16 Co 79/2025 - 150

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [právnická osoba], IČO [Anonymizováno] sídlem [adresa žalovaného] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o 315 156 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 2. 2025, č. j. 15 C 59/2024-52 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce a žalovaný nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 204,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u okresního soudu dne 30. 5. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 315 156 Kč z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 14. 3. 2022 do 28. 3. 2023. Žalobu odůvodnil tím, že byl zaměstnán u žalovaného v pracovním poměru jako strážník městské policie. Dne 13. 3. 2022 utrpěl pracovní úraz. Co se týče úrazového děje, tak žalobce odkázal na záznam o úrazu, ve kterém bylo uvedeno, že při vstupu do místnosti stálé služby na pracovišti špatně došlápl a ucítil „lupnutí“ v pravém koleni, resp. v samotné žalobě popsal úraz stručně slovy, že při chůzi na pracovišti došlo k zvrtnutí kolene. Pro následné potíže s kolenem byl v pracovní neschopnosti od 14. 3. 2022 do 28. 3. 2023. Podle potvrzení ošetřujícího lékaře [tituly před jménem] [Anonymizováno] byly důvodem této pracovní neschopnosti následky pracovního úrazu ze dne 13. 3. 2022.

2. Žalovaný a vedlejší účastník s žalobou nesouhlasili, neboť se nejedná o pracovní úraz, nýbrž o projev (manifestaci) obecného degenerativního onemocnění (gonartrózy) kolenního kloubu, jak vyplývá ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Chybí zde vnější faktor úrazového děje – násilné působení zevních vlivů, k poškození zdraví došlo při běžné chůzi, nikoli při pádu či uklouznutí apod.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl, rozhodl, že žalobce a žalovaný nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení, žalobce zavázal zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 1 500 Kč a České republice na účet Okresního soudu v Karviné 724 Kč.

4. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že k „úrazu“ došlo tak, jak žalobce popsal původně v knize úrazů, tj. že při chůzi a následném pohybu směrem doprava došlo k lupnutí v pravém koleni. Neuvěřil účastnické výpovědi žalobce, který tvrdil, že když šlápl na přechodovou lištu mezi oběma místnostmi, tak jakoby sklouzl a noha se zasekla mezi lištu a koberec. Tímto způsobem k „úrazu“ nemohlo dojít, protože podle fotografické dokumentace a podle výpovědi svědka [jméno FO] mezi lištou a kobercem není mezera, kam by se mohl žalobce zaseknout jde o krycí lištu, která zakrývá spoj mezi kobercem v jedné místnosti (nejde o koberec s vysokým vlasem) a linoleem na chodbě. Žalobce nedokázal uspokojivě vysvětlit, proč „úrazový děj“ do knihy úrazů popsal jinak, než se ve skutečnosti „úraz“ údajně stal. Jeho vysvětlení, že „úraz“ popsal jen stručně, protože si myslel, že do týdne bude zdráv, je účelové; záznam v knize úrazů je sice stručný, ale obsahově (následně v průběhu řízení) tvrzenému ději neodpovídá. Okresní soud proto uzavřel, že „úraz“ dne 13. 3. 2022 se žalobci stal tak, že šel na svém pracovišti z jedné místnosti do druhé a že při pohybu směrem doprava (kde se nacházely sledovací monitory) došlo k lupnutí v koleni.

5. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle § 269 odst. 1 a § 271k odst. 1 zákoníku práce a dovodil, že poškození zdraví, které žalobce utrpěl dne 13. 3. 2022, není pracovním úrazem, protože nenastalo náhlým a násilným působením zevních vlivů. Žalobce totiž nezakopl, nezaklínil si nohu mezi překážky, neuklouzl či podobně, nýbrž šel po svém pracovišti v pracovní obuvi normální chůzí, na pracovišti se nenacházely žádné překážky. Při chůzi žalobce došlo „k lupnutí“ v pravém koleni žalobce. Příčina poškození zdraví žalobce tedy netkvěla ve vnějších vlivech ve smyslu § 271k odst. 1 zákoníku práce. Okresní soud poukázal na to, že tento závěr koresponduje se znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], podle kterého inkriminovaného dne došlo k distorzi (podvrtnutí) pravého kolenního kloubu s poškozením vnitřního menisku; jednalo se konkrétně o rupturu zadního rohu vnitřního menisku – lalokové poškození, typ papouščího zobáku, tzn. nikoli o úrazovou, ale degenerativní rupturu, ke které dochází například nenadálým rotačním pohybem i malé intenzity, jak tomu bylo i v posuzovaném případě. Jelikož nešlo o pracovní úraz, nejsou splněny předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu škody podle § 269 odst. 1 zákoníku práce.

6. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce, který namítal, že okresní soud zjistil neúplně skutkový stav věci a nesprávně vyhodnotil provedené důkazy. Předně vytýkal okresnímu soudu, že nepřípustným způsobem zpochybňoval úrazový děj, resp. jeho upřesnění v rámci účastnické výpovědi, ačkoliv úrazový děj nebyl mezi účastníky sporný. Žalovaný a vedlejší účastník pouze namítali, že při úrazu došlo k poškození již degenerovaného pravého kolenního kloubu. Soud prvního stupně měl provést navržený výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO], se kterým osobně úrazový děj projednával, jakož i výslech svědkyně [jméno FO], která byla přítomna rozhovoru žalobce s nadřízeným [tituly před jménem] [jméno FO] o okolnostech úrazového děje. Žalobci nelze vytýkat stručný popis úrazového děje v záznamu o úrazu a knize úrazů, neboť žalovaný se s ním spokojil, jelikož zřejmě neočekával závažnější následky tohoto úrazu. Žalobce rozporoval závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], proto měl soud prvního stupně provést navržený výslech operatéra, který vyslovil opačný závěr, že důvodem pracovní neschopnosti byly následky pracovního úrazu ze dne 13. 3. 2022. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

7. Žalovaný a vedlejší účastník navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznili, že soud prvního stupně zjistil řádně a úplně skutkový stav a že věc posoudil správně i po právní stránce. Z provedeného dokazování je zřejmé, že poškození zdraví žalobce nebylo způsobeno krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů, proto se nejedná o pracovní úraz. Vedlejší účastník při šetření škodní události na základě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] zjistil, že příčinou vzniku zranění žalobce bylo degenerativní onemocnění – gonartróza kolenního kloubu, která byla do té doby němá, tj. bez klinických příznaků. Dne 13. 3. 2022 došlo k distorzi pravého kolenního kloubu s částečným poškozením (rupturou) zadního rohu vnitřního menisku typu papouščího zobáku. Malá intenzita zevního násilí a typ ruptury prokázaný artroskopickým vyšetřením dne 24. 3. 2022 odůvodňují závěr, že šlo o rupturu menisku již předtím degenerativně změněného. Pokud by tomu tak nebylo, udávané násilí by nezpůsobilo částečnou rupturu menisku. Pohyb popisovaný žalobcem, který předcházel poškození zdraví, lze považovat za běžný pohybový stereotyp s malým zevním násilím. Není pravda, že úrazový děj, resp. existence pracovního úrazu byla mezi účastníky nesporná. Vedlejší účastník od počátku řízení s odkazem na citovaný znalecký posudek tvrdil, že žalobcem popisované skutkové okolnosti, za nichž mělo dojít k poškození zdraví, nenaplňují zákonnou definici pracovního úrazu z důvodu absence zevního násilí dostatečné intenzity. Výslech navržených svědků je nadbytečný, protože nebyli osobně přítomni události, která měla způsobit vznik škody.

8. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející (podle pravidel nastavených v § 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se domáhá z důvodu poškození zdraví, které utrpěl dne 13. 3. 2022, náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 14. 3. 2022 do 28. 3. 2023 – podle zásad nepravé zpětné účinnosti (retroaktivity) podle právních předpisů platných a účinných v době, kdy nárok na náhradu za ztrátu na výdělku měl vzniknout, tj. podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 19. 8. 2022.

10. Těžiště sporu mezi účastníky spočívá v posouzení otázky, zda se v případě poškození zdraví žalobce dne 13. 3. 2022 jednalo o pracovní úraz nebo následek obecného degenerativního onemocnění kolenního kloubu, eventuálně zda je dána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a dočasnou pracovní neschopností žalobce od 14. 3. 2022 do 28. 3. 2023.

11. Pracovním úrazem se rozumí podle § 271k odst. 1 zákoníku práce poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

12. Pojmy plnění pracovních úkolů a přímá souvislost s ním jsou upraveny v § 273 a 274 zákoníku práce. Obecným východiskem při řešení otázky, zda úraz, který utrpěl zaměstnanec, je v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, je posouzení, zda je dána tato souvislost z hlediska místního, časového a věcného, tedy zda taková souvislost je dána vzhledem ke vztahu činnosti, při níž došlo k úrazu, k plnění povinností, které pro zaměstnance vyplývají z pracovního poměru (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2507/2000). Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů (§ 271k odst. 2 zákoníku práce). Zde půjde o případy, kdy zaměstnanec utrpí újmu na zdraví, aniž by v daný moment plnil pracovní úkoly a aniž by činnost, při které újmu utrpěl, byla v jakékoli souvislosti s plněním pracovních úkolů, může se např. jednat o případ, kdy je zaměstnanec napaden ve své mimopracovní době v odvetu za to, jakým způsobem ve svém zaměstnání a v rámci plnění svých pracovních úkolů vyřídil úřední záležitost útočníka.

13. Podle ustálené judikatury jde o pracovní úraz zaměstnance tehdy, jestliže příčinou poškození zdraví zaměstnance byl skutkový děj, který má charakter úrazového děje, tedy že k poškození zdraví došlo následkem působení zevních vlivů (fyzické či psychické přetížení - trauma), které byly svou povahou krátkodobé, náhlé a násilné, a jestliže k tomuto poškození zdraví zaměstnance došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Působení zevních vlivů nemusí spočívat jen v působení zevních sil (pádu břemene, napadení cizí osobou), může se jednat i o působení vlastní tělesné síly (uklouznutí, zakopnutí, přetržení svalu po vynaložení tělesné námahy).

14. Pracovním úrazem se tedy rozumí porušení zdraví, které bylo zaměstnanci způsobeno v přímé souvislosti s výkonem jeho zaměstnání nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. Toto zevní působení, označované též jako úrazový děj, je zpravidla takovou událostí, která vyvolá u postiženého subjektivní potíže, které mu nedovolují pokračovat v obvyklé práci nebo jen s určitými potížemi, nebo jej dokonce z práce vyřazují. O úrazový děj může jít i v případech náhlého poškození zdraví, které nastalo při náhlém napětí sil, velké námaze, nezvyklém úsilí, kdy pracovní výkon přesahuje hranice obvyklé, každodenně vykonávané práce nebo je sice konán v hranicích obvyklé těžké práce, ale za nepříznivých okolností, anebo pohybuje se sice v hranicích obvyklé namáhavé práce, pro kterou však organismus zaměstnance není přizpůsoben nebo na kterou svými schopnostmi nestačí. Působení zevních sil tedy musí být násilné [pracovním úrazem může být kupříkladu i výhřez meziobratlové ploténky, došlo-li k němu za situace, kdy je zaměstnanec nucen okamžitým vypětím sil překonávat vnější odpor, a zvýšit tak náhle, nadměrně a neobvykle svoji námahu (zvedání břemene, práce ve vynucené poloze)]. Naopak požadavek násilného působení zevních vlivů není naplněn, jestliže dojde k výhřezu meziobratlové ploténky při běžném pohybu (například při shýbnutí), neboť v takovém případě je příčinou poškození zdraví jen manifestace obecného onemocnění zaměstnance.

15. Posouzení, zda určité poškození zdraví je pracovním úrazem, je otázkou právní. K jejímu posouzení je třeba zkoumat, zda zjištěné skutkové okolnosti, za nichž k poškození zdraví došlo, naplňují – kromě jiného – skutkovou podstatu § 271k odst. 1 zákoníku práce. Je však nepochybné, že se nelze obejít bez součinnosti s lékařem kupříkladu za situace, je-li sporné, k jakému poškození zdraví (a zda vůbec) došlo v příčinné souvislosti se zjištěným úrazovým dějem, popřípadě zda příčinou objektivně zjištěného poškození zdraví byl tvrzený (a zjištěný) úrazový děj (Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1150 – 1162).

16. Předpoklady povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem jsou podle § 269 odst. 1 zákoníku práce existence pracovního úrazu, vznik škody nebo nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody nebo nemajetkové újmy.

17. Škoda, která vzniká následkem pracovního úrazu, spočívá též ve ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (§ 271a zákoníku práce). Předpoklady vzniku nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti jsou existence pracovního úrazu, ztráta na výdělku po dobu určité pracovní neschopnosti a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a konkrétní pracovní neschopností.

18. O vztah příčinné souvislosti mezi ztrátou na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a pracovním úrazem se jedná tehdy, vznikla-li tato škoda (došlo-li ke ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti) následkem pracovního úrazu, tj. bez pracovního úrazu by ztráta na výdělku nevznikla tak, jak vznikla. Pracovní úraz nemusí být podle ustálené judikatury jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1976, pod č. 11, str. 35). Bylo by v rozporu se smyslem zákona chránit zaměstnance před škodami z pracovních úrazů, kdyby byla z této ochrany vyloučena poškození na zdraví vykazující všechny znaky pracovního úrazu jen z toho důvodu, že u poškozeného existovala určitá predispozice, která spolupůsobila při vzniku poškození na zdraví způsobeného úrazovým dějem. Z uvedeného vyplývá, že existence určitého chorobného stavu, třeba latentního, nemůže vyloučit závěr, že mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem je přímá příčinná souvislost a že tedy vyvolání tohoto chorobného stavu bylo způsobeno jako jednou z hlavních příčin, které jej vyvolaly, pracovním úkonem, při jehož provádění k němu došlo. Na tom nemůže ničeho měnit skutečnost, že na vznik poškození zdraví vyvolaného úrazovým dějem spolupůsobily i jiné vnitřní faktory, vrozené nebo získané, jež vyvolávají pro organismus neobvyklé podmínky, jak je tomu kupř. u dispozice vyvolané dříve vzniklým chorobným stavem.

