17 A 5/2016 - 47

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou v právní věci žalobce: Ing. Z.K., zastoupeného: JUDr. Václav Faltýn, advokát, náměstí Míru 143, 344 01 Domažlice, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, Škroupova 18, 306 13 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2016 č. j. DSH/13743/15, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání výroku II. a III. shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo k odvolání žalobce rozhodnutí Městského úřadu Klatovy, Odboru dopravy- dopravního úřadu ze dne 4. 9. 2015, č. j. OD/9660/15/Pr (dále též „prvostupňové či prvoinstanční rozhodnutí“) v části, kde byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změně některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), jehož skutkovou podstatu měl naplnit porušením § 32 odst. 2 téhož zákona, zrušeno, neboť spáchání tohoto přestupku nebylo odvolateli prokázáno. Dále bylo prvostupňové rozhodnutí podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) změněno v části výroku rozhodnutí o uložení sankcí tak, že na str. 2 výroku v odstavci začínajícím slovy „Za tyto přestupky se mu ukládá“ byla slova „Za tyto přestupky“ nahrazena slovy „Za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu“ a slova „§ 12 odst. 1, 2 zákona o přestupcích“, byla nahrazena slovy „a § 12 odst. 1 zákona o přestupcích“. Slova „pokuta v částce 38.000,-Kč“ byla nahrazena slovy „pokuta v částce 29.000,-Kč“ a slova „a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců“ byla nahrazena slovy „a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 14 měsíců“. Žalovaný dále podle § 90 odst. 5 správního řádu ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V podané žalobě ze dne 18. 1. 2016 a v jejím doplnění ze dne 18. 3. 2016 žalobce uvedl, že se žalovaný dopustil zásadního procesního pochybení, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, když při zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí ve výroku 2.) o vině za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu sám výrokem II. napadeného rozhodnutí rozhodl o druhu a výši sankce uložené za přestupek. Odvoláním napadené rozhodnutí způsobem uvedeným ve výroku II. tak změnil. Postupem žalovaného došlo k porušení zásady dvojinstančnosti řízení a v důsledku toho je napadené rozhodnutí nezákonné. Jestliže po zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí ve výroku 2.) o vině za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kdy druh a výše sankce byla odvoláním napadeným rozhodnutím ukládána za dva společně projednávané přestupky, rozhodoval o druhu a výši sankce za jeden jediný přestupek jako první a jediný toliko odvolací správní orgán, bylo žalobci odepřeno právo na odvolání proti takovému rozhodnutí žalovaného, zejména možnost vznést proti němu námitky a domáhat se toho, aby takové rozhodnutí posoudil také druhoinstanční (odvolací) správní orgán. Žalobce namítal, že podle práva je nepřípustné, aby žalovaný v postavení odvolacího správního orgánu nahrazoval rozhodovací činnost prvoinstančního správního orgánu a odepřel tak žalobci právo na odvolání proti takovému rozhodnutí a posouzení věci další správní instancí. Nelze přitom spekulovat o tom, jak by se k věci postavil prvoinstanční správní orgán, kdyby rozhodoval jen o uložení sankce za jeden z obou jím projednávaných přestupků, jaké by byly jeho úvahy a čím by své rozhodnutí ohledně sankce odůvodnil. Činnost prvoinstančního správního orgánu pak nemůže v daném ohledu suplovat soud, a ten nemůže nahrazovat ani činnost odvolacího orgánu při posuzování rozhodnutí žalovaného ohledně druhu a výše uložené sankce, takže takovouto vadu nelze zhojit ani ze strany soudu. Žalobce byl přesvědčen o tom, že kdyby ohledně výše uložené sankce pokuty a délky uložené sankce zákazu činnosti při existenci pouze jediného přestupku rozhodoval prvoinstanční správní orgán, jeho rozhodnutí by bylo pro žalobce příznivější, než jak rozhodl žalovaný. V důsledku shora vytýkaných vad je napadené rozhodnutí žalovaného podle žalobce nezákonné a již jen na základě této nezákonnosti by mělo být zrušeno a věc by měla být vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Dále žalobce konstatoval, že shora uvedeným nejsou nikterak dotčeny další námitky žalobce proti rozhodnutí žalovaného ad III. jeho výroku, jímž bylo prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno ve zbytku, tedy zejména ve výroku 1.) o vině za přestupek podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Žalobce nadále, stejně jako ve svém odvolání, stojí na svých námitkách ve vztahu k části 1.) výroku o vině odvoláním napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný jeho námitky nevyslyšel a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil, čímž zatížil nezákonností i své odvolací rozhodnutí. Žalovaný se shoduje se správním orgánem prvního stupně v tom, že jednáním specifikovaným ve výroku prvoinstančního rozhodnutí takto: „dne 25. 4. 2015 kolem 21:40 hod., při odborném lékařském vyšetření v příjmové ambulanci Interního oddělení Klatovské nemocnice, a. s., jako řidič motorového vozidla tovární značky MICRO COMPACT CAR SMART 40, státní poznávací značky (dále jen spz) …, barva stříbrná, které řídil téhož dne kolem 20:48 hod. v obci Klatovy, po místních pozemních komunikacích - ulici Čsl. legií a ulici Pražská, u čp. 21, ve směru jízdy z centra na Rybníčky (zde byl kontrolován a byly u něj 3 provedeny neúspěšně dechové zkoušky ke zjištění stupně ovlivnění alkoholem), na výzvu policisty odmítl odběr biologického materiálu - krve, ke zjištění stupně ovlivnění alkoholem.“ došlo k porušení ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu a spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Žalobce v této souvislosti namítal, že jednání specifikované tak, že „na výzvu policisty odmítl odběr biologického materiálu - krve, ke zjištění stupně ovlivnění alkoholem“, není porušením citovaného právního ustanovení ani přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Úvahy správních orgánů obou instanci jsou nesprávné a napadené rozhodnutí na nich postavené je nesprávné a nezákonné. Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu je řidič povinen podrobit se na výzvu policisty, vojenského policisty, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Podle tohoto ustanovení není řidič povinen se na výzvu policisty podrobit odběru biologického materiálu - krve, ke zjištění stupně ovlivnění alkoholem. Vyšetřením podle zvláštního právního předpisu je lékařské vyšetření, a tomu se žalobce na výzvu policistů podrobil. Toto je zřejmé zejména z protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem, který je založen ve spisu, a z něhož vyplývá, že lékař vyšetření na alkohol prováděl a uvedl zejména to, že žalobce nejeví známek požití alkoholu. Ostatně že by se žalobce neporobil vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, tedy že by se nepodrobil lékařskému vyšetření, nebylo žalobci ani kladeno za vinu. Podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích se v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) a g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Jak již bylo uvedeno výše, ve výroku napadeného rozhodnutí není uvedeno, že by se odvolatel v provozu na pozemních komunikacích odmítl podrobit vyšetření podle zvláštního právního předpisu (lékařskému vyšetření), zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem. Odvolatel k výše uvedené námitce dodává, že řízení proti němu bylo zahájeno a celou dobu vedeno právě pro jednání spočívající v tom, že údajně na výzvu policisty odmítl odběr biologického materiálu - krve, ke zjištění stupně ovlivnění alkoholem. Toto jednání ale nenaplňuje porušení ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu a není přestupkem podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. K argumentaci žalovaného žalobce ještě dodával, že průběh a obsah lékařského vyšetření ke zjištění, zda osoba není ovlivněna alkoholem, je věcí lékaře provádějícího vyšetření. On rozhoduje o tom, jak vyšetření provede. V řízení přitom nebylo vůbec zjišťováno, zda lékař po žalobci skutečně požadoval odběr krve. Lékař nebyl ve věci vyslechnut. V návaznosti na předchozí žalobní bod žalobce namítal, že přestože žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že bylo žalobci kladeno za vinu nepodrobení se lékařskému vyšetření, neboť, zjednodušeně řečeno, nepodrobení se odběru krve považuje žalovaný za nepodrobení se lékařskému vyjádření, žalovaný na to žalobce v rámci odvolacího řízení neupozornil a neumožnil se k takové skutečnosti vyjádřit, navrhovat důkazy a jinak se bránit. Žalovaný takto postupoval přesto, že jej žalobce výslovně žádal o včasné vyrozumění o takové skutečnosti, aby mohl uplatnit svá práva. Žalobce proto namítá, že žalovaný svým postupem zásadním způsobem porušil ustanovení o řízení zajišťující ochranu práv žalobcových (zejména ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu), což mělo za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobou napadené rozhodnutí je proto i z tohoto důvodu v rozsahu žalobou napadených výroků nezákonné. Žalobce taktéž namítal, že mu nebylo správními orgány umožněno účastnit se ústního jednání o přestupku a hájit se. Zejména účastnit se výslechu svědků a klást jim otázky. Nebylo mu umožněno se před vydáním prvoinstančního rozhodnutí seznámit s podklady pro rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhovat další důkazy, kdy toto zásadní procesní pochybení mělo za následek nesprávné a nezákonné rozhodnutí o vině, o trestu a o uložení povinnosti uhradit náklady řízení. Žalobce se z ústních jednání konaných ve dnech 17. června 2015, 14. července 2015, 25. srpna 2015 a 4. září 2015 správnímu orgánu včas a řádně omluvil, a to vždy ještě před konáním ústního jednání, jak je zřejmé i z úředních záznamů a z písemných podání opatřených označením podatelny, založených v přestupkovém spisu. K omluvě z jednání nařízeného na 25. srpna 2015 připojil žalobce lékařskou zprávu z 24. srpna 2015, z níž se podává, že musí dodržovat klidový režim po dobu 14 dnů, tedy až do 7. září. Omluva se tedy vztahovala i na náhradní termín ústního jednání stanovený na 4. září 2015, a přestože správní orgán žalobci v dopisu z 22. července 2015 sdělil, že v případě řádné a včasné omluvy stanovuje náhradní termíny ústního jednání nejen na 4. září 2015, ale také na 14. září 2015, 23. září 2015 a 29. září 2015, v náhradních termínech dne 14. září 2015, 23. září 2015 a 29. září 2015 ústní jednání nekonal, neumožnil žalobci se ho účastnit a již dne 4. září 2015 vydal bez dalšího rozhodnutí. Tento nesprávný a nezákonný postup prvoinstančního správního orgánu, schválený žalovaným, zabránil žalobci v účasti na ústním jednání, ač je to jeho zákonným právem (§ 74 odst. 1 zákona o přestupcích). Znemožnil mu se k věci před vydáním meritorního rozhodnutí vyjádřit, seznámit se s podklady, navrhovat důkazy, tedy hájit svá práva (zejména § 36 odst. 3 správního řádu), což bylo zásadním procesním pochybením a vedlo k vydání nesprávného a nezákonného rozhodnutí. Stejného procesního pochybení se dopustil žalovaný, jestliže takové jednání prvoinstančního správního orgánu nenapravil a schválil. Argumentaci žalovaného považuje žalobce za nesprávnou. Žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný setrval na své argumentaci uvedené v napadeném rozhodnutí a dále konstatoval, že o posouzení námitky týkající se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích již v prvním stupni řízení se žalobce sám připravil tím, že tuto námitku, resp. skutková tvrzení v ní obsažená poprvé uplatnil až v odvolání a k tomu vztažený důkazní návrh (výslech svědkyně z USA) teprve v průběhu odvolacího řízení. Za této situace se nemůže s úspěchem domáhat porušení zásady dvojinstančnosti řízení. Žalobce měl tuto námitku uplatnit již před správním orgánem I. stupně, namísto toho se však vydal cestou zcela zjevných obstrukcí a paletu námitek si ponechal až do odvolacího řízení. Účastník řízení dle judikatury Nejvyššího správního soudu může uplatňovat nová skutková tvrzení i v odvolání (v daném případě technickou závadu), čímž se ovšem sám zbaví možnosti posouzení věci ve světle uvedených námitek správním orgánem I. stupně. Odvolací správní orgán neměl důvod napadené rozhodnutí jako celek rušit a věc vracet k novému projednání, neboť správní orgán I. stupně měl s ohledem na předchozí absenci žalobcových námitek skutkový stav, v době kdy rozhodoval za dostatečně zjištěný a nijak nepochybil. Důvody pro změnu rozhodnutí nastaly až v odvolacím řízení. Odvolací správní orgán nemusel s touto změnou žalobce předem ani nijak seznamovat, neboť se jednalo o změnu rozhodnutí provedenou zcela ve prospěch žalobce, kdy výtkám vůči výroku o vině uvedeným přestupkem plně vyhověl. Dle mínění žalovaného neobstojí ani námitka, že správní orgán I. stupně by mu za jediný přestupek uložil nižší sankci než odvolací správní orgán. Podle § 125c odst. 4 písm. f) zákona o provozu na pozemních komunikacích se za přestupek, o němž bylo odvolacím správním orgánem řízení zastaveno, uloží pokuta od 1.500 do 2.500,- Kč, přičemž sankce zákazu činnosti se za uvedený přestupek neukládá. Odvolací správní orgán naproti tomu snížil sankci pokuty o 9.000,- Kč a sankci zákazu činnosti o 4 měsíce, když krom skutečnosti, že z obvinění vypustil uvedený zmíněný přestupek, navíc pro žalobce příznivěji hodnotil i některé okolnosti případu na uvedeném přestupku nezávislé, např. osobu žalobce, přičemž rovněž zohlednil, že žalobci nelze jako okolnost přitěžující klást za vinu, že se svým jednáním dopustil více přestupků. Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně za jeden přestupek by zcela zjevně nebylo pro žalobce příznivější. Ostatně ani sám žalobce v žalobě nenamítá, v jakém ohledu žalovaný při výměře sankce pochybil. Žalobce dále obsáhle namítá, že jednání tak jak se stalo a jak je popsáno ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně nemůže být kvalifikováno jako přestupek dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o provozu na pozemních komunikacích. K tomu žalovaný odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, kde se s touto otázkou na str. 13 až 14 dopodrobna vypořádal, mj. i s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 268/2014 - 55. To, že je to policista, kdo vyzývá k provedení lékařského vyšetření je zjevné z § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu. Z protokolu o lékařském vyšetření je zcela zřejmé, že to byl lékař a nikoliv policista, kdo prováděl vyšetření a kdo tedy dával žalobci pokyny, jaké úkony má v rámci vyšetření učinit, resp. jakým lékařským zákrokům (odběru krve) se má v tom či onom okamžiku lékařského vyšetření podrobit. Z výpovědí svědků i podrobného úředního záznamu Policie ČR navíc vyplývá, že byl lékařem ujišťován, že je ve zdravotnickém zařízení a že mu při odběru žádné riziko nehrozí. Byl-li v rámci lékařského vyšetření rovněž opakovaně vyzván k odběru krve i policisty, pak je to jen ku prospěchu věci, nikoliv na újmu. Žalovaný neshledává jediný důvod vyslýchat z úřední povinnosti lékaře za situace, kdy průběh lékařského vyšetření je jednoznačně zaznamenán v protokolu o lékařském vyšetření, z něhož je zcela zřejmé, že žalobce si byl povinnosti dát krev vědom, byl k jejímu odběru vyzván, ale odmítl jej s odůvodněním, že to špatně snáší, dělá se mu zle. Výpovědi policistů přitom s protokolem o lékařském vyšetření plně korespondují. Vyslýchat lékaře i bez výslovných námitek a důkazních návrhů za situace, kdy skutkový stav je zjištěn v souladu s § 3 správního řádu by bylo neúčelné, v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, neboť lékař má především ošetřovat pacienty, nikoliv každodenně svědčit ohledně toho, kdo a jak odmítl lékařské vyšetření spojené s odběrem krve. K námitce žalobce, že bylo porušeno jeho právo zakotvené v § 36 odst. 3 správního řádu vyjádřit se ke všem podkladům před vydáním rozhodnutí, a to jak žalovaným v odvolacím řízení, tak i správním orgánem I. stupně, žalovaný opět odkázal na str. 12 a násl. svého rozhodnutí, kde se s touto námitkou dopodrobna vypořádal. Co se týče domnělého porušení uvedeného ustanovení zdejším správním orgánem, pak je třeba podle žalovaného říci, že v odvolacím řízení nebyly do spisu založeny žádné nové podklady. Správní orgán I. stupně vycházel pouze z podkladů a důkazů, které byly obsaženy ve spise již v průběhu ústního jednání u správního orgánu prvého stupně, a s nimiž se tedy žalobce mohl ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu seznámit. V tomto směru žalovaný poukazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 65/2009 - 111, v němž je mj. uvedeno: „S ohledem na § 90 odst. 1 písm. c) s. ř. ve spojení s § 36 odst. 3 s. ř., musí odvolací správní orgán umožnit účastníkům řízení se vyjádřit k podkladům pro vydání rozhodnutí pouze v případě, kdy pořídil nějaké nové podklady. A contrario podle § 36 odst. 3 s. ř. nemusí postupovat, pokud žádné nové podklady v odvolacím řízení neopatřil, a vychází tak ze správního spisu předloženého správním orgánem prvého stupně. Krajský soud k tomu rovněž správně doplnil, že žalovaný nemusel stěžovatele seznamovat s podklady, které sám předložil v rámci svého odvolání.“. K tvrzení žalobce, že jej žalovaný neupozornil na to, že za lékařské vyšetření považuje pouze kompletní lékařské vyšetření a tím porušil jeho práva dle § 36 odst. 3 správního řádu, pak žalovaný uvedl, že právní kvalifikace přestupku ani porušeného ustanovení se neměnila a nebylo tedy třeba žalobce o čemkoliv vyrozumívat. Právní hodnocení ohledně toho, že povinnost dle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o provozu na pozemních komunikacích je splněna pouze tehdy, podrobí-li se řidič kompletnímu vyšetření včetně odběru krve, navíc učinil s odkazem na § 2 zákona č. 379/2005 Sb. již správní orgán I. stupně, což je dostatečně zřejmé ze str. 7 jeho rozhodnutí. Pro žalobce se proto nemohlo jednat o žádné překvapivé novum. Žalobce rovněž namítal, že ústní jednání bylo provedeno v rozporu se zákonem v jeho nepřítomnosti. Rovněž v tomto směru si dovolil žalovaný zcela odkázat na str. 8 a násl. žalobou napadeného rozhodnutí. K námitce žalobce, že omluva z jednání nařízeného na 25. 8. 2015 se vztahovala i na jednání konané 4. 9. 2015 žalovaný pouze nad rámec argumentace obsažené ve zmíněné části žalovaného rozhodnutí odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 58 Ca 50/2009 - 25 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 36/2010 - 58, v němž je mj. uvedeno: „Jako nedůvodnou shledal krajský soud i námitku, dle které měl správní orgán prvého stupně v okamžiku, kdy se žalobce nedostavil k ústnímu jednání dne 7. 7. 2009, u ošetřujícího lékaře žalobce ověřovat, zda pracovní neschopnost žalobce stále trvá či nikoliv. Je totiž povinností účastníka řízení o přestupku, aby svou neúčast u ústního jednání včas a řádně omluvil (§74 odst. 1 zákona o přestupcích, § 59 in fine správního řádu), a není povinností správního úřadu, aby zjišťoval sám ze své iniciativy, z jakého důvodu se obviněný z přestupku k ústnímu jednání nedostavil.“ Žalovaný žádal, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. V replice ze dne 9. 5. 2016 žalobce setrval na svých argumentech uvedených v doplnění žaloby. Součástí správního spisu je úředního záznam ze dne 25. 4. 2016, č. j. KRPP-68458- 5/PŘ-2015-030414, z něhož vyplývá, že byl žalobce jako řidič vozidla tov. zn. Micro compact car Smart Smart 40 MC 0, RZ… zastaven v 20:52 hlídkou policie ČR a vyzván k předložení všech dokladů potřebných k řízení a provozu motorového vozidla a dále byl vyzván k provedení dechové zkoušky na alkohol z důvodu, že při komunikaci ve vozidle a předávání potřebných dokladů byl z jeho dechu cítit značně alkohol. Na výzvu Policie ČR, zda před jízdou požil nějaký alkoholický nápoj, uvedl, že vůbec žádný nepožil a nic nepil, a to ani během jízdy. Poté byl vyzván k provedení dechové zkoušky za pomoci přístroje Dräger ve 20:54 hodin, k čemuž uvedl, že je pod stresem, nervózní a nemůže dýchat do přístroje. Hlídkou byl na místě několikrát poučen a bylo mu řádně vysvětleno jak má do přístroje dýchat. Na to žalobce uvedl, že se snaží, ale že je alergik, že nemůže dýchat. Po celou dobu do přístroje nedýchal, jen přiložil ústa k náustku, přisál se a nedýchal, ač byl opakovaně vyzván. Při tomto jednání žalobce z něj byl neustále cítit alkohol, jeho tváře byly začervenalé, oči měl prosklené a klepaly se mu ruce při komunikaci. Na místo byla přivolána další policejní hlídka KLIMA 212, kdy byl i touto hlídkou opakovaně vyzván k provedení dechové zkoušky na jejich přístroji Dräger, žalobce opět uvedl, že dýchá, ačkoli neprovedl ani jednu dechovou zkoušku. Poté, co i nadále žalobce opakoval, že se cítí ve stresu a žádný alkohol nepožil, byla na místo přivolána další hlídka, a to KABINA 621, kterou byl žalobce opět poučen a řádně vyzván k provedení dechové zkoušky. Hlídce bez větších obtíží předvedl, že umí dýchnout, ale jakmile mu byl přiložen přístroj k ústům, tak jen přiložil ústa a přisál se a nedýchal. Po celou dobu byl z žalobce cítiti alkohol, což potvrdily všechny hlídky na místě. Žalobce byl dále seznámen a vyzván k provedení lékařského vyšetření s odběrem krve a s tím na místě souhlasil. Byl převezen na lékařské vyšetření spojené s odběrem krve a zde před lékařem uvedl, že bez problému vše provede a následně konstatoval, že krev ale neposkytne, že se mu při odběru dělá nevolno. Na místě byl lékařem srozuměn s tím, že je v lékařském zařízení a nemusí mít s ničím obavy, že mu bude poskytnuta pomoc a dostatečná péče. K tomu žalobce uvedl, že krev nedá. Před lékařem byl opětovně vyzván hlídkou Klima 211 k provedení dechové zkoušky, a to z důvodu, že stále uváděl, že je nervózní, astmatik a nejde mu toto ufouknout. Byla provedena dvakrát dechová zkouška, kdy žalobce přiložil přístroj k ústům, ale nefoukl. Když se jej přítomný lékař zeptal, kde se léči, když je astmatik, zda je veden na plicním oddělení, odpověděl, že není nikde veden, ale jen dochází ke svému obvodnímu lékaři. Na dotaz, zda bere nějaké léky, uvedl, že si vzal algifenové kapky na bolení hlavy a má vysoký tlak. Dne 27. 4. 2015 se žalobce dostavil na Policii ČR, obvodní oddělení Klatovy k podání vysvětlení. Uvedl, že dne 25. 4. 2015 okolo 19:00 hod si zapůjčil auto od své manželky a jel nakupovat po Klatovech. Na ulici Pražská v Klatovech byl zastaven hlídkou Policie ČR, na žádost předložil veškeré požadované doklady a byl vyzván k provedení dechové zkoušky, což podle svých slov provedl, ale nepovedla se. Odmítal tvrzení, že se odmítl podrobit. Součástí spisu je dále protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem. Do kterého lékař MUDr. G. uvedl, že lékařské vyšetření bylo započato dne 25. 4. 2015 v 21:40, že přes poučení o porušení zákonem stanovené povinnosti odmítl odběr krve z důvodu, že se mu dělá nevolno. Oznámením o zahájení řízení o přestupku ze dne 19. 5. 2015 byl žalobce též vyrozuměn o konání ústního jednání dne 17. 6. 2015 ve 12:30 hodin, kdy byl zároveň upozorněn, že součástí jednání bude rovněž výslech svědků. Dále byl poučen, že pokud se nebude moci ze závažných důvodů ve stanovenou dobu na toto jednání dostavit, je povinen se bezodkladně s uvedením důvodů osobně správnímu orgánu omluvit. Společně s následným neprodleným zasláním písemných dokladů ověřující oprávněnost důvodů omluvy. Dne 17. 6. 2015 byl správním orgánem I. stupně pořízen úřední záznam o telefonické omluvě žalobce z ústního jednání, kdy ho omlouvala jeho manželka. Za důvod nemožnosti se dostavit uvedla, že žalobce byl předcházejícího dne na neurologii, a že není schopen se dostavit k jednání. Byla poučena o nezbytnosti doložit potvrzení od lékaře a dále jí bylo sděleno, že se musí žalobce omluvit osobně. Dne 18. 6. 2015 žalobce doložil kopii lékařské zprávy potvrzující jeho tvrzení, že byl dne 16. 6. 2015 ošetřován na neurologické ambulanci. Dne 7. 7. 2015 obdržel žalobce další předvolání k ústnímu jednání, kdy byl v předvolání a opět řádně poučen pro případ, že by se jednání nemohl zúčastnit. Jednání se mělo konat dne 14. 7. 2015. Manželka žalobce dne 13. 7. 2015 poté telefonicky sdělila správnímu orgánu I. stupně, že se žalobce opět nemůže dostavit na jednání, neboť si zlomil žebra. K tomu jí bylo sděleno, že takováto omluva nemůže být akceptována, neboť se žalobce neomluvil osobně a nedoložil potvrzení od lékaře. Téhož dne byla doručena správnímu orgánu I. stupně lékařská zpráva, ve které je uvedeno, že si žalobce poranil hrudní koš při pádu na pravý bok, kdy je mu doporučen klidový režim. Správní orgán omluvu přijal a zaslal žalobci další předvolání k ústnímu jednání, ve kterém ho poučil, že v případě nadále přetrvávající pracovní neschopnosti započaté dne 13. 7. 2015, nebo pracovní neschopnosti nové, má být toto ihned po převzetí předvolání sděleno správnímu orgánu. V daném případě toto bude nutné doložit nejen kopií lékařské zprávy odborného lékaře, ale i rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti s uvedením termínů již provedených a rovněž plánovaných následných dalších kontrol, a současně i písemným vyjádření obvodního ošetřující lékaře k otázce, zda současný zdravotní stav neumožňuje osobní účast na ústním jednání, a pokud ano, tak jaký je předpoklad do kdy. Dále správní orgán poučil žalobce, že pokud bude z jeho strany postupováno jiným než výše uvedeným způsobem a nedojde k řádnému doložení všech uvedených skutečností, správní orgán toto bude muset vyhodnotit jako omluvu nedostatečnou. V případě řádné a včasné omluvy z jednání nařízeného na dne 25. 8. 2015 správní orgán stanovil náhradní termíny ústního jednání, a to na dny 4. 9. 2015, 14. 9. 2015, 23. 9. 2015 a 29. 9. 2015 a zároveň upozornil žalobce, že pokud se nebude moci dostavit ani v těchto termínech, je rovněž povinen se bezodkladně, osobně a řádně omluvit z těchto ústních jednání, a to rovněž s doložením oprávněného důvodu, v případě pracovní neschopnosti též nejen zasláním kopie lékařské zprávy odborného lékaře, ale i rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti a písemným vyjádřením ošetřujícího lékaře. Dne 25. 8. 2015 byl pořízen správním orgánem úřední záznam, kde je uvedeno, že téhož dne byla na podatelnu zdejšího správního úřadu doručena omluva žalobce z nařízeného jednání, doplněná o kopii lékařské zprávy, ze které opět vyplývá, že byl žalobci doporučen klidový režim, teplo, pracovní neschopnost žalobce nepožadoval. Kontrola byla doporučena pouze v případě nezlepšení zdravotního stavu za 14 dní. Správní orgán kontaktoval telefonicky nadřízeného předvolaných svědků k ústnímu jednání s tím, že se jednání z důvodu omluvy žalobce nekoná, kdy další termín ústního jednání byl domluven na 4. 9. 2015. O průběhu ústního jednání ze dne 4. 9. 2015 byl pořízen protokol sp. zn. ZN/OD/481/15-297. Žalobce se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil. Dále byl pořízen protokol o výslechu svědka prap. M.R., který uvedl, že zastavili vozidlo žalobce, neboť mu nesvítilo zadní obrysové světlo. Byl vyzván k předložení dokladů potřebných k řízení motorového vozidla a k provedení dechové zkoušky. Žalobce místo toho, aby do přístroje dýchal, jakoby vzduch odsával. Byl řádně poučen, jak má dýchat. Tato situace se opakovala asi tak 10 krát. Ani jednou žalobce nedýchal. Poté byla přivolána další hlídka z jejich oddělení, ale průběh dechové zkoušky byl stejný. Na to byla přivolána hlídka dopravního inspektorátu, která má přístroj, kdy není nutno dýchat, tento stačí přiložit k ústům, ale situace se opakovala. Žalobce nedýchal, ale vzduch odsával. Poté byl žalobce převezen do Klatovské nemocnice na odběr krve, s čímž souhlasil. Svědek R. se svým kolegou v lékařské ordinaci opakovaně vyzývaly žalobce, aby se podrobil odběru krve, což odmítl, s tím, že doktor není kompetentní. Svědek prap. Z.V. při své výpovědi shodně se svědkem R. uváděl, že z žalobce byl cítiti alkohol, a proto se rozhodli k provedení dechové zkoušky, kdy žalobce i přes opakované řádné poučení, nedýchal, přístroj si vždy dal k ústům a nefoukl. Celá situace se několikrát opakovala. Poté byl žalobce vyzván k lékařskému vyšetření. V nemocnici v Klatovech byl po příchodu lékaře proveden další pokus o dechovou zkoušku, kdy žalobce opět nedýchal. Následně byl žalobce lékařem vyšetřen, a když byl vyzván k odběru krve, toto odmítl s odůvodněním, že se mu dělá špatně. O věci samé bylo rozhodnuto bez jednání podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen s.ř.s.), neboť s tím žalobce i žalovaný souhlasili. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, podle § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobou včas uplatněných žalobních bodů, neshledal při tom vady podle § 76 odst. 2 s.ř.s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Žaloba není důvodná. K žalobní námitce, že se žalovaný dopustil zásadního procesního pochybení, když ve výroku II. napadeného rozhodnutí podle žalobce rozhodl o druhu a výši sankce za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, soud uvádí, že žalovaný při svém rozhodování postupoval zcela v souladu s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Podle uvedeného ustanovení, jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se. Při postupu podle § 90 odst. 1 písm. c) odvolací správní orgán svým rozhodnutím nahrazuje rozhodnutí prvostupňového správního orgánu tím, že je výslovně mění. Nejčastěji je možné se s tímto setkat v případech, kdy odvolací správní orgán má za to, že došlo k určitým pochybením, které může sám napravit. Změna rozhodnutí může mít v zásadě tři obecné podoby. Rozhodnutí je možné měnit tak, že se do jeho výrokové části v mezích předmětu řízení něco doplní nebo část textu výrokové části rozhodnutí lze nahradit jiným textem, anebo je možné z rozhodnutí něco vypustit, tedy jinými slovy ho částečně zrušit, kdy oproti § 90 odst. 1 písm. b) se po částečném zrušení věc nevrací orgánu prvního stupně. Shora uvedené možnosti lze v konkrétních případech kombinovat. V nyní projednávané věci žalovaný nejprve v prvém výroku napadeného rozhodnutí zrušil podle § 90 odst. 4 správního řádu část rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kterou byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k), jelikož za snížené viditelnosti neměl na vozidle rozsvícená zadní obrysová světla, neboť spáchání tohoto přestupku nebylo podle žalovaného žalobci prokázáno. Dle odůvodnění napadeného rozhodnutí právě s ohledem na to, a také s přihlédnutím k tomu, že se žalovanému sankce uložené správním orgánem I. stupně jevili jako nepřiměřené, přistoupil ke změně rozhodnutí podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu ve vztahu k výši uložených sankcí. Žalovaný nerozhodoval znovu o druhu uložených sankcí, jak žalobce namítá. Nejprve upravil prvostupňové rozhodnutí tak, že již nebudou uložené sankce ukládány za dva přestupky, ale nově již pouze za jeden přestupek podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu a poté snížil sankci pokuty o 9.000,-Kč na částku 29.000,-Kč a dobu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel zkrátil o 4 měsíce na 14 měsíců. Dle náhledu soudu je takovýto postup zcela v souladu se zákonem. Žalovaný se tak nedopustil procesního pochybení, zakládajícího nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Ani postupem podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu nebyla porušena zásada dvojinstančnosti správního řízení a žalobci nebylo upřeno právo na odvolání proti rozhodnutí žalovaného. Takovým postupem by např. bylo uložení povinnosti účastníkovi řízení doplněním zcela nového výroku rozhodnutí, kterým by mu byla uložena povinnost, přiznáno právo či deklarováno, že zde určité právo je anebo není, neboť právě tím by mu bylo upřeno právo na odvolání. V daném případě však žalovaný neuložil žalobci žádnou povinnost navíc, která mu nebyla již uložena správním orgánem I. stupně, pouze měnil v souladu § 90 odst. 1 písm. c) prvostupňové rozhodnutí ve prospěch žalobce s ohledem na podle žalovaného nepřiměřenost uložených sankcí a dále vzhledem k neprokázání spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Neopodstatněnou soud shledal žalobní námitku, že jednání specifikované ve výroku prvostupňového rozhodnutí, že „na výzvu policisty odmítl odběr biologického materiálu - krve, ke zjištění stupně ovlivnění alkoholem“, není porušením § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu ani přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, neboť podle § 5 odst. 1 písm. f) téhož zákona není řidič povinen se na výzvu policisty podrobit odběru biologického materiálu- krve, ale vyšetření podle zvláštního právního předpisu. Podle § 77 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“) musí výrok rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným, obsahovat též popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny, formu zavinění, druh a výměru sankce, popřípadě rozhodnutí o upuštění od uložení sankce (§ 11 odst. 3), o započtení doby do doby zákazu činnosti (§ 14 odst. 2), o uložení ochranného opatření (§ 16), o nároku na náhradu škody (§ 70 odst. 2) a o náhradě nákladů řízení (§ 79 odst. 1). V rozhodnutí trestního charakteru, kterým je i napadené rozhodnutí, je nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen, což lze zaručit jen konkretizací údajů obsahující popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Popis skutku, který by byl vymezen obecnou formulací skutkové podstaty obsaženou v zákoně, by nebyl dostačující, neboť by nebylo zřejmé, za co je účastník řízení postihován. Skutek by mohl být zaměněn s jiným. Popis skutku musí být individualizován, aby se dalo zamezit možnému vzniku překážky věci pravomocně rozhodnuté nebo věci zahájené ve vztahu k jiným řízením. V rozhodnutí musí být zcela jednoznačně specifikováno ve skutkové větě, tedy jakým konkrétním jednáním se účastník řízení dopustil porušení určité povinnosti. Správní orgán I. stupně popsal skutek v souladu s § 77 zákona o přestupcích a řádně vymezil jednání žalobce, které soud považuje za jednání, kterým byla porušena povinnost stanovená v § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu, neboť pod povinnost podrobit se odbornému lékařskému vyšetření podle shora citovaného ustanovení spadá i odběr biologického materiálu, v daném případě krve. Řidič nedostojí své povinnosti uložené v § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu tím, že se podrobí pouze části lékařského vyšetření, tedy bez toho aniž by si v daném případě nechal odebrat biologický materiál – krev (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2015, č. j. 9 As 268/2014-55). Soud se ztotožňuje s argumentací žalovaného uvedenou v napadeném rozhodnutí, že odběr biologického materiálu představuje jádro celého lékařského vyšetření, bez něhož není možné stanovit míru případného ovlivnění alkoholem a porušení této povinnosti naplňuje znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Podrobit se celému lékařskému vyšetření, tedy i s odběrem biologického materiálu vyplývá přímo ze zákona, neboť zvláštním zákonem ve smyslu § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu je zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o znění souvisejících předpisů (dále jen „opatření“). Podle § 2 písm. p) a g) opatření se rozumí odborným lékařským vyšetřením cílené klinické vyšetření lékařem a podle jeho ordinace provedení dechové zkoušky nebo odběru vzorků biologického materiálu, kdy odběrem biologického materiálu se rozumí zejména odběr vzorku žilní krve, moči, slin, vlasů nebo stěru z kůže či sliznic. Podle § 16 odst. 2 a 4 opatření se odbornému lékařskému vyšetření musí podrobit osoba, která odmítne orientační vyšetření. Vyzvat osobu ke splnění povinnosti podrobit se vyšetření je oprávněn příslušník Policie České republiky, příslušník Vojenské policie, příslušník Vězeňské služby České republiky, zaměstnavatel, její ošetřující lékař, strážník obecní policie nebo osoby pověřené kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život nebo zdraví svoje anebo dalších osob nebo poškodit majetek. S ohledem na shora uvedené soud opětovně uvádí, že jednání žalobce spočívající odmítnutí odběru biologického materiálu na výzvu policisty je porušením § 5 odst. 1 psím. f). zákona o silničním provozu. K tomu soud dále uvádí, že z protokolu o lékařském vyšetření má soud za prokázané, že přes poučení o porušení zákonem stanovené povinnosti žalobce při lékařském vyšetření odmítl odběr krve z důvodu, že se mu dělá nevolno. Není tedy pravdou, že v řízení nebylo zjišťováno, zda lékař po žalobci v rámci vyšetření požadoval odběr krve. Pro posouzení dané věci, nebylo rozhodné, že nebyl vyslechnut ošetřující lékař, neboť skutečnost, že se žalobce odmítl podrobit odběru krve byla dostatečně zjištěna z protokolu o lékařském vyšetření a z výpovědi zasahujících policistů. Soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, že ho žalovaný neupozornil v rámci odvolacího řízení na to, že jeho jednání bude považováno za nepodrobení se lékařskému vyšetření ve smyslu § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu, ačkoliv o to žalobce výslovně žádal a žalovaný tak neumožnil žalobci navrhovat důkazy a vyjádřit se. Z výroku a odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí jednoznačně vyplývá, jaké jednání je kladeno žalobci za vinu, a že správní orgán považuje odmítnutí odběru biologického materiálu za porušení § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu. V rámci odvolacího řízení žalovaný neměnil právní kvalifikace přestupku a nebylo tedy třeba žalobce nijak upozorňovat na náhled odvolacího orgánu na danou věc, resp. na to, že v jednání žalobce také spatřuje spáchání přestupku ve smyslu § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu pro nepodrobení se vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Dále soud konstatuje, že vzhledem k tomu, že žalovaný vycházel ze zjištění správního orgánu I. stupně, nedoplňoval žádné podklady do spisu nebo neprováděl žádné nové důkazy, nebyl povinen postupovat podle § 36 odst. 3 správního řádu a opětovně umožnit žalobci vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, neboť tuto možnost měl v rámci řízení před správním orgánem I. stupně. Vzhledem k tomu, že žalovaný vycházel ze správního spisu předloženého správním orgánem I. stupně a neopatřoval, žádné nové podklady nemusel postupovat ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu ani s ohledem na užití § 90 odst. 1 psím. c) správního řádu, tedy s ohledem na změnu prvostupňového rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 65/2009-111). Námitku žalobce, že mu nebylo umožněno účastnit se nařízeného ústního jednání o přestupku, neboť z ústního jednání nařízeného na den 25. 8. 2015 se žalobce řádně omluvil, kdy ke své omluvě připojil i lékařskou zprávu, z níž se podává, že musí dodržovat klidový režim po dobu 14 dnů, tedy až do 7. 9. 2015 a omluva se tedy vztahovala i na termín ústního jednání dne 4. 9. 2015, které se konalo, aniž by bylo žalobci umožněno se ho účastnit, soud shledal nedůvodnou. Podle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích lze věc projednat v nepřítomnosti obviněného z přestupku jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednávání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích hovoří o „náležité omluvě“ a ustanovení § 59 správního řádu poté o „bezodkladné omluvě správnímu orgánu s uvedením důvodů“. Ze správního spisu k této námitce vyplývají následující skutečnosti. V předvolání ze dne 22. 7. 2015 správní orgán poučil žalobce, že v případě nadále přetrvávající pracovní neschopnosti započaté dne 13. 7. 2015, nebo pracovní neschopnosti nové, má být toto ihned po převzetí předvolání sděleno správnímu orgánu, což bude nutné doložit nejen kopií lékařské zprávy odborného lékaře, ale i rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti s uvedením termínů již provedených a rovněž plánovaných následných dalších kontrol, a současně i písemným vyjádření obvodního ošetřující lékaře k otázce, zda současný zdravotní stav neumožňuje osobní účast na ústním jednání, a pokud ano, tak jaký je předpoklad do kdy. V případě řádné a včasné omluvy z jednání nařízeného na dne 25. 8. 2015 správní orgán stanovil náhradní termíny ústního jednání, a to na dny 4. 9. 2015, 14. 9. 2015, 23. 9. 2015 a 29. 9. 2015 a zároveň upozornil žalobce, že pokud se nebude moci dostavit ani v těchto termínech, je rovněž povinen se bezodkladně, osobně a řádně omluvit z těchto ústních jednání, a to rovněž s doložením oprávněného důvodu, v případě pracovní neschopnosti též nejen zasláním kopie lékařské zprávy odborného lékaře, ale i rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti a písemným vyjádřením ošetřujícího lékaře. Dne 25. 8. 2015 byl pořízen správním orgánem úřední záznam, kde je uvedeno, že téhož dne byla na podatelnu správního úřadu doručena omluva žalobce z nařízeného jednání, doplněná o kopii lékařské zprávy, ze které vyplývá, že pracovní neschopnost žalobce nepožadoval. Byl mu doporučen klidový režim. Kontrola byla doporučena pouze v případě nezlepšení zdravotního stavu za 14 dní. Z lékařské zprávy tedy nijak nevyplývá, že by se žalobce nemohl dostavit k ústnímu jednání dne 4. 9. 2015. Nebyl mu nařízen klidový režim po dobu 14 dnů, jak tvrdí žalobce. Ze zprávy vyplývá, že se mohl dostavit na kontrolu, pokud by zdravotní potíže přetrvávaly. Za náležitou omluvou by v daném případě šlo považovat pouze takovou, která skutečně znemožňuje účastnit se nařízeného jednání (obd. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2012, č. j. 1 As 55/2012-32). V poučení předvolání ze dne 22. 7. 2015 byl žalobce řádně poučen i o tom, že v průběhu ústního jednání správní orgán provede dokazování, žalobce bude mít možnost se vyjádřit ke všem podkladům pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, že má možnost navrhovat důkazy a činit jiné návrhy ve smyslu § 36 odst. 1 a 2 správního řádu. S ohledem na to nebyla žalobci upřena ani jeho práva uvedená v § 36 správního řádu. To, že žalobce nebyl přítomen provádění důkazů při ústním jednání a před vydáním rozhodnutí se nevyjádřil k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu, nemůže být přičteno k tíži žalovaného, neboť ten dostál všem svým povinnostem a řádně poučil žalobce o následcích nedostavení se na ústní jednání bez řádné, odůvodněné a doložené omluvy. Závěrem soud konstatuje, že žalovaný při svém rozhodování uvážil všechny v době rozhodování známé skutečnosti, měl na zřeteli základní zásady správního práva, dostatečně a určitě se vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce a dospěl ke správnému závěru. Na základě výše uvedeného soud neshledal žalobní námitky důvodnými, a žalobu proto zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého by měl nárok na jejich náhradu žalovaný, který měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla žádnému z účastníků přiznána.