16 Co 360/2021- 218

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Jachury a soudců JUDr. Ivy Březinové a JUDr. Milana Chmelíčka v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. o věci samé potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. o nákladech řízení mění jen tak, že výše nákladů činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

A. Průběh řízení před soudem prvního stupně:

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem pod bodem I. zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a výrokem pod bodem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, na základě které se žalobce domáhal zaplacení výše uvedené částky s tvrzením, že žalovaný dluží žalobci tuto částku, která se rovná odměně za zprostředkování nákupu lukrativních nemovitostí v centru [obec], konkrétně v ulici [ulice], když k nákupu nemovitostí došlo prostřednictvím odkupu obchodních podílů ve firmě [právnická osoba] Žalobce měl tuto koupi zprostředkovat, a to na základě ústně uzavřené smlouvy o zprostředkování, jejímž předmětem měly být i další činnosti, jako právní prověrka prodávajícího a též i provedení účetního auditu prodávajícího, jakož i konzultační služby.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí, když k uzavření zprostředkovatelské smlouvy mezi účastníky nedošlo a účastníci se nikdy nedohodli ani na takto tvrzené odměně za případné zprostředkování.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování uzavřel, že v průběhu řízení byl žalobce soudem I. stupně vyzván k doplnění a ke konkretizaci svých skutkových tvrzení i důkazních návrhů, a to především k otázce, co přesně bylo obsahem tvrzené zprostředkovatelské smlouvy, jaké konkrétní kroky byly ze strany žalobce v tomto ohledu učiněny, na základě jakého ujednání měl žalobce poskytovat žalovanému konzultační služby a též zajistit právní a účetní prověrku prodávajících. Dále byl vyzván k doplnění tvrzení, za jakou odměnu měly být tyto služby poskytnuty respektive, jak byla odměna ve výši [částka] mezi účastníky dohodnuta. Žalobce byl soudem I. stupně poučen ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Původně totiž žalobce konkrétní způsob sjednání ústní zprostředkovatelské smlouvy v žalobě netvrdil, respektive uvedl, že zpracoval„ investiční memorandum“ a na základě tohoto memoranda došlo až poté k uzavření zprostředkovatelské smlouvy. Po poučení soudem I. stupně o nutnosti doplnit skutková tvrzení a navrhnout k těmto skutkovým tvrzením relevantní důkazy žalobce začal nově tvrdit, že zprostředkovatelská smlouva měla být uzavřena dne [datum] při ústní schůzce mezi statutárním zástupcem žalobce a žalovaným. Mělo tedy dojít k uzavření zprostředkovatelské smlouvy ještě před zasláním investičního memoranda žalovanému dne [datum].

5. Soud I. stupně zhodnotil, že text předmětného„ investičního memoranda“ není ničím jiným, nežli zcela standardní a obecnou vizí jakési„ blíže neurčené budoucnosti“ a z této listiny nevyplývá povinnost žalobce vytvořit pro žalovaného příležitost k uzavření smlouvy o převodu obchodních podílů mezi společníky [právnická osoba] s.r.o. a osobou žalovaného. Soud I. stupně dále uzavřel, že žalobce opakovaně k prokázání svých skutkových tvrzení navrhoval výslech statutárního zástupce žalobce (účastnický výslech), který však soud I. stupně neprovedl, neboť v průběhu řízení nikterak neosvědčil naplnění zákonné podmínky pro výslech ve smyslu § 131 o. s. ř. tedy skutečnost, že jím tvrzené skutečnosti nelze prokázat jinak. Soud I. stupně uzavřel, že žalobce svá skutková tvrzení v průběhu řízení měnil a z provedených důkazů (listinných a svědeckých výpovědí) nevyplynulo uzavření tvrzené zprostředkovatelské smlouvy mezi účastníky. S činností prezentovaný žalobcem jako„ činnosti zprostředkovatelské“ nevyplývá, že by žalobce pracoval jako zprostředkovatel pro žalovaného coby zájemce. Žalobce tvrdil, že oslovil žalovaného s určitou nabídkou odkupu obchodních podílů ve [právnická osoba] s.r.o. avšak z provedeného dokazování vyplynulo, že obchodní podíl koupila [právnická osoba] [anonymizována tři slova], což ostatně mezi účastníky nebylo sporné. Žalobce nikdy v řízení netvrdil, že by přímo pro žalovaného vyhledal zájemce za účelem uzavření smlouvy, ale v podstatě tvrdil to, že jistým způsobem vypomáhal při vyjednávání dotyčné akvizice obchodních podílů. Žalobce vlastně fakticky pracoval jako zprostředkovatel pro pana [příjmení], což byl společník [právnická osoba] s.r.o. jakožto zájemce o převod obchodních podílů této společnosti, a nikoli pro žalovaného.

6. Dále se soud I. stupně zabýval tím, zda případně některé úkony žalobce skutečně pro žalovaného neprovedl, a to bez smluvního základu, tj. zda by uvedený vztah nebylo možné posoudit podle zásad bezdůvodného obohacení. Soud I. stupně uzavřel, že pokud žalobce skutečně vykonal určité činnosti v souvislosti s uzavřením smlouvy o převodu obchodních podílů, pak by bylo možné uvažovat o možnosti vzniku bezdůvodného obohacení v důsledku takové činnosti, ovšem pouze u účastníků samotné smlouvy o převodu obchodních podílů, tedy u strany kupující nebo u strany prodávající. Žalovaný však rozhodně nebyl účastníkem smlouvy o převodu obchodních podílů, a proto nelze dovozovat přímý prospěch žalovaného. Žalobci se v řízení nepodařilo prokázat, že by vykonal činnosti, respektive nějakou konkrétní činnost na základě konkrétní objednávky, natož pak na základě objednávky žalovaného. Ať již mezi žalobcem a žalovaným došlo k některým schůzkám či k jednáním, ohledně výše zmiňované akvizice, žalobci se v řízení nepodařilo prokázat, že by výsledky těchto jednání bylo možné považovat za zprostředkovatelskou aktivitu žalobce ve prospěch žalovaného, jakožto zájemce o zprostředkování, anebo že žalovaný získal majetkovou hodnotou, kterou by se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Soud I. stupně odkázal na ustanovení § 2445 odst. 1 občanského zákoníku a uzavřel, že žalobce neprokázal, že by mezi ním a žalovaným skutečně byla uzavřena jím tvrzená smlouva o zprostředkování ve smyslu ustanovení § 2445 občanského zákoníku, a proto žalobu zamítl, když ani další navrhované důkazy nemohly prokázat vznik této zprostředkovatelské smlouvy.

7. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení, a to zejména náklady právního zastoupení za úkony specifikované v bodě 34. odůvodnění napadeného rozsudku. B. Odvolání a vyjádření k odvolání:

8. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, ve kterém namítl, že soud I. stupně porušil zásadu předvídatelnosti svého rozhodnutí, nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl navržené důkazy a na základě takto provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému právnímu posouzení věci. Odvolatel odkázal na skutečnost, že soud I. stupně vydal ve věci platební rozkaz a tím dal najevo, že má nárok žalobce za osvědčený. Pokud soud I. stupně tuto svou změnu nevysvětlil, je dle žalobce rozsudek soudu I. stupně nepřezkoumatelný. Je tak dána vada, pro kterou musí být rozhodnutí zrušeno. Z tohoto pohledu je pro žalobce rozsudek překvapivý a nepředvídatelný. Soud I. stupně na několika místech odůvodnění rozsudku vytýká žalobci, že nedokázal unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když neprokázal existenci a obsah tvrzené zprostředkovatelské smlouvy. Současně však soud I. stupně zamítl provedení důkazů, které žalobce k prokázání svých tvrzení navrhoval. Jde o účastnický výslech statutárního zástupce žalobce pana [příjmení] a dále výslechu pana [jméno] [jméno] [příjmení], výslech advokátů JUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] a dále neprovedl ani znalecký posudek k ocenění předmětné činnosti žalobce pro žalovaného. Neprovedení účastnického výslechu pana [příjmení], vysvětlil soud I. stupně tak, že tento důkaz byl navržen k prokázání tvrzení, k němuž žalobce navrhl i jiné důkazy, čímž měl dát žalobci najevo, že tvrzení lze prokázat i jinak a není dán důvod pro účastnický výslech. Takovýto postup soudu je dle žalobce vadný, kdy základem sporu je ústně uzavřena zprostředkovatelská smlouva, která je nepojmenovanou smlouvou se znaky smlouvy o zprostředkování, přičemž žalobce ve svém podání jasně uvedl, že tato smlouva byla uzavřena ústně na osobním jednání mezi panem [příjmení], statutárním zástupcem žalobce a přímo žalovaným, kterého se neúčastnila jakákoliv třetí osoba, a že tedy uzavření a obsah smlouvy je možné doložit toliko účastnickými výslechy a následným jednáním stran. Závěr soudu o nadbytečnosti provedení důkazu výslechem statutárního zástupce žalobce je tak vadou řízení. Soud I. stupně jako důvod neprovedení uvedených důkazů uvedl, že žalobcem nebylo specifikováno tvrzení, k jehož prokázání má být konkrétní důkaz použit. Tento závěr soudu I. stupně je neudržitelný, což lze doložit na výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], když tento důkaz soud I. stupně provedl, avšak v dalším případě neprovedl další důkazy navržené žalobcem. Z tohoto pohledu soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Posléze soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Soud I. stupně selhal v práci s důkazy, které nakonec provedl, když v bodě 27 odůvodnění je uvedeno skutkové zjištění soudu I. stupně, podle něhož měl žalobce pracovat, nikoliv na základě smlouvy pro žalovaného, ale jako zprostředkovatel pro pana [jméno] [jméno] [příjmení]. Toto skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování a takový závěr soudu I. stupně je překvapivější, že jej netvrdí ani žalovaná strana. Pokud jde o vztah mezi panem [příjmení] a panen [příjmení], žalobce v žalobě jasně uvedl, že si s žalovaným v jistém okamžiku rozdělili role a žalobce jednal dále s panem [příjmení] a žalovaný s panem [příjmení]. Pokud jde o obsah samotného zprostředkovatelského závazku podle smlouvy mezi žalobcem a žalovaným, žalobce jasně uvedl, že tento závazek spočíval v tom, že žalobce bude působit na pana [jméno] [jméno] [příjmení] a další osoby zastupující společníky [právnická osoba] tak, aby tyto osoby svolily k uzavření smlouvy o převodu obchodních podílů za podmínek pro žalovaného akceptovatelných, a tato svá tvrzení podepsal judikátem. Jestliže soud I. stupně tato tvrzení žalobce ignoroval, selhal tak při hodnocení důkazů. Rovněž tak selhal při hodnocení výslechu svědkyně [příjmení], kdy tato svědkyně uvedla, že původně měl o koupi podílu [anonymizováno] zájem žalobce. Toto je zcela v souladu s tvrzeními žalobce, podle nichž žalobce skutečně v úvodní fázi projednávání akvizice vystupoval jako kupující, jelikož žalovaný v této rané fázi nebyl schopen identifikovat své SPV. Z tohoto důvodu také byla původní exkluzivita poskytnuta ve prospěch žalobce, o čemž svědčí prohlášení ze dne [datum], které bylo provedeno jako důkaz. Následně došlo ke změně a o koupi projevil zájem klient žalobce, tedy přímo žalovaný, když svědkyně [příjmení] zde potvrdila pasivní legitimaci žalovaného, jelikož zmínila přímo jeho jméno jako osoby, která projevila zájem o koupi. Svědkyně zároveň uvedla, že pan [příjmení] byl klientem pana [příjmení], tedy potvrdila existenci zprostředkovatelské smlouvy mezi žalobcem a žalovaným. Společnost [anonymizováno] neměla platit jakoukoliv provizi, nebyla uzavřena smlouva o zprostředkování mezi [anonymizováno] a třetí osobou. Tato část svědecké výpovědi paní [příjmení] je v přímém rozporu se skutkovým zjištěním soudu I. stupně, který naopak uzavřel, že pan [příjmení] vystupoval jako zprostředkovatel pro pana [příjmení], jednatele a společníka [anonymizováno]. Svědkyně uvedla, že projednávání akvizice skončilo tak, že podíly [anonymizováno] byly prodány panu [příjmení]. Svědkyně ani jednou své výpovědi nezmínila obchodní firmu společnosti ze skupiny [anonymizováno] a jiné. Dále rozsudek soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud I. stupně odmítl aplikovat ve věci výkladové ustanovení obsažené v § 556 občanského zákoníku s tím, že ve věci nebyla prokázána existence vůle, tedy existence samotné smlouvy o zprostředkování. Takovýto postup je však vadou aplikací práva. Soud I. stupně totiž přisvědčil žalovanému v tom, že stranami projevená vůle nepředstavuje zprostředkovatelskou smlouvu, ale projevení zájmu žalobce o budoucí spolupráci po dokončení akvizice s tím, že toto je prokázáno komunikací stran ohledně smlouvy o spolupráci a smlouvy o [anonymizována dvě slova]. Jinými slovy soud I. stupně provedl výklad projevené vůle, a to s přihlédnutím k následnému jednání stran tedy aplikoval § 556 odst. 2 občanského zákoníku. Závěrem pak žalobce uvádí, že v rozsudku je zřejmá jednostrannost, z níž soud I. stupně k věci přistoupil. Soud I. stupně vůbec nepracoval se zásadním rozporem v tvrzeních žalovaného, když žalovaný uváděl, že žalobce uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu nepřispíval, a dokonce bránil. Z provedených důkazů naopak vyšlo najevo, že ještě několik týdnů před uzavřením smlouvy o převodu obchodních podílů právní zástupce žalovaného žádá žalobce o spolupráci, a za tuto žalobci děkuje. S ohledem na uvedené je proto namístě rozsudek soudu I. stupně změnit tak, že se žalobě vyhoví nebo zrušit podle § 219a o. s. ř. a případně nařídit, aby věc projednal jiný soudce.

9. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalovaný shrnul, že žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky [částka], která má představovat jeho nárok na odměnu vyplývající ze zprostředkovatelské smlouvy, kterou měli účastníci řízení údajně ústně uzavřít. Obsahem této smlouvy mělo být tvrzení žalobce uvedených v žalobě. Žalobce však svá tvrzení o obsahu této smlouvy v průběhu řízení opakovaně měnil. Závazek žalobce vytvořit pro žalovaného příležitost k uzavření smlouvy o převodu obchodních podílů mezi společníky [právnická osoba] s.r.o. a osobou, kterou si žalovaný určí. Obsahem smlouvy měl být také závazek žalobce poskytnout žalovanému konzultační služby při obvyklé prověrce [právnická osoba] a nemovitosti na adrese [ulice a číslo] vlastněné [anonymizováno], a dále při přípravě smlouvy o převodu a související smluvní dokumentace. Rovněž tak zde měla být povinnost žalovaného poskytnout žalobci za splnění zprostředkovatelského závazku poskytnuté konzultační služby obvyklou odměnu odpovídající obvyklé provozy za zprostředkování převodu nemovitostí, a dále závazek stran pro určení a vypořádání smlouvy o převodu pokračovat ve vzájemné spolupráci na projektu, jehož předmětem bude přestavba nemovitosti v [anonymizováno] ulici do podoby obchodního centra, kdy žalobce bude vystupovat jako developer. Žalobce posléze doplnil, že dne [datum] došlo mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále jen [anonymizováno]) a společníky [právnická osoba] jako prodávajícími k uzavření smlouvy o převodu, z čehož dovozoval splnění svého závazku a vznik nároku na zprostředkovatelskou odměnu. Svá tvrzení o uzavření tvrzené smlouvy navrhl žalobce prokázat zejména rozsáhlým souborem dokumentů tvořených primárně emailovou komunikací mezi osobami účastnícími se vyjednávání o akvizici podílu [anonymizováno]. Žalovaný od počátku řízení jasně deklaroval, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla uzavřena ani diskutována jakákoliv smlouva o zprostředkování, a že žalobce ani nic takového neprokazuje. Žalovaný dále vysvětlil, že žalobce se sice vyjednávání o akvizici účastnil, nicméně nikoli jako zprostředkovatel této akvizice, nýbrž jako potencionální obchodní partner budoucího projektu, který měl spočívat v přestavbě nemovitosti v [anonymizováno] ulici do podoby obchodního centra (dále jen„ projekt [ulice]“). Žalobce měl zájem opozici developera tohoto projektu. Žalovaný dále vysvětlil, že právě ukončení spolupráce mezi skupinou [anonymizováno] a žalobcem je důvodem pro podání žaloby ze strany žalobce. To ostatně dokládá i žalobcem tvrzená a předložená emailová komunikace, kdy žalobce v emailových zprávách adresovaných žalovanému nejprve požadoval jakési„ finanční vyrovnání“ na základě ukončené spolupráce, tj. nikoliv odměny z uzavřené smlouvy, přičemž s tvrzením o údajné zprostředkovatelské smlouvě přišel až téměř rok po uzavření smlouvy o převodu obchodních podílů - akvizici. Žalobce žádnou zprostředkovatelskou činnost nevykonával a jeho role v rámci vyjednávání akvizice byla zcela marginální, akvizice byly vyjednávány bez jeho účasti. Pokud jde o jednotlivé odvolací argumenty žalobce, pak je zjevné, že vydání platebního rozkazu nezakládá žádné legitimní očekávání, že bude žalobě vyhověno. Bez ohledu na výše uvedené je však argumentace žalobce ohledně nepředvídatelnosti rozhodnutí vyloučena tím, že soud I. stupně na ústním jednání [datum] žalobce výslovně seznámil se svým názorem na jím předložená skutková tvrzení a důkazní návrhy. Dále je samozřejmě nesprávný názor žalobce, že soud I. stupně měl poté, že žalobce nedoplnil svá tvrzení a důkazní návrhy ve vztahu k existenci a obsahu tvrzené smlouvy v reakci na první výzvu dostatečně, vyzývat žalobce k doplnění téhož znovu. Z procesních předpisů totiž nevyplývá povinnost soudu vyzývat účastníka řízení k doplnění skutkových tvrzení a důkazů podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. ve vztahu k týmž skutečnostem opakovaně. Pokud žalobce disponoval nějakým důkazem, dokládajícím existenci obsah tvrzené smlouvy, nic nebránilo jej předložit v reakci na první výzvu soudu. Ani v odvolání žádný takový důkaz žalobce neoznačil. Pokud jde o námitku žalobce k neprovedení jím navržených důkazů, pak listinné důkazy jako výpis z Obchodního rejstříku, ty byly při jednání dne [datum] provedeny. Navrhovaný znalecký posudek je pak zcela nadbytečný, neboť vzhledem k tomu, že soud I. stupně uzavřel, že nebyla prokázána existence ujednání o odměně, nemohl se zabývat ani její výší. Pokud jde o neprovedení účastnického výslechu statutárního zástupce žalobce, pak judikatura i odborná literatura potvrzuje, že v první řadě povinností navrhovatele účastnického výslechu, aby osvědčil naplnění podmínky podle § 131 odst. 1 o. s. ř., tedy aby vysvětlil, z jakého důvodu nelze tvrzenou skutečnost prokázat, jinak. Rovněž platí, že je povinností účastníka formulovat důkazní návrhy ve vztahu na konkrétní skutková tvrzení, a že soud nemůže provést důkaz účastnickým výslechem, pokud není zřejmé, k prokázání jakých tvrzených skutečností má tento důkaz směřovat. V daném případě tedy soud I. stupně návrhu na provedení účastnického výslechu zcela oprávněné nevyhověl, neboť se jednalo o nezpůsobilý důkazní návrh, který žalobce neopravil ani po poučení soudu o nutnosti konkretizace jeho skutkových tvrzení a důkazních návrhů. Tento postup byl v obdobných případech i posvědčen v judikatuře Ústavního soudu. Soud I. stupně správně uzavřel, že se soud z účastnického výslechu zpravidla nedozví nic jiného, než co účastník uvedl ve svých podáních obsahujících skutková tvrzení. Pokud jde o důkazní návrhy výpověďmi svědků pana [příjmení], JUDr. [příjmení] a JUDr. [příjmení], pak tyto důkazní návrhy se vůbec nevztahovaly k prokázání tvrzení žalobce ohledně existence či obsahu tvrzené smlouvy ani k prokázání pasivní legitimace žalovaného. Těmito důkazními návrhy se žalobce pokoušel