16 CO 79/2021 - 358

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti výpovědi o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. ledna 2021, č. j. 6 C 363/2017-252 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto: Určuje se, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne [datum], danou žalovanou žalobkyni, je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 79 553 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Novém Jičíně na nákladech řízení státu před soudy obou stupňů částku 32 570 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně byla zaměstnaná u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Žalovaná dopisem ze dne [datum] oznámila žalobkyni, že jí dává výpověď podle § 52 písm. e) zákoníku práce pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost, a to s odkazem na lékařský posudek [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum].

2. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Novém Jičíně dne [datum] domáhala určení neplatnosti shora uvedené výpovědi. V žalobě namítla - stručně řečeno - nedostatečnou specifikaci výpovědního důvodu (včetně jeho možné záměny s důvodem podle § 52 písm. d) zákoníku práce), nedostatky podkladového lékařského posudku ze dne [datum] a skutečnost, že podle posudku ze dne [datum] u ní byla dána nemoc z povolání.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Proti žalobě namítala, že žalobkyně podle lékařského posudku pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost konat dosavadní práci a na základě tohoto posudku potom obdržela výpověď podle § 52 písm. e) zákoníku práce. Podle žalované je zcela v pořádku, je-li v lékařském posudku uvedena pouze dlouhodobá ztráta pracovní způsobilosti, aniž by v něm musela být uvedena konkrétní diagnóza a popis zdravotního stavu. Důvod výpovědi byl zcela jasně a srozumitelně ve výpovědi vyjádřen s odkazem na § 52 písm. e) zákoníku práce a není možné, aby se kdokoliv domníval, že výpověď byla učiněna podle § 52 písm. d) zákoníku práce. Výpověď považuje za platnou.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování navrženými listinnými důkazy a nechal odborně posoudit zdravotní stav žalobkyně, její (ne) způsobilost konat dosavadní práci a příčiny této nezpůsobilosti, a to 2 znalci ([titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení]). Žalobkyně současně předložila oponentní znalecký posudek zpracovaný [titul] [jméno] [příjmení] (s doložkou podle § 127a o. s. ř.). Na základě provedených důkazů dospěl soud prvního stupně ke skutkovému závěru, podle kterého žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici výrobní dělník. Po vyhotovení lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci ze dne [datum] s ní žalovaná rozvázala dne [datum] pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. e) zákoníku práce, a to pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost. Podle závěru soudu prvního stupně opřeného o znalecké posudky nesměla žalobkyně vykonávat ke dni [datum] práci pro nemoc povahy obecné, a to pro postižení pravé horní končetiny. Na skutkový závěr navázal soud prvního stupně právním posouzením a uzavřel, že sporná výpověď je platná. Podle závěru soudu prvního stupně bylo skutečným důvodem nezpůsobilosti žalobkyně k výkonu dosavadní práce postižení pravé ruky (tj. tzv. obecné onemocnění), pro které žalobkyně nebyla schopna vykonávat práci na vstřikovně plastů již ode dne [datum], kdy byl vyšetřením prokázán syndrom karpálního tunelu vpravo. Nemoc z povolání u ní byla zjištěna až [datum]. Ke dni doručení výpovědi ([datum]) žalobkyně nebyla zcela prokazatelně schopna pro obecné choroby vykonávat dosavadní práci, a výpověď jí byla dána v souladu s právními předpisy. Proto soud prvního stupně žalobu zamítl a procesně neúspěšné žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované a státu náklady řízení.

5. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. V odvolání předně namítla, že se soud prvního stupně nedostatečně vypořádal s námitkou zaměnitelnosti výpovědních důvodů. Žalobkyně nadále setrvala na právním názoru, podle kterého z výpovědi ani z lékařského posudku, na který výpověď odkazuje, není zřejmé, z jakých důvodů měla být dlouhodobě zdravotně nezpůsobilá k výkonu dané práce, a je proto možno zaměnit výpovědní důvody podle § 52 písm. d) a e) zákoníku práce. Pochybnosti ohledně rozlišení důvodů výpovědi jsou podle žalobkyně dány také proto, že k okamžiku, kdy byla žalobkyni dána výpověď, jakož i k datu lékařského posudku, prokazatelně probíhalo šetření za účelem zjištění nemoci z povolání. V dalších odvolacích námitkách pak žalobkyně vytýkala soudu prvního stupně neprovedení některých důkazů a brojila proti jeho závěru ohledně příčin její zdravotní nezpůsobilosti. Poukázala na to, že nemoc z povolání u ní byla konstatována ke dni vyšetření ze dne [datum], tedy pouhé čtyři dny poté, co jí byla dána výpověď. Nemoc z povolání se však u ní nemohla vyvinout ze dne na den, ale představuje výsledek několikaměsíčního či několikaročního průběhu. Žalobkyni nemůže jít k tíži, že existují určité objednací lhůty na to, aby se mohla podrobit vyšetření u lékaře. Pokud by lékař měl v dané věci čas o týden dříve, nemoc z povolání by byla konstatována o týden dříve, tedy ještě před tím, než žalovaná přistoupila k výpovědi, což vyplývá i ze znaleckého posudku znalce [příjmení]. Podle žalobkyně nelze„ vznik“ nemoci z povolání posuzovat formálně (mechanicky) k okamžiku aktu uznání nemoci z povolání. I pokud by žalobkyně připustila, že ve věci byl dán souběh výpovědních důvodů, tj. jak pro nemoc z povolání, tak pro obecné onemocnění, pak zaměstnavatel měl v takovém případě přistoupit k výpovědi z důvodu, který je pro zaměstnance výhodnější, a tím je výpověď pro nemoc z povolání, v jejímž důsledku má zaměstnanci náležet 12měsíční odstupné, nikoliv účelově zvolit výpověď pro obecné onemocnění.

6. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Výpovědní důvod byl podložen řádným zdravotním posudkem, který zcela jasně hovoří o dlouhodobé ztrátě zdravotní způsobilosti a výpověď jasně odkazuje na konkrétní zákonné ustanovení. Záměna důvodu výpovědi ze skutkového i právního pohledu je tak podle žalované zcela vyloučena. Judikaturu, na kterou odkazuje žalobkyně v odvolání, nepovažuje žalovaná za relevantní pro tuto věc a pouze odvádí pozornost od merita věci. Žalovaná rovněž popřela, že by jednala v rozporu s existencí nemoci z povolání. Nemoc z povolání byla žalobkyni zjištěna [datum] zpětně k [datum]. Dne [datum] neměla povědomí o výsledku šetření ani samotná žalobkyně.

7. Zdejší krajský soud nejprve rozsudkem ze dne 11. 5. 2021 č. j. 16 Co 79/2021-278 prvostupňový rozsudek ve výroku o věci samé potvrdil. Vymezení výpovědního důvodu shledal s ohledem na uvedení § 52 písm. e) zákoníku práce ve výpovědi, konstatování dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti a odkaz na lékařský posudek [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], jako dostačující. Pokud jde o důvod výpovědi, tak odvolací soud vzal za prokázáno, že žalobkyně nebyla ke dni [datum] schopna pracovat jako operátor výroby na pracovišti vstřikovna plastů pro obecná onemocnění (postižení pravé horní končetiny a průduškové astma). Nemoc z povolání (astma bronchiale středně těžké) byla u žalobkyně zjištěna až ke dni [datum], tj. po předání výpovědi, proto se podle závěru odvolacího soudu nemohlo ke dni [datum] jednat o důvod zdravotní nezpůsobilosti žalobkyně k výkonu dosavadní práce a tedy o důvod výpovědi.

8. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem sp. zn. 21 Cdo 2964/2021 ze dne 25. 5. 2022 odvolací rozsudek ze dne [datum] zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud jednak nepovažoval za důvodnou námitku ohledně nedostatečného skutkového vymezení výpovědního důvodu ve výpovědi ze dne [datum] (v tomto směru ani neshledal přípustnost dovolání). Oproti tomu jako přípustné a taky důvodné shledal dovolací soud dovolání žalobkyně v části, ve které brojila proti závěrům odvolacího soudu ohledně data„ zjištění nemoci z povolání“. Dovolací soud zdůraznil s odkazem na starší judikaturu, že k výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce smí zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže nezpůsobilost zaměstnance konat dosavadní práci pro svůj nepříznivý zdravotní stav není následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, popř. ohrožení nemocí z povolání. Odvolacímu soudu pak vytkl, že vyšel nesprávně z právního závěru znalce [titul] [jméno] [příjmení] o datu vzniku nemoci z povolání ke dni [datum]. Znalec se přitom z odborného hlediska k problematice, zda žalobkyně skutečně již ke dni doručení výpovědi ([datum]) trpěla nemocí z povolání (astma bronchiale středně těžká), vyjadřoval u jednání soudu prvního stupně, kde uvedl, že„ …v případě, že by bylo provedeno měření dříve, byla by samozřejmě alergie zjištěna dříve a dříve by byla dána i nemoc z povolání…“, resp. že„ …ke změně zdravotního stavu za tyto čtyři dny (tedy mezi [datum] a [datum]) …podle dokumentace nedošlo…“, což koresponduje s odbornými závěry oponentního znaleckého posudku znalce [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. V této souvislosti dovolací soud poukázal na postup [anonymizováno] nemocnice [obec], kdy při vyšetření dne [datum] (tedy ještě před doručením výpovědi žalobkyni) byl zkoumán vliv prachu z pracovního prostředí na zdravotní stav žalobkyně (s výsledkem negativním), a teprve při vyšetření dne [datum] (po doručení výpovědi) bylo provedeno vyšetření na vliv fluxu na zdravotní stav žalobkyně (tedy vyšetření pro stanovení skutečné příčiny - z hlediska podmínek vzniku nemoci z povolání - zdravotních potíží žalobkyně určující). Posudek [anonymizováno] ohledně data vzniku nemoci z povolání ke dni [datum] byl tedy sice formálně správný (v souladu s § 4 písm. c) vyhlášky číslo 104/2012 Sb.), protože poprvé byly podmínky existence nemoci z povolání u žalobkyně zaznamenány až vyšetřením dne [datum], avšak při zjištění, že při opačném pořadí provedení testů by byl závěr o datu zjištění nemocí z povolání opačný (tedy nemoc z povolání by byla zjištěna již [datum]), nelze tento závěr pro účely posouzení, zda žalobkyně ke dni doručení výpovědi trpěla či nikoliv nemocí z povolání, která byla příčinou její dlouhodobé pracovní nezpůsobilosti, akceptovat.

9. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po vrácení věci opětovně přezkoumal napadený prvostupňový rozsudek a při vázanosti právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 ve spojení s § 226 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Pokud jde o skutkový stav, tak odvolací soud až na níže uvedenou výjimku setrvává na svých předchozích skutkových závěrech vycházejících ze skutkových zjištění (body 3 až 20 napadeného rozsudku) a skutkového závěru soudu prvního stupně uvedeného v bodě 23 napadeného rozsudku. Za podstatné po stránce skutkové považuje odvolací soud, že žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako výrobní dělník, od [datum] pak konkrétně pracovala jako operátor výroby na pracovišti vstřikovna plastů a paint fluxování. Dne [datum] vydal [titul] [jméno] [příjmení] lékařský posudek, podle kterého žalobkyně na základě mimořádné prohlídky pozbyla vzhledem k zdravotnímu stavu dlouhodobě zdravotní způsobilost konat dosavadní práci a dne [datum] žalovaná s odkazem na uvedený posudek ze dne [datum] rozvázala s žalobkyní pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. e) zákoníku práce. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně ke dni [datum] pozbyla dlouhodobě způsobilost vykonávat dosavadní práci výrobního dělníka (konkrétně operátora výroby na pracovišti paint flux a vstřikovna plastů) pro postižení pravé horní končetiny (syndrom karpálního tunelu vpravo, který nebyl uznán jako nemoc z povolání) a pro průduškové astma (viz např. závěr [titul] [příjmení] reprodukovaný v bodě 17 napadeného rozsudku). [anonymizováno] nemocnice v [obec] v posudku ze dne [datum] uznala zjištěné onemocnění žalobkyně (astma bronchiale středně těžké) jako nemoc z povolání s datem zjištění [datum].

11. Ke sporné skutkové otázce, zda u žalobkyně byly již ke dni [datum] splněny podmínky pro uznání nemoci z povolání, odvolací soud doplnil dokazování výslechem [titul] [jméno] [příjmení], který uvedl, že u chorob z povolání jsou onemocnění zakládající nemoc z povolání až na výjimky (spočívající v akutních onemocněních) dány již před okamžikem, kdy byly zjištěny. V případě žalobkyně považuje znalec za jisté, že astmatem bronchiale trpěla i ke dni [datum]. Doplňující výslech znalce ve spojení se správnými zjištěními okresního soudu z posudků a výpovědí [titul] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] popsanými v bodech 12, 13, 14, 16, 17, 19 a 20 (ze kterých ani odvolací soud nečinil žádná jiná zjištění nad rámec zjištění soudu prvního stupně) považuje odvolací soud za dostačující pro závěr, že astmatické potíže způsobené alergií na hliník v preparátu flux měla žalobkyně již ke dni [datum], k tomuto dni splňovala podmínky pro uznání nemoci z povolání a pro astmatické potíže nebyla zdravotně způsobilá k výkonu dosavadní práce. Nutno dodat, že pokud soud odhlédne od právních závěrů znalců ohledně data zjištění nemoci z povolání, ve kterých se stanoviska znalců značně rozcházela, tak jejich odborné (medicínské) závěry ohledně příčin pracovní nezpůsobilosti žalobkyně ke dni [datum] se nijak zásadně neliší a ve svém souhrnu tvoří spolehlivý podklad pro výše uvedený skutkový závěr odvolacího soudu.

12. S ohledem na změnu ohledně skutkového závěru se již odvolací soud nezabýval důkazy provedenými u prvního odvolacího jednání ve vztahu k procesu zjišťování nemoci z povolání u žalobkyně (zpráva [anonymizováno] nemocnice v [obec] ze dne [datum] a sdělení [anonymizována tři slova] [územní celek] ze dne [datum]) a zjištění z nich nepromítl do svého skutkového závěru. Pokud u žalobkyně byly v rozhodný okamžik ([datum]) splněny podmínky pro uznání nemoci z povolání, tak není třeba dále zkoumat, zda tato nemoc mohla být zjištěna ještě dříve a zda v tomto směru něco žalovaná porušila (např. tím, že žalobkyni nevyslala dříve na lékařskou prohlídku).

13. Po právní stránce odvolací soud předně nadále setrvává na závěru, že výpověď ze dne [datum] obsahuje veškeré povinné náležitosti a výpovědní důvod je v ní vymezen dostatečně určitě a v souladu s § 50 odst. 4 zákoníku práce.

14. Jádrem sporu tak zůstává, zda v situaci, kdy k rozhodnému okamžiku byla podle skutkového závěru soudu příčinou nezpůsobilosti žalobkyně k výkonu dosavadní práce jak nemoc z povolání, tak i tzv. obecné onemocnění (odlišné od pracovního úrazu, nemoci z povolání nebo ohrožení touto nemocí), bylo povinností zaměstnavatele dát zaměstnanci výpověď„ přednostně“ podle § 52 písm. d) zákoníku práce a zda se v případě, kdy za této situace dal zaměstnavatel zaměstnanci výpověď podle § 52 písm. e) téhož zákona, jedná o výpověď neplatnou.

15. Obecně platí, že při souběhu výpovědních důvodů si může zaměstnavatel vybrat, který výpovědní důvod použije. Pokud by však nemohl zaměstnanec konat dosavadní práci pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí a nedošlo-li mezi účastníky (zaměstnancem a zaměstnavatelem) k dohodě o řešení situace tím vzniklé, není v souladu se smyslem a účelem zákoníku práce, jehož vyjádřením jsou základní zásady pracovněprávních vztahů spočívající (mimo jiné) ve zvláštní zákonné ochraně postavení zaměstnance a v uspokojivých a bezpečných podmínkách pro výkon práce (§ 1a odst. 1 písm. a) a b) zákoníku práce)), pokud by s takovým zaměstnancem rozvázal pracovní poměr z jiných důvodů, než podle § 52 písm. d) téhož zákona. To vyplývá, mimo jiné již z předchozího kasačního rozsudku, ve kterém Nejvyšší soud konstatoval (s odkazem na starší judikaturu), že výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce je naplněn jen tehdy, jestliže nezpůsobilost zaměstnance pro svůj nepříznivý zdravotní stav konat dosavadní práci není následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, popř. ohrožení takovou nemocí. Priorita výpovědního důvodu podle § 52 písm. d) zákoníku práce před jinými výpovědními důvody (byť by byly v rozhodný okamžik účinnosti výpovědi také dány) vyplývá rovněž z dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 31. 8. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2702/2011, uveřejněný pod číslem 32 v časopise Soudní judikatura, roč. 2013 nebo ze dne 22. 4. 2015 sp. zn. 21 Cdo 2134/2014; veškerá rozhodnutí Nejvyššího soudu, na která je v tomto rozsudku odkazováno, jsou dostupná na webových stránkách www.nsoud.cz). Povinnosti zaměstnavatele ve smyslu § 52 písm. d) zákoníku práce, případně § 41 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, je přitom třeba vnímat z objektivního hlediska, tj. bez ohledu na zavinění zaměstnavatele a na to, zda byly zaměstnavateli v rozhodný okamžik známy rozhodující skutečnosti.

16. Odvolací soud uzavírá, že pokud žalobkyně ke dni [datum] trpěla nemocí z povolání, pro kterou nebyla schopna vykonávat dosavadní práci, tak bez ohledu na další onemocnění s ní žalovaná nemohla rozvázat pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. e) zákoníku práce. Taková výpověď je absolutně neplatným právním jednáním, neboť obě shora označené základní zásady pracovněprávních vztahů (zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance a uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce) vyjadřují smysl a účel zákoníku práce a hodnoty, které chrání veřejný pořádek. Právní jednání, které je v rozporu s těmito zásadami (byť by bylo ze strany zaměstnavatele nezaviněné), je proto podle § 580 a § 588 o. z. (ve spojení s § 4 zákoníku práce) absolutně neplatné.

17. Na uvedeném závěru nic nemění ani námitky žalované uplatněné v návaznosti na doručení rozsudku dovolacího soudu. Tyto námitky lze podle obsahu rozdělit do dvou základních skupin.

18. K prvnímu okruhu námitek zaměřených na kritiku právních závěrů dovolacího soudu, včetně jeho překvapivosti, nepředvídatelnosti a nepřípustného přenášení odpovědnosti na zaměstnavatele, odvolací soud uvádí, že nedůvodnost těchto námitek vyplývá již z výše uvedené vázanosti odvolacího soudu právními závěry dovolacího soudu. Přesto považuje odvolací soud za vhodné učinit v této souvislosti několik poznámek. Odvolací soud v zásadě rozumí nespokojenosti žalované s tím, že teprve v průběhu soudního řízení bylo postaveno najisto, jaký byl skutečný (resp. prioritní) důvod pracovní nezpůsobilosti žalobkyně. V tomto směru se však nejedná o nic nového. Soudy totiž setrvale judikují, že v poměrech právní úpravy účinné od 1. 4. 2012 může být až v soudním řízení (zejména na základě znaleckého dokazování) zjištěn jiný (další) důvod pracovní nezpůsobilosti zaměstnance, než jaký se podává z lékařského posudku, který v poměrech právní úpravy účinné od 1. 4. 2012 nestanoví a neprokazuje v občanském soudním řízení autoritativně (závazným a konečným způsobem), že by posuzovaný zaměstnanec vskutku vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost a z jakého důvodu. Lékařský posudek může ke zjištění skutkového stavu věci sloužit pouze tehdy, pokud splňuje veškeré náležitosti a jestliže oba účastníci (zaměstnanec a zaměstnavatel) a ani soud nemají proti jeho závěrům výhrady (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2016 sp. zn. 21 Cdo 1804/2015). Jediný relativně nový právní závěr, který se z dovolacího rozsudku podává, se týká posouzení otázky vzniku nemoci z povolání pro účely výpovědi z pracovního poměru (pro kterou bylo také shledáno dovolání žalobkyně přípustné). Přestože odvolací soud zastával k této otázce původně odlišný právní názor, tak její posouzení dovolacím soudem nelze považovat za zcela nepředvídatelné, natož aby představovalo porušení rovnosti stran a práva žalované na spravedlivý proces. Je logické, že pokud u žalobkyně byly splněny podmínky pro uznání nemoci z povolání ke dni [datum] a nejednalo se zjevně o náhlé (akutní) onemocnění, tak tyto podmínky byly (musely být) s největší pravděpodobností splněny i [datum]. Ostatně pro žalovanou by se nic zásadního nezměnilo, pokud by vyšetření žalobkyně na látku flux s pozitivním výsledkem proběhlo již [datum]. I tak by se pravděpodobně dozvěděla o uznání nemoci z povolání žalobkyně až o několik měsíců později a mohla se tak cítit (zřejmě oprávněně) překvapená, stejně jako v tomto případě. Přitom pokud by jako datum vzniku nemoci z povolání bylo v lékařském posudku určeno zpětně [datum], neměl by odvolací soud již při předchozím projednání odvolání pochybnosti o tom, že výpovědní důvod podle § 52 písm. d) zákoníku práce byl ke dni účinnosti výpovědi dán.

19. Ke druhému okruhu námitek žalované zaměřenému na podíl žalobkyně na vzniku nemoci z povolání (neinformování lékaře či zaměstnavatele o problémech spojených s astmatem, zanedbaná léčba atd. – viz zejména bod C vyjádření zástupce žalované ze dne [datum] na č.l. 327) odvolací soud uvádí, že existence výpovědního důvodu podle § 52 písm. d) zákoníku práce je objektivním stavem, který nezávisí na podílu žalobkyně na vzniklých zdravotních potížích. Zákoník práce obsahuje v § 270 a § 271 speciální a zároveň komplexní úpravu podmínek pro úplné či částečné zproštění zaměstnavatele jeho odpovědnosti za pracovní úraz a nemoc z povolání zaměstnance. Tyto okolnosti mohou mít význam při posuzování nároku zaměstnance na náhradu škody nebo na odstupné (§ 67 odst. 2 zákoníku práce), nikoliv však na existenci výpovědního důvodu podle § 52 písm. d) zákoníku práce. Jak se podává z § 67 odst. 2 zákoníku práce, tak výpovědní důvod podle § 52 písm. d) zákoníku práce a (ne) splnění podmínek pro úplné zproštění zaměstnavatele odpovědnosti za nemoc z povolání jsou samostatnými předpoklady pro vznik nároku zaměstnance na odstupné, z čehož lze dovodit, že při posuzování naplnění výpovědního důvodu podle § 52 písm. d) zákoníku práce se soud případným zproštěním odpovědnosti zaměstnavatele za nemoc z povolání nezabývá. Proto taky odvolací soud při výslechu znalce dne [datum] nepřipustil dotazy zástupce žalované týkající se vývoje astmatických problémů žalobkyně a případných pochybení žalobkyně v souvislosti s jejich průběhem a léčbou.

20. Odvolací soud uzavírá, že v posuzovaném případě nebyly ze shora uvedených důvodů splněny podmínky pro výpověď podle § 52 písm. e) zákoníku práce, napadená výpověď ze dne [datum] je tak absolutně neplatným právním jednáním, proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobě vyhověl, tj. určil, že výpověď ze dne [datum] daná žalovanou žalobkyni je neplatná.

21. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil prvostupňový rozsudek, rozhodl spolu s náklady odvolacího a dovolacího řízení také znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná, proto jí odvolací soud přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů. Žalobkyně v řízení vynaložila náklady na soudní poplatky v celkové výši 18 000 Kč a dále byla v řízení zastoupena, a má tak právo na náhradu nákladů právního zastoupení, jejichž složení a výši určil odvolací soud podle vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Z nákladů vyčíslených žalobkyní (její zástupkyní) v podáních ze dne [datum] a [datum] přisoudil odvolací soud žalobkyni náhradu odměny advokáta za 13 úkonů právní služby (1. - převzetí a příprava zastoupení, 2. - podání žaloby, 3. - účast při jednání soudu dne [datum], 4. - účast při jednání soudu dne [datum], 5. - účast při jednání soudu dne [datum], 6. - účast při jednání soudu dne [datum], 7. - účast při jednání soudu dne [datum], 8. - porada ze dne [datum] přesahující 1 hodinu, 9. - sepis odvolání, 10. - účast na odvolacím jednání dne [datum], 11. - další porada s klientkou přesahující 1 hodinu, 12. - podání dovolání a 13. - účast při odvolacím jednání dne [datum]) po 2 500 Kč ( (§ 9 odst. 3 písm. d) ve spojení s § 7 bodu 5 advokátního tarifu), celkem 32 500 Kč, náhradu hotových výdajů v paušální výši 3 900 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu promeškaného času v souvislosti s cestami k ústním jednáním ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] ve výši 4 600 Kč (v souvislosti s prvními 5 jednáními u Okresního soudu v Novém Jičíně po 600 Kč za 1 jednání a v případě 2 odvolacích jednání u Krajského soudu po 800 Kč za 1 jednání) podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu a náhradu cestovních výdajů v celkové výši 9 870 Kč. Tato částka odpovídá cestám zástupce žalobkyně k ústním jednáním motorovým vozidlem s kombinovanou spotřebou 6,2 litrů MN na 100 km při ujetí 278 km při cestě k Okresnímu soudu v Novém Jičíně a zpět ([datum], [datum], [datum]) a 346 km při cestě ke Krajskému soudu v Ostravě a zpět ([datum] a [datum]) při cenách (paliva a základní náhrady) dle příslušných vyhlášek (za jednání konané dne [datum] činí náhrada cestovních výdajů 1 719 Kč (33,60 Kč/1l MN a 4,10 Kč za 1 km dle vyhlášky číslo 333/2018 Sb.), za jednání konané dne [datum] činí náhrada cestovních výdajů 1 716 Kč (31,80 Kč/1l MN a 4,20 Kč za 1 km dle vyhlášky číslo 358/2019 Sb.), za jednání konaná ve dnech [datum] a [datum] činí náhrada cestovních výdajů celkem 3 798 Kč (27,20 Kč/1l MN a 4,40 Kč za 1 km dle vyhlášky číslo 589/2020 Sb.) a za jednání konané dne [datum] činí náhrada cestovních výdajů 2 637 Kč (47,10 Kč/1l MN a 4,70 Kč za 1 km dle vyhlášky číslo 511/2021 Sb.)). Cestovní výdaje za cesty k ústním jednáním ve dnech [datum] a [datum] nebyly spolehlivě doloženy, neboť podle vyúčtování měly být všechny cesty vykonány jedním vozidlem, ale podle předložené kopie velkého technického průkazu použitého vozidla (č. l. 247) bylo vozidlo poprvé registrováno až [datum] (tj. bylo jej možné použít až ke třetímu jednání) a žádný jiný technický průkaz zástupkyně žalobkyně nepředložila. Oproti tomu bylo doloženo, že právnická osoba, jejímž společníkem je zástupkyně žalobkyně, je plátcem DPH, proto k nákladům právního zastoupení žalobkyně ve výši 50 870 Kč patří podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. také náhrada za DPH ve výši 10 683 Kč Odvolací soud z výše uvedených důvodů uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni v celkové výši 79 553 Kč.

22. Za další účtované úkony, a to předžalobní výzvu, písemná vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] (otázky k výslechu znalce) a za návrh na doplnění dokazování, odvolací soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal. Předžalobní výzvu u určovacích žalob nepovažuje odvolací soud za samostatný úkon právní služby, na rozdíl od žalob na plnění, u kterých tvoří výzva k plnění s účinností od [datum] podle § 142a odst. 1 o. s. ř. podmínku pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení (tomu odpovídá také zahrnutí předžalobních výzev k plnění mezi samostatné úkony právní služby v podobě doplnění advokátního tarifu v § 11 odst. 1 písm. d) a o písm. h) v odst. 2 až v souvislosti s novým § 142a o. s. ř.). Pokud jde o další úkony, tak odvolací soud ve své rozhodovací praxi přiznává za písemná podání advokáta odměnu a režijní paušál zpravidla pouze tehdy, pokud jde o návrhy ve věci samé (žaloba, opravné prostředky proti meritorním rozhodnutím), podání disponující předmětem řízení (změna návrhu, jeho zpětvzetí, souhlas se zpětvzetím) a u ostatních podání pouze v případě, že se jedná o podání povahově srovnatelná s návrhy ve věci samé (zejména vyjádření k žalobě, nebo k opravnému prostředku podanému proti meritornímu rozhodnutí). Za jiná písemná podání učiněná poté, kdy účastníci vymezili své nároky nebo procesní obranu, již odvolací soud přiznává náhradu nákladů při splnění předchozích podmínek pouze tehdy, pokud se jedná o náklady účelně vynaložené, zejména pokud advokát reaguje na novou procesní situaci (např. po doplnění zásadních nových tvrzení protistrany), na kterou nebylo objektivně možné reagovat u jednání. Oproti tomu účastníku nepřísluší náhrada nákladů spojená s podáními, která se týkají pouze dokazování (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 To 28/2004 nebo Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 99/2021) nebo pokud podání obsahuje stanoviska účastníka ke skutkovému a právnímu stavu věci, která korespondují s jeho dosavadními podáními a přednesy, případně která účastník mohl již uvést v některém z předchozích podání či přednesů. Odvolací soud přezkoumal jednotlivá podání zástupkyně žalobkyně a zjistil, že žalobkyně vymezila podstatu sporu již v žalobě ze dne [datum] (nedostatečné vymezení výpovědního důvodu ve výpovědi, nesouhlas s obsahem podkladového lékařského posudku ze dne [datum] a uznání nemoci z povolání) a na takto vymezeném podkladě setrvala v průběhu celého řízení. V dalších podáních ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] pak na žalobu navazovala a částečně svou argumentaci rozvíjela, polemizovala s názory protistrany a především se vyjadřovala k důkazům (zejména znaleckým posudkům), což platí i pro návrh na doplnění dokazování ze dne [datum] Ani v jednom případě neshledal odvolací soud, že by se jednalo o podání, které svým obsahem odpovídá úkonu vymezenému v § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a jednalo se současně o úkon potřebný k účelnému uplatňování práva. Účastníku a jeho zástupci přirozeně nelze bránit, aby své stanovisko rozkládal do několika podání nebo aby reagoval na každé stanovisko protistrany, resp. navržený či provedený důkaz, náhradu nákladů spojených s takovými podáními však lze klást k tíži procesně neúspěšného účastníka pouze při splnění shora uvedených podmínek. Konečně odvolací soud nepřiznal žalobkyni samostatnou náhradu nákladů za návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti odvolacího rozsudku, který mohl (měl) být součástí dovolání, navíc o něm ani nebylo rozhodováno.

23. Nově rozhodl odvolací soud také o nákladech státu vynaložených v průběhu řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení na znalečném v celkové výši 32 570 Kč a podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost k náhradě těchto nákladů procesně neúspěšné žalované.

Poučení