16 CO 277/2021 - 348

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem letiště [obec], [PSČ] [obec] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 15 758,90 USD s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 5. 10. 2021, č. j. 26 C 200/2018-294, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, pokud jím byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 12 702,39 USD spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 702,39 USD za dobu od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,22 USD, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, pokud jím byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 758,90 USD za dobu od [datum] do [datum], mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, pokud jím byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 3 056,51 USD spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 854,09 USD za dobu od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 202,42 USD za dobu od [datum] do zaplacení, a v odstavci II. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 758,90 USD s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] pracovní smlouvu, na jejímž základě pro ni pracoval jako pilot, a že dne [datum] uzavřela s žalovaným dohodu o zvýšení kvalifikace (dále též„ kvalifikační dohoda“), ve které se zavázala umožnit žalovanému zvýšení kvalifikace absolvováním„ typového výcviku na letoun [anonymizována tři slova]“ (dále též„ výcvik“) a uhradit„ studijní náklady“ ve výši 24 000 USD a ve které se žalovaný zavázal setrvat u žalobkyně v pracovním poměru po dobu tří let po„ úspěšném ukončení studia“ a pro případ, že tento svůj závazek nesplní, zavázal se žalobkyni nahradit uvedené náklady; pokud by žalovaný nesplnil svůj závazek setrvat u žalobkyně jako zaměstnavatele po sjednanou dobu jen z části, měla se jeho povinnost k náhradě„ studijních nákladů“ poměrně snížit. Žalovaný svůj závazek setrvat u žalobkyně v pracovním poměru po dobu tří let nedodržel, neboť po úspěšném ukončení výcviku dal dne [datum] výpověď z pracovního poměru, na základě níž pracovní poměr účastníků skončil dne [datum]. Žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného, aby jí uhradil poměrnou část vynaložených nákladů, k úhradě dlužné částky však dosud nedošlo.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, přičemž namítal neplatnost pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum], neboť v ní nebyl uveden den nástupu do práce, což je jedna z podstatných náležitostí pracovní smlouvy. Dále namítal, že před absolvováním výcviku sice podepsal písemné vyhotovení dohody o zvýšení kvalifikace, nicméně dosud mu nebylo do sféry jeho dispozice doručeno písemné vyhotovení dohody podepsané jednatelem žalobkyně. Kvalifikační dohoda v písemné formě tedy nebyla (nemohla být) uzavřena a v jiné formě zákon dohodu uzavřít neumožňuje. Nadto dohoda o zvýšení kvalifikace neobsahuje všechny podstatné náležitosti, a to zejména druhy nákladů, které v souvislosti se zvýšením kvalifikace zaměstnavatel uhradí. Jeho případná povinnost k úhradě poměrné části nákladů na zvýšení kvalifikace bez ohledu na výše uvedené nemohla vzniknout rovněž z toho důvodu, že žalobkyně v posledních 12 měsících po dobu nejméně 6 měsíců nevyužívala jeho zvýšenou kvalifikaci. Žalobkyně neprokázala, že skutečně při zvyšování kvalifikace žalovaného vynaložila náklady ve výši 24 000 USD. Současně žalovaný vznesl námitku započtení své pohledávky vůči žalobkyni ve výši 63 873,80 Kč z důvodu nevyplacené mzdy a náhrady mzdy za dovolenou.

3. Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 8. 1. 2019 č. j. 26 C 200/2018-93 zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 13 390, 723 USD spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, žalobu o zaplacení částky 2 368, 177 USD s příslušenstvím zamítl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 92 238,25 Kč Okresní soud dospěl k závěru, že„ žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení žalované částky, ovšem pouze částečně, neboť bylo na místě zohlednit důvodnou kompenzační námitku žalovaného a o žalobkyní nevyplacené mzdové nároky žalovanému, za dobu jeho pracovního poměru a při jeho skončení, o tuto částku přiznaný nárok ponížit“. Podle názoru okresního soudu mezi žalobkyní a žalovaným existoval pracovněprávní vztah na základě pracovní smlouvy uzavřené dne [datum]. Ačkoli nebyl v pracovní smlouvě uveden den nástupu žalovaného do práce, jako esenciální náležitost pracovní smlouvy, nejedná se o skutečnost, která by činila smlouvu neplatnou. Datum nástupu do práce byl konkretizován ve mzdovém výměru, který byl v den uzavření pracovní smlouvy žalovaným akceptován, a za situace, kdy žalovaný skutečně dne [datum] nastoupil do zaměstnání, nelze než konstatovat, že jeho argumentace o neplatnosti pracovní smlouvy není na místě. Okresní soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] učinila žalovanému písemnou ofertu kvalifikační dohody, a uvedl, že je běžnou praxi, že podpisy kontrahentů nejsou na písemných smlouvách opatřeny ve stejnou dobu. V takovém případě je vůči navrhovateli, jehož podpis na smlouvě absentuje (v tomto případě žalobkyně), přijetí návrhu smlouvy oferentem (v tomto případě žalovaným), účinné až od okamžiku, kdy mu došel návrh na uzavření smlouvy, podepsaný adresátem návrhu. Vzhledem k tomu, že k důkazu byla čtena kvalifikační dohoda, která obsahovala podpisy obou stran této dohody, a za situace, kdy žalobkyně vyslala žalovaného následně na kurz zvýšení kvalifikace od [datum] (3 dny po podpisu dohody) a tento kurz zaplatila a žalovaný se kurzu bez dalšího zúčastnil a úspěšně jej absolvoval, je namístě konstatovat, že bylo vůlí obou smluvních stran se předmětnou dohodou řídit. Zda žalovaný po datu [datum] obdržel stejnopis dohody či nikoli, nemá na její platnost vliv. Bylo pouze na něm, aby v rámci své důslednosti, nebyla-li mu vydána, trval na tom, aby mu jedno vyhotovení bylo - v souladu se zněním dohody - předáno. Okresní soud neshledal důvodnou ani námitku žalovaného, že v kvalifikační dohodě nebyly náklady na zvýšení kvalifikace druhově specifikovány. S námitkou žalovaného, že žalobkyně uhradila náklady v EUR, nikoli v USD, navíc na účet jiné společnosti, než u které byl realizován kurz pilotů, se okresní soud vypořádal tak, že z propagačních materiálů poskytovatele byly zjištěny nabídkové ceny kurzů pro piloty, které se pohybovaly cca do 30 400 USD za výcvik jednoho pilota. Bylo také zjištěno, že žalobkyně dne [datum] uhradila převodem částku 50 000 EUR a že žalovaný tento kurz úspěšně absolvoval. Žalovaný neoznačil žádný důkaz na podporu svého tvrzení, že platba byla provedena na účet jiného subjektu, který„ neměl s kurzem nic společného“. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně v zákonem stanovené době nevyužila zvýšené kvalifikace žalovaného, čímž by nastala právní skutečnost, pro kterou by žalovaný nebyl povinen uhradit žalobkyni žalovanou částku. Byť žalovaný ukončil kurz pilota v [země] v [měsíc] [rok], praktickou zkoušku potřebnou pro pilotáž daného typu letadla absolvoval až [datum]. Sám přitom uvedl, že jeho první let s letadlem, ke kterému se jeho zvýšená kvalifikace vztahovala, byl realizován dne [datum], tj. v době nepřesahující 6 měsíců od skončení kurzu. Žalovaný měl být na základě kvalifikační dohody zaměstnán u žalobkyně po dobu tří let ode dne [datum], kdy ukončil praktickou částí zmiňovaný typový letecký výcvik. Žalovaný svůj závazek nedodržel, neboť pracovní poměr rozvázal výpovědí ke dni [datum]. Při závazku žalovaného setrvat v pracovním poměru k žalobkyni po zvýšení kvalifikace celkem 1 095 dnů, je požadavek žalobkyně na úhradu poměrné části kvalifikačních nákladů rovnajících se alikvotní části za 719 neodpracovaných dnů zcela legitimní. Žalovaná částka 15 758,90 USD činí poměrnou část vynaložených kvalifikačních celkových nákladů 24 000 USD za tuto dobu. V české měně se ke dni zahájení řízení jedná o částku 352 101,10 Kč Okresní soud ovšem shledal částečně důvodnou kompenzační námitku žalovaného, a to„ úhrnem za období [měsíc] až [měsíc] [rok] ve výši 52 912,16 Kč, na kterou vznikl žalovanému nárok“. Částka 52 912,16 Kč činí„ v přepočtu podle kurzovního valutového kurzu“ 2 368, 117 USD.

4. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 5. 2019 č. j. 16 Co 62/2019-134 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl okresnímu soudu, že se předně nezabýval kontraktačním procesem při uzavírání kvalifikační dohody. Postup sjednání smlouvy upravují ustanovení § 1724 až § 1776 občanského zákoníku. Kvalifikační dohoda musí být podle § 234 odst. 4 zákoníku práce sjednána písemně, jinak je podle § 582 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Je na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, že kvalifikační dohoda byla uzavřena v souladu s citovanými ustanoveními v písemné formě, a to s přihlédnutím k námitkám žalovaného. Soud prvního stupně měl v tomto směru žalobkyni poučit. Nadto žalovaný ke svým tvrzením ohledně průběhu kontraktačního procesu navrhoval výslech svědka [titul] [příjmení], který okresní soud bez jakéhokoli odůvodnění neprovedl. Žalobkyně musí dále prokázat, jaké náklady byly v souvislosti se zvýšením kvalifikace žalovaného„ reálně vynaloženy“, což se dosud nestalo, neboť tzv. oznámení o provedení zahraniční platby, které žalobkyně předložila, neprokazuje, že žalobkyně skutečně zaplatila za žalovaného a dalšího pilota [titul] [příjmení] celkem částku 50 000 EUR na účet [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], resp. je třeba věnovat se rozporům týkajícím se ceny výcviku pilotů a její úhrady třetímu subjektu. Teprve následně by případně bylo nezbytné vypořádat se s námitkou započtení mzdových nároků žalovaného.

5. Okresní soud v Opavě poté rozsudkem ze dne 23. 1. 2020 č. j. 26 C 200/2018-185 žalobu zamítl a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 275 390,51 Kč. Vyšel ze zjištění, že žalovaný byl během trvání pracovního poměru vyslán zaměstnavatelem na„ pilotní kurz v [země]“ za účelem zvýšení kvalifikace a k získání oprávnění k pilotování„ letadla [anonymizováno]“ a že žalovaný před odletem na tento kurz podepsal kvalifikační dohodu, jejímž obsahem byl mimo jiné závazek žalobkyně uhradit poplatek za kurs ve výši 24 000 USD, jakož i závazek žalovaného setrvat po úspěšném skončení kursu u žalobkyně v pracovním poměru po dobu tří let, a pro případ dřívějšího rozvázání pracovního poměru ze strany žalovaného zde byla ujednána i jeho povinnost uhradit žalobkyni poměrnou část nákladů, které žalobkyně na kurs vynaložila. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalobkyně předložila dohodu žalovanému k podpisu v době, kdy na ní„ absentoval podpis osoby oprávněné za zaměstnavatele jednat“ (že tedy jako první dohodu podepsal žalovaný, který ji„ vrátil zpět“ žalobkyni), a že žalovaný do odletu na„ pilotní kurz v [země]“ neobdržel stejnopis jím podepsané dohody, na němž by byl připojen podpis žalobkyně. Na základě těchto skutkových zjištění dospěl k závěru, že to byl žalovaný, kdo učinil písemnou nabídku žalobkyni k uzavření kvalifikační dohody, a že kvalifikační dohoda nebyla platně uzavřena, neboť stejnopis dohody s podpisem žalobkyně se v přiměřené době – tedy do odletu žalovaného na pilotní kurs v [země] – nedostal do sféry dispozice žalovaného.

6. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 6. 2020 č. j. 16 Co 70/2020-210 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 24 587 Kč Odvolací soud vycházel z toho, že uzavření smlouvy se v pracovněprávních vztazích řídí – neujednají-li si strany pro uzavření smlouvy jiný postup – ustanovením § 1731 až § 1745 občanského zákoníku a že obecně platí, že nabídka a její přijetí dojde (je doručena) druhé straně, jakmile se dostane do sféry její dispozice, tedy jakmile druhá strana získá možnost seznámit se s jejím obsahem. Uvedl, že smlouva je podle § 1745 občanského zákoníku uzavřena okamžikem, kdy akceptace nabyla účinnosti, tj. okamžikem, kdy včasné přijetí nabídky (popřípadě její pozdní přijetí s účinky včasného přijetí) došlo navrhovateli (oferentovi). Odvolací soud nesouhlasil s názorem žalobkyně, že k účinnosti přijetí nabídky došlo již okamžikem podepsání kvalifikační dohody druhým účastníkem. Dovodil, že„ písemná nabídka žalovaného byla učiněna vůči nepřítomnému jednateli žalobkyně“, že k uzavření kvalifikační dohody mohlo dojít až okamžikem,„ kdy se kvalifikační dohoda opatřena podpisem jednatele žalobkyně dostala do sféry dispozice žalovaného“, což se„ podle výsledků provedeného dokazování“ nikdy nestalo, a že proto mezi účastníky nebyla kvalifikační dohoda uzavřena v písemné formě. Dospěl proto k závěru, že žalovanému nevznikla povinnost uhradit žalobkyni poměrnou část nákladů vynaložených na zvýšení kvalifikace. K námitce žalobkyně, že kvalifikační dohoda obsahuje ujednání, že„ platnost a účinnost této smlouvy nastává ke dni podpisu smlouvy oběma stranami“, že„ je vyhotovena ve dvou stejnopisech“ a že„ po jejím podpisu si každá ze stran ponechá po jednom stejnopisu“, což podle žalobkyně znamená, že k uzavření kvalifikační dohody došlo okamžikem jejího podepsání druhým účastníkem, odvolací soud uvedl, že obsah„ závěrečných ujednání“ kvalifikační dohody není podstatný, protože z nich„ není zřejmé“, kdo dohodu podepsal jako první a„ zda a kdy se vyhotovení dohody podepsané jednatelem žalobkyně dostalo do sféry dispozice žalovaného“.

7. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 19. 5. 2021 č. j. 21 Cdo 3382/2020-238 rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 1. 2020 č. j. 26 C 200/2018-185 zrušil a věc se vrátil Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu řízení. Dovolací soud konstatoval, že judikatura soudů ve vztahu k předchozí právní úpravě obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), dovodila, že ustanovení § 43c odst. 2 obč. zák. (podle jehož první věty včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli) ve spojení s ustanovením § 45 odst. 1 obč. zák. (podle něhož projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde) nemají kogentní povahu a nezakazují účastníkům, aby si upravili okamžik uzavření smlouvy jinak. Účinnost přijetí návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu ustanovení § 44 odst. 1 obč. zák. (podle něhož smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti; mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu) tedy může být dohodou účastníků určena k jinému okamžiku než k okamžiku, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli smlouvy (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013 sp. zn. 31 Cdo 1571/2010, který byl uveřejněn pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, nebo v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 2747/2012 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2015 sp. zn. 21 Cdo 2491/2014). Uvedené závěry vycházejí z úvahy, že podmínkou vzniku (uzavření) smlouvy mezi nepřítomnými osobami není skutečnost, že oblátem akceptovaný návrh došel zpět oferentovi, bylo-li mezi stranami ujednáno, že akceptace návrhu smlouvy nabývá účinnosti k jinému okamžiku. I v takové situaci totiž jsou naplněny všechny podmínky vzniku smlouvy – tj. návrh smlouvy, jeho přijetí a rovněž konsens účastníků ohledně obsahu smlouvy. Je-li hlavním účelem ustanovení § 43c odst. 1 a 2 a § 45 odst. 1 obč. zák. ochrana oferenta před nejistotou, zda a kdy oblát ofertu přijal, pak tento účel nemůže bránit tomu, aby oferent výslovně vyjádřil svou vůli být vázán akceptovaným návrhem i za jiných – předem sjednaných – podmínek; jinak řečeno, aby si účastníci dohodou určili okamžik vzniku smlouvy jinak, než k okamžiku dojití akceptovaného návrhu oferentovi. Opačný závěr, podle něhož je vznik smlouvy mezi nepřítomnými účastníky možný pouze k okamžiku, kdy akceptovaný návrh dojde oferentovi, by vedl k absurdnímu závěru, podle něhož je oferent chráněn kogentností ustanovení § 43c odst. 2 obč. zák. ve spojení s § 45 odst. 1 obč. zák. i proti své, výslovně vyjádřené, odlišné vůli. Takový závěr však Nejvyšší soud považoval za ryze formalistický, bezdůvodně zasahující do autonomie vůle dotčených účastníků a odporující zásadě potius valeat actus quam pereat (srov. odůvodnění již zmíněného rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013 sp. zn. 31 Cdo 1571/2010).

8. Na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013 sp. zn. 31 Cdo 1571/2010 navázal též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2017 sp. zn. 29 ICdo 28/2016 (uveřejněný pod č. 107 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2018), v jehož odůvodnění dovolací soud zdůraznil, že účastníci budoucí smlouvy uzavírané tzv. distančním způsobem se mohou též dohodnout, že projev 21 Cdo 3382/2020 vůle obláta (přijetí návrhu smlouvy) působí vůči oferentovi za jiných podmínek než od okamžiku, kdy mu tento projev dojde, neboť výslovnému projevu vůle oferenta být vázán návrhem za jiných (předem dohodnutých) podmínek povaha ustanovení § 45 odst. 1 obč. zák. nebrání; na tomto závěru ničeho nemění ani skutečnost, že uzavíraná smlouva má obligatorně písemnou formu, neboť povinnost obláta doručit písemné prohlášení o přijetí návrhu smlouvy nebo písemně akceptovaný návrh smlouvy zpět oferentovi zákon nevymezuje. Dovolací soud uzavřel, že dohodnou-li se na tom smluvní strany, může být přijetí písemného návrhu smlouvy účinné i mezi nepřítomnými k okamžiku, kdy oblát návrh na uzavření smlouvy, jemu doručený, podepíše. Za takovou dohodu smluvních stran považoval dovolací soud i ujednání, podle kterého nastává platnost a účinnost smlouvy„ jejím podepsáním kupujícím a alespoň jedním z prodávajících s účinky pro něj, přičemž účinky pro druhého prodávajícího nastávají připojením jeho podpisu“.

9. Uvedené závěry judikatury k účinnosti přijetí návrhu na uzavření smlouvy podle předchozího občanského zákoníku lze vztáhnout i na uzavírání smluv podle obdobné právní úpravy obsažené v současném občanském zákoníku, o jejíž dispozitivní povaze nemůže být pochyb (srov. § 1 odst. 2 o. z.) Nejvyšší soud již před účinností této právní úpravy vyjádřil názor, že o závěr o dispozitivní povaze ustanovení § 43c odst. 2 a § 45 odst. 1 obč. zák. se opírá též platná úprava uzavírání smluv obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (srov. odůvodnění rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013 sp. zn. 31 Cdo 1571/2010). Ke stejnému závěru dochází i odborná literatura (srov. např. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 132-136). Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že účinnost přijetí návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu ustanovení § 1745 o. z. může být dohodou stran pracovněprávního vztahu určena k jinému okamžiku než k okamžiku, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli smlouvy. Takovým jiným okamžikem může být i okamžik podpisu písemného návrhu smlouvy (podepsaného navrhovatelem) stranou, které je návrh určen. To platí i v případě návrhu smlouvy, pro kterou zákoník práce vyžaduje písemnou formu. K odlišnému ujednání stran o určení okamžiku účinnosti přijetí návrhu na uzavření smlouvy může dojít nejen před předložením nabídky navrhovatelem oblátovi; návrh takového ujednání může být obsažen i v samotné nabídce. Je-li navrhovatel tím, kdo tvoří obsah nabídky (kdo navrhuje znění smlouvy), není důvod mu bránit v tom, aby součástí nabídky učinil i návrh, za jakých podmínek (k jakému okamžiku) chce být smlouvou vázán. Je-li taková nabídka oblátem včas akceptována, řídí se určení okamžiku účinnosti jejího přijetí sjednaným způsobem.

10. V projednávané věci žalobkyně připravila text„ dohody o zvýšení kvalifikace“, který obsahoval i ujednání, že„ platnost a účinnost této smlouvy nastává ke dni podpisu smlouvy oběma stranami“, a který předložila (bez svého podpisu) žalovanému. Jestliže žalovaný tento text bez dalšího podepsal a doručil žalobkyni (jakožto jím podepsaný návrh smlouvy), která jej následně také podepsala, pak – za předpokladu, že žalobkyně připojila svůj podpis k návrhu„ dohody o zvýšení kvalifikace“ v době přiměřené povaze této dohody – by nebylo možné než uzavřít, že se žalovaný a žalobkyně dohodli na tom, že návrh na uzavření kvalifikační dohody (podepsaný jednou smluvní stranou, v projednávané věci žalovaným jako zaměstnancem) je účinně přijat druhou smluvní stranou (v projednávané věci žalobkyní jako zaměstnavatelem) k okamžiku, kdy oblát (žalobkyně) návrh dohody podepíše, aniž by bylo nezbytné, aby akceptaci (vyjádření souhlasu s návrhem) doručil navrhovateli (žalovanému). Z uvedeného plyne, že závěr odvolacího soudu, že mezi účastníky nebyla uzavřena písemná kvalifikační dohoda, neboť k jejímu uzavření mohlo dojít až okamžikem, kdy se kvalifikační dohoda podepsaná jednatelem žalobkyně dostala do sféry dispozice žalovaného, což se nikdy nestalo, není správný. Správný proto nemůže být ani jeho rozsudek, který je na tomto závěru založen. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soud zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Opavě) k dalšímu řízení.

11. Okresní soud poté napadeným rozsudkem zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 15 758,90 USD spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 392 197,32 Kč. Dle okresního soudu nemůže být s ohledem na závazný právní názor Nejvyššího soudu vyslovený ve shora citovaném rozsudku pochyb o tom, že mezi účastníky byla uzavřena písemná kvalifikační dohoda, jejímž obsahem byl mimo jiné závazek žalobkyně uhradit poplatek za kurs ve výši 24 000 USD, jakož i závazek žalovaného setrvat po úspěšném skončení kursu u žalobkyně v pracovním poměru po dobu tří let, a pro případ dřívějšího rozvázání pracovního poměru ze strany žalovaného byla ujednána i jeho povinnost uhradit žalobkyni poměrnou část nákladů, které žalobkyně na kurs vynaložila. Okresní soud zjistil, že„ pilotní kurz v [země] byl kurzem úplatným. Tato skutečnost vyplývala jak z nabídkových letáků společnosti [právnická osoba], tak z výpisu z bankovního účtu žalobkyně, ze kterého byla zjištěna platba 50 000 EUR na bankovní účet spol. [anonymizována čtyři slova] Bankovní operace proběhla dne [datum]. [titul] [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi objasnil platbu 50 tis. EUR na účet [anonymizováno] letecké společnosti. Uvedl, že jako zaměstnanec žalobkyně byl pověřen k jednání s touto společností ohledně kurzu, který tato společnost jako provozovatel letadla, k jehož pilotáži oba piloti kurz potřebovali, v [země] zprostředkovávala. ‚Přes něj‘ prošla veškerá korespondence týkající se tohoto kurzu a věděl proto, že jeho cena byla předem daná a měla být v rozmezí 24 – 30 tis. USD. Převod částky 50 tis. EUR pak potvrdil i jednatel žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], s tím, že kurz obou pilotů byl uhrazen rakouské společnosti v EUR, protože v té době tyto společnosti v uvedené měně obchodovaly. Jak dále uvedl, úhradu kurzu obou pilotů provedla ve prospěch pořadatele kurzu v [země] [anonymizováno] společnost, což bylo pro žalobkyni výhodnější. Žádné další vyúčtování kurzu neproběhlo a veškeré další náklady obou zaměstnanců v zahraničí např. na cestovné, na ubytování a na stravu byly hrazeny mimo tuto platbu“. Uvedenými důkazy tak bylo podle názoru okresního soudu prokázáno tvrzení žalobkyně, že náklady za kurz jednoho pilota v [země], které zaplatila, činily částku nejméně 24 tis. USD. Jelikož žalovaný svůj závazek setrvat u žalobkyně v pracovním poměru po dobu tří let ode dne ukončení kursu [datum] nedodržel, neboť rozvázal pracovní poměr ke dni [datum] výpovědí, je požadavek žalobkyně na úhradu poměrné části nákladů na zvýšení kvalifikace žalovaného ve výši 15 758,90 USD důvodný. Námitkou započtení pohledávky žalovaného vůči žalobkyni z důvodu nevyplacené mzdy a náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou ve výši 68 973,80 Kč se okresní soud nezabýval s odůvodněním, že se jedná ve smyslu § 1987 o. z. o pohledávku neurčitou a nejistou, jejíž„ zjištění“ by nepřiměřeně prodlužovalo řízení o pohledávce žalobkyně uplatněné žalobou, o které bylo naopak s ohledem na názor Nejvyššího soudu možné rozhodnout u jediného jednání. Okresní soud v této souvislosti přihlédl k tomu, že v mezidobí žalovaný uplatnil své mzdové nároky vůči žalobkyni ve výši 48 032 Kč žalobou u Okresního soudu v Novém Jičíně. Ve věci již proběhlo první jednání, ovšem řízení není dosud skončeno. Jelikož žalobkyně aktivně brojí proti kompenzační námitce a popírá existenci žalovaným tvrzené pohledávky, muselo by být v obou řízeních prováděno„ téměř shodné a zřejmě rozsáhlé“ dokazování k objasnění existence a výše pohledávky.

12. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný, který namítal, že si je sice vědom závaznosti právního názoru dovolacího soudu, ovšem soud prvního stupně si měl vyhodnotit, kterých skutkových okolností se právní závěr týká a podle toho jej dále aplikovat. Při posouzení nastolené právní otázky vycházel dovolací soud ze skutkového základu, který neodpovídá dosavadnímu průběhu řízení a provedenému dokazování. Žalobkyně netvrdila, že by se účastníci ujednáním v kvalifikační dohodě, že„ platnost a účinnost této smlouvy nastává ke dni podpisu smlouvy oběma stranami“, zamýšleli odchýlit od obecných pravidel kontraktace. Žalovaný tuto skutečnost výslovně rozporoval, přičemž soud prvního stupně se s touto námitkou vůbec nevypořádal. Zmiňované ujednání obsahuje drtivá většina smluv a jeho smyslem není odchylovat se od úpravy kontraktace v občanském zákoníku, nýbrž pouze deklarovat, že až podpisem smlouvy smluvními stranami (nikoli dříve) je možné považovat smlouvu za uzavřenou. Nadto dovolací soud shora uvedený právní závěr vázal na splnění předpokladu, že žalobkyně připojila svůj podpis k návrhu dohody o zvýšení kvalifikace v době přiměřené povaze této smlouvy. Soud prvního stupně se však nezabýval tím, kdy žalobkyně návrh dohody o zvýšení kvalifikace podepsala a zda se tak stalo v době přiměřené povaze této smlouvy. Podle názoru žalovaného dovolací soud posuzoval právní otázku, kterou se neměl zabývat, protože ji žalobkyně v dovolání takto neformulovala.

13. Další okruh odvolacích námitek se týkal prokázání reálně vynaložených nákladů na zvýšení kvalifikace. Žalobkyně podle přesvědčení žalovaného zejména neprokázala, že částka 50 000 EUR dle oznámení [právnická osoba] ze dne [datum] byla skutečně na účet [právnická osoba] star [anonymizována dvě slova] proplacena, dále neprokázala, proč mělo dojít k proplacení nákladů na účet jiné společnosti, než u které měl výcvik probíhat, nedoložila jakékoliv smlouvy k zaplacení výcviku pilotů, případně vyúčtování po absolvování výcviku, který měl žalovaný absolvovat v [země] v době od [datum] do [datum], přičemž předmětná platba byla zaplacena ještě před zahájením výcviku. Žalovaný považuje za nevyjasněné, proč byla platba provedena v měně EURO, když kurz pro piloty měl být hrazen v USD, co všechno zahrnovala platba 50 000 EUR, která je prokazatelně vyšší, než avizovaná cena kurzu za dva piloty v USD, jaká byla vlastně cena kurzu, kdo kurz zajišťoval, když podle některých podání žalobkyně se jednalo o výcvik u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], avšak zajišťovala jej společnost [právnická osoba], podle jiných pak kurz zajišťovala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], ovšem certifikáty o absolvování kurzu měla vydávat společnost [právnická osoba] Vztahy mezi těmito třemi různými subjekty při realizaci kurzu a právní důvod platby 50 000 EUR, resp. rozdíl mezi touto částkou a cenou kurzu za dva piloty, se žalobkyni nepodařilo věrohodně vysvětlit a prokázat. Soud prvního stupně pouze konstatuje, že kurz zajišťovala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], na jejíž účet měla být dne [datum] zaplacena částka 50 000 EUR jako úhrada za 2 piloty. Není však objasněno, proč certifikát o absolvování kurzu vydala společnost [právnická osoba], jakou roli hrála při realizaci kurzu americká [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], ani jak je možné, že žalobkyně poslala bez písemné smlouvy třetí osobě 50 000 EUR. Uvedené skutečnosti podle názoru žalovaného vyvolávají silné pochybnosti, že zaplacená částka měla jiný právní důvod, případně že náklady na zvýšení kvalifikace nedosahovaly výše, jakou žalobkyně tvrdí.

14. Třetí okruh odvolacích námitek se týkal kompenzační námitky, kterou žalovaný vznesl ve výši 63 873,80 Kč z důvodu nevyplacených mzdových nároků za měsíce [měsíc] až [měsíc] [rok]. Žalovaný poukázal na to, že v prvním rozsudku okresní soud vyhověl námitce započtení co do částky 2 368, 177 USD. V dalším řízení žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně své procesní obrany proti kompenzační námitce, proto měl okresní soud opět této námitce vyhovět, což neučinil a překvapivě uvedl, že se touto námitkou nezabýval, protože se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou. Skutečnost, že žalobkyně odmítá plnit mzdové nároky, ještě z této pohledávky nečiní pohledávku nejistou či neurčitou. Nadto žalobkyně nevznesla námitku neoprávněnosti započtení z důvodu nejistoty či neurčitosti mzdových pohledávek žalovaného. Žalovaný sice zčásti uplatnil předmětné mzdové pohledávky u Okresního soudu v Novém Jičíně, ovšem podle ustálené judikatury lze námitku započtení uplatnit bez ohledu na to, že pohledávka namítaná k započtení je předmětem jiného řízení před soudem.

15. Žalovaný nesouhlasil ani s vyčíslením náhrady nákladů řízení, neboť okresní soud přiznal žalobkyni mimo jiné i odměnu za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu ve dnech [datum] a [datum], přestože žalobkyně za tyto úkony odměnu za zastupování advokátem v prvotním vyúčtování nákladů řízení nepožadovala. Navíc žalovaný považoval tyto úkony za neúčelné. Za účast u jednání dne [datum] náleží pouze 1 odměny, protože jednání toho dne nebylo zahájeno. Neúčelná je i další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum]. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl.

16. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného.

17. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je opodstatněné pouze zčásti.

18. Skutková zjištění soudu prvního stupně popsaná v bodech 7 až 9 napadeného rozsudku s výjimkou okamžiku uzavření dohody o zvýšení kvalifikace považuje odvolací soud za správná, proto je přejímá a pro stručnost na ně odkazuje.

19. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení poměrné části nákladů, které vynaložila na„ typový výcvik“ žalovaného na základě kvalifikační dohody, která měla být uzavřená dne [datum] – podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2016 (dále jen„ zákoník práce“), a za subsidiárního použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 29. 12. 2016 (dále jen„ o. z.“).

20. Odvolací soud předně vycházel při přezkumu napadeného rozsudku soudu prvního stupně ze závazného právního názoru dovolacího soudu, že účinnost přijetí návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu ustanovení § 1745 o. z. může být dohodou stran pracovněprávního vztahu určena k jinému okamžiku než k okamžiku, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli smlouvy. Takovým jiným okamžikem může být i okamžik podpisu písemného návrhu smlouvy (podepsaného navrhovatelem) stranou, které je návrh určen. To platí i v případě návrhu smlouvy, pro kterou zákoník práce vyžaduje písemnou formu. K odlišnému ujednání stran o určení okamžiku účinnosti přijetí návrhu na uzavření smlouvy může dojít nejen před předložením nabídky navrhovatelem oblátovi; návrh takového ujednání může být obsažen i v samotné nabídce. Je-li navrhovatel tím, kdo tvoří obsah nabídky (kdo navrhuje znění smlouvy), není důvod mu bránit v tom, aby součástí nabídky učinil i návrh, za jakých podmínek (k jakému okamžiku) chce být smlouvou vázán. Je-li taková nabídka oblátem včas akceptována, řídí se určení okamžiku účinnosti jejího přijetí sjednaným způsobem. V projednávané věci žalobkyně připravila text„ dohody o zvýšení kvalifikace“, který obsahoval i ujednání, že„ platnost a účinnost této smlouvy nastává ke dni podpisu smlouvy oběma stranami“, a který předložila (bez svého podpisu) žalovanému. Jestliže žalovaný tento text bez dalšího podepsal a doručil žalobkyni (jakožto jím podepsaný návrh smlouvy), která jej následně také podepsala, pak – za předpokladu, že žalobkyně připojila svůj podpis k návrhu„ dohody o zvýšení kvalifikace“ v době přiměřené povaze této dohody – by nebylo možné než uzavřít, že se žalovaný a žalobkyně dohodli na tom, že návrh na uzavření kvalifikační dohody (podepsaný jednou smluvní stranou, v projednávané věci žalovaným jako zaměstnancem) je účinně přijat druhou smluvní stranou (v projednávané věci žalobkyní jako zaměstnavatelem) k okamžiku, kdy oblát (žalobkyně) návrh dohody podepíše, aniž by bylo nezbytné, aby akceptaci (vyjádření souhlasu s návrhem) doručil navrhovateli (žalovanému).

21. Odvolací soud se nevěnoval námitce žalovaného, že dovolací soud posuzoval právní otázku, kterou se neměl zabývat, a že tím porušil jeho právo na spravedlivý proces, protože otázku přípustnosti dovolání je podle § 239 o. s. ř. oprávněn zkoumat výhradně samotný dovolací soud.

22. Nedůvodné jsou námitky žalovaného, že shora uvedený závazný právní názor dovolacího soudu nelze aplikovat na projednávanou věc, neboť vychází ze skutkového základu, který neodpovídá provedenému dokazování. Z výše uvedeného je totiž zjevné, že dovolací soud vycházel z toho, že připravila-li žalobkyně text„ dohody o zvýšení kvalifikace“, který obsahoval i ujednání, že„ platnost a účinnost této smlouvy nastává ke dni podpisu smlouvy oběma stranami“, a který předložila (bez svého podpisu) žalovanému, a jestliže žalovaný tento text bez dalšího podepsal a doručil žalobkyni, jedná se (s ohledem na použitou formulaci předmětného ujednání) nepochybně bez dalšího (tj. aniž by bylo třeba dále tvrdit a prokazovat, že se účastníci zamýšleli předmětným ujednáním odchýlit od dispozitivní úpravy kontraktace v občanském zákoníku) o nabídku, jejíž součástí je i návrh, za jakých podmínek (k jakému okamžiku) chce být žalovaný smlouvou vázán, a to k okamžiku, kdy žalobkyně návrh dohody podepíše, aniž by bylo nezbytné, aby akceptaci (vyjádření souhlasu s návrhem) doručila žalovanému. Tvrzení žalovaného, že smyslem zmiňovaného ustanovení bylo pouze deklarovat, že až podpisem smlouvy smluvními stranami (nikoli dříve) je možné považovat smlouvu za uzavřenou, proto neobstojí.

23. Odvolací soud posoudil jako důvodnou námitku žalovaného, že soud prvního stupně se nezabýval tím, kdy žalobkyně návrh dohody o zvýšení kvalifikace podepsala a zda se tak stalo v době přiměřené povaze této smlouvy, neboť právě na splnění tohoto předpokladu dovolací soud vázal svůj závěr, že v takovém případě by nebylo možné než uzavřít, že se žalovaný a žalobkyně dohodli na tom, že návrh na uzavření kvalifikační dohody (podepsaný jednou smluvní stranou, v projednávané věci žalovaným jako zaměstnancem) je účinně přijat druhou smluvní stranou (v projednávané věci žalobkyní jako zaměstnavatelem) k okamžiku, kdy žalobkyně návrh dohody podepíše, aniž by bylo nezbytné, aby akceptaci doručila žalovanému.

24. Odvolací soud proto v tomto směru zjednal nápravu a doplnil dokazování dohodou o zvýšení kvalifikace, předloženou žalobkyní, kdy z datace podpisů na této smlouvě vyplývalo, že žalovaný i jednatel [jméno] [příjmení] za žalobkyni smlouvu podepsali téhož dne, a to [datum]. Jelikož žalovaný popřel správnost, resp. pravdivost údaje této soukromé listiny o tom, že jednatel žalobkyně podepsal dohodu o zvýšení kvalifikace dne [datum] (srov. § 565 o. z.), odvolací soud poučil žalobkyni podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy potřebné k prokázání této skutečnosti. Žalobkyně navrhla opětovný výslech jednatele [jméno] [příjmení] a výslech svědkyně [jméno] [příjmení] Odvolací soud tyto navrhované důkazy provedl, přičemž účastnickou výpověď jednatele [jméno] [příjmení] - který uvedl, že žalovanému osobně předal ve dvou vyhotoveních připravený text dohody o zvýšení kvalifikace, jenž si žalovaný prostudoval, a poté mu obě vyhotovení jím podepsané přinesl, s tím, že jednatel obě vyhotovení návrhu dohody o zvýšení kvalifikace podepsal, bezprostředně jedno vyhotovení dohody předal žalovanému a jedno si ponechal pro potřeby žalobkyně – vyhodnotil jako nevěrohodnou, neboť stojí zcela osamoceně. Odvolací soud naopak vycházel z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], která vypověděla, že byla jako výkonná ředitelka pověřena jednatelem, aby s žalovaným a druhým pilotem [titul] [jméno] [příjmení] před jejich odletem na výcvik do [země] projednala uzavření dohody o zvýšení kvalifikace, protože jednatel potřeboval opustit firmu. Svědkyně tedy oba piloty kontaktovala a předala jim každému ve dvou vyhotoveních připravený text dohody o zvýšení kvalifikace. Oba piloti jí přinesli jimi podepsané návrhy dohody o zvýšení kvalifikace, které následně předala jednateli, jenž je ještě téhož dne podepsal a jedno vyhotovení obou dohod podepsané oběma stranami jí předal, aby je uchovala pro potřeby společnosti. Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] koresponduje s výpovědí svědka [titul] [jméno] [příjmení], který v řízení před soudem prvního stupně mj. potvrdil, že připravený text dohody o zvýšení kvalifikace mu předala výkonná ředitelka [jméno] [příjmení], nikoli jednatel, který v tu dobu nebyl přítomen, a že po prostudování návrh dohody podepsal a předal opět výkonné ředitelce. Odvolací soud neshledal žádný důvod k pochybnostem o věrohodnosti výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], ze které jednoznačně vyplývá, že jednatel [jméno] [příjmení] jménem žalobkyně podepsal dohodu o zvýšení kvalifikace ve stejný den jako žalovaný, tj. dne [datum], což lze považovat nepochybně za dobu přiměřenou povaze této smlouvy s přihlédnutím k tomu, že žalovaný následující den odcestoval na pilotní výcvik do [země], který probíhal od [datum]. Skutečnost, že svědkyně je zaměstnankyní žalobkyně, sama o sobě nemůže vést k závěru, že její výpověď není pravdivá či věrohodná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1751/97). V řízení nevyšla najevo žádná okolnost, která by vylučovala možnost, že se jednatel dne [datum] do sídla společnosti vrátil a návrh dohody o zvýšení kvalifikace podepsal. To, že si svědkyně [jméno] [příjmení] na některé další okolnosti uzavření dohody o zvýšení kvalifikace nepamatovala, lze logicky vysvětlit delším časovým odstupem.

25. Skutkové zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně na předmětné zvýšení kvalifikace žalovaného vynaložila náklady (úplatu za typový výcvik) ve výši odpovídající minimálně částce 24 000 USD, k jejíž úhradě se žalovaný zavázal v případě nesplnění svého závazku setrvat po úspěšném ukončení výcviku v pracovním poměru po dobu tří let, odpovídá provedeným důkazům. Soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přihlédl přitom ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Odvolací soud v tomto směru pro stručnost odkazuje na podrobné odůvodnění v bodě 7 napadeného rozsudku, které považuje za zcela přesvědčivé a výstižné. Pro úplnost odvolací soud dodává, že skutečnost, že předmětný výcvik v [země] zajišťovala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] potvrdil i Úřad pro civilní letectví ve sdělení ze dne [datum]. Svědek [titul] [jméno] [příjmení], který výcvik rovněž absolvoval, přitom potvrdil, že cena tohoto výcviku činila 24 000 až 30 000 USD za jednoho pilota a že zajištění tohoto výcviku zprostředkovala„ rakouská [právnická osoba] star“, se kterou svědek v této záležitosti osobně komunikoval. Pokud tedy žalobkyně dne [datum] odeslala ze svého účtu podle sdělení [právnická osoba] na účet [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] částku 50 000 EUR s poznámkou„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“, soud prvního stupně zcela důvodně usoudil, že se jednalo o úhradu ceny výcviku za oba piloty, tj. žalovaného a [titul] [jméno] [příjmení]. Podle kurzu devizového trhu amerického dolaru ke dni [datum] vyhlašovaného Českou národní bankou 23, 484 Kč za 1 USD a devizového kurzu eura 24, 710 Kč za 1 EUR odpovídala částka 50 000 EUR částce 52 610 USD, tj. 26 305 USD za jednoho pilota. Byť lze souhlasit s žalovaným, že nebyla zcela objasněna role další společnosti [právnická osoba] při zajištění předmětného výcviku, tak zjištěné skutečnosti nevyvolávají podle názoru odvolacího soudu žádné pochybnosti o tom, že shora uvedenou částku žalobkyně skutečně zaplatila jako úplatu za předmětný výcvik obou pilotů v [země], nikoli z jiného právního důvodu, resp. v řízení nevyšla najevo žádná skutečnost, ze které by bylo možné usuzovat, že ve skutečnosti činila cena za výcvik, kterou žalobkyně zaplatila za jednoho pilota, méně než 24 000 USD.

26. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena v písemné formě platná dohoda o zvýšení kvalifikace a že žalobkyně na zvýšení kvalifikace žalovaného absolvováním typového výcviku na letoun [anonymizována tři slova] v době od [datum] do [datum] pořádaného [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], [země], uhradila náklady na tento výcvik („ studijní náklady“) podle požadavku pořádající instituce ve výši odpovídající minimálně částce 24 000 USD. Jelikož žalovaný nedodržel svůj závazek podle dohody o zvýšení kvalifikace setrvat po úspěšném ukončení výcviku v pracovním poměru u žalobkyně po dobu 3 let, neboť rozvázal pracovní poměr ke dni [datum] na základě výpovědi ze dne [datum], vznikla mu podle předmětné dohody o zvýšení kvalifikace povinnost uhradit poměrnou část shora uvedených nákladů na zvýšení kvalifikace ve výši 15 758,90 USD (24 000 USD: 1 095 dnů (závazek setrvat v pracovním poměru po dobu 3 let, což odpovídá počtu 1 095 dnů) x 719 dnů (nesplněná část závazku od [datum] do [datum], což odpovídá počtu 719 dnů) = 15 758,90 USD).

27. Žalobkyně požadovala zákonné úroky z prodlení ode dne [datum] s odůvodněním, že dopisem ze dne [datum] žalovaného vyzvala k úhradě poměrné části nákladů na zvýšení kvalifikace nejpozději do [datum]. Podle názoru odvolacího soudu však z ustanovení § 234 a § 235 zákoníku práce a samotné dohody o zvýšení kvalifikace ze dne [datum] vyplývá, že nárok zaměstnavatele na úhradu poměrné části nákladů z kvalifikační dohody vzniká až nedodržením povinnosti zaměstnance setrvat v pracovním poměru po sjednanou dobu, tj. až při skončení pracovního poměru. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 15 758,90 USD až ode dne [datum], proto je požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 758,90 USD za dobu od [datum] do [datum] nedůvodný.

28. Odvolací soud posoudil jako důvodnou odvolací námitku žalovaného týkající se kompenzační námitky. Podle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018 sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 nebo rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020 sp. zn. 31 Cdo 684/2020) ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. sleduje především ochranu věřitele pasivní pohledávky, proto je na něm, aby se případně dovolal neplatnosti jednostranného právního jednání, jímž dlužník proti pasivní pohledávce započítává svoji (aktivní) pohledávku na věřitelem (§ 580 odst. 1 a § 586 o. z.); rozpor jednostranného započtení s § 1987 odst. 2 o. z. tudíž zakládá (zpravidla) toliko relativní neplatnost. Jinak řečeno, bylo na žalobkyni, aby případně namítala neplatnost námitky započtení vznesené žalovaným z důvodu nejistoty či neurčitosti jeho mzdových pohledávek uplatněných k započtení. Předpoklady přihlédnutí k této neplatnosti soudem ex offo vypočtené v § 588 o. z. soud prvního stupně nepředestřel a ani odvolací soud žádné takové důvody neshledal. Jelikož žalobkyně se neplatnosti jednostranného započtení z důvodu nekompenzability k započtení namítnutých pohledávek nedovolala, soud prvního stupně pochybil, pokud se věcně námitkou započtení (zejména existencí, případně výší aktivních mzdových pohledávek žalovaného) nezabýval. Z důvodu nadbytečnosti odvolací soud nepřezkoumával závěr soudu prvního stupně, zda se vskutku jednalo o pohledávky neurčité či nejisté. Odvolací soud v tomto směru nemohl zjednat nápravu, neboť soud prvního stupně v důsledku nesprávného právního názoru z důkazů provedených k existenci a výši mzdových pohledávek žalovaného neučinil žádná skutková zjištění, přičemž odvolací soud by musel podle § 213 odst. 3 o. s. ř. tyto důkazy zopakovat. Soud první stupně se rovněž nevypořádal s dalšími navrženými důkazy. Lze uzavřít, že tyto důkazy nemohou být provedeny v odvolacím řízení, protože by se jednalo o rozsáhlé dokazování, které by bylo mj. v rozporu se zásadou dvojinstančnosti soudního řízení. Podle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. U mzdových pohledávek žalovaného za měsíce [měsíc] [rok] (mzda za údajné čerpání 3 dnů neplaceného pracovního volna) a [měsíc] [rok] (mzda za údajné čerpání 5 dnů neplaceného pracovního volna, mzda za údajných 7 dnů neomluvené absence, nevyplacení mimořádné zálohy 12 705 Kč a hotovosti 2 372 Kč podle výplatního lístku) celkem ve výši 39 475,40 Kč, nastala splatnost podle § 141 zákoníku práce ke dni [datum] za měsíc [měsíc] [rok], resp. ke dni [datum] za měsíc [měsíc] [rok]; pohledávka žalobkyně na úhradu poměrné části nákladů z kvalifikační dohody se stala splatnou ke dni [datum]. Uvedené vzájemné pohledávky se tak staly způsobilými k započtení ke dni [datum]. Podle kurzu devizového trhu amerického dolaru ke dni [datum] vyhlašovaného Českou národní bankou 21, 291 Kč za 1 USD odpovídala částka 39 475,40 Kč částce 1 854,09 USD. Splatnost mzdové pohledávky žalovaného za měsíc [měsíc] [rok] (náhrada mzdy za 15 dnů nevyčerpané dovolené) ve výši 24 398,40 Kč nastala ke dni [datum], obě pohledávky se tak staly způsobilými k započtení ke dni [datum]. Podle kurzu devizového trhu amerického dolaru ke dni [datum] vyhlašovaného Českou národní bankou 20, 291 Kč za 1 USD odpovídala částka 24 398,40 Kč částce 1 202,42 USD.

29. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku, pokud jím byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 12 702,39 USD spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 702,39 USD za dobu od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,22 USD (kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 202,42 USD za dobu od [datum] do [datum]), shledal jako věcně správný a jako takový jej v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. Odvolací soud dále podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku, pokud jím byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 758,90 USD za dobu od [datum] do [datum], změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítl. Ve zbývající části, tj. v odstavci I. výroku, pokud jím byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 3 056,51 USD spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 854,09 USD za dobu od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 202,42 USD za dobu od [datum] do zaplacení, a v odstavci II. výroku odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

30. Právní názor odvolacího soudu vyslovený v tomto rozhodnutí je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

31. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).