17 A 84/2023– 35

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci navrhovatelů: a) TOMI – písek s.r.o., IČO 26445930 se sídlem Cukrovarská 34, Praha 9 b) F. J. bytem X c) J. K. J. bytem X všichni zastoupení advokátem Mgr. Vojtěchem Metelkou se sídlem Martinská 608/8, Plzeň proti odpůrci: Úřad městské části Praha 18 se sídlem Bechyňská 639, Praha 9 o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy ze dne 6. 6. 2022, č. j. MC18 31199/2022 OD, vydaného Úřadem městské části Praha 18 takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy ze dne 6. 6. 2022, č. j. MC18 31199/2022 OD, vydané Úřadem městské části Praha 18 se v části spočívající v trvalém umístění svislého dopravního značení B 28 (Zákaz zastavení) v ulici Cukrovarská na křižovatce ulic Cukrovarská a Řepová a v instalaci vodorovného dopravního značení V 12c (Zákaz zastavení) na ulici Cukrovarská v rozsahu od křižovatky s ulicí Řepovou až po svislé dopravní značení B 28 (Zákaz zastavení), které se nachází na rozhraní budov č. p. 34 a č. p. 38, zrušuje dnem právní moci tohoto rozsudku.

II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelům do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 33 730,80 Kč, a to do rukou zástupce navrhovatelů Mgr. Vojtěcha Metelky, advokáta.

Odůvodnění

Obsah návrhu 1. Navrhovatelé se podaným návrhem domáhali zrušení části v záhlaví uvedeného opatření obecné povahy, které stanovilo „místní úpravu provozu na komunikaci Cukrovarská a Řepová v Praze Čakovicích spočívající v trvalém umístění svislého dopravního značení B 28 (Zákaz zastavení), IP 12 (Vyhrazené parkoviště) + E 13 (Dodatková tabulka – text) a instalace vodorovného dopravního značení V 12c (Zákaz zastavení) a V 10e (Vyhrazené parkoviště) dle přiložené situace, která je nedílnou součástí tohoto stanovení, za níže uvedených podmínek pro jejich realizaci: a) K osazení dopravního značení bylo vydáno stanovisko Policie ČR, KŘ policie hl. m. Prahy – odbor služby dopravní policie KRPA – 121714 – 1/ČJ–2022–0000 DŽ ze dne 13. 04. 2022. b) Instalace svislého a vodorovného dopravního značení bude provedena v souladu s ČSN EN 12899–1 Stálé svislé dopravní značení – část 1: Stálé dopravní značky (včetně změny Z1), ČSN 01 8020 – Dopravní značky na pozemních komunikacích (včetně jejich změn) a v souladu s TP 65 – Zásady pro dopravní značení na pozemních komunikacích 2 vydání v souladu se zák. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (ve znění pozdějších zákonů). c) Žadatel bude realizovat dopravní značení prostřednictvím odborné firmy na vlastní náklady. Dopravní značení musí být provedeno v základní velikosti. Umístěním dopravního značení nesmí být narušeno vnímání dopravní situace na komunikacích. d) OD P18 si vyhrazuje právo toto stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích změnit, upravit, doplnit, popřípadě zrušit, bude–li si to vyžadovat veřejný zájem nebo v případě, že dopravní značení bude umístěno v rozporu se stanovenými podmínkami. e) Instalace trvalého dopravního značení na komunikaci bude provedena v termínu do 31. 12. 2022.“.

2. Napadené opatření je odůvodněno takto: „Odbor dopravy ÚMČ Praha 18 (dále OD P18) jako silniční správní úřad, příslušný podle § 40, odst. 5, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (ve znění platných předpisů) a dle ust. § 124 zákona č.361/2000 Sb., provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, (ve znění pozdějších předpisů), (dále jen „zákon o silničním provozu“) zahájil řízení o návrhu obecné povahy podle ust. § 171 a násl. § 173 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (ve znění pozdějších předpisů), (dále jen „správní řád“) a podle ust. § 77 zákona o silničním provozu a vyhlášky č. 294/2015 Sb., kterou se provádí zákon o silničním provozu, na základě žádosti, kterou podala dne 08. 04. 2021 MČ Praha – Čakovice, IČ: 00231291, Nám. 25. března 121, 196 00 Praha 9 o umístění trvalého svislého a vodorovného dopravního značení na komunikaci Cukrovarská a Řepová v Praze – Čakovicích z důvodu zamezení nevhodného parkování a zajištění plynulosti provozu na výše uvedené komunikaci. K osazení dopravního značení bylo vydáno stanovisko Policie ČR, KŘ policie hl. m. Prahy – odbor služby dopravní policie KRPA – 121714 – 1/ČJ–2022–0000 DŽ ze dne 13. 04. 2022. Žadatel bude realizovat dopravní značení prostřednictvím odborné firmy na vlastní náklady. Správce komunikace MČ Praha – Čakovice souhlasila s osazením DZ svou žádostí ze dne 08. 04. 2022. Oznámení o návrhu opatření obecné povahy pro stanovení místní úpravy provozu na místní komunikaci bylo vyvěšeno na úřední desce ÚMČ Praha Čakovice ve dnech 15. 04. 2022 – 29. 04. 2022.“.

3. Navrhovatelé nejprve odůvodnili svou aktivní legitimaci. Navrhovatel a) ve svém sídle provozuje velkoobchod s akvarijními rybami, zásobování probíhá jednou až dvakrát denně (úterý až pátek) po dobu 10 až 20 minut. Jelikož se jedná převážně o ryby tropické, je nutné, aby byly boxy s rybami přemístěny mezi vytápěnou místností a vytápěným automobilem ihned. Navrhovatelé b) a c) jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. 149, k. ú. Čakovice, jehož součástí je stavba č. p.

34. Ta má vstup pouze z ulice Cukrovarská a kromě navrhovatele a) se v ní nachází sídla a kanceláře několika společností (České štěrkopísky spol. s r.o.; České lomy s.r.o.; W.T.C. PLUS, a.s.; aj.). V ulici Cukrovarská se nalézají i další podnikatelské provozovny (prodej a čistírna textilu – Cukrovarská 51/82; provozovna rychlého občerstvení, potraviny – Cukrovarská 45/39; provozovna rychlého občerstvení a restaurace – Cukrovarská 84/37), které z podstaty svého fungování vyžadují zásobování, byť krátkodobé.

4. Před vydáním napadeného opatření bylo v ulici instalováno jen dopravní značení zákaz stání, které umožňovalo legálně uvést vozidlo do klidu na dobu nezbytně nutnou k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu. Takový stav výrazněji nezasahoval do vlastnických a podnikatelských práv navrhovatelů.

5. Umístěním předmětného dopravního značení zákaz zastavení však byli navrhovatelé zkráceni na svém ústavně zaručeném právu na podnikání, neboť místní úpravou provozu je zejména znemožněno zásobování, a to na jakkoliv dlouhou dobu, a rovněž je znemožněno vystoupení a nastoupení osob pracujících v kancelářích v budově Cukrovarská 34. Navrhovatel a) nakládá se živými zvířaty, a pokud by měly být boxy s rybami v určitých obdobích roku vystaveny nepříznivému počasí po dobu jejich převážení na rudlu až do okolních ulic, může dojít k úhynu ryb a majetkové škodě.

6. Navrhovatelé onačili napadené opatření za nepřezkoumatelné – není z něj seznatelné, proč bylo nutné stanovení místní úpravy provozu, proč došlo ke stanovení místní, a nikoli přechodné úpravy, proč nebyla umístěna alespoň dodatková tabulka na svislou dopravní značku zákaz zastavení, např. mimo zásobování max. 15 minut, jak byl vyhodnocen střet zájmů veřejného a soukromých a zda bylo hodnoceno dané území a činnosti, které uvedená místní úprava provozu zasáhne. Přitom dle § 173 odst. 1 správního řádu je nezbytnou součástí každého opatření obecné povahy odůvodnění, a to přezkoumatelné. Navrhovatelé k tomu odkázali na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2019, č. j. 59 A 5/2019–63.

7. Navrhovatelé podotkli, že proti napadenému opatření neuplatnili námitky. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, Sb. NSS 740/2006, stanovil algoritmus soudního přezkumu opatření obecné povahy v pěti krocích: (i) přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; (ii) přezkum otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti; (iii) přezkum otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; (iv) přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu opatření obecné povahy (nebo jeho části) se zákonem; (v) přezkumu obsahu vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality. Jelikož projednávaný návrh nemíří jen do pátého, nýbrž i do třetího kroku algoritmu soudního přezkumu opatření obecné povahy zahrnujícího též jeho případnou nepřezkoumatelnost, není otázka podání, či nepodání námitek navrhovateli relevantní.

8. Navrhovatelé se proto domáhali zrušení části napadeného opatření spočívající v trvalém umístění svislého dopravního značení B 28 (Zákaz zastavení) a vodorovného dopravního značení V 12c (Zákaz zastavení) v rozsahu od křižovatky s ulicí Řepovou až po křižovatku s ulicí Schoellerovou. Vyjádření odpůrce 9. Odpůrce navrhl zamítnutí návrhu. Podotkl, že oznámení o návrhu napadeného opatření bylo vyvěšeno na jeho úřední desce v období 15. 4. 2022 až 29. 4. 2022, tedy v souladu s § 172 odst. 1 správního řádu. Navrhovatelé ani kdokoli jiný nepodali připomínky nebo námitky dle § 172 odst. 4 a 5 správního řádu, pročež je nepoužitelný jimi uváděný rozsudek sp. zn. 59 A 5/2019, neboť tam námitky podány byly. S ohledem na zásadu vigilantibus iura je třeba klást k tíži navrhovatelů, že nesledovali úřední desku a neuplatnili připomínky nebo námitky.

10. Odpůrce si byl vědom, že s ohledem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010–116, nezbavuje daného navrhovatele skutečnost, že ve fázích přípravy opatření obecné povahy neuplatnil námitky či připomínky, práva podat návrh na jeho zrušení. Nicméně dle uvedeného judikátu platí, že význam této procesní pasivity posoudí soud s přihlédnutím ke všem individuálním okolnostem případu, a to při zkoumání procesního postupu správního orgánu, při hodnocení případného rozporu opatření obecné povahy s právními předpisy, jakož i při hodnocení přiměřenosti zásahu do práv a povinností daného navrhovatele. Návrhu na zrušení opatření obecné povahy přitom nelze vyhovět, bude–li prokázáno, že navrhovatele na jeho právech nezkrátilo, nejde–li o návrh podaný zvlášť oprávněným subjektem k ochraně veřejného zájmu.

11. Odpůrce nesouhlasil s tím, že napadené opatření neobsahuje odůvodnění. Napadené opatření bylo vydáno na základě žádosti Městské části Praha–Čakovice o umístění trvalého svislého a vodorovného dopravního značení na komunikaci Cukrovarská a Řepová v Praze–Čakovicích, a to z důvodu zamezení nevhodného parkování a zajištění plynulosti provozu. K tomu bylo vydáno souhlasné stanovisko Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 13. 04. 2022, č. j. KRPA–121714–l/ČJ–2022–0000 DŽ. Navrhovateli požadované bližší odůvodnění by bylo v napadeném opatření obsaženo, pokud by kýmkoli byly podány připomínky nebo námitky.

12. Napadené opatření bylo vydáno proto, že jakékoli zastavení v dané lokalitě způsobuje významnou komplikaci, jak z hlediska plynulosti dopravy, tak především z hlediska bezpečnostního. Každé objíždění zastavených vozidel vyvolává nebezpečí kolizí, protože místo, krom toho, že je úzké, je také značně nepřehledné, a to zejména v oblasti u kostela, kde je zastavování vozidel velmi kritické z hlediska bezpečnosti provozu. Denní intenzita provozu v dané lokalitě je 11 800 vozidel v pracovní den. Jde o komunikaci II. třídy, přičemž dle § 25 odst. 3 zákona o silničním provozu musí při stání zůstat volný alespoň jeden jízdní pruh široký nejméně 3 m pro každý směr jízdy. Šířka komunikace Cukrovarská ovšem činí 7 m, zákaz stání má tudíž opodstatnění, jelikož na bezproblémové parkování by byla potřebná šířka komunikace minimálně 8 m – 2 x 3 m jízdní pruhy + 2 m parkování. Dalším důvodem je zajištění bezproblémového průjezdu pro záchrannou službu, hasiče, popelářský vůz atd.

13. Odpůrce s odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017–264, uvedl, že aktivní věcná legitimace navrhovatelů není s ohledem na výše uvedené dána. Odpůrce měl rovněž za to, že napadené opatření obstojí při všech pěti krocích přezkumného algoritmu dle rozsudku sp. zn. 1 Ao 1/2005. Další vyjádření 14. V replice navrhovatelé podotkli, že nepodání námitek sami zmínili, a proto jejich návrh nemíří do pátého kroku algoritmu soudního přezkumu opatření obecné povahy, ale do třetího kroku. K tomu je třeba popsat dotčení právní sféry navrhovatelů napadeným opatřením, což učinili. Odpůrce si je evidentně vědom nedostatečnosti a nepřezkoumatelnosti odůvodnění, neboť ve vyjádření k návrhu důvody doplnil. Odpůrce chtěl zabránit zastavování vozidel zásobování, napadené opatření je tak namířeno přímo proti navrhovatelům. Odůvodnění napadeného opatření neobsahuje posouzení jeho vhodnosti, potřebnosti, naplnění požadavku minimalizace zásahů do práv adresátů a otázky, zda je jeho následek přiměřený sledovanému cíli. Posouzení návrhu soudem 15. Soud úvodem podotýká, že vydává–li opatření obecné povahy orgán obce v přenesené působnosti, je v řízení o návrhu na jeho zrušení (nebo jeho části) odpůrcem ve smyslu § 101a odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tento orgán obce, nikoli samotná obec (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2019, č. j. 1 As 454/2017–94). V projednávaném případě se jedná o přenesenou působnost, viz § 77 odst. 1 písm. c), resp. § 124 odst. 6 věta první ve spojení s § 128a zákona o silničním provozu ve spojení s přílohou č. 4 Statutu hlavního města Prahy. Odpůrcem je proto Úřad městské části Praha 18, nikoli Městská část Praha 18.

16. Soud přezkoumal napadené opatření, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích návrhových bodů, jimiž je vázán (§ 101d odst. 1 s. ř. s.), vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného opatření (§ 101b odst. 3 s. ř. s.).

17. Soud za přiměřeného použití § 76 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 101b odst. 4 s. ř. s. rozhodl bez jednání, neboť napadené opatření je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

18. Podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích a užití zařízení pro provozní informace stanoví na silnici II. a III. třídy, místní komunikaci a na veřejně přístupné účelové komunikaci obecní úřad obce s rozšířenou působností. (obdobně § 124 odst. 6 věta první téhož zákona)

19. Podle odst. 5 téhož paragrafu místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích stanoví příslušný správní orgán opatřením obecné povahy, jde–li o světelné signály, příkazové a zákazové dopravní značky, dopravní značky upravující přednost a dodatkové tabulky k nim nebo jiné dopravní značky ukládající účastníku silničního provozu povinnosti odchylné od obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Opatření obecné povahy nebo jeho návrh zveřejní příslušný správní orgán na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se opatření obecné povahy týká, jen vztahuje–li se stanovení místní nebo přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích k provozu v zastavěném území dotčené obce nebo může–li stanovením místní nebo přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích dojít ke zvýšení hustoty provozu v zastavěném území dotčené obce. Jde–li o stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích, nedoručuje příslušný správní úřad návrh opatření obecné povahy a nevyzývá dotčené osoby k podávání připomínek nebo námitek; opatření obecné povahy nabývá účinnosti pátým dnem po vyvěšení.

20. Podle § 78 odst. odst. 1 zákona o silničním provozu dopravní značky, světelné a akustické signály, dopravní zařízení a zařízení pro provozní informace musí tvořit ucelený systém.

21. Podle odst. 2 téhož paragrafu dopravní značky, světelné a akustické signály, dopravní zařízení a zařízení pro provozní informace se smějí užívat jen v takovém rozsahu a takovým způsobem, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích nebo jiný důležitý veřejný zájem.

22. Soud shledal, že odůvodnění napadeného opatření, které je v úplnosti citováno shora v bodu 2 tohoto rozsudku, je zcela nedostatečné a brání věcnému přezkoumání napadeného opatření; návrhový bod je tedy důvodný. Z citovaného odůvodnění pouze plyne, že napadené opatření bylo vydáno na základě žádosti Městské části Praha–Čakovice, a to z důvodu zamezení nevhodného parkování a zajištění plynulosti provozu na předmětné komunikaci.

23. Soud připomíná, že je–li vydání opatření obecné povahy vázáno na splnění zákonných podmínek, mělo by být obsahem jeho odůvodnění též posouzení, zda tyto podmínky byly splněny. Podle § 173 odst. 1 správního řádu musí opatření obecné povahy obsahovat odůvodnění. Z § 68 odst. 3 správního řádu užitého přiměřeně dle § 174 odst. 1 správního řádu je zřejmé, že v tomto odůvodnění nesmějí zejména chybět esenciální obsahové náležitosti odůvodnění běžného správního rozhodnutí. I v odůvodnění opatření obecné povahy je tak nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008–136, č. 1795/2009 Sb. NSS.).

24. V případě posuzované věci tak bylo zejména třeba, aby napadené opatření bylo odůvodněno z hlediska zásad dopravního značení uvedených především v § 78 odst. 1 a zvláště odst. 2 zákona o silničním provozu. Dále musí dle judikatury (rozsudek sp. zn. 1 Ao 1/2005) z odůvodnění vyplývat přiměřenost použité regulace, neboť soud musí při přezkumu opatření obecné povahy zhodnotit jeho proporcionalitu: „Proporcionalitu soud vnímá dvěma způsoby – v jejím užším a širším smyslu. Proporcionalitou v širším smyslu soud chápe obecnou přiměřenost právní regulace. Mezi základní atributy právního státu patří přiměřenost práva a z tohoto důvodu je úkolem mimo jiné právě i soudní moci přispívat svojí rozhodovací činností k rozumnému uspořádání společenských vztahů. Soud se proto v rámci přezkumu souladu opatření obecné povahy se zákonem věnuje též otázkám, zda napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (kritérium vhodnosti), zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným legislativním prostředkem (kritérium potřebnosti), zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně (kritérium minimalizace zásahů); v neposlední řadě soud také zkoumá, zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli (kritérium proporcionality v užším slova smyslu).“. Aby tato kritéria mohl soud přezkoumat, musí být jejich dodržení z opatření obecné povahy alespoň implicitně patrno.

25. Je přitom lichá úvaha odpůrce ve vyjádření k návrhu, že by napadené opatření blíže odůvodnil tehdy, pokud by kýmkoli byly podány připomínky nebo námitky. Povinnost řádně odůvodnit opatření obecné povahy vyplývá ze zákona, přičemž nezávisí na míře aktivity dotčených osob. Pokud by pak byly podány připomínky nebo námitky, musely by být, nad rámec již existujícího řádného odůvodnění, vypořádány i ty. Lze doplnit, že ani souhlasné stanovisko Policie ČR nezbavuje odpůrce povinnosti řádného odůvodnění, ostatně toto stanovisko bylo poskytnuto ve formě otisku razítka na situační plán a neobsahuje žádné odůvodnění.

26. Ohledně odůvodnění přiměřenosti napadeného opatření a nepodání připomínek nebo námitek navrhovateli či jinými osobami soud dodává, že v rámci hodnocení přiměřenosti musí daný správní orgán sua sponte vždy, tedy i když nejsou podány žádné námitky nebo připomínky, posoudit takové okolnosti, které logicky vyplývají z důsledků dotčeného opatření obecné povahy, jsou myslitelné, pravděpodobné a v zásadě zjevné (zde omezení možnosti zastavit vozidlo za účelem zásobování podnikatelských subjektů, ale i nastupování do vozidel a vystupování z nich, nakládání a vykládání nikoli za účelem zásobování apod.). Soud nezpochybňuje, že daný správní orgán nemůže domýšlet a vzít v úvahu veškerá možná zkrácení na právech všech potenciálně dotčených subjektů. K tomu slouží právě možnost podat připomínky a námitky. V projednávaném případě ovšem nešlo o nezohlednění nepravděpodobných a nepředvídatelných skutečností, nýbrž o úplnou absenci posouzení přiměřenosti.

27. Odpůrce poukázal na usnesení sp. zn. 1 Ao 2/2010, dle něhož může návrh na zrušení opatření obecné povahy podat i ten, kdo proti němu neuplatnil námitky či připomínky, leč je třeba, aby soud vždy individuálně vyhodnotil význam procesní pasivity navrhovatele a to, zda byl navrhovatel skutečně zkrácen na svých právech. Soud konstatuje, že v projednávaném případě neměla procesní pasivita navrhovatelů ve fázích správního řízení předcházejícího přijetí napadeného opatření žádný význam. Napadené opatření vykazuje jednoznačnou a zjevnou nepřezkoumatelnost, když zcela absentují zákonem požadované náležitosti odůvodnění, na což nemá nepodání připomínek či námitek navrhovateli žádný vliv.

28. Stejně tak má soud za prokázané, že napadeným opatřením došlo ke zkrácení práv navrhovatelů. Odpůrce jimi výše předestřené dopady do jejich práv (tj. existenci skutečného vztahu úpravy obsažené v napadené části napadeného opatření a právní sféry každého z navrhovatelů) ve vyjádření konkrétně nerozporoval, když pouze s odkazem na usnesení sp. zn. 2 As 187/2017 vyjádřil ničím neupřesněné přesvědčení, že navrhovatelé nemají aktivní věcnou legitimaci.

29. Soud závěrem podotýká, že dodatečné odůvodnění odpůrce sdělené ve vyjádření k návrhu nemůže zhojit vadu nepřezkoumatelnosti napadeného opatření. Soud k tomu odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008–71, a ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003–58, dle nichž nelze vadu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí zhojit ve vyjádření k žalobě, případně v kasační stížnosti. Tato judikatury je plně aplikovatelná i na projednávanou věc, neboť nároky na odůvodnění opatření obecné povahy a správního rozhodnutí jsou rovnocenné a v obou případech jde o dokončený (vydaný) správní akt, který nelze doplňovat a upravovat (až na opravy zřejmých nesprávností dle § 70 správního řádu) a musí při přezkumu obstát sám o sobě. Soud proto dodatečné odůvodnění odpůrce nehodnotil. Závěr 30. Na základě výše uvedeného soud zrušil napadené opatření podle § 101d odst. 2 s. ř. s. za přiměřeného použití § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 101b odst. 4 s. ř. s., jelikož napadené opatření nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, neboť je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

31. Soud přitom formuloval zrušující výrok tak, aby odpovídal smyslu podaného návrhu a jeho petitu v kontextu stávající situace a změn provedených napadeným opatřením a z toho vyplývajícího zásahu do právní sféry navrhovatelů. Je zřejmé, že do práv navrhovatelů zasahuje umístění svislého dopravního značení B 28 (Zákaz zastavení) na křižovatce ulic Cukrovarská a Řepová a také instalace vodorovného dopravního značení V 12c (Zákaz zastavení) na ulici Cukrovarská v rozsahu od křižovatky s ulicí Řepovou až po (již existující a napadeným opatřením neměněné) svislé dopravní značení B 28 (Zákaz zastavení), které se nachází na rozhraní budov č. p. 34 a č. p.

38. Naopak instalace vodorovného dopravního značení Zákaz zastavení na ulici Cukrovarská za již existujícím svislým dopravním značením Zákaz zastavení až po křižovatku s ulicí Schoellerovou do práv navrhovatelů nezasahuje, zákaz zastavení tu již platí a jde tedy jen o „zdvojení“ dopravního značení.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Jelikož byli navrhovatelé ve věci zcela úspěšní, uložil soud odpůrci zaplatit jim náhradu nákladů řízení. Náklady navrhovatelů představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 15 000 Kč (3 x 5 000 Kč) a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d) a 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve výši 7 440 Kč (3 x 2 480 Kč) a paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky ve výši 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé) a dále náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 3 250,80 Kč. K paušální náhradě hotových výdajů soud podotýká, že ji nenásobil počtem navrhovatelů, přičemž pro stručnost soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014, s jehož argumentací uvedenou v prvním odstavci bodu Ad 10) se soud plně ztotožňuje; Nejvyšší soud zde ostatně poukazuje i na praxi Nejvyššího správního soudu. Soud nepřiznal náhradu nákladů za podanou repliku, neboť nepřinášela žádné nové, pro věc rozhodné skutečnosti, tudíž se nejednalo o důvodně vynaložený náklad. Celkem tak náklady řízení činí 33 730,80 Kč.

Poučení

Obsah návrhu Vyjádření odpůrce Další vyjádření Posouzení návrhu soudem Závěr