16 Co 254/2021-203

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení], [titul] [anonymizováno]. sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [pojišťovna] [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím o odvoláních žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 15. září 2021, č. j. 6 C 142/2020-144 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná a vedlejší účastník nemají vůči žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Řízení bylo zahájeno žalobou doručenou do datové schránky soudu prvního stupně dne [datum] a žalobce v ní uplatnil vůči žalované požadavek na zaplacení částky [částka] s úroky z prodlení z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od [datum] do [datum]. Žalobce návrh odůvodnil konkrétně tím, že byl u žalované zaměstnán jako údržbář - seřizovač v době od [datum] do [datum]. Dne [datum] se mu stal pracovní úraz a následkem toho byl od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti. Žalobce obdržel od vedlejšího účastníka náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] (po zdanění) a za další období od [datum] do [datum] mu mělo být vyplaceno [částka], ale z této částky mu bylo poukázáno pouze [částka]. Zbývající částku ([částka]) vedlejší účastník přislíbil vyplatit, avšak do dne podání žaloby tak neučinil. Za dobu od [datum] již žalobce od žalované ani vedlejšího účastníka ničeho neobdržel a za toto období požaduje náhradu ve výši [částka] (vypočtenou z průměrného výdělku za směnu ve výši [částka]). Žalobou uplatněný nárok se tak skládá z částky [částka] odpovídající dlužné náhradě za ztrátu na výdělku za dobu od [datum] do [datum] a částky [částka] odpovídající náhradě za ztrátu na výdělku za dobu od [datum] do [datum], to vše spolu s úroky z prodlení v sazbě 10 % za dobu od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná požadavky žalobce neuznala. Svou obranu opřela v první řadě na námitce spoluzavinění žalobce za vznik pracovního úrazu, neboť žalobce utrpěl předmětný úraz v důsledku pádu z přenosných schůdků, které použil v rozporu se stanovenými pravidly, přestože byl poučen a proškolen, jak má postupovat při práci s žebříky a schůdky a jaká pravidla je povinen při jejich používání dodržovat. Proto žalovaná po dohodě s vedlejším účastníkem odsouhlasila krácení náhrady za ztrátu na výdělku pro žalobce ve výši 15 %, nicméně ponechala na soudu, zda by krácení nemělo být vyšší s ohledem na skutečnost, že hlavní a v podstatě jediná příčina podklouznutí schůdků spočívala v jejich nesprávném umístění. Ohledně výplaty náhrady pak žalovaná uvedla, že žalobce nedodal včas vedlejšímu účastníkovi veškeré doklady nezbytné k prokázání svého nároku.

3. Do řízení vstoupil vedlejší účastník (pojišťovna, u které je žalovaná pojištěna pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem). V původním vyjádření odkázal na stanovisko žalované s tím, že krácení nároků nejméně o 15 % považuje za důvodné. Ve vztahu k období od [datum] do [datum] pak vedlejší účastník namítl, že mu není známá výše náhrady, nebyl předložen výpočet, proto nemohl být nárok vypořádán. Vedlejší účastník dále poukázal na skutečnost, že není zřejmý důvod, proč jsou za dobu od [datum] uvedeny vyplacené nemocenské dávky v nulové výši. V této souvislosti učinil spornou výši náhrady s tím, že rovněž není prokázána důvodnost takto trvající pracovní neschopnosti a je nutno učinit spornou příčinnou souvislost mezi předmětným pracovním úrazem a délkou trvání pracovní neschopnosti.

4. Soud prvního stupně rozhodl o věci napadeným rozsudkem, kterým žalobu zamítl. Po skutkové stránce dospěl prvostupňový soud k závěru, že žalobce byl zaměstnán u žalované v pracovním poměru jako údržbář seřizovač a dne [datum] v nočních hodinách utrpěl úraz, pro který byl od [datum] v pracovní neschopnosti. Konkrétně došlo k pádu žalobce z přenosných schůdků, při kterém si podvrtl pravé koleno a narazil levý loket. Pracovní neschopnost byla ukončena dne [datum]. Za účelem posouzení příčinné souvislosti mezi úrazem a délkou pracovní neschopnosti ustanovil soud znalce [příjmení] [příjmení], z jehož posudku zjistil, že pracovní neschopnost v souvislosti s poškozením zdraví ze dne [datum] mohla trvat 7 týdnů. Na léčení poškození zdraví v souvislosti s pracovním úrazem totiž navazuje léčení poškození zdraví, které s pracovním úrazem nesouvisí, ale jedná se o operativní léčení poškození vazů pravého kolenního kloubu (operace ze dne [datum]), které v důsledku pracovního úrazu ze dne [datum] nemohlo vzniknout a jedná se o léčení chronických změn. Žalobce se dále léčil pro poškození zdraví, které vzniklo v důsledku úrazu během pracovní neschopnosti. Jednalo se o poškození levého ramenního kloubu a ani toto poškození zdraví není v příčinné souvislosti s úrazem ze dne [datum]. S ohledem na uvedené závěry prvostupňový soud žalobci právo na náhradu škody nepřiznal a žalobu zamítl. Soud prvního stupně současně nepřiznal procesně úspěšné žalované ani vedlejšímu účastníkovi vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na § 150 o. s. ř. (II.), stejně tak nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení státu (České republice) (III.) a rozhodl o vrácení zálohy na náklady důkazů vedlejšímu účastníkovi (IV.). Moderaci nákladů řízení odůvodnil prvostupňový soud tím, že pro posouzení důvodnosti návrhu na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku bylo zapotřebí postavit najisto délku pracovní neschopnosti žalobce v souvislosti s pracovním úrazem ze dne [datum], o čemž bylo rozhodnuto až na základě vypracovaného znaleckého posudku.

5. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, a to z důvodu nedostatečně objasněného skutkového stavu a nesprávného právního názoru. Konkrétně žalobce v odvolání namítal, že ztráta na výdělku v důsledku pracovní neschopnosti trvající od [datum] do [datum] je v příčinné souvislosti s jeho pracovním úrazem ze dne [datum], za který žalovaná odpovídá s tím, že operaci zraněného kolene se dne [datum] podrobil za účelem odstranění bolestí a potíží s hybností, které v koleni od úrazu pociťoval. Pokud měl v minulosti s kolenem problémy, tak ty byly před úrazem vyléčeny a nijak ho neomezovaly. Významné problémy nastaly ihned po pracovním úrazu ze dne [datum]. Podle žalobce byl pracovní úraz jednoznačně hlavní příčinou potíží, pro které se byl nucen podrobit operaci dne [datum] a pro které byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Žalobce dále namítl podjatost znalce [titul] [příjmení], který poskytuje žalované pracovnělékařské služby a soudu prvního stupně vytkl, že nevyhověl návrhu na provedení důkazu výslechem konzultanta [titul] [příjmení], který je zřejmě skutečným autorem znaleckého posudku a návrhu na zpracování revizního znaleckého posudku. Žalobce poukázal na to, že do úrazu pracoval, běhal, neměl s chůzí ani se sportováním žádné potíže, a ty nastaly až po úrazu a donutily žalobce k operaci kolene. Podle judikatury může být pracovní úraz i pouze jednou z příčin škody vzniklé zaměstnanci a k odpovědnosti zaměstnavatele je dostačující, pokud je pracovní úraz příčinou důležitou, podstatnou a značnou. V případě, že se u poškozeného vyskytne více nemocí či zdravotních obtíží, které ovlivňují jeho zdravotní stav a pracovní možnosti, je právně irelevantní, jakým podílem se následky pracovního úrazu projeví na celkovém nepříznivém zdravotním stavu zaměstnance, neboť je rozhodující, zda pracovní úraz či jeho následky dovršily od určitého data neschopnost zaměstnance k výkonu dosavadní práce a zda tedy z hlediska nutnosti zanechat dané práce (a s tím související ztráty zaměstnance na výdělku) byly příčinou důležitou, podstatnou a značnou. V případě žalobce nebylo soudem v důsledku neobjektivního znaleckého posudku zohledněno, že u žalobce pracovní úraz způsobil omezení pohybu kvůli bolestem pravého kolene, což nepříznivě ovlivňovalo celkový žalobcův zdravotní stav a mělo za následek i pád a zranění ramenního kloubu.

6. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Podle žalované byl skutkový stav dostatečně objasněn a na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dospěl ke zcela správnému právnímu závěru. K námitce podjatosti znalce žalovaná uvedla, že o ní rozhodl soud usnesením ze dne [datum] tak, že znalec není vyloučen z podání znaleckého posudku. Stejně tak nelze nic vytknout postupu znalce, který si vyžádal konzultační posudek specialisty v příslušném oboru [titul] [jméno] [příjmení], a zapojení odborníka v oblasti ortopedie vytvořilo předpoklady pro řádné zjištění skutkového stavu. Žalovaná poukázala především na závěr znalce na straně 14, kde uvedl, že„ Vzhledem ke skutečnosti, že po úrazu ze dne [datum] [rok] chybí klinický nález pro závažné nitrokloubní poranění, opakovaným operacím kolenního kloubu v minulosti a vzhledem k operačnímu nálezu ze dne [datum] jsem vyslovil podezření, že operační nález ze dne [datum] neodpovídá následkům úrazu ze dne [datum]. Z uvedeného důvodu jsem si přibral konzultanta z oboru ortopedie. Konzultant potvrzuje, že klinický nález operační nález neodpovídá následkům úrazu ze dne [datum].“ Podle žalované jsou znalecké závěry v přímém rozporu s tvrzením žalobce, že operaci zraněného kolene se dne [datum] podrobil za účelem odstranění bolestí a potíží s hybností, které v koleni od úrazu pociťoval, že historické problémy s kolenem byly před úrazem vyléčeny a nijak ho neomezovaly, a že významné problémy nastaly ihned po pracovním úrazu z [datum]. Tato tvrzení nenachází oporu v lékařských zprávách a nálezech, které jsou ve znaleckém posudku citovány a které žalobce ani nezpochybňuje. Zásadním je přitom podle žalované ortopedický nález ze dne [datum] z nemocnice [obec], ze kterého vyplývá, že koleno je bez výpotku, pouze lehký otok, byl proveden i RTG pravého kolene a nebyly konstatovány žádné změny v podobě roztržení předního zkříženého vazu ani nebyla doporučena operace (pouze byla vystavena dočasná pracovní neschopnost s tím, že žalobce má doma ortézu na koleno a berle). Žalovaná akcentovala závěr soudu prvního stupně, který dovodil, že jedinou příčinou, jež vedla dne [datum] k operaci kolene žalobce, bylo jeho chronické onemocnění kolene a pracovní úraz na toto chronické onemocnění neměl žádný vliv. Došlo tak k přetržení příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a dalším trváním pracovní neschopnosti, neboť je tu dána jiná a od pracovního úrazu zcela nezávislá okolnost (tj. chronické potíže), která vedla k roztržení předního zkříženého vazu na koleni, k jeho operaci a k další pracovní neschopnosti žalobce a pracovní úraz ze dne [datum] příčinou pracovní neschopnosti přesahující 7 týdnů od pracovního úrazu nebyl. Žalovaná na závěr vyjádření poznamenala, že žalobce nevysvětlil, proč se dne [datum] (správně 2019 – poznámka odvolacího soudu) podrobil operaci roztrženého předního zkříženého vazu na koleni, když z lékařských nálezů ze dne [datum], [datum] a [datum] neplyne, že by si žalobce pracovním úrazem toto roztržení přivodil. Operaci navíc žalobce podstoupil až téměř dva měsíce po pracovním úrazu a chybí tak časová souvislost mezi pracovním úrazem a operací. Navíc, zranění spočívající v roztržení předního zkříženého vazu v koleni zpravidla bývá způsobeno při sportu a k jeho způsobení je zapotřebí zpravidla větší síly než pád ze schůdků.

7. Žalovaná současně podala odvolání proti nákladové části výroku a namítla, že nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné podle § 150 o. s. ř. k tomu, aby soud náhradu nákladů řízení procesně úspěšnému účastníkovi nepřiznal. Podle žalované potřeba vypracování znaleckého posudku není takovým důvodem ve smyslu § 150 o. s. ř. a výklad tohoto ustanovení použitý soudem nemá oporu v judikatuře ani nevystihuje jeho intenzitu. Podle žalované musí soud vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci a přihlížet zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům obou účastníků řízení, k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu, k postojům účastníků v průběhu řízení apod., což soud prvního stupně neučinil a spokojil se pouze s tím, že nárok závisel na vyhodnocení posudku. K poměrům žalobce pak žalovaná uvedla, že se odstěhoval do [země], kde si zařídil a vybavil bydlení a minimálně od [měsíc] [rok] má v [země] příjem umožňující mu platit splátky sjednané v dohodě ze dne [datum] ve výši [částka] měsíčně. Žalovaná rovněž vytkla soudu prvního stupně, že jí neumožnil se k využití § 150 o. s. ř. vyjádřit a navrhnout důkazy.

8. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal u odvolacích jednání napadený rozsudek v celém rozsahu a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

9. Předmětem řízení ve věci samé je sporný nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu za dobu od [datum] do [datum] v celkové výši [částka] s úroky z prodlení.

10. Podle § 271a odst. 1 zákoníku práce, náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.

11. Předpoklady vzniku nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu podle § 271a zákoníku práce jsou: i) pracovní úraz zaměstnance, ii) jeho pracovní neschopnost, iii) vznik škody spočívající ve ztrátě na výdělku po dobu této pracovní neschopnosti a iv) příčinná souvislost mezi pracovním úrazem zaměstnance na straně jedné a jeho pracovní neschopností a s tím spojenou ztrátou na výdělku na straně druhé. Uvedené podmínky musí být splněny kumulativně a důkazní břemeno k jejich prokázání nese poškozený zaměstnanec (žalobce). K uvedeným podmínkám odvolací soud dále dodává, že z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu, přitom nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku pracovního úrazu (jeho následků), nýbrž musí být tato příčinná souvislost postavena najisto. Pracovní úraz však nemusí být jedinou příčinou vzniku škody a pro závěr o existenci příčinné souvislosti postačí, aby pracovní úraz byl jednou z příčin škody, avšak příčinou důležitou, podstatnou a značnou (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR uveřejněné pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1976, s. 35 n, z aktuálních rozhodnutí pak např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1456/2019).

12. Skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně uzavření pracovní smlouvy, školení žalobce, pracovního úrazu ze dne [datum], rozvázání pracovního poměru dohodou ze dne [datum], délky pracovní neschopnosti, výplaty dávek nemocenského pojištění a předžalobní komunikace popsaná v bodech 4 až 12 napadeného rozsudku považuje odvolací soud za správná a pro stručnost na uvedené části rozsudku odkazuje. Za podstatné po skutkové stránce považuje odvolací soud, že žalobce byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] v pracovním poměru jako údržbář - seřizovač s místem výkonu práce v [obec] a dnem nástupu do zaměstnání [datum]. Dne [datum] v nočních hodinách utrpěl žalobce úraz při seřizování robota ve stroji [číslo], kdy si po pádu z posuvných schůdků poranil koleno a loket. Od [datum] byl uznán dočasně práce neschopným a dočasná pracovní neschopnost byla ukončena [datum]. Dne [datum] spolu účastníci uzavřeli dohodu o rozvázání pracovního poměru. Potud nebyly skutkové okolnosti sporné a lze je považovat pro účely tohoto řízení za prokázané.

13. Jádro sporu spočívá v posouzení, zda příčinou pracovní neschopnosti žalobce v žalovaném období od [datum] do [datum] (ve smyslu shora uvedených ustálených závěrů rozhodovací praxe soudů) a s tím spojené ztrátě na výdělku byl předmětný pracovní úraz ze dne [datum].

14. Soud prvního stupně správně vyhodnotil, že se v případě předestřené skutkové otázky jedná o otázku odbornou, vyžadující posouzení znalcem, nesprávně se však omezil na znalce z oboru posudkového lékařství. Podstata problému totiž nespočívá pouze v tom, zda žalobce byl v rozhodné době v pracovní neschopnosti a sporné ani nebylo, že jednou z hlavních příčin zdravotních potíží žalobce byly problémy s pravým kolenním kloubem (na tomto místě ponechává odvolací soud stranou další zjištěné zdravotní potíže žalobce týkající se poškození levého ramenního kloubu). Pro posouzení věci bylo rozhodující, zda a nakolik je ruptura pravého kolenního kloubu, pro kterou žalobce podstoupil dne [datum] operaci, důsledkem pracovního úrazu žalobce ze dne [datum] a k posouzení této dílčí odborné otázky je kompetentní především ortopéd. Odvolací soud přitom nepovažoval za dostačující, že znalec z odvětví ortopedie vypracoval k posudku znalce [titul] [příjmení] konzultantský posudek, ale považoval za vhodné, aby svůj posudek podal jako soudem ustanovený znalec. Proto odvolací soud ustanovil za účelem posouzení sporné otázky znalce z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie, [titul] [jméno] [příjmení], který shora uvedený konzultační posudek pro znalce [titul] [příjmení] zpracovával. Z jeho výpovědi ve spojení s konzultačním posudkem (na jehož závěrech znalec při ústní výpovědi setrval), odvolací soud zjistil, že již před úrazem ze dne [datum] bylo pravé koleno žalobce dvakrát operováno pro potíže s vnitřním meniskem. Dne [datum] utrpěl žalobce úraz, pro který byl dne [datum] operován s nálezem částečného roztržení předního zkříženého vazu a popisem instability (nedostatečné funkce). Tehdy úraz doprovázel otok pravého kolene a náplně. Do pracovního úrazu žalobce tak byly na pravém koleni provedeny již tři operace. K samotnému spornému pracovnímu úrazu ze dne [datum] znalec uvedl, že jeho mechanismus je distorsněrotační, ale malého násilí. Podle lékařské zprávy ze dne [datum] bylo pravé koleno toho času bez výpotku, s lehkým otokem a podle rentgenu bylo na skeletu bez zřejmých čerstvých traumatických změn, dále bylo RTG zjištěno„ diskrétní snížení mediální kloubní štěrbiny a přihrocení interkondylické eminence“. Vyšetřujícím lékařem bylo poranění kolene ze dne [datum] posouzeno jako podvrtnutí pravého kolenního kloubu a natažení mediálního kloubního vazu pravého kolenního kloubu. Při další kontrole v nemocnici v [obec] dne [datum] byl kolenní kloub bez otoku a bez výpotku s náznakem mediální nestability s diagnózou: podvrtnutí a natažení postranního kolaterálního vazu kolene (závěry ohledně zhmoždění lokte nepovažuje odvolací soud za podstatné, protože se z tvrzení žalobce ani z provedeného dokazování nepodává, že by zhmoždění lokte mělo v rozhodném období souvislost s pracovní neschopností žalobce). Dne [datum] byl žalobce vyšetřen v ortopedické ambulanci [právnická osoba] a podle lékařské zprávy bylo pravé koleno objektivně bez otoku a náplně, pohmatová bolestivost mediální kloubní štěrbiny, ostatní nebolestivé, postranní vazy pevné. Indikace k artroskopické plastice LCA (předního zkříženého vazu) kolene vpravo s termínem na [datum]. Při artroskopickém vyšetření ze dne [datum] byla zjištěna ruptura (roztržení) předního zkříženého vazu. Podle znaleckého závěru tento popis dokumentuje stav chronický, nepopisuje čerstvé změny při roztržení předního zkříženého vazu (rozvláknění, roztržení obalů, haemarthros, prokrvácení obalů apod.). Uvedený stav nelze podle znalce docílit v době 6 týdnů od úrazu, který se stal na terénu již přítomných degenerativních změn na pravém koleni. Znalec závěrem (str. 14 konzultačního posudku) uzavřel, že roztržení předního zkříženého vazu pravého kolenního kloubu není přímým důsledkem úrazu ze dne [datum] a nález ze dne [datum] popisuje chronické změny, které byly v době úrazu ze dne [datum] již přítomny. Zranění ve smyslu roztržení předního zkříženého vazu neodpovídá velikost násilí ani mechanismus úrazu ze dne [datum] a klinický nález ze dne [datum]. U jednání pak znalec mimo jiné doplnil, že obecně trvá léčení podvrtnutí kolene 4 až 6 týdnů, pokud jde o plastiku předního zkříženého vazu, tak obecně trvá pracovní neschopnost 3 až 4 měsíce, v případě sportovce 6 měsíců, ale i 9 měsíců, jak uváděl v posudku.

15. Výše popsané znalecké závěry považuje odvolací soud za dostačující a neshledal důvod dokazování dále doplňovat. K hodnocení znaleckého posudku coby jednoho z důkazů odvolací soud dodává, že soud je sice povinen hodnotit také znalecký posudek jako každý jiný důkaz, od jiných důkazů se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad uvedených v § 132 o. s. ř. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel uložené zadání, zda jsou závěry posudku náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck, pod pořadovým číslem C [číslo]). Uvedeným požadavkům písemný znalecký posudek ve spojení s ústním přednesem dostál, jeho závěry považuje odvolací soud za dostatečně přesvědčivé a podložené, proto neshledal důvod doplňovat dokazování o nový (revizní) posudek. Takový postup totiž přichází do úvahy teprve tehdy, pokud by byl obsah posudku relevantně zpochybněn, což se nestalo. Žalobce netvrdil nic, co by bylo způsobilé zpochybnit relevantně odborné závěry znaleckého posudku, ani nepředložil jiné odborné vyjádření (posudek), které by závěry znalce vyvracelo. Jeho námitky byly založeny na subjektivních představách a názorech, které nemohou být bez dalšího důvodem pro další doplňování důkazů. Odvolací soud přitom nerozporuje, že žalobce byl (je) v subjektivním přesvědčení o oprávněnosti svého nároku a připouští, že jeho námitkám nelze upřít jistý logický základ (což odvolací soud zohlednil při rozhodování o nákladech řízení), ale závěry znalce jsou podloženy objektivními skutečnostmi. Za podstatné přitom odvolací soud považuje, že žalobce se již před sporným pracovním úrazem s kolenem 3x léčil, a to mimo jiné s nálezem částečného roztržení předního zkříženého vazu, rentgenový popis pravého kolene ze dne [datum] (den po úrazu) byl bez traumatických změn a nález ze dne [datum] popisoval přední zkřížený vaz po ruptuře, dokumentoval jej jako stav chronický a nepopisoval čerstvé změny při roztržení předního zkříženého vazu. Pokud na podkladě těchto zjištění (které nebyly relevantně zpochybněny) znalec vyslovil úvahu, že stav zjištěný [datum] nelze docílit v době 6 týdnů od úrazu a že pracovní úraz ze dne [datum] se stal na terénu již přítomných degenerativních změn na pravém koleni, jedná se o závěry a úvahy, které si znalec v rámci své odbornosti může dovolit, což platí také pro jeho odhad, že průměrná doba léčení následků samotného podvrtnutí kolene dosahuje 4 až 6 týdnů. Odvolací soud rovněž neshledal důvodné námitky žalobce vůči osobě [titul] [jméno] [příjmení], u kterého (na rozdíl od [titul] [příjmení]) žádný vztah k žalované nebyl tvrzen ani zjištěn a i kdyby byly námitky žalobce proti znalci [titul] [příjmení] důvodné, tak pouhá skutečnost, že [titul] [příjmení] pro něj zpracovával konzultační posudek, tohoto znalce z podání samotného znaleckého posudku [titul] [příjmení] si byl nepochybně vědom následků podání vědomě nepravdivého znaleckého posudku, což ostatně sám uvedl v rámci doložky podle § 127a o. s. ř. již na straně 16 svého konzultačního posudku (viz č. l. 112 spisu) a znalecký slib mu byl připomenut také při výslechu. Odvolací soud nemá důvod pochybovat o nepodjatosti uvedeného znalce a o tom, že posudek podal v přesvědčení o jeho pravdivosti. Za této situace již považuje odvolací soud za nadbytečné se zabývat námitkami žalobce proti posudku [titul] [příjmení] a jeho osobě, neboť posudkové závěry tohoto znalce nebyly pro konečný závěr soudu rozhodující.

16. Odvolací soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že by důležitou, podstatnou a značnou příčinou pracovní neschopnosti žalobce v době od [datum] do [datum] byl jeho pracovní úraz ze dne [datum], naopak nejpozději po [datum] již byl žalobce v pracovní neschopnosti po operaci ruptury předního zkříženého vazu pravého kolenního kloubu, ke které nedošlo v důsledku úrazu ze dne [datum]. Pro rozhodné období tak nebyla splněna podmínka příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem žalobce ze dne [datum] a jeho pracovní neschopností, resp. ztrátou na výdělku po dobu této neschopnosti v žalovaném období od [datum] do [datum] a žalobci tak za tuto dobu právo na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti nevzniklo. Odvolací soud proto rozsudek ohledně věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími tvrzeními a důkazy týkajícími se výše nároku, včetně namítaného spoluzavinění žalobce na vzniku pracovního úrazu, či předžalobní komunikací účastníků.

17. Odvolací soud dále přezkoumal druhý nákladový výrok, který byl napaden odvoláním žalované. Není pochyb o tom, že žalovaná byla i po proběhlém odvolacím řízení co do věci samé procesně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by tak měla mít proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud však souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že jsou zde dány důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o. s. ř. Se žalovanou lze částečně souhlasit, že podle obsahu spisu nebyla soudem prvního stupně upozorněna na možnou aplikaci moderačního práva soudu a byť žalovaná byla v řízení zastoupena advokátem, tak lze toto opomenutí považovat za procesní vadu, která však podle přesvědčení odvolacího soudu neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalované byla totiž zachována možnost reagovat v odvolacím řízení, aniž by byla ve své argumentaci jakkoliv omezena (omezení plynoucí z § 205a o. s. ř. platí pouze pro meritorní výroky). Je rovněž pravdou, že soud prvního stupně odůvodnil moderaci práva na náhradu nákladů řízení velmi kuse, ale přesto podstatu vystihl v podstatě správně. V řízení o nárocích vyplývajících z pracovního úrazu soudy zvažují aplikaci § 150 o. s. ř. častěji než ve většině jiných typů řízení, a to zpravidla právě tehdy, pokud konečný závěr soudu je závislý na znaleckém posouzení. Taková úvaha v obecné rovině vychází ze závažných negativních důsledků, které jsou s pracovním úrazem zpravidla pro zaměstnance spojeny. Důležité jsou pro soud také okolnosti, za kterých žalobce podal žalobu a jak se choval v průběhu řízení. V tomto směru považuje odvolací soud za podstatné, že žalobce vskutku dne [datum] pracovní úraz utrpěl, léčil se s jeho důsledky a byl za něj žalovanou prostřednictvím pojišťovny odškodňován až do [datum], byť ne v plné výši, jakou požadoval. V řízení přitom bylo prokázáno, že žalobce si při pracovním úrazu ze dne [datum] poškodil pravé koleno a potíže s kolenem (ruptura předního zkříženého vazu a s tím spojená operace) byly také jednou z hlavních příčin pokračování pracovní neschopnosti žalobce po [datum]. Časové okolnosti (úraz ze dne [datum], operace dne [datum]) pak podporují domněnku odvolacího soudu, že žalobce vskutku mohl být v legitimním očekávání, že ruptura předního zkříženého vazu měla přímou souvislost s jeho pracovním úrazem ze dne [datum], což bylo v konečném důsledku vyvráceno až v odvolacím řízení po výslechu znalce (ortopéda). Současně nebylo zjištěno, že by žalobce nějakou podstatnou informaci účelově zatajil. Podle závěru odvolacího soudu se jedná právě o ty případy, kdy je aplikace § 150 o. s. ř. zcela namístě, a to i s přihlédnutím k chování žalované a vedlejšího účastníka, kteří zpočátku souvislost pracovní neschopnosti s úrazem nezpochybňovali a až do [datum] náhradu žalobci po částečné korekci v součinnosti odškodňovali. Moderaci nákladů řízení v tomto případě nevylučují ani poměry žalobce, který je sice zaměstnán a jeho příjmy nejsou zcela zanedbatelné (dle vlastního vyjádření cca [částka] měsíčně), na druhou stranu se zase nejedná o takové příjmy, pro které by se snad mělo jevit bez dalšího nespravedlivé, kdyby se na nákladech řízení nepodílel. Stejně tak odvolací soud považuje s ohledem na shora uvedené okolnosti v tomto konkrétním případě za přijatelné, aby žalovaná coby procesně úspěšný účastník, resp. vedlejší účastník (který se ani proti nákladovému výrok neodvolal), nesli náklady vynaložené v souvislosti s řízením ze svého. Žalovaná sice v odvolacím řízení obsáhle argumentovala ve prospěch přiznání přísudku, neuvedla však nic, co by byť jen naznačovalo, že se nepřiznání nákladů řízení výrazně nepříznivě dotkne jejích majetkových poměrů.

18. Konečně odvolací soud neshledal ani důvod ke změně posledních dvou výroků, které sice nebyly odvoláním výslovně napadeny, jednalo se však v obou případech o závislé výroky, které byly otevřeny odvolacímu přezkumu. Výrok o nepřiznání nákladů řízení státu (III.) odpovídá závěru soudu o moderaci práva na náhradu nákladů řízení a správnost posledního výroku o vrácení zálohy vedlejšímu účastníkovi pak vyplývá z toho, že záloha na náklady důkazů nebyla soudem na soudní náklady čerpána. Proto odvolací soud oba výroky podle § 219 o. s. ř. také potvrdil.

19. Současně odvolací soud rozhodl ze shodných důvodů jak shora uvedeno o tom, že žalovaná ani vedlejší účastník nemají proti žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. se uplatní i v odvolacím řízení), což platí také pro náklady státu vyplacené v průběhu odvolacího řízení.

Poučení