17 A 17/2022 – 103

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: M. A., narozený dne X, státní příslušnost: X, alias: M. A., narozený dne X: X, naposledy známým pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá–Jezová, Jezová 1501, 294 21 Bělá pod Bezdězem–Jezová, zastoupený: Organizace pro pomoc uprchlíkům, org. pomoci uprchlíkům, Kovářská 4, 190 00 Praha 9, proti žalované: za účasti osob zúčastněných na řízení: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, sídlem Karla Hynka Máchy 1266, 356 01 Sokolov, R. A., narozená dne X, státní příslušnost: X, alias: R. A., narozená dne X, státní příslušnost: X, naposledy známým pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá–Jezová, Jezová 1501, 294 21 Bělá pod Bezdězem–Jezová, nezletilý Z. A., narozený dne X, státní příslušnost: X, alias: nezletilý Z. A., narozený dne X, státní příslušnost: X, naposledy známým pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá–Jezová, Jezová 1501, 294 21 Bělá pod Bezdězem–Jezová, zastoupený jakožto zákonným zástupcem: žalobce M. A., narozený dne X, obě osoby zúčastněné na řízení zastoupené: Organizace pro pomoc uprchlíkům, org. pomoci uprchlíkům, Kovářská 4, 190 00 Praha 9, v řízení o žalobě ze dne 21. 7. 2022 proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 7. 2022, č. j. KRPK–56366–44/ČJ–2022–190022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osobám zúčastněným na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Advokátu JUDr. Maroši Matiaškovi, LL.M., se sídlem Mánesova 1175/48, 120 00 Praha 2, který byl ustanoven zástupcem žalobce i osob zúčastněných na řízení pro řízení o kasační stížnosti, se přiznává odměna ve výši 8 228 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Plzni ve lhůtě do jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce byl na základě rozhodnutí žalované ze dne 13. 7. 2022, č. j. KRPK–56366–44/ČJ–2022–190022, zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), za účelem správního vyhoštění a zároveň mu byla podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena doba trvání zajištění na 60 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, tj. ode dne 29. 6. 2022. Důvodem pro vydání napadeného rozhodnutí byly ve zkratce následující skutečnosti: žalobce byl dne 29. 6. 2022 v 16:30 hodin kontrolován (společně se svou manželkou a nezletilým synem) policisty Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, a to jako člen větší skupiny nelegálních migrantů v obci Žítková, za objektem č. p. 14, tj. v místě, které se nachází v bezprostřední blízkosti státních hranic se Slovenskem. Na požádání policistů žalobce nepředložil žádný cestovní doklad, vízum, povolení k pobytu ani jiný průkaz totožnosti, na základě kterého by bylo možno odůvodnit závěr, že je jeho pobyt na území ČR v souladu se zákonem o pobytu cizinců, a tudíž oprávněný. Ke své totožnosti žalobce uvedl, že se jmenuje M. A., narodil se X a je státním občanem Sýrie. K totožnosti svého nezletilého syna žalobce uvedl, že se jedná o Z. A., narodil se X a je také státním občanem Sýrie. Žalobce byl zajištěn a eskortován k provedení dalších opatření. Do protokolu o podání vysvětlení č. j. KRPK–56366–15/ČJ–2022–190022, který byl s žalobcem sepsán dne 30. 6. 2022, jmenovaný mimo jiné uvedl, že se jmenuje M. A., narodil se X v X v Sýrii a má státní příslušnost Sýrie. Žalobce dále uvedl, že společně se svou manželkou opustil Sýrii již v roce 2014. Nejprve utekli do Jordánska, pak do Libanonu, do Iráku a poté se zase na čas vrátili do Sýrie. Dle své výpovědi opustil žalobce Sýrii s manželkou a s nezletilým synem před 6 měsíci, a to bez jakýchkoli dokladů. Cílem jeho cesty bylo dostat se do Německa, kde má širší rodinu. Cestovali ve větší skupině lidí, bez dokladů, a to hlavně pěšky. Hranice států, přes které cestovali, překračovali vždy nepovoleně; šli zpravidla lesem, večer nebo v noci. Za cestu nic neplatil. Žalobce uvedl, že neví, kdy a kde vstoupili do schengenského prostoru, poprvé byli kontrolováni v ČR. Než je zadržela policie, šli ve skupině více než 30 lidí; šli hlavně lesem a houštinami, museli se prodírat přes křoví. Dne 5. 7. 2022 ve 21:30 hodin nalezl policista Oddělení služební kynologie Krajského ředitelství policie Zlínského kraje se služebním psem v obci Žítková u objektů č. p. 13 a 14 mimo jiné 3 cestovní doklady Turecka. Jednalo se o biometrický pas Turecka č. X personalizovaný na jméno M. A., nar. X, státní příslušnost: X, biometrický pas Turecka č.X personalizovaný na jméno R. A., nar. X, státní příslušnost: Turecko a biometrický pas Turecka č. X personalizovaný na jméno Z. A., nar. X, státní příslušnost: Turecko. Portrétní fotografie držitele cestovního dokladu č. X odpovídá skutečné podobě žalobce. Portrétní fotografie držitelky cestovního dokladu X odpovídá skutečné podobě jeho manželky. Portrétní fotografie držitele cestovního dokladu č. X odpovídá skutečné podobě jeho nezletilého syna. Všechny cestovní doklady byly nalezeny neplatné, neboť byla porušena jejich celistvost tak, že byly roztrhány. Do protokolu o výslechu účastníka správního řízení č. j. KRPK–56366–43/ČJ–2022–190022, který byl s žalobcem sepsán dne 13. 7. 2022 v Zařízení pro zajištění cizinců Jezová – Bělá pod Bezdězem, žalobce mimo jiné uvedl, že se jmenuje M. A., narodil se X ve městě X v Sýrii, je státním příslušníkem Sýrie a v Turecku byl žadatelem o azyl. Žalobce dále uvedl, že Sýrii opustil společně se svou manželkou v prosinci roku 2015. Odešli do Turecka, kde požádali o dočasnou ochranu. V Turecku žili přibližně 3 roky. Následující dva roky žili opět v Sýrii ve městě X a pak se vrátili zpět do Turecka. Turecko opustili bez dokladů přibližně dva kalendářní měsíce před svým zajištěním na území ČR s úmyslem dostat se do Německa. Cestovali ve větší skupině lidí, a to hlavně pěšky. Hranice států, přes které cestovali, překračovali vždy nepovoleně; šli zpravidla lesem, večer nebo v noci. Poprvé byli kontrolování až v ČR. Žalobce uvedl, že biometrický pas Turecka č. X, který byl nalezen policistou se služebním psem dne 5. 7. 2022, není jeho. Dále popřel, že by nalezené turecké biometrické pasy č. X a č. X patřily jeho manželce a nezletilému synovi. Rozhodnutím č. j. KRPK–56366–44/ČJ–2022–190022 ze dne 13. 7. 2022 bylo rozhodnuto o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění; rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 7. 2022. Téhož dne žalovaný správní orgán požádal Oddělení dokladů a specializovaných činností Odboru cizinecké policie Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje o zpracování odborných vyjádření ve věci portrétní identifikace žalobce a fotografie držitele dokladu č. X, portrétní identifikace žalobcovy manželky a fotografie držitelky dokladu č. X a portrétní identifikace žalobcova syna a fotografie držitele dokladu č. X. Odborné vyjádření č. j. KRPK–61143–5/ČJ–2022–190021 ze dne 20. 7. 2022, odborné vyjádření č. j. KRPK–61180–5/ČJ–2022–190021 ze dne 20. 7. 2022 a odborné vyjádření č. j. KRPK–61451–5/ČJ–2022–190021 ze dne 20. 7. 2022 obdržel žalovaný správní orgán dne 20. 7. 2022 a ze zjištěných skutečností popsaných v nálezu těchto vyjádření vyplývá, že je žalobce osobou totožnou s osobou na fotografii držitele dokladu č. X, jeho manželka je osobou totožnou s osobou na fotografii držitelky dokladu č. X (toto odborné vyjádření je součástí správního spisu č. j. KRPK–56368/ČJ–2022–190022) a jeho syn je osobou totožnou s osobou na fotografii držitele dokladu č. X. S odvoláním na výše uvedené skutečnosti hodnotí žalovaná tvrzení žalobce jako nepravdivé a účelové, jehož smyslem je ovlivnit rozhodování správního orgánu a zmařit vyhoštění z území členských států Evropské unie. Nejenže bylo prokázáno, že žalobce je osobou totožnou s osobou na fotografii držitele nalezeného cestovního dokladu, ale cestovní doklad byl nalezen v bezprostřední blízkosti místa jeho zajištění a společně s tímto dokladem byly nalezeny další dva poškozené cestovní doklady, u kterých bylo prokázáno, že patří jeho manželce a nezletilému synovi. V průběhu správního řízení o správním vyhoštění, na základě informací a podkladů získaných v rámci tohoto řízení a zejména v rámci výslechu žalobce ve věci bylo zjištěno, že žalobce nemá stálé bydliště na území ČR, nemá zajištěnou adresu pobytu a dále skutečnost, že společně s manželkou disponuje finanční hotovostí pouze ve výši přibližně 400,– € (EUR) a není schopen prokázat zajištění prostředků k pobytu na území a k vycestování z území členských států EU. ČR nebyla cílem jeho cesty. Cílem jeho cesty je Německo, kde má údajně širší rodinu. Do Turecka se vrátit nechce. Žalobce zapřel a popírá, že je státním příslušníkem Turecka. Jeho turecký cestovní doklad a turecké cestovní doklady jeho manželky a syna byly nalezeny roztrhané v bezprostřední blízkosti místa jeho zajištění. S odvoláním na výše uvedené skutečnosti byl učiněn závěr, že by mírnější donucovací opatření než zajištění za účelem správního vyhoštění nebyla účinná. Proto žalovaná přikročila k zajištění žalobce ve smyslu § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Vycestování žalobce do Turecka je možné. Jeho vyhoštění do Turecka je reálně možné a může být realizováno tak, jak ukládá zákon. Na dítě, které doprovází, o které pečuje a které fakticky sdílí jeho osud, dopadá v důsledku jeho zajištění ustanovení § 140 zákona o pobytu cizinců, podle něhož je provozovatel zařízení pro zajištění cizinců oprávněn ubytovat v části s mírným režimem cizince, vůči kterému má zajištěný cizinec vyživovací povinnost nebo jej má v péči, nelze–li zajistit péči o něj jiným způsobem. Pokud k ubytování dojde, pobývá tento cizinec v zařízení v režimu ubytovaného cizince. Zákon také výslovně uvádí, že je–li ubytovaný cizinec schopen uvědomit si omezení spojená s pobytem v zařízení, přihlíží se k jeho projevu vůle. Může přitom zařízení opustit, má–li zajištěnu péči jiným způsobem. Jde–li o nezletilého nebo osobu s omezenou svéprávností, může opustit zařízení jen po písemném souhlasu zákonného zástupce. Ubytování dítěte v zařízení však v žádném případě nemusí být nevyhnutelným důsledkem přijetí rozhodnutí o zajištění a výrazně závisí na vůli jeho zákonného zástupce. I přes případný nízký věk dítěte může být jeho péče zajištěna jinak než pobytem v zařízení spolu se žalobcem. Je na žalobci, aby sám zvážil, která z variant bude v souladu s nejlepším zájmem dítěte. Pokud tedy faktické okolnosti povedou k závěru, že pobyt dítěte v zařízení společně s ním je v jeho nejlepším zájmu, nejedná se o důsledek přímo vyplývající z rozhodnutí o zajištění. Umístění dítěte do zařízení pro zajištění cizinců je primárně výsledkem žalobcova rozhodnutí, byť je nutnost tohoto rozhodování vyvolána změnou faktického stavu, spočívající v omezení žalobcovy osobní svobody. Rozhodnutím o zajištění nedochází k omezení osobní svobody ani práva volného pohybu dítěte, tj. nezletilého Z. A..

2. Proti rozhodnutí žalované o zajištění brojil žalobce žalobou, v níž namítal zejména následující: žalovaná v napadeném rozhodnutí dostatečně nezohlednila nejlepší zájem nezletilého Z. A., neposoudila podmínky v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá–Jezová. Dále je nepřiměřená délka zajištění žalobce. Žalovaná však zejména porušila procesní povinnost důkladně se zabývat v napadeném rozhodnutí nejlepším zájmem žalobcova nezletilého syna Z. A., a to ve vztahu k podmínkám zajištění, alternativám zajištění a možnostem realizace transferu. Dále žalovaná v napadeném rozhodnutí nijak nezohlednila zranitelnost žalobce, který uvádí, že je státní příslušník Sýrie. Dále je podle žalobce napadené rozhodnutí ve vztahu k možným překážkám vycestování zcela nedostatečné. Žalovaná nepostavila na jisto, zda je žalobce státním příslušníkem Turecka či Sýrie. Pokud by přitom žalobce byl státním příslušníkem Sýrie, nebylo by s ohledem na pokračující konflikt v Sýrii a mezinárodně–právní závazky ČR možné ho vyhostit. Dále žalobce může být po dobu řízení o správním vyhoštění, resp. po dobu než bude přesvědčivě určena jeho země původu, ubytován v Pobytovém středisku Správy uprchlických zařízení. Jelikož se přinejmenším v případě nezletilého Z. A. jedná o zranitelnou osobu, měla žalovaná přistoupit k uplatnění mírnějšího opatření spočívajícího v umístění žalobce do jednoho z Pobytových středisek Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra, kde by žalobce byl k dispozici žalovanému správnímu orgánu pro další úkony v řízení. Pro zajištění součinnosti žalobce přitom žalovaná mohla žalobce požádat zároveň o složení finanční záruky, neboť ten disponuje částkou 400 EUR, kterou nelze považovat za zcela bagatelní.

3. Žalovaná k žalobě uvedla především následující: žalobci bylo opakovaně vysvětlováno, že na dítě, které doprovází, o které pečuje a které fakticky sdílí jeho osud, dopadá v důsledku jeho zajištění ustanovení § 140 zákona o pobytu cizinců, podle něhož je provozovatel zařízení pro zajištění cizinců oprávněn ubytovat v části s mírným režimem cizince, vůči kterému má zajištěný cizinec vyživovací povinnost nebo jej má v péči, nelze–li zajistit péči o něj jiným způsobem. Pokud k ubytování dojde, pobývá tento cizinec v zařízení v režimu ubytovaného cizince. Zákon také výslovně uvádí, že je–li ubytovaný cizinec schopen uvědomit si omezení spojená s pobytem v zařízení, přihlíží se k jeho projevu vůle. Může přitom zařízení opustit, má–li zajištěnu péči jiným způsobem. Jde–li o nezletilého nebo osobu s omezenou svéprávností, může opustit zařízení jen po písemném souhlasu zákonného zástupce. Ubytování dítěte v zařízení však v žádném případě nemusí být nevyhnutelným důsledkem případného přijetí rozhodnutí o zajištění a výrazně závisí na vůli zákonného zástupce. Žalobce byl opakovaně a prokazatelně poučen, že i přes případný nízký věk dítěte může být jeho péče zajištěna jinak než pobytem v zařízení spolu s ním, a že je na jeho rozhodnutí, která z variant je v souladu s nejlepším zájmem dítěte. Žalobce si přál, aby jeho syn pobýval a byl ubytován společně s ním a s jeho manželkou v zařízení. Nepřál si, aby péče o něj byla zajištěna jinak. Z důvodu zranitelnosti žalobce, který je rodičem s nezletilým dítětem, bylo rozhodnuto o jeho umístění do Zařízení pro zajištění cizinců Jezová – Bělá pod Bezdězem, které je speciálním zařízením určeným pro zranitelné skupiny osob, včetně dětí, a které splňuje požadavky judikatury Evropského soudu pro lidská práva, národních soudů členských zemí Evropské unie a současně názory expertů a mezinárodních lidskoprávních institucí včetně UNHCR.

4. Napadený výrok rozhodnutí žalované krajský soud přezkoumal podle § 75 odst. 2 soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

5. Žalobce byl zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Podle zmíněného ustanovení je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání.

6. Důvodné podezření, že by cizinec mohl mařit výkon rozhodnutí o správním vyhoštění ve smyslu § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, existuje mj. tehdy, pokud cizinec vyjádřil záměr pokračovat v cestě přes území jiných členských států Evropské unie, aniž by byl držitelem oprávnění k pobytu v rámci EU (vizte rozsudek NSS ze dne 8. 4. 2016, č. j. 8 Azs 171/2015–52).

7. Žalovaná z konkrétních okolností případu srozumitelně, logicky a věcně přiléhavě dovodila, že bylo dáno nebezpečí, že by žalobce mohl mařit nebo ztěžovat správní vyhoštění. Žalobce byl na území totiž zadržen poté, co v rámci své skupiny nelegálně procestoval polovinu Evropy, včetně, s velkou geografickou pravděpodobností, řady členských států EU. Žalované popřel vlastnictví nalezeného tureckého pasu, jakkoliv tento doklad svými údaji i fotografií odpovídá osobě žalobce, což také potvrdila policejní expertiza. I ve výslechu ze dne 13. 7. 2022 trval žalobce na Německu coby konstantním cíli své cesty. K návratu do Turecka přitom projevil nevoli. Nelze ani přehlédnout, že žalobce vyjádřil nesouhlas s tím, aby byl vyrozuměn zastupitelský úřad Turecka.

8. Žalobce tedy již před svým zadržením i po něm postupoval tak, aby ztížil své odhalení a vrácení do země původu. Ke všemu žalobce žalované lhal, a to při konfrontaci se svým nalezeným cestovním pasem.

9. Kontext žalobcovy věci pak významně dotváří následující: žalobce tvrdil obavu z vyhoštění z důvodu hrozící újmy. Přirozenou reakcí člověka prchajícího před specifickým druhem nebezpečí je úsilí takto ohroženého jedince domoci se jistého útočiště, jakmile se ocitne mimo dosah této k úniku stimulující hrozby. Členské státy EU ve shodě sdílí lidskoprávní étos, který artikuluje Listina základních práv EU coby součást unijního primárního práva. Hledá–li tedy občan třetího státu ochranu před útlakem, má tak učinit bezprostředně po vstupu na území prvního členského státu EU, a to žádostí o mezinárodní ochranu adresovanou jeho správnímu orgánu. Jinak zavdává příčinu k seriózním úvahám stran jiných motivů k opuštění vlasti. Jak žalobce vypověděl, vycestoval ze Středního východu. Poté, dříve než vstoupil na území ČR, navštívil řadu států – naposledy Slovensko, které je jako ČR členským státem EU. V něm (ani v žádném jiném členském státě EU) se ovšem o legalizaci svého pobytu žalobce nepokusil. Českým správním orgánům za cíl své cesty označil Německo.

10. Kauza žalobce, který nerespektoval právní řád ČR, vede soud k jednoznačnému závěru o existenci důvodné obavy, že žalobce nebude své právní povinnosti dodržovat ani v budoucnu. Tento závěr jen potvrzuje žalobcovo předchozí chování. Z něho si soud dovoluje vyvodit důvodnou obavu, že ČR nepředstavuje pro žalobce cílovou západní zemi, a proto nebude mít ani zájem dobrovolně přistoupit na spolupráci s českými správními orgány bez zřetele k libovolné finanční sumě, již žalobce aktuálně disponuje. Ostatně ve správním řízení za cíl své cesty označil Německo. S ohledem na shora uvedené nebylo možné mírnější opatření ve smyslu § 123b zákona o pobytu cizinců použít, pročež zajištění žalobce bylo zcela namístě a v souladu se zákonem.

11. K námitkám stran doby zajištění soud uvádí: pro soudní přezkum je podstatné, zda existovaly právní a skutkové důvody pro zajištění v době rozhodnutí žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a zda žalovaná při stanovení doby zajištění nezneužila správní uvážení nebo nepřekročila jeho meze (vizte rozsudek NSS ze dne 19. 10. 2011, č. j. 1 As 93/2011–79). Věcné důvody pro zvolenou dobu zajištění žalovaná v dostatečné míře uvedla. Nelze–li určit s přesností délku jednotlivých fází přípravy vyhoštění, pak proto, že je napřed nutná součinnost s příslušným zastupitelským úřadem.

12. K realizovatelnosti vyhoštění: soud shledává otázku realizovatelnosti žalobcova vyhoštění žalovanou dostatečně vypořádanou v napadeném rozhodnutí, kde se žalovaná věnuje jednotlivým podmínkám, které závisí především na součinnosti ze strany Turecka. Poněvadž žalovaná o předání žalobce do jiného státu než Turecko neuvažuje, což dokládá sám text napadeného rozhodnutí, v němž se výslovně píše pouze o spolupráci české strany s tureckou, pokládá soud obavu žalobce z nevyhnutelné cesty do Sýrie za neodůvodněnou.

13. Ohledně pobytu osoby zúčastněné na řízení nezletilého Z. A.a v zařízení pro zajištění cizinců lze hodnocení situace soudem rozdělit do tří okruhů: zaprvé žalovaná nezletilého nezajistila. Zajistila osoby, které se k němu vztáhly coby rodiče s vůlí setrvat s nezletilým v blízkosti, důsledkem čehož skončil v zajištění též. Zadruhé žalovaná pobyt nezletilého v zajišťovacím zařízení zohlednila, když jeho rodiče zajistila v zařízení daného typu v rámci ČR nejvhodnějšího pro přítomnost celých rodin, což je soudu známo z jeho vlastní činnosti. Tuto informaci zahrnula žalovaná rovněž do odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zatřetí soud musí rozhodovat tak, aby jeho rozhodnutí obstála i v obecném měřítku. Tedy pokud by zde soud přijal argumentaci žalobce, de facto by zobecnil jakožto správný postup, kdy, ve zkratce, osoby nelegálně pobývající na území ČR s úmyslem vstoupit, taktéž nelegálně, na území dalších států, nepodléhají žádným omezením pohybu, pakliže s nimi cestuje dítě. Řečený postup ovšem soud svou autoritou podpořit nemůže, neboť by tím podpořil obcházení zákona, přesněji institut zajištění cizince, který by tak v praxi přestal plnit zákonodárcem předvídanou funkci. Současně by tímto soud vědomě přispíval k porušování právních předpisů dalších eurounijních států, tzn. spojenců České republiky, jejímž jménem se zasazuje o spravedlnost.

14. K podmínkám zajištění pro nezletilého Z. soud dodává ještě následující: mezi základní potřeby dítěte náleží mimo jiné výživa, zdraví a pocit bezpečí. Vzhledem ke skutečnosti, že, jak dokládá výpověď žalobce, nezletilý prožil dosavadní život z nemalé části v režimu neustálého útěku s rodiči napříč státy jak Středního východu, tak Evropy, je takřka vyloučené, že by zmíněné potřeby u něho byly saturovány. Ani v porovnání s navyklým „standardem“ sice nepředstavuje pobyt v zařízení pro zajištění cizinců ideální stav (jím je ostatně vždy a pouze stabilní rodinná domácnost), ale zlepšení v mezích možných alternativ a požadavků zákona znamená určitě.

15. K námitce stran potenciální státní příslušnosti žalobce k Sýrii: soud má na základě argumentace žalované v napadeném rozhodnutí a ve vyjádření k podané žalobě, jakož i na základě podkladů sesbíraných v průběhu správního řízení za jistou příslušnost žalobce k Turecku. Dokládá ji turecký cestovní pas, který patří žalobci nejen podle odborného vyjádření, ale již zběžným pohledem. Dále ji dokládají samotná slova žalobce ze správního řízení, v němž za svou doručovací adresu určil právě tu v Turecku a v němž také potvrdil své pobytové oprávnění vázající se k tureckému území.

16. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšné žalované nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 věta první s. ř. s.).

17. Osobám zúčastněným na řízení soud žádnou povinnost neuložil, nemají proto právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

18. Usnesením NSS ze dne 13. 9. 2022, č. j. 1 Azs 203/2022–22 byl žalobci a osobám zúčastněným na řízení zástupcem pro řízení o kasační stížnosti ustanoven advokát JUDr. Maroš Matiaško, LL.M. Podle § 35 odst. 10 s. ř. s. v takovém případě platí zástupcovy hotové výdaje a odměnu za zastupování advokátem stát. Ustanovený zástupce vyčíslil požadovanou výši odměny sestávající z odměny za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé), z náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč/úkon za dva úkony právní služby a z příslušné částky daně z přidané hodnoty.

19. Soud uvedenému ustanovenému zástupci pro řízení o kasační stížnosti přiznává odměnu za zastupování, která sestává z následujících položek: 1) odměna za dva úkony právní služby v plné výši, kterými se rozumí převzetí a příprava zastoupení a písemné podání ve věci samé, tj. podle § 11 odst. 1 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů 6 200 Kč; 2) náhrada hotových výdajů v souvislosti s těmito úkony právní služby, tj. podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu 300 Kč/úkon, celkem 600 Kč za dva úkony; 3) částka daně z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést, ve výši 1 428 Kč. Celková výše odměny v tomto řízení tedy činí 8 228 Kč. Předmětná částka bude vyplacena jmenovanému advokátovi z účtu zdejšího soudu ve stanovené lhůtě, kterou soud považuje za přiměřenou.

20. Soud se závěrem omlouvá za neuvedení výroku v původním rozsudku ze dne 29. 7. 2022 (tedy ještě před řízením o kasační stížnosti). Jednalo se o technickou chybu na straně soudu.