162 C 13/2020 - 262

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] se sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 6. 5. 2020 do zaplacení a na nákladech řízení částku 62 432 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 300 000 Kč od 10. 3. 2020 do 5. 5. 2020, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na nákladech řízení žalobkyně částku, která bude stanovena samostatným usnesením po právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na nákladech řízení na svědečném částku 965 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně si dne 13. 7. 2020 podala u soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 300 000 Kč s příslušenstvím. Své podání odůvodnila tím, že strany spolu dne 13. 11. 2019 uzavřely kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitým věcem, a to pozemku parc. č. [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] – rodinný dům, pozemek parc. č. [hodnota] – zahrada, to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli 16. 12. 2019 dohodu o ukončení kupní smlouvy, na základě, které se žalobkyně zavázala zaplatit žalovanému částku 668 800 Kč ve dvou splátkách, tj. částku 300 000 Kč do 3 dnů od podpisu dohody a částku 368 800 Kč do 31. 1. 2020. Kupující se zavázal podal návrh na zpětvzetí všech návrhů na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. V souladu s dohodou žalobkyně zaplatila žalovanému částku 300 000 Kč a tento vzal zpět příslušné návrhy na vklad vlastnického práva k předmětu převodu. Druhá splátka z důvodu ztráty financování zaplacena nebyla. Dne 10. 3. 2020 žalovaný od dohody písemně odstoupil z důvodu prodlení na straně žalobkyně. V daném případě se žalovaný bezdůvodně obohatil tím, že získal majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl, když částku 300 000 Kč žalobkyni nevrátil poté, kdy od předmětné smlouvy odstoupil. Výzvou plnění, předžalobní výzvou ze dne 28. 4. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, ale ze strany žalovaného nebyla provedena žádná úhrada.

2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ze dne 11. 11. 2020 uvedl, že žalobu neuznává ani zčásti a navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta. Závazky, které žalovaný měl vůči žalobkyni z právního vztahu založeného smlouvou, zanikly, neboť předmět koupě byl zatížen mnoha skrytými vadami, se kterými žalobkyně žalovaného při uzavření smlouvy neseznámila a těmito skrytými vadami byl zatížen předmět koupě již při jeho převodu. Žalovaný následně tyto skryté vady detekoval s tím, že bez zbytečného odkladu oslovil soudního znalce za účelem zpracování znaleckého posudku, v němž by tyto skryté vady byly popsány a vyčísleny náklady nezbytné k odstranění těchto skrytých vad. Podle předběžného vyjádření soudního znalce by tato peněžní částka výrazně překračovala 300 000 Kč, kterou žalobkyně vůči žalovanému uplatňuje. Žalovaný má za to, že nezbytné náklady na odstranění skrytých vad je třeba započítat vůči tvrzenému nároku žalobkyně na doplacení zbytku původně sjednané kupní ceny ve výši 300 000 Kč. Podle znalce bylo nezbytné vybourání nových hrubých betonových podlah a jejich znovu vybudování, když podlahy nebyly provedeny ve správné skladbě, provedení absentující řádné vnější svislé hydroizolace suterénu, kolem dveří, oken a světlíku, když izolace nebyla provedena řádně, provedení absentující řádné vodorovné hydroizolace budovy, provedení absentující řádné tepelné izolace budovy, oprava komínového tělesa a odvětrání radonu z podloží, výměna vadných střešních oken a vybourání vadné příčné zdi vybudované z nevhodného materiálu, vybudování nové příčné zdi z vhodného materiálu, montáž ocelových nosníků a dřevěných sloupků z důvodu akutně hrozícího zborcení střešní konstrukce, oprava schodiště, oprava stropů, které byly provedeny vadně, oprava podlah, které nebyly v rovině. Peněžitá částka potřebná k odstranění těchto skrytých vad byla stanovena na 379 500 Kč. Žalovaný řádně uplatnil vůči žalobkyni práva z vad předmětu koupě slevou z kupní ceny a požaduje, aby mu byla poskytnuta sleva minimálně ve výši 300 000 Kč. Dne 27. 7. 2020 zaslal žalobkyni dopis nezvaný „Uplatnění práv z vad předmětu koupě slevou z kupní ceny“, kterým žalovaný vůči žalobkyni uplatnil svá práva z předmětu vad.

3. Žalobkyně v reakci na výše uvedené podání uvedla, že vyjádření žalovaného se výlučně vztahuje k možným nárokům plynoucích z původní kupní smlouvy, nikoliv k nároku souvisejícího s dohodou, kterým je nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný v žádném ze svých podání nevysvětluje relevanci mezi svým domnělým nárokem na slevu z kupní ceny dle kupní smlouvy a nárokem žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, který je předmětem sporu. Pokud se týká nároku na slevu z kupní ceny má žalobkyně k dispozici přípis ze dne 3. 4. 2020, k němuž se vyjádřila 28. 4. 2020 s tím, že s ohledem na strohý obsah přípisu nelze tento nárok, jakkoliv verifikovat a k němu se vyjádřit. Ve spise založený přípis ze dne 27. 7. 2020 nebyl žalobkyni vůbec doručen. K tvrzeným vadám v tomto novém uplatnění práv uvádí, že se jednalo o tzv. skryté vady, které byly identifikovány kompetentním soudním znalcem, který rovněž stanovil peněžní částku potřebnou k odstranění těchto vad, a tyto jsou vyčísleny s přesností na stovky, konkrétně na 379 500 Kč. Předmětem převodu byla nemovitost určitého stáří, ve které ke dni prodeje probíhala kompletní rekonstrukce, která nebyla dokončena, o čemž žalovaný, jenž podniká v oblasti nemovitostí, věděl. Přes tuto skutečnost si v kupní smlouvě, jejíž sám text vytvořil, nevymínil žádné specifické prohlášení či záruky související se stavem předmětu převodu. Kupní smlouva naopak obsahuje ustanovení, z něhož plyne, že se kupující mimo jiné řádně seznámil s faktickým stavem předmětu převodu a v tomto ji do svého vlastnictví přejímá. Jinými slovy žalovaný nekoupil standardní rodinný dům, ale staveniště, v němž celá řada věcí nebyla dokončena, případně převzata. Žalovaný se snaží účelově vzbudit dojem, že nedokončené stavební práce jsou vadami nemovitosti. K domnělým skrytým vadám uvedla, že podlahy nebyly v době převodu dokončeny, v některých prostorách nebyly ani zatím hrubé betonové podlahy realizovány, proto žalobkyně považuje tuto uváděnou skladbu až po anhydridy, což je skoro finální skladba, za zavádějící, a s ohledem na výše uvedené není jasné, v čem měla vada spočívat. U absentujících hydroizolacích nebyly práce ke dni prodeje dokončeny, přičemž tyto domnělé vady jsou na staveništi viditelné, tyto stavební detaily byly v době prodeje odkryty a bez patrné potřeby sondáže či jiných odborných zkoušek. Na komínovém tělese a odvětrání radonu nebyly práce ke dni prodeje dokončeny. K výměně vadných střešních oken se nemůže vyjádřit, neboť neví, v čem vada měla spočívat, podle jejího vědomí byla okna v pořádku. Vybourání vadné příčné zdi vybudované z nevhodného materiálu a vybudování nové z vhodného materiálu se nemůže vyjádřit, neboť neví, o jakou zeď se jednalo a v čem měla nevhodnost materiálu spočívat. K montáži ocelových nosníků a dřevěných sloupků s akutně hrozícího zborcení střešní konstrukce uvedla, že práce na střešní konstrukci nebyly ke dni prodeje předmětu převodu dokončeny a žalovaný by musel tyto práce stejně provést. K opravě schodiště, které mělo odporovat platným normám, uvedla, že neví, v čem konkrétně schodiště odporovalo platným normám, v případě rekonstrukce starší nemovitosti. K opravě stropů, které měly být vybudovány vadně, neví, v čem vada měla spočívat. K opravě podlah, a to ve skutečnosti, že tyto nejsou v rovině, uvedla, že podlahy nebyly hotové a k vyrovnání by mělo standartně dojít až v dalších fázích, nivelace, vylití anhydridu, broušení před položením finální podlahy. S ohledem na výše uvedené žalobkyně nárok na slevu z kupní ceny dle kupní smlouvy, která se jeví z pohledu tohoto sporu jako irelevantní, neuznává.

4. Žalovaný podáním ze dne 31. 5. 2021 uplatnil pohledávku k započtení, když vůči žalobkyni eviduje splatnou pohledávku. Žalobkyně na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota], uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]., čerpala hypoteční úvěr, když finanční závazky vůči této společnosti vzniklé čerpáním hypotečního úvěru byly zajištěny zástavním právem smluvním, vzniklým na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem. Předmětem tohoto zástavního práva byly právě nemovité věci, které žalovaný nabyl do svého vlastnictví na základě uzavřené kupní smlouvy. Po prostudování veškerých relevantních podkladů, zejména smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem, vyplývá, že bez předchozího výslovného písemného souhlasu zástavního věřitele nepřechází zajišťovaný dluh na nabyvatele zastavených nemovitostí a je třeba akcentovat ten fakt, že převodem předmětných nemovitých věcí, které žalovaný nabyl do svého vlastnictví, se nic nezměnilo na tom, že žalobkyně i nadále po tomto převodu zůstala zavázána finančními závazky vůči [právnická osoba], vzniklými čerpáním hypotečního úvěru. I po převodu předmětných nemovitých věcí zůstaly tyto nemovité věci zatíženy zástavním právem smluvním, aby žalovaný mohl s předmětnými nemovitými věcmi nakládat a odvrátil realizaci zástavního práva zpeněžením této zástavy, když toto reálně hrozilo, neboť žalobkyně přestala své závazky z předmětné smlouvy o úvěru splácet, byl žalovaný nucen vyřešit uvedenou situaci, spočívající v zatížení těchto nemovitostí, když podmínkou odstranění shora uvedeného zatížení bylo uhrazení zůstatku předmětného hypotečního úvěru, tedy uhrazení dluhu za dlužníka, což žalovaný učinil, zůstatek hypotečního úvěru v částce 1 683 686 Kč uhradil. Žalovaný tak eviduje vůči žalobkyni pohledávku v částce 1 683 686 Kč, když žalobkyni se v důsledku shora uvedeného sledu událostí dostalo bezdůvodného obohacení na úkor žalovaného. S ohledem na skutečnost, že žalovanému nebyla známa adresa, na které se žalobkyně koncem roku 2020 zdržovala a žalovaný nedisponoval jinými kontakty, aby žalobkyni přímo oslovil, učinil tak přípisem ze dne 7. 12. 2020 označeným jako „výzva k plnění – poslední předžalobní výzva“ k rukám tehdejšího zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, a vyzval žalobkyni k tomu, aby neprodleně zaplatila žalovanému částku 1 683 686 Kč. Na tuto výzvu žalobkyně nijak nereagovala, dlužnou částku ani zčásti nezaplatila. Žalovaný tak činí projev vůči žalobkyni, kterým uplatňuje část své shora specifikované pohledávky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyně na úrok žalovaného k započtení, a to jako další obranu proti podané žalobě s tím, že tímto proti žalobkyni uplatňuje část této své pohledávky vyjádřenou peněžitou částkou 300 000 Kč včetně úroků z prodlení z této peněžité částky, počítaných od 6. 11. 2020 do zaplacení.

