16 CO 267/2021-410

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Putíka ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o neplatnost výpovědi z pracovního poměru o odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 5. 10. 2021, č. j. 6 C 74/2016-377 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto: Žaloba, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dopisem žalovaného ze dne [datum] je neplatná, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě 100 % náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, s tím, že výše náhrady nákladů řízení a podmínky splatnosti budou stanoveny samostatným usnesením okresního soudu.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum], která jí byla dána pro závažné porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci podle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce.

2. Okresní soud napadeným rozsudkem určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] daná žalovaným žalobkyni je neplatná a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] Okresní soud dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náklady státu, přičemž výše těchto nákladů bude specifikovaná v samostatném usnesení okresního soudu. Jelikož žalobkyně za důvod neplatnosti výpovědi považovala skutečnost, že jí výpověď byla doručena v době, kdy byla těhotná, okresní soud nejprve zkoumal, zda byla žalobkyni dána výpověď v ochranné době. Za tímto účelem soud ustanovil znalce z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie a porodnictví – Fakultní nemocnici v [obec]. Znalecký ústav vyslovil závěr, že nelze určit, zda žalobkyně byla ke dni [datum] těhotná. Za dané situace okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný neunesl důkazní břemeno, neboť neoznačil žádný důkaz, jímž by prokázal své tvrzení, že ke dni [datum] žalobkyně nebyla těhotná. Jestliže žalobkyně tvrdila, že byla ke dni [datum] těhotná, žádným důkazem nebyl prokázán opak, z žádného důkazu tedy nevyplynulo, že by žalobkyně k tomuto dni těhotná nebyla. Prvostupňový soud proto určil výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] neplatnou s odkazem na ust. § 53 odst. 1 písm. d) zákoníku práce a vzhledem k tomuto závěru se již nezabýval otázkou porušení povinností, které bylo žalobkyni ve výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] vytýkáno.

3. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) odvolání. Žalovaný namítal, že okresní soud důkazním břemenem nesprávně zatížil žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že byla v době podání výpovědi těhotná, bylo proto na ní, aby své tvrzení prokázala. Skutečnost, že žalobkyně neumí jednoznačně prokázat, zda ke dni doručení výpovědi byla či nebyla těhotná, nemůže jít k tíži žalovaného, po kterém jako po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zajišťoval důkazy k tomu, zda byla žalobkyně v době doručení výpovědi těhotná. Žalovaný proto navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

4. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, protože žalobkyně prokázala, že byla ke dni [datum] těhotná.

5. Žalobkyně podala odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, kdy namítala, že prvostupňový soud nesprávně určil odměnu za 1 úkon právní služby v době, kdy předmětem řízení byly dvě výpovědi z pracovního poměru.

6. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

7. Z obsahu spisu se podává, že dopisem ze dne [datum] žalovaný sdělil žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce. Důvod výpovědi spatřoval v tom, že žalobkyně se v rámci výkonu funkce stálého opatrovníka v zastoupení žalovaného dopustila několika závažných porušení svých pracovních povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, které byly zjištěny interním auditem, který probíhal na odboru - oddělení sociálních služeb a komunitního plánování v době od [datum] do [datum] a byl zaměřen na prověření stavu vedení spisové agendy u osob, které jsou omezeny ve svéprávnosti, u nichž žalovaný vykonává funkci opatrovníka. Bylo poukazováno zejména na pochybení žalobkyně jako opatrovnice v případě prodeje pozemku opatrovance [jméno] [příjmení], kdy došlo k poškození jeho práv jednáním opatrovníka v úzké spolupráci s [titul] [příjmení] (zaměstnancem žalovaného), kdy opatrovanec musel zaplatit ([anonymizováno] [příjmení]) částku [částka] jako úhradu za zprostředkování prodeje, přičemž tento úkon měl být vykonán zaměstnanci žalovaného bezplatně bez nároku na odměnu, a na další pochybení žalobkyně při správě majetku [jméno] [příjmení], jemuž rovněž vykonávala opatrovnici, v případě nákupu bytu pro něj a všech operací spojených s tímto nákupem, kdy došlo ke zneužití jeho finančních prostředků; žalobkyni bylo v té souvislosti vytýkáno uložení finančních prostředků v „ neexistující příruční pokladně“ (částky [částka] jako rozdílu mezi dohodnutou provizí [částka] a částkou [částka], na kterou byl žalobkyní vystaven platební poukaz na výplatu provize, a další částky [částka] dle platebního poukazu ze dne [datum] nesprávně vyplaceného v hotovosti), což žalovaný považuje za hrubé porušení povinnosti ze strany opatrovníka. Bylo zdůrazňováno, že v obou případech vystupuje vedle žalobkyně (jako opatrovnice) i [titul] [jméno] [příjmení] jednak v roli zaměstnance žalovaného, jednak jako fyzická osoba poskytující právní služby za úplatu.

8. Dalším dopisem ze dne [datum] žalovaný sdělil žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce. Důvody této výpovědi z pracovního poměru byly z hlediska obsahu totožné s důvody výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum].

9. Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti obou výpovědí z pracovního poměru. Žalobu odůvodnila zejména tím, že se vytýkaných závažných porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci nedopustila, v první řadě však namítala, že obě výpovědi z pracovního poměru jí byly dány v době těhotenství, tedy v ochranné době.

10. Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 23. 11. 2016, č. j. 6 C 74/2016-121, určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] daná žalovaným žalobkyni je neplatná (výrok I.), že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] daná žalovaným žalobkyni je neplatná (výrok II.), a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení [částka] k rukám její zástupkyně (výrok III.), že žalovaný je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Opavě na nákladech řízení [částka] (výrok IV.), a že„ usnesení zdejšího soudu č. j. 6 C 74/2016 ze dne 11. 8. 2016 se zrušuje“ (výrok V.). Ve vztahu k výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] soud prvního stupně dovodil, že byla žalobkyni dána v době, kdy byla těhotná, což zjistil z vyjádření [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], jímž byla vyšetřena dne [datum], a dospěl k závěru, že byla žalobkyni dána v rozporu se zákoníkem práce, který pro případ těhotenství realizaci práva zaměstnavatele dát výpověď zakazuje, a že tedy tato výpověď je neplatná. Ve vztahu k výpovědi z pracovního poměru dne [datum] dovodil, že„ žalobkyně neprokázala, že by i ke dni druhé výpovědi, tj. [datum], byla těhotná“, přičemž opět vycházel z vyjádření [titul] [příjmení], který sdělil, že další vyšetření u něj žalobkyně podstoupila dne [datum] (uváděla větší krvácení, děloha odpovídala fázi menstruačního cyklu) a že (vzhledem k tomu, že žalobkyně jím nebyla vyšetřena přesně [datum], ale až s odstupem 11 dnů, kdy již krvácela)„ se nemůže jednoznačně vyjádřit, zda ke dni [datum] byla těhotná nebo již proběhl samovolný spontánní potrat“; ke dni [datum] již lékař těhotenství nepotvrdil a sdělil, že vyjádření k tomuto dni by bylo v rovině spekulací. Ačkoliv ve vztahu ke svému tvrzení o svém těhotenství ke dni [datum] navrhla žalobkyně další důkazy, zejména provedení znaleckého posudku, soud k jejich provedení pro nadbytečnost nepřistoupil. Zabývaje se dále otázkou platnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] z hlediska naplnění výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce, dospěl soud k závěru, že i tato výpověď je neplatná, neboť žalovaný neprokázal, že by u žalobkyně byly dány důvody, pro které by s ní žalovaný mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, ani neprokázal, že by se žalobkyně dopustila závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nebo že by se žalobkyně dopouštěla soustavně méně závažného porušování takových povinností a byla by v době posledních 6 měsíců písemně upozorněna na možnost výpovědi. I kdyby se žalobkyně dopustila vytýkaných porušení pracovních povinností, šlo o porušení„ pouze drobná, neděla se soustavně, nedosahovala minimálního počtu alespoň tří porušení a žalobkyně ani ve lhůtě 6 měsíců písemně nebyla upozorněna na možnost výpovědi“; navíc jimi nebyla způsobena žádná škoda.

11. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 5. 2017, č. j. 16 Co 17/2017-191, rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku potvrdil (výrok I.), v odstavci II. výroku jej změnil tak, že žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dopisem žalovaného ze dne [datum] je neplatná, zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.) a že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně [částka] (výrok IV.). Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně týkajícími se těhotenství žalobkyně v době doručení obou výpovědí z pracovního poměru, tedy že žalobkyně byla ke dni [datum] těhotná, ovšem ke dni [datum] již těhotná nebyla, souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, pokud jde o neprovedení dalšího důkazu navrženého žalobkyní k jejímu těhotenství ke dni [datum] (znaleckého posudku), pro nadbytečnost. Ve vztahu k výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] se odvolací soud soustředil na nejpodstatnější porušení povinnosti ze strany žalobkyně, tj. otázku výběru částky [částka] a jednání žalobkyně v této souvislosti. Poté, co dokazování doplnil žalovaným a žalobkyní navrženými důkazy (výslechem svědků a listinami), na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že žalobkyně„ nejen zastírala, že nevybrala toliko částku [částka], ale částku [částka]“, ale že„ po dobu 111 dnů si přisvojila částku [částka], a poté, co byl prováděn audit, tuto částku vrátila zpět tím způsobem, že ji uložila v obálce do uzamykatelné skříňky“, a dospěl k závěru, že žalobkyně v rozporu se svou pracovní náplní a v rozporu se základní povinností zaměstnance podle ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce„ úmyslným jednáním zaútočila na majetek svého zaměstnavatele“; uvedené ustanovení se vztahuje i na majetek opatrovanců, který zaměstnavatel opatruje. Úmyslné jednání zaměstnance proti majetku zaměstnavatele, potažmo majetku opatrovance, hodnotil jako závažné porušení povinností zaměstnance. Při vymezení hypotézy uvedené v ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce přihlédl k tomu, že - aniž by byly u žalovaného směrnice, které by upravovaly postup při prodeji či nákupu nemovitostí - nemůže„ ani žalobkyni připadat zcela normální, když jako zaměstnanec žalovaného a opatrovník opatrovance osloví svého přítele, s nímž sdílí společnou domácnost, navíc taktéž úředníka působícího u stejného zaměstnavatele, jako třetí osobu, a nakonec mu zadá zakázku na zprostředkování v případě opatrovance, jehož zájmy zastupuje“; ve prospěch žalobkyně nezohlednil tu skutečnost, že žalobkyně byla do doby provádění auditu kladně hodnocena.

12. Proti rozsudku odvolacího soudu – do výroku II., jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dopisem žalovaného ze dne [datum] je neplatná, se zamítá, podala žalobkyně dovolání. Nejvyšší soud jako soud dovolací rozsudkem č. j. 21 Cdo 82/2018-277 ze dne 30. 10. 2019 rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroku I., kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 11. 2016, č. j. 6 C 74/2016-121, v odstavci I. výroku, jímž bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] daná žalovaným žalobkyni je neplatná) a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 11. 2016, č. j. 6 C 74/2016-121 (s výjimkou odstavce I. výroku, jímž bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] daná žalovaným žalobkyni je neplatná, a odstavce V. výroku, jímž bylo rozhodnuto, že„ usnesení zdejšího soudu č. j. 6 C 74/2016 ze dne 11. 8. 2016 se zrušuje“), zrušil a věc byla v tomto rozsahu vrácena Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu řízení.

13. Nejvyšší soud uvedl, že soudy, při posouzení, zda žalobkyně byla či nebyla ke dni [datum] těhotná, vycházely pouze z listinného důkazu – z písemné lékařské zprávy ze dne [datum] obsahující - mimo jiné – sdělení [titul] [příjmení], že další vyšetření u něj žalobkyně podstoupila dne [datum], a proto se (vzhledem k tomu, že žalobkyně jím nebyla vyšetřena přesně [datum], ale až s odstupem 11 dnů, kdy již krvácela)„ nemůže jednoznačně vyjádřit, zda ke dni [datum] byla těhotná nebo již proběhl samovolný spontánní potrat“, neboť„ vyjádření k tomuto dni by bylo v rovině spekulací“. Za této situace žalobkyně k prokázání svého tvrzení, že ke dni [datum] (kdy jí byla dána v pořadí druhá výpověď z pracovního poměru) byla těhotná a že její těhotenství trvalo do [datum], že tedy i tato výpověď jí byla dána v ochranné době, v řízení u soudu prvního stupně navrhla provedení důkazu znaleckým posudkem, který by její těhotenství ke dni [datum] potvrdil. Vzhledem k tomu, že [titul] [příjmení] se„ nemůže jednoznačně vyjádřit, zda žalobkyně ke dni [datum] byla těhotná nebo již proběhl samovolný spontánní potrat“, nebyla rozhodná otázka - těhotenství žalobkyně ke dni [datum] - náležitě objasněna.

14. Za tohoto stavu soudy nemohly v souladu se zákonem dospět k závěru, že„ žalobkyně neprokázala, že by i ke dni druhé výpovědi, tj. [datum], byla těhotná“, aniž by provedly jí označený důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, který shledaly nadbytečným proto, že z tohoto důkazu„ by nevyplynul jednoznačný závěr toto tvrzení žalobkyně potvrzující“ a že„ ani žádný jiný důkaz, byť by se mělo jednat např. o znalecký posudek, nemůže přinést závěr přesnější“. Nadbytečným je jen takový důkaz, prostřednictvím něhož mají být objasňovány skutečnosti, které za řízení již byly spolehlivě prokázány jinak (jinými důkazy) nebo které jsou podloženy shodnými tvrzeními účastníků, jež může soud vzít za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 4 o. s. ř.). Protože se soudy v projednávané věci náležitě nezabývaly tím, zda žalobkyně byla ke dni [datum] těhotná, jsou závěry soudu prvního stupně i odvolacího soudu o tom, že„ ke dni [datum] nebylo prokázáno těhotenství žalobkyně“ a že důkaz znaleckým posudkem k tomuto tvrzení žalobkyně je nadbytečným důkazem, pro svou předčasnost nesprávné.

15. Po rozhodnutí dovolacího soudu byla věc vrácena soudu prvního stupně, který ustanovil znalce z oboru zdravotnictví – odvětví gynekologie a porodnictví, Fakultní nemocnici [obec]. Znalecký ústav vypracoval znalecký posudek, v němž vyslovil závěr, že žalobkyně byla dne [datum] (kdy bylo provedeno odborné lékařské vyšetření) těhotná. Dále znalecký ústav uvedl, že z lékařské zprávy o tomto vyšetření, kterou vypracoval [titul] [příjmení], vyplývá, že se u žalobkyně jednalo s velkou pravděpodobností o probíhající potrat. Další lékařské vyšetření žalobkyně podstoupila dne [datum], tohoto dne již těhotná nebyla; zpětně nelze určit, zda byla žalobkyně dne [datum] těhotná, protože mezi [datum] a [datum] žalobkyně nebyla vyšetřena. Okresní soud vyslechl také zástupce znaleckého ústavu [titul] [jméno] [příjmení], [titul], který vysvětlil, na základě jakých skutečností a úvah znalecký ústav ke svému závěru dospěl, a na závěrech znaleckého posudku setrval. Za dané situace okresní soud rozhodl, že žalovaný neunesl důkazní břemeno, neboť neoznačil žádný důkaz, jímž by prokázal své tvrzení, že ke dni [datum] žalobkyně již těhotná nebyla a určil výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] neplatnou s odkazem na ust. § 53 odst. 1 písm. d) zákoníku práce; s tímto názorem okresního soudu nelze souhlasit.

16. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že posuzovaná výpověď z pracovního poměru byla žalobkyni doručena dne [datum] – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 6. 2016) – dále jen„ zák. práce“.

17. Podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. d) zák. práce zakazuje se dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, to je v době, kdy je zaměstnankyně těhotná nebo kdy zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou nebo kdy zaměstnankyně nebo zaměstnanec čerpají rodičovskou dovolenou.

18. Podle ustanovení § 54 písm. d) zák. práce zákaz výpovědi podle § 53 se nevztahuje na výpověď danou zaměstnanci pro jiné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci (§ 52 písm. g)) nebo porušení jiné povinnosti zaměstnance stanovené v § 301a zvlášť hrubým způsobem (§ 52 písm. h)); to neplatí, jde-li o těhotnou zaměstnankyni, zaměstnankyni čerpající mateřskou dovolenou, nebo o zaměstnance anebo zaměstnankyni, kteří čerpají rodičovskou dovolenou.

19. Pro posouzení platnosti výpovědi z pracovního poměru z hlediska ustanovení § 53 zák. práce je rozhodující stav, který je tu v době, kdy byla dána výpověď, tj. kdy byla výpověď doručena zaměstnanci. Aby nastaly právní následky zákazu výpovědi podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. d) zák. práce, je rozhodující pouze to, zda zaměstnankyně byla v době, kdy jí byla doručena výpověď z pracovního poměru, těhotná. K doložení těhotenství zpravidla slouží doklad o těhotenství vystavený lékařem na příslušném tiskopisu, ale v případě pochybností není vyloučeno, aby soud tuto skutečnost zjistil (ověřil) i jinak (např. podle okolností konkrétního případu i odborným znaleckým posouzením těhotenství zaměstnankyně v rozhodné době). Je-li zaměstnankyně v době dání (doručení) výpovědi těhotná, pak s touto situací je ze zákona (bez dalšího) spojen zákaz výpovědi.

20. Protože žalobkyně v řízení tvrdila, že jak ke dni [datum], kdy jí byla dána první výpověď z pracovního poměru, tak ke dni [datum], kdy jí byla dána druhá výpověď z pracovního poměru ze stejných důvodů, byla těhotná (a tedy v ochranné době), byla povinna označit důkazy potřebné k prokázání tohoto svého tvrzení (srov. § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 větu první o. s. ř.) a měla v tomto směru důkazní břemeno, kterým se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch (srov. § 120 odst. 2 větu druhou o. s. ř.). Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanoveními § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 větou první o. s. ř.) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána.

21. Ve sporném řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací (a takovým bylo i řízení v této věci), je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti významné v projednávané věci. Žalobce je již ve své žalobě povinen uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatňované právo, a povinnost tvrzení má rovněž v průběhu řízení. Zatímco v žalobě jde o základní nezaměnitelné vylíčení skutku (skutkového děje) neboli vymezení předmětu řízení po skutkové stránce tak, aby žaloba byla projednatelná, týká se povinnost účastníka uvedená v ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. všech skutečností významných pro rozhodnutí věci. Určení těchto skutečností závisí na právní kvalifikaci skutku soudem; jaké skutečnosti jsou právně významné, je v zásadě dáno skutkovou podstatou (hypotézou) právní normy, která má být ve věci aplikována.

22. Ve sporném řízení, kde strany stojí proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze sporných stran musí v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch; tvrzené skutečnosti pak předurčují povinnost důkazní, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. V tomto smyslu právní teorie hovoří o břemenu tvrzení, jímž rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena.

23. Účastník je povinen v občanském soudním řízení - jak je dáno již povahou věci - tvrdit rozhodné skutečnosti jakožto vyjádření toho, co o určitém jevu svými smysly vnímal nebo poznal. Povinnost tvrzení účastníka nezahrnuje objasnění (vysvětlení) těchto skutečností a ani jiné závěry o nich, k nimž je třeba odborných znalostí; posouzení skutečností, k němuž je třeba odborných znalostí, je v občanském soudním řízení úkolem znalců (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 13/2014).

24. Z výše uvedeného vyplývá, že bylo povinností žalobkyně tvrdit a prokázat existenci těhotenství ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru. Žalobkyně splnila pouze svou povinnost tvrzení, kdy tvrdila, že jí byla dána výpověď z pracovního poměru (dne [datum]) v ochranné době, protože tohoto dne byla těhotná; bylo tedy na žalobkyni, aby své tvrzení prokázala. Žalobkyně své důkazní břemeno, které tíži ji (nikoli žalovaného), neunesla, protože označenými důkazy v řízení tuto skutečnost neprokázala. Žalobkyně se za účelem prokázání těhotenství domáhala vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – gynekologie. Tento důkaz v řízení byl proveden, avšak tvrzení žalobkyně jím nebylo prokázáno; znalecký ústav uzavřel, že nelze určit, zda žalobkyně k výše uvedenému datu byla či nebyla těhotná. Žalobkyně ke svému tvrzení navrhovala ještě důkaz svým účastnickým výslechem. Tento důkaz okresní soud stejně jako soud odvolací neprovedl, protože jím sporná skutečnost nemůže být prokázána. Posouzení otázky, zda žalobkyně byla nebo nebyla k určitému dni těhotná, je otázkou posouzení jejího zdravotního stavu, což vyžaduje odborné znalosti. Subjektivní přesvědčení žalobkyně, že byla v určitý den těhotná, nemůže na odborných závěrech, které byly sděleny znaleckým ústavem, nic změnit. Jde o důkaz zjevně nabízený proto, aby řízení bylo účelově prodlouženo.

25. Rozhodnutí soudu prvního stupně, který rozhodl, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] je neplatná, protože byla žalobkyni doručena v ochranné době, není správné; žalobkyně neprokázala, že k tomuto dni byla v ochranné době vzhledem k probíhajícímu těhotenství.

26. Za těchto okolností bylo potřeba se znovu zabývat tím, zda se žalobkyně dopustila závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, která jí byla vytýkána ve výpovědi z [datum] Okresní soud v Opavě, v rozsudku č. j. 6 C 74/2016-121 ze dne 23. 11. 2016, při řešení této otázky dospěl k závěru, že se žalobkyně nedopustila závažného porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, pro které by jí bylo možno dát výpověď či okamžitě zrušit pracovní poměr. Pokud se žalobkyně porušení svých povinností dopustila, tato porušení byla pouze drobná, soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalobkyně byla svědomitou zaměstnankyní s kvalitními pracovními výsledky. Drobná porušení povinností žalobkyně neměla žádné závažné důsledky a nebyla jimi způsobena škoda.

27. Rozsudek okresního soudu odvolací soud přezkoumával v řízení vedeném před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 16 Co 17/2017 Odvolací soud vyšel z názoru, že pro posouzení platnosti výpovědi z pracovního poměru podle ust. § 52 písm. f) zák. práce není podstatné, kolik z jednání označených ve výpovědi jako porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci závažného porušení povinností zaměstnance bylo skutečně v řízení před soudem posouzeno. Rozhodující je, zda zjištěné porušení právních povinností (bez ohledu na to, kolika skutky) dosahuje takové intenzity, aby mohlo být důvodem pro výpověď z pracovního poměru (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2005 sp. zn. 21 Cdo 2375/2004 publikovaný v časopise Soudní judikatura [číslo] z roku 2005). Jelikož výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] obsahovala řadu skutků, odvolací soud se soustředil na (podle jeho úsudku nejpodstatnější) porušení povinností, jež bylo žalobkyni vytýkáno, a to na pochybení žalobkyně při správě majetku [jméno] [příjmení], jemuž vykonávala opatrovnici, v případě nákupu bytu pro něj a všech operací spojených s tímto nákupem. Žalobkyni bylo v této souvislosti vytýkáno zneužití finančních prostředků opatrovance, protože do doby provedení kontroly (tj. [datum]) nebyly doloženy doklady, které by prokazovaly využití„ přebytku“ (částky [částka] jako rozdílu mezi dohodnutou provizí [částka] a částkou [částka], na kterou byl žalobkyní vystaven platební poukaz na výplatu provize).

28. Odvolací soud při zkoumání, zda tento skutek představuje porušení povinností žalobkyně závažným způsobem, provedl rozsáhlé dokazování, vyslechl řadu svědků, provedl několik listinných důkazů, v podrobnostech v tomto rozsahu odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění rozsudku č. j. 16 Co 17/2017-191 ze dne 22. 5. 2017.

29. Na základě takto provedeného dokazování odvolací soud zjistil, že u žalovaného nebyla přijata žádná směrnice, která by upravovala postup při tak výjimečném kroku, jako je prodej či nákup nemovitostí osob, jímž žalovaný vykonával funkci opatrovníka. Žalobkyně jako opatrovnice [jméno] [příjmení] po provedeném„ výběrovém řízení“ uzavřela s [titul] [příjmení] (zaměstnancem žalovaného, s nímž žalobkyně žila ve společné domácnosti), který v této záležitosti vystupoval jako fyzická osoba podnikající dle živnostenského zákona, dne [datum] smlouvu o zprostředkování nákupu bytu pro pana [příjmení] za odměnu ve výši [částka], smlouva nebyla schválena opatrovnickým soudem. Po uzavření smlouvy žalobkyně své nadřízené (vedoucí odboru) předložila k odsouhlasení výdaj opatrovance [jméno] [příjmení] ve výši [částka] odůvodněný„ úhradou úkonů vyplývajících ze zprostředkovatelské smlouvy spojených s koupí nemovitosti“. Vedoucí odboru tento výdaj odsouhlasila, žalobkyně z pokladny dne [datum] vybrala částku [částka] a [částka] předala [titul] [jméno] [příjmení] jako odměnu ze zprostředkovatelské smlouvy. Zbývající částka ([částka]) se objevila až v průběhu prováděného auditu v uzamykatelné skříňce v kanceláři opatrovnic a byla převedena zpět na účet opatrovance. V řízení nebylo zjištěno, že by o uložení této částky a o tom, že částka byla vybrána omylem, byla informována některá ze spolupracovnic žalobkyně, případně vedoucí oddělení či vedoucí odboru.

30. Ještě předtím, než tato částka se objevila ve skříňce, byla dne [datum] vybrána záloha na nákup nábytku a vybavení do bytu opatrovance [jméno] [příjmení] ve výši [částka], kterou rovněž převzala osobně žalobkyně. Dne [datum] podala žalobkyně z pozice veřejného opatrovníka zprávu o opatrovanci [jméno] [příjmení]. Jde o obsáhlé sdělení zabývající se komplexně tímto opatrovancem, včetně sdělení výše finančních prostředků na depozitním účtu. Ve zprávě není zmínka o [částka], které měly být připraveny jako záloha na zajišťování nákupu na vybavení domácnosti pana [příjmení], naopak zůstatek účtuje bez této částky. Ve spise tohoto opatrovance byl v průběhu provedení auditu nalezen tzv.„ protokol k pokladnímu dokladu“ [anonymizováno] ze dne [datum] na částku [částka], podepsaný žalobkyní. V tomto protokolu žalobkyně uvádí, že„ dne [datum] byla na základě výše uvedeného pokladního dokladu vyzvednuta částka [částka]. Doklad měl být správně vystaven na částku [částka], která odpovídá částce uvedené ve zprostředkovatelské smlouvě ze dne [datum] (došlo k překlepu). Výdaj byl vyzvednut v plné výši. K pokladnímu dokladu je přiložen příjmový pokladní doklad o převzetí částky ve výši [částka]. S ohledem na skutečnost, že se jedná o výdaj finančních prostředků, zůstatková částka ve výši [částka] bude uložena v příruční pokladně kanceláře [číslo] [anonymizováno], [příjmení] [anonymizováno] k nákupu vybavení domácnosti pana [jméno] [příjmení] – pan [příjmení] bude potřebovat do bytu vše nové – postel, šatní skříň, lednici, komody – uvedl při osobním jednání s opatrovníkem. Z částky [částka] bude tedy po schválení kupní smlouvy soudem zakupován nábytek a věci, které pan [příjmení] potřebuje k bydlení, a budou k tomu doloženy příslušné doklady o nákupu“.

31. Podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů – jsou-li dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr nebo pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních šesti měsíců v souvislosti s porušením povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

32. Pro porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci lze vypovědět pracovní poměr, jen jestliže dosáhlo určitého stupně intenzity. Zákoník práce rozlišuje zvlášť hrubé, závažné a méně závažné porušení této povinnosti z pracovního poměru, aniž by tyto pojmy definoval, přičemž na jejich vymezení závisí, jak bude zaměstnanec za jejich porušení postižen. Ustanovení § 52 písm. g) zák. práce se proto považuje za právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. právní normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností. Soud posuzuje v každém jednotlivém případě, jak budou definovány pojmy„ zvlášť hrubé“,„ závažné“ a„ méně závažné porušení“ povinností zaměstnance z pracovního poměru a na základě jejich posouzení rozhodne, zda zaměstnanec byl za své jednání postižen zákonu odpovídajícím způsobem. Vymezení hypotézy § 52 písm. g) tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinnosti zaměstnance z pracovního poměru k osobě zaměstnance, k pracovnímu místu, které zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení těchto povinností, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance a k důsledkům povinností pro zaměstnavatele a k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval.

33. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně ve funkci opatrovnice [jméno] [příjmení] pro tohoto opatrovance poté, co jmenovaný projevil zájem o zakoupení bytu, uzavřela dne [datum] zprostředkovatelskou smlouvu s [titul] [příjmení], se kterým v dané době žila ve společné domácnosti. Dohodnutá provize za zprostředkování byla podle smlouvy [částka], žalobkyně však vybrala z účtu opatrovance [částka], z toho [částka] žalobkyně předala [titul] [příjmení] a částka [částka] byla nalezena až v průběhu prováděného auditu ve skříňce v kanceláři opatrovnic.

34. Odvolací soud tvrzení žalobkyně, že při výběru částky [částka] došlo k omylu, neuvěřil. V řízení nebylo prokázáno, že by částka představující rozdíl mezi správnou a chybnou výší provize (tj. [částka]) byla uložena v kanceláři žalobkyně, tato částka byla nalezena až v průběhu auditu. Tzv. protokol k pokladnímu dokladu [anonymizováno] ze dne [datum] na částku [částka], který je datován rovněž [datum] a podepsán žalobkyní, rovněž omyl žalobkyně neprokazuje. Jednak nelze určit, kdy byl protokol vyhotoven, a navíc jeho obsah odporuje zjištěným skutečnostem uvedeným výše, tj. že částka [částka] do dne provedení kontroly v kanceláři žalobkyně (a jejích spolupracovnic) uložena nebyla.

35. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně nejen že zastírala, že vybrala z účtu [jméno] [příjmení] [částka] namísto správné částky [částka], ale navíc tuto částku měla téměř čtyři měsíce k dispozici a vrátila ji až poté, co byl prováděn audit. Žalobkyně tedy v rozporu se základní povinností zaměstnance, která je stanovena v § 301 písm. d) zákoníku práce a ukládá zaměstnanci povinnost řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením, zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, si svévolně ponechala částku [částka], která náležela jiné osobě (omezené ve svéprávnosti), které žalobkyně jako zaměstnankyně žalovaného vykonávala opatrovnici. Toto jednání žalobkyně je nutno ve světle posuzovaného případu, kdy žalovaný je veřejnoprávním subjektem, jemuž je svěřena kromě jiného i správa majetku osob s omezenou svéprávností, posoudit jako závažné porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Pokud byla žalobkyni z tohoto důvodu dána výpověď, jde o platné právní jednání, které bylo provedeno v souladu s ust. § 52 písm. f) zákoníku práce.

36. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobu, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, daná žalobkyni dopisem žalovaného ze dne [datum], je neplatná, zamítl.

37. Jelikož měl žalovaný v řízení úspěch, zavázal odvolací soud žalobkyni podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. k náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů, a to v celkové částce [částka]. Tato částka se sestává z 5 paušálních náhrad a [částka] (srov. vyhl. 254/2015 Sb.) za úkony, které žalovaný učinil ve vztahu k výpovědi ze dne [datum], posouzení, jejíž platnosti zůstalo předmětem sporu po rozhodnutí dovolacího soudu (vyjádření k odvolání, příprava k jednání soudu prvního stupně, účast u jednání soudu prvního stupně, sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu). Náhrada nákladů řízení za dobu předcházející (kdy předmětem sporu byly dvě výpovědi z pracovního poměru) žalovanému nepřísluší vzhledem k ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.

38. Odvolací soud dále zavázal žalobkyni k povinnosti zaplatit České republice – Okresního soudu v Opavě 100 % náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně s tím, že výše náhrady nákladů řízení a podmínky splatnosti budou stanoveny samostatným usnesením okresního soudu, a to podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. V řízení vznikly před soudem prvního stupně náklady, (zejména náklady na vypracování znaleckého posudku), o jejíž výši soud prvního stupně dosud nerozhodl, proto tak učiní následně samostatným rozhodnutím.

Poučení