19. Odvolací soud nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně ohledně úrazového děje, resp. ohledně skutkových okolností, za nichž došlo k poškození zdraví žalobce, tj. se závěrem prvostupňového soudu, že k poškození zdraví (ruptuře zadního rohu vnitřního menisku) došlo při „běžné“ chůzi bez působení zevních sil a vlastní tělesné síly žalobce. V „knize úrazů“ žalobce popsal úrazový děj tak, že „při chůzi a následném pohybu směrem doprava došlo k lupnutí v pravém kolenu“, zatímco v „záznamu o úrazu“ a v „hlášení pracovního úrazu pro uplatnění nároku z důchodového pojištění“ uvedl, že „při vejití do místnosti stálé služby špatně došlápl a poranil si pravé koleno“. Vzhledem k tomu, že v uvedených písemných záznamech byl tvrzený úrazový děj popsán velmi kuse, aniž by bylo zřejmé, co konkrétně myslel žalobce „špatným došlápnutím“, nelze považovat bez dalšího za rozpornou a tudíž nevěrohodnou účastnickou výpověď žalobce, že „pravou nohou, kterou měl natočenou trochu doprava, uklouzl po přechodové liště mezi linoleem a kobercem, noha se zasekla mezi lištu a koberec, došlo k podvrtnutí kolene, přičemž ucítil v kolenu lupnutí či bodnutí“. Na druhou stranu nelze souhlasit s argumentací žalobce, že úrazový děj byl mezi účastníky nesporný, protože žalovaný a vedlejší účastník s odkazem na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] od počátku namítali, že žalobcem popisované skutkové okolnosti, za nichž mělo dojít k poškození zdraví, nenaplňují zákonnou definici pracovního úrazu z důvodu absence zevního násilí dostatečné intenzity. Odvolací soud proto za účelem bližšího objasnění úrazového děje vyzval žalobce u odvolacího jednání 11. 6. 2025, aby opětovně podrobně popsal a demonstroval, jak došlo inkriminovaného dne k poškození zdraví. Žalobce popsal úrazový děj prakticky shodně jako v účastnické výpovědi před okresním soudem s tím, že vysvětlil, že „špička pravé boty se při sklouznutí po přechodové liště zadrhla o koberec a došlo k podvrtnutí kolene“. S ohledem na rozdílný součinitel tření u přechodové lišty a koberce považuje odvolací soud toto vysvětlení za technicky přijatelné a logické. Jelikož soud prvního stupně měl pochybnosti o tvrzeném úrazovém ději, bylo na místě, aby vyslechl svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který měl s žalobcem projednávat úrazový děj při sepisu „hlášení pracovního úrazu pro uplatnění nároku z důchodového pojištění“ dne 9. 3. 2023. Odvolací soud toto pochybení napravil a doplnil dokazování výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO], jenž ovšem uvedl, že si nevzpomíná na to, že by mu žalobce bezprostředně po zranění kolene popisoval, jak k tomu mělo dojít. Pouze připustil, že s ním následně sepisoval zmiňované hlášení pracovního úrazu ze dne 9. 3. 2023, nicméně popřel, že by žalobce nabádal k tomu, aby změnil popis úrazového děje z důvodu, aby „nebyl problém s pojišťovnou při plnění pojistné události“. Odvolací soud neměl žádný důvod pochybovat o věrohodnosti výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], protože popis úrazové děje v tomto hlášení ze dne 9. 3. 2023 se zcela shoduje s popisem úrazového děje v záznamu o úrazu, který byl vyhotoven již dne 15. 3. 2022. Za dané důkazní situace odvolací soud vyhodnotil jako nadbytečný žalobcem navrhovaný výslech svědkyně [jméno FO], která měla být rovněž přítomna vypracování zmiňovaného hlášení. Přestože nebylo prokázáno, že by svědek [tituly před jménem] [jméno FO] žádal po žalobci změnu popisu úrazového děje, má odvolací soud za to, že rozpory ve vylíčení skutkových okolností, za nichž došlo k poškození zdraví, nejsou nikterak zásadní a podstatné. Žalobci totiž nelze klást k tíži nedostatečný popis tvrzeného úrazového děje v záznamu o úrazu, neboť primárně bylo podle § 105 zákoníku práce povinností žalovaného jako zaměstnavatele objasnit příčiny a okolnosti vzniku úrazu a sepsat řádný záznam o úrazu.

20. Se zřetelem k tomu, že mezi účastníky bylo sporné, k jakému poškození zdraví (a zda vůbec) došlo v příčinné souvislosti se zjištěným „úrazovým“ dějem, popřípadě zda příčinou objektivně zjištěného poškození zdraví byl tvrzený (a zjištěný) „úrazový“ děj, odvolací soud považoval za nezbytné doplnit znalecké dokazování, a to vypracováním revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí. Podle názoru odvolací soudu nelze vycházet bez dalšího ze znaleckého posudku, který na žádost vedlejšího účastníka zpracoval ještě před zahájením řízení (dne 15. 4. 2024) [tituly před jménem] [právnická osoba], znalec z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání a posudkové lékařství, přestože byl opatřen doložkou ve smyslu § 127a o. s. ř. Znalcům z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní lékařství, případně posudkové lékařství náleží ve sporných případech zejména posuzování otázky způsobilosti k práci (tj. otázky, zda je zaměstnanec s určitým onemocněním zdravotně způsobilý k výkonu konkrétní práce či nikoli) a znalcům z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání posuzování otázky existence či neexistence nemoci z povolání u konkrétního zaměstnance. V daném případě je však sporná otázka, co bylo příčinou zjištěné ruptury zadního rohu vnitřního menisku na pravé dolní končetině, zda to byl tvrzený „úrazový“ děj nebo se jednalo jen o manifestaci obecného degenerativního onemocnění. Posuzování této otázky by mělo náležet primárně lékaři – specialistovi na daný typ poškození zdraví, tj. ortopedovi. Nadto závěr znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] Boháče je v rozporu se stanoviskem ošetřujícího praktického lékaře [tituly před jménem] [Anonymizováno], který jednoznačně konstatoval, že důvodem dočasné pracovní neschopnosti od 14. 3. 2022 do 28. 3. 2023 byly následky pracovního úrazu ze dne 13. 3. 2022.

21. Odvolací soud proto ustanovil znalce [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí. Z revizního znaleckého posudku odvolací soud zjistil, že dne 13. 3. 2023 došlo u žalobce distorzi (podvrtnutí) pravého kolene s částečným poškozením vnitřního menisku, a to na podkladě již přítomných degenerativních změn na měkkých strukturách pravého kolene – na vnitřním menisku, ale pravděpodobně i na dalších strukturách (vazy a chrupavky), které nebyly vyjádřeny subjektivně ani objektivně. Podle názoru znalce však byly tyto změny velmi pravděpodobně přítomny, a to vzhledem k věku žalobce, nadváze, charakteru (mechanismu) vzniku úrazu (malé násilí) a dalšího průběhu onemocnění (artrotické změny na pravém koleni, které velmi rychle progredovaly, nesouvisí s úrazem dne 13. 3. 2022, ale jsou projevem obecného onemocnění). Charakter a mechanismus úrazu a vlastní popis poranění vnitřního menisku (ruptura typu papouščího zobáku) jednoznačně odpovídá ruptuře degenerativního charakteru. Znalec dále uvedl, že žalobcem popisový úrazový děj v účastnické výpovědi před okresním soudem dne 10. 12. 2024 a u odvolacího jednání dne 11. 6. 2025 odpovídá vzniklému poškození zdraví. Současně konstatoval, že přítomné degenerativní změny v oblasti pravého kolenního kloubu žalobce predisponovaly ke snadnějšímu vzniku trhliny vnitřního menisku, ke které nebylo potřeba skoro žádného násilí – mohla vzniknout při běžné činnosti. Podle názoru znalce je podmínka vzniku pracovního úrazu – důsledek vlastní tělesné síly – u žalobce splněna. Do doby úrazu nebyly u žalobce zaznamenány žádné potíže s pravým kolenem. Fakt děje ze dne 13. 3. 2022 vedl malým násilím ke vzniku částečné trhliny zadního rohu vnitřního menisku na terénu v té době přítomných degenerativních změn. Charakter trhliny plně odpovídá již přítomným degenerativním změnám. Tento fakt není jen manifestací obecného onemocnění. Nelze vyloučit, že dne 13. 3. 2022 nedošlo k trhlině zadního roku vnitřního menisku. Vše nasvědčuje tomu, že dne 13. 3. 2022 došlo u žalobce – v souladu s udávaným mechanismem úrazu – ke vzniku částečné trhliny zadního rohu vnitřního menisku – dle charakteru trhliny – na degenerativním podkladu, malým násilím. Při operaci dne 24. 3. 2022 bylo toto poranění vnitřního menisku vyřešeno odstraněním části menisku. Všechny další obtíže, které žalobce udává, již nesouvisí s úrazem ze dne 13. 3. 2022, ale s obecným onemocněním. Dle znalce lze připustit, že pracovní úraz ze dne 13. 3. 2022 byl spouštěcím mechanismem pro rozvoj obtíží, které ale souvisí s degenerativními změnami, jež byly do té doby němé. Důležitou, podstatnou a značnou příčinou dočasné pracovní neschopnosti žalobce byla částečná trhlina zadního rohu vnitřního menisku pravého kolene, vzniklá na terénu již přítomných degenerativních změn. Pracovní neschopnost žalobce od 14. 3. 2022 do 28. 3. 2023 neodpovídá délce léčení v souvislosti s poškozením zdraví při popisovaném úrazovém mechanismu ze dne 13. 3. 2022. V tomto konkrétním případě je průměrná doba léčby tohoto charakteru poranění 2 až 3 měsíce – s přihlédnutím k ASK revizi pravého kolene a délce rehabilitace. Další pracovní neschopnost je již v souvislosti s obecným onemocněním. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] se tudíž ztotožnil se závěrem znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno], že pracovní neschopnost byla v souvislosti s pracovním úrazem pouze v období od 13. 3. 2022 do 9. 5. 2022, resp. v období od 10. 5. 2022 do 28. 3. 2023 byla pracovní neschopnost v souvislosti s obecným onemocněním.

22. Z výpovědi znalce [tituly před jménem] [jméno FO] u odvolacího jednání dne 27. 11. 2025 odvolací soud zjistil, že znalec setrval na závěrech písemně podaného revizního znaleckého posudku, přičemž dodal, že má za to, že i kdyby nedošlo k popisovanému úrazovému mechanismu ze dne 13. 3. 2022, tak by u žalobce s vysokou pravděpodobností obdobné potíže nastaly při jakékoliv jiné běžné činnosti. Znalec dále potvrdil, že kdyby nebyly u žalobce přítomny zmiňované degenerativní změny, tak by dne 13. 3. 2022 malým násilím při žalobcem udávaném mechanismu velmi pravděpodobně k poškození zdraví (tj. k ruptuře zadního rohu vnitřního menisku pravého kolene) nedošlo. Na druhou stranu znalec k dotazu zástupce žalobce připustil, že kdyby se dne 13. 3. 2022 „nic nestalo“, tak by žalobce velmi pravděpodobně od 14. 3. 2022 nebyl dočasně práce neschopným.

23. K hodnocení znaleckého posudku odvolací soud v obecné rovině uvádí, že soudy jsou sice povinny hodnotit znalecký posudek jako každý jiný důkaz, od jiných důkazů se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel uložené zadání, zda jsou závěry posudku náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck, pod pořadovým číslem C 1186).

24. Odvolací soud se ztotožnil se stanoviskem vedlejšího účastníka ve vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 20. 10. 2025 (č. l. 120 spisu) a považuje pro posouzení projednávané věci za podstatné, že oba znalci se shodli na výše zvýrazněných závěrech. Zejména [tituly před jménem] [jméno FO] tyto závěry přesvědčivě a logicky odůvodnil, proto odvolací soud neshledal žádné důvody k pochybnostem o věcné správnosti těchto dílčích závěrů, a to včetně přítomnosti degenerativních změn v oblasti pravého kolenního kloubu. Žalobce žádný oponentní znalecký posudek nepředložil. Naprosto osamoceno tak zůstalo vyjádření ošetřujícího praktického lékaře [tituly před jménem] [Anonymizováno], který konstatoval, že důvodem dočasné pracovní neschopnosti od 14. 3. 2022 do 28. 3. 2023 byly následky pracovního úrazu ze dne 13. 3. 2022. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyhodnotil jako nadbytečný výslech ošetřujících lékařů [tituly před jménem] [Anonymizováno] a ortopeda [tituly před jménem] [jméno FO], protože svědky nelze vyslýchat k odborným otázkám, k tomu slouží výhradně znalecké dokazování.

25. Při nekritickém převzetí všech dílčích závěrů revizního znaleckého posudku, zejména o splnění podmínky existence pracovního úrazu - důsledek vlastní tělesné síly a o délce pracovní neschopnosti v souvislosti s pracovním úrazem v období od 13. 3. 2022 do 9. 5. 2022, by byly splněny předpoklady pro vznik nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v rozsahu cca dvou měsíců (od 13. 3. 2022 do 9. 5. 2022), zatímco ve zbývajícím rozsahu více než 10 měsíců (od 10. 5. 2022 do 28. 3. 2023) by žaloba nebyla důvodná. Soudy však nejsou vázány závěrem znalce, zda určité poškození zdraví je pracovním úrazem, neboť se jedná posouzení právní otázky, která přísluší výhradně soudu, nikoli znalci. Odvolací soud má za to, že zjištěné skutkové okolnosti, za nichž k poškození zdraví došlo, v daném případě nenaplňují skutkovou podstatu § 271k odst. 1 zákoníku práce, a to z důvodu absence násilného působení zevních vlivů. Ze znaleckého dokazování totiž vyplývá, že při žalobcem popisovaném mechanismu bylo působení vlastní tělesné síly natolik malé intenzity, že by k předmětnému poškození zdraví nedošlo, kdyby nebyly u žalobce přítomny zmiňované degenerativní změny. Jinak řečeno, aby bylo možno hovořit o úrazovém ději, musí násilné působení zevních vlivů (zevních sil nebo vlastní tělesné síly) dosahovat určité intenzity, která je objektivně způsobilá vyvolat poškození zdraví. Násilné působení zevních vlivů musí dosahovat alespoň takové intenzity, aby se jednalo o důležitou, podstatnou a značnou příčinu poškození zdraví. V projednávané věci tomu ovšem tak nebylo, protože žalobcem udávaný mechanismus lze charakterizovat jako poměrně banální uklouznutí po přechodové liště se zadrhnutím špičky pravé boty o koberec, kdy z povahy věci je zřejmé, že působení zevních vlivů bylo malé intenzity a že jej nelze srovnávat například s pádem po uklouznutí na mokré podlaze či zakopnutí o nerovnost apod. Odvolací soud nemá v úmyslu zlehčovat poškození zdraví žalobce, nicméně platí, že každé „špatné našlápnutí“ nebo „drobné uklouznutí“ nelze hodnotit jako úrazový děj. Podstatný je rovněž znalecký závěr, že přítomné degenerativní změny v oblasti pravého kolenního kloubu žalobce predisponovaly ke snadnějšímu vzniku trhliny vnitřního menisku, ke které nebylo potřeba skoro žádného násilí – mohla vzniknout při běžné činnosti. Lze tak uzavřít, že žalobcem popisovaná událost, i kdyby naplňovala zákonnou definici pracovního úrazu, nebyla důležitou, podstatnou a značnou příčinou poškození zdraví (srov. výše bod 18 odůvodnění tohoto rozhodnutí), nýbrž se jednalo z časového hlediska o souvislost ryze náhodnou (k ruptuře zadního rohu vnitřního menisku degenerativního charakteru mohlo dojít prakticky kdykoliv při jakékoliv běžné činnosti). Není tak splněn předpoklad existence pracovního úrazu ani příčinné souvislosti mezi případným pracovním úrazem a vznikem škody.

26. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrdil, neshledav důvody ani k revizi nákladového výroku, proti kterému ostatně nesměřovaly žádné konkrétní odvolací námitky.

27. O náhradě nákladů odvolacího bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož procesně úspěšný žalovaný se výslovně vzal práva na náhradu nákladů řízení, odvolací soud rozhodl, že žalobce a žalovaný nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vedlejší účastník, který hájil zájmy procesně úspěšného žalovaného, má vůči žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přiznal vedlejšímu účastníkovi šest paušálních náhrad hotových výdajů (za sepis vyjádření k odvolání, za přípravu k odvolacímu jednání dne 11. 6. 2025, za účast u odvolacího jednání dne 11. 6. 2025, za sepis vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 20. 10. 2025, za přípravu k odvolacímu jednání dne 27. 11. 2025 a za účast u odvolacího jednání dne 27. 11. 2025) po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

28. Česká republika má ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledků řízení právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívajících ve znalečném vyplaceném v souvislosti s výslechem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] u odvolacího jednání dne 27. 11. 2025 ve výši 4 204,90 Kč (znalečné za vypracování písemného znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 15 000 Kč, bylo uhrazeno ze zálohy, kterou složil žalobce).

Poučení