5. Žalobkyně ve své vyjádření k vzájemným návrhům žalovaného přípisem ze dne 18. 7. 2022 uvedla, že proti nároku žalobkyně žalovaný na svou obranu vznesl dva procesní nároky do výše žalované částky, vyplývající z jiného právního vztahu, než je předmětem řízení, a to z kupní smlouvy ze dne 13. 11. 2019, uzavřené mezi účastníky. Žalobkyně tyto protinároky neuznává. Žalovaný byl v minulosti intimním partnerem žalobkyně, v roce [Anonymizováno] spolu čekali dítě, i po skončení intimního vztahu spolu nadále udržovali přátelský vztah, žalovaný je profesionálem v oblasti realit a žalobkyně se na něj obracela se svými právními úkony, smlouvami, návrhy na vklady do katastru. Měla v něj plnou důvěru, znal její životní i finanční situaci, velice detailně znal i kauzu a stav domu, který byl předmětem koupě. V době podpisu výše uvedené smlouvy byl jediným vlastníkem a jednatelem ostravské realitní kanceláře [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]., která v textu kupní smlouvy byla uvedena jako kupující a žalovaný, tento údaje škrtnul a místo této společnosti vypsal svou osobu. V okamžiku podpisu kupní smlouvy žalovaný znal aktuální právní i faktický stav předmětu koupě, což vyplývá i z článku IV. smlouvy, tzn. u faktického stavu, že se jedná o staveniště a nedokončenou rekonstrukci a u právního stavu na nemovitosti váznoucí zástavy, čemuž odpovídala i dohodnutá kupní cena. Podle žalobkyně tak s ohledem na tuto skutečnost nemá žalovaný nárok na slevu z kupní ceny za údajné skryté vady. Na úhradu za plnění žalovaného na vyplacení zástavy váznoucí na převáděné nemovitosti ve výši 1 683 686 Kč, kdy žalovaný sice plnil na dluh žalobkyně, nicméně opět dohodnutá výše kupní ceny oproti reálné tržní hodnotě nemovitosti byla o hodnotu zástavy ponížena. Obě námitky žalovaného jsou uplatněny nepoctivě v rozporu s § 6 občanského zákoníku, když žalovaný, jako osoba podnikající na trhu realit a zprostředkovávání úvěrů, sám vytvářel text kupní smlouvy, zneužil důvěry žalobkyně v jeho osobu a nyní se v rámci procesní obrany pokouší uplatnit nároky, které by nebyly možné uplatnit, kdyby text kupní smlouvy byl napsán poctivě a zahrnoval všechny reálné aspekty dohody mezi účastníky. Žalobkyně je proto přesvědčená, že uplatnění nároku je v tomto případě také zjevným zneužitím práva a v souladu s § 8 občanského zákoníku by tak neměla požívat právní ochrany. U jednání žalobkyně na své žalobě setrvala.

6. Žalovaný k tvrzení žalobkyně uvedl, že se nikdy nezavázal k tomu, že za žalobkyni hypoteční úvěr uhradí, když žalobkyně byla vyzvána soudem, aby toto doložila, což tato neučinila. Žalobkyně i poté, kdy prodala předmětnou nemovitost žalovanému, zůstala dlužníkem ve vztahu k uzavřenému hypotečnímu úvěru a jako taková byla povinna hradit splátky úvěru, což nečinila, proto žalovaný, aby předešel možnosti realizace zástavního práva, pak zbývající část hypotečního úvěru za žalobkyni uhradil, avšak na něj dluh z hypotečního úvěru nepřešel, neboť se tak nemohlo stát bez předchozího výslovného souhlasu zástavního věřitele. Žalobkyně se tak na úkor žalovaného bezdůvodně obohatila o částku 1 683 686 Kč, kterou za ni uhradil. Pokud se týká tvrzené „Smlouvy o investici“ pak před uzavřením kupní smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným nebyla žádná dohoda o jakékoliv smlouvě o investici, když o smlouvě o investici začala žalobkyně hovořit až po uzavření kupní smlouvy. Pokud se týká stanovené výše kupní ceny, pak žalovaný kategoricky odmítá tvrzení žalobkyně o tom, že dohodnutá kupní cena byla údajně ponížena o hodnotu zástavy, když nic takového dohodnuto nebylo. Výše kupní ceny byla stanovena na základě dohody žalobkyně a žalovaného a vyjadřovala součet tehdejších dluhů žalobkyně vůči bankám, řemeslníkům a podobně. Tvrzení žalobkyně, že výše kupní ceny byla stanovena jako minimální s tím, že v případě, že by se něco „pokazilo“, tak zůstatek hypotečního úvěru vyplatí žalovaný ze svých vlastních prostředků, není pravdivým tvrzením. Žalobkyně tvrdí, že kupní smlouva po jejím uzavření nebyla vložena do katastru nemovitostí, když toto je opět nepravdivé tvrzení. Následně po uzavření kupní smlouvy 14. 11. 2019 byl podán návrh na vklad, ale z důvodu chyby v návrhu na vklad vlastnického práva tento nebyl proveden a by proto vzat zpět. Nový návrh byl podán 3. 12. 2019, ovšem v mezidobí se strany dohodly na tom, že obchod mezi účastníky, spočívající v koupi těchto nemovitostí, ukončí, proto byla uzavřena 16. 12. 2019 Dohoda o ukončení kupní smlouvy a nebyl uhrazen správní poplatek za vkladové řízení, místo jeho zaplacení byl vzat návrh zpět. Podle této dohody o ukončení kupní smlouvy měla žalobkyně žalovanému vrátit celou kupní cenu, což však nedodržela. Podle vyjádření realitní kanceláře [právnická osoba]., kupní cena zaplacená žalovaným výrazně převyšovala tržní cenu nemovitých věcí. Z důvodu nesplnění dohody o ukončení kupní smlouvy a nevrácení celé kupní ceny, žalovaný od této odstoupil a dne 27. 4. 2020 podal návrh na vklad vlastnického práva do katastru dle původní kupní smlouvy, který byl proveden 19. 5. 2020. K tvrzení žalobkyně o údajném výrazném zisku žalovaného žalovaný uvedl, že se jedná o zavádějící a nepodložené tvrzení, protože pokud by žalovaný nedokončil a nedofinancoval předmětnou rekonstrukci, jednalo by se pro něj o výraznou ztrátovou investici. Tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný měl být při uzavření kupní smlouvy srozuměn s tím, že kupní cena byla údajně stanovena tak, že zahrnovala eventuální povinnost vyplatit zůstatek hypotečního úvěru společnosti [právnická osoba]., pokud by nedošlo k plánovanému prodeji předmětných nemovitých věcí konečnému kupujícímu, tak se jedná opět o nepravdivé tvrzení, když nic takového dohodnuto nebylo a na takovýto parametr dohody by žalovaný nikdy nepřistoupil. Výše kupní ceny vyjadřovala součet tehdejších dluhů žalobkyně a dohoda spočívala v tom, že žalobkyně za pomoci peněžních prostředků poskytnutých žalovaným a svou vlastní prací dokončí rekonstrukci rodinného domu a následně spolu tyto nemovitosti prodají konečnému kupujícímu s tím, že čistý zisk z prodeje, po vrácení peněžních prostředků poskytnutých žalovaným, měl být rozdělen mezi žalobkyni a žalovaného v poměru 1:

1. Nikdy však nebylo dohodnuto, že by měl žalovaný hradit zůstatek hypotečního úvěru. Z tohoto důvodu navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta a na tomto svém stanovisku u jednání setrval.

