16 Co 38/2025 - 82

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o 666 104 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. listopadu 2024, č. j. 38 C 125/2024-54, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 27 660,60 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta A], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Bruntále dne 8. 3. 2024, se žalobce domáhal zaplacení částky celkem 666 104 Kč s příslušenstvím s tím, že na základě ústní uzavřené kupní smlouvy dodal žalované kulatinu za dohodnutou cenu celkem 1 205 806 Kč, a to ve dnech 25. - 26. 9. 2023 a žalovaná zaplatila pouze částku 985 932 Kč. Zbývá jí tak doplatit částka 219 874 Kč. Následně dne 26. 9. 2023 uzavřeli účastníci další ústní kupní smlouvu na kulatinu za cenu ve výši 218 889 Kč, kterou žalovaná neuhradila a téhož dne také ústní kupní smlouvu na částku 227 431 Kč, která taktéž nebyla do dne podání žaloby uhrazena. Žalobce dále uvedl, že smlouva byla uzavíraná za žalovanou prostřednictvím [jméno FO], který jim učinil telefonické objednávky koupě po jednání v obci [adresa], kde se účastníci dohodli na podmínkách dodávek dřevní hmoty kulatiny. Tato dřevní hmota byla dodávána na pilu [adresa], tedy do provozovny žalované.

2. Žalovaná žalobu neuznala. Na svou obranu uvedla, že se jedná o mýlku, kdy mezi účastníky nikdy neexistoval smluvní vztah, na základě kterého by mělo docházet k dodávkám. Dřevěnou kulatinu žalované dodávala obchodní společnost [právnická osoba]., nikoliv žalobce.

3. Okresní soud v Bruntále jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 666 104 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 219.874 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 218 889 Kč od 3. 10. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 227 341 Kč od 14. 10. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, (výrok I.) a zavázal žalovanou zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 113 000,91 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že provedeným dokazováním, a to výpověďmi jednotlivých slyšených svědků, které jsou v souladu s listinnými důkazy, a to dodacími listy a fakturami bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření ústní kupní smlouvy na dřevo, které zajišťoval žalobce. Ústní kupní smlouva pak byla uzavřena prostřednictvím [Jméno žalobce] ml. za žalobce a pana [jméno FO] za žalovanou. Pracovník žalované si pak dřevo sám vybral, obhlídl a určil, že jej mohou dovážet na pilu do [adresa]. Žalobce žalované dodal dřevo, jeho převzetí pak bylo stvrzováno na dodacích listech, jak vypověděl svědek [jméno FO], dřevo vozil pouze na pilu do [adresa] od žalobce, kdy tam mu zaměstnanec ukázal, kde dřevo složit a podepsal dodací list. Na dodacím listu pak bylo vždy uvedeno, odkud to dřevo je. Skutečnost, že pracovník žalované si dřevo vybíral, a že jej kupoval od žalobce je pak dále prokazována výpovědí [jméno FO], který byl přítomen, když pracovník od žalované s [Jméno žalobce] ml. za žalobce si dřevo vybíral a řekl, že si ho bere. Mezi účastníky tedy byla uzavřena ústní kupní smlouva, na základě které žalobce dodával žalované dřevo v množství, velikosti a ceně uvedené na dodacích listech. Prokazatelně toto dřevo žalovaná od žalobce odebrala a zpracovala na pile v [adresa] a za toto odebrané dřevo neuhradila plně kupní cenu, která jí byla účtována předloženými fakturami. Jak uváděl žalobce na fakturu na částku 1 205 806 Kč, hradila žalovaná částečně, kdy uhradila částku 985 932 Kč na následující dvě faktury na částku 218 889 Kč a 227 341 Kč již žalovaná neuhradila ničeho. Okresní soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je po právu, když žalovaná uzavřela kupní smlouvu na dřevo, toto dřevo odebrala a následně na kupní cenu hradila pouze částečně. Vzhledem k tomu, že žalovaná částečně na fakturu hradila, když takto uhradila částku 985 932 Kč na fakturu ve výši 1 205 806 Kč, dospěl okresní soud k závěru, že se jedná o uznání závazku, když toto částečné plnění lze považovat za uznání závazku podle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku. Současně toto plnění na fakturu vystavenou žalobcem vyvrací tvrzení žalované o tom, že nevěděla, od koho dřevo odebírá, neboť žalobci na základě předložené faktury větší část kupní ceny na první fakturu uhradila. Tvrzení o tom, že žalovaná nevěděla, od koho odebírá dřevo, také vyvrací dodací listy, kdy zaměstnanci žalované pracující na pile věděli, od koho zpracovávají dřevo podle dodacích listů. Právní zástupce žalované okresnímu soudu zaslal omluvu do datové schránky k jednání, které se konalo dne 22. 11. 2024, kdy tato omluva z důvodu pracovní povinnosti, která byla přidělena právnímu zástupci neodkladně, a která mu znemožnila osobní účast na jednání v uvedeném termínu, okresní soud považuje za omluvu, která nebyla ani včasná ani důvodná. Tato omluva byla odeslaná do datové schránky ve 20:28 hodin dne 21. 11. 2024 právním zástupcem žalované, avšak do dispozice okresního soudu se dostala až v 10:00 hodin dne 22. 11. 2024, tedy poté, co proběhlo soudní jednání. Okresní soud podotýká, že jednání na den 22. 11. 2024 bylo nařízeno 1. 10. 2024 při jednání, při kterém vznesla žalovaná námitku místní nepříslušnosti. S ohledem na obstrukční jednání žalované má okresní soud za to, že obecná omluva z důvodu pracovních povinností právního zástupce žalované, která je zaslána do datové schránky v mimo pracovní dobu okresního soudu, a která se do dispozice okresního soudu nemohla dostat včas, nemůže být považována za včasnou a důvodnou omluvu z jednání. Obecné pracovní povinnosti, které bránily právnímu zástupci žalované v účasti na jednání, pak nejsou ani důvodem k odročení jednání.

4. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání, když se důvodně a včas z jednání ve věci omluvila a požádala o odročení. K včasnosti a důvodnosti omluvy se okresní soud vyjádřil v bodě 12. napadeného rozhodnutí, kdy uvedl, že omluva nebyla včasná, jelikož byla okresnímu soudu doručena až po jednání a nebyla důvodná, jelikož se jednalo o obecný neprokázaný důvod. Včasnost a důvodnost omluvy je posuzována zejména v případě posuzování zákonnosti vydání rozsudku pro zmeškání. Dle ustanovení § 153b občanského soudního řádu platí, že rozsudek pro zmeškání lze vydat toliko v případě, že se žalovaná nedostaví k prvnímu jednání ve věci bez důvodné a včasné omluvy. Žalovaná byla předvolána k jednání a s účastí na tomto jednání i počítala. Bohužel kvůli předem nečekaným pracovním komplikacím se jednatel žalované k jednání dostavit nemohl, a proto bezodkladně zaslal okresnímu soudu prostřednictvím svého právního zástupce omluvu datovou zprávou. Historie doručování datové zprávy pak uvádí: 21.11.2024 v 20:28:54 EV0: Datová zpráva byla podána. 21.11.2024 v 20:28:54 EV5: Datová zpráva byla dodána do datové schránky příjemce. Je-li příjemcem datové zprávy orgán veřejné moci vystupující v postavení orgánu veřejné moci, byla datová zpráva tímto okamžikem doručena. 21.11.2024 v 21:05:01 EV12: Přihlásila se pověřená osoba s právem přístupu ke zprávě ve smyslu § 8, odst. 6 zákona č. 300/2008 Sb., v platném znění. Datová zpráva je nyní doručena. Případné dřívější datum doručení fikcí nebo doručení dodáním do schránky orgánu veřejné moci není dotčeno.

5. K problematice doručování prostřednictvím systému datových schránek se již opakovaně vyjadřovaly soudy vyšších instancí ve své judikatuře. Příkladem budiž usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010 ve věci sp. zn. 9 Afs 28/2010. V tomto případě se ale dokonce o necelých deset minut později pověřená osoba do datové schránky přihlásila! O včasnosti omluvy tak nemůže být pochyb. Okresní soud ovšem v bodě 12. napadeného rozhodnutí uvádí, že „do dispozice soudu se (omluva) dostala až v 10:00 hodin dne 22. 11. 2024“ a uvádí tak zřejmou nepravdu! Žalovaná tak má za to, že svoji neúčast u prvního jednání ve věci omluvila včas před plánovaným termínem jednání a důvodně, jelikož uvedla důvod, pro který se objektivně nemůže soudního jednání zúčastnit. Právní zástupce žalované se omlouvá za nepřesnou informaci zaslanou kanceláří, ale jednalo se o neodkladné pracovní povinnosti na straně jednatele žalované, jehož výslech byl navržen a dle názoru žalované se jednalo o stěžejní důkaz. Faktem ale je, že na straně právního zástupce byly také komplikace, a to zdravotní, kdy po fraktuře obratlů L3 a L4 se stává, že nemůže ani vstát z postele. Na soudní jednání by tak musel jet koncipient, který s věcí nebyl seznámen. Žalovaná dále uvádí, že se okresní soud žádným způsobem řádně nevypořádal s důkazními návrhy žalované a námitkou, že kulatina byla ve skutečnosti dodána třetí osobou. Logická úvaha okresního soudu tak trpí natolik zásadními nedostatky, že nemohlo být ve věci rozhodnuto. Žalovaná má za to, že zákonem požadované skutečnosti ve vztahu k jednotlivým nárokům nejsou dostatečně tvrzeny, natož prokázány. S ohledem na shora uvedenou jurisprudenci a rozhodovací praxi pak je zřejmé, že rozsudek byl vydán v rozporu se zákonem. Na základě shora uvedeného má žalovaná za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem, a proto je nutné napadené rozhodnutí zrušit, což také navrhuje.

6. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že v řízení prokázal konkrétní okolnosti uzavření kupní smlouvy ze dne 25. 9. 2023 a 26. 9. 2023. Žalovaná zneužívá svého postavení a jedná nepoctivě. Předmět koupě byl prokazatelně dodán v období 09/2023 do sídla provozovny žalované, tak jak si jej objednala u žalobce. Opakovaně marné přísliby platby a oddalování plnění ze strany žalované, nebyly překážkou pro žalovanou, aby dodanou dřevní hmotu zpracovala pro své obchodní potřeby. V tomto konkrétním případě došlo dne 25. 9. 2023 a dne 26. 9. 2023 k uzavření kupní smlouvy po telefonu v souladu se zavedenou obchodní praxí mezi žalobcem a žalovanou, vždy zastoupenou [jméno FO]. Žalovaná, zastoupená [jméno FO], učinila telefonicky objednávky předmětu koupě „dřevní hmota - kulatina“, cenu a způsob dopravy, neboť z dosavadní praxe nabyli jistoty, že není třeba smlouvy sjednávat písemně. Uvedený postup je v praxi zcela běžný a po formální stránce mu není co vytknout. Na označené lesní ploše v regionu města [adresa], na místě samém osobně [jméno FO] Zovaník ml., zástupce žalobce, [jméno FO], zástupce žalované, [jméno FO], lesní pracovník, označili konkrétní předmět koupě „místo těžby dřeva“ a sjednali kupní cenu. Dne 25. 9. 2023 a dne 26. 9. 2023 složil dopravce [jméno FO] objednaný a řádně identifikovaný předmět koupě na skladové ploše, v sídle provozovny žalované [právnická osoba] [Jméno žalované]. Kupní cena ve výši 1 205 806 Kč byla žalované vyúčtována fakturou č. [hodnota] ze dne 27. 9. 2023 se splatností dne 29. 9. 2023. Žalovaná částečně uhradila kupní cenu splátkou ve výši 985 932 Kč. Část kupní ceny ve výši 219 874 Kč nebyla zaplacena. Na následující dvě faktury na částku 218 889 Kč a 227 341 Kč již žalovaná neuhradila ničeho. Námitka žalované o tom, že se se důvodně a včas z jednání ve věci dne 22. 11. 2024 omluvila a požádala odročení, je ryze obstrukční. Na základě výše uvedeného žalobce trvá na podané žalobě v celém rozsahu a navrhuje, aby odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu, jako věcně správný.

7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené výroky rozsudku okresního soudu, jakož i řízení jim předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Předně se odvolací soud zabýval tím, zda se žalovaná řádně a včas omluvila z ústního jednání okresního soudu dne 22. 11. 2024, protože pak by řízení bylo postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Datová zpráva (omluva a žádost o odročení jednání) byla okresnímu soudu doručena dne 21. 11. 2024 v 20:28:54 (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. 22 Cdo 3325/2013 – Podání účastníka učiněného vůči soudu v elektronické podobě prostřednictvím datové schránky je doručeno okamžikem, kdy bylo podání dodáno do datové schránky soudu.), nic na tom nemění skutečnost, že byla tzv. stažena a předána samosoudkyni po 10 hodině dopoledne dne 22. 11. 2024 (což má zřejmě na mysli okresní soud v bodě 12. napadeného rozsudku obratem … do dispozice soudu se dostala až v 10:00 hodin dne 22. 11. 2024, tedy poté, co proběhlo soudní jednání.). Lze tedy uzavřít, že žalovaná se omluvila včas, pokud by byla omluva důvodná. Při posouzení důvodnosti omluvy musí odvolací soud zejména vycházet ze skutečností, které byly známy okresnímu soudu v době doručení omluvy, kdy dále důvod omluvy nemusí být současně (ihned) prokázán (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. 25 Cdo 1434/2024 – Nejvyšší soud ve své judikatuře dospěl k závěru, že se nepožaduje, aby ten, kdo se k nařízenému jednání soudu omlouvá (a žádá o odročení jednání), svůj důvod neúčasti u jednání soudu také prokázal. K tomu, aby jeho omluva byla důvodná, postačuje, aby tvrdil takové skutečnosti, které jsou vzhledem ke své povaze způsobilé jeho účast u jednání soudu omluvit, tj. takové skutečnosti, které mu znemožňují zúčastnit se jednání a které jsou současně omluvitelné, přičemž důležitým důvodem způsobilým omluvit neúčast účastníka u jednání je podle ustálené judikatury zpravidla také jeho nemoc (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, uveřejněné pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3686/2013, či ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2701/2004). Dospěje-li soud k závěru, že důvod omluvy z jednání je důležitý, jednání odročí; v opačném případě může věc samu projednat i v nepřítomnosti účastníka či jeho zástupce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1226/2012). Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, však nelze posuzovat bez přihlédnutí ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (v tomto případě zdravotní neschopnost), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007, a usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 2778/08). Právní zástupce žalované ve své žádosti uvedl – Důvodem mé žádosti (o odročení soudního jednání nařízeného na den 22. 11. 2024, pozn. odvol. soudu) je pracovní povinnost, která mi byla přidělena neodkladně a která znemožňuje osobní účast na jednání v uvedeném termínu. Byť pracovní povinnost není blíže uvedena, lze ji u advokáta považovat za skutečnost, která mu znemožňuje zúčastnit se jednání soudu a která je současně omluvitelná (např. vazební zasedání). Nicméně okresní soud mohl mít (měl) důvodně za to, že omluva je obstrukční (viz výše uvedená judikatura), když žalovaná až u prvního jednání okresního soudu vznesla námitku místní nepříslušnosti, přestože ve věci byl okresním soudem vydán elektronický platební rozkaz, a byť je to právo žalované, tak vzhledem ke zdůvodnění námitky (viz protokol o jednán ze dne 1. 10. 2024, č.j. 38 C 125/2024-27, – Za mě jsem námitku nechtěl vznášet, měl zde být přítomen klient, který přítomen není.) a skutečnosti, že proti usnesení okresního soudu ze dne 2. 10. 2024, č.j. 38 C 125/2024-37, kterým byla zamítnuta námitka místní nepříslušnosti okresního soudu, odvolání podáno nebylo. Skutečnost, že se jednalo obstrukční omluvu pak navíc potvrdila sama žalovaná v odvolání, když uvedla – Právní zástupce žalované se omlouvá za nepřesnou informaci zaslanou kanceláří, ale jednalo se o neodkladné pracovní povinnosti na straně jednatele žalované, jehož výslech byl navržen a dle názoru žalované se jednalo o stěžejní důkaz. Výslech jednatele je toliko účastnickým výslechem (§ 131 o. s. ř.), který lze nařídit jen, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak, tedy o stěžejní důkaz se jednat nemůže. Dále žalovaná (právní zástupce žalované) věděla z protokolu o jednání ze dne 1. 10. 2024, č.j. 38 C 125/2024-27, že během ústního jednání dne 22. 11. 2024 budou vyslýcháni svědci, kteří se již dostavili k ústnímu jednání dne 1. 10. 2024, tedy odročením jednání dne 22. 11. 2024 by opět byl zmařen jejich výslech. Odvolací soud tak uzavírá, že omluva žalované z ústního jednání okresního soudu dne 22. 11. 2024 nebyla důvodná, resp. byla obstrukční, o čemž svědčí následující skutečnosti: 1) žalovaná vůbec neupřesnila, o jaké pracovní povinnosti zástupce žalované se mělo jednat, 2) dosavadní postup žalované nese znaky obstrukce (zcela nedůvodná námitka místní nepříslušnosti), 3) v odvolacím řízení žalovaná uvedla naprosto jiné důvody neúčasti u jednání okresního soudu (blíže nespecifikované pracovní povinnosti jednatele žalované a hypotetické zdravotní komplikace zástupce žalované), a proto řízení u okresního soudu nebylo postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Pro úplnost odvolací soud uvádí, že v případě posouzení důvodnosti omluvy, vychází (musí vycházet) toliko ze založených listin, jelikož důvodnost posuzuje zpětně, proto jakékoliv argumenty pro, resp. proti důvodnosti omluvy, které vznášeli účastníci během ústního jednání odvolacího soudu jsou zcela irrelevantní.

9. Okresní soud pak dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 4.-7. a shrnutá v bodě 3. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá.

10. Obecně je třeba uvést, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí okresního soudu, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti, kdy povinností (okresního) soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti okresního soudu při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu okresní soud dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů okresního soudu může být proto považováno, pokud okresní soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li okresnímu soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných, než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).

11. V posuzované věci odvolací soud neshledal při zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů ze strany okresního soudu žádné pochybení ve shora uvedeném směru. Odvolací soud proto neshledal na vyhodnocení výsledků dokazování okresním soudem nic excesivního.

12. Po právní stránce je projednávanou věc třeba posuzovat podle ustanovení § 2054 odst. 2 a § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy odvolací soud se zcela ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, jak jsou popsaná v bodech 9.-11. odůvodnění napadeného rozsudku, která byla reprodukována shora, a pro stručnost na ně odkazuje.

13. Pokud se týká odvolání žalobkyně ve věci samé, byť to okresní soud neuvedl výslovně, tak žalovaná sice navrhla důkazy, a to výslech jednatele žalované, výslech [jméno FO] a daňové doklady se společností [právnická osoba]., avšak vždy uvedla, že jejich účast u jednání soudu zajistí, resp. předloží. Přesto k jednání okresního soudu dne 1. 10. 2024 jednatel žalované ani [jméno FO] nedorazili, ostatně nedorazili ani k jednání odvolacího soudu. Taktéž do dne rozhodnutí odvolacího soudu žalovaná nepředložila daňové doklady ohledně společnosti [právnická osoba]. Námitka žalované, že kulatina byla ve skutečnosti dodána třetí osobou (společností [právnická osoba].), byla vyvrácena svědeckými výpověďmi svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], které vzájemně korespondují (viz body 5.-7. odůvodnění napadeného rozsudku), proto logické úvahy okresního soudu zcela obstojí. Lze tak uzavřít, že zákonem požadované skutečnosti ve vztahu k jednotlivým nárokům byly nejen dostatečně tvrzeny, ale i zcela prokázány.

14. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl rozsudek okresního soudu (soudu prvního stupně) shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen, včetně jeho nákladové části, která odpovídá výsledku sporu, kdy v podrobnostech odvolací soud odkazuje na bod 13. odůvodnění rozsudku okresního soudu.

15. O náhradě nákladů účastníků za odvolací řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v odvolacím řízení zcela procesně úspěšný, a proto mu byly přiznány požadované náklady odvolacího řízení ve výši 27 660,60 Kč představující 2 úkony právní služby – sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání a 10 980 Kč podle § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., příslušného počtu režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalobce, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení