16 CO 87/2022 - 646

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] za účasti vedlejších účastníků na straně žalované: 1) [anonymizováno 5 slov] při [právnická osoba], [obec], [IČO] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] 2) [anonymizována tři slova], [IČO] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] o určení, že žalobce působí u žalované jako odborová organizace o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve [obec] - pobočka ve [obec] ze dne 26. 1. 2022, č. j. 19 C 215/2018-608 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto: Určuje se, že žalobce [název] [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa], [obec], [IČO], působí u žalované [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako odborová organizace počínaje dnem [datum].

II. Žalovaná a vedlejší účastníci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 41 268 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u okresního soudu dne [datum] domáhal určení, že žalobce počínaje dnem [datum] u žalované působí jako odborová organizace. Žalobu odůvodnil tím, že je odborovou organizací s předmětem činnosti vést sociální dialog na celostátní, regionální i podnikové úrovni, vykonávat práva a povinnosti odborové organizace podle ustanovení zákoníku práce, zákona o zaměstnanosti, právních předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a ostatních pracovněprávních předpisů, kolektivně vyjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy u všech zaměstnavatelů a organizací zaměstnavatelů, u kterých působí, dbát o dodržování zákoníku práce, zákona o zaměstnanosti, právních předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a ostatních pracovněprávních předpisů a vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u jednotlivých zaměstnavatelů, u kterých působí. Žalobce a jeho organizační jednotky působí u každého zaměstnavatele, u kterého jsou v pracovním poměru alespoň tři členové [anonymizována tři slova] evidovaní v [anonymizována tři slova] nebo v jeho organizačních jednotkách. Žalobce ve svých stanovách neomezuje svoje působení ani působení svých organizačních jednotek na žádné konkrétní odvětví, obor nebo předmět činnosti zaměstnavatelů, u kterých působí. Organizačními jednotkami bez právní osobnosti jsou seskupení členů [anonymizována tři slova] zaměstnaných u jednoho zaměstnavatele, volební obvody, krajská sdružení a odvětvové sekce. Seskupení členů tedy není právnickou osobou, pouze organizační jednotkou, v níž jsou evidovaní členové zaměstnaní u jednoho zaměstnavatele, a to pro účely vnitřní struktury odborového svazu. Organizačními jednotkami s právní osobností jsou pak základní organizace [anonymizována tři slova] a sdružení základních organizací [anonymizována tři slova] Tyto organizační jednotky působí u zaměstnavatelů samostatně a svým jménem. U zaměstnavatele prostřednictvím seskupení členů působí jako právnická osoba [anonymizována tři slova] přímo a nabývá pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazuje se k povinnostem, tedy právně jedná. Žalobce dopisem ze dne [datum], který byl doručen žalované dne [datum], oznámil žalované, že u ní působí jako odborová organizace s odkazem na ustanovení § 286 zákoníku práce. Zároveň informoval žalovanou o složení [příjmení] seskupení členů a o tom, že za odborovou organizaci jedná pověřený zástupce v osobě [jméno] [příjmení]. V době tohoto oznámení u žalované působila dále [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] při [právnická osoba], která s žalobcem jednala zpočátku ve vzájemné shodě, včetně předložení společného návrhu kolektivní smlouvy a společného kolektivního vyjednávání. Následně však dne [datum] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] při [právnická osoba], oznámila žalobci, že došla k závěru, že žalobce nemá právní osobnost a svéprávnost dle občanského zákoníku a nemůže jednat v pracovněprávních vztazích se zaměstnavatelem ani kolektivně vyjednávat a být účastníkem kolektivního vyjednávání. Dopisem ze dne [datum] pak oznámila žalovaná žalobci, že na základě interního právního stanoviska a s přihlédnutím ke stanovisku představitelů [anonymizována tři slova] má pochybnosti o tom, že [anonymizována tři slova] nebo jeho organizační jednotky, resp. seskupení členů [anonymizována tři slova], má právo působit, jednat a kolektivně vyjednávat u žalované, navíc za situace, kdy [anonymizována tři slova] je jednotnou organizací kováků a tudíž nemůže působit u zaměstnavatele v chemické továrně. Žalobce opakovaně vyzýval žalovanou, aby plnila povinnosti vůči žalobci jako odborové organizaci. Žalovaná však své stanovisko nezměnila a opakovaně porušuje práva žalobce jako odborové organizace. Naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. na požadovaném určení žalobce spatřoval ve skutečnosti, že se jedná o jediný procesní postup, na základě kterého je možno právně konformním způsobem zajistit působení žalobce jako odborové organizace u žalované. Jen tímto způsobem lze účinně zabránit všem dalším protiprávním jednáním žalované při účelovém bránění výkonu práv žalobce jako odborové organizace. Je třeba najisto postavit, že žalobce působí jako odborová organizace u žalované, aby opakovaně nedocházelo k porušování práv žalobce a jím zastupovaných zaměstnanců. Zároveň spatřoval naléhavý právní zájem i v legitimní snaze o vytvoření pevného právního základu pro právní vztahy mezi účastníky tak, aby se předešlo opakovaným žalobám na splnění povinnosti, neboť takové žaloby nemohou řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací, zejména z důvodu opakovaného neplnění práva na spolurozhodování, projednání, informace, kontrolu a kolektivní vyjednávání. Žalovaná mj. dne [datum] uzavřela kolektivní smlouvu bez žalobce pouze se [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] při [právnická osoba] Oznámení ze dne [datum] splňuje všechny zákonné podmínky pro působení odborové organizace u žalované. K tomuto datu byli členy žalobce více než tři zaměstnanci žalované, a to [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Stanovy žalobce obsahují a obsahovaly právo žalobce působit u zaměstnavatele, když současně nejméně tři zaměstnanci žalované byli členy žalobce. Pokud jde o možnost působení žalobce v oboru či odvětví chemického průmyslu, žádné ustanovení zákona neukládá odborové organizaci uvádět ve svých stanovách konkrétního zaměstnavatele ani určitý obor či odvětví. Oznámení ze dne [datum] sice neobsahovalo odkaz, kde je možno se seznámit se stanovami žalobce, nicméně s účinností od [datum] podle zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících, obsahuje veřejně přístupná sbírka listin stanovy odborových organizací. Z předmětného oznámení rovněž vyplývá zcela jasně a určitě, kdo za odborovou organizaci jedná. Oznámení bylo řádně podepsáno členem výkonného vedení žalobce, který je oprávněn zastupovat žalobce v plném rozsahu samostatně.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Předmětná určovací žaloba totiž není způsobilá zjednat pevný základ pro právní vztahy účastníků a nemůže tak sloužit k předcházení dalším sporům. Žalobce nemá ve stanovách vůbec vymezeno působení v určitém odvětví ekonomiky, tzn., že nemá vymezeno ani působení v chemickém průmyslu, který je předmětem činnosti žalované. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované oznámeno působení žalobce prostřednictvím výboru seskupení členů, které však nemá právní subjektivitu a proto nemůže kolektivně vyjednávat a u žalované působit v postavení odborové organizace. Žalobce tedy nikdy řádně nesplnil povinnost vyplývající z ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce. Jednání žalobce považovala žalovaná za jednání v rozporu s dobrými mravy a za šikanózní výkon práva za situace, kdy zájmy zaměstnanců jsou u žalované hájeny prostřednictvím tří odborových organizací, které dlouhodobě u žalované působí. Žalobci zjevně nejde o hájení práv zaměstnanců žalované a nastolení sociálního smíru, výbor seskupení členů žalobce nevedl kolektivní vyjednávání konstruktivně, záměrně směřoval k vyhrocení situace, včetně nezákonné stávkové pohotovosti s cílem poškodit dobrou pověst žalované. Žalovaná obšírně argumentovala, že nemravnost a nezákonnost jednání žalobce dokládají zejména následující skutečnosti: dosavadní existence výboru seskupení členů žalobce ztěžuje hájení práv zaměstnanců žalované; žalobce nezaložil odborovou organizaci působící přímo u žalované, ačkoli mu v tom nic nebránilo; žalobce postupuje v rozporu se zásadami fungování [anonymizována čtyři slova]; žalobce vedl zcela nekonstruktivně kolektivní vyjednávání u žalované; žalobce vyhlásil nezákonnou stávkovou pohotovost; žalobce odmítl spolupodepsat všemi relevantními subjekty vyjednanou a odsouhlasenou kolektivní smlouvu; oznámení členové výboru seskupení nejsou kováci a jsou členy jiné odborové organizace; žalobce postupuje v rozporu se zavedenými zvyklostmi působení odborových svazů. Žalovaná rovněž poukazovala na faktickou nemožnost žalobce hájit zájmy zaměstnanců žalované. Oznámení ze dne [datum] je podle názoru žalované neplatné, protože nesplňuje podstatné náležitosti stanovené zákonem. K oznámení nebyly připojeny žádné přílohy a žalobce žádným způsobem ke dni doručení oznámení žalované neprokázal, že skutečně sdružoval tři zaměstnance žalované. Ze stanov žalobce vyplývá, že členství vzniká až první den následujícího kalendářního měsíce po podání přihlášek. Proces přijetí člena po podání přihlášky není automatický. Stanovy žalobce rovněž neupravují možnost ustavovat výbor seskupení členů. Oznámení je podepsáno toliko jedinou osobou ([jméno] [příjmení]), ačkoliv podle spolkového rejstříku žalobce musí právní úkony, jimiž vznikají závazky v oblasti finanční, podepisovat vždy dva členové výkonného vedení žalobce společně.

3. Vedlejší účastníci se připojili ke stanovisku žalované, přičemž zdůraznili, že je nepřijatelné, aby žalobce ve svých stanovách neměl uvedeno vymezení oboru či odvětví ekonomiky, ve kterém působí. [anonymizována tři slova] působí historicky ve dvou segmentech, a to v energetice a chemickém průmyslu, což žalobce svým jednáním narušil. Za řádného člena odborové organizace nelze považovat zaměstnance, který namísto 1 % z čisté mzdy hradí členský poplatek ve výši toliko 100 Kč. Žalobce nerespektuje pravidlo, aby si odborové organizace vzájemně nekonkurovaly.

4. Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 2. 10. 2019 č. j. 19 C 215/2018-370 žalobu zamítl, žalobce zavázal zaplatit žalované na nákladech řízení 23 119 Kč a rozhodl, že žalobce a vedlejší účastníci nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř. Bylo prokázáno, že žalovaná přes výzvy žalobce s ním neprojednávala změnu odměňování pracovníků, úpravu pracovní doby a neumožňuje mu kontrolu bezpečnosti práce, tedy žalovaná vůči žalobci neplní povinnosti podle ustanovení § 268 a násl. zákoníku práce. Žalobce měl právo v každém jednotlivém případě podat žalobu na splnění povinnosti. Při projednávání žalob na splnění konkrétní povinnosti by soud jako předběžnou otázku posoudil, zda žalobce působí u žalované jako odborová organizace či nikoli. Prosté deklarování stavu (prohlášení), že žalobce působí u žalované jako odborová organizace od [datum], poměry mezi stranami nijak nezmění, proto určovací žaloba nemá preventivní charakter a její pomocí není možné eliminovat stav nejistoty v právním vztahu účastníků do budoucna, neboť nepovede k úpravě poměrů mezi stranami a k odvrácení budoucích sporů.

5. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 3. 2020 č. j. 16 Co 6/2020-427 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud měl na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že žaloby na plnění neřeší a ani nemohou řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu. Vztah mezi odborovou organizací a zaměstnavatelem totiž představuje (obdobně jako pracovní poměr mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem) celý komplex vzájemných práv a povinností. Základem sporu mezi účastníky je vyřešení otázky, zda žalobce jako odborová organizace zejména s ohledem na vymezení působnosti ve svých stanovách působí či nepůsobí u žalované jako zaměstnavatele ve smyslu § 286 odst. 3 zákoníku práce, případně rovněž otázka, zda jednání žalobce není v rozporu s dobrými mravy a nepředstavuje šikanózní výkon práva. Z toho je zřejmé, že mezi účastníky panuje nejistota o jejich vzájemném vztahu, a objektivně je tedy dán právní zájem žalobce na vyjasnění tohoto stavu. Právě vyřešení těchto otázek může napevno postavit dosud nejasný právní vztah mezi účastníky a může vyřešit nejen otázku základu případné žaloby na splnění povinnosti, ale zároveň by napevno postavilo i existenci ostatních práv a povinností z (případného) vztahu mezi odborovou organizací a zaměstnavatelem vyplývajících. Ve prospěch existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení v posuzované věci odvolací soud podpůrně poukázal na to, že v obdobné věci posuzované Nejvyšším soudem pod sp. zn. 21 Cdo 2622/2017 soudy dovodily existenci naléhavého právního zájmu, a to za situace, kdy se zaměstnavatel domáhal určení, že odborová organizace (shodou okolností se jednalo také o žalobce) u tohoto zaměstnavatele nepůsobí jako odborová organizace ve smyslu § 286 odst. 3 zákoníku práce Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se žalobou věcně zabýval a vypořádal se rovněž se všemi skutečnostmi, na kterých žalovaná založila svou procesní obranu.

6. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl a žalobce zavázal zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 48 302,20 Kč a vedlejším účastníkům 17 585,70 Kč Okresní soud vycházeje z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 641/2018 a sp. zn. 21 Cdo 863/2021 dospěl k závěru, že žalobce svou povinnost podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce řádně a v plném rozsahu nesplnil. Předně zdůraznil, že žádná právní norma nestanoví povinnost odborové organizaci vymezit svou působnost pro určitý obor či odvětví průmyslu nebo jen pro určité zaměstnavatele. Je tedy na vůli té které odborové organizace, jak ve svých stanovách oblast svého působení vymezí. Podle stanov žalobce působí u každého zaměstnavatele, u kterého jsou v pracovním poměru alespoň tři jeho členové, což neodporuje platné právní úpravě, ačkoli se jedná o velmi široké„ pole působnosti“. Podle judikatury Nejvyššího soudu je v zájmu obou stran kolektivního vyjednávání, aby bylo najisto postaveno, zda odborová organizace u zaměstnavatele působí, a tedy zda jsou řádně naplněny podmínky § 286 odst. 3 a 4 zákoníku práce. Odborová organizace je proto povinna tyto informace zaměstnavateli nejen oznámit, ale také doložit. Obsahovou náležitostí oznámení je ve smyslu ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce sdělení, že stanovy odborové organizace upravují její působení u zaměstnavatele a také oprávnění jednat. Součástí těchto údajů má být i informace o orgánu odborové organizace, který je podle stanov oprávněn se zaměstnavatelem jednat, a dále že minimálně tři členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru. Součástí oznámení musí být prokázání shora uvedených skutečností tak, aby zaměstnavatel měl možnost se přesvědčit o správnosti údajů uvedených v oznámení a nemusel vycházet jen z informací, které v oznámení odborová organizace uvedla. Zaměstnavatel musí mít možnost správnost údajů uvedených v oznámení ověřit tak, aby nevznikla situace, že by za odborovou organizaci jednala osoba, které toto právo nepřísluší. Pokud oznámení nesplňuje náležitosti, které na ně klade ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce, pak nezbývá než je ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o. z. vyhodnotit jako neplatné. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že oznámení o působení odborové organizace, které učinil žalobce ve vztahu k žalované dne [datum] a které bylo žalované doručeno dne [datum], nesplňuje veškeré náležitosti ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce a je proto neplatným právním jednáním. Žalobci tak nevzniklo oprávnění působit u žalované jako odborová organizace.

7. Podle názoru okresního soudu žalobce naplnil podmínku uvést údaj a prokázat, že alespoň tři jeho členové jsou u žalované v pracovním poměru. Jmenovité uvedení členů výboru seskupení členů, a to [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], je dostatečně určité, když všichni čtyři jmenovaní byli v rozhodném období zaměstnanci žalované, což žalovaná mohla lehce ověřit ve své databázi zaměstnanců. Námitky týkající se neprokázání členství uvedených osob v odborové organizaci vyhodnotil jako nedůvodné, neboť bylo prokázáno, že všechny čtyři uvedené osoby podepsaly přihlášky ve dnech [datum] ([jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]) a [datum] ([jméno] [příjmení]). Podle stanov žalobce přitom vzniká členství fyzické osobě evidencí písemné přihlášky, a to k prvnímu dni následujícího měsíce po podání přihlášky. Členství dotyčných osob tedy vzniklo dnem [datum] a k okamžiku doručení oznámení žalované (ke dni [datum]) tak byla splněna podmínka, že alespoň tři členové žalobce byli u žalované v pracovním poměru. Jako nedůvodnou posoudil také námitku týkající se podpisu oznámení toliko jediným místopředsedou žalobce, protože oznámení o působení odborové organizace je právním jednáním, z něhož primárně nevznikají závazky v oblasti finanční, nebylo tudíž nutné, aby toto oznámení podepisovali společně dva členové výkonného vedení žalobce.

8. Součástí oznámení musí být i konkrétní informace o orgánu odborové organizace, který je podle stanov oprávněn se zaměstnavatelem jednat, a doložení tohoto údaje. Předmětné oznámení však není doplněno stanovami žalobce, ani informací o možnosti se s nimi seznámit ve veřejně přístupné databází, byť se jedná o veřejně přístupný rejstřík. Nadto z oznámení nevyplývá jednoznačně, řádně a určitě, se kterým orgánem odborové organizace má žalovaná jako zaměstnavatel v pracovněprávních vztazích jednat a který orgán odborové organizace je k tomu oprávněn. V oznámení je uvedeno, že za odborovou organizaci jedná pověřený zástupce [jméno] [příjmení], který však nebyl zaměstnancem žalované, jež tak nemohla mít žádnou povědomost o této osobě. K oznámení nebylo doloženo nic, co by osvědčovalo oprávnění či pověření [jméno] [příjmení] za žalobce s žalovanou v pracovněprávních vztazích jednat. Oznámení odkazovalo zároveň na výbor seskupení členů. Z § 16a stanov žalobce vyplývá, že výbor seskupení členů je orgánem seskupení členů, které je však organizační jednotkou bez právní osobnosti, proto nemůže za žalobce vstupovat do pracovněprávních vztahů včetně kolektivního vyjednávání. Nadto nebylo prokázáno, že by seskupení členů u žalované bylo ve smyslu § 16a odst. 1 stanov žalobce řádně zřízeno zápisem do rejstříku (tato informace ve veřejně přístupném rejstříku uvedena není). Okresní soud uzavřel, že žalobce řádně nesdělil ani nedoložil žalované, kdo je za žalobce oprávněn s žalovanou v pracovněprávních vztazích a kolektivním vyjednávání jednat.

9. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce, který namítal, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Předně konstatoval, že žádný zákon neukládá odborové organizaci, aby k oznámení podle § 286 odst. 4 zákoníku práce byla povinna přiložit své stanovy nebo informovat zaměstnavatele o možnosti se s nimi seznámit na veřejně přístupných internetových stránkách. Navíc je nepochybné, že od účinnosti zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících, mají odborové organizace zákonem stanovenou povinnost uveřejnit své stanovy, proto je nadbytečné vyžadovat, aby odborové organizace k oznámení podle § 286 odst. 4 zákoníku práce přikládaly své stanovy nebo informovaly zaměstnavatele o možnosti se s nimi seznámit ve veřejném rejstříku. Žalovaná tak měla možnost přesvědčit se o pravdivosti údajů uvedených v oznámení ze dne [datum] seznámením se stanovami žalobce, které byly zveřejněny ve sbírce listin spolkového rejstříku. O tom svědčí i skutečnost, že s žalobcem opakovaně jednala, jak dokládají zápisy z jednání o kolektivní smlouvě ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Z obsahu oznámení je zřejmé, že u žalované působí [anonymizována tři slova] prostřednictvím výboru seskupení členů (orgán seskupení členů jako organizační jednotky bez právní osobnosti), který je orgánem odborové organizace působícím u žalované podle zvláštních právních předpisů, což je v souladu se stanovami žalobce i právními předpisy. Žalobce stejným způsobem působí u mnoha desítek dalších zaměstnavatelů. Dále z obsahu oznámení nepochybně vyplývá, že za odborovou organizaci je oprávněn jednat s žalovanou pověřený zástupce [jméno] [příjmení], člen výboru seskupení členů. Skutečnost, že pověřený člen výboru seskupení členů nebyl zaměstnancem žalované, není významná. Nesprávný je i závěr okresního soudu, že nebylo prokázáno, že by seskupení členů u žalované bylo ve smyslu § 16a odst. 1 stanov žalobce řádně zřízeno zápisem do rejstříku. Stanovy žalobce užívají pojem„ rejstřík“ pouze ve vztahu k rejstříku organizačních jednotek [anonymizována tři slova], což je způsob vnitřní evidence organizačních jednotek, který nelze jej zaměňovat s pojmem„ veřejného rejstříku“. Vznik seskupení členů jako organizační jednotky bez právní osobnosti je vnitřní záležitostí žalobce jako odborové organizace. Jednání žalované a vedlejších účastníků představuje bezprecedentní zásah do svobody sdružování členů [anonymizována tři slova] za účelem ochrany svých sociálních a hospodářských práv. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl.

10. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznila, že v projednávané věci nebyla k oznámení v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu přiložena žádná příloha ani nebyl uveden odkaz, kde si lze stanovy žalobce přečíst. Navíc ve stanovách nemá žalobce vymezeno své působení v chemickém průmyslu, ve kterém působí žalovaná. Žalovaná opakovaně žádala, aby postupoval standardním způsobem, tedy založil základní odborovou organizaci, o jejímž vzniku by žalovanou řádně informoval. Souhlasila i se závěrem soudu prvního stupně o neurčitosti určení orgánu oprávněného jednat za žalobce. V oznámení totiž bylo žalované sděleno působení žalobce u ní prostřednictvím„ výboru seskupení členů“, přičemž stanovy vůbec neupravují možnost ustavovat výbor seskupení členů. Současně seskupení členů nemá právní osobnost. Pokud žalobce v odvolání tvrdí, že v oznámení byl pověřen k jednání [jméno] [příjmení], pak ignoruje text oznámení, které k jednání opravňuje výbor seskupení členů. Žalobce navíc v oznámení uvedl, že [jméno] [příjmení] je členem výboru seskupení členů. Žalovaná shrnula, že žalobce jí oznámil, že u ní působí jako orgán odborové organizace výbor seskupení členů, který přitom dle jeho stanov neexistuje. K jednání ovšem pověřil současně výbor seskupení členů a [jméno] [příjmení], který byl ve stejném okamžiku členem výboru seskupení členů, jakož i vůbec k oznámení nepřiložil stanovy a ani žalované nesdělil, kde by se s jeho stanovami mohla seznámit. V důsledku kumulace těchto vad se oznámení stalo pro žalovanou zcela nesrozumitelným.

11. Vedlejší účastníci rovněž navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Měli na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že nebylo prokázáno ani členství alespoň tří zaměstnanců v pracovním poměru u žalované, neboť ke vzniku členství nestačí samotné podepsání přihlášky, ale je třeba její evidence, což doloženo nebylo. Trvali rovněž na námitce, že ve stanovách žalobce absentuje vymezení působnosti odborové organizace pro určitý obor či odvětví hospodářství. Z oznámení není zřejmé, zda za odborovou organizaci jedná pověřený zástupce nebo výbor seskupení členů. Dále zdůraznili, že žalobci ve skutečnosti nejde o hájení práv zaměstnanců žalované.

12. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

13. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně, popsaná v bodech 10 až 28 odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje.

14. Projednávanou věc je třeba – vzhledem k tomu, že žalobce oznámil, že působí u žalované dopisem ze dne [datum], který byl žalované doručen dne [datum] – i v současné době posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen„ zákoník práce“), a subsidiárně také podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále též jen„ o. z.“).

15. Odvolací soud předně setrvává na svém názoru, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

16. Soud prvního stupně správně poukázal na to, že otázkami, jakým způsobem může být ve stanovách odborové organizace vyjádřeno její právo jednat a působit u zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 286 odst. 3 zákoníku práce a jaké náležitosti musí obsahovat oznámení odborové organizace podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce, jímž zaměstnavateli sděluje splnění podmínek podle ustanovení § 286 odst. 3 zákoníku práce, se zabýval Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 27. 8. 2019 sp. zn. 21 Cdo 641/2018 a ze dne 28. 4. 2021 sp. zn. 21 Cdo 863/2021 Odvolací soud neshledal důvod se odchýlit od právních závěrů vyslovených v těchto rozhodnutích.

17. Zakládání odborových organizací a členství v nich je výkonem práva svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. Toto právo je spolu s ostatními hospodářskými, sociálními a kulturními právy zaručeno v hlavě čtvrté Listiny základních práv a svobod, která byla jako součást ústavního pořádku České republiky vyhlášena usnesením předsednictva [obec] národní rady pod [číslo] Sb. Odborové organizace, které jsou v České republice nejvýznamnějším„ zástupcem zaměstnanců“, jsou právnickými osobami. Na odborovou organizaci (a její organizační jednotky – pobočné organizace) je nahlíženo jako na specifickou formu spolku (a pobočných spolků). Ustanovení občanského zákoníku o právnických osobách a spolku se použijí na odborové organizace jen v tom rozsahu, v jakém to neodporuje jejich povaze zástupců zaměstnanců podle mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které upravují svobodu sdružování a ochranu práva svobodně se sdružovat (srov. § 3025 odst. 1 o. z.) Odborové organizace vznikají dnem následujícím po dni, v němž bylo doručeno příslušnému orgánu veřejné moci oznámení o jejich založení (srov. § 3025 odst. 2 o. z.). Oproti tomu ostatní spolky (i ostatní pobočné spolky) vznikají teprve dnem zápisu do veřejného rejstříku (srov. § 226 odst. 1, § 229 odst. 1 o. z.).

18. Vznik odborových organizací je – jak vyplývá z výše uvedeného – administrativně jednodušší než u ostatních spolků. Tento zjednodušený způsob vzniku odborových organizací je bezpochyby projevem výše zmíněných práv garantujících svobodu sdružování a práv, která omezují zásahy orgánů veřejné moci. Je však mimo pochybnost, že teprve odborová organizace, která„ působí u zaměstnavatele“ (srov. § 276, § 286 zákoníku práce), se může (za účelem ochrany zájmů zaměstnanců) účastnit pracovněprávních vztahů a spolu s tím požívat oprávnění, která jí ve vztahu k zaměstnavateli dávají obecně závazné pracovněprávní předpisy. Podmínky, za jakých se odborové organizaci dostane těchto oprávnění a výsad, upravuje ustanovení § 286 odst. 3 a 4 zákoníku práce.

19. Podle ustanovení § 286 odst. 3 zákoníku práce odborová organizace působí u zaměstnavatele a má právo jednat, jen jestliže je k tomu oprávněna podle stanov a alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru; kolektivně vyjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy může za těchto podmínek jen odborová organizace nebo její pobočná organizace, jestliže ji k tomu opravňují stanovy odborové organizace.

20. Podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce oprávnění odborové organizace u zaměstnavatele vznikají dnem následujícím po dni, kdy zaměstnavateli oznámila, že splňuje podmínky podle odstavce 3; přestane-li odborová organizace tyto podmínky splňovat, je povinna to zaměstnavateli bez zbytečného odkladu oznámit.

21. Z citovaných ustanovení vyplývá, že první ze zákonných podmínek, za nichž může odborová organizace působit u zaměstnavatele a má právo jednat, je požadavek, aby její oprávnění působit jako odborová organizace u zaměstnavatele a jednat bylo zakotveno v jejích stanovách. Stanovy odborové organizace proto musí obsahovat též údaj (údaje), z něhož (z nichž) lze dovodit její oprávnění působit jako odborová organizace u zaměstnavatele a jednat. Tak je tomu nejen v případě, kdy je ve stanovách výslovně uveden konkrétní zaměstnavatel, ale také tehdy, jestliže zaměstnavatel podniká v určitém oboru či odvětví, ve kterém odborová organizace podle stanov působí (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2017 sp. zn. 21 Cdo 2622/2017). Působení odborových organizací však nelze omezovat jen na určité zaměstnavatele nebo na určité obory či odvětví. Vyplývá-li to z jejích stanov, může odborová organizace působit též u zaměstnavatelů, kteří vyvíjejí svou činnost v odlišných oborech či odvětvích; množství oborů (odvětví), ve kterých se může odborová organizace uplatnit, není nijak omezeno. Tito zaměstnavatelé nemusí být identifikovatelní jen tím, že ve stanovách odborové organizace jsou uvedeny obory či odvětví, ve kterých podnikají nebo vyvíjejí jinou činnost, ale i jiným způsobem, který vede k jejich nepochybnému určení. Právo odborové organizace jednat a působit u zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 286 odst. 3 zákoníku práce proto může být v jejích stanovách vyjádřeno i tak, že – jak tomu bylo v případě žalobce – odborová organizace (a její organizační jednotky) působí u každého zaměstnavatele (bez ohledu na obor či odvětví, ve kterých vyvíjí svou činnost), u kterého jsou v pracovním poměru alespoň tři její členové, a u kterého je tedy splněna i druhá ze zákonných podmínek, za nichž může odborová organizace působit u zaměstnavatele a má právo jednat, jež spočívá ve stanoveném minimálním počtu 3 členů odborové organizace, kteří musí být u zaměstnavatele v pracovním poměru (zákon zde nepočítá se zaměstnanci působícími u zaměstnavatele na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr ani s jeho bývalými zaměstnanci).

22. Se samotným splněním uvedených podmínek však zákon vznik uvedených oprávnění odborové organizace u zaměstnavatele nespojuje. Oprávnění odborové organizace u konkrétního zaměstnavatele vznikají až dnem následujícím po dni, kdy tomuto zaměstnavateli oznámila, že tyto podmínky splňuje; teprve od tohoto okamžiku se odborová organizace stává účastníkem (kolektivních) pracovněprávních vztahů a zaměstnavatel je vůči ní povinen plnit své povinnosti a jednat s ní.

23. Zaměstnavatel může plnit povinnosti vůči odborové organizaci stanovené mu zákonem jen tehdy, má-li vědomost o tom, že u něj odborová organizace (splňující podmínky podle ustanovení § 286 odst. 3 zákoníku práce) působí. Smyslem a účelem právní úpravy postavení odborové organizace v pracovněprávních vztazích přitom není, aby zaměstnavatel po tom, zda u něj taková odborová organizace působí, pátral a skutečnosti o jejím působení investigativně zjišťoval. Naopak, jak v zájmu zaměstnavatele, tak i v zájmu samotného naplnění postavení odborové organizace v pracovněprávních vztazích jako nejvýznamnějšího zástupce zaměstnanců je, aby ve vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem bylo postaveno najisto, od kdy odborová organizace u zaměstnavatele působí. Taktomu nepochybně nemůže být dříve, než zaměstnavatel získá informace o tom, že odborová organizace splňuje podmínky podle ustanovení § 286 odst. 3 zákoníku práce a hodlá u něj působit. Odborová organizace je proto povinna tyto informace zaměstnavateli oznámit. Zákonná úprava tímto způsobem sleduje odstranění právní nejistoty v otázce působení odborové organizace u zaměstnavatele tak, aby nedocházelo k situacím, kdy se zaměstnavatel až následně dozví o tom, že u něj odborová organizace působí, a kdy jen z tohoto důvodu vůči ní neplnil dané povinnosti (např. nerespektoval zvýšenou ochranu odborových funkcionářů podle ustanovení § 61 odst. 2 zákoníku práce).

24. Obsahovými náležitostmi oznámení odborové organizace podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce, jak z tohoto zákonného ustanovení vyplývá, je sdělení (údaje o tom), že stanovy odborové organizace upravují její působení u zaměstnavatele a oprávnění jednat (z logiky věci vyplývá, že součástí těchto údajů má být i informace o orgánu odborové organizace, který je podle stanov oprávněn se zaměstnavatelem jednat) a že minimálně 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru. Současně je třeba mít na zřeteli, že shora uvedený smysl a účel právní úpravy obsažené v ustanoveních § 286 odst. 3 a 4 zákoníku práce by nemohl být naplněn, pokud by zaměstnavatel neměl možnost se přesvědčit o pravdivosti údajů uvedených v oznámení a musel by vycházet jen z nepodložených informací, které v něm odborová organizace uvedla. Takový stav by zakládal ničím neopodstatněnou nerovnováhu účastníků pracovněprávního vztahu, která nemůže být odůvodněna výkonem práva svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů a pro kterou nelze nacházet oporu ani v základní zásadě pracovněprávních vztahů spočívající ve zvláštní zákonné ochraně postavení zaměstnance (§ 1a odst. 1 písm. a) zákoníku práce). Je totiž třeba vzít v úvahu, že následující den po oznámení odborová organizace nabývá ve vztahu k zaměstnavateli řadu oprávnění, jako je právo uzavřít se zaměstnavatelem kolektivní smlouvu (§ 22 zákoníku práce), právo na projednávání a informování (§ 276 a § 278 až 280 zákoníku práce), a to včetně práva na poskytnutí důvěrných informací (§ 276 odst. 3 zákoníku práce), právo jednat za zaměstnance v pracovněprávních vztazích ve vztahu k jednotlivým zaměstnancům (§ 286 odst. 6 zákoníku práce), právo vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u jednotlivých zaměstnavatelů (§ 322 zákoníku práce) nebo právo na vytvoření podmínek pro řádný výkon činnosti na náklad zaměstnavatele (§ 277 zákoníku práce). Součástí oznámení odborové organizace podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce je proto též doložení sdělovaných údajů.

25. Zákoník práce nestanoví, jakým způsobem má odborová organizace prokázat, že alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru. Odvolací soud souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že v posuzované věci bylo splnění této podmínky doloženo tím, že v oznámení byl uveden seznam členů výboru seskupení členů, který obsahoval jména, příjmení, data narození a bydliště mj. čtyř fyzických osob, které byly u žalované zaměstnány v pracovním poměru ([jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), což si žalovaná mohla v době doručení oznámení snadno ověřit ve své evidenci zaměstnanců. Jinak řečeno, v daném případě se 4 zaměstnanci žalované otevřeně ke svému členství v odborové organizaci přihlásili. Jelikož do postavení a činnosti odborové organizace mohou státní orgány zasahovat jen v mezích zákona, přičemž zákon nepředpokládá možnost soudního přezkumu vzniku a zániku členství, jedná se o vnitřní záležitost odborové organizace, kterou soud není oprávněn přezkoumávat. Odvolací soud se proto otázkou„ legitimity“ vzniku členství shora uvedených zaměstnanců žalované ke dni [datum] dále nezabýval.

26. Splnění podmínky spočívající v tom, že stanovy odborové organizace upravují její působení u zaměstnavatele a oprávnění jednat, odborová organizace zpravidla doloží tím, že k oznámení přiloží své stanovy, popř. zaměstnavatele informuje o možnosti se s nimi seznámit na veřejně přístupných internetových (webových) stránkách, na nichž stanovy zveřejnila. V projednávané věci sice žalobce k oznámení podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce nepřiložil své stanovy ani neinformoval žalovanou, kde se s nimi může seznámit, nicméně odvolací soud souhlasí s argumentací žalobce, že za situace, kdy právní úprava s účinností od [datum] (viz ustanovení § 66 písm. a) a § 72 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů) stanoví povinnost odborové organizace uveřejnit stanovy ve veřejně přístupné sbírce listin, tak s ohledem na formální princip publicity veřejného rejstříku, je nadbytečné vyžadovat, aby odborová organizace, která splnila povinnost uveřejnit stanovy ve sbírce listin, k oznámení podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce přikládala své stanovy nebo informovala zaměstnavatele o možnosti se s nimi seznámit ve veřejném rejstříku. Ze spolkového rejstříku se v daném případě podává, že stanovy žalobce byly založeny do sbírky listin již dne [datum], resp. jejich změna dne [datum] Odvolací soud proto má na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že žalobce doložil splnění podmínky spočívající v tom, že stanovy upravují jeho působení u žalované a oprávnění jednat, neboť žalovaná měla v době doručení oznámení možnost seznámit se se stanovami žalobce ve sbírce listin, aniž by žalobce musel (byl povinen) žalovanou o této možnosti informovat v oznámení podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce.

27. Odvolací soud se neztotožnil rovněž s názorem soudu prvního stupně, že sdělení žalobce v oznámení o orgánu odborové organizace, který je podle stanov oprávněn s žalovanou jednat, je neurčité a nesrozumitelné. Žalobce v oznámení uvedl, že za odborovou organizaci jedná pověřený zástupce [jméno] [příjmení] a že u žalované působí tato odborová organizace prostřednictvím výboru seskupení členů (jehož členem je mj. také [jméno] [příjmení]), který je orgánem odborové organizace, jež působí u žalované podle zvláštních právních předpisů. Ze stanov žalobce přitom vyplývá, že [anonymizována tři slova] působí u jednotlivých zaměstnavatelů buď přímo prostřednictvím seskupení členů jako organizačních jednotek bez právní osobnosti, nebo formou tzv. základních organizací jako organizačních jednotek s právní osobností (resp. pobočných organizací), což je v souladu s právními předpisy. Výběr konkrétní formy působení u jednotlivých zaměstnavatelů je jako otázka vnitřní organizační struktury zcela autonomní záležitostí žalobce. Neobstojí proto námitka, že žalobce nemůže u žalované působit jako odborová organizace prostřednictvím seskupení členů jako organizační jednotky bez právní osobnosti. Nedůvodná je i námitka žalované, že stanovy žalobce vůbec neupravují možnost ustavovat výbor seskupení členů. Podle § 16a odst. 3 stanov žalobce je totiž orgánem seskupení členů odborový zástupce nebo výbor seskupení členů. Toto ustanovení dále stanoví, že odborový zástupce nebo výbor seskupení členů jsou orgánem odborové organizace působícím u zaměstnavatele podle zvláštních právních předpisů. S žalovanou nelze souhlasit ani v tom, že by podle oznámení byli oprávněni jednat s žalovanou současně [jméno] [příjmení] a výbor seskupení členů. Z obsahu oznámení naopak jednoznačně vyplývá, že příslušným orgánem odborové organizace, který působí u žalované, je výbor seskupení členů jako kolektivní orgán (složený ze 7 členů), a že za tento orgán je oprávněn navenek s žalovanou jednat samostatně [jméno] [příjmení] jako pověřený zástupce (člen výboru seskupení členů). Skutečnost, že [jméno] [příjmení] nebyl zaměstnancem žalované, není pro posouzení věci významná. Odvolací soud na tomto sdělení neshledal nic neurčitého či nesrozumitelného, kdy v praxi je zcela běžné, že v případě kolektivních orgánů právnických osob je stanoven způsob jednání členů takového orgánu.

28. Odvolací soud tedy na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že oznámení žalobce ze dne [datum] obsahovalo v době jeho doručení žalované (dne [datum]) všechny náležitosti stanovené v § 286 odst. 3 a 4 zákoníku práce, proto žalobci vzniklo oprávnění působit u žalované jako odborová organizace od [datum].

29. Požadavek žalované, aby žalobce u ní působil prostřednictvím samostatné základní odborové organizace s právní osobností, je v rozporu s ústavně garantovaným právem svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů, a to bez ohledu na žalovanou tvrzené„ zavedené zvyklosti působení odborových svazů“. Liché je také tvrzení žalované, že zájmy zaměstnanců jsou u žalované hájeny prostřednictvím tří odborových organizací, které dlouhodobě u žalované působí, neboť to zcela odporuje zásadě plurality (srov. čl. 27 odst. 2 větu druhou Listiny základních práv a svobod, podle něhož je nepřípustné omezovat počet odborových organizací, stejně jako je nepřípustné zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví). Odvolací soud se nezabýval ani dalšími tvrzenými skutečnostmi, ve kterých žalovaná spatřovala nemravnost či šikanózní výkon práva ze strany žalobce, protože se mělo jednat o postupy žalobce až při následném kolektivním vyjednávání, přičemž platnost právních jednání (včetně oznámení odborové organizace podle § 286 odst. 4 zákoníku práce) je třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy bylo právní jednání učiněno. Procesní obrana žalované se v tomto směru míjí s předmětem sporu, kterým je posouzení otázky, zda žalobci vzniklo ve smyslu § 286 odst. 3 a 4 zákoníku práce oprávnění působit u žalované jako odborová organizace od [datum]. Postupoval-li žalobce při kolektivním vyjednání vskutku nemravně či protiprávně, má žalovaná k dispozici jiné prostředky právní ochrany.

30. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že se určuje, že žalobce [anonymizována tři slova], se sídlem [adresa], [obec], [IČO], působí u žalované [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako odborová organizace počínaje dnem [datum].

31. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněno ust. § 224 odst. 1 a 2 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl zcela procesně úspěšný, proto má vůči žalované a vedlejším účastníkům právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 41 268 Kč. Zmiňovaná částka představuje odměnu za 11 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastupování, sepis žaloby, 2 úkony za účast u jednání před okresním soudem dne [datum], sepis prvního odvolání ze dne [datum], účast u jednání před odvolacím soudem dne [datum], 2 úkony za účast u jednání před okresním soudem dne [datum], účast u jednání pře okresním soudem dne [datum], sepis druhého odvolání ze dne [datum] a účast u jednání před odvolacím soudem dne [datum]) po 2 500 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a 11 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, tj. celkem 30 800 Kč. Tuto částku je třeba podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. zvýšit o náhradu za 21 % DPH ve výši 6 468 Kč, neboť zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty. Náklady řízení žalobce dále spočívaly v zaplacených soudních poplatcích za žalobu ve výši 2 000 Kč a za odvolání ve výši 2 000 Kč.