17 Ad 1/2025 – 60

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobkyně: M. B. zastoupená Mgr. Martinem Svobodou, advokátem, se sídlem Nádražní 2495/20, 301 00 Plzeň, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 11. 2024, č. j. X. takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 18.11.2024, č. j. X., jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 9. 2024, č. j. X., kterým byla žalobkyni podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.) a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť podle posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „lékař IPZS“) ze dne 4. 9. 2024 není žalobkyně invalidní pro invaliditu třetího stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zdp“), ale je od 4. 9. 2024 invalidní pro invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zdp, neboť pokles její pracovní schopnosti způsobený dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem byl stanoven nově ve výši jen 40 %.

2. Žalobkyně v žalobě upozornila, že spatřuje vnitřní rozpor v odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde je v prvním odstavci odůvodnění uvedeno „snížila účastnici řízení od 20. 10. 2024 výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod druhého stupně …“ a dále „je od 4. 9. 2024 invalidní pro invaliditu prvního stupně“. Tento rozpor vzbuzuje otázku, zda nemělo být rozhodnuto o snížení toliko o jeden invalidní stupeň.

3. Podkladem pro napadené rozhodnutí byl posudek o invaliditě ze dne 12. 11. 2024, č. j. LPS/2024/355–NR–OLM_CSSZ, který vypracoval IPZS. Tento posudek dospěl k ke stejným závěrům jako posudek IPZS ze dne 4. 9. 2024. Žalobkyně namítla, že nové posouzení vypracovával totožný subjekt. Podle žalobkyně by nové posouzení invalidity měl zpracovávat jiný a ideálně nezávislý subjekt, který nebude spjatý s IPZS. Nový posudek se rovněž nevypořádal se všemi skutečnostmi, v důsledku čehož posudek nedostojí požadavkům úplnosti a přesvědčivosti. Žalovaná neúplně posoudila rozsah zdravotního postižení, jímž žalobkyně trpěla ke dni vydání správního rozhodnutí. Řízení tak trpí vadou, který měla za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně, a tedy i nesprávné posouzení zákonných podmínek pro posouzení stupně invalidity.

4. V napadeném rozhodnutí absentuje jakákoli úvaha žalované, žalovaná v podstatě rekapitulovala dosavadní průběh řízení, obsah posouzení a vysvětlila dotčená ustanovení zákona. Žalovaná zcela rezignovala na vlastní vypořádání námitek žalobkyně, pouze stroze přepsala závěry nového posouzení invalidity. Přitom to má být právě žalovaná, kdo vypořádá námitky žalobkyně a nikoli IPZS. Žalovaná se nevypořádala s námitkou, že zdravotní stav žalobkyně se nezlepšil, pouze stagnuje, případně se mírně zhoršil. Stejně tak první posudek o invaliditě neodůvodňuje závěr, že došlo ke zlepšení funkčního omezení ani že lze předpokládat s vysokou mírou pravděpodobnosti zlepšení zdravotního stavu a tím změnu v posudkově rozhodných skutečnostech. Je nutné také podotknout, že invalidita byla posouzena v nepřítomnosti žalobkyně.

5. Žalobkyně se pozastavuje nad tím, jak mohlo dojít ke „zlepšení“ jejího stavu o dva stupně invalidity, když z žádných lékařských zpráv není patrno žádné výrazné zlepšení. Z lékařské zprávy ze dne 6. 1. 2025 pak dokonce vyplývá, že u žalobkyně se nově objevuje bolest u palce na levé nové noze a bolesti DRK v klidu i při pohybu.

6. Žalobkyně měla za to, že v řízení prokázala, že je pracovně omezena přinejmenším stejně, jako byla před 4. 9. 2024. Napadené rozhodnutí ani žádný z posudků o invaliditě se nikterak tím, že u žalobkyně trvají bolesti, kdy tyto bolesti jistě nejsou menší než u předchozího posuzování invalidity.

7. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že v napadeném rozhodnutí opravdu došlo k překlepu, když v prvním odstavci odůvodnění bylo uvedeno, že byl žalobkyni snížen invalidní důchod na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, nicméně tato formulace otázku, zda nemělo být rozhodnuto o snížení pouze o jeden stupeň, rozhodně nevzbuzuje, neboť výrok prvostupňového rozhodnutí hovoří jasně, a i napadené rozhodnutí dále správně pokračuje se stanovenou invaliditou prvního stupně a jí odpovídajícímu poklesu pracovní schopnosti.

8. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 12. 11. 2024, vypracovaného pro účely řízení o IPZS, který invaliditu žalobkyně posoudil ve smyslu ustanovení § 5 písm. i) a § 8 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb., a to tak, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zdp, avšak nejde již o invaliditu třetího stupně podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. c) zdp, ale již jen o invaliditu prvního stupně podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. a), neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 40 % Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška č. 359/2009 Sb.“) pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40 %, která se smyslu ustanovení § 3 odst. 1 citované vyhlášky nemění. Zpracovaný posudek dle žalované splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Lékař IPZS jednoznačně vymezil rozhodující příčinu dlouhodobě nepřiznivého zdravotního stavu žalobkyně.

9. Žalobu soud neshledal důvodnou.

10. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobkyně na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)]. O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)].

11. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č.j. 2 Ads 58/2003–75 ze dne 4.12.2003, č. 133/2004 Sb. NSS).

12. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Nejsou–li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č.j. 4 Ads 13/2003–54 ze dne 25.9.2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá–li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č.j. 6 Ads 11/2013–20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č.j. 4 Ads 61/2010–63 ze dne 11.11.2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).

13. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby posudková komise, konkrétně odbor posudkové služby v Plzni, vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobkyně.

14. Soud tak doplnil dokazování o posudek posudkové komise MPSV ze dne 19. 5. 2025, podle něhož:

15. Posudková komise MPSV určila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně chronický vertebrogenní algický syndrom bederní páteře. Radiologicky jsou v lumbálním úseku přítomny degenerativní a drobné diskogenní změny, klinicky významnější pouze v etáži L5/S1, kde je popsána možnost iritace kořenů L5, jinak je páteřní kanál i foramina v celém rozsahu bez významné stenózy. Tento nález ve srovnání se zprávami dodanými k předchozím šetřením zůstává obdobný a nepopisuje parézy končetin, sfinkterové poruchy či jiné známky poškození nervů. Přetrvávají známky kořenového dráždění a porucha statodynamiky bederní páteře s omezením předklonu. Oproti předchozím posouzením, kdy byl celkový zdravotní stav ovlivněn torpidními, subjektivně až nesnesitelnými bolestmi postupně levostranného, a poté pravostranného kolenního kloubu, a navíc komplikován chronickou žilní insuficiencí DKK (v 1/2024 další recidiva povrchové trombózy bérce PDK), je nyní po provedení TEP kolene vlevo (9/2022) a vpravo (1/2024) klinický stav zlepšen a při pravidelném cvičení a na zavedené analgoterapii dlouhodobě kompenzován, gonalgie jsou dle aktuálních lékařských zpráv intermitentní, minimální, berle v 4/2024 doporučeno postupně odložit. S delším odstupem od poslední operace a trombózy by s rekonvalescencí mohlo dojít k dalšímu zlepšení, zejména pokud dojde k úplnému odložení opory, jejíž používání může mít negativní podíl na referovaných bolestech palců rukou; revmatologické onemocnění nebylo prokázáno.

16. Dle doložených nálezů v předchozích posudkových obdobích (2022, 2023) byly dominující potíže dány rychle progredující gonartrózou, nejprve na levém koleni, a po TEP vlevo (9/2022) i na pravém koleni, kdy byla žalobkyně pro bolesti kolen schopna ujít s oporou francouzské hole pouze 20 m, dle dokumentace praktického lékaře bylo pro vyčerpání z bolestí narušeno i chování. Stav byl dále komplikován po první operaci poruchami srdečního rytmu, zjištěnými během anestezie, po druhé operaci došlo k recidivě povrchové žilní trombózy v oblasti lýtka pravé dolní končetiny. Při zavedené interní léčbě, byl stav zaléčen a stabilizován. Zlepšení je referováno i pneumologem, kdy dle spirometrie (k 6/2024) došlo k normalizaci ventilačních parametrů a vitální dechová kapacita se navýšila o 560 ml, stran celkové výkonnosti subjektivně žalobkyně cítí dušnost trochu při námaze, např. při chůzi do kopce.

17. Posudková komise PK MPSV z lékařských zpráv z roku 2024 dodaných k aktuálnímu posouzení dovodila, že je pro příznivý pooperační nález již možno berle postupně odložit, subjektivně jsou bolesti kolen minimální, intermintentní. Žalobkyně dle zprávy praktického lékaři používá oporu ještě po ránu k rozejití se, a to dle anamnézy pro vertebrogenní (nikoli kolenní) obtíže, jinak je v objektivním nálezu chůze popisována jako samostatná, s vadným stereotypem pro bolestivost zad, lze po patách i po špičkách, omezení dosahu již není uváděno. Dle zprávy z neurorehabilitace byla za hospitalizace žalobkyně v běžných denních činnostech soběstačná, motorické schopnosti byly narušeny lehce, rozumové schopnosti minimálně nebo vůbec. V domácím prostřední má anamnesticky žalobkyně obtíže s oblékáním dolní poloviny těla, domácí práce zvládá s odpočinky v sedu, malé nákupy je schopná realizovat sama. Chování normalizováno, další duševní a psychické funkce včetně orientace a komunikace jsou taktéž v normě. Smyslové schopnosti nejsou posudkově signifikantně narušeny. Neurotopický nález je dlouhodobě chudý, neurodeficit ve smyslu paréz či symptomatologie neurogenního močového měchýře nejsou přítomny vůbec, kontinence zachována, přetrvávají recidivující projevy kořenového dráždění a závažná porucha statodynamiky v jednom úseku bederní páteře. Na popisované svalové ztuhlosti dolní končetiny může mít etiologický podíl chronická žilní insuficience, závažnost funkční venózní poruchy však hodnocením na podkladě klasifikace CAEP a pletysmografického záznamu volumových změn končetin nebyla doložena. Posudkové závažné postižení rozsahu kloubní hybnosti nebylo zjištěno, pohyby na horní končetině jsou volné, bolestivost palců se může zmírnit, pokud budou kompletně odloženy kompenzační opěrné pomůcky. Oproti předchozímu období došlo k parciálnímu zlepšení. Anamnesticky udávaná stagnaci či mírné zhoštění stavu nebylo možno objektivními nálezy prokázat. Stav již dle platných zákonných kritérií neodpovídá třetímu stupni, ale prvnímu stupni invalidity, přičemž určitý potenciál k možnosti rekvalifikace i zbytkový pracovní potenciál je vzhledem k profesním zkušenostem, znalostem kognitivním, smyslovým a aktuálním fyzickým schopnostem žalobkyně částečně zachován.

18. Žalobkyně byla posuzována jako prodavačka.

19. Míra poklesu pracovní schopnosti byla zhodnocena 40 % podle kapitoly XIII, odd. E, položky 1 písmene c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Na horní hranici taxačního rozmezí bylo hodnoceno s ohledem na ostatní komorbidity (zejména chronická žilní insuficience s opakovanými povrchovými trombózami a st. p. TEP kolen bilat. v rekonvalescenci). Byla zohledněna též fyzicky náročná profese.

20. Z posudku PK MPSV se dále podává, že nebylo možno hodnotit dle stejné kapitoly, položky 1 d, neboť se nejedná o těžké postižení více úseků páteře s trvalým funkčně významným neurologickým nálezem doprovázeným těžkým poškozením nervů, závažnými parézami, svalovými atrofiemi, poruchami hybnosti končetin, závažnými poruchami funkce svěračů, kdyby byl pokles celkové výkonnosti již při lehkém zatížení a některé denní aktivity by byly značně omezeny. Z doložených lékařských nálezů nelze prokázat u ostatních uvedených onemocnění takové závažné funkční postižení, aby byla splněna podmínka pro použití § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., není důvodu ani pro použití § 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Datum vzniku invalidity byl stanoven na den 2. 9. 2022, tedy stejně, jako bylo stanoveno prvotním jednáním v rámci řízení o invaliditě. Datum změny stupně invalidity z třetího na první byl stanoven na 4. 9. 2024 s platností trvale.

21. Dle názoru soudu posudek splňuje formální náležitosti vyžadované § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb.. Obsahově se posudek úplně vypořádal s námitkami žalobkyně. V řízení před soudem byli účastníci seznámeni s obsahem posudku. Soud proto posudek vyhodnotil jako úplný a přesvědčivý.

22. Protože posudek splňuje požadavky setrvale kladené na tento typ důkazu, řádně prokazuje skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalovaného. Jasně z něj plyne, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně odpovídá 40 %, což podle což podle § 39 odst. 2 písm. a) zdp odpovídá pouze invaliditě prvního stupně. Posudková komise dospěla ke stejným závěrům jako IPZS v předcházejícím správním řízení. Soud zhodnotil posudek Posudková komise MPSV samostatně i v souvislosti s ostatními podklady ve správním spisu a dospěl k závěru, že posudek je s nimi v souladu, je přezkoumatelný, jeho závěry jsou logické.

23. Soud dále neprovedl žalobkyní navržený důkaz srovnávacím posudkem ani doplněním stávajícího posudku, neboť skutkový stav byl v posudku PK MPSV ze dne 19. 5. 2525 dle názoru soudu zjištěn dostatečně a bez důvodných pochybností, proto bylo shledáno další dokazování nadbytečným. Posudek Posudkové komise MPSV byl odůvodněn dostatečným způsobem, přesvědčivým, úplným a soud má za to, že z něho je seznatelné, jaké závěry lékaři přijali. Soud neprováděl ani žalobkyní v žalobě navrhované lékařské zprávy ze dnů 6. 1. 2025, 8. 1. 2025 a 9. 1. 2025, neboť tyto byly vypracovány až po dni vydání napadeného rozhodnutí, nemohly proto sloužit jako důkaz v projednávané věci.

24. Soud podotýká, že ze všech posudků v tomto soudním a předcházejícím správním řízení vyplynulo, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně nemohla být zhodnocena dle kapitoly XIII, odd. E, položky 1 písm. d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., neboť se v případě žalobkyně nejedná o postižení více úseků páteře. Jelikož z posudku vyplývá, že u žalobkyně jsou přítomny degenerativní a drobné diskogenní změny klinicky významnější pouze v etáži L5/S1, v důsledku vertebrogenního algického syndromu bederní páteře, který je považován za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, zvolili lékaři v jednotlivých stupních shodně pro žalobkyni přiléhavé zhodnocení dle kapitoly XIII, odd. E, položky 1 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.

25. Snížení stupně invalidity z třetího na první stupeň je odůvodněno posudkovým zhodnocením. U žalobkyně byla totiž stanovena oproti dřívějším posudkům odlišná rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V roce 2022 byla u žalobkyně stanovena jako rozhodující příčina funkční postižení při oboustranné gonartroze, indikace k TEP vlevo, která byla posudkovým lékařem klasifikována pod kapitolu XIII. odd. A, položka 1 písm. d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Bylo tomu tak z důvodu, že žalobkyně ani s francouzskými holemi neušla 20 m, neboť trpěla koxartrózou obou kolen. V mezidobí žalobkyně podstoupila operace, které byly dle závěru lékařů úspěšné. Zároveň bylo žalobkyni lékaři opakované doporučováno od upuštění užívání berlí, s tím, že v současné době není žalobkyně délkou chůze omezena. Koxartróza byla z pohledu lékařů víceméně zaléčena, a vyléčena v takové míře, že už nezpůsobuje rozhodující zdravotní postižení.

26. S ohledem na výše uvedené byla změněna klasifikaci míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně dle kapitoly XIII, odd. E, položky 1 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde je možné omezení pracovní schopnosti posuzovat od 30 do 40 %. Posudková komise MPSV zvolila nižší základ ve výši 30 %, přičemž zbylých 10 % bylo navýšeno s ohledem na ostatní komorbidity žalobkyně a dále byla zohledněna její fyzický náročná profese, a také proto již nebyla na místě aplikace § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.

27. Dále soud vypořádal zbývající žalobní námitky obsažené v žalobě. Nejdříve se věnoval námitce nepřezkoumatelnosti v podobě nesrozumitelnosti odůvodnění napadeného rozhodnutí ve formě vnitřní rozpornosti soud neshledal důvodnou. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je nesrozumitelné, pokud rozhodnutí trpí formulační nesrozumitelností do té míry, že nedává smysl, který by svědčil o skutkových a právních důvodech rozhodnutí (rozsudek NSS ze dne 4. 9. 2003, č. j. 7 A 547/2002–24). Dále platí, že rozhodnutí není nesrozumitelné tehdy, pokud lze jeho formulační nedostatky nebo vnitřní rozpornost odstranit výkladem rozhodnutí jako celku (rozsudek NSS ze dne 23.08.2006, č. j. 1 Afs 38/2006–72).

28. Žalovaná sice v prvním odstavci odůvodnění napadeného rozhodnutí chybně uvedla, že „snížila účastnici řízení od 20. 10. 2024 výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně“, přestože žalobkyni byl snížen invalidní důchod na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. S ohledem na celkový obsah napadeného rozhodnutí nelze mít pochybnosti o tom, na který stupeň invalidního důchodu byl žalobkyni invalidní důchod snížen. Skutečnost, že je to právě první stupeň invalidního důchodu tak vyplývá ze záhlaví napadeného rozhodnutí, v němž je vymezen předmět řízení, tak i z dalšího odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nelze proto než dovodit, že se žalovaná v prvním odstavci odůvodnění napadeného rozhodnutí dopustila chyby spočívající ve zjevné nesprávnosti, která ale nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v nesrozumitelnosti, neboť při posouzení napadeného rozhodnutí jako celku nelze mít pochyby o tom, jak žalovaná rozhodla.

29. Žalobkyně dále namítala, že posudky v řízení v prvním stupni i v odvolacím řízení zpracovával stejný subjekt – IPZS. Česká správa sociálního zabezpečení totiž nemá na výběr, jakému subjektu posuzování zdravotního stavu účastníků řízení zadá, tato skutečnost vyplývá ze zákona. Ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb., svěřuje IPZS posouzení invalidity a změnu stupně invalidity. Zatímco § 8 odst. 7 zákona č. 582/1991 Sb. zakotvuje posouzení invalidity IPZS v řízení o námitkách. Ani tato námitka tak není důvodná. S tímto se pojí i námitka žalobkyně, že žalovaná pouze citovala závěry IPZS a rezignovala na vlastní vypořádání námitek. Stejně jako soud, žalovaná je v otázce medicínské otázky vázána posudkem lékaře IPZS, nemohla tedy stran těchto otázek sama činit závěry. Žalobkyně přesně nespecifikovala námitky, které žalovaná nevypořádala, kromě té, že se její zdravotní stav nezlepšil a stagnuje, případně se mírně zhoršil. Tuto námitku ale žalovaná, resp. lékařka IPZS vypořádala, když k této námitce uvedla, že při posudkovém hodnocení zdravotního stavu se hodnotí stupeň funkčního postižení, účastník řízení se přitom hodnotí komplexně. Nelze proto posudkově hodnotit např. udávanou bolest, stanovení diagnózy nebo pravidelné dlouhodobé braní léků, vystavení či délku trvání dočasné pracovní neschopnosti, pobyt v nemocnici či v lázních, nebo provedené či plánované operace či úraz. Posuzuje se totiž celý pracovní potenciál. Z toho je zřejmé, posudkem o invaliditě zpracovaném v odvolacím řízení i napadeným rozhodnutím byla vypořádána námitka žalobkyně, že její bolesti přetrvávají a nejsou menší než při předchozím posuzováním invalidity. Úplné vypořádání této námitce dala i Posudková komise MPSV ve svém posudku, když shrnula, že v případě úplného odložení opory francouzských holí, která může mít negativní podíl na referovaných bolestech palců rukou, by mohlo dojít ke zlepšení.

30. K námitce, že invalidita byla posouzena v nepřítomnosti žalobkyně, soud konstatuje, že z rozsudku NSS ze dne 15. září 2004 č. j. 3 Ads 7/2004–70, č. 1001/2006 Sb. NSS, vyplývá, že účast žalobkyně při posuzování zdravotního stavu a její vlastní vyšetření není nezbytné, pokud byl její zdravotní stav již dostatečně zjištěn předchozími lékařskými vyšetřeními, jejichž výsledky (lékařské zprávy) má posudková komise k dispozici. Rozsudek se sice týká posudkového zhodnocení Posudkové komise PK MPSV, nicméně se pro totožnou povahu posudkového zhodnocení dá aplikovat i na posudkové zhodnocení lékaři IPZS. Je tak zcela na posudkových lékařích, aby zvážili, zda dodané lékařské zprávy dávají ucelený a dostatečný obrázek o zdravotním stavu účastníka řízení. Jelikož IPZS nebylo indikováno, že zdravotní stav žalobkyně byl nedostatečně zjištěn předchozími lékařskými vyšetřeními, nebylo nutné přizvat žalobkyni k osobnímu zhlédnutí k tomu, aby byly podklady dostatečné pro posouzení jejího zdravotního stavu.

31. K námitkám žalobkyně, že z lékařských zpráv, ze dne 6., 8. a 9. 1. 2025 není patrné zlepšení zdravotního stavu soud konstatuje, že podle § 75 odst. 1 s. ř. s. rozhoduje podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Není proto možné vzít v potaz zdravotní stav žalobkyně v době po vydání napadeného rozhodnutí.

32. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji výrokem I. podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 a 2, dle nichž nemá správní orgán právo na náhradu nákladů řízení ve věcech důchodového pojištění. Proto soud rozhodl výkrokem II. tohoto rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.