17 A 59/2022– 49

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: ASIPO s.r.o., IČO 63218828 se sídlem č. p. 134, Ohnišov zastoupený advokátem JUDr. Ing. Tomášem Matouškem se sídlem Dukelská třída 15/16, Hradec Králové proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu se sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 29. 4. 2022, č. j. MPO 636759/21/61100/01000, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým ministr nevyhověl jeho námitkám proti oznámení žalovaného o úpravě částky dotace ze dne 6. 9. 2017, č. j. MPO 57832/17/61200/1783, kterým bylo žalobci sděleno, že poskytovatel dotace svým opatřením dle § 14e rozpočtových pravidel, ve znění pozdějších předpisů, navrhl k proplacení částku dotace ve výši 0 Kč, a toto prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

2. Žalobce coby příjemce dotace z Operačního programu podnikání a inovace pro konkurenceschopnost požádal dne 3. 1. 2017 o platbu ve výši 3 025 000 Kč. Žalovaný svým opatřením navrhl krácení částky dotace, neboť došlo k porušení podmínek dotace a ostatních povinností příjemce dotace stanovených v rozhodnutí o poskytnutí dotace č. j. MPO 45781/16/61600/783. Porušení uvedených podmínek vyplynulo z výsledků kontroly realizace projektu na místě ukončené dne 18. 7. 2017. Zařízení (separační vývojové a testovací zařízení využívající technologii superkritického oxidu uhličitého a superkritické vody), jehož pořízení bylo předmětem projektu „Vývoj separace a řízené aplikace přírodních látek“, nebylo možné vyzkoušet pro nepřipravenost k provozu a nebyla předložena technická dokumentace ani dokumentace související s uvedením zařízení do provozu (revize elektro, tlakové zkoušky), čímž došlo k nenaplnění povinného indikátoru. Část zařízení také nebyla nová.

3. Následně Městský soud v Praze zrušil dvě rozhodnutí ministra, která obě nevyhověla námitkám žalobce proti oznámení žalovaného, a to rozsudky ze dne 10. 4. 2019, č. j. 14 A 103/2017–45, a ze dne 24. 11. 2021, č. j. 9 A 19/2020–102.

4. Napadeného rozhodnutí (v pořadí třetí) uvádí, že předmět plnění zakázky neodpovídal zadávací dokumentaci ani v jednom z bodů vymezení předmětu zakázky – nebylo prokázáno, že technologie jako celek naplňuje v zadávací dokumentaci požadované funkce, zařízení není nové a žalobce ani dodavatel zařízení neprokázali, že technologie odpovídá platným technickým, bezpečnostním a hygienickým normám a předpisům, neboť žalobce nedoložil doklady o provedení příslušných revizí. Dalším důvodem pro krácení dotace bylo, že žalobce předložil k proplacení doklad s uvedenou cenou 6 050 000 Kč, přičemž tato částka více než třikrát převyšuje cenu zařízení stanovenou znalcem. Žalobce tím v průběhu realizace projektu uvedl nepravdivé nebo neúplné údaje. Žalobce byl rovněž podle podnikatelského záměru povinen naplnit povinný indikátor vzniku/rozšíření pracoviště pořízením extrakční a testovací technologie ke dni 31. 12. 2016, avšak v den kontroly (30. 5. 2017) nebylo možné zařízení pro nepřipravenost k provozu odzkoušet.

5. Žalobce v žalobě úvodem poukázal na závazný právní názor soudu vyslovený ve zrušujícím rozsudku sp. zn. 9 A 19/2020, přičemž měl za to, že nebyl dodržen, pokud jde o stanovení ceny zařízení ve znaleckém posudku č. 120/22/2019 a jeho dodatku č.

1. Žalobce se v řízení k znaleckému posudku vyjádřil a doložil i vyjádření dodavatele zařízení, jeho argumenty ovšem nebyly vypořádány. Dodatek č. 1 znaleckého posudku byl přitom zpracován na základě dodatečných dotazů žalovaného, bez vědomí žalobce a bez přítomnosti znalce na místě.

6. K tomu žalobce podotkl, že dle vyjádření dodavatele zařízení toto do současné doby plní veškeré požadavky stanovené žalobcem. Žalobce dále citoval vyjádření dodavatele k některým bodům znaleckého posudku č. 120/22/2019. Dodavatel mimo jiné uvedl, že ocenění zařízení na základě součtu ceny dílčích dílů považuje za neadekvátní. Zařízení je unikátní konstrukce a užitných vlastností daných možností širokého rozsahu používaných látek v superkritickém stavu. Dodavatel podotkl, že je mu známo, že jednoúčelová zařízení podobného objemu leč umožňující práci pouze se superkritickým oxidem uhličitým a bez možnosti on–line analýzy se v zahraničí prodávají za násobné ceny. Žalobce se domníval, že u zařízení měla být stanovena cena obvyklá a znalec neměl použít nákladovou metodu.

7. Žalobce dále zopakoval své již dříve uplatněné námitky. Měl za to, že na dokladech o provedené elektrorevizi a o revizi tlakového systému nezáviselo splnění povinného indikátoru (žalobce si podmínku splnění požadavků na bezpečnost provozu stanovil sám, takže si ji sám mohl posoudit). Nebyly ani podmínkou zkušebního provozu, v němž se zařízení dne 30. 5. 2017 nacházelo. Revize byly následně doloženy a žalobce je považoval za dostatečné, a to i s ohledem na experimentální povahu zařízení, odkaz na normy ČSN je tak nepřípadný. Co se týče bezpečnostních certifikátů, zařízení je složeno ze samostatných částí, které bezpečnostní certifikáty mají a byly dodány. Jde o jiný postup, než kdyby šlo o zařízení ke komerčnímu využití.

8. Dále žalobce setrval na svém přesvědčení, že zařízení je nové – má unikátní charakter, a to i kdyby bylo sestaveno z použitých částí. V zadávací dokumentaci ani ve smlouvě nebyl a ani nemohl být stanoven požadavek na konkrétní typ hydraulického agregátu. Otázka novosti zařízení ostatně nebyla pro vyplacení dotace relevantní, jak konstatuje sám žalovaný v bodě 4 rozhodnutí o námitkách proti kontrolnímu protokolu ze dne 25. 8. 2017, č. j. MPO 51345/17/61300, jelikož žalobce splňoval kritéria pro zařazení do kategorie malých a středních podniků. Tyto podniky mohly v rámci dotačního programu pořizovat i použitá zařízení. Žalobce během první kontroly objasnil, že zapojený hydraulický agregát skutečně nebyl nový, neboť tehdy zapojený agregát mohl díky větší kapacitě olejové nádrže testovat tlakové parametry všech čtyř válců naráz. V reálném provozu stačí maximálně poloviční kapacita. Zároveň byl předveden zcela nový hydraulický agregát, jenž měl být zapojen, jakmile větší kapacita tehdy zapojeného agregátu pro zkušební provoz válců nebude potřebná. Žádné předběžné konkrétní podmínky, co má být při kontrole předvedeno, nebyly stanoveny. V případě prohlídky provedené znalcem dne 19. 9. 2019 nebylo předvedení zařízení požadováno.

9. Žalobce poukázal na to, že povinný indikátor zřízení, rozšíření či modernizace jednoho výzkumného pracoviště obsažený v dotačních podmínkách a dalších dokumentech je definován vágně. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 Afs 90/2012–33, musí dotační podmínky dosahovat alespoň určitého nezbytného stupně určitosti, aby je vůbec bylo možné následně vyložit a aplikovat. Také znalecký posudek č. 58/07/2017 dle žalobce potvrzuje, že povinný indikátor byl splněn, poněvadž zařízení je možné použít pro zamýšlený účel.

10. Žalobce měl za to, že účel dotace byl naplněn, když dle judikatury je klíčové, zda dotovaný subjekt použil poskytnuté prostředky na úhradu nákladů přímo souvisejících s financováním podporovaného projektu. Žalovaný pak neproporcionálně zasáhl do žalobcova legitimního očekávání, poněvadž žalobce byl nucen podporovaný projekt zafinancovat a proplacení dotace je nezbytné pro financování podporovaného výzkumu, který jinak bude muset žalobce zastavit. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, přičemž úvodem obsáhle shrnul proces dotace a její podmínky, projekt žalobce (podnikatelský záměr) a průběh kontroly a správního řízení.

12. Žalovaný odmítl, že nedodržel závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku sp. zn. 9 A 19/2020, pokud jde o ocenění zařízení. V napadeném rozhodnutí podrobně uvedl, proč nebylo možné použít ocenění cenou obvyklou. Dle znalce nebylo možné najít dostatečné množství dat o prodejích podobných zařízení pro srovnání, jak to požaduje zákon o oceňování majetku. Žalovaný k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 500/2012. Proto bylo přikročeno k ocenění pomocí nákladové metody (součet předpokládaných nákladů na pořízení jednotlivých součástí zařízení), a to i z toho důvodu, že nebylo možné otestovat zařízení jako celek, byla ověřena jen funkce dílčích součástí. Do hodnoty oceňovaného zařízení se přitom promítá i fakt, že nešlo o nové zařízení, resp. jeho součásti.

13. Pokud jde o další žalobní námitky, žalovaný podotkl, že je zrušující rozsudek sp. zn. 9 A 19/2020 již vypořádal jakožto nedůvodné. Účel dotace naplněn nebyl, získání technologie dostačující není, účelem bylo rozšířit výzkumné aktivity žalobce, čehož nebylo dosaženo. Nebylo zasaženo ani do legitimního očekávání žalobce, neboť to může vzniknout výhradně za předpokladu, že příjemce splní všechny podmínky dotace.

14. Žalovaný také zmínil, že dle jeho názoru žalobce od počátku plánoval pouze pořízení technologie, a nikoli rozšíření pracoviště vč. navýšení personálních kapacit, což žalovaný dovodil z toho, že žalobce požádal o změnu indikátoru počtu nových výzkumných pracovníků. Replika žalobce 15. Žalobce reagoval replikou, v níž upozornil, že žalovaný se ve vyjádření k žalobě zaobírá otázkou, zda žalobce splnil jeden z indikátorů – počet nových výzkumných pracovníků, když žalovaný tuto změnu schválil a tato problematika není v napadeném rozhodnutí vůbec zmíněna. Žalobce připustil, že měl možnost vyjádřit se ke znaleckému posudku č. 120/22/2019 a jeho dodatku č. 1, toto vyjádření však žalovaný nijak nehodnotil, toliko jej v napadeném rozhodnutí rekapituloval. Žalobce zopakoval, že se žalovaný neřídil závazným právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku sp. zn. 9 A 19/2020, neboť dle něj to měl být především znalec, kdo měl zdůvodnit použití nákladové metody pro ocenění zařízení. Znalec však rezignoval na alespoň základní rešerši obdobných zařízení. Jednání před soudem 16. Při jednání dne 29. 5. 2023 žalobce i žalovaný setrvali na svých procesních stanoviscích, odkázali na svá písemná podání a stručně shrnuli svou argumentaci. Žalobce vyzdvihl nedodržení závazného právního názoru, žalovaný pak to, že žalobce nesplnil povinný indikátor, neboť při kontrole v roce 2017 a ani později nebylo zařízení funkční. Dále účastníci výslovně uvedli, že nemají žádné důkazní návrhy. Posouzení žaloby soudem 17. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Podle § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel poskytovatel nemusí vyplatit dotaci nebo její část, domnívá–li se důvodně, že její příjemce v přímé souvislosti s ní porušil povinnosti stanovené právním předpisem nebo nedodržel účel dotace nebo podmínky, za kterých byla dotace poskytnuta; je–li stanoven nižší odvod za porušení rozpočtové kázně podle § 14 odst. 5, výše nevyplacené části dotace musí být stanovena v rámci částek vypočítaných podle § 14 odst.

5. Přitom v rámci procentního rozmezí přihlédne poskytovatel k závažnosti porušení a jeho vlivu na dodržení účelu dotace. Nevyplatit dotaci nebo její část nelze při nedodržení povinnosti podle § 14 odst. 4 písm. i).

19. Soud zdůrazňuje, že předestřel–li žalovaný v napadeném rozhodnutí tři důvody, z nichž každý vede ke 100% krácení, resp. nevyplacení dotace, pak postačí, obstojí–li při soudním přezkumu byť jediný z těchto důvodů.

20. Soud ve shodě s žalovaným dospěl k závěru, že žalobce nenaplnil povinný indikátor vzniku/rozšíření pracoviště ke dni 31. 12. 2016.

21. Podle hlavy I. čl. VI. odst. 3 rozhodnutí o poskytnutí dotace poskytovatel dotace je oprávněn dotaci nebo její část neproplatit, pokud příjemce prokazatelně nedosáhl k datu plánovaného ukončení projektu cílových hodnot indikátorů povinných k naplnění uvedených v žádosti o podporu, pokud není v Hlavě I. OBECNÁ ČÁST, článku XII. Rozhodnutí stanoveno jinak.

22. Podle hlavy I. čl. XII. rozhodnutí o poskytnutí dotace je tímto indikátorem počet nových, rozšířených či modernizovaných výzkumných pracovišť podniků, jednotka je počet; termín je 31. 12. 2016, cílová hodnota je 1. Soud doplňuje, že toto ustanovení neobsahuje speciální úpravu vylučující užití výše citovaného ustanovení.

23. Podle pravidel pro žadatele a příjemce (č. j. 42292/16/61600/661), zvláštní část, 3.2 indikátory, je indikátor 24102 Počet nových, rozšířených či modernizovaných výzkumných pracovišť podniků definován jako Počet fyzických výzkumných pracovišť/center podniků, u nichž došlo v rámci podpory k založení, modernizaci či rozšíření výzkumné infrastruktury, tj. k investicím do budov, zařízení či přístrojů využívaných k výzkumným účelům.

24. Soud nemůže přisvědčit názoru žalobce, že jsou výše uvedené definice vágní. Jsou nepochybně obecné, což je však dáno tím, že musí postihnout širokou škálu podob podporovatelných projektů. Pojem nové pracoviště, tedy založení výzkumné infrastruktury znamená, že jde o vytvoření zcela nového pracoviště (výzkumné infrastruktury) do té doby vůbec neexistujícího. Rozšíření obnáší zvětšení/doplnění pracoviště/výzkumné infrastruktury o další (nové) součásti. Modernizaci pak představuje nahrazení/doplnění stávajících součástí pracoviště/výzkumné infrastruktury novými součástmi. Podstata založení, rozšíření či modernizace výzkumné infrastruktury přitom spočívá v investicích (tedy v nákupu, rekonstrukci, úpravě, opravě aj.) do budov, zařízení či přístrojů využívaných k výzkumným účelům. Zároveň lze dle soudu jednoznačně dovodit, že má–li být daný indikátor naplněn, musí být k rozhodnému datu dané pracoviště, ať již nové, rozšířené či modernizované, plně funkční, tj. musí být zcela dokončeny investice do dotčených budov, zařízení či přístrojů využívaných k výzkumným účelům a pracoviště musí fungovat v běžném, plnohodnotném provozu. Na uvedeném nic nemění užitý termín „založení výzkumné infrastruktury“ v případě nového pracoviště, kdy slovo „založení“ sice může mít i význam pouhých úvodních kroků, ovšem v celkovém kontextu a podle svého smyslu je nutno založení vnímat coby dokončení procesu založení, tj. dokončené vytvoření. Nedokončené pracoviště (nedokončené investice do jeho výzkumné infrastruktury) ani zkušební provoz nepostačují, jelikož pro proplacení dotace musí být projekt dokončen, aby mohlo být poskytovatelem dotace ověřeno, že dotovaný subjekt splnil veškeré podmínky dotace. V opačném případě by nastala absurdní situace, kdy by dotovanému subjektu postačilo předvést poskytovateli dotace nehotové zařízení či přístroj ve zkušebním provozu (dokonce bez ověření jakékoli funkčnosti), u něhož by ani nemusely být přítomné veškeré součásti a které by nemuselo plnit svou funkci v požadovaném rozsahu, popř. vůbec. Poskytovatel dotace by přesto musel dotaci proplatit, což je v rozporu se smyslem poskytování dotací.

25. Sám žalobce v žalobě, ale i v průběhu správního řízení opakovaně poukazoval na to, že při kontrole dne 30. 5. 2017 bylo zařízení ve zkušebním provozu. Obhajoval tím, že v té době neměl k dispozici příslušné revize a to, že byl namontován nikoli nový hydraulický agregát (ten byl dle žalobce připraven pro namontování po dokončení testování). Žalobce ničím neprokazoval, že zařízení bylo skutečně uvedeno do běžného provozu, a to do rozhodného dne 31. 12. 2016, když toliko odkazoval na to, že zařízení bylo konstrukčně způsobilé ke svému účelu.

26. Na věci nic nemění závěr obsažený ve znaleckém posudku č. 58/07/2017, že zařízení je možné použít pro zamýšlený účel. Soud znovu akcentuje, že zařízení bylo ve zkušebním, nikoli v běžném provozu, ač v něm již mělo být téměř půl roku. Přitom ani zkušební provoz nebyl osvědčen, když při kontrole dne 30. 5. 2017 nebylo zařízení připraveno k odzkoušení. Závěr obsažený ve znaleckém posudku č. 58/07/2017 vycházející pouze z konstrukce zařízení je tedy hypotetický a dílčí.

27. Jestliže měl žalobce naplnit povinný indikátor jednoho nového, rozšířeného či modernizovaného výzkumného pracoviště (dle žádosti žalobce o podporu šlo o „rozšíření vývojového a výzkumného centra o pracoviště vývoje a využití superkritické technologie“), což se nestalo, tj. počet nových, rozšířených či modernizovaných pracoviště byl nula, bylo na místě krátit dotaci o 100 %. Uvedené vyplývá z hlavy II. článku III. odst. 13 rozhodnutí o poskytnutí dotace, jenž obsahuje tabulku krácení stanovící procentuální snížení způsobilých výdajů dle § 14e rozpočtových pravidel při zohlednění procentuálního splnění cílové hodnoty indikátoru povinného k naplnění. Pokud je povinný indikátor splněn v rozsahu 20 – 0 %, což je i projednávaný případ, dochází k 100% krácení; není zde žádný prostor pro úvahu.

28. S ohledem na výše uvedené je bezpředmětné, aby se soud zabýval dalšími důvody krácení, resp. nevyplacení dotace, poněvadž by to na rozhodnutí soudu nemělo žádný vliv. Totéž platí pro žalobcem namítané nedodržení závazného právního názoru vysloveného ve zrušujícím rozsudku sp. zn. 9 A 19/2020, neboť ten se týkal jednoho z těchto důvodů. Lze dodat, že teze žalovaného uvedená ve vyjádření k žalobě stran motivace žalobce k podání žádosti o dotaci, kdy měl žalobce dle žalovaného od počátku plánovat pouze pořízení technologie a nikoli rozšíření výzkumného pracoviště, je irelevantní, protože napadené rozhodnutí takový důvod pro krácení/neproplacení dotace neobsahuje.

29. Závěrem soud uvádí, že se ztotožňuje s náhledem žalovaného, že nebyl naplněn účel dotace – tím bylo rozšíření výzkumného pracoviště. Samotné pořízení zařízení, které nebylo k rozhodnému dni v běžném provozu a u něhož ani nebyla ověřena funkčnost, účel dotace nenaplňuje. Stejně tak nebylo zasaženo do legitimního očekávání žalobce, jelikož to je podmíněno skutečností, že dotovaný subjekt naplnil veškeré podmínky dotace (viz např. žalovaným zmíněné rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2014, č. j. 8 Ans 4/2013–44, a ze dne 19. 3. 2008, č. j. 9 Afs 113/2007–63). Legitimní očekávání nemůže být podloženo tím, že bez proplacení dotace bude zastaven dotací podporovaný výzkum. Závěr 30. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

31. Protože žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Obsah žaloby Vyjádření žalovaného Replika žalobce Jednání před soudem Posouzení žaloby soudem Závěr