1694 C 226/2022 - 94

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci žalobkyní: a) [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] b) [Jméno žalobkyně B], narozená [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B] zastoupené advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] takto:

Výrok

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně jsou rovnodílnými podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u [právnická osoba] pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa], katastrální území [adresa], na listu vlastnictví číslo [hodnota], a to pozemků parc. č. st. [číslo], druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. [číslo] – rodinný dům, stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], a dále pozemků parc. č. [číslo], druh pozemku trvalý travní porost, parc. č. [číslo], druh pozemku trvalý travní porost, parc. č. [číslo], druh pozemku zahrada a parc. č. [číslo], druh pozemku orná půda, se zamítá.

II. Žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 17 870 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaných.

Odůvodnění

1. Právní předchůdce žalobkyň [jméno FO] se domáhal žalobou podanou soudu dne [datum], ve znění jejího rozšíření, určení, že je vlastníkem nemovitostí zapsaných v katastrálním území [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota], zapsaných u [právnická osoba] pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], a to pozemků parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba č.p. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo]. Žalobu odůvodnil tím, že nemovitosti prodal žalovaným na základě kupní smlouvy ze dne [datum], přičemž již v době kupní smlouvy jednal v duševní poruše, která jej k tomu činila neschopným právně jednat. Dále namítal neplatnost kupní smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, když kupní cena byla nepřiměřeně nízká.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili s tím, že když s [jméno FO] žalovaný 1) komunikoval, nepřišlo mu, že by nebyl schopen právně jednat a není vyloučeno, i s ohledem na subjektivní pocit žalovaných, že [jméno FO] v době uzavírání kupní smlouvy jednal v tzv. světlém okamžiku.

3. V průběhu řízení [jméno FO] dne [datum] zemřel. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], bylo rozhodnuto o pokračování v řízení s jeho právními nástupkyněmi [Jméno žalobkyně A] a [Jméno žalobkyně B].

4. Podáním doručeným soudu dne [datum] žalobkyně navrhly změnu žaloby tak, že se nově domáhaly určení, že ony jsou rovnodílnými podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to s ohledem na to, že jsou univerzálními dědičkami po zemřelém [jméno FO]. Soud změnu žaloby připustil, když neshledal podmínky pro postup podle § 95 odst. 2 o. s. ř., podle kterého soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu.

