16 CO 271/2021-220

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 8. 2021, č. j. 25 C 132/2019-184, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 9. 2021, č. j. 25 C 132/2019-191 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 5 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokátky, se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti výpovědi, která mu byla dána [právnická osoba] a. s. se sídlem v [obec] [část obce], [IČO] podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce dne [datum] s odůvodněním, že žalobce byl uznán dlouhodobě zdravotně nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce horník, a to pro„ jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci z povolání, ohrožení nemocí z povolání nebo pracovního úrazu, nebude-li dalším šetřením zjištěna nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání nebo následek pracovního úrazu“.

2. Okresní soud poté, co vyhověl návrhu žalobce, aby namísto dosavadní žalované ([právnická osoba], [IČO], se sídlem v [obec]) vstoupila do řízení [právnická osoba] státní podnik, [IČO], se sídlem ve [obec], napadeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení, určil, že výpověď je neplatná, zavázal žalovaného, aby zaplatil žalobci na náhradě nákladů řízení 24 153 Kč a dále žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na nákladech řízení 29 699,50 Kč Okresní soud dospěl k závěru, že žalobce dne [datum] utrpěl pracovní úraz – psychické trauma vzniklé v souvislosti s geomechanickým jevem (otřesem v dole). Následně se u žalobce v příčinné souvislosti s touto událostí rozvinula posttraumatická stresová porucha, v jejímž důsledku pozbyl schopnost konat dosavadní práci horníka v dole, proto je výpověď daná žalobci podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce neplatná.

3. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) odvolání a namítal, že žalovaný není ve sporu pasivně věcně legitimován. Výpověď z pracovního poměru dala žalobci [právnická osoba] a. s., nikoli žalovaný, přičemž podle smlouvy o koupi části závodu ze dne [datum] byla předmětem koupě pouze část obchodního závodu vymezená smlouvou, nikoli obchodní závod jako celek. V čl. 2 této smlouvy bylo vymezeno, o jakou část závodu se jedná (zejména majetek, dluhy, závazky, smluvní práva, povinnosti a zaměstnanci, jak jsou tyto složky blíže popsány v seznamech v příloze 1 této smlouvy a jak jsou tyto jednotlivé složky samostatně účtovány v účetním systému prodávajícího v rámci účetního okruhu 19). Žalobce nikdy nebyl evidován v rámci účetního okruhu 19 (tito zaměstnanci jsou uvedeni v příloze 7 citované smlouvy). K přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu z [právnická osoba] na [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ve vztahu k žalobci nedošlo.

4. Napadený rozsudek je podle názoru žalovaného fakticky nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Odůvodnění toliko rekapituluje provedené důkazy a v závěru konstatuje neplatnost výpovědi z pracovního poměru. Nevyplývá z něj, k jakému skutkovému závěru okresní soud dospěl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jak věc posoudil po právní stránce. Další vadu spatřoval v opomenutí důkazního návrhu na provedení důkazu vypracováním znaleckého posudku z oboru bezpečnosti práce v hornictví, o kterém nijak nerozhodl a jeho neprovedení nijak nezdůvodnil. Žalovaný dále namítl, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Ověření tohoto názoru je obtížné s ohledem na faktickou nepřezkoumatelnost rozsudku. Pro učinění skutkového závěru soudu prvního stupně zřejmě vystačil znalecký posudek [titul] [příjmení] z oboru zdravotnictví, aniž by se zabýval ostatními důkazy, které jeho závěry vyvracejí. Nevypořádal se zejména se znaleckým posudkem z oboru geologie, z něhož vyplývá, že žalobce nebyl vystaven výjimečně nebezpečnému jevu, že geomechanický jev neměl katastrofický charakter, že jen za [měsíc] [rok] bylo v dané oblasti evidováno [počet] seismických jevů, které měly nejméně třikrát větší energii než předmětný jev a že předmětný seismický jev nemůže být nebezpečný či život ohrožující. Žalovaný poukázal na to, že žalobce musel od roku [rok] zažít bezpočet podobných seismických jevů, jako byl jev ze dne [datum]. Je stěží uvěřitelné, že by žalobci posttraumatickou stresovou poruchu způsobil zrovna ten slabší seismický jev z bezpočtů seismických jevů, které žalobce musel během svého profesního života zažít. Lze předpokládat, že si žalobce za léta práce v dole na podobné jevy navykl a že si vůči nim vybudoval psychickou odolnost. K naplnění diagnózy posttraumatické stresové poruchy nedošlo, protože jednou z podmínek je událost mimořádně ohrožující nebo katastrofické povahy, která je schopna způsobit silné rozrušení téměř u každého; tuto podmínku seismický jev z [datum] nesplňoval. Dle žalovaného tedy předmětná událost nebyla způsobilá k vyvolání psychických potíží žalobce, tudíž absentuje nezbytná příčinná souvislost. Žalovaný proto navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, případně rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

6. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), doplnil dokazování smlouvou o koupi části závodu ze dne [datum], včetně příloh 1 a 7, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Odvolací soud se předně zabýval žalovaným tvrzenou„ nepřezkoumatelností“ rozsudku soudu prvního. V případě, že rozhodnutí soudu nelze přezkoumat (buď pro nesrozumitelnost, nebo pro nedostatek důvodů anebo z obou těchto příčin), nemůže vůči němu účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody, pro něž s rozhodnutím nesouhlasí a vymezit tak rozsah přezkumu, a ani přezkoumávající soud proto nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Pro závěr, zda je rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné, současně není určující názor přezkoumávajícího soudu; zákon v tomto směru vychází z premisy, že odvolací soud (stejně jako každý jiný vyšší soud) je způsobilý rozpoznat (podle obsahu spisu), zda bylo ve věci rozhodnuto správně, i kdyby rozhodnutí nebylo vůbec zdůvodněno. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu je tedy předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u přezkumného soudu; není-li takový předpoklad splněn, nemůže již z tohoto důvodu soudní rozhodnutí obstát. Na druhé straně, nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí soudu, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo soudem rozhodnuto. Judikatura soudů v tomto směru již dospěla k závěru, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky přezkumného soudu na náležitosti odůvodnění soudního rozhodnutí, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v opravném prostředku proti tomuto rozhodnutí důvody pro podání opravného prostředku. I když rozhodnutí soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu opravného prostředku - na újmu uplatnění práv toho, kdo se přezkumu domáhá (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

8. V projednávané věci je z obsahu odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně nepochybné, že žalovaný jako odvolatel nepochybně věděl, jak soud prvního stupně rozhodl a proč vyhověl žalobě o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum]. Konkrétně z bodu 24 odůvodnění napadeného rozsudku je totiž zřejmé, které skutečnosti měl okresní soud prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, tedy jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak následně věc posoudil po právní stránce. Okresní soud vyšel konkrétně zejména ze závěrů znaleckého posudku znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, podle kterého žalobce dne [datum] utrpěl pracovní úraz – psychické trauma vzniklé v souvislosti s geomechanickým jevem (otřesem v dole), následně se u žalobce v příčinné souvislosti s touto událostí rozvinula posttraumatická stresová porucha, v jejímž důsledku pozbyl dlouhodobě způsobilost konat dosavadní práci horníka v dole. Jelikož žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce pro následky pracovního úrazu, nikoli pro tzv. obecné onemocnění, okresní soud určil, že výpověď daná žalobci podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce je z tohoto důvodu neplatná. Okresní soud se vypořádal se znaleckým posudkem z oboru geologie vypracovaného Ústavem struktury a mechaniky hornin AV ČR, podle něhož předmětný geomechanický jev nebyl výjimečně nebezpečný a neměl katastrofický charakter, a to tak, že tato skutečnost není z psychiatrického a psychologického hlediska podstatná, neboť žalobce nemohl vědět nakolik je událost objektivně nebezpečná a subjektivně ji jako ohrožující vnímal. Žalovaný s tímto názorem nesouhlasil a v odvolání s ním obšírně polemizoval. Protože případné nedostatky odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně nebyly (nemohly být) na újmu práv odvolatele, není možné úspěšně dovozovat, že by v napadeném rozhodnutí nebyl obsažen dostatek důvodů a že by proto mělo být bez dalšího podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušeno. Důvodná je sice námitka žalovaného, že soud prvního stupně v rozporu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. neodůvodnil, proč neprovedl žalovaným navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru bezpečnosti práce v hornictví, nicméně toto pochybení nemohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, protože podle názoru odvolacího soudu je tento důkaz nadbytečný (viz níže).

9. Dále se odvolací soud zabýval námitkou nedostatku věcné pasivní legitimace žalovaného, kterou neshledal důvodnou.

10. Podle § 2175 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2021 (dále jen„ o. z.“), koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží. O koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu.

11. Podle § 2175 odst. 2 o. z. koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele.

12. Podle § 2183 o. z. ustanovení tohoto pododdílu se obdobně použijí i na jiné převody vlastnického práva k závodu a na prodej nebo jiný převod části závodu tvořící samostatnou organizační složku 13. Podle § 338 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 6. 2021 (dále jen„ zákoník práce“), k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.

14. Podle § 338 odst. 2 zákoníku práce dochází-li k převodu činnosti zaměstnavatele nebo části činnosti zaměstnavatele nebo k převodu úkolů zaměstnavatele anebo jejich části k jinému zaměstnavateli, přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele; práva a povinnosti z kolektivní smlouvy přecházejí na přejímajícího zaměstnavatele na dobu účinnosti kolektivní smlouvy, nejdéle však do konce následujícího kalendářního roku.

15. Podle § 338 odst. 4 zákoníku práce práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele vůči zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztahy do dne převodu zanikly, zůstávají nedotčeny, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

16. Vzhledem k tomu, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z dosavadního zaměstnavatele na jiného zaměstnavatele může dojít jen na základě právního předpisu, je vyloučeno, aby nastal jen na základě smluvního ujednání (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 1999 sp. zn. 21 Cdo 253/99, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, č. 9, roč. 1999, s. 300, nebo rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 1994 sp. zn. 6 Cdo 82/94, uveřejněný pod č. 38 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995). Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů v důsledku smlouvy mezi zaměstnavateli je možný - jak vyplývá z výše uvedeného - jen tehdy, jestliže právní předpisy s uzavřením smlouvy určitého typu takový následek - vyplývající ze zákona, nikoliv ze smlouvy samotné - spojují. Jedním z takových případů je uzavření smlouvy o koupi závodu (části závodu), neboť koupě závodu (části závodu) se považuje za převod činnosti zaměstnavatele (srov. § 2175 odst. 2 a § 2183 o. z.) Smlouva o koupi části závodu uzavřená dne [datum] mezi [právnická osoba], a.s. jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, proto představuje právní skutečnost, která je způsobilá mít za následek přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů ze [právnická osoba], a.s. jako dosavadního zaměstnavatele na žalovaného jako přejímajícího zaměstnavatele.

17. Citované ustanovení § 2175 odst. 2 o. z. stanoví, že koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele. Důvodová zpráva k § 2175 o. z. výslovně odkazuje na § 338 zákoníku práce. K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů tedy dojde podle § 338 odst. 4 zákoníku práce pouze u pracovněprávních vztahů existujících ke dni uzavření, resp. ke dni účinnosti smlouvy o koupi závodu (části závodu). Jinak řečeno, na přejímajícího zaměstnavatele přecházejí, nestanoví-li zákon jinak, práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele jen vůči těm zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztah dosud (do dne převodu) nezanikl. Za dosud nezaniklý pracovněprávní vztah se přitom podle ustálené judikatury soudů považuje nejen pracovněprávní vztah nepochybně trvající, ale i takový, ve vztahu k němuž bylo v době přechodu sporné (pochybné), zda byl platně rozvázán, popř. zda skončil nebo zda bude dále pokračovat. Je-li totiž otázka platnosti rozvázání nebo otázka skončení či dalšího pokračování pracovního poměru v době přechodu práv a povinností z dosavadního na přejímajícího zaměstnavatele sporná (pochybná), není tu a ani nemůže být jistota, zda pracovní poměr skutečně skončil nebo zda bude dále (u přejímajícího zaměstnavatele) pokračovat; v okamžiku rozhodném pro přechod práv a povinností z pracovněprávního vztahu tedy nelze považovat za zaniklý pracovněprávní vztah u takového zaměstnance, u něhož uvedené otázky do té doby nebyly (konečným způsobem) vyřešeny. O sporný pracovněprávní vztah jde z tohoto pohledu také tehdy, byla-li platnost rozvázání pracovního poměru zpochybněna (podáním žaloby podle ustanovení § 72 zákoníku práce) ještě před účinností přechodu (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1495/96, který byl uveřejněn pod č. 82 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).

18. Žalobce podal žalobu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru proti [právnická osoba] a. s., [IČO], přičemž v průběhu řízení byla dne [datum] mezi touto společností a žalovaným (státním podnikem [právnická osoba]) uzavřena smlouva o koupi části závodu, jejímž předmětem byla část obchodního závodu prodávajícího tvořená organizovaným souborem jmění, které prodávající vytvořil a která z vůle prodávajícího slouží k jeho činnosti při provozování a obsluze dolů [anonymizováno] a [ulice] a k dalším činnostem realizovaným v oblasti dobývajících prostorů [obec] u [obec], [obec] – [část obce] I, [obec] – [část obce] II a [anonymizováno], to vše však s výjimkou činností v rámci„ Aktivní těžby“ (viz čl. 1 smlouvy), nebo vzhledem ke své povaze má k tomuto účelu sloužit, a která je tvořena zejména majetkem (včetně věcí a pohledávek), dluhy, závazky, smluvními právy a povinnostmi a zaměstnanci, jak jsou tyto složky blíže popsány v seznamech v příloze 1 této smlouvy a jak jsou tyto jednotlivé složky samostatně účtovány v účetním systému prodávajícího v rámci účetního okruhu 19.

19. Jelikož žalobce pracoval před rozvázáním pracovního poměru na dole [název] a dosud není najisto postaveno, zda tento pracovní poměr před [datum] (tj. přede dnem účinnosti smlouvy o koupi části závodu) zanikl či nikoli, je zřejmé, že žalobce byl součástí té části závodu, která byla převedena k [datum] na státní podnik [název]. Žalobce sice skutečně není uveden v příloze 7 smlouvy o koupi části závodu, ve které byli vyjmenováni zaměstnanci části závodu, jejichž práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů měly přejít na žalovaného, tato skutečnost však nemá na přechod práv a povinností z pracovního poměru žalobce ze [právnická osoba], a.s. jako dosavadního zaměstnavatele na žalovaného jako přejímajícího zaměstnavatele žádný vliv, neboť je nepochybné, že účelem přílohy 7 předmětné smlouvy nebylo vyloučit, resp. odchýlit se od ustanovení § 338 odst. 4 zákoníku práce. Obchodní závod je zákonem (ust. § 502 o. z.) definován jako organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. Částí závodu je třeba rozumět samostatnou organizační složku závodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019 sp. zn. 27 Cdo 2645/2018); pro její vymezení je v tomto smyslu podstatné, že představuje určitý soubor věcí, práv a jiných majetkových hodnot, které slouží k plnění úkolů (části) obchodního závodu; součástí tohoto souboru je i osobní prvek (zaměstnanci v něm působící). Pro část závodu je tak charakteristické spojení hmotných a osobních složek činnosti. Dochází-li k převedení části závodu, pak takovéto opatření se nemůže dotýkat jen jejích hmotných složek, ale také osobního prvku (tj. zaměstnanců v ní působících.) V zájmu zachování této jednoty hmotných, osobních i nehmotných složek podnikání, jež jsou ve svém souhrnu předpokladem ekonomické funkčnosti závodu (části závodu), právní předpis stanoví, že práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům závodu (jeho části) přecházejí z prodávajícího na kupujícího. Pokud žalobce pracoval v převáděné části závodu, byl součástí její osobní složky, a proto na žalovaného jako kupujícího přešla práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu žalobce, i když žalobce (jehož pracovněprávní vztah byl ke dni účinnosti smlouvy o prodeji části závodu sporný) není výslovně uveden v seznamu převáděných zaměstnanců (příloha 7 smlouvy o koupi části závodu).

20. Pokud jde o věc samu, z hlediska skutkového stavu soud prvního stupně zjistil, že žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] pracoval u [právnická osoba] a. s. jako horník. Dne [datum] došlo na důlním závodě 1 – [anonymizována dvě slova], v porubu [anonymizováno], ke geomechanickému jevu (otřesu). Žalobce při tomto jevu utrpěl akutní stresovou poruchu, v jejímž důsledku musela být povolána Hornická báňská záchranná služba a žalobce byl ošetřen. Posléze byl žalobce (pro nezlepšení zdravotního stavu) hospitalizován na psychiatrickém oddělení nemocnice v [obec], kde mu byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha, žalobce byl v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] Lékařským posudkem ze dne [datum] bylo rozhodnuto, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce horník – zámečník vybavování a likvidace pro pracovní úraz ze dne [datum]. Žalovaná podala návrh na přezkoumání tohoto posudku, na jehož základě byl dne [datum] vydán nový lékařský posudek, v němž jako příčina pozbytí zdravotní způsobilosti žalobce bylo uvedeno obecné onemocnění; návrh na přezkoumání tohoto lékařského posudku podal naopak žalobce. [anonymizována dvě slova] [územní celek] rozhodnutím ze dne [datum] napadený lékařský posudek ze dne [datum] potvrdil, pokud jde o část posudkového závěru o pozbytí dlouhodobé zdravotní způsobilosti k práci. Část posudkového závěru lékařského posudku v rozsahu uvedení hlavních a podstatných důvodů změny zdravotní způsobilosti pro„ jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci z povolání, ohrožení nemocí z povolání nebo pracovního úrazu, nebude-li dalším šetřením prokázána nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání nebo následek pracovního úrazu“, byla zrušena a v tomto rozsahu byla věc vrácena poskytovateli k vydání nového lékařského posudku pro určení, zda je onemocnění žalobce způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Na základě výše uvedeného posudku byla žalobci dána výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce.

21. Okresní soud nechal vypracovat znalecký posudek z oboru geologie Ústavem struktury a mechaniky hornin AV ČR, kterému uložil, aby posoudil, zda žalobce byl při geomechanickém jevu dne [datum] vystaven události výjimečně nebezpečného nebo katastrofického charakteru a požádal znalecký ústav o zhodnocení nebezpečnosti či závažnosti tohoto geomechanického jevu. Znalecký ústav dospěl k závěru, že ke geomechanickému jevu skutečně došlo, tento jev nebyl výjimečně nebezpečný, neměl katastrofický charakter. Ústav připomněl, že v průběhu seismického otřesu nemohou horníci vědět, zda se jedná o slabší otřes (jako tomu bylo v posuzovaném případě) nebo zda jde o silný otřes, který může mít fatální následky. Seismický jev, ke kterému došlo [datum], mohl mít vzhledem ke své energii následky, které jsou popisovány svědky jevu, tj. silný akustický efekt, zvíření prachu a citelný seismický efekt (zhoupnutí).

22. V průběhu řízení byl dále vypracován znalecký posudek znalkyní [titul] [jméno] [příjmení] z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie s přibráním konzultanta z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie. Znaleckým posudkem bylo zjištěno, že u žalobce se při geomechanickém jevu (otřesu v dole) dne [datum] projevila akutní reakce na stres, posléze došlo k rozvoji posttraumatické stresové poruchy. Žalobce není osobou, u níž by byly přítomny tendence k úmyslnému zveličování zdravotních potíží či simulační tendence, před pracovním úrazem žalobce žádné psychické problémy neměl. Argument, že žalobce má dlouhodobé zkušenosti s prací v dole, a že geomechanický jev, ke kterému došlo [datum], nebyl nijak vážný a jeho jediným projevem byl zvuk, není z psychiatrického a psychologického pohledu podstatný. Žalobce se v době otřesu nacházel v dole, nemohl vědět, nakolik je událost objektivně nebezpečná, subjektivně ji jako ohrožující vnímal. Roli sehrála též zkušenost, protože žalobce byl v minulosti účastníkem důlního otřesu s úmrtím jednoho a zraněním druhého spolupracovníka. Žalobce byl pro následky pracovního úrazu od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti, pro psychické potíže se léčí až do současné doby, jakkoli se jeho stav postupně zlepšil. Podle závěrů znaleckého posudku žalobce pozbyl v příčinné souvislosti s geomechanický dějem v porubu [anonymizováno] ze dne [datum] trvale schopnost konat dosavadní práci horníka v dole.

23. Shora uvedená skutková zjištění prvostupňového soudu, která učinil na základě znaleckého dokazování, považuje odvolací soud za správná. Jádro sporu spočívá v posouzení, zda příčinou dlouhodobé nezpůsobilosti žalobce konat dosavadní práci horníka, a to konkrétně psychických potíží, byly následky geomechanického jevu ze dne [datum] (který je třeba hodnotit jako pracovní úraz ve smyslu § 271k odst. 1 zákoníku práce, neboť se jednalo o krátkodobé, náhlé a násilné působení zevních vlivů při plnění pracovních úkolů, ke kterému došlo nezávisle na vůli žalobce) nebo následky jiné (obecné) nemoci.

24. Soud prvního stupně správně vyhodnotil, že se v případě předestřené skutkové otázky jedná o otázku odbornou, vyžadující posouzení znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, případně psychologie. Výše popsané znalecké závěry [titul] [jméno] [příjmení] považuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za dostačující a neshledal důvod dokazování dále doplňovat. K hodnocení znaleckého posudku coby jednoho z důkazů odvolací soud dodává, že soud je sice povinen hodnotit také znalecký posudek jako každý jiný důkaz, od jiných důkazů se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad uvedených v § 132 o. s. ř. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel uložené zadání, zda jsou závěry posudku náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck, pod pořadovým číslem C 1186). Uvedeným požadavkům písemný znalecký posudek dostál, jeho závěry považuje odvolací soud za dostatečně přesvědčivé a podložené, proto neshledal důvod doplňovat dokazování o nový (revizní) posudek. Takový postup totiž přichází do úvahy teprve tehdy, pokud by byl obsah posudku relevantně zpochybněn, což se nestalo. Psychiatrický znalecký posudek není v rozporu se znaleckým posudkem z oboru geologie, neboť znalkyně [titul] [příjmení] logickým způsobem zdůvodnila, proč skutečnost, že předmětný geomechanický jev nebyl výjimečně nebezpečný a že neměl katastrofický charakter, není z psychiatrického a psychologického hlediska podstatná. Jinak řečeno, pro posouzení věci není podstatné, jaká byla intenzita geomechanického jevu ze dne [datum]. Ze stejného důvodu považuje odvolací soud za nadbytečné doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru bezpečnosti práce v hornictví. Žalovaný netvrdil nic, co by bylo způsobilé zpochybnit relevantně odborné závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ani nepředložil jiné odborné vyjádření (posudek), které by závěry znalkyně [titul] [příjmení] vyvracelo. Jeho námitky byly založeny na subjektivních představách a názorech, které nemohou být bez dalšího důvodem pro další doplňování důkazů.

25. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] - podle právních předpisů účinných v té době, zejména tedy podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 6. 2019 (dále jen„ zákoník práce“), a subsidiárně podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen„ o. z.“).

26. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost (srov. § 52 písm. e) zákoníku práce). Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru také tehdy, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění z povolání nebo ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice (srov. § 52 písm. d) zákoníku práce).

27. Podkladem pro spornou výpověď z pracovního poměru byl lékařský posudek ze dne [datum], v němž bylo stanoveno, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilosti k práci horníka u žalované, a to pro„ jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci z povolání, ohrožení nemocí z povolání nebo pracovního úrazu, nebude-li dalším šetřením prokázána nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání nebo následek pracovního úrazu“.

28. Okresní soud tento lékařský posudek správně„ nechal v řízení přezkoumat“ znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, neboť se řídil názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2021 sp. zn. 21 Cdo 1096/2021, podle něhož ohledně přezkoumávání lékařských posudků zůstávají i pro právní stav po dni [datum] v platnosti závěry Nejvyššího soudu učiněné v rozsudku ze dne 29. 1. 2016 sp. zn. 21 Cdo 1804/2015.

29. V tomto rozsudku Nejvyšší soud uvedl, že ode dne 1. 4. 2012, kdy nabyl účinnosti zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nestanoví (a neprokazují) autoritativně (závazným a zásadně konečným způsobem), že by posuzovaný zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost, neboť poskytují zaměstnanci, zaměstnavateli i soudům (správním úřadům a jiným orgánům) pouze nezávazné„ dobrozdání“ o zdravotním stavu zaměstnance z hlediska jeho zdravotní způsobilosti k práci, z něhož soud při svém rozhodování nemůže vycházet ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. Při zkoumání, zda byl naplněn výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, může soud v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí vycházet (jen) z lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb (z rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává) pouze tehdy, má-li všechny stanovené náležitosti a jestliže za řízení nevznikly žádné pochybnosti o jejich správnosti. V případě, že lékařský posudek (rozhodnutí příslušného orgánu, který lékařský posudek přezkoumává) nebude obsahovat všechny náležitosti nebo bude neurčitý či nesrozumitelný anebo že z postojů zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo z jiných důvodů se objeví potřeba (znovu a náležitě) objasnit zaměstnancův zdravotní stav a příčiny jeho poškození, je třeba v příslušném soudním řízení otázku, zda zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě zdravotní způsobilost, vyřešit (postavit najisto) dokazováním, provedeným zejména prostřednictvím znaleckých posudků. Výpověď zaměstnavatele z pracovního poměru daná zaměstnanci podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce není neplatným pracovněprávním úkonem jen proto, že zaměstnavatel přistoupil k výpovědi pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost zaměstnance, aniž by měl rozvázání pracovního poměru podložené (řádným a účinným) lékařským posudkem, popřípadě rozhodnutím správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává. Uplatní-li zaměstnanec žalobou u soudu neplatnost takového rozvázání pracovního poměru (§ 72 zákoníku práce), soud může shledat výpověď neplatnou, jen jestliže zaměstnavatel dokazováním (zejména znaleckými posudky) neprokáže, že zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost pro tzv. obecné onemocnění.

30. Jelikož žalobce tvrdil, že příčinou jeho dlouhodobé nezpůsobilosti k výkonu práce horníka jsou následky pracovního úrazu, nikoli tzv. obecné onemocnění, okresní soud k posouzení otázky příčin dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti k výkonu dosavadní práce důvodně provedl znalecké dokazování. Závěr znalkyně [titul] [příjmení], který se stal podkladem pro rozhodnutí okresního soudu, je jednoznačný – znalkyně dospěla k závěru, že příčinou dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti žalobce k výkonu dosavadní práce jsou výhradně následky pracovního úrazu ze dne [datum], které se u žalobce projevily v podobě psychické poruchy (psychických potíží), jejíž projevy jsou ve znaleckém posudku detailně popsány. Není rozhodné, zda je diagnóza, ke které znalkyně dospěla, (tj. posttraumatická stresová porucha) přesná či nikoli; u žalobce může také jít o poruchu přizpůsobení (jak byla v průběhu léčení žalobce (přechodně) označena ošetřujícím psychiatrem) Z posudkového hlediska však není rozhodující diagnóza, ale popsaný funkční deficit nebo dopad, přičemž u žalobce je tento dopad (podrobně popsaný ve znaleckém posudku i ve všech přiložených lékařských zprávách) významný. Skutečnost, že psychické potíže žalobce jsou následkem pracovního úrazu ze dne [datum], nebyla ničím objektivně zpochybněna; v řízení nevyšlo najevo, že by žalobce kdykoli v minulosti trpěl psychickými problémy jakéhokoliv druhu.

31. Lze uzavřít, že v projednávané věci nebyl dán uplatněný výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce. Předmětná výpověď z pracovního poměru je tedy neplatným právním jednáním (§ 580 o. z.), neboť nenaplnění uvedeného předpokladu rozvázání pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. e) zákoníku práce je v rozporu se základní zásadou pracovněprávních vztahů uvedenou v § 1a odst. 1 písm. a) zákoníku práce, přičemž žalobce se neplatnosti právního jednání z tohoto důvodu dovolával.

32. Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek soudu I. stupně, jímž bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dne [datum] podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce je neplatná, je věcně správný, proto byl odvolacím soudem, včetně výroků o náhradě nákladů řízení, podle ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.

33. Jelikož měl žalobce v odvolacím řízení úspěch, zavázal odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. žalovaného k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci. Tyto náklady sestávají z odměny za dva úkony právní služby á 2 500 Kč podle ust. § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 2x 300 Kč jako režijní náhrady podle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.