prokazovat výhradně provedení několika dílčích úkonů, které měl provádět v rámci údajného plnění závazku z tvrzené smlouvy. Jinými slovy, žalobce nikdy netvrdil, že by tyto osoby, například byly přítomny uzavření tvrzené smlouvy, naopak uváděl, že toho se měli účastnit pouze žalobce a žalovaný, či že by snad měli vědomost o existenci a obsahu tvrzené smlouvy. Pokud tedy byla v daném případě žaloba zamítnuta z důvodu, že žalobce neprokázal existenci a obsah tvrzené smlouvy, pak nebylo nutné tyto důkazy provádět. Pokud žalobce namítá, že postup soudu I. stupně byla nekonzistentní, když provedl část navržených důkazů k následnému jednání stran a část nikoli, tato námitka je zavádějící, když soud I. stupně při prvním ústním jednání provedl rozsáhlý soubor žalobcem navržených listinných důkazů v návaznosti na tvrzení žalobce, že tyto důkazy dokládají existenci a obsah tvrzené smlouvy. Až po provedení těchto důkazů se ukázalo, že nic takového tyto dokumenty nedokládají, přičemž až v doplnění žalobce výslovně žalobce deklaroval, že obsah tvrzené smlouvy zamýšlí dokazovat pouze údajným plněním z jeho strany. Důkazní návrhy žalobce byly činěny zcela bez vazby na konkrétní skutková tvrzení. Žalobce ani v odvolání nevysvětluje, jaký by mělo neprovedení těchto důkazů materiální vliv na správnost rozhodnutí soudu I. stupně. Pokud jde o zprostředkovatelskou činnost žalobce, pak žalobce v odvolání brojí proti závěru soudu I. stupně, že činnost žalobce spíše naplňovala znaky zprostředkovatelské činnosti pro pana [příjmení] (bod 27 odůvodnění rozsudku), když podle žalobce tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Uvedená pasáž rozsudku však obsahuje spíše komentář k tomu, co vyplývá z tvrzení žalobce samotného a poukazuje na nesmyslnost jeho argumentace. Na úvaze soudu však není nic chybného či logického. Soud I. stupně si správně všiml, že aniž se samotných tvrzení žalobce nevyplývá, že by plnil jím tvrzeným zprostředkovatelských závazek, na což žalovaný upozorňoval ve vyjádření ze dne [datum]. Žalobce v doplnění tvrdil, že podle tvrzené smlouvy měl pro žalovaného (respektive jím vybranou osobu) vytvořit příležitost k uzavření smlouvy, jejímž předmětem bude převod všech podílů v [anonymizováno]. Není tedy pravdou, že by žalobce v doplnění tvrdil, že jeho závazek spočíval v tom, že bude působit na pana [jméno] [jméno] [příjmení] a další osoby zastupující společníky [právnická osoba] tak, aby tyto osoby svolily k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu za podmínek pro žalovaného akceptovatelných, jak žalobce uvádí v odvolání. Žalobce totiž v doplnění tvrdil to, že působením pana [příjmení] a další osoby svůj tento zprostředkovatelský závazek teprve až plnil, což samozřejmě rozdíl. Obsahem pojmu obstarání příležitosti k uzavření smlouvy je pak podle judikatury vyhledání třetí osoby, se kterou může zájemce smlouvu uzavřít. Při aplikaci této definice čistě na tvrzení žalobce neplyne, že by takovou činnost pro žalovaného vykonával. Pokud tedy žalobce pro nějakou osobu„ vyhledával“ třetí osobu se zájem uzavřít smlouvu, pak je to právě pan [příjmení], přičemž žalovaného respektive, přesněji [právnická osoba], která byla stranou smlouvy o převodu, by bylo možné pokládat za třetí osobu, kterou žalobce vyhledal. Pokud žalobce zpochybňuje svědeckou výpověď JUDr. [příjmení], pak soud tuto výpověď vyhodnotil v rámci hodnocení důkazů přesvědčivě, kdy svědecká výpověď svědkyně [příjmení] je zaznamenána v protokolu o jednání. Svědkyně nepotvrdila, že by žalovaný byl klientem pana [příjmení], ani že by pan [příjmení] vykonával zprostředkovatelskou činnost, jak se pokouší tvrdit žalobce. Pokud by pan [příjmení] označil žalovaného jako klienta, zjevně by měl na mysli, že zamýšlí pro žalovaného, respektive [právnická osoba] provádět [anonymizováno] projektu [ulice]. Rovněž tak odvolací argumentaci žalobce nemůže obstát ve vztahu k údajnému nesprávnému právnímu posouzení věci. Lze zdůraznit, že žalobce se ani nepokoušel tvrdit a prokazovat následné jednání tvrzených stran údajné smlouvy, ale pouze jednání své, respektive údajné plnění tvrzené smlouvy ze své strany, přičemž toto plnění ani nemělo být poskytováno přímo žalovanému, ale ve prospěch třetí osoby tj. osoby, která podle žalobce neměla být stranou smlouvy. Není pak ani zjevné, jaké projevy vůle mezi stranami sporu podle žalobce měly v daném řízení vyjít najevo. Soud I. stupně tak neměl možnost než žalobu zamítnout. Žalovaný shrnuje, že žalobce nepředložil jediný důkaz o existenci či tvrzeném obsahu údajné smlouvy či o tom, že by poskytoval jakékoliv plnění přímo pro žalovaného. Veškeré předložené důkazy naopak svědčí o tom, že tvrzený závazek mezi žalobcem a žalovaným neexistoval. Žalovaný více než dostatečně vysvětlil zapojení žalobce do procesu vyjednávání akvizice, tj. že žalobce se v rámci vyjednávání o akvizici angažoval jakožto potenciální obchodní partner budoucího projektu [ulice], přičemž měl zájem o pozici developera tohoto projektu. Zároveň lze upozornit na zásadní rozpory v samotných tvrzeních žalobce o momentu uzavření smlouvy. Žalobce v doplnění tvrdil, že tvrzená smlouva měla být uzavřena dne [datum], v žalobě však tvrdil, že k uzavření této smlouvy mělo dojít až po zaslání investičního memoranda žalovanému, k čemuž došlo emailem dne [datum]. Pokud jde o ujednání o odměně, kterou měl žalobce obdržet, žalobce v žalobě tvrdil, že obsahovou náležitostí tvrzené smlouvy bylo ujednání, že žalobce obdrží od žalovaného za svou zprostředkovatelskou činnost a konzultační hodiny obvyklou odměnu kalkulovanou z tržní hodnoty nemovitosti, tj. konkrétní ujednání o stanovení způsobu určení odměny, v doplnění však tvrdil, že nebyla sjednána výše úplaty ani způsob jejího určení, pročež je nutné aplikovat § 1792 občanského zákoníku a stanovit úplatu ve výši obvyklé. Lze si tak těžko představit lepší důkaz o nepravdivosti tvrzení žalobce. C. Odvolací řízení:

10. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

11. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečná skutková zjištění a takto zjištěný skutkový stav posoudil správně i po stránce právní. Odvolací argumenty žalobce nemohou přivodit ani změnu ani zrušení napadeného rozsudku.

12. Soud I. stupně zamítl žalobní nárok žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z důvodu, že žalobce především neunesl důkazní břemeno ke svému skutkovému tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena zprostředkovatelská smlouva, dle které se žalobce zavázal vytvořit pro žalovaného příležitost k uzavření smlouvy o převodu obchodních podílů mezi společníky [právnická osoba] s.r.o. na straně jedné a osobou, kterou si žalovaný určí na straně druhé. Rovněž se žalobci nepodařilo prokázat, že zde existoval závazek žalobce poskytnout žalovanému konzultační služby při obvyklé prověrce [právnická osoba] s.r.o. a nemovitosti na adrese [adresa], vlastněné [právnická osoba]. Dále se žalobci nepodařilo prokázat, že zde byla dohodnuta povinnost žalovaného poskytnout žalobci za splnění zprostředkovatelského závazku a poskytnuté konzultační služby, obvyklou odměnu odpovídající obvyklé provizi za zprostředkování převodu nemovitosti.

13. Odvolací soud k tomu uvádí, že v samotné žalobě žalobce po skutkové stránce tvrdí, že se statutární zástupce žalobce pan [jméno] [příjmení] v roce [rok] několikrát sešel s panem [příjmení] (zástupcem [právnická osoba] s.r.o.), který se na jednání prezentoval jako osoba oprávněná projednávat podmínky prodeje domu. Výsledkem těchto jednání měl být příslib ze strany uvedené osoby k prodeji domu za úplatu ve výši [částka] ve formě, kdy nebude převedeno vlastnictví k domu a pozemku, ale k obchodním podílům ve [právnická osoba] s.r.o. Na základě uvedeného příslibu pak žalobce zpracoval„ investiční memorandum projektu [ulice a číslo]“, které zahrnuje akvizici a následnou rekonstrukci a přestavbu nemovitosti do podoby luxusního obchodního domu. Následně předložil toto„ memorandum“ žalovanému a nabídl zprostředkování koupě [právnická osoba]. Žalovaný si memorandum prostudoval a projevil o projekt [ulice a číslo] zájem, a následně dle tvrzení obsažených v žalobě žalovaný ústně uzavřel s žalobcem zprostředkovatelskou smlouvu, která měla obsahovat výše uvedené náležitosti (práva a povinností smluvních stran a způsob ujednání odměny). Poté žalobce v žalobě uvádí, že obsah uzavřené zprostředkovatelské smlouvy je zřejmý z následného jednání stran. Tyto skutečnosti pak navrhuje žalobce v žalobě prokazovat zejména účastnickým výslechem pana [jméno] [příjmení].

14. Na uvedená skutková tvrzení reaguje žalovaný svým písemným vyjádřením k žalobě ze dne [datum] (čl. 51 až 55 spisu), kde tvrdí, že zprostředkovatelská smlouva nebyla nikdy diskutována, natož uzavřena. Ani z předložené emailové dokumentace nic takového nevyplývá. Finanční vyrovnání žalobce nežádá z titulu tvrzené zprostředkovatelské smlouvy. Žalovaný dále tvrdí, že je majitelem investiční skupiny [anonymizováno] a své podnikatelské záměry realizuje výlučně jejím prostřednictvím. Neexistuje proto žádný logický důvod, proč by měl žalovaný zájem uzavírat v rámci tak finančně nákladného projektu, jakým byl projekt [ulice], jakoukoliv smlouvu svojí osobou, a to absurdum ústní formou tvrzenou žalobcem. Dále žalovaný uvedl, že žalobce jednal se skupinou [anonymizováno] o možném obchodní spolupráci týkající se nemovitosti na adrese [ulice a číslo]. Žalobce tak nikdy nepůsobil jako zprostředkovatel, nýbrž jako zájemce o [anonymizováno] projektu [ulice], nárok vznesený žalobcem tak postrádá právní skutkový základ. Pan [příjmení] [příjmení] a skupina [anonymizováno] se totiž následně neshodly na konečné podobě projektu [ulice], a proto spolupráce byla ukončena. Žalobce tak nabyl dojmu, že z důvodu ukončení možné spolupráce mu vznikl nárok na„ finanční vyrovnání“, avšak takový nárok nemá ani smluvní ani zákonnou oporu.

15. Následně žalobce na toto vyjádření reaguje podáním ze dne [datum] (čl. 76 až 81 spisu) ve kterém opět poukazuje na následnou korespondenci a následné chování účastníků, ze kterých dovozuje uzavření zprostředkovatelské smlouvy.

16. Soud I. stupně při jednání konaném dne [datum] s odkazem na ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučil žalobce, aby doplnil svá tvrzení a též je i prokázal ohledně uzavření samotné zprostředkovatelské smlouvy, kdy neměl tuto skutečnost za dosud prokázanou. Rovněž tak jej poučil o tom, že dosud nemá prokázány žádné konkrétní kroky směřující k realizaci tvrzené zprostředkovatelské činnosti.

17. Na toto poučení soudem I. stupně reaguje žalobce svým podáním ze dne [datum] (čl. 104 až 118 spisu) –„ doplnění tvrzení a důkazů“, ve kterém v bodě II. uvádí, že dne [datum] došlo v hotelu [anonymizováno] v [obec] ke schůzce mezi statutárním zástupcem žalobce panem [příjmení] a žalovaným. Na této schůzce uzavřely strany zprostředkovatelskou smlouvu, jichž obsah je uvedena v bodě III. tohoto podání. V bodě VII. je pak tvrzeno, že úplatnost vztahu založeného zprostředkovatelskou smlouvou byla stranami výslovně sjednána. Pro úplatnost vztahu založeného zprostředkovatelskou smlouvou svědčí i domněnka vyplývající z přiměřené aplikace § 2445 odst. 2 občanského zákoníku. Jelikož si strany nesjednaly výši úplaty, ani způsob jejího určení, je nutné aplikovat ustanovení § 1792 občanského zákoníku a stanovit úplatu ve výši obvyklé v době a místě uzavření zprostředkovatelské smlouvy. Ke všem těmto doplněným skutkovým tvrzením pak žalobce navrhuje provést důkaz opět zejména svou účastnickou výpovědí (výslechem statutárního zástupce). Soud I. stupně důkaz výslechem statutárního zástupce žalobce neprovedl, a to s odkazem na § 131 odst. 1 o. s. ř.

18. Tento postup je odvolatelem soudu I. stupně vytýkán jako nesprávný. S odvolací námitkou v tomto směru však odvolací soud nesouhlasí.

19. Jak vyplývá z odborné literatury (Komentáře k § 131 o. s. ř.: Občanský soudní řád Soudcovský komentář [příjmení] [jméno] aj. Wolters Kluwer Aspi nebo Svoboda, K., [příjmení], P., Levý, J., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021) v rámci sporného civilního procesu je výslech účastníka toliko podpůrným důkazem, což vyjadřuje zákon požadavkem, že dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. Předmětem řízení je zde totiž spor o právo, ve kterém mají obě strany protichůdný zájem na výsledku řízení. Proces je ovládán zásadou projednací, v jejímž důsledku jsou to pouze účastníci, kdo je oprávněn (a povinen) vnášet do řízení nová tvrzení o skutkovém stavu a navrhovat důkazy. Na druhé straně však účastníci nesou odpovědnost v podobě břemena tvrzení a břemena důkazního pro případ, že tuto svojí aktivitu neplní. Teprve dostane-li se účastník do důkazní nouze (k tvrzené skutečnosti neexistují důkazy nebo dříve navržené důkazy tvrzenou skutečnost neprokazují), je namístě přikročit k navrhovanému účastnickému výslechu. Na druhou stranu je však účastnický výslech pouze důkazním prostředkem a nelze jej zaměňovat s vylíčením rozhodných skutečností. Soudce by se tak ve sporném řízení zásadně měl při svém rozhodování obejít bez důkazu výslechem účastníka. To co účastník hodlá soudu sdělit, by měl napsat do žaloby, uvést v jednací síni při přednesu žaloby, připomínek k důkazům a v závěrečném návrhu. Soudní praxe potvrzuje, že je většinou zbytečné účastníka vyslýchat, dozvídat se od něj opakovaně jeho verzi příběhu, proto je výslech účastníka nutné považovat za podpůrný důkaz. Jak uvedl, například Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. I. ÚS 2091/07:„ přesto bývá často účastník k důkazu vyslýchán, a to i v řízení sporných. Přispívají k tomu i návyky advokátů, kteří navrhují provedení tohoto důkazu automatický, aniž by, například do žaloby uvedli, proč nelze zjistit dokazované skutečnosti z jiných důkazů. Jestliže totiž účastník navrhne k důkazu svůj výslech, měl by soud přesvědčit, že nelze skutečnost prokázat jinak, proč a z jakých důvodů je nutné tento podpůrný důkaz provést. Výslech účastníka je proto třeba důsledně odlišovat od jeho skutkových tvrzení. Povinnost účastníka je jednak tvrdit rozhodné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a jednak na podporu těchto tvrzení označit důkazy (§ 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř.). Než soud vyslechne účastníka, musí stejně jako u ostatních důkazů vědět, k jakým sporným skutkovým tvrzením je účastník vyslýchán“. K tomu je nutno připomenout i nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn.. Pl. ÚS 37/03, ve kterém Ústavní soud uvádí:„ výslech účastníka řízení je nezbytné rozlišovat od tvrzení účastníka, které může být součástí žaloby, nebo jiného podání soudu, nebo může být součástí ústního vyjádření při jednání. Výslech účastníka má sloužit k tomu, aby jeho provedením byl soud přesvědčen o pravdivosti skutkových tvrzení, která účastník má zájem dokazovat. Důkaz výslechem účastníka řízení tak není určen k tomu, aby teprve při něm uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, naopak předpokládá, že potřebná tvrzení již byla přednesena a nyní mají být prokázána. Jedná se v podstatě o poslední možnost, která účastníkovi řízení zůstává, pokud nelze jeho tvrzení prokázat jinak. Navíc o výslechu účastníka řízení by měl soud rozhodnout tehdy, kdy bude přesně vědět, které skutečnosti mají být tímto důkazem prokázány. Nemělo by proto přicházet v úvahu, aby teprve výslechem účastníka řízení byla doplňována neúplná či chybějící skutková zjištění“. Pouze perfektní, pečlivě a s přihlédnutím ke svému vlastnímu poslání zpracovaná žaloba (vyjádření) může být zárukou kvalitního průběhu řízení. Žalobu lze za perfektní označit tehdy, když (kromě jiného) obsahuje přesné vymezení toho, jakým konkrétním důkazem má být určité tvrzení prokázáno. Co mát být například prokázáno účastnickým výslechem a proč ne jiným důkazem - proč nelze tvrzení prokázat jinak.

20. Z výše uvedeného vyplývá, že neprovedl-li soud I. stupně žalobcem navrhovaný výslech jeho statutárního zástupce - pana [příjmení] k okolnostem uzavření tvrzené zprostředkovatelské smlouvy a případně ke způsobu stanovení tvrzené úplaty, pak nepostupoval v rozporu se zákonem ani v rozporu z výše uvedenou soudní praxí, neboť bylo již povinností žalobce v žalobě a následně v dalších podáních, případně v rámci ústních jednání, učinit taková skutková tvrzení o uzavřené zprostředkovatelské smlouvě a nabídnout takové důkazy, které by tato tvrzení prokazovala a nikoliv navrhovat účastnický výslech statutárního zástupce žalobce, jako v podstatě„ jediný důkaz“, který by však fakticky opakoval žalobou a jejím doplněním tvrzené skutečnosti. V této věci k tomu zásadně přistupuje i žalovaným a soudem I. stupně výše namítané, tedy že žalobce v podstatě ve svém doplnění ze dne [datum] zaměnil svou skutkovou verzi ohledně samotného způsobu uzavření zprostředkovatelské smlouvy, kdy v žalobě tvrdil, že k uzavření zprostředkovatelské smlouvy došlo ústní formou až po zaslání zpracovaného investičního memoranda, tj. po [datum], avšak v doplnění v reakci na poučení soudem I. stupně podle § 118a o. s. ř. již žalobce nově tvrdí, že k uzavření smlouvy došlo již dne [datum] v hotelu [anonymizováno]. Již samotná odlišná a v průběhu řízení změněná skutkové tvrzení ohledně„ okamžiku uzavření ústní zprostředkovatelské smlouvy“ ve spojení s tím, že soudem I. stupně provedené další důkazy o žádné zprostředkovatelské smlouvě nehovoří a existenci zprostředkovatelské smlouvy neprokazují, nutně vedly soud I. stupně ke správnému závěru, že nejsou splněny podmínky pro provedení účastnického výslechu statutárního zástupce žalobce ve smyslu § 131 odst. 1 o. s. ř.

21. Lze rovněž konstatovat, že i kdyby výslech žalobce byl v řízení proveden a žalobce by při tomto výslechu v podstatě zopakoval svá skutková tvrzení, ať již ve verzi žalobních tvrzení či ve verzi uvedené v doplnění žaloby, pak by tento důkaz v žádném případě sám osobě nemohl prokazovat uzavření zprostředkovatelské smlouvy, neboť žádná takováto jednání ať již po [datum] (jak bylo tvrzeno v žalobě), či dne [datum] (jak bylo potvrzeno v doplnění), žalovaný nepotvrzuje a naopak ve své skutkové verzi tvrdí, že k žádným takovým jednáním nedošlo. Rovněž tak nutnost účastnické výpovědi statutárního zástupce žalobce pana [příjmení], nevyplynula ze svědecké výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], kterou soud hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř., tedy tuto výpověď jednotlivě a v kontextu s ostatními provedenými důkazy, kdy tato svědkyně sama uvedla, že nebyla přítomna jakémukoliv jednání mezi panem [příjmení] a žalovaným. Naopak tato svědkyně potvrdila, že pracovala pro jednatele společnosti [právnická osoba] pana [jméno] [příjmení], který i se statutárním zástupcem žalobce panem [příjmení] jednal. Pokud tedy soud I. stupně uzavřel, že statutární zástupce žalobce dojednával akvizici se [právnická osoba] s.r.o., pak tento jeho závěr není v rozporu se svědeckou výpovědí svědkyně [příjmení], kterou hodnotil tak, že tato svědkyně nepotvrdila, že by věděla něco o tom, že by žalobce vykonával nějakou zprostředkovatelskou činnost pro žalovaného. Má-li žalobce názor, že lze hodnotit tento důkaz odlišně, než jak hodnocení provedl soud prvního stupně, pak tento názor sám o sobě není důvodem, aby tento důkaz odlišně hodnotil i odvolací soud za situace, kdy hodnocení uvedené svědecké výpovědi je provedeno v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.

22. V souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. pak soud I. stupně hodnotil i provedené listinné důkazy, ze kterých rovněž nevyplynula skutečnost, že by mezi účastníky byla jakákoliv zprostředkovatelská smlouva uzavřena. Naopak z těchto listin je zjevné, že mezi žalobcem a žalovaným coby jednající osobou za [právnická osoba] probíhala určitá jednání týkající se budoucího projektu přestavby domu v [obec a číslo], [ulice a číslo] Tyto listinné důkazy proto naopak podporují skutkovou verzi přednesenou žalovanou stranou, jak logicky vyhodnotil nalézací soud. Navíc i z čestného prohlášení JUDr. [příjmení], který jako advokát zastupoval obchodní společnosti ze skupiny [anonymizováno], vyplývá, že tento zastupoval při zmíněné akvizici tuto obchodní skupinu, nikoli samotného žalovaného. Soud I. stupně pak přesvědčivě odůvodnil skutečnost, proč neprovedl svědeckou výpověď svědka [jméno] [příjmení] či svědecké výpovědi advokátů JUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [příjmení], neboť ti rovněž nebyli přítomni„ tvrzeným schůzkám“ statutárního zástupce žalobce a samotného žalovaného, kdy žalobce vlastně soudu I. stupně nikdy přesně nesdělil, k prokázání kterých konkrétních žalobních tvrzení mají být tito svědci vyslechnuti.

23. Z uvedeného je tedy zřejmé, že pokud soud I. stupně neprovedl žalobcem navrhovaný účastnický výslech statutárního zástupce žalobce a další navrhované důkazy zejména svědeckými výpověďmi, pak nepochybil, neboť tyto důkazy nemohly prokázat skutková tvrzení tvrzená žalobcem, navíc v průběhu řízení změněná v reakci na skutkovou verzi žalovaného, která naopak je podporována provedenými listinnými důkazy i svědeckou výpovědí svědkyně [příjmení].

24. Důvodná není ani námitka žalobce týkající se„ překvapivosti a nepředvídatelnosti“ rozhodnutí soudu I. stupně, s odkazem na vydaný platební rozkaz ve věci, neboť jak správně žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvádí, vydáním platebního rozkazu není potvrzována pravdivost skutkových tvrzení obsažených v žalobě. Ze strany soudu I. stupně se nemohlo jednat o překvapivé nebo nepředvídatelné rozhodnutí právě s ohledem na poučení dané žalobci v průběhu řízení ve smyslu § 118a o. s. ř.

25. Posléze nebylo povinností soudu I. stupně opakovaně žalobce poučovat o nutnosti navrhovat ke svým skutkovým tvrzením nové důkazy, neboť z procesních předpisů skutečně nevyplývá povinnost soudu vyzývat účastníka řízení k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k týmž skutečnostem opakovaně. Poskytl-li tedy soud I. stupně žalobci řádné poučení o nutnosti tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti a tyto posléze nebyly žalobcem řádně prokázány, když důkazy, které navrhoval, nebyly soudem I. stupně provedeny, neboť nebyly způsobilé tvrzené skutečnosti prokázat, pak nejde o vadu, pro kterou by odvolací soud měl rozhodnutí soudu I. stupně zrušit.

26. Pokud žalobce v odvolání namítá nesprávné právní posouzení věci s odkazem na ustanovení § 2445 a násl. o. z., jakož i na ustanovení § 556 o. z., pak tato argumentace nemůže obstát. Uzavřel-li soud I. stupně, že zde neexistoval projev vůle účastníků k uzavření zprostředkovatelské smlouvy, pak ve smyslu § 556 odst. 2, tj. že při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají, pak skutečně není možné existenci smluvního ujednání s určitým obsahem prokazovat pouze tvrzením, že jedna ze smluvních stran vykonávala určitou činnost, která by mohla být posuzována jako činnost zprostředkovatelská. Navíc žádná„ obdobná praxe“ mezi účastníky ani ze strany žalobce tvrzena nebyla. Je totiž zjevné, že z důkazů provedených v řízení zprostředkovatelská činnost žalobce pro žalovaného vůbec nevyplývá, a naopak z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že vykonával-li žalobce určitou činnost v rámci uskutečněné akvizice obchodních podílů [právnická osoba], pak tuto činnost vykonával pro svou budoucí účast na následujícím developerském projektu, nikoli však jako zprostředkovatelskou činnost směřující k zajištění uzavření smlouvy žalovaného se třetí osobou. O tom svědčí i samotná emailová žádost žalobce o„ finanční vyrovnání“, ze které nikterak tvrzená zprostředkovatelská činnost pro žalovaného nevyplývá.

27. Soud I. stupně rovněž správně uzavřel, že nelze věc posoudit ani z titulu případného bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému, neboť vznikl-li uzavřením akvizice z této někomu prospěch, pak to byli účastníci samotné smlouvy o převodu obchodních podílů ve [právnická osoba] s.r.o., přičemž žalovaný účastníkem této smlouvy nebyl, tou byla obchodní skupina [anonymizováno].

28. Ze všech výše uvedených důvodů proto odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný ve výroku o věci samé potvrdil.

29. Soud I. stupně rozhodl věcně správně i o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, a to podle § 142 odst. 1 o. s. ř., nikoli však o jejich výši. Na rozdíl od soudu I. stupně má odvolací soud za to, že za právní zastoupení advokátem lze procesně úspěšnému žalovanému přiznat toliko 5 úkonů právní pomoci, které lze považovat za účelné spojené s bráněním práva. Soud I. stupně žalované přiznal za právní zastoupení advokátem celkem 7 úkonů právní služby po [částka] a k tomu náležících 7 režijních paušálů po [částka] + DPH dle příslušných ustanovení advokátního tarifu – vyhl. č. 177/1996 Sb. Odvolací soud však má za to, že za účelně provedené úkony právního zastoupení nelze považovat 2 vyjádření ve věci, a to další písemné vyjádření žalovaného ze dne [datum] a další vyjádření ze dne [datum]. Občanské soudní řízení je ovládáno zásadou ústnosti a je proto na účastnících, aby svá vyjádření v zásadě formulovali při nařízených ústních jednáních (nejsou-li k tomu vyzváni soudem). Za účelně vynaložené lze považovat taková písemná vyjádření ve věci, která reagují na žalobu, a případně jsou vyžadována soudem. Uvedená dvě vyjádření však reagovala žalovaná z vlastní iniciativy na vyjádření žalující strany, a nebyla vyžádána soudem I. stupně. Proto tyto úkony nelze dle odvolacího soudu přiznat jako účelně vynaložené spojené s bráněním práva žalovaného. Z tohoto důvodu lze přiznat toliko 5 úkonů právní pomoci za řízení před soudem I. stupně dle § 7 a 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za převzetí a přípravu zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu s vyjádřením ve věci, písemné vyjádření žalovaného ve věci samé dne [datum] a účast u dvou jednání před soudem I. stupně dne [datum] a dne [datum], celkem tedy spolu s pěti režijními paušály po [částka] a 21 % DPH částku [částka], kterou odvolací soud procesně úspěšnému žalovanému přiznal. Ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. za použití § 219 o. s. ř. a v tomto výroku rozsudek soudu I. stupně ohledně výše nákladů změnil, tak jak je výše uvedeno, jinak jej jako věcně správný potvrdil.

30. O náhradě nákladů za odvolací řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení měl žalovaný ve věci plný úspěch, a proto má právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v této fázi řízení. Náklady jsou představovány dvěma úkony právní služby, a to za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání za 1 úkon ve výši [částka] + 2 režijní paušály po [částka] + 21 % DPH, celkem tedy částka [částka].

Poučení