5. Soud ve věci nařídil ústní jednání, při kterém provedl dokazování: výpisem z katastru nemovitostí pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota], ze kterého soud zjistil, že jako vlastníci nemovitostí, a to pozemků parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba č.p. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo], jsou zapsáni žalovaní (ve společném jmění manželů), kupní smlouvou ze dne [datum], ze které soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi [jméno FO] jako prodávajícím a žalovanými jako kupujícími, přičemž předmětem převodu byly nemovitosti v katastrálním území [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota], a to pozemky parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba č.p. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo]. Kupní cena činila 300 000 Kč, rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], ze kterého soud zjistil, že [jméno FO] byl omezen ve svéprávnosti tak, že není způsobilý samostatně právně jednat vyjma běžných záležitostí každodenního života, a to na dobu pěti let od právní moci tohoto rozhodnutí. Opatrovníkem soud jmenoval žalobkyni a), usnesením Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], [spisová značka], ze kterého soud zjistil, že soud schválil právní úkon opatrovnice – žalobkyně a) za opatrovaného [jméno FO], a to podání žaloby a vedení sporu ve věci určení vlastnického práva, úmrtním listem, ze kterého soud zjistil, že [jméno FO] dne [datum] zemřel, usnesením Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], v řízení o pozůstalosti, ze kterého soud zjistil, že žalobkyně jsou dědičkami po [jméno FO] ve třetí třídě dědiců, které dědictví neodmítly, a kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví dle schválené dědické dohody. Do pozůstalosti nebyly zahrnuty nemovitosti, které jsou předmětem tohoto řízení. lékařskou zprávou PhDr. Mgr. MUDr. [jméno FO], PhD. ze dne [datum], ze které soud zjistil, že tento lékař byl ošetřujícím psychiatrem [jméno FO] od [datum], kdy [jméno FO] byl od počátku veden v jeho evidenci s diagnózou Neurčená demence. Rapidní zhoršení psychického stavu nastalo v listopadu [rok], kdy kromě toho, že byl dementní, byl navíc i psychotický. Dne [datum] vystavil potvrzení jeho sestře, ve kterém uvedl, že [jméno FO] si není schopen samostatně a účelně obstarávat své potřeby, je schopen si způsobovat škody a újmy, pokud bude o svých záležitostech rozhodovat sám. Z medicínského hlediska je indikován pro zahájení řízení o omezení svéprávnosti. K tzv. světlým okamžikům uvedl, že u demence nelze očekávat zlepšení, regresi stavu, každý druh dementního syndromu má nezvratný charakter a dá se očekávat pouze zhoršování stavu. Nelze z lékařského hlediska uznat existenci tzv. lucidního intervalu. Pokud se u [jméno FO] vyskytovaly světlé okamžiky, pak i v těchto světlých okamžicích by nebyl schopen právně jednat, přičemž jde však o otázkou z forenzní psychiatrie, znaleckým posudkem MUDr. [jméno FO], znalce v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, č. posudku [číslo], který byl zpracovaný v trestním řízení vedeném u Policie ČR, KŘP MSK, územní odbor [adresa] pod č. j. [spisová značka], ze kterého soud zjistil, že znalec dospěl k závěru, že [jméno FO] v období sepsání kupní smlouvy trpěl duševní poruchou – demencí dosahující středně těžkého až těžkého stupně projevující se rozsáhlými poruchami jak mnestických tak kognitivních funkcí, v důsledku toho nebyl schopen smysluplného kontaktu s vnějším světem, byl již plně odkázán na pečovatelskou péči. [jméno FO] nebyl schopen ve stavu středně těžké až těžké demence uvědomovat si důsledky prodeje vyplývající z předmětné kupní smlouvy. Znalec byl v trestním řízení poučen o následcích nepravdivého znaleckého posudku. doplňkem znaleckého posudku MUDr. [jméno FO], č. doplňku [číslo], ze kterého soud zjistil, že [jméno FO] nebyl schopen v průběhu znaleckého vyšetření (toto dle znaleckého posudku proběhlo dne [datum]) podat jakékoliv validní informace k prodeji svých nemovitostí. Ze spisové dokumentace vyplývá, že již při vyšetření dne [datum] vykazoval známky těžkého mentálního defektu, který v dalším průběhu s postupem demence progredoval. Nebyl tedy schopen racionálního úsudku a nebyl schopen posoudit majetkovou hodnotu svých nemovitostí a posoudit, jaký je rozdíl mezi částkami 300 000 Kč a 1 500 000 Kč. doplňkem znaleckého posudku MUDr. [jméno FO], č. doplňku [číslo], ze kterého soud zjistil, že již v dubnu [rok] a v předešlých měsících únor a březen, byly u [jméno FO] přítomny duševní poruchy – demence středně těžkého až těžkého stupně, projevující se rozsáhlými poruchami jak mnestických tak kognitivních funkcí. Nebyl schopen v únoru až dubnu [rok] schopen smysluplného kontaktu s vnějším světem, nebyl schopen posoudit majetkovou hodnotu prodávaných nemovitostí a již v té době byly u něj naplněny podmínky pro omezení svéprávnosti jak v oblasti majetkoprávní, tak občanskoprávní, znaleckým posudkem MUDr. [jméno FO], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, č. posudku [číslo], zpracovaným v řízení o omezení svéprávnosti [jméno FO], ze kterého soud zjistil, že znalec dospěl k závěru, že [jméno FO] trpěl duševní poruchou ve smyslu demence, paměťové a intelektové schopnosti byly podstatně snížené, exekutivní vyhaslé, jeho kontakt s realitou byl narušen, postižení je trvalého rázu, nevyléčitelné. Nelze očekávat zlepšení stavu, spíše stagnaci nebo zhoršení. Jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly vymizelé ve vztahu k řešení složitějších socioekonomických situací, ale i běžných každodenních činností. Nebyl schopen žádného právního jednání, aniž by se vystavil riziku vážné újmy, nebyl schopen bezpečně hospodařit s žádnou finanční ani majetkovou hodnotou, porucha omezovala jeho schopnost se samostatně rozhodovat, nebyl schopen porozumět důsledkům uzavření smlouvy. zprávou Magistrátu města [adresa], odboru sociálních věcí, ze dne [datum], ze kterého soud zjistil, že pověřenkyně provedla šetření u [jméno FO], se kterým se pokusila navázat komunikaci, na dotazy odpovídal až po velmi dlouhé pauze, dlouze přemýšlel, nakonec něco sdělil, ale jeho odpovědi nedávaly smysl, chyběla mu slova, nebyl schopen říct, kolik mu je let, dovedl si vzpomenout na datum svého narození, nevěděl však, který je měsíc, rok, roční období. předžalobními výzvami ze dne [datum], ze kterých soud zjistil, že žalovaní byli vyzváni k převedení předmětných nemovitostí zpět do vlastnictví [jméno FO].

6. Co se týče dalších účastníky navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. To platí i pro případně soudem provedené další než uvedené důkazy. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.

7. Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

8. Dne [datum] byla uzavřena mezi [jméno FO] a žalovanými kupní smlouva, na základě které [jméno FO] prodal žalovaným nemovitosti v katastrálním území [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota], a to pozemky parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba č.p. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo], za celkovou kupní cenu ve výši 300 000 Kč. Předmětné nemovitosti žalovaní nabyli do společného jmění manželů. Rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], byl [jméno FO] omezen ve svéprávnosti tak, že není způsobilý samostatně právně jednat vyjma běžných záležitostí každodenního života, a to na dobu pěti let od právní moci tohoto rozhodnutí, neboť znaleckým posudkem zpracovaným v řízení o omezení svéprávnosti znalec dospěl k závěru, že [jméno FO] trpěl duševní poruchou ve smyslu demence, jeho paměťové a intelektové schopnosti byly podstatně snížené, exekutivní vyhaslé, jeho kontakt s realitou byl narušen, postižení je trvalého rázu, nevyléčitelné. Nelze očekávat zlepšení stavu, spíše stagnaci nebo zhoršení. Jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly vymizelé ve vztahu k řešení složitějších socioekonomických situací, ale i běžných každodenních činností. Nebyl schopen žádného právního jednání, aniž by se vystavil riziku vážné újmy, nebyl schopen bezpečně hospodařit s žádnou finanční ani majetkovou hodnotou, porucha omezovala jeho schopnost se samostatně rozhodovat, nebyl schopen porozumět důsledkům uzavření smlouvy. V rámci trestního řízení byl [jméno FO] vyšetřen dne [datum] taktéž znalcem, který dospěl k závěru, že [jméno FO] v období sepsání kupní smlouvy trpěl duševní poruchou – demencí dosahující středně těžkého až těžkého stupně projevující se rozsáhlými poruchami jak mnestických tak kognitivních funkcí, v důsledku toho nebyl schopen smysluplného kontaktu s vnějším světem, byl již plně odkázán na pečovatelskou péči. [jméno FO] nebyl schopen ve stavu středně těžké až těžké demence uvědomovat si důsledky prodeje vyplývající z předmětné kupní smlouvy, již při vyšetření dne [datum] vykazoval známky těžkého mentálního defektu, který v dalším průběhu s postupem demence progredoval. Nebyl tedy schopen racionálního úsudku a nebyl schopen posoudit majetkovou hodnotu svých nemovitostí a posoudit, jaký je rozdíl mezi částkami 300 000 Kč a 1 500 000 Kč, již v dubnu [rok] a v předešlých měsících únor a březen byly u [jméno FO] přítomny duševní poruchy – demence středně těžkého až těžkého stupně, projevující se rozsáhlými poruchami jak mnestických tak kognitivních funkcí. Nebyl schopen v únoru až dubnu [rok] smysluplného kontaktu s vnějším světem, nebyl schopen posoudit majetkovou hodnotu prodávaných nemovitostí a již v té době byly u něj naplněny podmínky pro omezení svéprávnosti jak v oblasti majetkoprávní, tak občanskoprávní. [jméno FO] byl veden v psychiatrické ambulanci u PhDr. Mgr. MUDr. [jméno FO], PhD. již od [datum] a od počátku byl veden s diagnózou Neurčená demence. Rapidní zhoršení psychického stavu nastalo v listopadu [rok], kdy kromě toho, že byl dementní, byl navíc i psychotický. U demence nelze očekávat zlepšení, regresi stavu, každý druh dementního syndromu má nezvratný charakter a dá se očekávat pouze zhoršování stavu. Nelze z lékařského hlediska uznat existenci tzv. lucidního intervalu. Dne [datum] [jméno FO] zemřel, přičemž jeho dědičkami ve třetí dědické skupině jsou žalobkyně. Tyto dědictví po něm neodmítly a o vypořádání dědictví uzavřely dohodu, která byla potvrzena soudním komisařem, podle které nabyly pozůstalost rovným dílem. Předmětem pozůstalosti nebyly nemovitosti, jejíchž určení vlastnického práva se žalobkyně domáhají touto žalobou. Žalovaní byli před podáním žaloby vyzváni k převodu vlastnického práva zpět na [jméno FO].

9. Podle § 80 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Podle § 581 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

11. Podle § 185 odst. 1 písm. d) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), v rozhodnutí o dědictví soud s účinností ke dni vzniku dědického práva schválí dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti, která není v rozporu se zákonem, a potvrdí podle ní nabytí dědictví více dědici.

12. Podle § 193 odst. 1 z. ř. s. objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží.

13. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

14. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda mají žalobkyně na určení vlastnického práva naléhavý právní zájem. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba na určení podle § 80 o. s. ř. tak nemůže být zpravidla opodstatněná tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. V této souvislosti soud odkazuje kupříkladu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5394/2015, ve kterém soud judikoval, že „naléhavý právní zájem nemusí být v žalobě o určení vlastnického práva vyjádřen výslovně uvedením, v čem žalobce právní zájem spatřuje, ale z žalobních tvrzení musí být tento zájem jednoznačně zřejmý.“ Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2053/2009, pak vyplývá, že „soudní praxe a odborná literatura je ve shodě v tom, že navrhuje-li žalobce určení svého vlastnického práva k nemovitosti nebo jiného práva, které se zapisuje do Katastru nemovitostí České republiky (mutatis mutandis totéž platí i pro právo spoluvlastnické), je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v Katastru nemovitostí České republiky.“ Na základě výše uvedeného jednoznačně vyplývá zřejmý zájem žalobkyň na určení jejich vlastnického práva.

15. Žalobkyně se domáhaly určení svého vlastnického práva z důvodu, že jsou univerzálními dědičkami a právními nástupkyněmi po zemřelém [jméno FO]. K nabytí vlastnického práva může dojít i děděním (tzv. univerzální sukcesí), přičemž dědic se stane vlastníkem zděděné věci zpětně ke dni úmrtí zůstavitele. Podle české právní úpravy se dědí ze zákona, na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo případně kombinací těchto důvodů. Soud jednající notářem jako soudním komisařem v řízení o pozůstalosti stanoví aktiva a pasiva pozůstalosti, které pak jsou předmětem dědictví a které dědicové nabývají. V rozhodnutí o dědictví pak soudní komisař potvrdí dědictví, rozdělí pozůstalost nebo schválí dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti a potvrdí podle ní nabytí dědictví. Rozhodnutí soudu o dědictví je pak pro dědice nabývacím titulem k majetku uvedenému v tomto rozhodnutí v soupisu aktiv pozůstalosti. Je zcela zřejmé, že žalobkyně nemovitosti, které jsou předmětem tohoto sporu, v řízení o pozůstalosti nenabyly, když nemovitosti nebyly předmětem dědického řízení, neboť zůstavitel nebyl ke dni úmrtí jejich vlastníkem. Rozhodnutí o dědictví tak nezakládá a ani nemůže zakládat vlastnické právo žalobkyň k předmětným nemovitostem. Žádný jiný právní titul nabytí žalobkyně netvrdily. Vlastnické právo jim „automaticky“ nevzniká ani tím, že jsou dědičkami po [jméno FO], neboť děděním se nabývá vlastnické právo až rozhodnutím soudu (soudního komisaře) s účinky zpětně ke dni úmrtí zůstavitele; právní úprava dědického práva vychází totiž z principu ingerence státu při nabývání dědictví.

16. Pokud žalobkyně uváděly, že kupní smlouva mezi žalovanými a [jméno FO] je neplatná, pak při závěru o neplatnosti této kupní smlouvy by mohlo být určeno vlastnictví [jméno FO], nikoli žalobkyň. Soud zdůrazňuje, že [jméno FO] mohl být určen vlastníkem (ke dni jeho úmrtí) i v případě, že již zemřel. Pokud by byl určen vlastníkem předmětných nemovitostí, pak by tyto byly předmětem dodatečného projednání dědictví po [jméno FO]. Podle konstantní judikatury se dědic může domáhat jen určení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem věci (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1897/98). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1826/2004, „ani jediný dědic se nemůže s úspěchem domáhat žalobou podle § 80 písm. c) OSŘ určení, že je vlastníkem věci náležející do dědictví, pokud tato věc nebyla předmětem řízení o dědictví a nebylo mu ohledně ní potvrzeno nabytí vlastnictví.“ Soud dále odkazuje kupříkladu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3368/2010, ve kterém je judikováno, že „nelze obcházet zákonný postup při projednání dědictví a určovacím výrokem vyhovět žalobě podle § 80 písm. c) OSŘ uplatňující, že dědic je vlastníkem věci náležející do dědictví a v řízení o dědictví dosud neprojednané, neboť touto deklarací soudu by se legalizovalo nabytí dědictví bez projednání a rozhodnutí příslušného soudu v řízení o dědictví, což je nepřípustné.“ 17. Žalobkyně neprokázaly žádný právní titul, o který by bylo možno jejich vlastnické právo opřít; má-li se opírat o dědický titul, nebo skutečnost, že jsou dědičkami po zemřelém, pak je třeba nejprve určit, že předmětné nemovitosti byly ke dni úmrtí ve vlastnictví [jméno FO] a tyto nemovitosti projednat v dědickém řízení. Je totiž třeba důsledně rozlišovat mezi nabytím vlastnického práva děděním na straně jedné a splněním podmínek pro úspěch žaloby na určení dědicova vlastnictví na straně druhé.

18. Soud dále uvádí, že podle § 193 násl. z. ř. s. v případě, že vyjde dodatečně najevo další majetek (aktivum) pozůstalosti, pak pokud dědicové podají žádost o dodatečné projednání dědictví, soudní komisař jej projedná v rámci řízení o dodatečném projednání dědictví. Pokud dědicové žádost o dodatečné projednání dědictví nepodají, pak v případě, že bylo původní řízení o pozůstalosti skončeno usnesením o dědictví, platí i ohledně nově najevo vyšlého majetku zákonná domněnka, že ho nabyli dědici určení původním usnesením o dědictví způsobem, jakým se podíleli na nabytí původního dědictví. O tom se, je-li to potřeba, vydá usnesení, například jsou-li majetkem nově najevo vyšlým nemovité věci; účelem tohoto usnesení je, aby mohl být dědic zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí namísto zůstavitele.

19. Je tedy nejdříve třeba za daných skutkových okolností, aby byl [jméno FO] určen jako vlastník předmětných nemovitostí ke dni jeho úmrtí, od čehož však žalobkyně ustoupily, když se změnou žaloby domáhaly určení svého vlastnictví. Jak již soud uvedl výše, změnu žaloby připustil, když pro nepřipuštění neshledal důvody, přičemž změnu žaloby nemohl nepřipustit jen z toho důvodu, že žalobkyním v takovém případě podle hmotného práva vlastnické právo nesvědčí, když by v takovém případě soud porušil rovnost stran řízení a šel by nad rámec poučovací povinnosti soudu o procesních právech a povinnostech účastníků.

20. Pro úplnost soud uvádí, že si je vědom odlišností současné právní úpravy dodatečného projednání dědictví stran sporných aktiv a pasiv pozůstalosti oproti právní úpravy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., i judikatury Nejvyššího soudu například rozhodnutí ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022, podle kterých vyplývá, že „dědic se může podle § 189 odst. 1 z. ř. s. domáhat vůči jinému dědici při splnění podmínky naléhavého právního zájmu (§80 o. s. ř.) určení, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli, jen do doby, než nabude právní moci rozhodnutí o dědictví podle § 185 z. ř. s., a to za současného předpokladu, že jde o právo k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti v důsledku neshody dědiců o rozhodných skutečnostech nepřihlížel (§ 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé z. ř. s.). V období po právní moci rozhodnutí o dědickém právu (§ 185 z. ř. s.) se může dědic podáním žaloby ve sporném řízení domáhat vůči ostatním dědicům ohledně sporných aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti ve svůj prospěch zpravidla již jen vydání věci, bezdůvodného obohacení nebo určení práva nebo právního vztahu.“ Je třeba zdůraznit, že jak vyplývá přímo z § 193 odst. 1 za středníkem z. ř. s., domáhat se určení, že dědic je vlastníkem sporné věci, je možné pouze v případě tzv. sporných aktiv pozůstalosti. O spornost aktiv (či pasiv) dědictví ve smyslu § 172 odst. 2 jde jen tehdy, uvedou-li účastníci dědického řízení odchylné skutkové verze o majetku (dluhu), přičemž verze alespoň jednoho účastníka odůvodňuje zařazení a verze jiného účastníka nezařazení majetku či dluhu do aktiv či pasiv dědictví. Toto potvrzuje i aktuální judikatura např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2024, sp. zn. 24 Cdo 1772/2024-190, dle které „ustanovení § 189 odst. 1 z. ř. s. a § 193 odst. 1 z. ř. s. svou věcnou působností dopadají na situaci, kdy při projednání pozůstalosti vzniknou spory o aktiva pozůstalosti, ke kterým se podle ustanovení § 172 odst. 2 věty druhé z. ř. s. jako ke spornému majetku v řízení o pozůstalosti nepřihlíží. Sporností aktiv (popř. pasiv) ve smyslu citovaných ustanovení je míněna výlučně situace, kdy v rámci řízení o pozůstalosti nebo navazujícího řízení o dodatečném projednání pozůstalosti některý z dědiců uplatní rozdílná (rozporná) tvrzení o skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení (právní závěr), zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli (k otázce co je sporným aktivem či pasivem srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2009 sp. zn. 21 Cdo 5455/2007). Ti z dědiců, kteří tvrdí, že do aktiv pozůstalosti patří i tento sporný majetek, mohou své nároky uplatnit samostatnou žalobou, která může být podána i po právní moci rozhodnutí o dědictví. Takováto žaloba (podaná po právní moci rozhodnutí o dědictví) potom může znít na vydání věci, vyklizení věci či vydání bezdůvodného obohacení, přitom jde-li o nemovité věci, které se zapisují do veřejného seznamu (katastru nemovitostí), může takováto žaloba nepochybně znít na určení práva dědice, ať již vlastnického či spoluvlastnického k této nemovité věci, která jako aktivum dědictví nebyla v řízení o pozůstalosti pro svou spornost projednána….S ohledem na princip ingerence státu při nabývání dědictví musí být v řízení o pozůstalosti projednán také majetek, který při původním projednání a rozhodnutí o dědictví nebyl znám (nebyl zjištěn). V této souvislosti hovoříme o nově zjištěných aktivech (popř. aktivech) pozůstalosti, o nichž se rozhoduje v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti. Zde je však také nutno mít na zřeteli, že ustanovení § 193 odst. 1 věty za středníkem z. ř. s. jednoznačně zapovídá, aby v rámci dodatečného projednání pozůstalosti bylo autoritativně rozhodováno o nově se objevivších aktivech (popř. pasivech) pozůstalosti, „k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží“, tedy jde-li o aktiva (popř. pasiva) sporná. Práva k tomuto nově objevenému spornému majetku (a k žádnému jinému) je možno uplatnit žalobou předpokládanou ustanovením § 189 odst. 1 část věty za středníkem z. ř. s., o které soud, právě s ohledem na pravomocné konečné usnesení o pozůstalosti, rozhodne (ex nunc) definitivně a ve vztahu k účastníkům tohoto sporného řízení bez toho, aby bylo následně (po odstranění spornosti) nutné (či spíše možné) tato aktiva znovu projednávat v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2023 sp. zn. 24 Cdo 2680/2022, uveřejněný pod č. 84 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2023).“ Nadto se jedná o takové řízení, kde žalobcem je jeden z dědiců a žalovaným je druhý z dědiců (popř. vícero dědiců), tedy řízení mezi dědici navzájem, nikoli mezi dědici a třetími osobami.

21. V tomto řízení se o tento případ nejedná, neboť není sporu mezi samotnými žalobkyněmi jako dědičkami po zemřelém, předmětné nemovitosti nejsou ve smyslu § 172 odst. 2 věta druhá z. ř. s. sporným aktivem pozůstalosti, což vyplývá přímo ze zákona i z judikatury, a ani z toho důvodu tak nemůže být žaloba na určení vlastnického práva přímo žalobkyň úspěšná.

22. Proto soud ze všech uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že z provedeného dokazování zcela jednoznačně vyplývá, že zemřelý [jméno FO] v době podpisu předmětné kupní smlouvy nebyl schopen chápat význam tohoto právního jednání s ohledem na svůj v řízení prokázaný duševní stav. Předmětná kupní smlouva je tak podle všeho ve smyslu shora citovaných ustanovení o. z. neplatná. Nicméně s ohledem na předestřené závěry nemá uvedené na závěr soudu o nedůvodnosti žaloby žádný vliv.

24. Vzhledem k tomu, že byli žalovaní ve věci procesně úspěšní, přiznal jim soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši vůči neúspěšným žalobkyním. Náklady řízení sestávají z odměny za právní zastoupení podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) spočívající v částce 4 000 Kč za jeden úkon právní služby za zastupování dvou žalovaných podle § 12 odst. 4 AT, celkem za 4 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu věci, vyjádření k předžalobní výzvě, vyjádření k žalobě a účast u ústního jednání, celkem 4x 4 000 Kč = 16 000 Kč, dále 4x režijní paušál á 300 Kč, celkem 1 200 Kč, dále 2x ztrátu času á 100 Kč, celkem 200 Kč, a dále cestovné k ústnímu jednání za 63 Km vozem zn. Škoda Karoq, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km, palivo motorová nafta o průměrné ceně 38,70 Kč/litr a sazbě základní náhrady 5,60 Kč za 1 km, v souladu s vyhláškou č. 398/2023 Sb., celkem cestovné 470 Kč, celkem tak náklady řízení činí částku 17 870 Kč, kterou jsou žalobkyně povinny zaplatit v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalovaných, a to společně a nerozdílně.