17 A 34/2021–112

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobců: a) PRAETOR FINANCE, s. r. o., IČO 01450328 sídlem Hábova 2345/7, 150 00 Praha 5 zastoupená advokátem Mgr. Janem Lehovcem sídlem Velehradská 88/1, 130 00 Praha 3 b) X, narozený X bytem X c) X, narozený X bytem X d) BD Hábova 1569, bytové družstvo, IČ 25673629 sídlem Hábova 1569/18, 155 00 Praha 5 e) Bytové družstvo Vlachova 1511, družstvo, IČ 25077139 sídlem Vlachova 1511/8, 155 00 Praha 5 f) Bytové družstvo LÉTO Vlachova 1512, družstvo, IČ 25077121 sídlem Vlachova 1512/6, 155 00 Praha 5 g) Bytové družstvo Vlachova, IČ 25650572 sídlem Vlachova 1510/10, 155 00 Praha 5 žalobci b), c), d), e), f) a g) zastoupení advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D. sídlem Panská 895/6, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2, 110 01 Praha 1 za účasti: Trigema Stodůlky a.s., IČO 04339142 sídlem Bucharova 2641/14, 158 00 Praha 5 zastoupena advokátem Mgr. Vojtěchem Fialou sídlem Evropská 2758/11, 160 00 Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2021, č. j. MHMP 1809211/2020 takto:

Výrok

I. Žaloba žalobce a) se zamítá.

II. K žalobě žalobců b) až g) se rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 29. 1. 2021, č. j. MHMP 1809211/2020, zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žalobce a) a žalovaný vzájemně nemají právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům b) až g) do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 48 360 Kč, a to do rukou jejich zástupkyně JUDr. Petry Humlíčkové, Ph.D., advokátky.

V. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali zrušení napadeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí vydané Úřadem městské části Praha 13 dne 2. 7. 2019, č. j. P13 02308/2019, kterým bylo rozhodnuto o umístění stavby „Bytový dům Paprsek“ na pozemcích parc. č. 151/59, 155/17, 155/42, 155/43, 155/45, 155/129, 155/130, 155/131, 155/132, 160/2, 160/8, 160/13, 160/14, 160/15, 160/16, 160/36, 160/115, 160/117, 160/118, 160/119, 160/120, 160/121, 160/122, 162/87, 2186/1 v katastrálním území Stodůlky a zároveň dle § 169 odst. 2 stavebního zákona ve spojení s § 14 vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, povolena výjimka z bodu č. 2.0.2. přílohy č. 1 k vyhlášce č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

2. Žaloba žalobců b) až g) byla u zdejšího soudu vedena původně pod sp. zn. 17 A 39/2021, avšak protože napadala totožné správní rozhodnutí jako žaloba žalobce a), došlo usnesením zdejšího II. Obsah žaloby a související vyjádření Žaloba žalobce a)

3. Žalobce a) uvádí, že jeho stavební záměr (ohledně kterého bylo zahájeno řízení o umístění stavby chronologicky jako první, již dne 6. 11. 2017) bezprostředně souvisí a ovlivňuje se se stavebním záměrem a stavbou osoby zúčastněné na řízení. Žalobce se předně domnívá, že žalovaný pochybil, když před vydáním napadeného rozhodnutí neověřil stav územního řízení týkajícího se umístění zamýšlené budoucí stavby žalobce na pozemcích žalobce. Pokud by tak žalovaný učinil, zjistil by, že již bylo ve věci vydáno územní rozhodnutí a všechny jeho úvahy týkající se koordinace a údajné neurčitosti stavebního záměru žalobce jsou chybné, resp. nadále nepoužitelné. Žalobce je navíc přesvědčen, že správní orgány byly povinny oba stavební záměry koordinovat i před vydáním územního rozhodnutí, které se týkalo stavby žalobce. Žalovaný se mýlí, pokud v odůvodnění napadeného rozhodnutí tvrdí, že to nebylo možné. Podle § 76 odst. 2 stavebního zákona platí, že každý, kdo navrhuje vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, je povinen dbát požadavků uvedených v § 90 stavebního zákona a být šetrný k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb. Podle § 18 odst. 3 stavebního zákona pak orgány územního plánování postupem podle tohoto zákona koordinují veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Podle. § 19 odst. 1 písm. c) stavebního zákona se mají prověřovat problémy a rizika změn v území. Podle písm. e) stejného ustanovení se mají stanovovat podmínky pro změny v území s ohledem na stávající charakter a hodnoty v území a na využitelnost navazujícího území.

4. Žalobce a) ke svým tvrzením odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 57/2015 ze dne 20. 5. 2015. Protože řízení o stavebním záměru žalobce a) bylo zahájeno jako první, bylo povinností správních orgánů obou stupňů zajistit koordinaci obou záměrů a uzpůsobení záměru Trigemy tak, aby nedošlo k porušení právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu. Konkrétně měly správní orgány předně vzít do úvahy skutečnost, že Stavba ve vztahu k zamýšlenému stavebnímu záměru žalobce nesplňuje požadavky na vzájemné odstupy staveb a na denní osvětlení bytových jednotek. S tím souvisí i to, že provedením stavby Trigema dojde k zastínění pozemků a stavby žalobce (a stejně tak i zamýšlené budoucí stavby žalobce) nad míru přiměřenou poměrům.

5. Absence koordinace obou stavebních záměrů se projevila např. i v tom, že staveniště obou mají být umístěna na stejném pozemku parc. č. 160/117 v k. ú. Stodůlky (což je pozemek mezi oběma zamýšlenými budoucími stavbami). Pokud na pozemku ve stávajícím rozsahu umístí staveniště společnost Trigema, nebude plocha pozemku využitelná pro žalobce. Jiné vhodné staveniště v území k dispozici není.

6. Žalobce a) navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí. Žaloba žalobců b)–g)

7. Žalobci b)–g) předně namítají, že záměr nerespektuje stabilizované území dle územního plánu. Napadené rozhodnutí posuzovalo část lokality vymezené ulicemi Flöglova, Hostinského, Oistrachova a Jeremiášova. Prvostupňové rozhodnutí a závazné stanovisko orgánu územního plánování (MHMP, odbor územního rozvoje ze dne 13. 11. 2018, č. j. MHMP 1830610/2018) vymezuje lokalitu jako širší. Přezkumné stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování (č. j. MMR–57028/2019–81–2 ze dne 8. 6. 2020) se vztahuje k mnohem rozsáhlejší lokalitě, mimo jiné i stavbám vzdáleným několik set metrů u jiných stanic metra. Žalobci tvrdí, že prvostupňové rozhodnutí, napadené rozhodnutí i závazná stanoviska orgánu územního plánování definují území a lokalitu, od které je odvozována přípustnost záměru, různými způsoby bez toho, aby tyto odlišnosti řádně zdůvodnili. Odlišné vymezení území a lokality má přitom zcela zásadní vliv na určení výškové hladiny. Dále žalobci poukazují na to, že prvostupňové rozhodnutí, napadené rozhodnutí i závazná stanoviska orgánu územního plánování nesprávně vymezují území a lokalitu rozhodnout pro posouzení souladu se územním plánem, tj. možností umístit stavbu do stabilizovaného území, když opakovaně poukazují na jednotlivé výškové objekty umístěné v rozvojových (a nikoliv stabilizovaných) plochách. Podle žalobců došlo ke změně stanovené míry využití ploch bez změny územního plánu. Žalobci upozorňují na povinnost řádně odůvodnit přípustnost záměru ve stabilizovaném území.

8. Pokud jde o výškovou hladinu, dle územně analytických podkladů je u naprosté většiny pozemků v lokalitě výška zástavby v hladině VI, tj. 16 – 26m, s výjimkou několika málo vchodů panelových domů, které překračují tuto hladinu max. o 1,3 metrů (v jednom bodě). Žalobci proto mají za to, že výšková hladina v lokalitě byla nesprávně určena jako VII, tj. 21–40 metrů, namísto VI, tj. 16–26 metrů. Územní plán však výškovou hladinu definuje jako převládající výšku v charakteristickém vzorku zástavby v dané lokalitě vyjádřenou pomocí relativních výšek zástavby v těchto hladinách, tj. z jednotlivého překročení nižší výškové hladiny nelze automaticky dovozovat vyšší výškovou hladinu. Umísťovaná stavba je tak o 4–5 pater vyšší než stavby ve vymezené lokalitě a zároveň o polovinu vyšší. Z toho zcela nepochybně plyne nesprávné zařazení do výškové hladiny a v důsledku i určení souladu s územním plánem a jeho regulativy pro stabilizované území. Umísťovaná stavba svojí výškou není v území obvyklá, není ani nepatrně vyšší než stávající stavby.

9. Žalobci b)–g) tvrdí, že umísťovaná stavba nerespektuje urbanistický charakter zástavby sídliště. Jihozápadní město bylo již v soutěžním návrhu charakterizováno rozdílným urbanistickým záměrem každé čtvrti. Podrobný územní plán z roku 1971 řešil šest dílčích čtvrtí, z nichž dvě nebyly realizovány. Pozoruhodný urbanistický koncept celku a unikátní, poprvé se objevující pojetí jednotlivých čtvrtí jako urbanisticky a funkčně diferencovaných částí pro Stodůlky jsou pak typické polootevřené bloky domů. V případě Stodůlek byla začleněna i stávající vesnice. Charakteristickým prvkem bylo respektování stávajícího kostela, který se nachází ve středu sídliště. Centrem čtvrti tak měl být kostel, na který byly ponechány i volné průhledy. Závazné stanovisko však za centrum nepovažuje kostel, ale výškové budovy kolem náměstí Junkových. Umísťovaná stavba tuto urbanistickou koncepci nerespektuje, nedotváří ani nerehabilituje, ale naopak ji trvale poškozuje. Dle žalobců umísťovaná stavba zásadně zvyšuje intenzitu využití území, když nízkou zástavbu občanské vybavenosti sousedící s parkem nahrazuje lokální výškovou dominantou s převážně obytnou funkcí. Dle žalobců smyslem definice stabilizovaného území není a nemůže být ani umožnění intenzivnější výstavby, než je možné na nově vymezovaných rozvojových zastavitelných územích. Navrhovaná stavba je rozsáhlejší než by bylo možné umístit v území určeném pro novou zástavbu (vzhledem k velikosti pozemku investora). Žalobci tvrdí, že ve vymezeném území není možné provést žádnou rozsáhlejší stavební činnost (i s ohledem na vlastnické vztahy a závazné technické požadavky – odstupové úhly, proslunění, osvětlení). Žalobci tvrdí, že odůvodnění zcela popírá regulativ zákazu rozsáhlé stavební činnosti, když jej stanoví tak volně, že veškerou možnou stavební činnost ve vymezeném území považuje za „nerozsáhlou“.

10. Žalobci b)–g) dále poukazují na to, že záměr přináší do dotčeného území několik stovek obyvatel (konkrétně 675), u kterých lze předpokládat, že se bude z velké části jednat o rodiny s dětmi, bez toho, aby pro ně zajistil kapacity v jeslích, školkách a školách. Obdobné platí i pro dostupnou lékařskou péči, kdy všichni lékaři v lokalitě mají plno a nepřijímají nové pacienty.

11. Podle žalobců b)–g) již v současné době je v lokalitě nedostatek parkovacích míst. Záměr přitom tuto situaci ještě zkomplikuje, neboť počítá pouze s 1,3 auty na byt. V současné době však průměrná pražská domácnost vlastní skoro dva automobily. Stanovisko MČ Praha 13, odboru dopravy uvádí, že v Hábově ulici přinese umístění stavby 10 parkovacích stání navíc oproti stávajícímu stavu. Doplněná dokumentace tvrdí, že v současné době je v ul. Hábova 30 parkovacích míst. Dle žalobců stávající stav ul. Hábova je 22+6+3+5 podélných stání, které se bez problémů užívají od vzniku sídliště. Celkově se tedy jedná o 36 parkovacích stání. Vybudováním 32 venkovních parkovacích stání tak nedojde k nahrazení plného počtu současných venkovních parkovacích stání (ani k nárůstu o 10 parkovacích stání, jak nesprávně tvrdí stanovisko MČ Praha 13, odboru dopravy).

12. Žalobci b)–g) namítají nejasný předmět řízení, když se jedná o bytový dům, ale posuzován byl záměr polyfunkčního domu. K tomu žalobci též namítají nesprávné posouzení otázky kácení dřevin.

13. Dle žalobců b)–g) bude překročeno únosné zatížení území a do nadlimitně zatíženého území nelze novou bytovou funkci bez dalších kompenzačních opatření vůbec umisťovat. Stavební úřad má povinnost zabývat se otázkou dodržení či překročení nejvyšších přípustných hodnot znečištění ovzduší nebo hlukové zátěže, a to s ohledem na stávající imisní a hlukové zatížení předmětné oblasti a nepochybné zvýšení zátěže z realizace záměru. Je obecně známou skutečností, že znečištěné ovzduší (zejména částicemi jemného polétavého prachu, na které se navazují další látky jako rakovinotvorný arsen a benzo(a)pyren) a nadlimitní hluková zátěž mají významný negativní vliv na lidské zdraví. Dále žalobci vyzdvihují, že se záměr se nachází v území se zvýšenou ochranou zeleně.

14. Žalobci b)–g) namítají též nedostatečné osvětlení staveb a narušení pohody bydlení.

15. Dále žalobci brojí proti požárně bezpečnostnímu řešení a v této souvislosti také tvrdí, že rozporovali věcnou správnost i nově předloženého požárně bezpečnostního řešení a závazného stanoviska HZS hl. m. Prahy. V rozporu s požadavky ustanovení § 149 správního řádu však již tyto nové podklady nebyly postoupeny nadřízenému orgánu k přezkumu jejich věcné správnosti a zákonnosti. Obdobné výhrady mají žalobci i vůči závaznému stanovisku z hlediska dopravy.

16. Dále žalobci b)–g) poukazují na věcně nesprávný inženýrskogeologický průzkum, ohrožení stavby metra a nestabilitu stavební jámy.

17. Žalobci mají za to, že nebyly dány řádné souhlasy k nakládání s majetkem hlavního města Prahy.

18. Dle žalobců b)–g) že stavební úřad nezákonně upustil od ohledání místa a (veřejného) ústního jednání.

19. Žalobci b)–g) poukazují na úbytek parkovacích míst po dobu výstavby. Dotčený orgán uvažuje stávající parkoviště kolmých stání v počtu 18 parkovacích stání. Těchto 18 stání má být po dobu výstavby nahrazeno provizorním parkovištěm pro rezidenty v počtu 18 stání na pozemcích MČ Praha 13 a soukromých vlastníků. Na stávajícím parkovišti v ul. Hábova je však 22 kolmých parkovacích stání a 5 užívaných podélných směrem západním, nikoliv 18. Navíc jsou tam i 4 jmenovitá invalidní stání, s jejichž náhradou dotčený orgán neuvažuje ani na náhradním parkovišti, které je pro tyto zdravotně postižené občany navíc velmi daleko. Projektová dokumentace ani napadená rozhodnutí navíc neřeší náhradu parkovacích stání v ulici Vlachova, která budou zrušena v souvislosti se zřízením vjezdu k náhradním parkovacím stáním a do stavebního dvora. Projektová dokumentace ani napadená rozhodnutí neřeší ohrožení dalších parkovacích míst pohybem těžkých stavebních strojů na staveniště a z něj.

20. Žalobci b)–g) požadují zrušení rozhodnutí obou stupňů. Vyjádření žalovaného k žalobám 21. Žalovaný ve svých vyjádřeních k žalobám popírá jejich oprávněnost a z podstatné části přináší obdobnou argumentaci jako v žalobou napadeném rozhodnutí, přičemž i poukazuje na konkrétní pasáže obsažené v žalobou napadeném rozhodnutí.

22. Žalovaný navrhuje zamítnutí žalob. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 23. Osoba zúčastněná na řízení se vyjádřila k žalobě žalobce a), v případě žaloby ostatních žalobců svého práva nevyužila. Ve věci koordinace sousedních záměrů argumentuje obdobně jako žalovaný ve vyjádření k žalobě i v žalobou napadeném rozhodnutí a rovněž navrhuje zamítnutí žaloby.

III. Posouzení žaloby

24. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

25. Při jednání, které se u zdejšího soudu konalo dne 16. 9. 2022, setrval žalobce a), žalovaný i zúčastněná osoba na svých dosavadních návrzích a argumentech. Žalobci b)–g) i jejich zástupkyně se z jednání omluvili. Při jednání soud zamítl důkazní návrhy, jak je všichni žalobci formulovali ve svých písemných žalobách, a to z důvodu nadbytečnosti, neboť dospěl k závěru, že k posouzení věci plně postačuje obsah správního spisu, jak jej předložil žalovaný soudu. Provedení navrhovaných důkazů by nepřispělo k dalšímu objasnění posuzované věci, a bylo by tak nehospodárné. Posouzení žaloby žalobce a)

26. Žaloba žalobce a) není důvodná.

27. Podstatu žalobních námitek žalobce a) tvoří jeho výhrady vůči neprovedení koordinace jeho záměru se záměrem zúčastněné osoby. Soud se v tomto ohledu plně ztotožňuje s argumentací žalovaného v napadeném rozhodnutí, která je obsažena zejména na jeho str. 24–26, a v podrobnostech na ni odkazuje. Soud souhlasí s žalovaným, že žádost žalobce o umístění stavby, byť podaná dříve než žádosti zúčastněno osoby, nebyla v takovém stadiu, aby ji bylo možné žádost zohlednit a koordinovat. Žádost žalobce byla podána bez potřebných podkladů a nebyla způsobilá k projednání, a to ani po opakovaném prodlužování lhůt pro její doplnění. Soud má dokonce za to, že opakovaným prodlužováním lhůt k doplňování žádosti a vyčkáváním, než žalobce a) konečně svou žádost řádně doplnění (což se stalo až téměř po dvou letech od podání žádosti), poskytl stavební úřad žalobci více vstřícnosti, než byl podle zákona povinen.

28. Žalovaný správně dovodil, že žádost žalobce nemohla sloužit jako podklad pro posouzení vzájemných vazeb (koordinaci) sousedních záměrů, a to zejména z hlediska odstupů a požadavků na denní osvětlení, kapacity sítí technické infrastruktury, limity zatížení území a životní prostředí, umístění staveniště. Konečně nelze přehlédnout ani to, že v době vydání rozhodnutí prvního stupně na žádost zúčastněné osoby, nejenže o žádosti žalobce dosud nebylo rozhodnuto, ale tato žádost stále ještě nebyla způsobilá k projednání.

29. Z uvedených důvodů soud též shledává judikaturu, jíž argumentuje žalobce a) ve své žalobě, na nyní posuzovanou věc nepřiléhavou. Posouzení žaloby žalobců b)–g)

30. Žaloba žalobců b)–g) je důvodná.

31. Žalobci b)–g) v podané žalobě vznášejí obdobné námitky jako v odvolání. Tam, kde soud neshledal jejich námitky důvodnými (viz dále), má však za to, že byly řádně a správně vypořádány žalovaným v žalobou napadeném rozhodnutí. Soud proto pro stručnost na toto vypořádání odkazuje. Současně se soud neztotožňuje s námitkou nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí, když napadené rozhodnutí poskytuje v adekvátní míře konkrétnosti odpověď na všechny odvolací námitky vznesené žalobci.

32. Pokud jde výškovou hladinu záměru, rozpor s územním plánem a otázku stabilizovaného území, lze odkázat na str. 9–11 napadeného rozhodnutí. Žalovaný zde přináší argumentaci, že navrhovaný záměr s regulovanou výškou 39,9 m spadá do výškové hladiny VII (26 – 40 m), čím není založen rozpor s § 25 s nařízením č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (PSP). Žalovaný taktéž zdůraznil obsah závazného stanoviska dotčeného orgánu, včetně revizního závazného stanoviska nadřízeného správního orgánu.

33. Pokud jde o soulad s urbanistickou koncepcí, resp. urbanistickou strukturou zástavby, vypořádal se s touto otázkou žalovaný na str. 10 napadeného rozhodnutí. Žalovaný zejména vyzdvihl, že aktuální znění územního plánu umožňuje ve stabilizovaném území dotvoření a rehabilitaci stabilizovaného území za předpokladu, že k ní nebude docházet prostřednictvím rozsáhlé stavební činnosti. Pokud to územní plán umožňuje, není nežádoucí stávající zástavbu doplňovat zástavbou soudobé moderní architektury, která pomáhá k modernizaci původní sídlištní zástavby. Pokud jde o namítané zvýšení intenzity využití území, žalovaný se jí zabýval na str. 16–17 napadeného rozhodnutí, kdy posuzoval soulad navrhovaného záměru s § 20 PSP. Žalovaný (s částečným odkazem na rozhodnutí stavebního úřadu) se zabýval dopadem umístění stavby na kvalitu prostředí s ohledem na rozsah stavby zohledněním jejího funkčního využití a nárůstu negativních jevů v území.

34. Co se týče kapacity občanské vybavenosti, žalovaný se jí zabýval na str. 14 napadeného rozhodnutí.

35. Žalovaný na str. 13 odkázal na vypořádání namítaného na str. 10 – 12 napadeného rozhodnutí, kdy daná problematika spadá do kompetence posuzování dotčených orgánů.

36. Co se týče dopravy v klidu, zabýval se touto problematikou žalovaný na str. 20–21 napadeného rozhodnutí, přičemž za rozhodující považoval, zda e záměr má navržen příslušný počet parkovacích stání pro vlastní potřebu v souladu PSP. Dospěl k závěru, že PSP jsou dodrženy.

37. K otázce nejasnosti předmětu řízení se žalovaný podrobně a přesvědčivě vyjádřil na str. 10–12 napadeného rozhodnutí. K otázce kácení dřevin soud uvádí, že spadá do samostatného správního řízení, nikoli do řízení o umístění stavby.

38. Otázkou nadlimitního zatížení území se žalovaný zabýval na str. 13 napadeného rozhodnutí, přičemž především odkázal na podrobné vypořádání obsažené v závazných stanoviscích dotčených orgánů. Pokud jde o nepřiměřené zastínění zeleně, zabýval se touto otázkou žalovaný na str. 10–13 a 21–22 napadeného rozhodnutí.

39. Pokud jde o osvětlení staveb a pohodu bydlení, zabýval se jimi žalovaný na str. 14–17 napadeného rozhodnutí a také na toto vypořádání soud okazuje, neboť i s ním se ztotožňuje.

40. Obdobně námitkami mířícími na nesprávný inženýrskogeologický průzkum, ohrožení stavby metra a nestabilitu stavební jámy se žalovaný zabýval, a to na str. 18–19 napadeného rozhodnutí.

41. Pokud jde o nezákonné souhlasy k nakládání s městským majetkem, soud se plně ztotožňuje se stavebním úřadem, že souhlas udělovaný v rámci územního či stavebního řízení ve smyslu § 184a odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, je vyjádřením vůle v rámci veřejnoprávního řízení. Nepředstavuje však „trvalou dispozici“ ve smyslu soukromoprávním. Nejde o dispozici s majetkem ve smyslu § 36 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze.

42. Otázkou veřejného ústního jednání se žalovaný zabýval na str. 19–20 a i v tomto bodě s ním soud souhlasí. 43. současných venkovních parkovacích stání (ani k nárůstu o 10 parkovacích stání, jak nesprávně tvrdí stanovisko MČ Praha 13, odboru dopravy).

44. Žalobci b)–g) namítají nejasný předmět řízení, když se jedná o bytový dům, ale posuzován byl záměr polyfunkčního domu. K tomu žalobci též namítají nesprávné posouzení otázky kácení dřevin.

45. Dle žalobců b)–g) bude překročeno únosné zatížení území a do nadlimitně zatíženého území nelze novou bytovou funkci bez dalších kompenzačních opatření vůbec umisťovat. Stavební úřad má povinnost zabývat se otázkou dodržení či překročení nejvyšších přípustných hodnot znečištění ovzduší nebo hlukové zátěže, a to s ohledem na stávající imisní a hlukové zatížení předmětné oblasti a nepochybné zvýšení zátěže z realizace záměru. Je obecně známou skutečností, že znečištěné ovzduší (zejména částicemi jemného polétavého prachu, na které se navazují další látky jako rakovinotvorný arsen a benzo(a)pyren) a nadlimitní hluková zátěž mají významný negativní vliv na lidské zdraví. Dále žalobci vyzdvihují, že se záměr se nachází v území se zvýšenou ochranou zeleně.

46. Žalobci b)–g) namítají též nedostatečné osvětlení staveb a narušení pohody bydlení.

47. Dále žalobci brojí proti požárně bezpečnostnímu řešení a v této souvislosti také tvrdí, že rozporovali věcnou správnost i nově předloženého požárně bezpečnostního řešení a závazného stanoviska HZS hl. m. Prahy. V rozporu s požadavky ustanovení § 149 správního řádu však již tyto nové podklady nebyly postoupeny nadřízenému orgánu k přezkumu jejich věcné správnosti a zákonnosti. Obdobné výhrady mají žalobci i vůči závaznému stanovisku z hlediska dopravy.

48. Dále žalobci b)–g) poukazují na věcně nesprávný inženýrskogeologický průzkum, ohrožení stavby metra a nestabilitu stavební jámy.

49. Žalobci mají za to, že nebyly dány řádné souhlasy k nakládání s majetkem hlavního města Prahy.

50. Dle žalobců b)–g) že stavební úřad nezákonně upustil od ohledání místa a (veřejného) ústního jednání.

51. Žalobci b)–g) poukazují na úbytek parkovacích míst po dobu výstavby. Dotčený orgán uvažuje stávající parkoviště kolmých stání v počtu 18 parkovacích stání. Těchto 18 stání má být po dobu výstavby nahrazeno provizorním parkovištěm pro rezidenty v počtu 18 stání na pozemcích MČ Praha 13 a soukromých vlastníků. Na stávajícím parkovišti v ul. Hábova je však 22 kolmých parkovacích stání a 5 užívaných podélných směrem západním, nikoliv 18. Navíc jsou tam i 4 jmenovitá invalidní stání, s jejichž náhradou dotčený orgán neuvažuje ani na náhradním parkovišti, které je pro tyto zdravotně postižené občany navíc velmi daleko. Projektová dokumentace ani napadená rozhodnutí navíc neřeší náhradu parkovacích stání v ulici Vlachova, která budou zrušena v souvislosti se zřízením vjezdu k náhradním parkovacím stáním a do stavebního dvora. Projektová dokumentace ani napadená rozhodnutí neřeší ohrožení dalších parkovacích míst pohybem těžkých stavebních strojů na staveniště a z něj.

52. Žalobci b)–g) požadují zrušení rozhodnutí obou stupňů.

53. Žalovaný ve svých vyjádřeních k žalobám popírá jejich oprávněnost a z podstatné části přináší obdobnou argumentaci jako v žalobou napadeném rozhodnutí, přičemž i poukazuje na konkrétní pasáže obsažené v žalobou napadeném rozhodnutí.

54. Žalovaný navrhuje zamítnutí žalob. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 55. Osoba zúčastněná na řízení se vyjádřila k žalobě žalobce a), v případě žaloby ostatních žalobců svého práva nevyužila. Ve věci koordinace sousedních záměrů argumentuje obdobně jako žalovaný ve vyjádření k žalobě i v žalobou napadeném rozhodnutí a rovněž navrhuje zamítnutí žaloby.

56. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

57. Při jednání, které se u zdejšího soudu konalo dne 16. 9. 2022, setrval žalobce a), žalovaný i zúčastněná osoba na svých dosavadních návrzích a argumentech. Žalobci b)–g) i jejich zástupkyně se z jednání omluvili. Při jednání soud zamítl důkazní návrhy, jak je všichni žalobci formulovali ve svých písemných žalobách, a to z důvodu nadbytečnosti, neboť dospěl k závěru, že k posouzení věci plně postačuje obsah správního spisu, jak jej předložil žalovaný soudu. Provedení navrhovaných důkazů by nepřispělo k dalšímu objasnění posuzované věci, a bylo by tak nehospodárné. Posouzení žaloby žalobce a)

58. Žaloba žalobce a) není důvodná.

59. Podstatu žalobních námitek žalobce a) tvoří jeho výhrady vůči neprovedení koordinace jeho záměru se záměrem zúčastněné osoby. Soud se v tomto ohledu plně ztotožňuje s argumentací žalovaného v napadeném rozhodnutí, která je obsažena zejména na jeho str. 24–26, a v podrobnostech na ni odkazuje. Soud souhlasí s žalovaným, že žádost žalobce o umístění stavby, byť podaná dříve než žádosti zúčastněno osoby, nebyla v takovém stadiu, aby ji bylo možné žádost zohlednit a koordinovat. Žádost žalobce byla podána bez potřebných podkladů a nebyla způsobilá k projednání, a to ani po opakovaném prodlužování lhůt pro její doplnění. Soud má dokonce za to, že opakovaným prodlužováním lhůt k doplňování žádosti a vyčkáváním, než žalobce a) konečně svou žádost řádně doplnění (což se stalo až téměř po dvou letech od podání žádosti), poskytl stavební úřad žalobci více vstřícnosti, než byl podle zákona povinen.

60. Žalovaný správně dovodil, že žádost žalobce nemohla sloužit jako podklad pro posouzení vzájemných vazeb (koordinaci) sousedních záměrů, a to zejména z hlediska odstupů a požadavků na denní osvětlení, kapacity sítí technické infrastruktury, limity zatížení území a životní prostředí, umístění staveniště. Konečně nelze přehlédnout ani to, že v době vydání rozhodnutí prvního stupně na žádost zúčastněné osoby, nejenže o žádosti žalobce dosud nebylo rozhodnuto, ale tato žádost stále ještě nebyla způsobilá k projednání.

61. Z uvedených důvodů soud též shledává judikaturu, jíž argumentuje žalobce a) ve své žalobě, na nyní posuzovanou věc nepřiléhavou. Posouzení žaloby žalobců b)–g)

62. Žaloba žalobců b)–g) je důvodná.

63. Žalobci b)–g) v podané žalobě vznášejí obdobné námitky jako v odvolání. Tam, kde soud neshledal jejich námitky důvodnými (viz dále), má však za to, že byly řádně a správně vypořádány žalovaným v žalobou napadeném rozhodnutí. Soud proto pro stručnost na toto vypořádání odkazuje. Současně se soud neztotožňuje s námitkou nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí, když napadené rozhodnutí poskytuje v adekvátní míře konkrétnosti odpověď na všechny odvolací námitky vznesené žalobci.

64. Pokud jde výškovou hladinu záměru, rozpor s územním plánem a otázku stabilizovaného území, lze odkázat na str. 9–11 napadeného rozhodnutí. Žalovaný zde přináší argumentaci, že navrhovaný záměr s regulovanou výškou 39,9 m spadá do výškové hladiny VII (26 – 40 m), čím není založen rozpor s § 25 s nařízením č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (PSP). Žalovaný taktéž zdůraznil obsah závazného stanoviska dotčeného orgánu, včetně revizního závazného stanoviska nadřízeného správního orgánu.

65. Pokud jde o soulad s urbanistickou koncepcí, resp. urbanistickou strukturou zástavby, vypořádal se s touto otázkou žalovaný na str. 10 napadeného rozhodnutí. Žalovaný zejména vyzdvihl, že aktuální znění územního plánu umožňuje ve stabilizovaném území dotvoření a rehabilitaci stabilizovaného území za předpokladu, že k ní nebude docházet prostřednictvím rozsáhlé stavební činnosti. Pokud to územní plán umožňuje, není nežádoucí stávající zástavbu doplňovat zástavbou soudobé moderní architektury, která pomáhá k modernizaci původní sídlištní zástavby. Pokud jde o namítané zvýšení intenzity využití území, žalovaný se jí zabýval na str. 16–17 napadeného rozhodnutí, kdy posuzoval soulad navrhovaného záměru s § 20 PSP. Žalovaný (s částečným odkazem na rozhodnutí stavebního úřadu) se zabýval dopadem umístění stavby na kvalitu prostředí s ohledem na rozsah stavby zohledněním jejího funkčního využití a nárůstu negativních jevů v území.

66. Co se týče kapacity občanské vybavenosti, žalovaný se jí zabýval na str. 14 napadeného rozhodnutí.

67. Žalovaný na str. 13 odkázal na vypořádání namítaného na str. 10 – 12 napadeného rozhodnutí, kdy daná problematika spadá do kompetence posuzování dotčených orgánů.

68. Co se týče dopravy v klidu, zabýval se touto problematikou žalovaný na str. 20–21 napadeného rozhodnutí, přičemž za rozhodující považoval, zda e záměr má navržen příslušný počet parkovacích stání pro vlastní potřebu v souladu PSP. Dospěl k závěru, že PSP jsou dodrženy.

69. K otázce nejasnosti předmětu řízení se žalovaný podrobně a přesvědčivě vyjádřil na str. 10–12 napadeného rozhodnutí. K otázce kácení dřevin soud uvádí, že spadá do samostatného správního řízení, nikoli do řízení o umístění stavby.

70. Otázkou nadlimitního zatížení území se žalovaný zabýval na str. 13 napadeného rozhodnutí, přičemž především odkázal na podrobné vypořádání obsažené v závazných stanoviscích dotčených orgánů. Pokud jde o nepřiměřené zastínění zeleně, zabýval se touto otázkou žalovaný na str. 10–13 a 21–22 napadeného rozhodnutí.

71. Pokud jde o osvětlení staveb a pohodu bydlení, zabýval se jimi žalovaný na str. 14–17 napadeného rozhodnutí a také na toto vypořádání soud okazuje, neboť i s ním se ztotožňuje.

72. Obdobně námitkami mířícími na nesprávný inženýrskogeologický průzkum, ohrožení stavby metra a nestabilitu stavební jámy se žalovaný zabýval, a to na str. 18–19 napadeného rozhodnutí.

73. Pokud jde o nezákonné souhlasy k nakládání s městským majetkem, soud se plně ztotožňuje se stavebním úřadem, že souhlas udělovaný v rámci územního či stavebního řízení ve smyslu § 184a odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, je vyjádřením vůle v rámci veřejnoprávního řízení. Nepředstavuje však „trvalou dispozici“ ve smyslu soukromoprávním. Nejde o dispozici s majetkem ve smyslu § 36 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze.

74. Otázkou veřejného ústního jednání se žalovaný zabýval na str. 19–20 a i v tomto bodě s ním soud souhlasí.

75. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce a) není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

76. V případě žaloby žalobců b)–g) soud se shora uvedených důvodů shledal žalobu důvodnou, proto dle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení. Věc současně vrátil dle § 78 odst. 4 s. ř. s. žalovanému k dalšímu řízení.

77. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

78. Pokud jde o náklady řízení žalobce a), ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žalobce a) a žalovaný nemají vzájemně právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

79. Pokud jde o náklady žalobců b)–g), mají vzhledem ke svému úspěchu ve věci nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 48 360 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 18 000 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, tj. 3 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení a žaloba) za každého ze zastoupených žalobců, snížená o 20 % v souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 4 960 Kč za každého ze šesti žalobců, celkem 29 760 Kč, a dále paušální náhrada za 2 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem 600 Kč. K paušální náhradě hotových výdajů soud podotýká, že ji nenásobil počtem žalobců, přičemž pro stručnost soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014, s jehož argumentací uvedenou v prvním odstavci bodu Ad 10) se soud plně ztotožňuje; Nejvyšší soud zde ostatně poukazuje i na praxi Nejvyššího správního soudu.

80. Pokud jde o náklady řízení osoby zúčastněné na řízení, má podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Žádnou povinnost soud této osobě neuložil, tudíž na náhradu nákladů řízení nemá právo. IV.Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 81. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce a) není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

82. V případě žaloby žalobců b)–g) soud se shora uvedených důvodů shledal žalobu důvodnou, proto dle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení. Věc současně vrátil dle § 78 odst. 4 s. ř. s. žalovanému k dalšímu řízení.

83. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

84. Pokud jde o náklady řízení žalobce a), ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žalobce a) a žalovaný nemají vzájemně právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

85. Pokud jde o náklady žalobců b)–g), mají vzhledem ke svému úspěchu ve věci nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 48 360 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 18 000 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, tj. 3 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení a žaloba) za každého ze zastoupených žalobců, snížená o 20 % v souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 4 960 Kč za každého ze šesti žalobců, celkem 29 760 Kč, a dále paušální náhrada za 2 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem 600 Kč. K paušální náhradě hotových výdajů soud podotýká, že ji nenásobil počtem žalobců, přičemž pro stručnost soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014, s jehož argumentací uvedenou v prvním odstavci bodu Ad 10) se soud plně ztotožňuje; Nejvyšší soud zde ostatně poukazuje i na praxi Nejvyššího správního soudu.

86. Pokud jde o náklady řízení osoby zúčastněné na řízení, má podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Žádnou povinnost soud této osobě neuložil, tudíž na náhradu nákladů řízení nemá právo.

Poučení

I. Základ sporu II. Obsah žaloby a související vyjádření Žaloba žalobce a) Žaloba žalobců b)–g) Vyjádření žalovaného k žalobám Vyjádření osoby zúčastněné na řízení III. Posouzení žaloby Posouzení žaloby žalobce a) Posouzení žaloby žalobců b)–g) Vyjádření osoby zúčastněné na řízení Posouzení žaloby žalobce a) Posouzení žaloby žalobců b)–g) IV.Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení