16 Co 76/2025 - 231

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozený dne [Anonymizováno] bytem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] 2. [Jméno advokáta B], narozená dne [Anonymizováno] bytem [Adresa advokáta B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o 80 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně i žalované 2) proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. prosince 2024, č. j. 238 C 9/2022-192, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II, pokud jím byla žalovaná 2) zavázána zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši 416 Kč, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II, pokud jím byla žalovaná 2) zavázána zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 1. 2022 do 9. 1. 2022, mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající části výroku II zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

IV. Žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 8 914,85 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám advokátky [Jméno advokátky], se sídlem [adresa].

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 566,35 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Bruntále dne 2. 6. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 192 000 Kč s příslušenstvím s tím, že poskytla v únoru 2019 půjčku na základě žádosti žalovaného 1) druhé žalované na dostavbu bytu v [adresa], a to z prodeje svého bytu v [adresa]. S ohledem na to, že žalovaná 2) byla v exekuci, byla půjčka vyplacena tak, že 20 000 Kč šlo na účet žalovaného 1), 100 000 Kč šlo na účet [jméno FO] [původně žalované 3)], babičky žalovaného 1) a 80 000 Kč předala osobně žalobkyně žalované 2). Splatnost půjčky pak mezi účastníky nebyla sjednána. V průběhu řízení bylo řízení zastaveno vůči žalované 3), resp. jejímu právnímu nástupci, a také bylo částečně zastaveno o částku 112 000 Kč, předmětem řízení tedy zůstala částka 80 000 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaný 1) žalobu neuznal a uvedl, že není pravdivé, že by mezi ním případně druhou žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o půjčce ani ústně ani písemně ani, že by se zaručoval jako ručitel k nějakému plnění. Se žalobkyní se v roce 2019 dohodli, že přispějí určitou částkou na stavební úpravy v domě ve vlastnictví žalované 2) – jeho matky s tím, že by následně participovali na výnosech z pronájmu v rekonstruovaném domě. Vzhledem k tomu, že žalovaná 2) nemá žádný účet, byly peníze zaslány tak, jak bylo uvedeno, není mu však známo, že by žalobkyně cokoli platila v hotovosti.

3. Žalovaná 2) žalobu neuznala a uvedla, že není pravdou, že by mezi ní a žalobkyní byla uzavřena jakoukoliv formou smlouva o půjčce. Rovněž tvrdila, že peněžní prostředky, které byly poskytnuty na účty, byly poskytnuty z důvodu investic na dostavbu domu v [adresa].

4. Okresní soud v Bruntále jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalobu žalobkyně na zaplacení částky 80 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 19. 10. 2023 do zaplacení zamítl (výrok I.), zavázal žalovanou 2) zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 200 000 Kč od 1. 1. 2022 do 9. 1. 2022, z částky 196 000 Kč od 10. 1. 2022 do 3. 3. 2022, z částky 192.000 Kč od 4. 3. 2022 do 8. 8. 2022, z částky 172 000 Kč od 9. 8. 2022 do 16. 3. 2022 a z částky 122 000 Kč od 17. 3. 2022 do 18. 10. 2022 (výrok II.), žalobu na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 200 000 Kč od 1. 1. 2022 do 9. 1. 2022, z částky 196 000 Kč od 10. 1. 2022 do 3. 3. 2022, z částky 192 000 Kč od 4. 3. 2022 do 8. 8. 2022, z částky 172 000 Kč od 9. 8. 2022 do 16. 3. 2022 a z částky 122 000 Kč od 17. 3. 2022 do 18. 10. 2022 vůči žalovanému 1) zamítl (výrok III.), zavázal žalovanou 2) zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 635,65 Kč (výrok IV.) a zavázal žalobkyni zaplatit žalovanému 1) náklady řízení ve výši 18 354,20 Kč (výrok V.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by účastníci měli v úmyslu uzavřít a uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Samotná žalobkyně v rámci svých skutkových tvrzení uvedla, že smlouva o zápůjčce měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou 2). Předmětem zápůjčky mělo být půjčení částky 200 000 Kč, kterou měla žalobkyně žalované 2) dát tak, že 20 000 Kč na základě žádosti žalované 2) převedla na účet žalovaného 1), částku 80 000 Kč předala v hotovosti a částku 100 000 Kč převedla na účet [jméno FO] [původně žalované 3)]. Splatnost zápůjčky pak byla dohodnuta tak, že žalovaná 2) stavěla byty a jakmile by byly byty postaveny, tak z jejich prodeje nebo pronájmu by se peníze vrátily. Žalovaného 1) pak žalovala žalobkyně pouze z opatrnosti, kdy nebylo zřejmé v době podání žaloby, zda částku, která byla vyplacena na jeho účet, vrátí. Z těchto tvrzení je tedy zřejmé, že žalobkyně ani netvrdila, že by smlouvu o zápůjčce uzavřela se žalovaným 1), který byl v té době jejím manželem. Naopak sama tvrdila, že smlouvu o zápůjčce uzavřela se žalovanou 2) a účet žalovaného 1) bylo pouze platební místo. Za této situace dospěl okresní soud k závěru, že žaloba vůči žalovanému 1) je nedůvodnou, kdy žalovaný 1) neměl se žalobkyní uzavřenou ani smlouvu o zápůjčce, ani mezi nimi neexistoval žádný jiný vztah, na základě kterého by žalovaný 1) měl plnit, a proto okresní soud žalobu vůči žalovanému 1) zamítl. Pokud jde o vztah mezi žalobkyní a žalovanou 2), pak ani tady se nepodařilo prokázat, že by mezi nimi byla uzavřena smlouva o zápůjčce, když tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o zápůjčce na částku 200 000 Kč žalovaná popřela a žádné jiné důkazy prokazující obsah smlouvy o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovanou 2) nebyly k důkazu provedeny. Z žádných jiných důkazů, listin ani výpovědí účastníků tato skutečnost nevyplynula a nebyla prokázána. Naopak je zřejmé a bylo prokázáno, a mezi účastníky ani nebylo sporné, že částka 20 000 Kč byla plněna žalobkyní na účet žalovaného 1) a částka 100 000 Kč na účet [jméno FO], kdy s oběma účty disponovala žalovaná 2). Žalovaná 2) pak připustila ve své výpovědi, že tyto peníze poskytla žalobkyně na dostavbu bytu v [adresa] jako investici v době, kdy byla manželkou syna žalované 2), tedy v době, kdy mezi účastníky existoval rodinný vztah. Dále pak žalovaná 2) sama uvedla, že v době, kdy se žalobkyně s jejím synem – žalovaným 1) rozváděla, rozhodla se peníze vrátit, avšak mezi účastníky nebyla dohodnuta doba vrácení peněžních prostředků. Žalovaná 2) pak peníze neměla, neboť měla jiné závazky a exekuce. Z výpovědí účastníků dospěl okresní soud k závěru, že skutečně žalobkyní byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 120 000 Kč určené na dostavbu bytu v [adresa] a po rozpadu manželství žalobkyně se žalovaným 1) byla mezi účastníky dohoda o tom, že tyto peněžní prostředky budou žalobkyni vráceny, avšak nebylo dohodnuto, kdy se tak stane, doba plnění mezi účastníky nebyla sjednána. V souladu s § 1958 odst. 2 občanského zákoníku žalobkyně požádala o vrácení finančních prostředků výzvou ze dne 14. 12. 2021 ve lhůtě do 31. 12. 2021. Z tohoto důvodu okresní soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a byla od počátku důvodná vůči žalované 2) týkající se částky 112 000 Kč včetně příslušenství, které žalobkyně z důvodu rodinných vztahů investovala a které byla žalovaná 2) povinna vrátit na základě jejich dohody o vrácení peněžních prostředků, a to ve lhůtě do 31. 12. 2021 na výzvu žalobkyně a od 1. 1. 2022 se tedy dostala žalovaná 2) do prodlení a je povinna zaplatit i úroky z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Okresní soud žalobu zamítl ohledně částky 80 000 Kč, když výpovědí účastníků, konkrétně žalobkyně a žalované 2), nebylo prokázáno, že by žalobkyně žalované 2) tuto částku předala v hotovosti. Okresní soud upozornil na skutečnost, že skutková tvrzení žalobkyně o poskytnutí této částky neodpovídají skutečnostem zjištěným z výpovědi žalobkyně. Žalobkyně v rámci žalobních tvrzení uvedla, že v únoru, kdy přesné datum si nepamatuje, předala žalované 2) v kuchyni částku 80 000 Kč, a to v den, kdy peníze vybrala ze svého účtu. Následně však při své výpovědi jako účastnice řízení vypověděla, že částku 80 000 Kč v té době neměla, půjčila si ji od [tituly před jménem] [jméno FO], kterému prodala byt, v hotovosti v [adresa] u něj ve firmě, a pak mu je také v hotovosti předala zpět. Tuto částku pak měla předávat dříve, než posílala zbývající část peněz na účty, kdy ale tvrdila, že následně tuto částku žalovaná 2) na účet vkládala. Žalobkyně tedy svou účastnickou výpovědí ani neprokázala svá skutková tvrzení ohledně předání částky 80 000 Kč. Skutečnost o předání částky 80 000 Kč žalované 2) nemůže prokazovat ani fotografie, které žalobkyně měla ve svém mobilu s datem, neboť nelze přesně posoudit, zda datum fotografie pořízené odpovídá faktickému pořízení této fotografie, kdy na fotografii byl žalovaný 1) s určitým finančním obnosem, kdy měl v rukou či na klíně tisícikoruny, avšak z fotografie nelze zjistit, kdy se tak stalo, zda se jedná o částku 80 000 Kč a fotografie neprokazuje, že by tato částka byla předána žalované 2) a z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně následně disponovala větší částkou peněz z prodeje svého bytu. Za této situace tedy okresní soud uzavřel, že předání částky 80 000 Kč žalobkyní žalované 2) nebylo provedeným dokazováním prokázáno a v této části žalobu zamítl.

5. Proti výrokům II. a IV. rozsudku okresního soudu podala žalovaná 2) odvolání. V odvolání uvedla, že výrok II. napadeného rozsudku nekoresponduje se závěry okresního soudu popsanými v odůvodnění, navíc překračuje předmět řízení – soud rozhoduje o něčem, o čem již řízení zastavil. Žalobkyně po původně třech solidárně žalovaných požadovala zaplacení částky 192 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení - z částky 200 000 Kč ode dne 1. 1. 2022 do 9. 1. 2022; - z částky 196 000 Kč ode dne 10. 1. 2022 do 3. 3. 2022; - z částky 192 000 Kč ode dne 4. 3. 2022 do zaplacení. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 1. 2024, č. j. 238 C 9/2022-111, bylo řízení k návrhu žalobkyně zastaveno co do částky 112 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 192 000 Kč od 10. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaná 2) je přesvědčena, že toto usnesení nabylo právní moci. Z toho žalované 2) vyplývá, že předmětem řízení – pokud jde o úroky z prodlení – zůstaly pouze úroky z prodlení - z částky 200 000 Kč ode dne 1. 1. 2022 do 9. 1. 2022; - z částky 4 000 Kč od 10. 1. 2022 do 3. 3. 2022. Jelikož výrokem II. napadeného rozsudku přiznal okresní soud žalobkyni něco, co ani nebylo předmětem řízení, zatížil řízení jinou vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (soud může rozhodovat pouze o tom, co je předmětem řízení). Navíc výrok II. napadeného rozsudku je nesouladný i se skutkovými závěry – z tvrzené půjčky ve výši 200 000 Kč vzal okresní soud za prokázané toliko poskytnutí částky 120 000 Kč, tudíž je protismyslné závazek k placení úroků z prodlení vztahovat k jistině ve výši postupně: 200 000 Kč, 196 000 Kč, 192 000 Kč, 172 000 Kč a 122 000 Kč. Okresní soud si sám dovodil, že mezi žalobkyní a žalovanou 2) existovala dohoda (uzavřená následně po rozvodu manželství žalobkyně a žalovaného 1), podle níž byla žalovaná 2) povinna zaplatit na vyzvání žalobkyně částku 120 000 Kč. Takový závěr neobstojí. Tvrzení o existenci takové smlouvy (dohody o zaplacení 120 000 Kč na výzvu žalobkyně) netvrdila žádná strana sporu (je naopak v přímém rozporu s tvrzením i s výpovědí žalobkyně) a takový závěr není možno učinit ani z výpovědi žalované 2). Mimoto pokud by okresní soud mínil vycházet čistě z účastnické výpovědi žalované 2) a i kdyby z ní bylo možno dovodit sjednání takového závazku zatěžující žalovanou 2), šlo by o závazek neplatný, a to pro porušení generálního inhibitoria – žalovaná 2) ve své účastnické výpovědi hovořila o tom, že v době, kdy se rozhodla vrátit žalobkyni poskytnuté peníze, byly proti ní vedeny exekuce. Navíc, i kdyby mezi žalobkyní a žalovanou 2) došlo k platnému ujednání, které by zavazovalo žalovanou 2) k zaplacení 120 000 Kč žalobkyni na vyzvání, ani pak by podání nemohlo být považováno za důvodné a po právu. Žalobkyně totiž žalovanou 2) vyzývala ke splacení závazku ze smlouvy o půjčce ve výši 200 000 Kč z roku 2019, nikoli ke splnění závazku k vyplacení částky 120 000 Kč z dohody uzavřené někdy v roce 2021 či snad později. Výzvou ke splnění neexistujícího závazku A nemohla nastat splatnost závazku B, i kdyby existoval. Stejně tak žalobou uplatňovala žalobkyně nárok z neexistující smlouvy o půjčce, nikoli z inominátní smlouvy s jiným obsahem. Podání žaloby tak nemohlo být vyhodnoceno jako důvodné, což mělo vést k zamítnutí požadavků na úroky z prodlení a současně se též projevit v nákladovém výroku. Žalobkyně podala žalobu pro 192 000 Kč proti třem žalovaným, které požadovala zavázat solidárně. Žádná solidarita shledána nebyla a závazek nebyl solidární. Žalovaná 2) stojí na stanovisku, že při nedostatku solidarity byla žalobkyně z celkem žalované sumy 192 000 Kč úspěšná vůči původní žalované 3) v 92 000 Kč a vůči žalované 2) žádný úspěch neměla. S ohledem na výše uvedené žalovaná 2) navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. rozsudku okresního soudu tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a zaváže žalobkyni zaplatit žalované 2) náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v plné výši. K odvolání žalobkyně se pak žalovaná 2) nevyjádřila.

6. Proti výroku II. rozsudku okresního soudu podala žalobkyně odvolání. V odvolání uvedla, že okresní soud v napadeném výroku nesprávně uvedl dobu prodlení z částky 172 000 Kč od 9. 8. 2022 do 16. 3. 2022, jelikož úhrada částky 50 000 Kč proběhla až 16. 3. 2023. Taktéž je nesprávně uvedeno období prodlení z částky 122 000 Kč od 17. 3. 2022 do 18. 10. 2022, když úhrada částky 42 000 Kč proběhla až 18. 10. 2023. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. rozsudku okresního soudu tak, že uvede správnou dobu prodlení z částky 172 000 Kč od 9. 8. 2022 do 16. 3. 2023 a z částky 122 000 Kč od 17. 3. 2023 do 18. 10. 2023, a zaváže žalovanou 2) zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. K odvolání žalované 2) se pak žalobkyně nevyjádřila.

7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobkyně i žalované 2) proti výrokům II. a IV. rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) byla podána ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené výroky rozsudku okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není a žalované 2) je převážně důvodné.

8. Předně je třeba uvést, že okresní soud zřejmě přehlédl, že v důsledku usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 1. 2024, č. j. 238 C 9/2022-111, které nabylo dne 13. 2. 2024 právní moci, bylo řízení k návrhu žalobkyně zastaveno co do částky 112 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 192 000 Kč od 10. 1. 2022 do zaplacení. Předmětem řízení poté zůstalo zaplacení částky 80 000 Kč a úroky z prodlení z částky 200 000 Kč ode dne 1. 1. 2022 do 9. 1. 2022 a z částky 4 000 Kč od 10. 1. 2022 do 3. 3. 2022 vůči žalovanému 1) a žalované 2). Okresní soud tak výrokem II. napadeného rozsudku přiznal žalobkyni něco, co již nebylo předmětem řízení, a nebyly tak splněny podmínky řízení (soud může rozhodovat pouze o tom, co je předmětem řízení). Odvolací soud proto v souladu s § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek okresního soudu ve výroku II. částečně zrušil (pokud jím byla žalovaná 2) zavázána zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 192 000 Kč od 10. 1. 2022 do 8. 8. 2022, z částky 172 000 Kč od 9. 8. 2022 do 16. 3. 2022 a z částky 122 000 Kč od 17. 3. 2022 do 18. 10. 2022) a podle § 221 odst. 1 písm. c) věta před středníkem o. s. ř. v rozsahu tohoto částečného zrušení výrokem III. svého rozsudku řízení zastavil.

9. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodu 4. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá.

10. Obecně je třeba uvést, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí okresního soudu, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti, kdy povinností (okresního) soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti okresního soudu při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu okresní soud dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů okresního soudu může být proto považováno, pokud okresní soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li okresnímu soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných, než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).

11. V posuzované věci odvolací soud neshledal při zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů ze strany okresního soudu žádné pochybení ve shora uvedeném směru. Odvolací soud proto neshledal na vyhodnocení výsledků dokazování okresním soudem nic excesivního.

12. Po právní stránce je projednávanou věc třeba posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 4. 1. 2023 (dále jen o. z.).

13. Protože žalobkyně a žalovaná 2) svým odvoláním napadly pouze výroky II. a IV. rozsudku okresního soudu, tak výroky I., III., a V. rozsudku okresního soudu samostatně nabyly právní moci (§ 159 ve spojení s § 206 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud je tak v souladu s § 159a o. s. ř. vázán výrokem I. rozsudku okresního soudu a jeho závěrem, že předání částky 80 000 Kč žalobkyní žalované 2) nebylo provedeným dokazováním prokázáno. Pokud nebylo prokázáno, že by žalobkyně předala žalované 2) částku 80 000 Kč, nemohl žalobkyni bez dalšího vzniknout nárok na zaplacení úroků z prodlení z této částky v důsledku jejího nevrácení, a proto v tomto rozsahu není rozsudek okresního soudu správný.

14. Okresní soud správně uzavřel, že se nepodařilo prokázat, že by mezi žalobkyní a žalovanou 2) byla uzavřena smlouva o zápůjčce, když tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o zápůjčce na částku 200 000 Kč žalovaná popřela a žádné jiné důkazy prokazující obsah smlouvy o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovanou 2) nebyly k důkazu provedeny. Bylo toliko prokázáno, a mezi účastníky ani nebylo sporné, že částka 20 000 Kč byla plněna žalobkyní na účet žalovaného 1) a částka 100 000 Kč na účet [jméno FO] (původně žalované 3)), kdy s oběma účty disponovala žalovaná 2). Žalovaná 2) pak připustila ve své účastnické výpovědi, že tyto peníze (120 000 Kč) poskytla žalobkyně na dostavbu bytu v [adresa] jako investici v době, kdy byla manželkou syna žalované 2), tedy v době, kdy mezi účastníky existoval rodinný vztah. Což koresponduje se skutkovým tvrzením žalobkyně, že splatnost zápůjčky pak byla dohodnuta tak, že žalovaná 2) stavěla byty a jakmile by byly byty postaveny, tak z jejich prodeje nebo pronájmu by se peníze vrátily. Byť tedy žalobkyně hovoří o zápůjčce, tak z provedeného dokazování vyplývá, že se fakticky jednalo inominátní smlouvu mezi žalobkyní a žalovanou 2) spočívající v investici dostavby bytu v [adresa], kdy žalobkyni potažmo žalovanému 1) měl plynout příjem, a to z nájmu či případného prodeje. Dále pak žalovaná 2) sama uvedla, že v době, kdy se žalobkyně s jejím synem – žalovaným 1) rozváděla, rozhodla se peníze vrátit, tedy fakticky předmětnou inominátní smlouvu ukončit, avšak mezi účastníky nebyla dohodnuta doba vrácení peněžních prostředků (viz účastnická výpověď žalované 2) – Dohodli jsme se žalobkyní, že jí je vrátíme, ale nebyl dohodnut žádný přesný termín.). V souladu s § 1958 odst. 2 o. z. žalobkyně požádala o vrácení finančních prostředků výzvou ze dne 14. 12. 2021 ve lhůtě do 31. 12. 2021, byť formálně hovoří o půjčce, avšak žalované 2) muselo být (bylo) zřejmé o jaké finanční prostředky se jedná. Z tohoto důvodu okresní soud dospěl ke správnému závěru, že žaloba byla od počátku důvodná vůči žalované 2) týkající se částky 112 000 Kč včetně příslušenství, které žalobkyně z důvodu rodinných vztahů investovala a které byla žalovaná 2) povinna vrátit na základě jejich dohody, a to ve lhůtě do 31. 12. 2021 na výzvu žalobkyně a od 1. 1. 2022 se tedy dostala žalovaná 2) do prodlení a je povinna zaplatit i úroky z prodlení v souladu s § 1968, § 1970 o. z. ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.

15. Vzhledem ke všemu výše uvedenému odvolací soud výrok II. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že pokud jím byla žalovaná 2) zavázána zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 1. 2022 do 9. 1. 2022, v tomto rozsahu žalobu zamítl. Ve zbývající části, pokud jím byla žalovaná 2) zavázána zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 120 000 Kč od 1. 1. 2022 do 9. 1. 2022 a z částky 4 000 Kč od 10. 1. 2022 do 3. 3. 2022, a to v tzv. zkapitalizované výši 416 Kč, byl výrok II. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) ve věci samé shledán jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen.

16. O náhradě nákladů řízení účastníků bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., a to samostatně před okresním soudem a odvolacím soudem s ohledem na dále uvedené.

17. O náhradě nákladů řízení účastníků před okresním soudem bylo rozhodnuto výrokem IV. tohoto rozsudku jednak v souladu s § 146 odst. 1 věta druhá o. s. ř., co do zaplacení částky 112 000 Kč s příslušenstvím, a jednak v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně neúspěšná co do zaplacení částky 80 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla celkově úspěšná ve výši 58,33 % (112 000 Kč z 192 000 Kč) a žalovaná 2) tak byla celkově úspěšná ve výši 41,67 % (80 000 Kč z 112 000 Kč). Žalobkyni byly proto přiznány účelně vynaložené náklady řízení ve výši 16,66 % celkových nákladů (úspěch 58,33 % – neúspěch 41,67 %), procesní úspěch/neúspěch vychází z celého řízení, proto částečné zpětvzetí žaloby v průběhu řízení je irelevantní, projeví se toliko ve výši tzv. punkta. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 000 Kč a úkonech právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby á 8 780 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (z punkta 192 000 Kč), – sepis částečného zpětvzetí á 5 580 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky (z punkta 112 000 Kč), – 2x účast u jednání (3. 10. 2024 a 4. 12. 2024) á 1 820 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky (z punkta 80 000 Kč), příslušného počtu režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky, náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky za šest půlhodin po 100 Kč v souvislosti s ústními jednáními, cestovného ve výši 2 957,76 Kč podle § 157 odst. 4 písm. a) zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb. (2x cesta z [adresa] a zpět v délce 190,4 km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě PHM 5,6 l/100 km nafty NM ve dnech 3. 10. 2024 a 4. 12. 2024) a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení žalobkyně tak činí 53 510,49 Kč, z toho 16,66 % pak je 8 914,85 Kč, proto v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná 2) zavázán zaplatit takto stanované náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

18. O náhradě nákladů řízení účastníků před odvolacím soudem bylo rozhodnuto výrokem V. tohoto rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 416 Kč a neúspěšná co do zaplacení částky 33 937,78 Kč, neboť předmětem odvolacího řízení byla již jen částka 34 354 Kč (tzv. zkapitalizovaný (vyčíslený) úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 200 000 Kč od 1. 1. 2022 do 9. 1. 2022, z částky 196 000 Kč od 10. 1. 2022 do 3. 3. 2022, z částky 192 000 Kč od 4. 3. 2022 do 8. 8. 2022, z částky 172 000 Kč od 9. 8. 2022 do 16. 3. 2023 a z částky 122 000 Kč od 17. 3. 2023 do 18. 10. 2023). Žalobkyně byla celkově úspěšná ve výši 1,21 % (416 Kč z 34 354 Kč) a žalovaná 2) tak byla úspěšná ve výši 98,79 % (33 938 Kč z 34 354 Kč). Žalované 2) byly proto přiznány účelně vynaložené náklady odvolacího řízení ve výši 97,58 % celkových nákladů (úspěch 98,79 % – neúspěch 1,21 %). Tyto náklady spočívají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 004 Kč a v úkonech právní služby – sepis odvolání a účast u jednání á 2 500 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (z punkta 34 353 Kč), jednoho režijního paušálu po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky ve znění do 31. 12. 2024 a jednoho režijního paušálu po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky ve znění od 1. 1. 2025. Celkové náklady odvolacího řízení žalované 2) tak činí 7 754 Kč, z toho 97,58 % pak je 7 566,35 Kč, proto v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalobkyně zavázána zaplatit takto stanované náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalované 2), a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

19. Odvolací soud nepřiznal žalované 2) náhradu nákladů spojených s dalším písemným podáním – sepis doplnění odvolání ze dne 19. 2. 2025. Odvolací soud předesílá, že ve své rozhodovací praxi nepřiznává účastníkům náhradu nákladů spojených s vyjádřeními jejich zástupců, která korespondují s již sdělenými stanovisky a ve kterých advokát pouze opakuje nebo rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl či mohl uvést dříve, což je právě případ vyjádření žalované 2) ze dne 19. 2. 2025.

Poučení