7. Na základě provedeného dokazování soud z kupní smlouvy uzavřené dne 13. 11. 2019, z dohody o ukončení kupní smlouvy ze dne 16. 12. 2019, z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 27. 4 2020 a z nesporných tvrzení účastníků vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní jako prodávající[Anonymizováno]a žalovaným jako kupujícím byla 13. 11. 2019 uzavřena smlouva, kterou žalobkyně jako výlučný vlastník nemovitostí, a to pozemku parc. č. [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], rod. dům a pozemku parc. č. [hodnota] – zahrada, vše v k.ú. [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] prodala žalovanému do jeho výlučného vlastnictví za sjednanou cenu 665 000 Kč, kterou měl žalovaný zaplatit na účet žalobkyně do 15. 11. 2019. Z článku 4 bodu 1 podbodu 1. 1. vyplývá, že na předmětné nemovitosti vázne zástavní právo smluvní ve prospěch [právnická osoba]. ze dne 22. 5. 2019. V bodě 2 žalovaný jako kupující prohlásil, že se řádně seznámil s aktuálním právním i faktickým stavem předmětu převodu a v tomto stavu jej do svého vlastnictví bez výhrad přijímá. Text této smlouvy byl vypracován žalovaným jako kupujícím, když nejprve jako kupující ve smlouvě označena společnost [právnická osoba] [Anonymizováno] [právnická osoba]., (ve kterém byl žalovaný od 5. 3. 2015 do 3. 11. 2021 jediným jednatelem, a která se zabývala zprostředkováním obchodu a služeb a žalovaný byl jako osoba samostatně výdělečně činná podnikal od 10. 12. 2009 do 2. 3. 2020 a následně od 3. 3. 2020 v oboru realitní činnost, správa a údržba nemovitostí a od 3. 3. 2020 pak po názvem nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí, od 22. 3. 2019 do 31. 7. 2023 byl statutárním orgánem společnosti [právnická osoba], která se rovněž zabývala realitní činností), přičemž žalovaný přeškrtnul původně označenou stranu žalovanou a vepsal svou osobou jako osobu kupující, rovněž vepsal kupní cenu, číslo účtu žalobkyně a datum splatnosti kupní ceny. Dohodou ze dne 16. 12. 2019 uzavřenou mezi týmiž účastníky byla ukončena kupní smlouva ze dne 13. 11. 2019 a strany se shodly na vypořádání kupní ceny tak, že částku v souhrnné výši 668 800 Kč žalobkyně uhradí ve dvou splátkách, a to 300 000 Kč do tří pracovních dnů od podpisu dohody a částku 368 800 Kč do 3. 3. 2020. Strany se také dohodly na možnosti odstoupení od této dohody v případě, že se některá ze stran dostane se svým závazkem do prodlení. Žalobkyně žalovanému uhradila 300 000 Kč dne 16. 12. 2019, což bylo mezi účastníky nesporné a rovněž to vyplývá z výpisu z účtu žalobkyně u [právnická osoba]. č. [č. účtu] a zbývající část nezaplatila. Žalovaný proto dne 10. 3. 2020 od dohody odstoupil a dne 27. 4. 2020 podal u příslušného katastru nemovitostí návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem dle kupní smlouvy ze dne 13. 11. 2019. Vklad byl proveden ke dni 19. 5. 2020. Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 27. 4. 2020 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 300 000 Kč, kterou žalovanému jako kupujícímu dle dohody ze dne 16. 12. 2019 zaplatila. Výzva byla žalovanému doručena dne 30. 4. 2020 jak vyplývá z dodejky. Z uplatnění práva na slevu z kupní ceny z 3. 4. 2020 a z odpovědi žalobkyně na tento dopis ze dne 28. 4. 2020 vzal soud za prokázáno, že žalovaný uplatnil právo na slevu z kupní ceny ve výši 300 000 Kč, neboť po převzetí nemovitosti zjistil skryté vady, které hodnotu nemovitostí výrazně snižují, a jedná se proto o vadné plnění, které je podstatným porušením smlouvy Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce reagovala tím, že s uplatnění slevy z kupní ceny pro vady nemovitosti nesouhlasila, když ani žádné konkrétní skryté vady nebyly žalovaný vytčeny a nemovitost byla kupována jako rozestavěná, což sám žalovaný deklaroval v textu kupní smlouvy (jím sepsané), když uvedl, že byl s aktuálním právním a faktickým stavem nemovitostí seznámen a do svého vlastnictví jej bez výhrad přijal. Žalobkyně měla za to, že nemovitost byla prodána ve stavu odpovídajícím uzavřené kupní smlouvě. Soud vzal za prokázáno z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], že žalobkyni zastupoval v roce 2019 nebo 2020, a to ohledně problémů s nemovitostí v [adresa], kterou rekonstruovala. Tehdy sepisoval pro žalobkyni smlouvu o ukončení kupní smlouvy a vrácení kupní ceny žalobkyní žalovanému, což se mělo stát ve 2 splátkách, první splátku žalobkyně zaplatila. K úhradě druhé splátky již nedošlo. Žalovaný proto odstoupil od smlouvy a z jeho strany, byl podán návrh na vklad podle původní kupní smlouvy. V této dohodě o ukončení kupní smlouvy nebyla řešena hypotéka váznoucí na nemovitostech, tak stejně jako v kupní smlouvě, ale tuto smlouvu nesepisoval. Jednalo se tehdy o starší dům v rekonstrukci. Žalovaný si nechal vypracovat znalecký posudek a bylo to již v době, kdy si neplnil své povinnosti a žalobkyni částku 300 000 Kč na základě uzavřené dohody nevrátil. Ze smlouvy o úvěru číslo [hodnota] ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 22. 5. 2019, z potvrzení o provedené platbě ze dne 13. 11. 2020, z potvrzení ke smlouvě o úvěru číslo [hodnota] ze dne 11. 11. 2020, z výzvy k plnění – poslední předžalobní výzvy ze dne 7. 12. 2020 včetně podacího lístku z 11. 12. 2020 a z výpovědí svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vzal soud za prokázáno, že mezi žalobkyní jako klientem a [právnická osoba]. byla uzavřena smlouva o úvěru na částku 1 700 000 Kč, když tyto prostředky byly účelově vázány na rekonstrukci nemovitostí žalobkyně a tato se zavázala měsíčně splácet částku 6 842 Kč. Úvěr byl zajištěn smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví žalobkyně v k. ú. [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], přičemž z bodu 4 smlouvy plyne, že bez předchozího výslovného písemného souhlasu zástavního věřitele nepřechází zajišťovaný dluh na nabyvatele zastavených nemovitostí. Společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] potvrdila, že žalovaný dne 5. 11. 2020 uhradil ze svého účtu u této banky částku 1 683 686 Kč na bankovní účet příjemce č. [č. účtu] a společnost [právnická osoba]. potvrdila Katastrálnímu úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrální pracoviště [adresa] dne 11. 11. 2020 ke smlouvě o úvěru, že žalobkyně zcela zaplatila pohledávku ve výši 1 700 000 Kč, a proto zaniklo zástavní právo k nemovitostem dle zástavní smlouvy. Žalovaný následně prostřednictvím svého zástupce žalobkyni, a to prostřednictvím jejího zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta výzvou k plnění, předžalobní výzvou, vyzval žalobkyni k úhradě částky 1 1683 686 Kč, kterou za ní na hypoteční úvěr u stavební spořitelny zaplatil, a to neprodleně. Zásilka byla odeslána na adresu jejího zástupce z důvodu neznámého pobytu žalobkyně. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdila, že s žalobkyní měla pracovní vztah, když spolu řešili hypotéku, konsolidaci a refinancování a byla v té době její klientkou. V roce 2019 řešili pomoc s hypotékou a s žalovaným toto řešili jedenkrát nebo dvakrát v její kanceláři. On sám ji kontaktoval ve vztahu k předmětným nemovitostem chtěl bližší informace ohledně úvěru, což mu však sdělit nemohla. A za přítomnosti žalobkyně řešili možnosti ve vztahu k bance, když žalobkyně se dostala do složité finanční situace. Následně žalobkyně oznámila a předložila kupní smlouvu, což bylo překvapivé, neboť toto bance nesdělila. Smlouva byla jakoby na koleně dělaná, byli do ní vypisovány rukou údaje a ve smlouvě předmětná hypotéka nebyla vůbec řešena Žalobkyně přišla s tím, že žalovaný půjčí finanční prostředky a že následně tuto nemovitost prodají a výtěžek si rozdělí. Tato komunikace probíhala na podzim roku 2019. Bylo mi také řečeno, že mají spolu s žalovaným dohodu, že budou hledat investora, který do nemovitosti investuje finanční prostředky. Zřejmě se jednalo o dohodu ústní. Pokud se týká informací, které dávala žalovanému, byly tu jen obecné informace a měla za to, že on pracuje v tomto oboru a že tyto věci zná. V době, kdy, již byl vlastníkem nemovitostí, kontaktoval banku ohledně převodu úvěru. Tehdy se ho vyzvala, aby se obrátil na vymáhací oddělení ohledně odkupu této pohledávky. Cena v kupní smlouvě za předmětné nemovitosti byla s ohledem na investice do této nemovitosti a samotný úvěr poměrně nízká. Kolik však činila, už si přesně nevzpomněla. Z Výsledku vyhodnocení rizik [právnická osoba]., [právnická osoba]. a z výpovědi svědka [tituly před jménem] [adresa] vzal soud za prokázáno, že svědka oslovila žalobkyně, když jeho firma projektuje rodinné domy chtěla vypracovat projekt rekonstrukce domu a projekt k dotaci [adresa] úsporám. Projekt na rekonstrukci domu byl proveden, bylo nutné dům zaměřit na místě, poté byl vypracován projekt. Dům byl ve špatném technickém stavu, musely se provádět dispoziční úpravy a změny, neboť dům byl původně jednopatrový a chtěl se po nich, aby v domě bylo obytné podkroví. Nebyly tam původně vůbec od podlahy. Působilo to tak, že snad dům vůbec nebyl obýván. Bylo třeba udělat nové podlahy, stropy, výměnu oken dveří, nový krov, který bylo nutno přepočítat, neboť se jednalo o více než 30 let starou stavbu. Musela jsem předělat střecha, rozvody, přípojky. Součástí projektu ale nebyl rozpočet na realizaci. Na rekonstrukce této stavby už se nepodíleli, protože jsou firmou projekční a při rekonstrukci samotné se už na ně žalobkyně neobracela. [právnická osoba] při vyhodnocení rizik spojených s hypotéčním úvěrem vycházela z přiložené projektové dokumentace a z místního šetření ze dne 3. 4. 2019 z popisu lokality, umístění nemovitosti, popisu stavebně technického stavu, popisu budoucího stavu u rekonstrukce, pozitiv a negativ nemovitosti, přičemž dovodila, že cena je obvyklá a že rekonstrukční práce podléhají souhlasu příslušného stavebního úřadu. Stávající cena činila 1 200 000 Kč a cena obvyklá budoucí 3 800 000 Kč. Při kontrole rozestavěnosti nemovitosti ze dne 15. 9. 2019 bylo zjištěno, že dokončenost rekonstrukce je 47 %, přičemž cena obvyklá ke dni zpracování zprávy o výstavbě včetně pozemku činí 2 265 000 Kč, z toho cena obvyklá u pozemku je 919 200 Kč. Práce na rekonstrukci jsou prováděny svépomocně podle schválené projektové dokumentace. Z výpovědí účastníků vzal soud za prokázáno, že se účastníci znali roky a žalobkyně se na žalovaného obrátila, když kupovala předmětnou nemovitost v [adresa]. Jednalo se o starou stavbu, kdy se žalovaných divil, že vůbec uvažuje o rekonstrukci této nemovitosti, že to bude náročné, dělal pro ni počáteční právní servis, neboť se pohybuje v oblasti realit a je právníkem. Na podzim 2019 se žalobkyně na žalovaného znovu obrátila v této věci, když potřebovala vyřešit problémy ohledně investování peněz do této nemovitosti. Nakonec se dohodli tom, že žalovaný zainvestuje do této nemovitosti své prostředky a žalobkyně věc zajistí po technické stránce a až bude nemovitost zkolaudovaná, pak jí prodají a utrženou částku si po započtení investic žalovaného rozdělí. Žalobkyně však svou část dohody nedodržela a žalovaný, jako vlastník nemovitosti byl nucen dokončit rekonstrukci nemovitosti. Z usnesení [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno] ze dne 2. 12. 2021 spisové značky [Anonymizováno] [spisová značka] a z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázáno, že v řízení o insolvenčním návrhu žalobkyně byl zjištěn úpadek žalobkyně a povoleno řešení úpadku oddlužením, přičemž žalovaný svou pohledávku vůči žalobkyni do tohoto řízení nepřihlásil.

8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku – Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení – Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 6 odst. 1 občanského zákoníku – Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

11. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení – Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

12. Podle ustanovení § 8 občanského zákoníku – Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

13. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně svou žalobou uplatnila u soudu vůči žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 300 000 Kč podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, když se Žalovaný se měl na úkor žalobkyně obohatit plněním z právního důvodu, který odpadl a ve smyslu § 2993 občanského zákoníku má žalobkyně právo na vrácení toho, co sama plnila. V tomto případě byla mezi stranami uzavřen nejprve kupní smlouva dne 13. 11. 2019 na základě, které žalobkyně žalovanému prodala nemovitosti vymezené v této smlouvě za částku 665 000 Kč. Dne 16. 12. 2019 se strany dohodly na ukončení kupní smlouvy, přičemž žalobkyně se zavázala žalovanému na základě této dohody ve 2 splátkách zaplatit částku 668 800 Kč, a to do tří dnů od podpisu dohody 300 000 Kč a do 31. 1. 2020 pak zbývající částku. Žalobkyně si svou povinnost splnila jen částečně, když dne 16. 12. 2019 ze svého účtu převedla na účet žalovaného první splátku a zbývající částku s ohledem na svou finanční situaci již nezaplatila. Strany se také dohodly na možnosti odstoupení od této dohody v případě, že některá ze stran se dostane do prodlení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se ocitla v prodlení s plněním druhé splátky, žalovaný využil svého práva a od dohody odstoupil dne 10. 3. 2020. Následně 27. 4. 2020 podal návrh na vklad původní kupní smlouvy z 13. 11. 2019 a tento vklad byl povolen 19. 5. 2020. Žalovaný plnění, kterého se mu od žalobkyně dostalo jí nevrátil a neučinil tak, ani poté, co jej žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce vyzvala. Žalovaný reagoval na výzvu k plnění uplatněním slevy z kupní ceny ve výši 300 000 Kč, když dle znaleckého posudku měla převáděná nemovitost skryté vady, které výrazně snižovaly její hodnotu a náklady na jejich odstranění tuto částku převyšovaly. Žalobkyně s tímto uplatněním vad nesouhlasila, neboť žalovaný znal stav předmětné nemovitosti, věděl (i viděl), že se jedná o starší stavbu ve špatném technickém stavu, která procházela rozsáhlou a zásadní rekonstrukcí. Navíc byl to on sám, kdo tvořil text kupní smlouvy, v němž jako kupující potvrdil, že se řádně seznámil s aktuálním právním i faktickým stavem předmětu převodu a v tomto stavu jej do svého vlastnictví bez výhrad přijal. V kupní smlouvě si žádným způsobem nevymínil vlastnosti, které by předmětná nemovitost měla mít. Ve svém podání, ani žádné skryté vady nespecifikoval, tak jen stěží mohla žalobkyně na tento nárok žalovaného přistoupit a akceptovat jej. Jednotlivé vady žalovaný popsal ve vyjádření k žalobě, ve kterém tyto skryté vady a náklady na jejich odstranění specifikoval. Vycházel při tom ze znaleckého posudku vypracovaného na žádost žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], který měl posudek vypracovat 20. 2. 2021, a to ke dni 27. 4. 2020, přičemž místní šetření proběhlo 24. 6. 2020, k němuž žalobkyně přizvána nebyla. K vypracovanému znaleckém posudku soud nepřihlížel z několika důvodů, zejména pro jeho vady, když znalec právně hodnotí jednotlivé vady, přičemž to, zda se jedná o vadu skrytou či zjevnou je hodnocením právním, které znalci nepřísluší. Znalec například uvádí, že je skrytou vadou nepředání dokumentace skutečného provedení stavby a nesrovnalosti v evidenci katastru nemovitostí, přičemž v tomto případě se jedná jednoznačně o vadu zjevnou, zjistitelnou již před samotným prodejem nebo při prodeji. Náklady na odstranění těchto vad stanovil na částku téměř 500 000 Kč, což téměř dosahovalo částky kupní ceny a žalovaný uplatnil slevu ve výši kupní ceny, tj. v částce 300 000 Kč, kterou měl žalobkyni vydat. Při uplatnění této námitky započtení, kterou žalobkyně zpochybnila nejen co do základu, ale i co do výše, a soud k této námitce nepřihlédl, když vycházel mj. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2020 spisové značky 31 Cdo 684/2020 podle něhož: „Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 občanského zákoníku je pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolává (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení.“ Pohledávka, která by vyvolala ještě další rozsáhlé dokazování, není proto ve smyslu shora uvedeného způsobilá k započtení. Žalovaný měl možnost vůči žalobkyni z tohoto titulu uplatnit tento nárok v samostatném řízení. K této vznesené námitce započtení soud nepřihlížel. Žalovaný dále uplatnil dne 1. 6. 2021 u soudu vůči žalobkyní námitku k započtení v částce 300 000 Kč z titulu uhrazeného hypotečního úvěru žalobkyně. Ta uzavřela s [právnická osoba]. smlouvu o úvěru na částku 1 700 000 Kč, která byla účelově určena na rekonstrukci nemovitostí žalované v k. ú. [adresa], přičemž žalovaná se zavázala hradíte měsíčně splátku jistiny úvěru a úroků ve výši 6 842 Kč. Úvěr byl zajištěn smlouvou o zřízení zástavního práva k těmto nemovitostem, a to smlouvou ze dne 22. 5. 2019. Žalobkyně si ovšem povinnosti plynoucí z této smlouvy o hypotéčním úvěru řádně neplnila, když splátky, jak sama uvedla, nehradila, neboť se dostala do situace, kdy již neměla dostatečné finanční prostředky. O tomto úvěru zajištěném zástavou váznoucí na těchto nemovitostech žalovaný věděl, jednali společně s [tituly před jménem] [jméno FO], ze stavební spořitelny o možnostech řešit nedostatek finančních prostředků žalobkyně ve vztahu k úvěru i zástavě. Sám žalovaný se zajímal o možnosti převzetí dluhu žalobkyně, věděl, že bez písemného souhlasu stavební spořitelny k převzetí dluhu ve vztahu k tomuto věřiteli nemůže dojít. Skutečnost, že na předmětných nemovitostech tato zástava vázne je zřejmá i z textu kupní smlouvy, kterou žalovaný sepisoval. Žalovaný žalobkyni poté, kdy se stal vlastníkem nemovitostí, jí nevyzval k úhradě splátek úvěru či celého úvěru, ani po ní nevyžadoval, aby mu doložila, že si tuto povinnost řádně plní, přestože si byl vědom toho, že dluh zůstal dluhem žalobkyně a zástava dále vázla na jeho nemovitostech a mohla být v případě neplnění realizována zástavním věřitelem. Aby k takovém scénáři nedošlo, žalovaný dne 5. 11. 2020 převedl ze svého účtu na účet stavební spořitelny částku 1 683 686 Kč a tím celý úvěr žalobkyně uhradil. Stavební spořitelna jako zástavní věřitel dne 11. 11. 2020 sdělila příslušnému katastrálnímu úřadu, že zástavní právo tížící předmětné nemovitosti v souladu s ustanovením § 1376 občanského zákoníku zaniklo. Žalovaný, následně dopisem ze dne 7. 12. 2020 adresovaný zástupci žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], zaslal výzvu k plnění, a to zaplacení částky 1 683 686 Kč, žalobkyně tak neučinila a žádnou částku žalovanému z toho titulu nezaplatila. Žalovaný uplatnil v tomto řízení námitku započtení co do částky 300 000 Kč z titulu uhrazeného hypotečního úvěru za žalobkyni. Žalobkyně tuto námitku započtení popřela a bránila se tím, že žalovaný, byť oficiálně nepřevzal její dluh, neboť podmínkou k tomuto dle zástavní smlouvy byl písemný souhlas banky s převzetím dluhu, což se nestalo, ovšem dohoda mezi nimi byla taková, že žalovaný s ohledem na to, že cena za předmětnou nemovitost byla nízká, tak převezme i dluh ze smlouvy o hypotéčním úvěru a tento za žalobkyní v rámci kupní ceny uhradí. Žalovaný s tímto zásadně nesouhlasil, když uvedl, že nikdy dluh žalobkyně nepřevzal, nestal se dlužníkem vůči bance, což je pravdou, neboť zde nebyl písemný souhlas banky, ovšem ve vztahu mezi stranami k takovéto dohodě dojít mohlo. Dále uvedl, že pokud by tomuto tak být mělo, pak by na žádnou dohodu o zaplacení hypotéky nepřistoupil, protože by tato investice byla pro něj ztrátová, a to s ohledem na skutečnou hodnotu převáděných nemovitostí. Soud má za to, že cena uvedená ve smlouvě je skutečně nízká s ohledem na to, že žalobkyně tuto nemovitost zakoupila za totožnou částku, do rekonstrukci v té době již investovala nemalé finanční prostředky, a přesto její cena se žádným způsobem nezměnila. Námitka započtení dle názoru soudu neobstojí, neboť byť by za běžných okolností obstát mohla, neboť „není vyloučeno, že i výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy a mu proto může být odepřena právní ochrana, a to zejména tehdy, je-li je zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům, projevující si jak mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek“ (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20). Požadavek žalovaného na zaplacení částky, kterou žalobkyni na její dluh uhradil by byla zcela jistě v souladu se zákonem, avšak soud musel přihlédnout ke skutečnosti, že to byl žalovaný, který vypracoval jako právník a osoba, podnikající a znalá v oboru nákupu, prodeje a správy realit předmětnou kupní smlouvu, přičemž byl obeznámen s existencí hypotéčního úvěru a zástavy váznoucí na prodávaných nemovitostech, musel vědět, že v takových případech se prioritně kupní cena použije nejprve na úhradu hypotéky, po jejímž zaplacení zanikne zástavní právo a dále již nebude mít nemovitost tuto právní vadu. V tomto případě však je ve smlouvě uvede zástava z hypotéčního úvěru, ale samotný úvěr není řešen vůbec. Tato skutečnost prokazuje tvrzení žalobkyně, že žalovaný se zavázal k převzetí dluhu na tomto úvěru a zaplatit jej, když o vážných finančních problémech žalobkyně věděl, existující hypotéku ve smlouvě neřešil a cena za nemovitost byla neúměrně nízká. O tom, že se bude muset hypotéka s ohledem na finanční situaci žalobkyně řešit, věděl už i z jednání s [tituly před jménem] [jméno FO], ptal se na převzetí úvěru, ale zřejmě nechtěl, aby si banka ověřovala jeho bonita a další skutečnosti. Soud má za prokázáno, že se dohodli na tom, že žalovaný vypomůže finančně žalobkyni v tom směru, že za ní pronese její finanční závazky směřující ke zdárnému dokončení rekonstrukce a možnému prodeji zkolaudované nemovitosti. O této jejich dohodě svědčí i to, že žalobkyni, poté, kdy se stal vlastníkem nemovitostí ji k úhradě úvěru či jednotlivých splátek nevyzval. Žalovaný tak měl ve smyslu § 6 odst. 1 občanského zákoníku jednat v právním styku poctivě, což v případě, že se na něj žalobkyně v tíživé rodinné i finanční situaci obracela nejen jako na osobu, se kterou se dobře zná, s níž má dobré vztahy, a důvěřuje jí, ale i jako na osobu podnikající, zkušenou a znalou, pohybující se v oboru realit, nečinil. Zneužil tím její důvěry a nyní se pokouší v rámci své obrany využít situaci, kterou vyvolal. Pokud by byla kupní smlouva žalovaným vytvořená a sepsaná poctivě, tj. s přihlédnutím a zohledněním všech podstatných okolností, zahrnovala by všechny aspekty jejich dohody i s důsledky z ní plynoucími, pak by nemohlo dojít k situaci, která mezi nimi nastala. Pokud by text kupní smlouvy byl napsán skutečně poctivě, pak bych v žádném případě nemohl dojít k tomu, že nebude ošetřena otázka splacení hypotečního úvěru a váznoucí zástavy. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně na něj spěchala se sepisem a podpisem smlouvy, že neměl do mustr k takové smlouvě, jsou jen výmluvou naprosto účelovou, protože žalovaný byl tím, kdo se v oblasti realit (nákupu, prodeje, správy) pohyboval, stále pohybuje a jako právník si měl domyslet důsledky svého počínání. Také si byl vědom důsledků reálně hrozící v případě neplacení splátek úvěru žalobkyní, která jak věděl neměla dostatečné finanční prostředky, proto musel či měl počítat s tím, že buď žalobkyni nebo za svou osobu, na kterou by byl úvěr převeden, jednotlivé splátky uhradí nebo splatí celý úvěr najednou. O této jeho povědomosti svědčí i skutečnost, že poté, kdy od dohody o ukončení kupní smlouvy odstoupil a stal se na základě svého rozhodnutí (podání návrhu na vklad vlastnického práva) vlastníkem předmětných nemovitostí, pak za situace, že by skutečně tyto nemovitosti nebyl lukrativní a investice do ní výhodná (jak se snažil soud přesvědčit), by bylo jistě snazší po žalobkyni vymáhat 358 800 Kč (i přihlásit tuto svou pohledávku do insolvence) než dále do takových nemovitostí investovat nemalé finanční prostředky s nejasnou návratností. Soud má prokázáno, že dohoda mezi stranami byla, že to žalovaný dokončení rekonstrukce zafinancuje, žalobkyně zajistí věci po technické stránce a po dokončení nemovitosti prodají a o utrženou částku, po odečtu investic žalovaného, se rozdělí. Žalobkyně však svou část dohody nedodržela, když neměla nemovitost, finanční prostředky, ani žádnou smlouvu, ze které by pro ni plynula jistota financování a rozdělení případného zisku z prodeje. Proto také po žalovaném z tohoto titulu ničeho po prodeji nemovitostí nenárokovala. Soud ani tuto námitku započtení neshledal důvodnou, když v souladu s výše citovaným rozhodnutím a ustanovením § 8 občanského zákoníku, nemůže zjevné zneužití práva požívat ochrany. Pokud žalobkyně v řízení k těmto námitky vznesla námitku nekompenzability, tj. nemožnosti započtení, neboť žalobkyně je od 2. 12. 2021 v úpadku a žalovaný, stejně ostatní věřitelé žalobkyně, měli dva měsíce k přihlášení svých pohledávek, přičemž žalovaný této možnosti nevyužil a své pohledávky nepřihlásil, nemůže se tak domáhat započtení pohledávky. V daném případě se však ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) a § 140 insolvenčního zákona neuplatní, když žalovaný své pohledávky v rámci řízení v této věci uplatnil ještě předtím, než byl u žalobkyně zjištěn úpadek a bylo rozhodnuto o řešení oddlužením.

14. S ohledem na výše uvedené soud shledal nárok žalobkyně uplatněný žalobou za důvodný a žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení tím, že jí uhradí částku 300 000 Kč, o kterou se na její úkor bezdůvodně obohatil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení v plněním peněžitého dluhu, byl v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku zavázán zaplatit žalobkyni vedle jistiny také příslušenství, a to úrok z prodlení. Výše úroku je dána ustanovením § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně úroku z prodlení od 6. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Nárok žalobkyně na úhradu úroku z prodlení od 10. 3. 2020 do 5. 5. 2020 soud zamítl, když prodlení s nárokem na vydání bezdůvodného obohacení vzniká na základě výzvy a uplynutí lhůty k plnění, nikoli jako v tomto případě od odstoupení žalovaného od uzavřené dohody.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která měla v řízení neúspěch jen v nepatrné části, přiznal soud plnou náhradu nákladů řízení (do doby ustanovení zástupce z řad advokátů dle § 30 o.s.ř.) za zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovaný byl žalobkyni zavázán zaplatit na nákladech řízení částku 62 432 Kč. Tyto náklady řízení se sestávají z nákladů na právní zastoupení žalobkyně spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 15 000 Kč a v odměně zástupce, jejíž výše se odvíjí od ustanovení § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a představuje částku 9 500 Kč za jeden úkon ve věci. Soud přiznal žalobkyni náhradu těchto úkonů: - příprava a převzetí věci dne 2. 7. 2020 – 9 500 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - předžalobní výzva ze dne 27. 4. 2020 – 9 500 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - sepis žaloby ze dne 13. 7. 2020 – 9 500 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - sepis vyjádření žalobkyně ze dne 18. 12. 2020 – 9 500 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), Náklady žalobkyně za právní zastoupení činí 39 200 Kč a 21 % DPH činí 8 232 Kč, když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni vyčíslené náklady řízení ve výši 62 432 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. O nákladech řízení ustanovené zástupkyně žalobkyně bude rozhodnuto po právní moci tohoto rozsudku a o povinnosti žalovaného uhradit tyto náklady podle § 142 odst. 3 o.s.ř. České republice na účet Okresního soudu v Ostravě bude rozhodnuto až následně. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci byla vyslechnuta svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], které bylo vyplaceno svědečné ve výši 965 Kč, vznikly státu náklady, které stát hradil, proto soud podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. rozhodl o těchto nákladech podle výsledku řízení tak, že žalovaný uhradí České republice na účet Okresního soudu v Ostravě tyto náklady ve výši 965 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení