16 CO 85/2022 - 115

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] o neplatnost výpovědi z pracovního poměru o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2022, č. j. 26 C 16/2021-54 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto: Žaloba, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci přípisem žalované ze dne [datum] je neplatná, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

Odůvodnění

1. Dopisem ze dne [datum] žalovaná oznámila žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. e) zákoníku práce, neboť lékařským posudkem oddělení pracovnělékařských služeb [anonymizována dvě slova] nemocnice, a.s. ze dne [datum], opětovně potvrzeným dne [datum], byl uznán dlouhodobě zdravotně nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce [anonymizována dvě slova] z důvodu obecného onemocnění.

2. Žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti předmětné výpovědi z pracovního poměru. Žalobu odůvodnil tím, že důvodem jeho dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti k výkonu dosavadní práce není obecné onemocnění, nýbrž následky pracovní úrazu ze dne [datum], kdy při záchranářské akci vyprošťoval rozkládající se těla mrtvých kolegů, kteří zde zůstali po [anonymizována dvě slova] v [měsíc] [rok]. Hrozné vzpomínky z této záchranářské akce se mu začaly vracet. Pro zhoršující se zdravotní stav vyhledal odborného lékaře, a to psychiatra [titul] [příjmení], který u něj diagnostikoval posttraumatickou stresovou poruchu. Rovněž znalec [titul] [příjmení] potvrdil, že v příčinné souvislosti se zmiňovaným zásahem v [anonymizováno] trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Neplatnost výpovědi tedy žalobce spatřoval v nenaplnění uplatněného výpovědního důvodu.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, přičemž zpochybňovala, že by žalobce skutečně trpěl posttraumatickou stresovou poruchou a že by se mělo jednat o následek záchranářské akce ze dne [datum]. Tuto událost nelze hodnotit jako pracovní úraz, neboť zde absentuje faktor krátkodobého, náhlého a násilného působení zevních vlivů. Současně žalovaná namítala, že není ve sporu pasivně legitimována, protože před podáním žaloby na základě smlouvy o koupi závodu ze dne [datum] došlo podle § 338 zákoníku práce a § 2175 odst. 2 o. z. k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z žalované na [anonymizována tři slova].

4. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl a žalovanou zavázal zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 40 992 Kč Okresní soud konstatoval, že znaleckým dokazováním bylo prokázáno, že žalobce dne [datum] jako [profese] [anonymizováno] byl vyslán na místo [anonymizováno] neštěstí k vyproštění těl a že zde viděl věci, které překračovaly jeho minulou zkušenost z práce [profese] [anonymizováno], neboť viděl rozkládající se lidská těla, která byla pokryta parazitickými houbami a plísněmi, přičemž tento hrůzný zážitek byl spouštěčem posttraumatické stresové poruchy. Na diagnóze posttraumatické stresové poruchy se shodli tři odborníci, a to nejen znalec [titul] [jméno] [příjmení], [titul], ale i psychiatr [titul] [jméno] [příjmení] a psycholožka [titul] [jméno] [příjmení], přičemž toto onemocnění vedlo ke ztrátě zdravotní způsobilosti žalobce k výkonu práce [profese] [anonymizováno]. Posttraumatická stresová porucha, která byla u žalobce vyvolána neobvyklým a z dosavadních zkušeností vybočujícím zážitkem, je pracovním úrazem ve smyslu § 271k odst. 1 zákoníku práce, i když se nejedná o poškození tělesné, nýbrž o poškození psychické, neboť došlo k újmě na zdraví v důsledku krátkodobého, náhlého a násilného působení zevních vlivů při plnění pracovních úkolů. Žalobce tedy pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce z důvodu pracovního úrazu, proto nebyl dán uplatněný výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce a s žalobcem měl být rozvázán pracovní poměr podle § 52 písm. d) zákoníku práce. Podle názoru okresního soudu je žalovaná pasivně legitimována, neboť právě ona s žalobcem rozvázala pracovní poměr neplatnou výpovědí. Podle § 338 odst. 4 zákoníku práce práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele vůči zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztahy do dne převodu zanikly, zůstávají nedotčeny. V posuzované věci nejde o peněžitý nárok, který by přešel na právního nástupce žalované, nýbrž jde o zpětné určení, že žalovanou použitý výpovědní důvod je nesprávný, nedošlo tak na základě smlouvy o„ převodu podniku“ k přechodu práv a povinnosti z pracovního poměru žalobce z žalované na [anonymizována tři slova] podle § 2175 odst. 2 o. z.

5. Proti rozsudku okresního soudu podala žalovaná odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Vytýkala okresní soudu, že neprovedl navržený revizní psychiatrický znalecký posudek, který by vnesl do věci jasno. Nadto tvrzený úrazový děj vůbec nebyl prokázán, okresní soud v tomto směru neprovedl žádný důkaz. Účelem znaleckého posudku je posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, nikoli zjišťovat, co se žalobci dne [datum] vlastně stalo. Žádný relevantní důkaz o existenci úrazového děje podán nebyl. Setrvala na názoru, že předmětnou událost nelze hodnotit jako pracovní úraz, neboť zde absentuje faktor krátkodobého, náhlého a násilného působení zevních vlivů. Nesouhlasila s tím, jak okresní soud posoudil otázku pasivní legitimace. V této souvislosti poukázala na ustálenou judikaturu, podle které se v případě sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru považuje tento pracovní poměr za nezaniklý ve smyslu § 338 odst. 4 zákoníku práce. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

6. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznil, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že důvodem jeho dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti k výkonu dosavadní práce byly následky záchranářské akce ze dne [datum], přičemž tato událost naplňuje definici pracovního úrazu. Ztotožnil se zcela rovněž s názorem soudu prvního stupně o nedůvodnosti námitky nedostatku pasivní legitimace.

7. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

8. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – s ohledem na to, že žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru přípisem ze dne [datum], který byl žalobci doručen téhož dne – podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákoník práce“).

9. Odvolací soud se předně zabýval námitkou nedostatku věcné pasivní legitimace žalované, kterou na rozdíl od soudu prvního stupně shledal důvodnou.

10. Podle § 2175 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ o. z.“), koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží. O koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu.

11. Podle § 2175 odst. 2 o. z. koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele.

12. Podle § 338 odst. 1 zákoníku práce k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.

13. Podle § 338 odst. 2 zákoníku práce dochází-li k převodu činnosti zaměstnavatele nebo části činnosti zaměstnavatele nebo k převodu úkolů zaměstnavatele anebo jejich části k jinému zaměstnavateli, přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele; práva a povinnosti z kolektivní smlouvy přecházejí na přejímajícího zaměstnavatele na dobu účinnosti kolektivní smlouvy, nejdéle však do konce následujícího kalendářního roku.

14. Podle § 338 odst. 4 zákoníku práce práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele vůči zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztahy do dne převodu zanikly, zůstávají nedotčeny, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

15. Vzhledem k tomu, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z dosavadního zaměstnavatele na jiného zaměstnavatele může dojít jen na základě právního předpisu, je vyloučeno, aby nastal jen na základě smluvního ujednání (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 1999 sp. zn. 21 Cdo 253/99, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, č. 9, roč. 1999, s. 300, nebo rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 1994 sp. zn. 6 Cdo 82/94, uveřejněný pod č. 38 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995). Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů v důsledku smlouvy mezi zaměstnavateli je možný - jak vyplývá z výše uvedeného - jen tehdy, jestliže právní předpisy s uzavřením smlouvy určitého typu takový následek - vyplývající ze zákona, nikoliv ze smlouvy samotné - spojují. Jedním z takových případů je uzavření smlouvy o koupi závodu, neboť koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele (srov. § 2175 odst. 2 o. z.) Smlouva o koupi závodu proto představuje právní skutečnost, která je způsobilá mít za následek přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů z žalované jako dosavadního zaměstnavatele na [anonymizována tři slova] jako přejímajícího zaměstnavatele.

16. Citované ustanovení § 2175 odst. 2 o. z. stanoví, že koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele. Důvodová zpráva k § 2175 o. z. výslovně odkazuje na § 338 zákoníku práce. K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů tedy dojde podle § 338 odst. 4 zákoníku práce pouze u pracovněprávních vztahů existujících ke dni uzavření, resp. ke dni účinnosti smlouvy o koupi závodu. Jinak řečeno, na přejímajícího zaměstnavatele přecházejí, nestanoví-li zákon jinak, práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele jen vůči těm zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztah dosud (do dne převodu) nezanikl. Za dosud nezaniklý pracovněprávní vztah se přitom podle ustálené judikatury soudů považuje nejen pracovněprávní vztah nepochybně trvající, ale i takový, ve vztahu k němuž bylo v době přechodu sporné (pochybné), zda byl platně rozvázán, popř. zda skončil nebo zda bude dále pokračovat. Je-li totiž otázka platnosti rozvázání nebo otázka skončení či dalšího pokračování pracovního poměru v době přechodu práv a povinností z dosavadního na přejímajícího zaměstnavatele sporná (pochybná), není tu a ani nemůže být jistota, zda pracovní poměr skutečně skončil nebo zda bude dále (u přejímajícího zaměstnavatele) pokračovat; v okamžiku rozhodném pro přechod práv a povinností z pracovněprávního vztahu tedy nelze považovat za zaniklý pracovněprávní vztah u takového zaměstnance, u něhož uvedené otázky do té doby nebyly (konečným způsobem) vyřešeny. O sporný pracovněprávní vztah jde z tohoto pohledu jak tehdy, byla-li platnost rozvázání pracovního poměru zpochybněna (podáním žaloby podle ustanovení § 72 zákoníku práce) ještě před účinností přechodu (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1495/96, který byl uveřejněn pod č. 82 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997) nebo měl-li pracovněprávní vztah skončit (nebo dále pokračovat) na základě úkonů učiněných ještě před účinností přechodu, tak i v případě, že k postupu a úkonům podle § 69 až § 72 zákoníku práce došlo až po účinnosti přechodu práv a povinností na přejímajícího zaměstnavatele (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4780/2008 a ze dne 14. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1951/2009).

17. Z výše uvedeného vyplývá, že nemůže obstát argumentace soudu prvního stupně, že v posuzované věci jde toliko o zpětné určení, že žalovanou použitý výpovědní důvod je nesprávný a že proto vůbec nemohlo dojít na základě smlouvy o prodeji závodu ze dne [datum] k přechodu práv a povinnosti z pracovního poměru žalobce z žalované na [anonymizována tři slova]. Stejně tak odvolací soud nesouhlasí s argumentací žalobce ve vyjádření ze dne [datum]. V projednávaném případě je předmětem sporu otázka platnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne [datum], proto tu není a ani nemůže být jistota, zda pracovní poměr skutečně skončil nebo zda bude dále (u přejímajícího zaměstnavatele) pokračovat. Skutečnost, že žalobce dosud písemně neoznámil, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával ve smyslu § 69 odst. 1 zákoníku práce, nemůže na závěru, že se jednalo o sporný pracovněprávní vztah, nic změnit, protože zaměstnanec může své oznámení učinit až do doby platného skončení pracovního poměru, které nastalo na základě jiné pracovněprávní skutečnosti, nejpozději však do rozhodnutí soudu, jímž bylo řízení o žalobě o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru pravomocně skončeno a kterým byla určena neplatnost rozvázání pracovního poměru. Nadto zaměstnanec může své rozhodnutí o tom, zda trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, změnit, a to i opakovaně, nejpozději však smí změnu provést do konce období, v němž může zaměstnavateli oznámit, že trvá na dalším zaměstnávání. Pro další pokračování pracovního poměru je přitom z pohledu § 69 odst. 1 věty první zákoníku práce rozhodné, jaké své stanovisko o tom, zda trvá nebo netrvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, oznámil zaměstnavateli v poslední den tohoto období.

18. Soud prvního stupně veden nesprávným právním názorem, že se nejednalo o sporný pracovněprávní vztah, se již dále nezabýval tím, zda skutečně došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na základě smlouvy o prodeji závodu a ke kterému dni nastala účinnost této smlouvy (a nepoučil žalovanou podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy potřebné k prokázání těchto skutečností). Odvolací soud proto v tomto směru zjednal nápravu a doplnil dokazování smlouvou o koupi závodu a výpisem ze sbírky listin o založení dokladu o koupi závodu, ze kterých zjistil, že dne [datum] (tj. poslední den dvouměsíční výpovědní doby podle předmětné výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum]) byla mezi žalovanou jako prodávajícím a [anonymizována tři slova] jako kupujícím uzavřena smlouva o koupi závodu, jejímž předmětem byl závod prodávajícího tvořený organizovaným souborem jmění, které prodávající vytvořil a které z vůle prodávajícího slouží k provozování jeho činnosti, jak jsou jeho jednotlivé složky blíže popsány v seznamech v příloze 1 této smlouvy. Podle zmiňované přílohy jsou součástí závodu mj. zaměstnanci uvedení v samostatné příloze 7 smlouvy, ve které byl výslovně vyjmenován i žalobce (pod [číslo]). Podle čl. 3 smlouvy kupující nabude podle § 2180 o. z. vlastnické právo k závodu zveřejněním údaje, že kupující uložil doklad o koupi závodu do sbírky listin (den převodu), přičemž bylo sjednáno, že před dnem převodu musí být splněna podmínka účinnosti uvedená v čl. 9 smlouvy (zveřejnění smlouvy v registru smluv ve smyslu § 6 zákona č. 340/2015 Sb.) a musí být kumulativně splněny podmínky podle dle čl. 4 smlouvy (podmínka povolení spojení Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, podmínka získání oprávnění kupujícím k výkonu činnosti báňské záchranné stanice a podmínka získání oprávnění kupujícím k poskytování zdravotních služeb v rozsahu oboru všeobecné praktické lékařství a zdravotní dopravní služby). Skutečnost, že kupující ([anonymizována tři slova]) uložil doklad o koupi závodu do sbírky listin, byla zveřejněna dne [datum]. Žalovaná dále na výzvu odvolacího soudu prokázala splnění podmínky podle čl. 9 smlouvy potvrzením o uveřejnění smlouvy o koupi závodu v registru smluv dne [datum] i podmínek podle čl. 4 smlouvy, a to rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne [datum] č. j. [anonymizováno] [číslo], kterým bylo povoleno spojení soutěžitelů, a prohlášením o splnění odkládacích podmínek ze dne [datum], v němž smluvní strany konstatovaly, že kupující se vzdává splnění podmínky získání oprávnění k výkonu činnosti báňské záchranné stanice a podmínky získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb v rozsahu oboru všeobecné praktické lékařství a zdravotní dopravní služby a že považují ke dni [datum] všechny podmínky převodu za splněné.

19. Odvolací soud proto uzavřel, že žalovaná vskutku svůj závod, v němž žalobce pracoval, s účinností ke dni [datum] prodala [anonymizována tři slova], na něhož tak přešla všechna práva a povinnosti žalované z pracovněprávního vztahu vůči žalobci, neboť ke dni účinnosti smlouvy o koupi závodu nebylo a ani nemohlo být postaveno na jisto, zda pracovní poměr žalobce skutečně skončil nebo zda bude dále (u přejímajícího zaměstnavatele) pokračovat (viz bod 17 odůvodnění). Pokud žalobce následně dne [datum] podal u okresního soudu žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] vůči žalované, jedná se o nedostatek věcné pasivní legitimace, neboť osobou pasivně věcně legitimovanou ve sporech o nárocích z neplatného rozvázání pracovního poměru podle § 69 až § 72 zákoníku práce byl [anonymizována tři slova]. Skutečnost, že žalovaná a [anonymizována tři slova] případně porušili informační povinnost podle § 339 zákoníku práce a že žalobce se proto o přechodu práv a povinnosti na přejímajícího zaměstnavatele dozvěděl až v průběhu řízení, není pro posouzení věci významná. Přede dnem nabytí účinnosti přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů k jinému zaměstnavateli jsou dosavadní zaměstnavatel a přejímající zaměstnavatel povinni v dostatečném časovém předstihu, nejpozději 30 dnů před přechodem práv a povinností k jinému zaměstnavateli, informovat odborovou organizaci a radu zaměstnanců o této skutečnosti a projednat s nimi za účelem dosažení shody stanovené nebo navrhované datum převodu, důvody převodu, právní, ekonomické a sociální důsledky převodu pro zaměstnance, připravovaná opatření ve vztahu k zaměstnancům. Nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace ani rada zaměstnanců, je dosavadní a přejímající zaměstnavatel povinen předem informovat zaměstnance, kteří budou převodem přímo dotčeni, o výše uvedených skutečnostech nejpozději 30 dnů přede dnem nabytí účinnosti přechodu práv a povinností k jinému zaměstnavateli (§ 339 odst. 1 a 2 zákoníku práce). V případě, že dosavadní zaměstnavatel a přejímající zaměstnavatel tyto povinnosti nesplní a že ani jinak nezajistí, aby se příslušný odborový orgán, rada zaměstnanců nebo jednotliví zaměstnanci o přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů řádně a včas dozvěděli, odpovídají tím zaměstnancům za škodu, která by jim v důsledku porušení těchto právních povinností vznikla (§ 265 odst. 2 zákoníku práce), na věcnou legitimaci zaměstnavatele ve sporu o nárocích z pracovněprávních vztahů zaměstnanců dotčených přechodem práv a povinností k přejímajícímu zaměstnavateli to však nemá (a nemůže mít) žádný vliv (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4780/2008 a ze dne 14. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1951/2009).

20. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci přípisem žalované ze dne [datum] je neplatná, zamítl z důvodu nedostatku věcné pasivní legitimace žalované, aniž by se mohl zabývat meritem sporu (tj. otázkou, zda byl či nebyl naplněn uplatněný výpovědní důvod, resp. co bylo příčinou dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti žalobce k výkonu dosavadní práce – obecné onemocnění nebo následky pracovního úrazu)

21. Procesně úspěšná žalovaná by podle § 224 odst. 1 a 2 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. měla právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, odvolací soud ovšem dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou dány důvody pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované.

22. Podle ust. § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

23. Ust. § 150 o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení. Je třeba vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno rovněž zvážit, jakým způsobem by se takové rozhodnutí dotklo majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k zahájení soudního řízení, postoj účastníků v průběhu řízení, charakter uplatněného nároku apod.

24. Podle ustálené judikatury ust. § 150 o. s. ř. neslouží ke zmírňování majetkových a sociálních rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Rozhodnutí o tom, že účastník, který v řízení uspěl, ponese sám své náklady, musí být řádně odůvodněno, např. okolnostmi souvisejícími s předprocesním stadiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod.

25. Podle názoru odvolacího soudu se v daném případě jedná o výjimečný případ a jsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšné žalované. Přihlédl k nepříznivým sociálním poměrům žalobce, pro které mu bylo usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Na druhou stranu z obsahu spisu nevyplývá, že by se nepřiznání náhrady nákladů řízení dotklo významným způsobem majetkových poměrů žalované. Aplikaci § 150 o. s. ř. v projednávané věci odůvodňuje také charakter uplatněného nároku a okolnosti jeho uplatnění. Podle lékařského posudku ze dne [datum] byl žalobce uznán zdravotně nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce pro obecné onemocnění a na základě tohoto lékařského posudku žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce. Nicméně psychiatr [titul] [příjmení] u žalobce diagnostikoval posttraumatickou stresovou poruchu a rovněž znalec [titul] [příjmení] potvrdil, že v příčinné souvislosti se zásahem v dole dne [datum] trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Žalobce se tedy mohl důvodně domnívat, že pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce pro následky pracovního úrazu, nikoli pro obecné onemocnění. Jinak řečeno, podání žaloby nelze v daném případě hodnotit jako šikanózní. Žalovaná teprve až v průběhu řízení ve vyjádření ze dne [datum] namítla nedostatek pasivní věcné legitimace z důvodu přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na základě smlouvy o koupi závodu. Nebylo tvrzeno a ani nevyšlo jiným způsobem najevo, že by žalobce byl před podáním žaloby informován o přechodu práv a povinnosti na přejímajícího zaměstnavatele, přičemž se současně jedná o velmi složitou právní otázku. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným okolnostem by bylo nepřiměřené tvrdé a nespravedlivé požadovat po žalobci zaplacení náhrady nákladů řízení žalované za řízení před soudy obou stupňů.

26. Podle výsledků řízení by byl povinen zaplatit státu náklady řízení před soudem prvního stupně, spočívající ve znalečném [titul] [příjmení], procesně neúspěšný žalobce, který však byl osvobozen od soudních poplatků, proto odvolací soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

Poučení