16 Co 29/2025 - 261

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované A] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o určení vlastnictví v části pozemku o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. června 2024, č. j. 26 C 123/2022-191, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. listopadu 2024, č. j. 26 C 123/2022-210, takto:

Výrok

I. Opravné usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění takto: Žalovaní 1 a 2 jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům a) a b) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 61 492 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokátky A], advokátky se sídlem [adresa]. Žalobci a) a b) jsou z této pohledávky vůči žalovaným 1 a 2 oprávněni společně a nerozdílně.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění takto: Žalovaní 1 a 2 jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 28 724,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaní 1 a 2 jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům a) a b) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 36 164 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokátky A], advokátky se sídlem [adresa]. Žalobci a) a b) jsou z této pohledávky vůči žalovaným 1 a 2 oprávněni společně a nerozdílně.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Ostravě dne 7. 4. 2022 se žalobci domáhali vydání rozsudku, kterým bude určeno, že vlastníky sporné části pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] o výměře cca 80 m jsou v režimu společného jmění manželů žalobci. Protože žalovaní začali činit právní i faktické kroky k zahájení stavby na předmětném pozemku žalobců parcelní číslo [Anonymizováno], domáhali se rovněž žalobci, aby bylo předběžným opatřením uloženo žalovaným, aby se do právní moci rozhodnutí v tomto soudním sporu zdrželi jakýchkoliv faktických i právních zásahů do pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], kácení či ořezávání porostu na tomto pozemku a provádění jakýchkoliv terénních úprav, zřizování staveb při zpevňování ploch ve vzdálenosti kratší než 2 m od západní hranice sporné části pozemku. Žalobci dále uvedli, že jejich pozemek je oplocen, přičemž plot má kopírovat hranice pozemku, přesto se v létě roku 2021 dozvěděli při prodeji sousedního pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] od žalovaných, že oplocení pozemku je postaveno na nesprávném místě a že jim žalobci neoprávněně zabírají cca 80 m2 pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Protože žalovaní požadují posunutí plotu, aby mohli v blízkosti hranice pozemku postavit rodinný dům, s čímž žalobci nesouhlasí, podávají proto tuto určovací žalobu. Žalobci tvrdili, že spornou část pozemku nabyli na základě vydržení, neboť byli po celou dobu v dobré víře, že užívají pozemek, který je jejich vlastnictvím. Za vydržecí titul považují žalobci dohodu o zrušení podílového spoluvlastnictví a vzájemném vypořádání uzavřenou dne 4. 2. 1998 mezi žalobci a [jméno FO]. Pokud by okresní soud neměl za dostatečně prokázané řádné vydržení sporné části pozemku, tak jej nabyli mimořádným vydržením, když v roce 2018 uplynula doba dvojnásobně dlouhá, než jaké bylo jinak zapotřebí, a žalobci drželi spornou část pozemku v dobré víře, že se jedná o jejich majetek, kdy plot mezi pozemky nepostavili oni, ale stavěla jej předchozí majitelka pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] [jméno FO].

2. Žalovaní navrhli žalobu zamítnout. Na svou obranu uvedli, že žalobci ve vztahu ke sporné části pozemku nikdy nebyli v dobré víře, že by se mohlo jednat o jejich pozemek, ba naopak si byli po celou dobu velmi dobře vědomi skutečnosti, že pozemek jejich není. Žalobci pouze zneužívali svého postavení a skutečnosti, že právní předchůdkyně žalovaných pobývá v zahraničí a není přítomna. Žalovaní argumentovali, že vlastnické právo se obsazením cizího pozemku „dle platných norem ČR” nenabývá.

3. Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví určil, že vlastníky sporné části pozemku par. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] o výměře 73 m, která je geometrickým plánem č. [hodnota] vyhotoveným dne 6. 12. 2023 [tituly před jménem] [jméno FO] a potvrzeným Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, katastrálním pracovištěm [adresa], oddělena z pozemku par. č. [Anonymizováno] a nově označena jako parcela č. [Anonymizováno], zahrada o výměře 73 m v k. ú. [adresa], jsou v režimu společného jmění manželů žalobci (výrok I.), žalované zavázal zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 56 632 Kč (výrok II.) a žalované zavázal zaplatit České republice náhradu nákladů řízení s tím, že výše této náhrady bude určena v písemném vyhotovení rozsudku (výrok III.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že znaleckým posudkem z oboru geodézie bylo sice zjištěno, že plot (respektive to, co z něj zbylo) nekopíruje skutečnou hranici pozemku. Vybudování plotu však byla výlučně iniciativa svědkyně [jméno FO], která jej nechala postavit na základě geometrického plánu z roku 1992, aniž by s žalobci konzultovala, kudy plot povede. Žalobci tak byli v dobré víře, že plot, který nechala postavit svědkyně, skutečně kopíruje hranice pozemku, přičemž neměli žádný důvod se domnívat, že tomu je jinak. Až když svědkyně [jméno FO] svou část pozemku prodala, pak žalovaní jako noví vlastníci na tuto nesrovnalost přišli. Sporná část pozemku tvoří pouze 5 % pozemku ve vlastnictví žalobců, a proto ani žalobci neměli důvod domnívat se, že došlo při stavbě plotu k nějaké odchylce. Žalobci tak po dobu více než 20 let v dobré víře užívali spornou část pozemku. Žalobci tedy od roku 1998 do roku 2021 netušili, že oplocení nekopíruje hranici pozemku. Dozvěděli se to až poté, co žalovaní předmětný pozemek koupili na základě kupní smlouvy ze dne 17. 2. 2021 a v létě 2021 je sami na tuto nesrovnalost upozornili. U žalobců nebyl prokázán žádný nepoctivý úmysl, a proto po 20 letech oprávněné držby spornou část pozemku vydrželi ve smyslu ustanovení § 1095 občanského zákoníku. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva je na straně žalobců dám tím, že žalovaní již započali na sporné části pozemku s terénními úpravami a s kácením stromů, čehož zanechali až na základě předběžného opatření. Pokud by nedošlo k určení vlastnictví, pak by žalovaní spornou část pozemku znehodnotili a zastavěli, a proto bylo v naléhavém právním zájmu žalobců, aby bylo o sporné části pozemku rozhodnuto soudem. Opravným usnesením identifikovaným v záhlaví pak okresní soud rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. června 2024, číslo jednací 26 C 123/2022-191 opravil tak, že geometrický plán č. [hodnota] vyhotovený dne 6. 12. 2023 [tituly před jménem] [jméno FO] a který je založen na čísle listu 157 soudního spisu se stává neoddělitelnou součástí tohoto rozsudku (výrok I.), a výrok III. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. června 2024, číslo jednací 26 C 123/2022-191 opravil tak, že správně zní: Žalovaní jsou povinni zaplatit České republice náhradu nákladů řízení s tím, že výše této náhrady bude určena v samostatném usnesení Okresního soudu v Ostravě (výrok II.), což odůvodnil tím, že dne 7. 8. 2024 podali žalobci návrh na vydání opravného usnesení, ve kterém žádali, aby okresní soud učinil geometrický plán č. [hodnota] vyhotoveným dne 6. 12. 2023 [tituly před jménem] [jméno FO] součástí rozsudku, aby mohlo dojít k zápisu do katastru nemovitostí, a dále poukázali na chybu ve výroku III., kdy v odůvodnění rozsudku měly být tyto náklady stanoveny v samostatném usnesení, avšak ve výroku III. rozsudku bylo chybně uvedeno, že výše nákladů bude stanovena v písemném vyhotovení rozsudku. Okresní soud proto tyto zjevné nesprávnosti opravným usnesením postupem podle § 164 občanského soudního řádu opravil.

4. Proti rozsudku a opravnému usnesení okresního soudu podali žalovaní odvolání. V odvolání uvedli, že rozsudek okresního soudu v tomto znění je nevykonatelný, není způsobilý zápisu v katastru nemovitostí, a především právní posouzení celé věci neodpovídá skutkovým tvrzením a provedeným důkazům před okresním soudem. Žalovaní mají za to, že hranice pozemku mezi žalobci a žalovanými, resp. právní předchůdkyní žalovaných je nesporná, když byla bez jakýchkoliv pochyb takto odsouhlasena oběma stranami ve formě geometrického plánu č. [hodnota] ze dne zaměření 26. 1. 1998. Toto zaměření a vymezení hranice pro účely zrušení a rozdělení podílového spoluvlastnictví odsouhlasily obě strany, když tvořilo nedílnou přílohu dohody, tedy samotného nabývacího titulu a obě strany si z tohoto důvody byly plně vědomy skutečnosti, kde se nachází hranice pozemku a že tuto s ohledem na odlišnou ústní dohodu oproti GP z roku 1992 netvoří vystavěný plot. Žalobci tak nemohli být v dobré víře a fakticky tak popírají obsah samotného nabývacího titulu. Z těchto zcela nezpochybnitelných důvodů pak žalobcům nesvědčí dobrá víra pro nabytí části pozemku žalovaných vydržením. Okresní soud se rovněž dostatečně nevypořádal se samotnou výpovědí svědkyně [jméno FO] dne 16. 6. 2023, kdy tvrdila, že sporná část pozemku vždy patřila k jejímu výlučnému vlastnictví. Žalovaní mají dále za to, že opravné usnesení bylo vydáno v rozporu s občanským soudním řádem a nelze rozsudek tak podstatným způsobem doplňovat formou opravného usnesení, když toto usnesení nebylo řádně vyhlášeno a spolu s již vydaným rozsudkem v této věci a v tomto znění se stále jedná o rozhodnutí nevykonatelné, není způsobilé zápisu v katastru nemovitostí, a především právní posouzení celé věci neodpovídá skutkovým tvrzením a provedeným důkazům před okresním soudem. S ohledem na tyto výše uvedené skutečnosti tedy žalovaní navrhli, aby odvolací soud z podnětu odvolání žalovaných napadený rozsudek i opravné usnesení změnil a žalobu zamítl.

5. Žalobci k odvolání žalovaných uvedli, že je považují za nedůvodné. Žalobci unesli v předmětném soudním sporu důkazní břemeno, když zejména svědkyně žalovaných [jméno FO] (dříve [jméno FO]), a až do roku 2021 majitelka pozemku č. parc. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], ve své svědecké výpovědi potvrdila, že oba geometrické plány (z let 1992 i 1998) nechala dělat ona, nechala postavit sporný plot bez konzultace se žalobci, nechala sepsat dohodu o zrušení podílového spoluvlastnictví a vzájemném vypořádání mezi ní a žalobci, kterou spolu se žalobci podepsala 4.2.1998, že ani ona do doby, kdy 17.2.2021 prodávala pozemek č. parc. 1695/1 v k.ú. [adresa] žalovaným, nevěděla, že by žalobci užívali část tohoto pozemku a že by plot mezi pozemky [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] byl postaven mimo správnou hranici mezi těmito pozemky, nikdy nevyzývala žalobce k tomu, aby se zdrželi užívání nyní sporné části pozemku a ten pozemek vyklidili a vyklizený jí předali. Okresní soud proto podle názoru žalobců rozhodl v souladu s provedenými důkazy. V odůvodnění rozsudku pod bodem 14. okresní soud také řádně odůvodnil, které důkazy ho o tom, že veškeré podmínky mimořádného vydržení byly naplněny a že vlastníky sporné části pozemku jsou žalobci, přesvědčily. Navrhli proto, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek i opravné usnesení a přiznal žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalovaných proti rozsudku a opravného usnesení soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek a opravné usnesení okresního soudu, jakož i řízení jim předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných důvodné není.

7. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 3.-9. a shrnutá v bodu 10. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná přejímá, vyjma dále uvedeného.

8. Obecně je třeba uvést, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí okresního soudu, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti. Povinností okresního soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti okresního soudu při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu okresní soud dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů okresním soudem může být proto považováno, pokud okresní soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li okresnímu soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných, než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017). V posuzované věci odvolací soud neshledal při zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů ze strany okresního soudu žádné pochybení ve shora uvedeném směru, mimo skutečnost, že bylo na okresním soudu, když žalobci již v žalobě tvrdili, že spornou část pozemku parcelní číslo 1695/1 v katastrálním území [adresa] o výměře cca 80 m nabyli mimořádným vydržením, aby v souladu s § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. vyzval žalované, pokud toto mimořádné vydržení popírají, k označení důkazu jej prokazujících, a poučil je o následcích nesplnění této výzvy, tedy neúspěchu ve sporu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022 sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 – Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá.). Odvolací soud proto postupoval v souladu s § 213b odst. 1 o. s. ř. a potřebné poučení žalovaným poskytl, kteří na něj adekvátně reagovali (navrhli výslech svědka [jméno FO] a SMS komunikaci se žalovaným 1.

9. Odvolací soud proto v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 10. z SMS zprávy z mobilního telefonu žalovaného 1., že žalovaný 1. obdržel z telefonního č. [hodnota] dne 2. 5. 2022 v čase 21:04 hod. SMS zprávu – „Dobrý večer. Tak na zahradě jsem byl od 5/1996 a plot tam už stál. S manželkou, ale nejsme schopni říct, kdy bylo to opětovné vyměření.“ 11. Svědek [jméno FO] ve své svědecké výpovědi před odvolacím soudem uvedl m.j., že někdy koncem dubna 2022 šel s žalovaným 1. si zaběhat a když vycházeli, tak on se telefonicky domluvil s p. [jméno FO], že se setkají. Šli jsme směrem ke [Anonymizováno] a setkali se s ním někde na úrovni sportovního areálu [Anonymizováno]. [jméno FO] sdělil žalovanému 1., že na jeho pozemku byli geodeti a ti vyměřovali hranice pozemku s tím, že vyměřili o kus dál v pozemku souseda. Ten, když to zjistil, tak byl rozezlený a kolík, který zatloukli geodeti, vyškubl a posunul ho do pozemku žalovaného 1. Kdo byl p. [jméno FO], tak to neví, jenom pochopil, že to snad měl být správce pozemku. Kdy geodeti měli vyměřovat ten pozemek, tak to neví, to p. [jméno FO] neříkal. Žalovaný 1. jej pak poprosil, aby mu sdělil nějaké další informace, kdy mělo dojít k výstavbě plotu. Dál už s ním žalovaný 1. nic neřešil a rozešli se. Schůzka trvala jen krátkou dobu, protože p. [jméno FO] hned deklaroval, že na tom zdravotně není dobře. Neví, proč žalovaný 1. se chtěl s p. [jméno FO] sejít. Už si přesně na p. [jméno FO] nevzpomíná, mohl být menší než on, střední postavy, měl tmavé vlasy. Věk neví, jestli odhadne, asi přes 60 let, spíš 60 až 65. Stál hned vedle žalovaného 1., takže asi metr od nich. Neví, proč se sešli, myslí si, že to byla náhoda, že šli stejným směrem, jak p. [jméno FO] bydlel. Účelem určitě nebylo, aby tomu rozhovoru byl přítomen. Byl u pozemku žalovaných, ale stál na cestě, takže jak ten pozemek žalovaných vypadal, si už nevybavuje.

12. Po právní stránce je projednávanou věc třeba posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.).

13. Podle ustanovení § 1091 odst. 2 o. z. – k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

14. Podle ustanovení § 1095 o. z. – uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

15. Při svém rozhodování vycházel odvolací soud z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyjádřené např. v rozsudku ze dne 19. 4. 2022 sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 (Podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ani (pro dobu držby před 1. 1. 2014) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá.), kdy pojem „nepoctivý úmysl“ pak Nejvyšší soud blíže vyložil např. v usnesení ze dne 28. 1. 2025 sp. zn. 22 Cdo 3606/2024 (Při výkladu sousloví „nepoctivý úmysl“ dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v nepoctivém úmyslu jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu. Kvalifikace držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí „držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“; jde zde o kritérium obdobné dobré víře „v nejméně přísném pojetí“. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je zpravidla úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.). Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí držby bylo úmyslně nepoctivé (nemorální) v obecném smyslu.).

16. Okresní soud se správně zabýval skutečností, zda žalobci spornou část pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] o výměře cca 80 m nenabyli mimořádným vydržením ve smyslu § 1095 o. z., když jej užívali (drželi) od poloviny 90. let 20 století a ke zpochybnění užívání došlo až v létě roku 2021, neboť nabytí vlastnictví mimořádným vydržením se žalobci domáhali již v žalobě. Žalovaní namítli nepoctivý úmysl žalobců, resp. žalobce a), avšak přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., toto neprokázali. Samozřejmě, pokud by žalobce a) v roce 1998 kopal a následně vytrhl trubku, kterou geometr vyznačil lomový bod 19 na geometrickém plánu z roku 1998, tak by se jednalo o nepoctivý úmysl ve smyslu § 1095 věta druhá o. z., jak vyplývá z citované judikatury. Také by toto jednání (vytržení trubky označující lomový bod 19) zakládalo nepoctivou držbu sporné části pozemku žalobci ve smyslu § 992 odst. 1 věta druhá o. z., resp. nepravou držbu ve smyslu § 993 o. z., a tedy nemožnost řádného vydržení podle § 1089 a 1090 odst. 1 o. z., i kdyby hraniční (sporný) plot byl svědkyní [jméno FO], dříve [jméno FO], postaven až v roce 1998, jak původně tvrdili žalobci. Svědek [jméno FO] uvedl, že někdy koncem dubna 2022 pan [jméno FO] sdělil žalovanému 1., že na jeho pozemku byli geodeti a ti vyměřovali hranice pozemku s tím, že vyměřili o kus dál v pozemku souseda. Ten, když to zjistil, tak byl rozezlený a kolík, který zatloukli geodeti, vyškubl a posunul ho do pozemku žalovaného 1. Žalovaný 1., resp. žalovaní touto informací disponovali již od počátku soudního sporu, přesto ji uvedli až na výzvu odvolacího soudu dne 3. 9. 2025. V průběhu řízení před okresním soudem sice navrhli výslech svědka [jméno FO], avšak toliko k tomu, kdy byl postaven sporný plot, čemuž odpovídá i SMS zpráva z telefonního č. [hodnota] (zřejmě svědka [jméno FO]), kterou žalovaný 1. obdržel dne 2. 5. 2022 v čase 21:04 hod. („Dobrý večer. Tak na zahradě jsem byl od 5/1996 a plot tam už stál. S manželkou, ale nejsme schopni říct, kdy bylo to opětovné vyměření.“). Je třeba zdůraznit, že svědek [jméno FO] začátkem roku 2025 zemřel a nelze jej vyslechnout. S ohledem na skutečnost, že vytržení trubky označující lomový bod 19 žalobcem a), by znemožňovalo i řádné vydržení sporného pozemku žalobci, tak odvolací považuje za vyloučené, aby toto jednání žalobce a) neuvedli žalovaní v průběhu řízení před okresním soudem, resp. nenechali si potvrdit toto jednání žalobce a) od svědka [jméno FO] alespoň formou čestného prohlášení písemně, když s ohledem na zdravotní stav se svědek [jméno FO] již nemohl dostavit k okresnímu soudu, jak sám uváděl. Výpověď svědka [jméno FO] je v této části (vytržení trubky označující lomový bod 19) osamocena, nekoresponduje s SMS zprávou ze dne 2. 5. 2022, kde je primárně řešena otázka výstavby sporného plotu, kdy svědek [jméno FO] připouští, že ohledně výstavby sporného plotu žalovaný 1. se svědkem [jméno FO] hovořil (Žalovaný 1 jej pak poprosil, aby mu sdělil nějaké další informace, kdy mělo dojít k výstavbě plotu. Dál už s ním žalovaný 1 nic neřešil a rozešli jsme se.). Odvolací soud proto výpovědi svědka [jméno FO] v této části – vytržení trubky označující lomový bod 19 žalobcem a) – neuvěřil. Jelikož svědkyně [jméno FO], dříve [jméno FO], v rámci svého výslechu před okresním soudem potvrdila, že geometrické plány jak z roku 1992, tak z roku 1998, postavení plotu v roce 1994 učinila (zadala) bez domluvy s žalobcem a) resp. žalobci, a až po prodeji pozemku žalovaným v roce 2021 se dozvěděla, že je nesprávně oplocen a že žalobci užívají spornou část pozemku, tak žalobci nabyli spornou část pozemku mimořádným vydržením ve smyslu § 1095 o. z. Není proto rozhodující, zda svědkyně [jméno FO], dříve [jméno FO], měla za to, že sporná část pozemku je jejím výlučným vlastnictvím a zda žalobci byli či nebyli v tzv. dobré víře, protože tato se vztahuje k řádnému vydržení (§ 1089 a 1090 odst. 1 o. z.), avšak žalobci spornou část pozemku nabyli mimořádným vydržením (§ 1095 o. z.).

17. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl výrok I. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. výrokem II. tohoto rozsudku potvrzen, kdy bylo také v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozsudku potvrzeno opravné usnesení okresního soudu, protože v případě určení vlastnictví části pozemku na základě geometrického plánu, musí být tento geometrický plán v grafické podobě nedílnou součástí rozsudku, pokud tak okresní soud neučinil, jedná se o zřejmou nesprávnost, kterou lze odstranit opravným usnesením.

18. K částečné změně přistoupil odvolací soud u výroku II. rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu o plném procesním úspěchu žalobců, ale nesouhlasí s jejich výpočtem, jak je učinil okresní soud.

19. Z nákladů žalobců na právní zastoupení považuje odvolací soud za účelně vynaložené toliko náklady ve výši 55 492 Kč spojené s 8 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření (10. 1. 2024) a 4x účast u jednání (21. 10. 2022, 26. 4. 2023, 16. 6. 2023, 12. 6. 2024) á 4 960 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024 (3 100 Kč – 20 % * 2), úkonu právní služby – návrh na vydání předběžného opatření á 2 480 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 téže vyhlášky, příslušného počtu režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve výši 6 400 Kč za šedesát čtyři půlhodin po 100 Kč (účast u jednání), cestovné ve výši 4 232 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce dle předložených jízdenek ČD, a.s., [právnická osoba] a [právnická osoba]. (4x cesta z [adresa] a zpět). Dále žalobcům náleží zaplacené soudní poplatky ve výši 6 000 Kč (5 000 Kč za žalobu + 1 000 Kč za předběžné opatření). Po přepočtu tak odvolací soud určil výši účelně vynaložených nákladů žalobců za řízení před okresním soudem na 61 492 Kč a v tomto směru druhý výrok napadeného rozsudku okresního soudu změnil. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. pak byli žalovaní zavázáni zaplatit náklady před okresním soudem k rukám zástupkyně žalobců, společně a nerozdílně dle § 1872 o. z., a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí, když tato lhůta je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

20. Na rozdíl od okresního soudu nepřiznal odvolací soud žalobcům náhradu nákladů spojených s dalšími písemnými podáními – sepis doplnění žaloby, sepis důkazních návrhů (20. 11. 2022), sepis vyjádření k dokazování (26. 6. 2023). Odvolací soud předesílá, že ve své rozhodovací praxi nepřiznává účastníkům náhradu nákladů spojených s vyjádřeními jejich zástupců, která korespondují s již sdělenými stanovisky a ve kterých advokát pouze opakuje nebo rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl či mohl uvést dříve, ani za vyjádření týkající se toliko dokazování, včetně návrhů na doplnění dokazování, které mohly být učiněny v průběhu ústního jednání.

21. K částečné změně přistoupil odvolací soud u výroku III. rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení státu. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu o povinnosti žalovaných uhradit náklady řízení státu, které vznikly za řízení před okresním soudem, s ohledem na plný procesní úspěchu žalobců, avšak má za to, že jelikož jejich výše je již známa, není nutné o nich rozhodovat samostatným usnesením. O náhradě nákladů řízení, které vznikly státu v průběhu řízení před okresním soudem za tzv. znalečné (geometrický plán), bylo rozhodnuto v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř., když vůči žalovaným, jako procesně zcela neúspěšným, má stát právo na náhradu nákladů řízení ve výši 28 724,80 Kč, které již vyplatil [tituly před jménem] Evě [jméno FO]. Žalovaní byli zavázáni zaplatit náhradu nákladů řízení státu (Okresnímu soudu v Ostravě), společně a nerozdílně dle § 1872 o. z, do tří dnů od právní moci rozhodnutí, když tato lhůta je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

22. O náhradě nákladů účastníků za odvolací řízení bylo rozhodnuto výrokem V. tohoto rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci byli v odvolacím řízení zcela procesně úspěšní. Proto jim byly přiznány jednak náklady odvolacího řízení ve výši 8 340 Kč představující 1 úkon právní služby – sepis vyjádření k odvolání proti rozsudku á 4 960 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024 (3 100 Kč – 20 % * 2), úkonu právní služby – sepis vyjádření k odvolání proti opravnému usnesení á 2 480 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 téže vyhlášky, příslušného počtu režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky. A jednak náklady odvolacího řízení ve výši 27 824 Kč představující 2 úkony právní služby – 2x účast u jednání á 10 116 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 1. 1. 2025 [5 620 Kč + (5 620 Kč – 20 %)], příslušného počtu režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve výši 6 000 Kč za čtyřicet půlhodin po 150 Kč (účast u jednání), cestovné ve výši 692 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce dle předložených jízdenek ČD, a.s. a [právnická osoba] (2x cesta z [adresa] a zpět). Účelně vynaložené nákladů žalobců za řízení před odvolacím soudem tak celkem činí 36 164 Kč. V souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř. byli žalovaní zavázáni zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám zástupkyně žalobců, společně a nerozdílně dle § 1872 o. z, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí, když tato lhůta je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

23. Odvolací soud nepřiznal žalobcům náhradu nákladů spojených s dalším písemným podáním – sepis vyjádření k odvolání proti rozsudku ve verzi doručené účastníkům dne 16. 5. 2025, neboť se jedná o opakování vyjádření k odvolání proti rozsudku v původní verzi, resp. opakování vyjádření k odvolání proti opravnému usnesení.

Poučení