17 Af 20/2025 – 44

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: GELP s.r.o., IČO: 05349958 se sídlem Praha 1, Revoluční 1082/8 zastoupený advokátem Mgr. Václavem Růžičkou se sídlem Praha 2, Svobodova 136/9 Generální ředitelství cel se sídlem Praha 4, Budějovická 1387/7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2025, č. j. 3639–3/2025–900000–24110, sp. zn. 389275–34/2024–510000–12.1, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 4. 12. 2024, č. j. 821714–12/2024–510000–12.

1. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku: * podle § 123 odst. 2 písm. g) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách (dále jen „zákon o hazardních hrách“), kterého se dopustí provozovatel hazardní hry, který poruší některou z povinností souvisejících s provozováním herního prostoru podle § 65, § 66 odst. 1 až 3 nebo 5 zákona o hazardních hrách, spáchaného tím, že dne 19. 3. 2024 v čase zahájení kontroly 11:29 hod. měl na budově provozovny s názvem CASINO MAGIC PLANET GOLD, na adrese Hráského 2231/25, 148 00 Praha 4 (dále jen „provozovna“), ve které se herní prostor nachází, umístěnu reklamu na provozování hazardních her, čímž žalobce porušil § 66 odst. 1 zákona o hazardních hrách. Konkrétně se jednalo o: – 6x symbol glóbu zeměkoule na černém podkladě se zlatým nápisem „Magic Planet Gold“, nacházející se na vnějším plášti provozovny; – 1x zlatý nápis „Magic Planet“, umístěný na střeše provozovny; – zlaté polepy na vchodových dveřích a výlohách provozovny s mnohačetnými malými černými nápisy „Magic Planet“; – černé polepy na dveřích únikového východu a výlohách provozovny s mnohačetnými malými zlatými nápisy „Magic Planet“. * podle § 123 odst. 2 písm. g) zákona o hazardních hrách, kterého se dopustí provozovatel hazardní hry, který poruší některou z povinností souvisejících s provozováním herního prostoru podle § 65, § 66 odst. 1 až 3 nebo 5 zákona o hazardních hrách, spáchaného tím, že dne 19. 3. 2024 v čase zahájení kontroly 11.29 hod. se v herním prostoru provozovny nacházely nepovolené hrací stoly živé hry včetně příslušenství: Baccarat č. GP–BC–002–002–0014 (MP007153), Baccarat č. GP–BC–002–002–0015 (MP007154), Russian poker č. GP–CTH–002–0018 (MP007144), čímž žalobce porušil § 65 odst. 3 zákona o hazardních hrách. Za uvedené přestupky byl žalobci podle § 123 odst. 5 písm. b) zákona o hazardních hrách za použití § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), uložen úhrnný trest pokuty ve výši 150 000 Kč a podle § 95 odst. 1 přestupkového zákona povinnost uhradit paušální částku náhrady nákladů řízení ve výši 2 500 Kč. Dále byl žalobci uložen v souladu s § 35 písm. d) a § 48 odst. 1 písm. a) a odst. 2 přestupkového zákona trest propadnutí věci, konkrétně výše specifikovaných hracích stolů živé hry včetně příslušenství.

II. Obsah žaloby

2. Ohledně prvního přestupku žalobce předně namítal, že není osobou, která vytýkaná označení provozovny umisťovala. Žalobce je tudíž sankcionován za přestupek, který nespáchal.

3. Dále namítal, že rozhodování a kvalifikace závěrů správního orgánu se neopírá o žádné reálné argumenty. Žalovaný prezentuje své subjektivní názory a extenzivně vykládá jednotlivá zákonná ustanovení. Žalovaný používá slovní obraty, jako „mohou u populace evokovat“ nebo „takto užité vyobrazení u lidí evokuje vazbu na herní prostor a svádí proto k účasti na hazardních hrách“ atd. To vše, aniž by jakkoli prokázal, že tomu tak skutečně je. Žalovaný neuspořádal žádnou anketu nebo průzkum u kolemjdoucích, nenechal vyhotovit žádný znalecký posudek, který by prokázal tvrzení žalovaného, pouze prezentuje svůj názor a domněnky.

4. Tvrdil, že § 66 odst. 1 zákona o hazardních hrách chrání osoby, které nejsou hráči podle tohoto zákona, nikoli osoby, které hráči jsou a již hazardní hry hrály. Za absurdní tak žalobce označil argument žalovaného, kterým odůvodňuje spáchání přestupku a odkazuje argumentačně i na stávající klientelu či hráče hazardních her, kteří jsou hráči, ale nejsou klienty žalobce. Ti však prostředí znají a pokud půjdou hazardní hry hrát, tak cíleně vědí, kam je hrát jdou.

5. Konkrétně žalobce tvrdil, že se v daném případě nejedná o reklamu podle zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. Jednotlivá označení nikterak nepropagují podnikání žalobce, neboť nejsou nikterak s provozem spojována, neobsahují žádné herní znaky, ze kterých by bylo patrné, že jde o kasino. Označení neevokují žádné hry či možnost výhry, a nemohou tak lákat kolemjdoucí ke vstupu do prostor. Zlaté a černé polepy na dveřích a výlohách kasina navíc zajišťují naplnění zákonného požadavku dle § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách. Za situace, kdy nápisy a loga neobsahují žádné herní znaky, sliby výhry, jackpoty atd., nemůže žalovaný pouze na základě domněnky dojít k závěru, že se jedná o porušení zákona o hazardních hrách. Takovým postupem by žalovaný mohl posoudit v podstatě jakýkoliv nápis, který by byl umístěn na objektu, v němž je situován herní prostor ve smyslu zákona o hazardních hrách, což však zjevně nebyl úmysl zákonodárce.

6. Namítal, že žalovaný nezkoumal materiální stránku přestupku, čímž zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.

7. Závěry žalovaného považoval žalobce za paradoxní i s ohledem na to, že § 68 odst. 2 zákona o hazardních hrách vyžaduje, aby provozovna byla viditelně (za každých okolností, ve dne v noci) označena jako „kasino“.

8. Závěrem tohoto žalobního bodu žalobce odkázal na internetový článek referující o případu billboardu, který nebyl posouzen jako reklama, přestože obsahoval vyobrazení, text a jasné sdělení, na podporu čeho směřoval. Tím spíše tak nemůže být za reklamu považováno nicneříkající označení „Magic Planet Gold“ a glóby s tímto textem. To vyplývá z principů právního státu a požadavku na předvídatelnost rozhodování.

9. Ohledně druhého přestupku žalobce namítal, že předmětné nepovolené hrací stoly nebyly určeny ke hře a nebyly k ní ani fakticky způsobilé. Stoly byly vyřazené, bez floatů (zásobníků na žetony), umístěné v prostoru, kam neměli návštěvníci přístup, a připravené k odstěhování. Byly prázdné a nenacházely se v nich žádné žetony ani peníze, což vyplývá také ze zjištění správních orgánů. Zadržení stolů podle § 121 odst. 1 zákona o hazardních hrách tak dle žalobce bylo nezákonné a bylo jím nepřiměřeně zasaženo do jeho vlastnického práva. Ani u tohoto přestupku se přitom žalovaný nezabýval jeho materiální stránkou. Žalovaný nevzal v potaz, že stoly nebyly určeny ani nijak použity ke hře, a že byly umístěny v oddělené části provozovny, ke které hráči neměli přístup, čímž byl vyloučen vznik jakékoliv újmy v souvislosti s jejich uskladněním. Žalovaný tak nijak nezohlednil tyto výjimečné okolnosti, které závěr o spáchání přestupku vylučují.

10. Ohledně výše a druhu trestu žalobce namítal, že trest byl uložen v rozporu se zákonem a zásadami pro jeho ukládání. Žalovaný navíc nedostatečně odůvodnil uložení trestu propadnutí věci. Tento trest nemohl být uložen, jelikož stoly byly vyřazené, a tudíž nebyly (a nemohly být) určeny ke spáchání přestupku. Propadnutí věci tak nemohlo být odůvodněno ani prevencí proti dalšímu páchání přestupku.

III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě

11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal zejména na napadené rozhodnutí a obsah správního spisu a navrhl, aby soud žalobu zamítl. Dále žalovaný zdůraznil, že ve věci jde o přestupek na úseku ochrany před hazardními hrami, kde je zvýšená ingerence státu a omezená autonomie vůle provozovatelů, neboť provozování heren a kasin je spojeno se závažnými celospolečenskými dopady.

12. K námitkám ohledně prvního přestupku žalovaný uvedl, že zákon o hazardních hrách zakazuje umisťovat na kasina nejen reklamu, ale též jakoukoliv jinou formu sdělení či propagace. Je proto nerozhodné, že žalobcem užité označení provozovny nenaplňuje definici reklamy dle zákona o regulaci reklamy. Byť správní orgány pro zjednodušení hovořily o reklamě, je z obou rozhodnutí patrné, že označení provozovny považovaly právě za onu jinou formu sdělení či propagace, a to též žalobci v přestupkovém řízení vytýkaly.

13. Zákonný požadavek na označení provozovny slovem „kasino“ nelze dle žalovaného považovat za prostředek zviditelnění provozovny. Toto označení má informační charakter. Zákon tím sleduje, aby nikdo omylem nevstoupil do herny nebo kasina. Jde tedy o obdobu obligatorně uváděného údaje při vstupu do provozovny podle živnostenského zákona. I toto označení však musí být učiněno tak, aby nemělo propagační charakter. V tom je rozdíl oproti žalobci vytýkanému označení provozovny nápisy Magic Planet a symboly glóbů, které již propagační charakter mají. Zlatými a černými polepy na dveřích a výlohách provozovny sice žalobce plní svou zákonnou povinnost (zakrytí vhledu do provozovny), současně jimi ale porušuje odlišnou zákonnou povinnost (zákaz propagace hazardních her), jelikož polepy obsahují ozvláštňující prvky, které mají za cíl propagaci hazardu anebo zaujetí kolemjdoucích. Souladné se zákonem by bylo použití jednobarevných polepů bez doplňujících prvků.

14. Za nedůvodnou považoval žalovaný námitku nevyhotovení znaleckého posudku. Úsudek, zda označení provozovny odpovídá zákonu, si je správní orgán oprávněn učinit sám. Znalecký posudek by ve věci neměl žádné opodstatnění.

15. Dále měl žalovaný za to, že se materiální stránce přestupku v napadeném rozhodnutí věnoval, přičemž zde přiměřeně odkázal též na prvostupňové rozhodnutí, v němž je tato otázka rovněž řešena.

16. Odkaz na příslušný webový článek nepovažoval žalovaný za přiléhavý, jelikož se článek nevěnuje nedovolené propagaci kasina či herny.

17. K námitkám ohledně druhého přestupku žalovaný zdůraznil, že daná skutková podstata zakazuje, aby se v herním prostoru nacházely nepovolené hrací stoly živé hry. Je nerozhodné, zda jsou tyto stoly vyřazené, uskladněné, nebo nekompletní. Nehraje roli ani to, že neobsahují float. Ten představuje mobilní součást stolu, kterou může kdokoliv (např. krupiér) kdykoliv přinést, vložit do stolu, a tím započít hru. Rovněž nezáleží na tom, že daný stůl skutečně nebyl využíván ke hře a že daným jednáním nevznikla škoda. Za zcela rozporné s provedenými důkazy žalovaný považoval tvrzení, že stoly byly umístěny v oddělené části provozovny. Ze správního spisu naopak vyplývá, že stoly byly umístěny v hlavním herním prostoru kasina bez jakýchkoliv zábran od ostatních her. Kolem stolu byly v herních pozicích rozmístěny židle pro hráče a stoly nebyly ani nijak překryty. Z žádného rozumného důvodu se proto nelze domnívat, že šlo o stoly nefunkční, neprovozované, pouze v herním prostoru uskladněné, či připravené k odstěhování.

18. K námitkám ohledně výše a druhu trestu žalovaný uvedl, že žalobce nijak nerozvedl, jaké zásady ukládání trestů měly být porušeny. Výrok o propadnutí věci je řádně odůvodněný, neboť dané věci (hrací stoly) byly jednoznačně použity ke spáchání přestupku. Byly tak naplněny předpoklady pro uložení tohoto trestu.

IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

19. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

20. Při jednání dne 12. 1. 2025 žalobce i žalovaný setrvali na svých procesních stanoviscích, odkázali na svá písemná podání a shrnuli svou argumentaci.

21. Soud zamítl návrh žalobce na provedení dokazování. Podstatná část důkazů je obsažena ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, Sb. NSS 2383/2011). Zbylé důkazní návrhy – článek na stránkách www.novinky.cz a návrh na výslech svědka (Mgr. M. L.) soud pokládal za nadbytečné, neboť pro posouzení věci je dostačující obsah předloženého správního spisu (blíže viz vypořádání žalobních námitek níže).

22. Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

23. Soud předně uvádí, že žalobce v podané žalobě v podstatné míře zopakoval svá tvrzení již uplatněná v průběhu přestupkového řízení, přičemž často pomíjí argumentaci prvostupňového orgánu a žalovaného uvedenou v dotčených rozhodnutích. Námitky žalobce tak již vypořádával nejprve prvostupňový orgán v prvostupňovém rozhodnutí a následně žalovaný v napadeném rozhodnutí. Za této situace žalobce, který vůči vypořádání svých námitek ze strany správních orgánů neuplatnil konkrétní a usouvztažněné pochyby, argumentaci správních orgánů konkrétně nevyvrací, s jednotlivými úvahami přímo nepolemizuje, ale jen znovu opakuje to, na co už bylo reagováno, neotvírá soudu možnost, aby působil jako arbitr mezi konkurujícími argumenty. Role soudu proto zůstává v tom, aby přezkoumal, zda úvahy správních orgánů, respektive žalovaného jsou racionální a logicky soudržné, přičemž v tomto ohledu v napadeném rozhodnutí soud neshledal žádný deficit, který by měl vliv na zákonnost rozhodnutí. Soud proto u jednotlivých námitek vycházel z podstaty vypořádání námitek ze strany žalovaného s tím, že v podrobnostech odkazuje na napadené rozhodnutí.

24. Soud se nejprve zabýval námitkami žalobce ve vztahu k prvnímu vytčenému přestupku. Při posouzení těchto námitek soud vyšel z následující právní úpravy: – Podle § 123 odst. 2 písm. g) zákona o hazardních hrách provozovatel se dále dopustí přestupku tím, že poruší některou z povinností souvisejících s provozováním herního prostoru podle § 65, § 66 odst. 1 až 3 nebo 5. – Podle § 66 odst. 1 zákona o hazardních hrách na budově nebo ve veřejně přístupné vnitřní části budovy, ve které se herní prostor nachází, a v jejich bezprostřední blízkosti nesmí být umístěna reklama, sdělení nebo jakékoli jiné formy propagace, zejména slovní, zvukové, pohyblivé, statické, světelné nebo grafické, na provozování hazardních her nebo získání výher.

25. Z žalovaným předloženého správního spisu vyplývá a mezi účastníky řízení je rovněž nesporné, že na budově provozovny byl v den kontroly, tj. 19. 3. 2024, umístěn 6x symbol glóbu zeměkoule na černém podkladě se zlatým nápisem „Magic Planet Gold“ na vnějším plášti budovy a 1x zlatý nápis „Magic Planet“ na střeše provozovny, dále byly přítomny zlaté polepy s mnohačetnými malými černými nápisy „Magic Planet“ na vchodových dveřích a výlohách provozovny a černé polepy s mnohačetnými malými zlatými nápisy „Magic Planet“ na dveřích únikového východu a výlohách provozovny. Konkrétní grafické provedení prvků umístěných na budově kasina je zachyceno na fotografiích a videozáznamech pořízených během kontroly, které jsou součástí správního spisu.

26. Podstata sporu mezi účastníky řízení spočívá v posouzení, zda umístění výše popsaných prvků představuje porušení § 66 odst. 1 zákona o hazardních hrách, jak tvrdí žalovaný, či nikoliv.

27. Námitka, podle které žalobce není osobou, která vytýkané označení provozovny umisťovala, není důvodná. Odpovědnost provozovatele hazardní hry za přestupek podle § 123 odst. 2 písm. g) zákona o hazardních hrách je konstruována jako objektivní odpovědnost, bez ohledu na zavinění. Prokáže–li správní orgán naplnění skutkové podstaty daného přestupku, nastupuje objektivní odpovědnost provozovatele hazardní hry, které se může zbavit toliko prokázáním liberačního důvodu. Jinými slovy provozovatele hazardní hry tíží povinnost podle § 66 odst. 1 zákona o hazardních hrách, zakazující mu umístění reklamy, sdělení nebo jakékoli jiné formy propagace na budově nebo ve veřejně přístupné vnitřní části budovy, ve které se herní prostor nachází, a v jejich bezprostřední blízkosti. Nedostojí–li provozovatel hazardní hry této povinnosti, dopustí se přestupku dle § 123 odst. 2 písm. g) zákona o hazardních hrách. Z výše uvedeného vyplývá, že z hlediska odpovědnosti za přestupek dle § 123 odst. 2 písm. g) zákona o hazardních hrách je zcela nerozhodné, kdo vytýkané označení provozovny umisťoval. Nebylo tak ani povinností správního orgánu se uvedenou otázkou zabývat. Žalobcem uvedené tvrzení pak nelze považovat ani za liberační důvod podle § 21 přestupkového zákona. Námitka žalobce je tak nedůvodná.

28. Nelze přisvědčit námitce, podle které se závěry žalovaného neopírají o relevantní argumenty a žalovaný prezentuje své subjektivní názory a extenzivně vykládá zákonná ustanovení. K uvedené námitce soud akcentuje, že výkladem § 66 odst. 1 zákona o hazardních hrách (respektive § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách ve znění do 31. 12. 2023) se opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že předmětné ustanovení obsahuje absolutní zákaz reklamy, sdělení nebo jakékoli jiné formy propagace na provozování hazardních her nebo získávání výher umístěné na budově, ve které se herní prostor nachází. Účelem tohoto ustanovení je především zabránit nepovolenému lákání veřejnosti ke vstupu do herního prostoru (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2020, č. j. 6 As 196/2020–32, body 15–16, a ze dne 19. 8. 2022, č. j. 3 As 287/2020–34, bod 15). Judikatura přitom opakovaně dospěla k závěru, že nadměrné nápisy umístěné na budově, v níž se nachází provozovna kasina, viditelné z velké vzdálenosti, mají za cíl podporu podnikatelské činnosti a plní funkci prezentační a propagační, a tudíž porušují § 66 odst. 1 zákona o hazardních hrách (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2025, č. j. 22 As 65/2025–52, bod 38).

29. Na výše uvedeném nic nemění § 68 odst. 2 zákona o hazardních hrách, dle kterého kasino musí být viditelně označeno názvem obsahujícím slovo „kasino“. Z tohoto ustanovení totiž nevyplývá možnost provozovatelů hazardních her umisťovat na budovy, v nichž se herní prostor nachází, bannery obsahující logo provozovatele či vlastní název provozovny. Povinnost dle § 68 odst. 2 zákona o hazardních hrách je splněna již jen uvedením nápisu „kasino“ (případně „casino“) např. nad vchodem do provozovny či na jiném viditelném místě. Jakékoli ostatní nápisy, které svým množstvím a velikostí překračují označovací a informační funkci označení „kasino“, tak již primárně plní funkci propagační či reklamní (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2020, č. j. 6 As 196/2020–32, bod 15).

30. Správní orgány v projednávaném případě z výše uvedené judikatury vycházely a její závěry na tuto věc odpovídajícím způsobem aplikovaly. Úvaha správních orgánů je srozumitelná, logická a plně přezkoumatelná. Soud úvaze správních orgánů nemá co vytknout. Soud má tedy ve shodě se správními orgány za to, že účelem označení provozovny názvem, zejména velkého nápisu „Magic Planet“ na střeše kasina a rozsáhlých symbolů glóbu s nápisem „Magic Planet Gold“ na vnějším plášti budovy, je nepochybně upozornit na budovu a přilákat k ní pozornost, a to za účelem podpory podnikatelské činnosti žalobce. Jak správně uvedl prvostupňový správní orgán, „[z] jakého jiného důvodu než reklamy, by tato vyobrazení – reklamní poutače byly umístěny na budově, ve které se nachází herní prostor provozovny, než z důvodu propagace sama sebe, jakožto provozovatele hazardních her.“. I podle zdejšího soudu nelze v označení provozovny jejím názvem a logy spatřovat jiný účel než snahu o propagaci provozovny žalobce. Vnější vyobrazení budovy kasina tudíž jednoznačně plní propagační funkci ve vztahu k žalobcově předmětu podnikání – provozování hazardních her – čímž odporuje § 66 odst. 1 zákona o hazardních hrách.

31. Námitku žalobce, podle níž měl správní orgán provést anketu, průzkum u kolemjdoucích či vyhotovit znalecký posudek, soud neshledal důvodnou. Posouzení, zda žalobce dostál povinnosti dle § 66 odst. 1 zákona o hazardních hrách, je otázkou právní, nikoli odbornou, která by vyžadovala zvláštní znalosti. Správní orgány disponují pravomocí tuto otázku posoudit samostatně na základě skutkových zjištění a aplikace právních předpisů. Ustanovení znalce či provádění sociologických šetření formou anket nebo dotazníků proto nebylo na místě.

32. Soud nepřisvědčil námitce žalobce, podle níž § 66 odst. 1 zákona o hazardních hrách chrání pouze osoby, které nejsou hráči. Takový výklad nemá oporu ani v textu ustanovení, ani v jeho účelu. Smyslem § 66 odst. 1 zákona o hazardních hrách je zabránit nepovolenému lákání veřejnosti ke vstupu do herního prostoru. Pojmem veřejnost se rozumí kdokoli – nejen osoba, která se hazardních her dosud neúčastnila, ale i aktivní hráč. Účelem zákazu je tedy obecná ochrana veřejnosti před působením propagačních prvků, které mohou podporovat účast na hazardních hrách, bez ohledu na to, zda jde o potenciálního či stávajícího hráče.

33. Soud považuje za nerozhodné, zda předmětná označení představují reklamu ve smyslu zákona o regulaci reklamy. Podstatné pro posouzení věci je, že povinnost stanovená v § 66 odst. 1 zákona o hazardních hrách je koncipována široce, neboť zakazuje nejen reklamu, ale i umisťování „sdělení“ či „jakýchkoli jiných forem propagace“ provozování hazardních her na budovy kasin. Smyslem tohoto ustanovení je zavést široký zákaz, který kromě reklamy zahrnuje i další formy propagace, aby byla zajištěna účinná regulace vnější prezentace hazardních her. Výraz „reklama“ použitý ve výroku prvostupňového rozhodnutí je proto nutno chápat jako zjednodušené označení širšího zákazu dle § 66 odst. 1 zákona o hazardních hrách, jenž se vztahuje nejen na reklamu, ale i na „sdělení“ a „jakékoli jiné formy propagace“ provozování hazardních her. Na tuto skutečnost ostatně upozornil již prvostupňový správní orgán ve svém rozhodnutí (viz str. 23–24). Předmětná označení lze nepochybně podřadit pod „jinou formu propagace“. Byť by bylo korektnější, pokud by prvostupňový správní orgán ve výroku namísto pojmu „reklama“ užil výraz „jiná forma propagace“, tato skutečnost nic nemění na tom, že podstata skutku zůstala zachována. Pro posouzení přestupku podle § 123 odst. 1 písm. g) zákona o hazardních hrách totiž nemá praktický význam, zda je označení na budově kasina zařazeno do kategorie „reklamy“, „sdělení“ nebo „jiné formy propagace“ ve smyslu § 66 odst. 1 tohoto zákona. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že se nejedná o vadu, jež by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

34. Soud nepovažuje za důvodnou ani námitku, že vyobrazení kasina přímo neláká k získání výher, neobsahuje herní znaky typicky spojované s kasinem a neinformuje o tom, že se uvnitř nachází herní prostor. Skutečnost, že logo neevokuje hazardní hry ani možnost výhry, sama o sobě neznamená, že se jedná o propagaci v souladu se zákonem o hazardních hrách. Ustanovení § 66 odst. 1 tohoto zákona totiž zakazuje jakoukoli propagaci provozování hazardních her, bez ohledu na zvolený způsob či intenzitu. Explicitní odkazy na hazardní hry nebo přímé lákání k získání výher by samozřejmě představovaly závažnější porušení zákazu propagace, avšak míra intenzity se promítá pouze do úvah o druhu a výši sankce. Jinými slovy, skutečnost, že k porušení došlo „méně nápadným“ způsobem, nemění nic na tom, že zákon porušen byl. Správní orgány v projednávané věci hodnotily označení kasina v jeho celku a dospěly k závěru, že vzhled budovy má propagační charakter, a to i bez přímých odkazů na hazardní hry (viz str. 10 odst. [59] napadeného rozhodnutí a str. 24 prvostupňového rozhodnutí). Soud toto hodnocení považuje za zcela korektní.

35. Odkaz žalobce na povinnost dle § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách soud nepovažuje za relevantní. Je pravda, že zlaté polepy na vchodových dveřích a výlohách provozovny a černé polepy na dveřích únikového východu a výlohách skutečně plní funkci zabezpečení kasina proti nahlížení do jeho vnitřních prostor ve smyslu § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách. To však obecně neznamená, že nemohou současně vykazovat propagační povahu. Správní orgány hodnotily vzhled kasina jako celek a dospěly k závěru, že zlaté a černé polepy tvoří spíše doplňující prvek zdůrazňující celkový propagační charakter provozovny (viz str. 14 a 24 prvostupňového rozhodnutí). S tímto posouzením se soud ztotožňuje.

36. Argumentace žalobce, že označení provozovny jako „kasino“ je povinné, neobstojí. Ač je toto označení vyžadováno, nesmí překročit čistě informativní funkci a nabýt propagační povahy, což správně zdůraznil již prvostupňový orgán ve svém rozhodnutí (viz str. 14 a 26). Není tedy pravda, že by porušením § 66 odst. 1 zákona o hazardních hrách bylo jakékoli označení či jakýkoli nápis na objektu kasina; rozhodující je jejich povaha a účel.

37. Přiléhavý není ani žalobcův odkaz na webový článek, neboť ten pojednává o případu politického banneru na budově. Daný případ tak nemá žádnou souvislost s regulací hazardu.

38. Na základě všech shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že výklad § 66 odst. 1 zákona o hazardních hrách ze strany správních orgánů nelze považovat za extenzivní, ale naopak za souladný se zněním daného ustanovení jakož i s jeho účelem a ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu.

39. Soud doplňuje, že zákaz propagace podle § 66 odst. 1 zákona o hazardních hrách nepochybně představuje zásah do žalobcova (ústavním pořádkem zaručeného) práva na podnikání. Současně však tento zákaz splňuje požadavky proporcionality, neboť sleduje legitimní cíl, je způsobilý tohoto cíle dosáhnout a je přiměřený. Legitimní cíl spočívá v ochraně veřejnosti před nepovoleným lákáním ke vstupu do herního prostoru a v prevenci negativních společenských dopadů hazardního hraní. Vhodnost soud dovodil z toho, že zákaz omezuje vizuální a jiné podněty v místě s bezprostředním dopadem na veřejnost (budova provozovny a její bezprostřední okolí), čímž je účinně snižováno propagační působení na veřejnost. Přiměřenost je dána omezením zásahu na úzký prostor a zachováním možnosti čistě informativního označení provozovny, aniž by bylo zasaženo do podstaty práva podnikat.

40. Soud se dále zabýval námitkami ohledně druhého přestupku. Vyšel přitom z následující právní úpravy: – Podle § 123 odst. 2 písm. g) zákona o hazardních hrách provozovatel se dále dopustí přestupku tím, že poruší některou z povinností souvisejících s provozováním herního prostoru podle § 65, § 66 odst. 1 až 3 nebo 5. – Podle § 65 odst. 3 zákona o hazardních hrách v herním prostoru se nesmí nacházet nepovolené technické zařízení technické hry nebo nepovolený hrací stůl živé hry. – Podle § 65 odst. 1 zákona o hazardních hrách herním prostorem se rozumí herna nebo kasino.

41. V tomto případě ze správního spisu vyplývá a ve věci je mezi účastníky řízení nesporné, že se v den kontroly v prostorách kasina nacházely mj. hrací stoly živé hry Baccarat č. GP–BC–002–002–0014 (MP007153), Baccarat č. GP–BC–002–002–0015 (MP007154), a Russian poker č. GP–CTH–002–0018 (MP007144). Tyto tři hrací stoly přitom nebyly zahrnuty do žalobcova povolení k provozování hazardních her.

42. Rovněž v tomto případě soud upozorňuje, že odpovědnost za přestupek podle § 123 odst. 2 písm. g) zákona o hazardních hrách je objektivní.

43. Soud nepřisvědčil argumentaci žalobce, podle níž byly předmětné stoly „vyřazené“, umístěné v oddělené místnosti a připravené k odstěhování, a jejich pouhá přítomnost v provozovně proto neodporovala § 65 odst. 3 zákona o hazardních hrách, tudíž (alespoň materiálně) nemohlo dojít ke spáchání přestupku dle § 123 odst. 2 písm. g) tohoto zákona. Takové tvrzení nemá oporu ve správním spisu. Z fotografií a audiovizuálních záznamů pořízených při kontrole, stejně jako z plánku kasina založeného v protokolu o kontrole, vyplývá pravý opak. Dotčené stoly se nacházely v neodděleném prostoru kasina s volným přístupem, byly osazeny židlemi, nezakryté a jejich vizuální stav nevzbuzoval dojem neprovozuschopnosti ani připravenosti k odstěhování. Soud se ztotožňuje se závěry žalovaného, že absence floatů a žetonů sama o sobě neprokazuje nezpůsobilost stolů ke hře; jde o přemístitelné příslušenství, které lze kdykoli dodat a hru zahájit. Pouze z jejich absence tedy nelze dovodit, že stoly nejsou způsobilé ke hře.

44. Soud k uvedené námitce rovněž poukazuje na důvodovou zprávu k § 65 odst. 3 zákona o hazardních hrách, podle které „[n]a základě problémů identifikovaných při kontrolní činnosti dle zákona č. 202/1990 Sb., kdy neexistoval zákaz umístění neprovozovaných technických zařízení do provozovny, a byly tak nalézány technická herní zařízení, která byla dle tvrzení provozovatelů před zahájením kontroly vypnuta. Toto tvrzení však nebylo možné ověřit. Nově je tak stanovena povinnost provozovatele zajistit, aby nebyly v provozovně nepovolené technické zařízení technické hry nebo nepovolené hrací stoly živé hry vůbec umístěny, a výše uvedený nedostatek se tak odstraňuje“.

45. Z výše uvedeného dle soudu vyplývá, že zákonodárce stanovením zákazu dle § 65 odst. 3 zákona o hazardních hrách usiloval o potírání negativní praxe provozovatelů hazardních her, kteří v provozovnách umisťovali nepovolená herní zařízení a následně je během kontroly vypínali. Ze strany kontrolních orgánů pak bylo obtížné ověřit, zda bylo nepovolené zařízení skutečně použito ke hře. Zákaz upravený v § 65 odst. 3 zákona o hazardních hrách tak má předcházet tomu, aby se v provozovně nacházely jakékoliv nepovolené hrací stoly. Obecně tedy platí, že i výskyt „vyřazených“ hracích stolů, stolů „připravených k odstěhování“ nebo „nefunkčních stolů“ v provozovně tento zákaz porušuje.

46. Za této situace se proto soud ztotožnil se závěrem správních orgánů, že se v den kontroly v herním prostoru (kasinu) v rozporu s § 65 odst. 3 zákona o hazardních hrách nacházely nepovolené hrací stoly živé hry, čímž se žalobce dopustil přestupku podle § 123 odst. 2 písm. g) tohoto zákona.

47. Tvrzení žalobce, že správní orgány nezkoumaly materiální stránku jednotlivých přestupků, nemá podklad v napadeném a prvostupňovém rozhodnutí. Z uvedených rozhodnutí vyplývá, že se správní orgány materiální stránkou vytčených přestupků zabývaly, a to jednak v obecné rovině a jednak konkrétně ve vztahu k chráněnému zájmu u každého přestupku samostatně, a žalobci sdělily, proč dospěly k závěru o jejím naplnění. Protože žalobce svou námitku blíže nerozvedl, soud toliko odkazuje na prvostupňové rozhodnutí (str. 26 až 27 a str. 30) a na napadené rozhodnutí (str. 12 až 13) obsahující relevantní argumentaci.

48. Ve vztahu k přestupku podle § 123 odst. 2 písm. g) zákona o hazardních hrách soud doplňuje, že jde o ohrožovací delikt, jehož materiální stránka je typově naplněna již samotnou přítomností nepovoleného hracího stolu v herním prostoru. Žalobcem uváděné skutečnosti [viz strana 12 žaloby, bod (i) až (v)] nejsou natolik výjimečné, aby snížily konkrétní nebezpečnost pod minimální typovou hranici. Nejde totiž o okolnosti vybočující z běžně se vyskytujících případů tohoto přestupku. Naopak jde o typově předvídané situace u ohrožovacího deliktu, kde je rozhodná už samotná přítomnost nepovoleného hracího stolu v herním prostoru. Nadto některá tvrzení [bod (i) až (iii)] jsou skutkově v rozporu s obsahem žalovaným předloženého správního spisu (viz výše).

49. Za situace, kdy soud neshledal nezákonnost výroků I. a II. prvostupňového rozhodnutí, byl tím implicitně vyloučen i důvod ke zrušení výroku o trestu.

50. Tvrzení žalobce, podle kterého je odůvodnění udělení trestu a jeho výše v rozporu se zákonem a zásadami jeho uložení, soud nepovažuje za žalobní bod. Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78, Sb. NSS 2162/2011, je za žalobní bod nutno „považovat každé vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších obrysech lze dovodit, že napadené správní rozhodnutí z určitého důvodu považuje za nezákonné. Jinými slovy, náležitost žaloby dle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je splněna, pokud jsou z tvrzení žalobce seznatelné skutkové děje a okolnosti individuálně odlišitelné od jiných ve vztahu ke konkrétnímu případu žalobce, jež žalobce považoval za relevantní k jím domnělé nezákonnosti správního rozhodnutí; právní důvody nezákonnosti (či nicotnosti) napadeného správního rozhodnutí pak musí být tvrzeny alespoň tak, aby soud při aplikaci obecného pravidla, že soud zná právo, mohl dostatečně vymezit, kterým směrem, tj. ve vztahu k jakým právním předpisům bude směřovat jeho přezkum.“. Z tvrzení žalobce, že odůvodnění udělení trestu a jeho výše v rozporu se zákonem a zásadami jeho udělení, není patrný žádný konkrétní skutkový děj, případně okolnost, která by byla doprovázena odpovídající právní argumentací, z níž by plynulo, z jakých důvodů považuje žalobce odůvodnění udělení trestu a jeho výše za nezákonné nebo rozporné se zásadami jeho udělení. Jedná se o typové tvrzení postrádající jakoukoliv vazbu na projednávaný případ. Absence jakékoliv individualizace a vztahu ke konkrétnímu případu způsobuje, že tvrzení žalobce nelze vůbec považovat za žalobní bod, a to ani v zárodku. Protože tvrzení žalobce není ve smyslu rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78, Sb. NSS 2162/2011, způsobilým žalobním bodem, soud se jím dále nezabýval.

51. Soud se neztotožnil ani s námitkami brojícími proti uložení trestu propadnutí věci. Uvedenou otázkou se správní orgány odpovídajícím způsobem zabývaly (viz str. 34 a 35 prvostupňového rozhodnutí a str. 14 a 15 napadeného rozhodnutí) a žalobci sdělily, proč k uložení tohoto trestu přistoupily. Bylo tomu tak proto, že nepovolené hrací stoly, jichž se trest týkal, nepochybně byly užity či určeny pro spáchání daného přestupku. Vlastníkem těchto stolů byl žalobce (pachatel) a jejich hodnota nebyla v nápadném nepoměru k povaze přestupku. Byly tudíž splněny všechny předpoklady pro udělení trestu propadnutí věci (§ 48 odst. 1 až 3 přestupkového zákona). K tomu soud odkazuje na napadené a prvostupňové rozhodnutí.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

52. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

53. Protože žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.