vzdělávání.

2. Zajišťování dílčích úkolů při výběru a přijímání nových státních zaměstnanců, například organizačně-technické zabezpečení výběrového řízení.

3. Příprava a zpracování údajů a provádění dalších činností k výpočtu výše platu, náhrad platu, případně dalších plnění, dávek nemocenského pojištění, k zajišťování srážek z platu, ke zjišťování výpočtu a odvodu daně z příjmu, pojistného na důchodové spoření, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění státních zaměstnanců včetně systematického vedení a archivování těchto a souvisejících údajů. Provádění registračních a oznamovacích činností týkající se státních zaměstnanců. 8. platová třída 1. Vyřizování služebních vztahů státních zaměstnanců.

2. Posuzování a výběr uchazečů o přijetí do služebního poměru v rámci výběrového řízení podle stanovených zásad a kritérií.

3. Stanovování bližších podmínek a zajišťování poskytování jednotlivých složek platu skupinám nebo jednotlivým státním zaměstnancům, zařazování státních zaměstnanců do platových tříd a platových stupňů, stanovování dalších složek platu.

4. Výpočet výše platu, zajišťování výplaty, zúčtovávání platu, náhrad platu a dalších plnění poskytovaných státním zaměstnancům, výpočet a provádění srážek z platu, zajišťování agendy daně z příjmu ze závislé činnosti zaměstnanců a pojistného na důchodové spoření, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění.

5. Stanovování objemu prostředků na platy pro jednotlivé organizační složky (části) správního úřadu podle stanovených zásad a pravidel. Rozpis prostředků na platy podle jednotlivých platových složek.

6. Zajišťování a kontrola dodržování služebních předpisů a předpisů z oblasti zaměstnanosti, sociálního zabezpečení apod.

7. Zajišťování realizace vzdělávání státních zaměstnanců podle potřeb správního úřadu.

8. Zajišťování realizace sociálních programů. 9. platová třída 1. Komplexní zajišťování oblasti organizačních vztahů a systemizace, personalistiky, odměňování nebo přípravy a vzdělávání.

2. Stanovování zásad a kritérií výběrového řízení nebo hodnocení a odměňování státních zaměstnanců.

3. Výpočet výše platu, zajišťování výplaty a zúčtování platu, náhrad platu, nemocenského a dalších plnění poskytovaných státním zaměstnancům, výpočet a provádění srážek z platu, výpočet náhrad zvýšených životních nákladů, zajišťování agendy daně z příjmu ze závislé činnosti, pojistného na důchodové spoření, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotního pojištění a to převážně pro státní zaměstnance s pravidelným pracovištěm v zahraničí.

4. Koordinace nebo metodické usměrňování výpočtu, výplaty a zúčtování platu, náhrad platu a dalších plnění poskytovaných státním zaměstnancům, srážek z platu, agendy daní z příjmu ze závislé činnosti, pojistného na důchodové spoření, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotního pojištění. 10. platová třída 1. Komplexní koordinace a zajišťování rozvoje oblasti organizačních vztahů a systemizace, personalistiky, odměňování a přípravy a vzdělávání státních zaměstnanců (dále jen "personální správa") správního úřadu.

2. Tvorba personalistických metod, programů a zásad organizace a systemizace, personalistiky, odměňování nebo přípravy a vzdělávání státních zaměstnanců, například metod hodnocení způsobilosti státních zaměstnanců pro výkon správních činností, vzdělávacích projektů a adaptačních programů.

3. Metodické usměrňování, zpracovávání komplexních programů a koordinace organizace a systemizace, personalistiky, odměňování nebo přípravy a vzdělávání státních zaměstnanců v působnosti ústředního správního úřadu nebo správního úřadu s celostátní působností.

4. Metodické usměrňování způsobu aplikace právních předpisů, zavádění speciálních postupů nad rámec obecných úprav a zajišťování správnosti programů upravujících výpočet, výplatu a zúčtování platu, poskytování náhrad platu a dalších plnění poskytovaných státním zaměstnancům, problematiku daní z příjmů ze závislé činnosti, pojistného na důchodové spoření, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a dalších právních předpisů podle specifických podmínek zaměstnavatele, definice komplexních výstupních sestav, zastupování zaměstnavatele v dané oblasti při jednáních s vnějšími orgány a poskytování konzultací zaměstnancům.

5. Komplexní koordinace personální správy v správního úřadu s rozsáhlou kvalifikační a profesní strukturou, vertikálním a horizontálním organizačním členěním. 11. platová třída 1. Tvorba koncepce organizačních vztahů a systemizace, personalistiky, odměňování nebo přípravy a vzdělávání státních zaměstnanců ústředního správního úřadu nebo správního úřadu s celostátní působností.

2. Metodické usměrňování, a koordinace personální správy ústředního správního úřadu nebo správního úřadu s celostátní působností, který se člení na další územní správní úřady nebo pracoviště rozmístěná po celém území České republiky.

3. Metodické usměrňování, zpracovávání komplexních programů a koordinace organizace a systemizace, personalistiky, odměňování nebo přípravy a vzdělávání v resortu členěném na další organizační složky státu s celostátní nebo územní působností.

4. Tvorba koncepce rozvoje personální správy ve správních úřadech s rozsáhlou kvalifikační, profesní a organizační strukturou. 12. platová třída 1. Metodické usměrňování, zpracovávání komplexních programů a koordinace personální správy nebo řízení ve věcech státní služby v ministerstvu, Úřadu vlády nebo v ústředním správním úřadu s podřízenými služebními úřady.

2. Tvorba koncepce, komplexní koordinace a usměrňování personální správy ve správním úřadu s celostátní působností.

3. Tvorba koncepce a komplexní koordinace personální správy v ústředním správním úřadu. 13. platová třída 1. Celostátní koordinace a metodické usměrňování organizace a systemizace, personalistiky, odměňování nebo přípravy a vzdělávání státních zaměstnanců ve správních úřadech ve státní správě jako celku nebo řízení ve věcech státní služby ve státní správě jako celku.

2. Tvorba koncepce a komplexní koordinace personální správy ministerstva, Úřadu vlády nebo ústředního správního úřadu s podřízenými služebními úřady.

3. Tvorba koncepce obecně závazných systémů dalšího vzdělávání státních zaměstnanců a dalších osob, kde se stanoví kvalifikační předpoklady pro výkon povolání právním předpisem. 14. platová třída 1. Tvorba celostátní koncepce personální správy ve správních úřadech nebo řízení ve věcech státní služby ve státní správě jako celku. 15. platová třída 1. Komplexní koordinace činností souvisejících se zajišťováním organizačních věcí služby, správy služebních vztahů a odměňování státních zaměstnanců v ministerstvu a Úřadu vlády a koordinace vedoucích služebních úřadů podřízených ministerstvu.

29. Plat se poskytuje podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků (srov. § 109 odst. 4 zákoníku práce); za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejný plat (srov. § 110 odst. 1 zákoníku práce). Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce (srov. § 110 odst. 2 zákoníku práce). Složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce (srov. § 110 odst. 3 zákoníku práce). Pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí (§ 110 odst. 4 zákoníku práce). Pracovní výkonnost se posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality (srov. § 110 odst. 5 zákoníku práce).

30. Z právní úpravy obsažené v ustanovení § 110 zákoníku práce vyplývá, že práci vykonávanou u zaměstnavatele různými zaměstnanci je možné považovat za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, za kterou jim přísluší stejný plat, jestliže jde o práci shodnou nebo srovnatelnou z hlediska všech srovnávacích kritérií uvedených v ustanovení § 110 odst. 2 až 5 zákoníku práce; není-li shoda (srovnatelnost) v některém z těchto komparačních kritérií, nejedná se o stejnou práci nebo práci stejné hodnoty ve smyslu ustanovení § 110 odst. 1 zákoníku práce.

31. U státních zaměstnanců odměňovaných platem je rovnost při odměňování do jisté míry garantována vymezením jednotných kritérií pro určení platového tarifu pro všechna služební místa v ZSS a v prováděcích nařízeních vlády. Zásadní význam má z tohoto pohledu systém hodnocení správních činností, který zařazením jednotlivých správních činností do platových tříd stanoví jejich závaznou hierarchii. Zařadí-li služební úřad v systemizaci služební místa do platové třídy v souladu s těmito kritérii, k nerovnosti v této složce odměňování platem nedochází. Protože platový tarif může ve skutečnosti vyjádřit pouze relativní hodnotu práce (služby), zahrnuje plat další složky, které mají sloužit k přesnějšímu ocenění práce (služby) jednotlivých státních zaměstnanců. Při poskytování těch složek platu, jejichž výši svým rozhodnutím služební orgán přímo ovlivňuje, je proto služební orgán povinen vedle dodržení podmínek pro poskytování příslušné složky platu uplatnit i kritéria stanovená pro posouzení rovnosti při odměňování.

32. Z výše uvedeného mimo jiné vyplývá, že k rozdílnému (nerovnému) zacházení se státními zaměstnanci odměňovanými platem může dojít i v případě, kdy služební orgán služební místo nezařadí - na rozdíl od jiných služebních míst, na nichž požaduje výkon stejné služby (správní činnosti) nebo služby (správní činnosti) stejné hodnoty - do platové třídy v souladu s výše uvedenými právními předpisy, nebo naopak v případě, kdy je služební místo zařazeno do platové třídy v souladu s právními předpisy, avšak jiná služební místa, na nichž služební orgán požaduje výkon stejné služby (správní činnosti) nebo služby (správní činnosti) stejné hodnoty, jsou zařazena do vyšší platové třídy.

33. V projednávané věci se žalobkyně domáhá náhrady škody spočívající v doplatku platového tarifu ve výši rozdílu mezi 9. a 11. platovou třídou v příslušném 12. platovém stupni (podle započitatelné praxe žalobkyně), který je základní nárokovou složkou platu státních zaměstnanců odměňovaných platem. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná zacházela s žalobkyní „nerovně“, neboť v roce 2017 vykonávala stejnou činnost jako [tituly před jménem] [jméno FO], a to organizaci úřednických zkoušek v rámci agendy vzdělávání, ovšem zatímco žalobkyně byla zařazena do 9. platové třídy, tak [tituly před jménem] [jméno FO] pobírala plat odpovídající 11. platové třídě. Soudu prvního stupně je však třeba vytknout, že opomenul, že z výše citované právní úpravy odměňovaní státních zaměstnanců vyplývá, že pro závěr, zda došlo k rozdílnému (nerovnému) zacházení, není samo o sobě významné, zda srovnávání státní zaměstnanci, kteří byli zařazeni do různých platových tříd, fakticky vykonávali v rozhodném období stejnou práci (stejné správní činnosti) nebo práci stejné hodnoty (správní činnosti stejné hodnoty), nýbrž podstatné je to, zda služební orgán na služebních místech, na kterých byli srovnávání státní zaměstnanci zařazeni do různých platových tříd, požaduje výkon stejné služby (správní činnosti) nebo služby (správní činnosti) stejné hodnoty či nikoliv. Nelze souhlasit s názorem soudu prvního stupně, že připravovala-li se [tituly před jménem] [jméno FO] v roce 2017 teprve na výkon agendy výběrových řízení studiem příslušných právních předpisů, popřípadě tiskla-li svým nadřízeným statistiky úspěšnosti anebo angažovala-li se v inzerci, nejednalo se ještě o výkon agendy výběrových řízení, u které by bylo na místě její zařazení do 11. platové třídy, proto měla pobírat plat odpovídající 9. platové třídě, a jelikož se tak nestalo, má žalobkyně nárok na náhradu škody ve formě doplatku platového tarifu ve výši rozdílu mezi 9. a 11. platovou třídou. Odvolací soud se ztotožnil v tomto směru s argumentací žalované, že nevykonává-li fakticky státní zaměstnanec dočasně (např. z důvodu, že se po nástupu do služby zaučuje, nebo z aktuálních personálních či jiných organizačních důvodů na straně služebního orgánu apod.) nejnáročnější správní činnost, která odůvodňuje zařazení služebního místa do vyšší platové třídy, nepředstavuje to nerovné zacházení v oblasti odměňování ve smyslu § 16 odst. 1 a § 110 odst. 1 zákoníku práce. Jinak řečeno, pokud služební orgán „nevytíží” státního zaměstnance v určitém časově omezeném období činnostmi, odpovídajícími svojí náročností platové třídě služebního místa, jde tento postup na vrub služebního úřadu a je otázkou efektivního využívání mzdových prostředků z veřejných zdrojů, nejedná se však o nerovnost v odměňování a nezakládá to nárok jiných státních zaměstnanců zařazených správně do nižší platové třídy na doplatek platového tarifu do vyšší platové třídy, do které byl zařazen „nevytížený“ státní zaměstnanec. Opačný výklad by vedl k absurdním důsledkům a byl by v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy zákazu nerovného zacházení. Rozhodná je tudíž nejnáročnější správní činnost, se kterou se na daném služebním místě tzv. „počítá“ [nebo-li slovy § 2 odst. 2 odst. a) POSÚ, jejíž výkon se na něm požaduje].

34. Odvolací soud přejímá jako správná skutková zjištění soudu prvního stupně, popsaná v bodech 5 až 8 odůvodnění napadeného rozsudku, jakož i závěr o skutkovém stavu v bodě 17, přičemž pro stručnost na tato skutková zjištění a závěry odkazuje. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně je zřejmé, že [tituly před jménem] [jméno FO] měla mít podle popisu služební činnosti na rozdíl od žalobkyně na starosti nejen agendu vzdělávání a úřednických zkoušek, ale také agendu výběrových řízení na obsazení volných systemizovaných služebních míst. Je tudíž zřejmé, že se nejednalo o výkon stejné služby (stejných správních činností), proto zbývá posoudit, zda šlo v případě agendy výběrových řízení o výkon služby stejné hodnoty (správních činností stejné hodnoty) či nikoliv.

35. Závěr soudu prvního stupně, že výkon agendy výběrových řízení představuje „koncepční činnost“, u které je na místě její zařazení do 11. platové činnosti, nelze bez dalšího akceptovat, protože podle části 2., dílu 68 katalogu správních činností lze zařadit výkon agendy výběrových řízení podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti konkrétních služebních činností vyžadovaných po státním zaměstnanci na daném služebním místě od 7. (minimálně) až do 11. platové třídy, a to zajišťování dílčích úkolů při výběru a přijímání nových státních zaměstnanců, například organizačně-technické zabezpečení výběrového řízení do 7. platové třídy (viz správní činnost pod pořadovým číslem 2.); posuzování a výběr uchazečů o přijetí do služebního poměru v rámci výběrového řízení podle stanovených zásad a kritérií do 8. platové třídy (viz správní činnost pod pořadovým číslem 2.); stanovování zásad a kritérií výběrového řízení do 9. platové třídy (viz správní činnost pod pořadovým číslem 2.); komplexní koordinace a metodické usměrňování výběrových řízení, například tvorba metod hodnocení způsobilosti státních zaměstnanců pro výkon správních činností, metodické usměrňování způsobu aplikace právních předpisů, apod. do 10. platové třídy (viz správní činnosti pod pořadovými čísly 1. až 4.); tvorba koncepce výběrových řízení státních zaměstnanců ústředního správního úřadu nebo správního úřadu s celostátní působností do 11. platové třídy (viz pořadové číslo 1. správní činnosti).

36. Podle popisu služební činnosti ze dne 2. 1. 2017 a ze dne 23. 8. 2017 byla [tituly před jménem] [jméno FO] zařazena do 11. platové třídy podle pořadového čísla 1. správní činnosti uvedené u 11. platové třídy v části 2., dílu 68 katalogu správních činností: „Tvorba koncepce organizačních vztahů a systemizace, personalistiky, odměňování nebo přípravy a vzdělávání státních zaměstnanců ústředního správního úřadu nebo správního úřadu s celostátní působností“. Shora uvedený kód nejnáročnější správní činnosti ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. e) služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 4/2017, o charakteristice služebních míst, však nekorespondoval s výčtem konkrétních činností, které měla [tituly před jménem] [jméno FO] vykonávat na systemizovaném služebním místě č. 701796, kdy v popisu služební činnosti ze dne 2. 1. 2017 bylo na prvním místě uvedeno, že „koordinuje, organizuje a odpovídá za realizaci výběrových řízení na obsazení volných systemizovaných míst dle ZSS“, resp. v popisu služební činnosti byl její podíl na agendě výběrových řízení popsán tak, že „koordinuje, organizuje a odpovídá za realizaci výběrových řízení na obsazení volných systemizovaných míst dle platné právní úpravy v součinnosti s příslušným organizačním útvarem, ve kterém je služební místo zařazeno“. Zmiňovaný slovní popis byl v obou případech natolik obecný, že neumožňoval odvolacímu soudu přezkoumat, zda služební místo [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zařazeno do 11. platové třídy v souladu s výše uvedenými právními předpisy, rozhodně však z něj nevyplývalo, že by se [tituly před jménem] [jméno FO] měla na agendě výběrových řízení podílet ve formě metodického usměrňování, kterým se rozumí určování jednotných obecně platných způsobů dosažení určitého cíle [srov. § 2 písm. d) katalogu správních činností], či dokonce tvorbou koncepce, kterou se má na mysli vedoucí idea, myšlenková osnova a vůdčí záměr [srov. § 2 písm. d) katalogu správních činností]. Odvolací soud proto podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval u odvolacího jednání dne 9. 4. 2025 žalovanou, aby blíže specifikovala nejnáročnější služební činnosti, požadované na služebním místě [tituly před jménem] [jméno FO], a označila důkazy potřebné k prokázání těchto skutečností.

37. Žalovaná v podání ze dne 23. 4. 2025 tvrdila, že se jedná o služební místo personalisty v rámci [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“) jako správního úřadu s celostátní působností, které má strategický, metodický a koordinační charakter. Mezi hlavní služební činnosti patří jednak příprava metodických pokynů a vzorů dokumentů k výběrovému řízení (a jejich aktualizace) a jednak metodické vedení ředitelů územních pracovišť v oblasti výběrových řízení a jiných personálních procesů prostřednictvím vedoucího personálního oddělení (např. vypracovávání statistik a dalších podkladů pro pravidelné porady). Státní zaměstnanec je v rámci agendy výběrových řízení rovněž odpovědný za jednotnost realizace výběrových řízení, sledování, výklad a implementaci ustanovení ZSS a dalších právních předpisů v oblasti výběrových řízení, aplikaci služebních předpisů a metodických pokynů nejvyššího státního tajemníka a dalších materiálů vydaných sekcí pro státní službu Ministerstva vnitra, zajištění jednotného postupu výběrových komisí jmenovaných služebním orgánem v rámci finančního úřadu a na územních pracovištích v jeho územní působnosti a metodické vedení představených a členů výběrových komisí. Podle názoru žalované lze za koncepční činnost považovat v podstatě celý proces výběrových řízení, jelikož je nutné jej naplánovat, vyhotovovat potřebné dokumenty, které je nutné vždy přizpůsobit dané situaci, plánovat a zvažovat potřeby úřadu v oblasti náboru v souvislosti s personálními změnami, zvažovat jaký typ uchazečů úřad potřebuje a přizpůsobovat náborové kampaně (inzeráty) podle potřeby, jistě lze zmínit i analytický přístup – tvorba statistik (kolik uchazečů, jaká byla úspěšnost, odkud přicházejí…). Na předmětném služebním místě bylo prováděno i organizování a realizace úřednických zkoušek. I tuto činnost lze dle žalované označit za koncepční, neboť je nutné plánovat termíny a potřebné kapacity podle počtu uchazečů (podle potřeb úřadu – tzn. zkoušky pro nové státní zaměstnance podle nástupních termínů), sledování lhůt, zajištění samotné organizace zkoušek (možné stanovení vnitřních postupů podle možností a potřeb úřadu), v neposlední řadě vedení evidence a analytické výstupy. Obdobně to platí také u provádění kontrolní činnosti v rámci svěřené agendy. Náročnost vykonávaných služebních činnosti v rámci agendy výběrových řízení lze dokumentovat výčtem konkrétních postupů státního zaměstnance na tomto služebním místě: i) vedení evidence vyhlášených výběrových řízení, ii) kontrola, zda neprobíhá výběrové řízení na dané služební místo na základě minulého vyhlášení, iii) kontrola v informačním systému o státní službě (dále jen „ISOSS“), zda není vhodný státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů, iv) kontrola obsahu, formy a doplnění oznámení o vyhlášení výběrového řízení, v) zadání výběrového řízení do systému PAPR (redakční systém pro výběrová řízení), následná informace pro územní pracoviště finančního úřadu o vyhlášení, odeslání hlášenky na úřad práce (prostřednictvím datové schránky), případně další portály s inzercí Ameba, Kariéra, Volná místa, Personálka (nutno vytvořit inzerát na každý portál na míru – velmi časově náročné – u některých navíc hlídání data a smazání inzerátu), vi) průběžná evidence došlých žádostí, a to jak v papírové podobě, tak v elektronické spisové službě, vii) otevírání došlých přihlášek do výběrového řízení, fyzická přítomnost u pohovorů, následná kontrola spisu, který zpracuje sekretariát příslušného územního pracoviště, případně zpracování veškerých dokumentů podle nastavení s příslušným územním pracovištěm, viii) vyhotovování všech vzorů dokumentů k výběrovému řízení na všechny platové třídy u referentů i představených, aktualizace při změnách zákona, jejich následné zveřejňování a aktualizace na intranetových stránkách, ix) metodická podpora (telefonická, i emailová) při řešení nestandardních situací pro zaměstnance sekretariátů, ale i řešení požadavků představených ve spolupráci se systemizátorkou organizačního útvaru, x) kontrola vybraných spisů dle plánu řídících kontrol, xi) provádění školení při novelizaci právní a služebních předpisů, xii) obstarání výpisů z rejstříku trestů ze systému CzechPoint, xiii) obstarání kopií požadovaných dokladů z osobních spisů státních zaměstnanců do spisu výběrového řízení, xiv) schůzky se zájemci o zaměstnání ve finanční správě, xv) vytváření prezentací pro potřeby náborů nových zaměstnanců, xvi) zasílání měsíčních statistik o využívání inzertních portálů, xvii) vedení spisů, včetně spisové služby, xviii) předání podkladů příslušné personalistce pro zpracování nástupu nového zaměstnance či změny jeho zařazení/jmenování. Z tohoto výčtu dle žalované vyplývá, že služební systemizované místo č. [hodnota] má metodický a koncepční charakter, nikoliv jen charakter výkonný či administrativní, vyžaduje vysokou míru právního a odborného povědomí, schopnost interpretace a metodické práce, vykazuje systémový a prakticky i celostátní dosah na fungování státní služby v oblasti výběrových řízení, je nezbytné pro zajištění jednotnosti a zákonnosti výkonu státní služby v personální oblasti v rámci organizační struktury finanční správy, proto bylo jeho zařazení do 11. platové třídy v souladu s právními předpisy. K důkazu žalovaná předložila e-mailovou komunikaci vedoucí personálního oddělení v [adresa] [tituly před jménem] [jméno FO] s řediteli [Anonymizováno] úřadu a řediteli územních pracovišť v jejich působnosti za období od 17. 7. 2017 do 3. 2. 2023 (č. l. 338 až 345 spisu), a to k prokázání metodického vedení ředitelů finančních úřadů a ředitelů územních pracovišť v oblasti výběrových řízení a jiných personálních procesů, s tím, že tuto e-mailovou komunikaci připravovala pro vedoucí personálního oddělení v [adresa] [tituly před jménem] [jméno FO] (dříve [jméno FO]), případně jiní státní zaměstnanci zabývající se agendou výběrových řízení.

38. Odvolací soud doplnil dokazování žalovanou předloženou e-mailovou komunikací a zopakoval ve smyslu § 213 odst. 1 a 2 a za použití § 120 odst. 2 věty první o. s. ř. výslechy svědkyň [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] (dříve [jméno FO]), přičemž zjistil, že žalobkyně a [tituly před jménem] [jméno FO] (dříve [jméno FO]) byly zařazeny na personálním oddělení v [adresa], což je detašované pracoviště [Anonymizováno], odboru personálních agend, zajišťující výkon personálních činností v rámci své územní působnosti pro Finanční úřad pro [Anonymizováno] kraj, Finanční úřad pro [Anonymizováno] kraj a jejich územní pracoviště. Je zjevné, že státní zaměstnanci zařazení na tomto personálním oddělení v [adresa], zabývající se agendou výběrových řízení [tj. včetně služebního místa [tituly před jménem] [jméno FO] (dříve [jméno FO])], koordinovali, organizovali a zajišťovali realizaci výběrových řízení na obsazení volných systemizovaných míst dle platné právní úpravy v součinnosti s příslušným organizačním útvarem, ve kterém bylo obsazované systemizované místo zařazeno. Služební činnost těchto státních zaměstnanců na personálním oddělení v [adresa] však evidentně neměla charakter metodického usměrňování či dokonce tvorby koncepce. Jinak řečeno, neměla povahu „strategické činnosti“ v podobě nastavení dlouhodobých obecných principů a pravidel v oblasti výběrových řízení na obsazení volných systemizovaných míst v resortu finanční správy s celostátní působností, resp. ani metodického vedení či usměrňování jiných podřízených státních zaměstnanců, kteří by zajišťovali realizaci výběrových řízení. Svědčí o tom již samotné postavení těchto služebních míst v organizační struktuře [Anonymizováno], neboť personální oddělení v [adresa] zajišťovalo realizaci výběrových řízení s omezenou územní působností, což je z povahy věci v rozporu s představou, že státní zaměstnanci, kteří byli zařazení na personálním oddělení v [adresa] na agendě výběrových řízení, vytvářeli jednotnou metodiku či koncepci výběrových řízení s celostátní působností. Tento závěr koresponduje s předloženou e-mailovou komunikací, z jejíhož obsahu vyplývá, že metodické pomůcky (pokyny) rozesílané na vědomí ředitelům příslušných finančních úřadů a územních pracovišť nebyly vytvářeny na personálním oddělení v [adresa], nýbrž na jiných organizačních útvarech [Anonymizováno], a to na odboru služebních a pracovněprávních vztahů či oddělení podpůrných personálních agend.

39. Činnost státních zaměstnanců na agendě výběrových řízení v rámci personálního oddělení v [adresa] naopak měla podle názoru odvolacího soudu jednoznačně povahu výkonnou či operativní, nejvýše v podobě komplexního zajišťování a stanovování zásad a kritérií výběrových řízení, kterou lze podle katalogu správních činností zařadit do 9. platové třídy. Takový charakter služební činnosti potvrzuje i výpověď svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] (dříve [jméno FO]), která uvedla, že její činnost na výběrových řízeních spočívala v podstatě toliko v organizačně technickém zabezpečení (zpracování přihlášek od uchazečů, sepis protokolu o průběhu výběrového řízení a závěrech výběrové komise, vyrozumění uchazečů o výsledcích apod.), přičemž metodiku výběrových řízení pro všechna územní pracoviště zajišťoval odbor personálních agend v [Anonymizováno]. Tvrzení žalované jsou vnitřně rozporná a svědčí o nepochopení či účelovém výkladu pojmu koncepční, resp. i metodické činnosti z její strany, neboť zatímco v odvolání žalovaná tvrdila, že agenda vzdělávání a úřednických zkoušek představuje ryze administrativní činnost, tak v podání ze dne 23. 7. 2025 neváhala označit tutéž činnost za koncepční, čímž v podstatě připustila, že z hlediska složitosti, odpovědnosti a namáhavosti se jedná u agendy výběrových řízení i agendy úřednických zkoušek o správní činnosti stejné hodnoty. Přehlédnout nelze ani to, že žalovaná považuje za koncepční činnost v podstatě „celý proces výběrových řízení“, tedy včetně činností, které mají nepochybně povahu („toliko“) organizačně technického zabezpečení nebo evidenční práce [viz činnosti označené pod i) až vii) a xii) až xviii) v bodě 37 odůvodnění]. Žalovaná evidentně zaměňuje součinnost s řediteli finančních úřadů a jejich územních pracovišť při zajišťování realizace výběrových řízení s metodickým vedením či usměrňováním v oblasti výběrových řízení, což je však třeba rozlišovat.

40. Zařazení do vyšší než do 9. platové třídy neodůvodňují ani další správní činnosti, které měla vykonávat [tituly před jménem] [jméno FO] (dříve [jméno FO]) podle popisu služební činnosti nad rámec agendy výběrových řízení, protože provádění kontrolní činnosti spadá podle katalogu správních činností do 8. platové třídy (viz správní činnost pod pořadovým číslem [hodnota]. u 8. platové třídy v části 2., dílu 68) a prošetřování stížností je zařazeno do 9. platové třídy (viz správní činnost pod pořadovými čísly 10. až 12. u 9. platové třídy v části 1.). Co se týče výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], tak potvrdila, že nejnáročnější činností [tituly před jménem] [jméno FO] (dříve [jméno FO]) byla agenda výběrových řízení, nicméně její výpověď, že metodikou výběrových řízení se zabývá na GFŘ až od 1. 7. 2024 oddělení výběrových řízení na odboru personálním v Praze a že do té doby neexistoval žádný jiný metodický organizační útvar, byla vyvrácena výpovědí svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] (dříve [jméno FO]) ve spojení s e-mailovou korespondencí. Odvolací soud nepřihlížel k té části její výpovědi, podle které náročnost agendy výběrových řízení odůvodňovala zařazení do 11. platové třídy, protože se jedná toliko o její subjektivní hodnocení, zatímco popisu konkrétní činnosti zaměstnanců ostravského personálního oddělení na této agendě objektivně odpovídá podle katalogu správních činností 9. platová třída. Správnost platového zařazení neprokazuje ani to, že na všech osmi personálních odděleních v rámci celé České republiky byla systemizace personalistů zabývajících se agendou výběrových řízení stejná jako v [adresa]. Soudy nejsou v projednávané věci vázány schválenou systemizací služebních míst ani platovou třídou uvedenou v rozhodnutí o přijetí konkrétního státního zaměstnance do služebního poměru. Důvodná není ani odvolací námitka žalované, že soud prvního stupně se měl zabývat srovnáním služební výkonnosti a výsledků výkonu služby žalobkyně a [tituly před jménem] [jméno FO] (dříve [jméno FO]), neboť tato kritéria se zohledňují v jiných složkách platu než v platovém tarifu, proto není tato skutečnost rozhodná při posouzení nerovného zacházení při zařazení do platových tříd.

41. Odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci bylo v roce 2017 služební místo žalobkyně zařazeno do 9. platové třídy v souladu s právními předpisy, což ostatně nebylo mezi účastníky sporné, avšak systemizované služební místo č. [hodnota] [tituly před jménem] [jméno FO] ([jméno FO]), na kterém služební orgán požadoval výkon služby (správní činnosti) stejné hodnoty, bylo zařazeno do vyšší 11. platové třídy, došlo tak k nerovnému zacházení, proto má žalobkyně právo na náhradu škody v rozsahu doplatku platového tarifu ve výši rozdílu mezi 9. a 11. platovou třídou v příslušném 12. platovém stupni (podle započitatelné praxe žalobkyně), kterou soud prvního stupně správně vyčíslil.

42. S ohledem na výše uvedené odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ve věci samé jako věcně správný a jako takový jej, byť z poněkud jiných důvodů, v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrdil.

43. Ke změně přistoupil odvolací soud u nákladového výroku III. Odvolací soud shledal důvodnou odvolací námitku žalobkyně, že o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 49 040 Kč s příslušenstvím za rok 2016 bylo pravomocně rozhodnuto již výrokem II „prvního“ rozsudku soudu prvního stupně, který nabyl právní moci dne 3. 3. 2021, neboť v této části nebylo podáno odvolání. Za tuto část řízení nemá podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žádná z účastnic právo na náhradu nákladů řízení, protože jejich procesní úspěch i neúspěch byl přibližně stejný. Z uvedeného důvodu odvolací soud nepřiznal žalobkyni náhradu odměny za prvních 14 úkonů právní služby a soudní poplatek za žalobu dle vyúčtování ze dne 25. 7. 2025 (č. l. 369 spisu). Následně (tzn. od „prvního“ odvolacího řízení) již byla předmětem řízení toliko žaloba o zaplacení částky 50 890 Kč s příslušenstvím za rok 2017, přičemž žalobkyně byla zcela procesně úspěšná, proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že soud prvního stupně ve výroku II napadeného rozsudku v rozporu s překážkou věci rozsouzené opětovně rozhodl o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 49 040 Kč s příslušenstvím. Proti této části rozsudku soudu prvního stupně sice nebylo podáno odvolání, proto nemohl být v této části rozsudek soudu prvního stupně zrušen, nicméně pro účely posouzení úspěchu obou účastnic ve věci samé odvolací soud k opětovnému zamítnutí žaloby o zaplacení částky 49 040 Kč s příslušenstvím nepřihlížel a vyšel z toho, že v další fázi řízení již byla žalobkyně procesně úspěšná. K účelně vynaloženým nákladům řízení žalobkyně patří náklady právního zastoupení, jejichž náhradu odvolací soud přisoudil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Konkrétně náklady právního zastoupení sestávají z odměny za 5 úkonů právní služby po 3 140 Kč (1. - vyjádření k odvolání ze dne 29. 3. 2021, 2. - dovolání ze dne 10. 8. 2021, 3. - vyjádření ze dne 26. 9. 2023 k návrhu žalované na zahájení řízení o kompetenčním sporu, 4. - účast u odvolacího jednání dne 25. 6. 2024 a 5. - účast u jednání dne 6. 9. 2024). Dále náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů advokáta v paušální výši 1 500 Kč za 5 úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024. Žalobkyni náleží rovněž náhrada za zaplacený soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč. Celkem tak odvolací soud vypočetl výši účelně vynaložených nákladů žalobkyně na částku 21 200 Kč.

44. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů spojených s doplněním vyjádření k odvolání žalované ze dne 21. 4. 2021. Odvolací soud předesílá, že ve své rozhodovací praxi nepřiznává účastníkům náhradu nákladů spojených s vyjádřeními jejich zástupců, která korespondují s již sdělenými stanovisky a ve kterých advokát pouze opakuje nebo rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl či mohl uvést dříve, ani za vyjádření týkající se toliko dokazování. Obsahem zmiňovaného podání bylo doplnění vyjádření žalobkyně k odvolání žalované, přičemž zástupci žalobkyně nic nebránilo v tom, aby argumenty uvedené v tomto podání uvedl již ve vyjádření k odvolání ze dne 29. 3. 2021, proto odvolací soud nehodnotil tento úkon jako účelně vynaložený.

45. Náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč, které žalobkyně zaplatila žalované na základě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2021, č. j. 21 Cdo 2711/2021-193, které bylo následně zrušeno usnesením zvláštního „kompetenčního“ senátu ze dne 26. 3. 2024, č. j. Konf 10/2023-22, nelze považovat za náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř. Byť samo právo na náhradu nákladů řízení vyplývá ze zákona, konstituuje se nárok až rozhodnutím soudu. Pokud bylo následně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zrušeno, je účastník, kterému byla podle zrušeného rozhodnutí náhrada nákladů řízení uhrazena, povinen tuto částku vrátit, protože se jedná z hmotněprávního hlediska o bezdůvodné obohacení. Pokud tedy žalovaná dosud žalobkyni vyplacenou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč dobrovolně nevrátila, může se žalobkyně domáhat jejího vrácení pořadem práva z titulu vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním z právního důvodu, který odpadl.

46. Žalobkyni nepřísluší ani náhrada nákladů spojených s vyjádřením ze dne 2. 9. 2024 ke kasačnímu usnesení odvolacího soudu, neboť její zástupce v tomto podání neuvedl žádné nové skutečnosti či argumentaci, nýbrž pouze zdůraznil, že byť byl „první“ rozsudek prvostupňového soudu zrušen pro nesprávné obsazení soudu, tak jeho rozhodnutí bylo věcně správné, proto navrhoval, aby okresní soud žalobě opětovně vyhověl.

47. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla v odvolacím řízení ve věci samé plný úspěch, proto má právo i na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení jí vznikly náklady ve výši 14 360 Kč, které spočívají v odměně za 4 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání dne 9. 4. 2025, vyjádření k doplnění tvrzení ze dne 9. 5. 2025 a účast u odvolacího jednání dne 23. 7. 2025) po 3 140 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a ve čtyřech režijních paušálech po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni náhradu odměny v souvislosti s odvoláním proti nákladovému výroku ze dne 10. 10. 2024, neboť byla co do náhrady nákladů řízení převážně neúspěšná (požadovala náhradu nákladů řízení ve výši 78 376,50 Kč - viz vyúčtování ze dne 25. 7. 2025, ale byla jí přiznána toliko částka 21 200 Kč).

Poučení