17 A 79/2023– 34

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobkyně: proti žalované: Blue Style a.s., IČO: 25609688 se sídlem Jindřišská 873/27, Praha 1 zastoupená advokátem Mgr. Michalem Hanzlíkem se sídlem Milevská 2094/3, Praha 4 Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát se sídlem Štěpánská 794/44, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 3. 2023, č. j. ČOI 35572/23/O100/Sy/Št, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto její odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorát Středočeský a Hl. m. Prahy, ze dne 6. 10. 2022, č. j. ČOI 122970/22/1000. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání přestupku podle § 15 odst. 1) písm. a) kontrolního řádu, kterého se dopustila tím, že neposkytla prvostupňovému orgánu jako kontrolnímu orgánu součinnost spočívající v předložení dokumentu – nabídky zájezdu, na jejímž základě došlo dne 23. 8. 2021 k uzavření smlouvy o zájezdu č. 01908711, ve lhůtě 10 dnů ode dne 1. 12. 2021, kdy jí byl doručen úřední záznam prvostupňového orgánu ze dne 29. 11. 2021 o kontrolním úkonu kontrolujícího, a dále v opětovně stanovené lhůtě 10 dnů ode dne 18. 1. 2022, kdy jí byl doručen záznam prvostupňového orgánu ze dne 12. 1. 2022 o kontrolním úkonu kontrolujícího. Tedy žalobkyně jako kontrolovaná osoba ve smyslu § 1 odst. 1 kontrolního řádu nesplnila povinnost poskytovat kontrolujícímu potřebnou součinnost k výkonu jeho oprávnění podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Za to byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 25 000 Kč podle § 15 odst. 2 kontrolního řádu ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

II. Obsah žaloby

2. Žalobkyně namítala, že žalovaná na základě zjištěného skutkového stavu dospěla k chybnému závěru a nezabývala se řádně všemi argumenty žalobkyně. Naopak žalovaná odkazovala na závěry, které jsou v přímém rozporu s dosavadním průběhem řízení, a v tomto ohledu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

3. Podle svého názoru žalobkyně poskytla veškerou součinnost požadovanou v žádosti doručené žalobkyni dne 18. 1. 2022, č. j. ČOI 5430/22/1000, kterou byla žalobkyně vyzvána k předložení „nabídky zájezdu, na jejichž základě došlo dne 23.8.2021 k uzavření Smlouvy o zájezdu č. 01908711 spotřebitele pana M. K. do destinace Turecko (Antalya), Turecká riviéra – Kemer – Hotel Club Boran Mare Beach***** v době 5.9.2022 – 14.9.2022“. Podle žalobkyně žalovaná ani prvostupňový orgán plně nepochopily způsob uzavírání smluv žalobkyní coby cestovní kanceláří. Způsob prezentace služeb je specifický, neboť se cena a rozsah služeb jednotlivých zájezdů odvíjí od několika různých parametrů. Nejdříve je spotřebitel informován o dostupnosti služeb v destinaci a následně specifikuje své požadavky. Až poté je vytvořena relevantní konkrétní nabídka žalobkyně, kterou spotřebitel může, ale nemusí přijmout. Konkrétní vzor smlouvy o zájezdu je vygenerovanou specifickou nabídkou adresovanou spotřebiteli. V intencích žádosti poskytla žalobkyně vzor smlouvy o zájezdu č. 01908711, čímž poskytla součinnost. Vzor smlouvy byl nabídkou žalobkyně spotřebiteli, který byl vytvořen v návaznosti na specifické požadavky spotřebitele. Na základě této nabídky pak došlo dne 23. 8. 2021 k uzavření smlouvy o zájezdu č. 01908711.

4. Pokud spotřebitel s konkrétní nabídkou souhlasí, odesílá objednávku v nabídce (vzoru) uvedených služeb. Spotřebitel neodesílá nabídku, ale v okamžiku odeslání se stává z textu vzoru smlouvy objednávka zájezdu, jejíž akceptací dochází k uzavření smlouvy o zájezdu. Pojem „objednávka“ v zápatí vzoru smlouvy není v rozporu s tím, že je vzor smlouvy při zobrazení spotřebiteli nabídkou se všemi podstatnými parametry, na jejímž základě dochází k uzavření smlouvy. Argumentace žalované k pojmu objednávka je zcela irelevantní.

5. K argumentu žalované, že „v případě spotřebitele M. K. se jednalo o nabídku prostřednictvím internetových stránek www.blue–style.cz, jak uvedla obviněná ve svém vyjádření ze dne 10.12.2021“ žalobkyně opáčila, že ve svém vyjádření ze dne 10. 12. 2021 neuváděla k nabídce nic, pouze k dotazu prvostupňového orgánu popsala, jak byla vytvořena smlouva o zájezdu. Tvrzení žalované nemá oporu ve spisu.

6. Žalovaná dále nesouhlasila s tvrzením žalobkyně stran nových skutečností. V prvostupňovém rozhodnutí přitom bylo zcela nově uvedeno, že námitka žalobkyně spočívala v tom, že svou povinnost poskytnout součinnost splnila tím, že kontrolnímu orgánu předložila spotřebitelovu nabídku. Toto žalobkyně nikdy netvrdila. Doložila nabídku, která se vygenerovala v systému na základě konkrétních požadavků spotřebitele, tedy dokument, který byl nabídkou žalobkyně, podle kterého byla uzavřena smlouva o zájezdu. V žádném předchozím vyjádření neuvedla, že by vzor smlouvy považovala za ofertu spotřebitele, ani nepředložila místo své nabídky spotřebitelovu objednávku zájezdu. Objednávkou se stává vzor smlouvy až v okamžiku, kdy s nabídkou spotřebitel souhlasí a rozhodne se služby objednat. Je zjevné, že vzor smlouvy byl jako oferta spotřebitele vnímán pouze ze strany prvostupňového orgánu. Z hlediska argumentace a závěrů prvostupňového orgánu se jednalo o novum, k němuž bylo žalobkyni znemožněno se vyjádřit, coby k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobkyně si nemohla být vědoma takového názoru, když vzor smlouvy sice byl nabídkou, leč nikoli spotřebitele, ale žalobkyně. Tímto jednáním bylo žalobkyni rovněž odepřeno právo navrhovat důkazy a činit jiné návrhy.

7. Žalobkyně poukázala na účel ukládání pokut, který spočívá mimo jiné ve vynucení splnění povinnosti. Žalobkyně byla prokazatelně aktivní a poskytovala opakovaně a dlouhodobě součinnost, z čehož je zjevné, že uložení pokuty nebylo na místě.

8. Dále žalobkyně rozporovala naplnění materiální stránky přestupku a odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008, č. j. 7 Afs 27/2008–46, podle kterého je povinností správních orgánů zkoumat, zda jednání vykazuje daný stupeň společenské škodlivosti, tudíž materiální stránku správního deliktu. S ohledem na aktivní přístup žalobkyně nemohla být dána materiální stránka přestupku.

9. Žalovaná argumentovala, že neposkytnutím součinnosti byl zmařen účel kontroly. Žalobkyně přitom setrvale reagovala na žádosti prvostupňového orgánu, konkrétně a věcně, a postupně zasílala vyžádané doklady. Prvostupňový orgán v rámci výzev své požadavky blíže nespecifikoval a nijak je neupřesnil, a to ani po zaslání vzoru smlouvy. Jednání žalobkyně nespočívalo v úmyslu vyžádané podklady nedodat, či znemožnit provedení kontrol jako celku, když jediným důvodem neuspokojení prvostupňového orgánu je zjevné nepochopení kontrakčního procesu a nedostatečné specifikování požadavku. Situaci bylo možné s ohledem na požadavky dobré správy a § 5 správního řádu vyřešit doplněním či upřesněním požadavku ze strany prvostupňového orgánu. S ohledem na okolnosti případu nemohlo jednání žalobkyně dosáhnout takového stupně nebezpečnosti, aby došlo k naplnění materiální stránky přestupku.

10. Nepochopení ze strany prvostupňového orgánu a nesprávné definování požadavku není možné klást k tíži žalobkyni. Nelze odhlédnout od konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu, podle které jsou za přestupek podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu považována jednání, kdy kontrolovaná osoba není aktivní, vůbec nereaguje, či reaguje pouze obecně a neodpovídá na položené dotazy.

III. Vyjádření žalované k podané žalobě

11. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaná setrvala na stanovisku uvedeném v napadeném rozhodnutí a navrhla, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.

12. Žalovaná uvedla, že z obsahu vzoru smlouvy vyplývá, že jeho zaslání spotřebiteli předcházela samostatná nabídka zájezdu v katalogu, kde měly být spotřebiteli sděleny podstatné informace týkající se zájezdu vyžadované příslušnými právními předpisy. Mimo jiné zde bylo uvedeno „beru na vědomí a souhlasím, že VSP, katalog, případně dodatečné nabídky a VI jsou nedílnou součástí smlouvy a odesláním vyplněné objednávky stvrzuji, že mi byly tyto dokumenty předány“. Z toho žalovaná dospěla k závěru, že se jednalo o objednávku spotřebitele, vytvořenou na základě nabídky žalobkyně, která této objednávce předcházela, a setrvala v názoru, že nabídku žalobkyně a objednávku spotřebitele je nutné v tomto případě rozlišovat.

13. Žalovaná nesouhlasila, že se ve vztahu k argumentaci v prvostupňovém rozhodnutí jedná o novum. Ve sdělení o vyřízení námitek prvostupňový orgánu uvedl, že předložený dokument může představovat návrh smlouvy s již uvedeným číslem uzavírané smlouvy o zájezdu, nikoli však požadovanou nabídku zájezdu. Prvostupňový orgán vycházel při závěru z kontroly z toho, že se jednalo o vyplněnou objednávku spotřebitele, což jednoznačně vyplývá i z obsahu předmětného dokumentu, který je výslovně jako objednávka označen.

14. Žalovaná se zabývala otázkou materiální stránky přestupku ve svém rozhodnutí. Prvostupňový orgán prověřoval mimo jiné splnění informačních povinností pořadatele zájezdu. V tomto ohledu je podstatná právě samotná nabídka zájezdu, kdy pořadatel musí spotřebitele informovat v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy. Neposkytnutím součinnosti žalobkyně jednoznačně zmařila účel kontroly.

IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

15. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

16. Soud v dané věci rozhodl bez jednání, jelikož žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná na výzvu soudu podle § 51 odst. 1 s. ř. s. nereagovala.

17. Soud při posouzení věci vyšel z následující právní úpravy: – Podle § 8 písm. c) kontrolního řádu je kontrolující v souvislosti s výkonem kontroly dále oprávněn požadovat poskytnutí údajů, dokumentů a věcí vztahujících se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby; v odůvodněných případech může kontrolující zajišťovat originální podklady. – Podle § 8 písm. f) kontrolního řádu je kontrolující v souvislosti s výkonem kontroly dále oprávněn vyžadovat od kontrolované osoby a povinné osoby další součinnost potřebnou k výkonu kontroly. – Podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu je kontrolovaná osoba povinna vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených tímto zákonem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost a podat ve lhůtě určené kontrolujícím písemnou zprávu o odstranění nebo prevenci nedostatků zjištěných kontrolou, pokud o to kontrolující požádá. – Podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu se právnická osoba dopustí přestupku tím, že jako kontrolovaná osoba nesplní některou z povinností podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu.

18. Soud o podané žalobě uvážil následovně:

19. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 1. 12. 2021 byla žalobkyni doručena žádost o poskytnutí doplňujících informací ze dne 29. 11. 2021, č. j. ČOI 151510/21/1000, spolu s úředním záznamem ze dne 29. 11. 2021, identifikační kód 102109270032503, ve kterém byla žalobkyně vyzvána mimo jiné k předložení „smlouvy o zájezdu č. 01908711 ze dne 23. 8. 2021 spotřebitele pana M. K.“ a „Veškeré písemné či emailové korespondence včetně nabídky zájezdu, na jejichž základě došlo dne 23. 8. 2021 k uzavření smlouvy o zájezdu č. 01908711 spotřebitele pana M. K.“ (zvýraznění provedl soud). Žalobkyně reagovala dne 10. 12. 2021 tím, že mimo jiné předložila smlouvu o zájezdu č. 01908711 a korespondenci s panem M. K. ohledně smlouvy o zájezdu č. 01908711. Současně se vyjádřila k okolnostem uzavření smlouvy o zájezdu č. 01908711.

20. Dne 18. 1. 2022 byla žalobkyni doručena žádost ze dne 12. 1. 2022, č. j. ČOI 5430/22/1000, spolu s úředním záznamem ze dne 12. 1. 2022, identifikační kód 102201120032504, ve kterém byla žalobkyně vyzvána, aby předložila „nabídku zájezdu, na [jejímž] základě došlo dne 23.8.2021 k uzavření Smlouvy o zájezdu č. 01908711 spotřebitele pana M. K. do destinace Turecko (Antalya), Turecká riviéra – Kemer – Hotel Club Boran Mare Beach***** v době 5.9.2022 – 14.9.2022“. Žalobkyně reagovala dne 28. 1. 2022 zasláním vzoru smlouvy.

21. Následně bylo žalobkyni dne 23. 2. 2022 doručeno oznámení o provedené kontrole ze dne 21. 2. 2022, č. j. ČOI 23901/22/1000, spolu s protokolem o kontrole ze dne 17. 2. 2022, identifikační kód 102109270032504, ve kterém bylo obsaženo zjištění o porušení povinnosti podle § 8 písm. c) a f) v návaznosti na § 10 odst. 2 kontrolního řádu, tím, že na opakovanou výzvu nepředložila nabídku zájezdu, ani se k požadovanému dokumentu nijak nevyjádřila. Proti protokolu o kontrole podala žalobkyně dne 10. 3. 2022 námitky k protokolu o kontrole ze dne 9. 3. 2022, ve kterých argumentovala tím, že předložený vzor smlouvy představuje nabídku smlouvy o zájezdu č. 01908711 tak, jak jej požadoval prvostupňový orgán ve svých výzvách. Současně žalobkyně namítala, že k předložení nabídky zájezdu nebyla vyzvána opakovaně, jak tvrdil prvostupňový orgán. Námitky žalobkyně byly zamítnuty sdělením o vyřízení námitek ze dne 5. 4. 2022, č. j. ČOI 36564/22/1000.

22. Spor mezi účastníky spočívá zejména v rozdílném výkladu pojmu „nabídka zájezdu“, který byl užit ve výzvách, respektive v úředních záznamech prvostupňového orgánu. Dle soudu žalobkyně fakticky zredukovala pojem nabídka zájezdu pouze na „návrh na základě, kterého byla uzavřena smlouva o zájezdu č. 01908711“ (návrh – oferta ve smyslu § 1731 občanského zákoníku), čímž zcela opomenula obecně užívaný pojem „nabídka zájezdu“. Nabízení zájezdu zmiňuje například § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu. Soud má za to, že pojem „nabídka zájezdu“ je v oblasti cestovního ruchu zažitý a užívaný pojem, jenž je spojen s nabídkou zájezdu obsahující informace ve smyslu § 9a zákona č. 159/1999 Sb., které bývají zpravidla uvedeny v různých katalozích cestovních kanceláří nebo na jejich internetových stránkách. Pojem „nabídka zájezdu“ je běžně používaný i v rámci správních řízení, lze poukázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2016, č. j. 7 As 264/2015–37.

23. Jak uvedla žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí, z obsahu vzoru smlouvy a vyjádření žalované ze dne 10. 12. 2021 vyplývá, že se spotřebitel s nabídkou zájezdu seznámil prostřednictvím internetových stránek www.blue–style.cz. Z obsahu vzoru smlouvy nevyplývá, že by v sobě obsahoval všechny informace požadované § 9a zákona č. 159/1999 Sb., avšak zahrnoval předpřipravené prohlášení spotřebitele o tom, že „Odesláním vyplněné objednávky dále stvrzuji, že jsem obdržel/a a seznámil/a se se všemi informacemi ve smyslu § 2527 a § 2528 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „OZ“) a dále ve smyslu § 9a zákona č. 159/1999 Sb. (dále jen „ZoCR“), které jsou uvedeny dále v katalogu a/nebo v samostatné nabídce, VSP a ve Všeobecných informacích“. Zde je zjevný odkaz na katalog nebo samostatnou nabídku zájezdu, které prvostupňový orgán po žalobkyni požadoval ve svých žádostech, konkrétně v úředním záznamu ze dne 29. 11. 2021 a poté opakovaně v úředním záznamu ze dne 12. 1. 2022, a které žalobkyně ani po opakované výzvě nepředložila.

24. Soud dodává, že vzor smlouvy kromě citované pasáže i na jiných místech odkazuje na jiné dokumenty (podstatné informace vztahující se k zájezdu, katalogy, dodatečné nabídky neuvedené v katalogu, rovněž i na předání formuláře dle § 9a odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb.), pročež je zřejmé, že vzor smlouvy nemohl být úplnou a řádnou nabídkou zájezdu ve smyslu § 2524 občanského zákoníku ve spojení s § 9a zákona č. 159/1999 Sb. Soud podotýká, že žalobkyně v žalobě sice popsala kontraktační proces s tím, že vzor smlouvy představoval konkrétní nabídku, netvrdila však, že vzor smlouvy sám o sobě splňoval zákonné požadavky na nabídku zájezdu.

25. Nelze tedy tvrdit, že prvostupňový orgán s žalobkyní řádně a srozumitelně nekomunikoval, jak po kontrolním orgánu požaduje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2021, č. j. 8 As 102/2019–31, neboť výklad pojmu „nabídka zájezdu“ nepovažuje soud za neurčitý. Zejména žalobkyni coby podnikatelce v cestovním ruchu musí být jeho obsah znám, resp. musejí jí být známy povinnosti vyplývající z příslušných ustanovení občanského zákoníku a zákona č. 159/1999 Sb. Žalobkyně si též musela být vědoma obsahu svého vzoru smlouvy, který četně odkazuje na jiné dokumenty.

26. Pokud se jedná o údajné nové skutečnosti nebo právní posouzení, za které žalobkyně považovala závěr prvostupňového orgánu na straně 4 prvostupňového rozhodnutí, že žalobkyně namítala, že „(…) součinnosti splnila poskytnutím zákazníkovy nabídky (oferty), na jejímž základě došlo k uzavření smlouvy o zájezdu“, když žalobkyně namítala, že toto nikdy netvrdila, pak soud podotýká, že se jedná pouze o jiné právní hodnocení vzoru smlouvy, než jaké měla žalobkyně (dle prvostupňového orgánu šlo o ofertu, dle žalobkyně o nabídku zájezdu). Na závěru, že žalobkyně nevyhověla výzvám prvostupňového orgánu, se nic nezměnilo. Soud tedy nezjistil, že by žalobkyně byla zkrácena na svých právech podle § 36 odst. 1 a 3 správního řádu, mimoto žalobkyně žádné konkrétní zkrácení na svých právech v tomto směru ani netvrdila.

27. Žalobkyně též podotkla, že ve svém vyjádření ze dne 10. 12. 2021 k nabídce zájezdu nic nesdělila (tj. nesdělila, že šlo o nabídku prostřednictvím internetových stránek), pouze k dotazu prvostupňového orgánu popsala, jak byla vytvořena smlouva o zájezdu. Soud konstatuje, že řešení otázky, kde byla zveřejněna nabídka zájezdu, není podstatné pro nynější řízení, neboť jeho předmětem je otázka, zda žalobkyně předložila, či nepředložila nabídku zájezdu, nikoli v jaké formě se spotřebitel s touto nabídkou zájezdu seznámil. Nadto je námitka žalobkyně lichá. Rozporovaný závěr žalované na straně 4 napadeného rozhodnutí je totiž nutné posoudit v celém kontextu napadeného rozhodnutí. Ze správního spisu soud ověřil, že žalobkyně ve vyjádření ze dne 10. 12. 2021 uvedla „Smlouva o zájezdu č. 01908711 byla vytvořena přes internet, prostřednictvím webových stránek www.blue–style.cz“, což odpovídá závěrům žalované. Skutečnost, že vzoru smlouvy musela předcházet nabídka zájezdu, dovodila žalovaná z obsahu vzoru smlouvy, viz výše.

28. Předložením vzoru smlouvy, nikoli nabídky zájezdu, na základě které byla následně uzavřena smlouva o zájezdu č. 09108711, tedy žalobkyně opakovaně nesplnila povinnost uloženou v úředních záznamech ve smyslu § 8 písm. c) a f) ve spojení s § 10 odst. 2 kontrolního řádu, tím nesplnila svou povinnost součinnosti podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu, čímž naplnila skutkovou podstatu přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu.

29. Na základě výše uvedeného závěru nelze přisvědčit argumentaci žalobkyně, podle které nebyla naplněna materiální stránka přestupku. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně byla k předložení nabídky zájezdu vyzvána dvakrát s dostatečnou lhůtou. Soud při posouzení této žalobní námitky vzal v potaz, že žalobkyně po většinu správního řízení součinnost poskytovala, avšak ve vztahu k předložení předmětné nabídky zájezdu řádným výzvám nevyhověla. Jak prvostupňový orgán, tak žalovaná se ve svých rozhodnutích dostatečně zabývaly otázkou naplnění materiální stránky přestupku ve smyslu žalobkyní odkazového rozsudku sp. zn. 7 Afs 27/2008. Nepředložení nabídky zájezdu mělo za následek nemožnost prvostupňového orgánu pokračovat v kontrole zaměřené na prověření postupu cestovní kanceláře vůči spotřebiteli a prvostupňový orgán tak neměl možnost v rámci své dozorové pravomoci zjistit, zda byly dodrženy právní předpisy poskytující ochranu spotřebitelům. Nelze přisvědčit námitce žalobkyně, že došlo k nepochopení kontrakčního postupu žalobkyně, nebo k nesprávnému definování požadavku. Jednáním žalobkyně byla naplněna materiální stránka přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu.

30. Lze dodat, že žalobkyně argumentovala, že podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu jsou za přestupek považována mnohem závažnější jednání, tuto svou tezi ovšem nijak neupřesnila. K tomu soud poukazuje na skutečnost, že žalobkyni byla uložena pokuta ve výši 5 % horní hranice sazby (§ 15 odst. 2 kontrolního řádu). Takto nízká pokuta přitom mj. reflektuje právě žalobkyní vyzdvihovaný fakt, že svou povinnost součinnosti jinak plnila, což snížilo závažnost jejího jednání.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

31. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná a žalovanému správnímu orgánu žádné náklady v řízení nevznikly.

Poučení

I. Základ sporu II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalované k podané žalobě IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení