17 A 52/2013 - 136

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou v právní věci žalobce: Ing. V.Š., zastoupeného JUDr. Stanislavem Hájkem, advokátem, se sídlem Plzeň, náměstí Republiky 28, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.11.2013 č.j. DSH/18283/13, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15.11.2013 č.j. DSH/18283/13 se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění

Žalobce se žalobou domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků ze dne 24.10.2013, č.j. MMP/219999/13, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) bod první zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, pro porušení § 5 odst. 1 písm. a) téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta 5.000,- Kč, zákaz řízení motorových vozidel na 6 měsíců a náhrada nákladů řízení 1.000,- Kč. Žalobce v žalobě tvrdil, že nebylo prokázáno, že vyjel z bydliště bez SPZ. Žalobce tvrdil, že si nepovšiml, že by v době jeho výjezdu z bydliště chyběly na vozidle SPZ. Podle žalobce velikost těchto předmětů je tak značná, že jejich absenci by musel zjistit. Při zadržení policií byl žalobce stresován, a tudíž předpokládal odcizení. Skutečnost, že si žalobce sám nepovšiml absence SPZ, podle něho neznamená, že by skutečně chyběly. Žalobce připomněl, že je ustáleným řidičem bez ztrát v bodovém systému. Žalobce nesouhlasil s žalovaným, že nemohlo dojít ke ztrátě současně obou SPZ, s tím, že při prohlídce trasy Slovanská alej by dle žalobce žalovaný zjistil, že staveniště bylo v okamžiku průjezdu jeho vozidla tak rozkopané, že skutečně docházelo k enormním nárazům na vozidlo. Žalobce považoval za diskutabilní tvrzení, že měl před výjezdem zkontrolovat úchyty SPZ, neboť v daném okamžiku se mohly tyto jevit naprosto vyhovující a jejich poškození mohl žalobce zjistit až při osazování nových SPZ. Dle žalobce tak nelze vyloučit, že zmíněné rázy přivodily i poškození úchytů a tím i vypadnutí SPZ. Dle žalobce je spekulací, jaká všechna opatření před výjezdem musí řidič učinit. Žalovaný zmínil i nutnost prohlídky, zda není uvolněný šroub v držáku výfuku pod automobilem apod. Dle žalobce taková důkladná kontrola by zamezila pro neúměrný čas vyjetí automobilu zcela. Žalobce připomněl, že STK označila automobil za plně schopný na pozemních komunikacích. Podle žalobce nebylo prokázáno zcizení SPZ, avšak při kontrole žalobce nenapadla jiná možnost, ale když si uvědomil stav absolvované cesty a otřesy vozidla, došel k jinému závěru. Z toho podle žalobce plyne, že jeho návrh na zastavení řízení do prokázání krádeže SPZ byl důvodný. Jelikož nebylo prokázáno, že došlo ke zcizení SPZ, ani že bez SPZ žalobce již vyjel, žalobce žádal od upuštění sankce. Podle žalobce žalovaný nepřihlédl k faktu, že vozidlo je určeno převážně k obsluze jeho plně invalidní matky, která na pořízení vozidla přispěla ze svých úspor. Žalobce setrval v tvrzení, že nebylo prokázáno, že v okamžiku výjezdu byly SPZ z vozidla odcizeny a že nemohlo jít k jejich ztrátě ve výmolech staveniště Slovanská alej. Jelikož toto podle žalobce nebylo prokázáno, navrhl žalobce, aby si soud vyžádal stanovisko policie, zda skutečně došlo ke zcizení SPZ. Dne 18.3.2014 žalobce předložil kopii novinového článku z prosince 2013 „Ohlédnutí za výlukami v roce 2013“ obsahující popis prováděné rekonstrukce předmětné vozovky v ulici Slovanská alej spolu s fotodokumentací prováděných prací, zejména na kolejích. Dále žalobce předložil vyrozumění Policie ČR Obvodního oddělení Plzeň 1 ze dne 16.10.2013 o tom, že ve věci přestupku oznámeného žalobcem dne 20.9.2013 došlo k odložení věci, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující podezření, že jej spáchala určitá osoba. Dále žalobce navrhl provést důkaz upozorněním veřejného ochránce práv, že je nutno přestupek prokázat a navrhl také provést důkaz zápisem z technického průkazu svého dřívějšího vozidla Peugeot 305 Combi zcizení, jehož SPZ v roce 2003 bylo řešeno během jednoho týdne. Žalobce uvedl, že držáky s uvolněným držením při výměně vyhodil. Žalobce tvrdil, že jelikož před výjezdem automobil kontroluje, takový markant by ho hned upoutal, stejně jako se mu to stalo v roce 2003. Z toho důvodu uvedl, že snad opět k odcizení došlo a žalobce zřejmě ztrátu přehlédl. Jelikož ho však informovala policie, že nebude problém v případě krádeže dopadnout pachatele, a současně dále docházelo při průjezdu staveništěm k neúměrným rázům, žalobce si uvědomil, že příčina chybějících SPZ je zřejmá. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s tím, že není pravdou, že by se nezabýval účelem užívání vozidla. Samotná skutečnost, že vozidlo slouží k převozům invalidní matky žalobce, nemůže mít za následek zproštění žalobce odpovědnosti za přestupek či neuložení sankce zákazu činnosti, neboť takový postup by byl v rozporu se zákonem. Žalovaný neuvedl ve svém rozhodnutí, že by byl stoprocentně přesvědčen o odcizení tabulek registrační značky, jen tuto možnost připustil. I pokud by ke krádeži tabulek došlo, ani tato skutečnost by nebyla s to žalobce zprostit odpovědnosti za přestupek, neboť pokud by žalobce řádně před jízdou zkontroloval svoje vozidlo, absenci tabulek by mohl zjistit a s takovým vozidlem pak neměl vyjíždět. Další dokazování ohledně údajného odcizení tabulek je pro závěr o spáchání přestupku podle žalovaného nadbytečný. Součástí správního spisu je oznámení přestupku ze dne 20.9.2013, podle něhož žalobce v tento den v 9:15 hodin řídil osobní motorové vozidlo Ford Escort červené barvy a byl kontrolován v Plzni v ulici Samaritská, když na vozidle nebyly RZ ani převozová značka. Žalobce oznámení podepsal a nevyjádřil se k němu. Dle úředního záznamu PČR z téhož dne žalobce měl hlídce uvést, že započal jízdu v 9:15 hodin a měl namířeno do SRN na nákup náhradních dílů pro vozidla. Toho, že na vozidle nemá RZ, si nevšiml. Do protokolu o podání vysvětlení žalobce uváděl, že asi tak před 10 dny zaparkoval vozidlo před svým bydlištěm v Plzni a tehdy na něm byly obě RZ. Inkriminovaného dne přišel k vozidlu ze strany ode dveří, zkontroloval provozní kapaliny, jelikož měl jet do Německa pro náhradní díly zeťovi. Vše bylo v pořádku a vůbec ho nenapadlo podívat se, zda má na vozidle RZ. Odjel na Světovar a dále chtěl pokračovat přes Samaritskou ulici na Rozvadov na dálnici. Ráno ho opravdu nenapadlo zkontrolovat RZ. Ty naposledy viděl na vozidle před 10 dny. S vozidlem jezdí pouze výjimečně. Kdo mu odcizil obě RZ, neví. Podle dalšího úředního záznamu PČR z téhož dne žalobce odcizení registračních značek nahlásil na Obvodním oddělení Plzeň 1. Při jednání dne 30.9.2013 žalobce uvedl, že majitelem vozidla je jeho matka a on vozidlo provozuje. Předmětného dne řídil vozidlo po Samaritské ulici ve směru od ulice Zborovské a jel do Německa pro náhradní díly na vozidlo. Vozidlo zaparkoval asi před 10 dny v trvalém bydlišti, kdy na vozidle RZ značky byly. Před jízdou zkontroloval provozní kapaliny, pneumatiky, světla a technický stav, ale nenapadlo ho zkontrolovat registrační značky. Že na vozidle nejsou, mu sdělila až policie při kontrole. Žalobce uváděl, že mu byly RZ odcizeny a že to byl nahlásit na OOP Plzeň. V současné době již má přidělenou novou značku. Správní orgán I. stupně uznal žalobce vinným z přestupku s odůvodněním, že námitka žalobce, že před jízdou vozidlo zkontroloval, ale nenapadlo ho zkontrolovat registrační značky, ho nevyviňuje z naplnění skutkové podstaty přestupku, neboť žalobce neprovedl řádnou kontrolu motorového vozidla před započetím jízdy, protože by skutečnost, že na vozidle nejsou registrační značky, musel odhalit. Tím považuje správní orgán námitku žalobce za vyvrácenou, neboť k zavinění přestupku postačí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel podle svých okolností a svých osobních poměrů povinen. Správní orgán zhodnotil všechny listinné podklady jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že prokazují spáchání přestupku. Svým jednáním žalobce porušil podle správního orgánu § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, podle něhož je řidič kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen užít vozidlo splňující technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Tím je ust. § 28 odst. 3 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 241/2001 Sb., o registraci vozidel, podle něhož tabulka registrační značky musí být umístěna na silničním motorovém vozidle vpředu a vzadu. Pokud zde tato umístěna není, je na vozidlo pohlíženo jako na technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, jelikož za technický stav vozidla se nepovažuje pouze vzhled, tvar a vybavení vozidla, ale i jeho opatření identifikačními znaky, tj. i registrační značkou. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobce již při silniční kontrole uváděl, že tabulky nekontroloval, a toto uvedl i do úředního záznamu o podání vysvětlení a při jednání. Tuto skutečnost pak začal v odvolání zpochybňovat, když uvedl, že by si nemohl nevšimnout absence tabulek registrační značky, a že tedy mohlo dojít k jejich odpadnutí při jízdě. Žalovaný k tomu uvedl, že s ohledem na skutečnost, že toto započal žalobce zpochybňovat až v odvolání, kdy do podání odvolání bylo jeho tvrzení konstantní, v důsledku toho považuje toto tvrzení žalovaný za účelové s cílem vyvinění se z přestupku. Dle žalovaného také je toto tvrzení žalobce masivně spojeno se spekulacemi o tom, že by si před odjezdem z místa bydliště musel absence tabulek registrační značky všimnout, a že mu mohly upadnout z rámečku na vozovce ulice Slovanská alej, kde byly prováděny opravy, a kdy při jízdě tímto úsekem byly na jeho vozidlo vyvíjeny (zřejmě nerovnostmi) rázy, které mohly mít za následek uvolnění obou tabulek registrační značky. K tomu žalovaný uvádí, že lze považovat za vyloučené, že by došlo zároveň k odpadnutí obou tabulek registrační značky v úseku opravy vozovky. Podle žalovaného logicky součástí povinnosti osadit vozidlo tabulkami registrační značky je, že tyto musí být řádně upevněny. Pokud žalobce na řádné upevnění tabulek rezignoval, resp. jejich upevnění nekontroloval, nese plnou odpovědnost za přestupek, i pokud by se uvolnily popisovaným způsobem, byť takovou variantu děje považuje žalovaný za zcela nepravděpodobnou. Z výpovědi žalobce podle žalovaného dále vyplývá, že vozidlo používá toliko občasně a že před spácháním přestupku došlo k užití vozidla 10 dnů před tímto okamžikem, kdy následně na místě trvalého bydliště žalobce bylo vozidlo zaparkováno a v té době na vozidle tabulky registrační značky osazeny byly. Samotná skutečnost, že v minulém případě po odcizení tabulek registrační značky v roce 2003 došlo v krátkém časovém úseku ke zjištění pachatelů, podle žalovaného neznamená, že pokud pachatelé v dané věci zjištěni nebyli, že k odcizení nedošlo. Skutečnost, že žalobce s vozidlem projel celé město a byl zastaven z důvodu absence tabulek registračních značek až v ulici Samaritské, neznamená, že při průjezdu na vozidle tabulky prokazatelně připevněny byly. Žalovaný považuje za účelové tvrzení žalobce, že tabulky registračních značek mohl ztratit při jízdě na opravované vozovce v ulici Slovanská alej. Jde o ničím nepodloženou spekulaci, neboť ztrátu obou tabulek v daném úseku nelze mít za prokázanou. Na vozidle musí být tabulky registračních značek řádně upevněny, tedy, i pokud by k upadnutí tabulky došlo z důvodů opotřebení rámečku či šroubu, došlo by případně ke ztrátě jen jedné z tabulek registrační značky, nikoli obou zároveň, přičemž nelze pominout povinnost žalobce mít tabulky řádně upevněny. Tím, že žalobce řídil vozidlo, které nebylo osazeno žádnou tabulkou registrační značky, znemožnil identifikaci vozidla a naplnil skutkovou podstatu přestupku. Kontrola povinného umístění registračních značek není součástí technické kontroly vozidla, ani je nemusí kontrolovat PČR, naopak řidič před jízdou má vozidlo řádně zkontrolovat tak, aby užil v provozu na pozemních komunikacích jen takové vozidlo, které je technicky k provozu způsobilé. Žalovaný nezpochybnil možnost krádeže tabulek, avšak pokud by kontrola technického stavu vozidla byla žalobcem provedena před jízdou, absenci tabulek mohl zjistit. Pokud kontrolu neprovedl (od počátku žalobce tvrdí, že kontrolu osazení tabulek registrační značky neprováděl), zodpovídá za své jednání, přičemž tohoto se prokazatelně dopustil nedbalostním způsobem nevědomě. Správní orgány podle žalovaného nejsou povinny prokazovat důvod absence tabulek na vozidle, tedy zda se tak stalo z důvodu krádeže, jejich sejmutí či ztráty. Žalobce je před jízdou povinen vozidlo zkontrolovat, a pokud tak učinil (nekontroloval osazení vozidla tabulkami registrační značky), je pro posouzení věci irelevantní, z jakého důvodu nebyly osazeny. Je také podle žalovaného irelevantní, zda žalobce odjížděl již z místa trvalého bydliště bez tabulek, byť taková verze je pravděpodobná, či zda je v průběhu cesty ztratil, byť tato verze se v případě ztráty obou tabulek současně jeví nepravděpodobnou. Podle žalovaného není na místě ani spekulace ohledně možnosti svévolného sejmutí tabulek registrační značky. Podle žalovaného bylo prokázáno, že žalobce řídil motorové vozidlo na pozemních komunikacích, ačkoli nebylo osazeno žádnou z tabulek registrační značky. Žalobce nemůže vyvinit tvrzení o nutnosti obstarání převozu invalidní matky, což může být pouze polehčující okolností při ukládání sankce. Taktéž tato skutečnost nemůže např. vést k neuložení sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, neboť tento postup není možný na podkladě ust. § 125c odst. 8 zákona č. 361/2000 Sb. Žalobci byla kumulativně uložena podle § 125c odst. 5 zákona o silničním provozu sankce zákazu řízení motorových vozidel na 6 měsíců (zákonné rozpětí sankce je od 6 měsíců do 1 roku), a dále dle § 125c odst. 4 písm. d) téhož zákona pokuta 5.000,- Kč (při zákonném rozpětí od 5.000,- Kč do 10.000,- Kč). Z toho vyplývá, že pokuta byla uložena na spodní hranici zákonem stanoveného rozpětí, stejně jako sankce zákazu činnosti. Tedy ani jednu z těchto sankcí nelze dle § 125c odst. 1 zákona o silničním provozu ani snížit, ani od žádné ze sankcí nelze upustit. O věci samé bylo rozhodnuto bez jednání podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen s.ř.s.), neboť s tím žalovaný souhlasil a žalobce se k tomu ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žaloba je důvodná. Předchozí rozsudek zdejšího soudu byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20.9.2016, čj. 6 As 65/2016 - 31, www.nssoud.cz, v němž se uvádí následující odůvodnění: "Argumentace žalovaného, a potažmo i soudu, že žalobce měl stav vozidla před jízdou náležitě zkontrolovat, se z povahy věci mohla vztahovat jen na případ, že registrační značky již v této fázi, tj. před započetím rozhodné jízdy, na vozidle nebyly, a z pohledu úvahových variant žalobce mohly být příp. odcizeny. Nicméně žalobce současně opakovaně uváděl, že toho by si patrně při příchodu k vozidlu všiml (i když přítomnost registračních značek na vozidle v tu chvíli cíleně nekontroloval), a pak se mu jako možné vysvětlení nabízelo, že registrační značky mohly, či musely, z vozidla upadnout během jízdy, kdy jel po komunikaci, na níž byly v důsledku stavebních prací značné výmoly, a mohly se uvolnit i upevňovací rámečky registračních značek. A pro tento hypotetický případ je zřejmé, že tato skutečnost by nemohla být důsledkem opomenutí žalobce zkontrolovat registrační značky před započetím jízdy, jmenovitě opomenutí zkontrolovat, zda jsou registrační značky v danou chvíli na vozidle umístěny. Policejní hlídka si musela být vědoma stavu vozovky, po které stěžovatel projel, a k němuž vztahoval možnost příp. upadnutí registračních značek. Zavinění, byť ve formě nevědomé nedbalosti, jak bylo dovozováno v posuzovaném případě, obsahuje vždy svoji složku volní, a ta může z povahy věci zahrnovat jen to, co lze s ohledem na okolnosti vždy té které věci po daném subjektu spravedlivě požadovat. Mírně nadneseně řečeno rozhodně nelze u technicky plně způsobilého vozidla (vozidlo bylo po STK) po řidiči spravedlivě požadovat, aby automaticky při každém „nárazu či otřesu“ vozidla na cestě s výmoly při jízdě zastavil a podrobně „kolem dokola“ kontroloval, zda z něj příp. něco neupadlo, a pro případ, že tak neučiní, z tohoto dovozovat nevědomou nedbalost s důsledky spáchání přestupku. Žalobce podle názoru Nejvyššího správního soudu také správně namítal, že k posouzení aktuálního stavu předmětné komunikace s možnými dopady na vozidlo je třeba znát aktuální situaci na místě, čímž se však žalovaný ani soud, jak ostatně i Nejvyšší správní soud ověřil ze spisu, nezabývaly. Policie se při zjištění tvrzeného přestupku také nezabývala ani ohledáním stavu upevňovacích rámečků registračních značek na daném vozidle, ani příp. ověřením, zda se eventuelně některá z chybějících registračních značek následně poté na dotčeném úseku cesty nenašla, stejně jako nebylo prověřováno, zda řidič předtím projížděl okolo jiných policejních hlídek, které si eventuelně mohly všimnout příp. absence registračních značek na vozidle, apod. Souhrnně se tak této možné alternativě nastoupení předmětného skutkového stavu (příp. upadnutí registračních značek v důsledku otřesů na komunikaci se značnými výmoly) tedy ani žalovaný, ani krajský soud, nevěnovaly dostatečnou pozornost. Žalobce také ve snaze přispět k náležitému zjištění skutkového stavu sám aktivně činil některé úkony a současně navrhoval provést hned několik důkazů. Žalobce se dovolával toho, aby si soud vyžádal stanovisko policie, zda došlo k odcizení registračních značek, dále pak předložil kopii novinového článku z prosince 2013 „Ohlédnutí za výlukami v roce 2013“ obsahující popis prováděné rekonstrukce předmětné vozovky v ulici Slovanská alej spolu s fotodokumentací prováděných prací, zejména na kolejích. Dále žalobce navrhl provést také důkaz upozorněním Veřejného ochránce práv, že je nutno přestupek prokázat. V situaci, kdy nebyla věnována náležitá pozornost zjištění, zda vzhledem ke stavu předmětné komunikace (značné výmoly a v důsledku nichž docházelo ke značným nárazům na vozidlo) mohly registrační značky z vozidla při jízdě po ní skutečně odpadnout, a soud se omezil toliko na konstatování, že je naprosto nepravděpodobné, že by ve stejném okamžiku a na stejném místě odpadly samy obě poznávací značky, aniž by proto měl jakýkoliv důkaz, Nejvyšší správní soud shledává napadený rozsudek nepřezkoumatelným. Byl-li žalobce uznán vinným z přestupku, mohlo tomu tak být jen za situace, kdy by bylo jednoznačně prokázáno, že se vytýkaného přestupku, jakožto zaviněného jednání, dopustil. Napadený rozsudek však z takového spolehlivého zjištění nevychází, a společně s žalovaným staví toliko na úvaze, že je zcela nepravděpodobná varianta skutkového děje tvrzená žalobcem, podle níž mělo dojít ke ztrátě registračních značek až v místě, kde byly na silnici v důsledku oprav velké výmoly. Neměl-li však žalovaný, a stejně tak ani krajský soud, vytýkanou skutečnost (vyloučení upadnutí registračních značek při jízdě) za prokázanou, nemohl dospět k rozhodnutí o vině žalobce za tvrzený přestupek. Zjišťování předmětného skutkového stavu se mělo zaměřit také na okolnosti, za kterých mohlo či mělo dojít k odcizení, či sejmutí, a v posuzované věci zejména k příp. odpadnutí („utřepání“) předmětných registračních značek vozidla, neb jedině ve spojení s tím bylo možné dojít k úsudku, zda stěžovatel naplnil skutkovou podstatu vytýkaného přestupku také po stránce subjektivní (podle obsahu spisu ve formě nevědomé nedbalosti). Tzn., zda ač nevěděl, vědět měl a mohl. Jestliže nebylo prokázáno ani to, zda registrační značky byly či nebyly z vozidla odcizeny, ani to, zda na cestě s výmoly registrační značky upadly (pouze se toto označilo za nepravděpodobné) či neupadly, a příp. sejmutí značek stěžovatelem žalovaný současně označil za spekulaci, pak lze zřejmě jen stěží uzavřít, že v dané věci bylo náležitě prokázáno, že se stěžovatel vytýkaného přestupku, s ohledem na všechny (více či méně pravděpodobné) se nabízející alternativy „příběhu“, zaviněně dopustil. Nejvyšší správní soud nepředjímá, což ani na základě zjištění předmětného skutkového stavu s určitostí učinit nelze, co bylo důvodem absence registračních značek na vozidle při předmětné kontrole stěžovatele hlídkou policie, a za jakých okolnosti k tomuto stavu došlo. Současně ale považuje za potřebné, aby krajský soud (popř. žalovaný) vyložil zjištěný skutkový stav natolik, aby bylo možné nesporně dovodit, zda a v čem konkrétně spočívalo zavinění stěžovatele (byť jen ve formě nevědomé nedbalosti).“ Z citace rozsudku NSS podle názoru zdejšího soudu vyplývá, že z popisu případu provedeného žalobcem nelze dosud dovodit ani zavinění ve formě nevědomé nedbalosti. Dále NSS vytkl žalovanému i krajskému soudu, že se dosud nezabývaly k posouzení aktuálního stavu předmětné komunikace s možnými dopady na vozidlo aktuální situací na místě a policie neohledala stav upevňovacích rámečků registračních značek na daném vozidle. Dle názoru zdejšího soudu tímto byly předchozím orgánům rozhodujícím o věci vytčeny především zásadní nedostatky skutkového zjištění v uvedeném směru. Přestože NSS současně označil rozsudek krajského soudu za nepřezkoumatelný, dle názoru zdejšího soudu stěžejním důvodem zrušení rozsudku jsou naprosto zásadní nedostatky skutkového zjištění a nutnost rozsáhlého doplňování důkazů o vině žalobce. Za takové situace soudu nezbylo, než zrušit také žalobou napadené rozhodnutí žalovaného (protože tak neučinil již NSS) podle § 76 odst. a), b) s.ř.s. a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení vázán právním názorem krajského, potažmo Nejvyššího správního soudu. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého by měl nárok na jejich náhradu žalobce, který měl ve věci plný úspěch. Žalobci však žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla žádnému z účastníků přiznána.

Poučení