17 C 1/2016- 237

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr. Milošem Žitným ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupena advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizována dvě slova]. sídlem [obec a číslo], [ulice a číslo] proti žalovaným: [anonymizováno] [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupena advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2/ [země] [anonymizováno] [název žalované] sídlem [adresa žalované] o žalobě na určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalovaná [číslo] je vlastnicí pozemku parc. [číslo] o výměře 139 256 m2, vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracoviště Praha pro v k. ú. [část obce] v obci [obec] na [list vlastnictví].

II. Žalované [číslo] jsou povinny zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 102 850 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala určení vlastnického práva žalované [číslo] k pozemku parc. [číslo] vedeného pro obec Praha, katastrální území Hloubětín, zapsaného na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha (dále také„ předmětný pozemek“).

2. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že je osobou oprávněnou ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen„ ZMV“), které byla v rozhodném období způsobena majetková křivda. Žalobkyně byla vlastníkem nemovitosti parc. č. PK [číslo], původně vedené v knihovní vložce [číslo] [anonymizováno] zemských. Podle zápisu [číslo] je patrné vlastnické právo žalobkyně, neboť subjekt„ [příjmení] [příjmení] [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno]“ zapsaný v předmětných [anonymizováno] zemských [číslo] je totožný s žalobkyní. Podle zápisu č. položky 11 ze dne [datum] (tj. rozhodné období podle ZMV) bylo poznamenáno zamýšlené převzetí postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy. Podle části„ zápis“ položka [číslo] je zjevné, že k odepsání došlo až v roce 1956. V rozhodné době tedy došlo k majetkové křivdě, a to odnětím uvedeného pozemku PK [číslo] bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy (§ 5 písm. a/ ZMV). Poslední záznam v části B knihovní vložky [anonymizováno] zemských [anonymizováno] je právě ze dne [datum] – [anonymizováno] [číslo] [rok] – návrh a oznámení ministerstva zemědělství ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že stát s pozemky nakládal jako vlastník, ačkoliv nebyla shledána nabývací listina přechodu na stát, došlo k jejich převzetí bez právního důvodu (§ 5 písm. k/ ZMV). Křivdy jsou dokládány listinou č. d. [číslo] [rok]; usnesením ze dne [datum] – kopie z archivu Ministerstva zemědělství, ze kterého je patrné vypovězení práva hospodaření vůči žalobkyni jakožto vlastníkovi (mj. i pozemků vedených v [anonymizována tři slova] v [obec], kde byl původně pozemek zapsán a jako zemědělský obhospodařován); usnesením Okresního soudu civilního pro [anonymizována dvě slova] o povinnosti vyhovět výpovědi ze dne [datum] a usnesením Krajského soudu civilního ze dne [datum] o vyhovění návrhu a oznámení ministra zemědělství. U skutečností vedoucích k majetkovým křivdám lze uvažovat také i o § 5 písm. j) ZMV, tj. o politické nebo náboženské perzekuci anebo postupu porušující obecně uznávané principy demokratického právního státu nebo lidská práva a svobody, když zestátnění majetku bylo projevem a důsledkem plánovitého mýcení náboženského života ve státě začínajícího na přelomu 40. – 50. let dvacátého století pronásledováním představitelů církve. V tomto období tak žalobkyně přišla o svůj konvent, sídlo a všechny statky, a to bez náhrady. U žalobkyně je dána aktivní legitimace ohledně pozemku parc. [číslo] vedeného v katastrálním území Hloubětín, obec Praha, podle § 18 odst. 1 ve spojení s § 3 a 5 ZMV, protože je historickým vlastníkem předmětného pozemku a naléhavý právní zájem je tak založen zákonem a není nutné jej prokazovat. U žalované [číslo] je dána pasivní legitimace, protože je v současné době evidována jako vlastník předmětného pozemku. U žalované [číslo] je dána pasivní legitimace, protože je subjektem, na nějž bude zapsáno vlastnické právo k předmětným pozemkům, pokud žalobkyně s touto žalobou uspěje. Žalobkyně oslovila žalovanou [číslo] mj. dopisem sdělujícím jí okolnost neoprávněného převodu (přechodu) majetku na její osobu. Žalobkyně dále uvedla, že ustanovení § 3 zákona č. 92/1991 Sb. a § 29 zákona č. 229/1991 Sb. upravily již od roku 1991 tzv. blokaci původně církevního majetku a majetku náboženských společností do doby přijetí zákonné úpravy o majetkovém vypořádání vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. Blokace je upravena především v zákoně č. 229/1991 Sb., o půdě„ Majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku“. V tomto zákoně je rovněž formulován příslib zákonodárce církevní majetek vypořádat. Církevní majetek tak byl podle § 29 zákona o půdě blokován do přijetí úpravy o restitucích. Stát však takového zákazu (blokace) nedbal a v rozporu s platnými a účinnými zákony umožnil transfer původního církevního majetku. Zákon č. 428/2012 Sb. následně v ustanovení § 18 odst. 1 použitím výrazů„ převedena nebo přešla“ založil zvláštní skutkovou podstatu obnovy vlastnického práva státu k historickému církevnímu majetku, který byl původně ve vlastnictví oprávněné osoby a na stát jeho vlastnictví přešlo v době nesvobody způsobem předvídaným v § 5 ZMV, a který byl posléze buď převeden právním jednáním, nebo přešel na základě jakékoliv jiné právní skutečnosti do vlastnictví třetí osoby. Z potvrzení katastrálního úřadu ze dne [datum] je zřejmé, že parcela [číslo] k datu [datum], [datum] a [datum] byla vedena ve vlastnictví [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [územní celek]. Vlastnické právo žalované [číslo] k předmětnému pozemku bylo zapsáno na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s panem [jméno] [příjmení]. Vlastnické právo pana [příjmení] bylo zapsáno na základě návrhu ze dne [datum] s přiloženým rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 5. 2010, č. j. 14 C 229/2008 – 156. Vzhledem k tomu, že pan [příjmení] nemohl vlastnické právo k pozemku platně získat, když převod (přechod) byl blokován blokačními ustanoveními, nemohl jej platně převést ani kupní smlouvou na žalovanou [číslo] protože nemohl platně převést více práv, než sám měl. Žalobkyně dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2659/2016, podle kterého„ [jméno] víru nabyvatele nelze presumovat již tím, že nabyvatel vycházel ze stavu zápisů v katastru nemovitostí“. V daném případě navíc žalovaná [číslo] (jako profesionální developer) ani dobrou víru neměla a mít nemohla. Kupní smlouvu o převodu nemovitosti uzavřela žalovaná [číslo] s panem [příjmení] dne [datum] a ve smlouvě je uvedeno,„ že zapsané je vlastnické právo [země] s právem hospodaření [anonymizována dvě slova] [země] (bod 1 Preambule) a že o žalobě ve prospěch pana [příjmení] nebylo v době platnosti smlouvy ještě rozhodnuto (bod 2 Preambule). Žalovaná [číslo] tedy nemohla být dobrověrným nabyvatelem s důvěrou v zapsané vlastnické právo pana [příjmení] v katastru nemovitostí, ale jednalo se o dopředu vymyšlenou konstrukci, jak ze státu historické pozemky získat. Žalovaná [číslo] byla do celého procesu získání pozemku již panem [příjmení] totiž od počátku prokazatelně involvována. Žalobkyně má za to, že žalovaná [číslo] si sama pozemky vyhlédla a jen využila restitučních nároků pana [příjmení], poskytla mu právní služby na vysouzení uložení povinnosti uzavřít smlouvu, a kdy dokonce již před vlastním získáním pozemků pro daného restituenta musel daný restituent podepsat návrh na vklad vlastnického práva a smlouvu o převodu pozemků ve prospěch žalované [číslo] (návrh vkladu vlastnického práva pro žalovanou [číslo] datumově předchází návrhu na vklad ve prospěch pana [příjmení]). Návrh na zahájení vkladu vlastnického práva řízení mezi panem [příjmení] a [anonymizována dvě slova] [země] je totiž ze dne [datum]. Smlouva o převodu pozemků mezi panem [příjmení] a [anonymizována dvě slova] [země] je ze dne [datum]. Návrh na vklad vlastnického práva mezi panem [příjmení] a žalovanou [číslo] je již ze dne [datum] Kupní smlouva o převodu nemovitostí mezi panem [příjmení] a žalovanou [číslo] je uzavřena však již také dne [datum] s ověřenými podpisy od advokáta [anonymizováno] [příjmení]. Již pan [příjmení] byl zastoupen aktuálním advokátem žalované [číslo] ([anonymizováno] [příjmení]) a interpretace, že žalovaná [číslo] následně kupuje pozemek od pana [příjmení] s důvěrou v list vlastnictví, kde má být pan [příjmení] registrovaným vlastníkem, se tedy tímto rozkládá. Pan [anonymizováno] podepsal smlouvu o převodu nemovitostí s žalovanou [číslo] dne [datum], tedy dříve, než byla podepsána smlouva s pozemkovým fondem ze dne [datum]. Pan [anonymizováno] byl přitom utvrzován v nejistotě ohledně sporu o uložení povinnosti uzavřít smlouvu ze strany soudu (viz Preambule čl. 2), přitom je zřejmé, že spor, ve kterém pana [příjmení] zastupoval [anonymizováno] [příjmení], byl pravomocně ukončen již ke dni [datum], což žalovaná [číslo] podle všeho věděla a pojistila si vůli pana [příjmení] podpisem smluv ve svůj prospěch. Buď tedy žalovaná [číslo] vědomě pana [příjmení] utvrzovala v nejistotě ohledně úspěchu ve sporu a jednala nepoctivě, anebo sama neměla jistotu, jak spor dopadne a nemohla si tím být jistá a nemohla si být jistá ani vlastnictvím pana [příjmení]. Obě tyto varianty vyvrací dobrou víru žalované [číslo]. Žalobkyně dále poukázala na to, že v rámci restitučních zásad je třeba upřednostnit nárok restituční jako nárok primární.

3. Žalovaná [číslo] uvedla, že nárok žalobkyně neuznává a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná [číslo] předně uvedla, že žalobkyně nikterak nedoložila, že pozemek parc. [číslo] má původ v pozemku parc. č. PK [číslo] (který byl odňat v době nedemokratického státního zřízení). Otázka vlastnictví k předmětnému pozemku již byla řešena v jiných řízeních, ve kterých vystupovala žalobkyně jako vedlejší účastník. Žalovaná [číslo] nabyla předmětný pozemek na základě kupní smlouvy ze dne [datum] (ve znění jejich pozdějších dodatků) uzavřené mezi žalovanou [číslo] (na straně kupující) a panem [jméno] [příjmení], narozeným dne [datum], bytem [adresa] (na straně prodávající). Žalované [číslo] byl ze strany pana [jméno] [příjmení] před nabytím účinnosti kupní smlouvy předložen originál výpisu z katastru nemovitostí, který potvrdil, že pan [příjmení] je výlučným vlastníkem předmětného pozemku, a neobsahoval jakékoliv omezení jeho vlastnického práva nebo převoditelnosti předmětného pozemku. Současně byl žalované [číslo] také předložen panem [příjmení] nabývací titul, tj. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 5. 2010, č. j. 14 C 229/2008 – 156, který nabyl právní moci dne [datum]. V době uzavírání kupní smlouvy dne [datum] však řízení ještě pravomocně končeno nebylo, neboť ve věci běželo na základě odvolání pozemkového fondu odvolací řízení, když však [anonymizována dvě slova] až podáním ze dne [datum] vzal své odvolání zpět a rozsudek tak nabyl právní moci zpětně ke dni [datum]. Na základě tohoto rozsudku bylo do katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo pana [příjmení]. Rozsudkem soud uložil [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [IČO] (který je právním předchůdcem žalované [číslo]) povinnost uzavřít s panem [jméno] [příjmení] smlouvu o převodu mj. předmětného pozemku, který pan [jméno] [příjmení] získal v rámci soudního řízení, v němž se domáhal vypořádání svého dlouhodobě neuspokojeného restitučního nároku ve smyslu zákona o půdě, a to ve formě náhradních pozemků. Pan [anonymizováno] nabyl předmětný pozemek originárním způsobem, totiž rozhodnutím orgánu státní moci (tj. již právní mocí rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, č. j. 14 C 229/2008 – 156). Názor žalobkyně, že šlo pouze o rozsudek, na jehož základě bylo možné se jen domáhat uzavření smlouvy, je v rozporu s ustálenou judikaturou. [anonymizována dvě slova] v řízení, které předcházelo vydání rozsudku, v rozporu se svými zákonnými povinnostmi nikdy neuvedl ani nenamítal, že by předmětný pozemek byl původním majetkem církve nebo náboženské společnosti a že by ho jako takový nebylo možné převádět z důvodu dotčení tehdy platným § 29 zákona č. 229/1992 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Obvodní soud pro Prahu 9 tak vydal výše uvedený rozsudek, neboť podle vyjádření [anonymizována dvě slova] (jako zákonného správce předmětných pozemků), převodu náhradních pozemků nebránila žádná relevantní zákonná překážka. Žalovaná [číslo] tak měla ze všeho výše uvedeného za to, že pozemek je bez jakýchkoliv právních vad, což bylo podloženo také tím, že k návrhu pana [příjmení] bylo vydáno v řízení sp. zn. 14 C 229/2008 předběžné opatření (usnesením ze dne 30. 12. 2008, č. j. 14 C 229/2008 - 65), které bylo i zapsáno v katastru nemovitostí. Až dne [datum] podal pozemkový fond proti žalované [číslo] panu [jméno] [příjmení] žalobu, kterou se domáhal určení vlastnického práva [země], mj. k předmětnému pozemku. V tomto řízení [anonymizována dvě slova] (od [datum] na straně žalobkyně pokračovala [země] – [název žalované], [IČO]) namítal, že předmětný pozemek je původním majetkem církve a že neměl být vůbec vydán panu [jméno] [příjmení] a posléze převeden na žalovanou [číslo]. Věc byla vedena u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 92/2011, kdy do tohoto řízení na základě usnesení ze dne 12. 12. 2013, č. j. 60 C 92/2011 – 226 vstoupila i žalobkyně a již zde uplatnila i v tomto řízení uplatňované námitky. Řízení bylo dne [datum] pravomocně skončeno ve prospěch žalované [číslo]. Z předchozích řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 9 je tak zřejmé, že otázka vlastnického práva žalované [číslo] k předmětnému pozemku a rovněž otázka její dobré víry při nabývání předmětného pozemku již byla soudy řešena a bylo prokázáno, že žalovaná [číslo] předmětný pozemek nabyla v dobré víře. Pro případ, že by soud odlišně od rozsudku č. j. 60 C 92/2011 – 258 dospěl k závěru, že pan [příjmení] vlastnické právo k předmětnému pozemku platně nenabyl, nabyla jej žalovaná [číslo] v dobré víře originárním způsobem. Žalovaná [číslo] dále uvedla, že je přesvědčena, že i cílem § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ OZ“) ve spojení s § 3064 OZ je nastolení takového stavu právní jistoty, aby se po [datum] nemusel žádný následný nabyvatel nemovitosti obávat, že ho jeho dobrá víra neochrání. Prolomení blokačního ustanovení § 29 zákona o půdě navíc bylo ve výjimečných případech připuštěno (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2166/10).

4. Žalovaná [číslo] nejprve uvedla, že nárok žalobkyně neshledává oprávněným a obdobně jako žalovaná [číslo] navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že otázka vlastnického práva k předmětnému pozemku byla již opakovaně řešena soudní cestou, a to i ve vztahu k porušení ustanovení § 29 zákona o půdě. Jednalo se jednak o soudní řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 229/2008, ve kterém se právní předchůdce žalované [číslo] pan [jméno] [příjmení] domáhal uložení povinnosti právnímu předchůdci žalované [číslo] ([anonymizována dvě slova] [země]) uzavřít smlouvu o převodu konkrétních (náhradních) pozemků, mimo jiné i předmětného pozemku a jednak o soudní řízení rovněž vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 92/2011, ve kterém se právní předchůdce žalované [číslo] ([anonymizována dvě slova] [země]) domáhal určení vlastnického práva k předmětnému pozemku, a to z titulu porušení blokačního ustanovení § 29 zákona o půdě. V řízení ve věci 14 C 229/2008 byl právní předchůdce žalobkyně pan [jméno] [příjmení] úspěšný a jeho vlastnické právo k předmětnému pozemku bylo zapsáno na základě pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 5. 2010, č. j. 14 C 229/2008 – 156 ve spojení se zápisem do katastru nemovitostí. Následně pan [jméno] [příjmení] prodal předmětný pozemek žalované [číslo] na základě kupní smlouvy ve znění dodatků, na základě které provedl katastrální úřad vklad vlastnického práva. V řízení ve věci 60 C 92/2011 se právní předchůdce žalované [číslo] ([anonymizována dvě slova] [země]) domáhal určení vlastnického práva k předmětnému pozemku proti žalovaným [číslo] ([název žalované]) a [číslo] ([jméno] [anonymizováno]). Žalobkyně v tomto řízení vystupovala jako vedlejší účastník. Právní předchůdce žalované [číslo] ([anonymizována dvě slova] [země]) byl v tomto řízení neúspěšný a žaloba byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 6. 2014, č. j. 60 C 92/2011 – 258 zamítnuta. V tomto soudním řízení rozhodoval opakovaně i Nejvyšší soud České republiky, a to rozsudkem ze dne 30. 7. 2013, č. j. 30 Cdo 1277/2013 a rozsudkem ze dne 20. 1. 2016, č. j. 30 Cdo 3500/2015, přičemž žalovaná [číslo] má za to, že závěry těchto rozsudků mají dopad i na posouzení nároku žalobkyně podle ZMV. Následně v rámci závěrečného návrhu žalovaná [číslo] změnila svůj postoj a navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, když zdůraznila, že v daném řízení je opětovně projednávána již jednou rozsouzená věc.

5. K průběhu řízení předcházejícímu tomuto rozsudku je třeba konstatovat, že zdejší soud ve věci již v minulosti rozhodl rozsudkem ze dne 6. 11. 2017, č. j. 17 C 1/2016 – 103, kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2018, č. j. 23 Co 104/2018 – 130. K dovolání žalobkyně však byl následně rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 9. 2019, č. j. 28 Cdo 3991/2018 – 156 zrušen jak rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2018, č. j. 23 Co 104/2018 – 130, tak i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 11. 2017, č. j. 17 C 1/2016 – 103, a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky vyslovil pro další řízení závazný právní názor (§ 243g odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého mají být zkoumány okolnosti týkající se nejen dobré víry nabyvatele předmětného pozemku, potažmo žalované [číslo] ale i okolnosti týkající se povahy jednotlivých nabývacích titulů, k osobě nabyvatele, potažmo žalované [číslo] jejich vztahu k nabytému majetku, jejich předchozí délce užívání, nebo okolností původního pozbytí majetku církví. Jen na základě půdorysu takových individuálně daných okolností pak je úkolem soudu upřednostnit jedno z kolidujících práv žalobce a nabyvatele, potažmo žalované [číslo] (III. ÚS 1862/16, II. ÚS 2640/17). Je na místě zdůraznit, že shora uvedené platí bezezbytku pro nabyvatele, který předmětný pozemek měl nabýt převodem od státu, ale i pro žalovanou [číslo] jakožto osoby, která potažmo předmětný pozemek mohla nabýt od nevlastníka (II. ÚS 1403/18). Dále je třeba poměřovat, zda ekonomický přínos případného vydání předmětného pozemku žalobci nebude ekonomicky nepatrný v porovnání s obtížemi, které by takové vydání způsobilo nabyvateli, potažmo žalované [číslo] (NS 28 Cdo 5374/2016).

6. Z dosavadního průběhu řízení vyplývá, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), v platném znění, (dále jen„ ZMV“), jakož i to, že předmětný pozemek parc. [číslo] o výměře 139 256 m2, vedený Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha pro katastrální území Hloubětín v obci [obec] na [list vlastnictví] byl jejím historickým majetkem, který byl odebrán a který tak podléhal blokačnímu ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen„ z. o. p.“). Je pak zřejmé, že daný pozemek byl [jméno] [příjmení] (dále také„ nabyvatelem“) nabyt v rozporu s blokačním ustanovením, byť k tomuto došlo pravomocným rozsudkem soudu. Ani takový způsob nabytí nebrání uplatnění dané určovací žaloby, kterážto otázka v řízení byla již zodpovězena.

7. Mezi účastníky pak nadále zůstala sporná otázka dobré víry nabyvatele, resp. žalované [číslo] jakož i další okolnosti, na jejichž základě by v konkrétním případě mohlo po provedení testu proporcionality být upřednostněno právo nabyvatele, resp. právo žalované [číslo] oproti právu žalobkyně.

8. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění: Ve vztahu k žalobkyni a jejímu vlastnickému právu:

9. Z listiny označené jako„ knižní vložka [anonymizována dvě slova] [číslo] (2)“ soud zjistil, že je zde k pozemku parc. [číslo] v zápisu [číslo] evidováno vlastnické právo subjektu„ [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno]“. Podle zápisu č. položky 11 ze dne [datum] bylo zaznamenáno plánované převzetí postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy. Podle části„ zápis“ položka [číslo] je zjevné, že k odepsání došlo až v roce 1956.

10. Z listiny označené jako„ knihovní vložka [číslo] (10)“ soud zjistil odepsání předmětného pozemku z vložky [číslo] [anonymizována dvě slova] dne [datum].

11. Z listiny označené jako„ list vlastnictví [číslo] ze dne [datum] (14)“ soud zjistil, že k pozemku parc. [číslo] je evidováno vlastnické právo [země]. Je zde také evidováno nařízené předběžné opatření na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 12. 2008, č. j. 14 C 229/2008 – 65.

12. Z listiny označené jako„ evidence příjemců dotací [anonymizováno] (54)“ soud zjistil, že na pozemku parc. [číslo] je evidována ode dne [datum] [právnická osoba] agrární společnost spol. s. r. o. a následně od [datum] společnost [právnická osoba]

13. Z listiny označené jako„ výpis z obchodního rejstříku ze dne [datum] k obchodní firmě [právnická osoba], [IČO] (55)“ soud zjistil, že tato společnost byla založena dne [datum]. Předmětem podnikání společnosti je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor a předmět činnosti správa vlastního majetku. Statutárním orgánem společnosti je žalobkyně ([osobní údaje žalobkyně]).

14. Z listiny označené jako„ osvědčení o zápisu do evidence zemědělského podnikatele ze dne [datum] (56)“ soud zjistil, že společnosti [právnická osoba], [IČO] bylo dne [datum] vydáno podle § 2f odst. 5 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, v platném znění, osvědčení o zápisu do evidence zemědělského podnikatele. Ve vztahu k tvrzenému vlastnickému právu žalované [číslo] její dobré víře:

15. Z listiny označené jako„ sdělení Katastrálního úřadu ze dne [datum] (25)“ soud zjistil, že Katastrální úřad sdělil dne [datum] na základě žádosti ze dne [datum] [anonymizována dvě slova] [země], že pozemek PK parc. [číslo] (parc. [číslo]) byl podle pode podkladů katastru nemovitostí a předchozích evidencí po 25. únoru 1948 majetkem církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace; po 25. únoru 1948 přešel do vlastnictví státu z vlastnictví [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] na základě výměru ÚVN hlavního města Prahy dnem [datum] a ke dni [datum] nebyl majetkem žádné obce.

16. Z listiny označené jako„ výpis z listu vlastnictví [číslo] ke dni [datum] pro katastrální území Hloubětín (45)“ soud zjistil evidované vlastnické právo žalobkyně k pozemkům v katastrálním území Hloubětín v okolí předmětného pozemku.

17. Z listiny označené jako„ zvýraznění mapy pozemků žalobkyně v katastrálním území Hloubětín a mapy sporného pozemky (53)“ soud zjistil, že sporný pozemek je obklopen pozemky ve vlastnictví žalobkyně, jakož i přesné umístění sporného pozemku.

18. Z listiny označené jako„ žaloba o uložení povinnost uzavřít smlouvu o převodu pozemků ze dne [datum] vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 229/2008 (b1)“ soud zjistil, že pan [jméno] [příjmení], zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se žalobou domáhal podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., převedení náhradních pozemků, mj. pozemku parc. [číslo] o výměře 139 289 m2, ve zjednodušené evidenci, zapsaný na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, v katastrálním území Hloubětín, obec Praha. V žalobě žalobce uvedl, že z veřejné evidence zjistil, že ve vztahu k těmto pozemkům neexistuje právo třetích osob na nárokový převod, které by bránilo převodu předmětných pozemků do vlastnictví žalobce k uspokojení jeho nároku.

19. Z listiny označené jako„ protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne [datum] ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 229/2008 (b2)“ soud zjistil, že zástupce žalobce (pana [jméno] [příjmení]) advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na tomto jednání uvedl, že žalobce si provedl lustraci předmětných pozemků sám. Zástupce žalobce také uvedl, že pokud bude ze strany žalované (tj. [anonymizována dvě slova] [země]) prokázáno u některého z pozemků, že je například pozemkem církevním, je pak zřejmé, že tento pozemek převoduschopný není a žalobce by případně vyhledal jiný vhodný pozemek.

20. Z listiny označené jako„ rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 5. 2010, č. j. 14 C 229/2008 – 156 (i) a z listiny označené jako„ usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2010, č. j. 21 Co 395/2010 – 205“ soud zjistil, že tímto rozsudkem byla žalované (tj. [anonymizována dvě slova] [země], [IČO]) uložena povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku uzavřít podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění s žalobcem (tj. [jméno] [příjmení], zastoupeným [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) smlouvu o převodu pozemků mj. pro pozemek parc. [číslo] o výměře 139 289 m2, parcela zjednodušené evidence. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum] ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2010, č. j. 21 Co 395/2010 – 205, které nabylo právní moci dne [datum]. Žalovaný dne [datum] vzal totiž své odvolání proti rozsudku ze dne 13. 5. 2010, č. j. 14 C 229/2008 – 156 zpět a odvolací soud tak odvolací řízení zastavil (§ 207 odst. 2 o. s. ř.).

21. Z listiny označené jako„ notářský zápis NZ 241/2010 a N 266/2010 ze dne 4. 6. 2010 (58)“ soud zjistil, že účastníci [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [číslo] a [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [číslo] udělili plnou moc advokátovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a který na základě těchto plných mocí uzavřel společenskou smlouvu o založení společnosti s ručením omezeným, a to [právnická osoba], [anonymizováno] se základním kapitálem 210 000 Kč. Jako předmět podnikání byl sjednán: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 a 3 živnostenského zákona s obory činností, náležejícími do živností volných. Jako účel založení společnosti bylo: vlastnění získané pozemky, zajištění a následné vypořádání financování pro odkup pozemků od resetituenta, zajištění výnosů z těchto pozemků jejich prodejem nebo vkladem do základního kapitálu jiného právního subjektu a následného vypořádání zisku takovým prodejem či vkladem a distribuce zisku společníkům ([jméno] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Notářský zápis byl sepsán notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

22. Z listiny označené jako„ úplný výpis z obchodního rejstříku ve vztahu k žalované [číslo] (59)“ soud zjistil, že žalovaná [číslo] ([název žalované], [IČO]) byla do obchodního rejstříku zapsána dne [datum]. Jednatelé v této společnosti byli pan [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], přičemž v současné době jsou jednatelé již jen pan [příjmení] [příjmení] a pan [příjmení] [jméno] [příjmení].

23. Z listiny označené jako„ výpis z obchodního rejstříku ve vztahu ke společnosti [právnická osoba] (60)“ soud zjistil, že společnost byla zapsána do obchodního rejstříku dne [datum]. Předmět její činnosti spočívá v provádění staveb, jejich změn a odstraňování a jejím jednatelem je [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Společníky jsou pánové [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

24. Z listiny označené jako„ kupní smlouva ze dne [datum] a dodatek ze dne [datum] (15)“ soud zjistil, že dne [datum] uzavřel pan [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce] na straně prodávající a žalovaná [číslo] ([anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem [adresa žalované]) na straně kupující kupní smlouvu. V preambuli této smlouvy, v odstavci 1 bylo uvedeno, že prodávající se jako žalobce domáhá na základě svého restitučního nároku uplatněného žalobou o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků ze dne [datum] podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby soud svým rozhodnutím uložil [anonymizována dvě slova] [země] uzavřít s prodávajícím smlouvu o převodu pozemku – parcely zjednodušené evidence parc. [číslo] původ parcely Evidence nemovitostí, o celkové výměře 139 289 m2, kterýžto pozemek ke dni nabytí platnosti této kupní smlouvy spravuje [anonymizována dvě slova] [země] a je ke dni nabytí platnosti této kupní smlouvy zapsán na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha, pro katastrální území Hloubětín, obec Prahu. V odstavci 2 preambule této smlouvy je uvedeno, že o předmětné žalobě nebylo ke dni platnosti této kupní smlouvy dosud pravomocně rozhodnuto. Podle článku 3 byla mezi stranami sjednána kupní cena na částku 4 097 439 Kč. V dodatku [číslo] k této kupní smlouvě bylo v článku IV. sjednáno, že účastníci se dohodli, že návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch kupujícího v rozsahu podle kupní smlouvy do katastru nemovitostí podepsaný společně prodávajícím a kupujícím spolu s příslušnými přílohami uloží do advokátní úschovy advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dodatek dále upravoval splatnost kupní ceny.

25. Z listiny označené jako„ návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ze dne [datum] (20)“ soud zjistil, že [jméno] [příjmení] a žalovaná [číslo] ([anonymizována dvě slova], [IČO]) jako navrhovatelé navrhli, aby bylo zahájeno řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a aby katastrální úřad rozhodl, že vklad vlastnického práva se povoluje. Tento návrh je podepsán a datován dne [datum], u katastrálního úřadu byl podán dne [datum].

26. Z listiny označené jako„ smlouva o převodu pozemků ze dne [datum] (19)“ soud zjistil, že dne [datum] uzavřel [anonymizována dvě slova] [země], [IČO] s panem [jméno] [příjmení] podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění, smlouvu o převodu pozemků, mj. pozemku parc. [číslo] o výměře 139 289 m2, parcela zjednodušené evidence.

27. Z listiny označené jako„ návrh na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ze dne [datum] (16)“ soud zjistil, že dne [datum] byl u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu učiněn návrh na vklad vlastnického práva mj. k předmětnému pozemku, a to na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 5. 2010, č. j. 14 C 229/2008 – 156 ve prospěch nabyvatele (a navrhovatele) pana [jméno] [příjmení].

28. Z listiny označené jako„ dopis [anonymizována čtyři slova] [země] ze dne [datum] (32)“ soud zjistil, že na základě žádosti o součinnost a o lustraci bylo zjištěno, že pozemek parc. č. PK [číslo] v katastrálním území Hloubětín je církevním majetkem.

29. Z listiny označené jako„ přípis Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu adresovaný Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k sp. zn. 60 C 92/2011 ze dne 9. 2. 2012 (57)“ soud zjistil, že na základě žádosti bylo Katastrálním úřadem zdejšímu soudu dne [datum] sděleno, že pozemek [číslo] v katastrálním území Hloubětín byl k roku 1948 církevním pozemkem. Parcela [číslo] (PK [anonymizováno]) byla zaknihovaná v [anonymizována dvě slova] [číslo] až do roku 1956 jako vlastnictví [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] a následně přešla do vlastnictví [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] – vložka [číslo] [část obce]. Zdejšímu soudu bylo toto sdělení doručeno na podatelnu dne [datum].

30. Z listiny označené jako„ e-mailová komunikace [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a novináře [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení] z období [datum] – [datum] (s )“ soud zjistil, že redaktor [anonymizována dvě slova] zkontaktoval dne [datum] společnost [právnická osoba] a kladl dotazy k připravovanému novinovému článku. Dne [datum] bylo redaktorovi ze strany jednatele společnosti [příjmení] [jméno] [příjmení] odpovězeno. Z obsahu této odpovědi soud zjistil, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uvedl, že je běžné, pokud jeden advokát v různých případech zastupuje klienty, jejichž zájmy se zdánlivě překrývají. Ve skutečnosti je to velmi prozaické, neboť [anonymizováno] [jméno] [příjmení] panu [příjmení] jako právního zástupce doporučil on sám. V tomto e-mailu [anonymizováno] [příjmení] uvedl, že se na něj pan [příjmení] obrátil někdy v roce 2006 na základě doporučení společného známého s tím, že se již od roku 1992 neúspěšně domáhá vypořádání svého restitučního nároku a že teprve po téměř 14 letech byl jeho nárok uznán [anonymizována dvě slova] Pan [anonymizováno] také uvedl, že má podezření, že byl poškozen stanovením výše restitučního nároku ze strany [anonymizována dvě slova], ale že nemá schopnosti, znalosti, možnosti a konec konců ani finanční prostředky, aby se domohl nápravy, a že má zájem o nějakou formu spolupráce nebo pomoci při řešení jeho restitučního nároku. [anonymizováno] [příjmení] dále uvedl, že s [anonymizováno] [příjmení] spolupracují soukromě i na firemní úrovni od doby, kdy v advokacii začínal a jeho osobně zastupuje i v některých jeho soukromých sporech. [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] [příjmení] doporučil jako schopného mladého advokáta, který by měl chuť a elán pustit se do obtížného sporu. S panem [příjmení] uzavřeli standardní obchodní dohodu, kdy žalovaná [číslo] se zavázala, že panu [příjmení] na své náklady pomůže, aby se domohl vypořádání svého restitučního nároku, tedy zejména, že se pokusí vyhledat a obstarat podklady, kterými by pan [příjmení] osvědčil správnou výši svého restitučního nároku, zajistí zpracování právní analýzy, uvede, jaké jsou možnosti právního řešení jeho situace, a zpracuje podklady, kterými by v soudním řízení prokázal, že [anonymizována dvě slova] nezařazoval do veřejných nabídek adekvátní pozemky, přestože jimi disponoval. Jen poslední bod znamenal potřebu zanalyzovat a zdokumentovat zpětně za několik let všechny veřejné nabídky [anonymizována dvě slova], z nichž každá obsahovala několik set až několik tisíc pozemků; dále potřebu zanalyzovat všechny pozemky, které měl v té době [anonymizována dvě slova] zapsány na listu vlastnictví v katastru nemovitostí, a kterých bylo několik desítek tisíc. Analyzování a zdokumentování znamená potřebu u každého pozemku mimo jiné analyzovat určení pozemku v územně - plánovací dokumentaci a prověřit, zda pozemek není dotčen ochranným pásmem vedením nějaké sítě nebo veřejně - prospěšnou stavbou. Bez takto detailní analýzy ale nebylo možné předpokládat, že by justice považovala za prokázané, že [anonymizována dvě slova] nezařazoval do veřejných nabídek pro restituenty adekvátní náhradní pozemky, a zvážila změnu judikatury. Takto zpracované podklady následně předali panu [příjmení], který je použil jako důkaz v soudních řízeních a vybral si z nich náhradní pozemky, na jejichž vydání uplatňoval nárok soudní cestou. Vlastních soudních řízení se nijak neúčastnili a pouze měli s panem [příjmení] uzavřené kupní smlouvy, jejich účinnost byla podmíněna zápisem jeho vlastnictví k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí na základě pravomocného soudního rozhodnutí. Všechny náklady nesli oni, jako jejich podnikatelské riziko a byly kompenzovány tím, že na základě dohody s panem [příjmení] získali právo za předem sjednanou cenu odkoupit pozemky, které by případně získal na základě soudních rozhodnutí. Zvolená forma spolupráce byla výsledkem vzájemné dohody, která byla přijatelná pro obě strany. Pan [anonymizováno] jako důchodce s nízkou původní hodnotou restitučního nároku, by si v té době nemohl dovolit hradit náklady v řádu milionů korun a žalovaná [číslo] jako protihodnotu úhrady nákladů a riziko, které podstoupila, získala pozemky za cenu, která je nepochybně nižší než tržní, ale po zahrnutí nákladů a časové hodnoty peněz a po zohlednění rizika není zdaleka tak nízká, jak by se mohlo zdát při pouhém nahlédnutí do kupní smlouvy.

31. Z listiny označené jako„ novinový článek z deníku [anonymizována dvě slova] redaktora [jméno] [příjmení] o restitucích pana [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (46)“ soud zjistil, že redaktor [jméno] [příjmení] vydal na základě e-mailové korespondence s [anonymizováno] [příjmení] článek zabývající se podezřením, že při restituci utekly státu stamiliony. Z tohoto článku soud nad rámec již výše uvedené e-mailové korespondence nezjistil žádné nové skutečnosti.

32. Z listiny označené jako„ zpráva o mimořádném auditu [číslo] [rok] – [anonymizováno], Audit oceňování pozemků, [číslo jednací] ze dne 6. 2. 2017 (51)“ soud zjistil, že byl proveden interní audit žalované [číslo] to na základě požadavku ústřední ředitelky [anonymizováno] ze dne [datum]. Mimořádný audit [číslo] – [rok] – [anonymizováno] byl proveden za účelem prověření oceňování, a s tím souvisejících skutečností, náhradních pozemků ve smyslu § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění, převáděných oprávněným osobám podle § 4 tohoto zákona. Z této zprávy vyplývá, že se [anonymizována dvě slova] dopouštěl pochybení ohledně jednotlivých sporů s restituenty, přičemž pochybení byla shledána i v řízení s panem [jméno] [příjmení] – ve věci 40 C 33/2008 (str. 14 předmětné zprávy) nebyla v předložené dokumentaci dohledána objednávka na zhotovení znaleckých posudků a nebylo tak možné posoudit, zda byl znalecký posudek zpracován podle požadavků [anonymizována dvě slova]. Ve věci 13 C 140/2011 (str. 19 předmětné zprávy) není zřejmý důvod, proč [název žalované] nevrátil předmětnou objednávku Krajskému pozemkovému úřadu hlavního města Prahy k opravě nebo dopracování (když namísto ocenění šesti pozemků byly oceněny pouze pozemky dva), a pouze ji bez dalšího založil do konkrétní spisové dokumentace. Pozemky byly oceněny podle stavu k datu zpracování posudku. Ve věci 9 C 100/2011 (str. 19 předmětné zprávy) byly pozemky oceněny podle stavu k datu zpracování znaleckého posudku. Ve všech případech, tj. ve všech objednávkách není [anonymizováno] zadán požadavek na datum, k němuž by pozemky, jejichž ocenění je požadováno, mělo být provedeno, např. k datu [datum], jelikož § 15 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění, stanovuje, že ceny se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni [datum], a tedy by se měl oceňovat pozemek ve stavu k danému datu, nebo k datu zpracování znaleckého posudku, kdy může dojít ke změně druhu oceňovaného pozemku. Z předložené spisové dokumentace nelze zjistit, zda požadavek na datum, k němuž měly být pozemky oceněny, byl obsažen v požadavku [anonymizována dvě slova] adresovanému [anonymizováno], jakož ani důvod nevrácení takové objednávky k opravě [anonymizováno]. Je zde uvedeno riziko: Nesprávné ocenění pozemku, tzn. např. pozemek oceněn ke stavu v roce 1991 jako orná půda, přestože by měl být oceněn ke stavu vypracování znaleckého posudku, již jako stavební, porušení § 14 odst. 1 a 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění, a § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), v platném znění, avšak pouze ve vztahu ke [anonymizována dvě slova] [anonymizováno].

33. Z listiny označené jako„ orientační oceněného pozemku parc. [číslo] (52)“ soud zjistil, že předmětný pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Hloubětín o rozloze 139 256 m2 byl odhadem oceněn na částku 246 500 000 Kč (tj. 1 770 Kč/1m2). Tato cena byla stanovena na základě srovnávací metody (srovnání s podobnými pozemky v okolí).

34. Z listiny označené jako„ sdělení [anonymizována tři slova] ze dne [datum] (49)“ soud zjistil, že dne [datum] sdělila žalovaná [číslo] žalobkyni k pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Hloubětín, že v roce 2016 byl proveden audit týkající se otázky oceňování nemovitostí v rámci vybraných soudních sporů. Mimo jiné se týkal rovněž ocenění vybraných náhradních pozemků panu [jméno] [příjmení]. Kopii auditu nebylo možné poskytnout. Trestní oznámení nikdy nebylo vedeno proti osobě pana [jméno] [příjmení], avšak bylo vedeno proti zanedbání povinnosti jednotlivých pracovníků tehdejšího právního odboru. Podklady nebylo možné poskytnout.

35. Z listiny označené jako„ urbanistická studie [část obce] – [část obce] (q)“ soud zjistil architektonický záměr Institutu plánování a rozvoje [územní celek], a to konkrétně jeho grafické vyobrazení.

36. Z listiny označené jako„ situační mapa pozemků ve vlastnictví žalované [číslo] včetně výpisů z katastru nemovitostí (r)“ soud zjistil pozemky ve vlastnictví žalované [číslo] jejich umístění.

37. Z listiny označené jako„ informace o církevních restitucích na internetových stránkách [webová adresa] (j)“ a z listiny označené jako„ článek z internetových stránek žalobkyně (k )“ soud zjistil informace ohledně majetkového vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a obsah článku„ Stát poráží církve u soudů“. Ve vztahu k obdobným soudním řízením účastníků:

38. Z listiny označené jako„ usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2018, č. j. 27 Co 255/2018 – 262 (48)“ soud zjistil, že soud prvního stupně (Okresní soud v Příbrami ve věci 13 C 167/2017) rozhodl o zastavení řízení o převod náhradních pozemků a o nákladech řízení. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplynulo, že soud přihlédl k tomu, že žalobce (odlišný žalobce, než pan [příjmení]) v tomto řízení podal žalobu, aniž sám z veřejně dostupných zdrojů (evidencí katastru nemovitostí, pozemkových knih), popř. přímo u žalované ([země] – [název žalované], [IČO]), prověřil, zda převodu zvolených pozemků nebrání některá ze zákonem stanovených překážek, které jsou z obsahu těchto evidencí seznatelné. Dále je zde uvedeno, že žalobce je v této věci zastoupen advokátem, a proto odkaz na jeho věk a zdravotní stav není přiléhavý, neboť i toto prověření mohl realizovat prostřednictvím kvalifikovaného zástupce, kterého si pro soudní uplatnění nároku zvolil, včetně prověření splnění všech podmínek pro úspěšné uplatnění nároku. Žalobce vzal žalobu zcela zpět pouze z důvodů existence zákonné překážky (pozemky byly dotčeny řízením podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi).

39. Z listiny označené jako„ rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 12. 2019, č. j. 7 C 394/2015 – 326 (l)“ soud zjistil, že byla zamítnuta žaloba žalobkyně ([anonymizována dvě slova], [IČO]), zastoupené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kterou se domáhala po [stát. instituce] [země], [IČO] zaplacení částky 15 400 000 Kč a kterou se dále domáhala po [stát. instituce] [země], [IČO] a [země] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [IČO] částky 5 120 000 Kč.

40. Z listiny označené jako„ rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2020, č. j. 23 Co 159/2020 – 356 (m)“ soud zjistil, že tímto rozsudkem byl potvrzen výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 12. 2019, č. j. 7 C 394/2015 – 326 (tj. výrok, kterým se žalobkyně [příjmení], [anonymizováno], [IČO] domáhala po žalované - [země] – [stát. instituce] [země], [IČO] zaplacení částky 15 400 000 Kč) a výrok II (tj. výrok, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky 5 120 000 Kč) a výroky o nákladech řízení III a IV. byly zrušeny a věc byla v této části vrácena k dalšímu řízení.

41. Z listiny označené jako„ usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2020, č. j. 11 Co 219/2020 – 278 (47)“ soud zjistil, že tímto usnesením bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 4. 2020, č. j. 9 C 218/2018 – 265, kterým bylo zastaveno řízení a rozhodnuto o nákladech řízení. V tomto řízení se žalobkyně ([osobní údaje žalobkyně]) domáhala po žalovaných ([číslo] pan [jméno] [příjmení], zastoupený [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [číslo] [země] – [název žalované], [IČO]) určení, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí] a určení, že žalovaná [číslo] je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí]. Řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně.

42. Z listiny označené jako„ vyjádření vedlejšího účastníka (tj. v tomto řízení žalobkyně - [anonymizováno 6 slov], [IČO]) ve věci 6 C 134/2015 ze dne 3. 11. 2020 (61)“ soud zjistil, že vedlejší účastnice (zde žalobkyně) v tomto řízení u Okresního soudu Praha – západ upozornila účastníky, že požadované pozemky parc. [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo] a [anonymizováno] jsou blokovány blokačními ustanoveními.

43. Z listiny označené jako„ vyjádření žalobkyně zastoupené [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve věci 6 C 134/2015 ze dne 12. 8. 2021 (62)“ soud zjistil, že v návaznosti na vyjádření vedlejší účastnice (tj. v tomto řízení žalobkyně) ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět.

44. Soud neprovedl dokazování následujícími důkazními prostředky: výslechem svědka [jméno] [příjmení] (22), přípisem ze dne [datum] ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 60 C 92/2011 (34), neboť na jejich provedení žalobkyně po provedeném dokazována nadále netrvala.

45. Dále pokud jde o návrh žalované [číslo] na provedení následujících důkazních prostředků (žádost [jméno] [příjmení] na vydání pozemků ze dne [datum] (ch), výslech [jméno] [příjmení], místostarosty [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] (n), výslech [jméno] [příjmení], starosty [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] (o), výslech [jméno] [příjmení], náměstka [anonymizováno] [územní celek] (p), výslech jednatele žalované [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (h)), tak provedení těchto bylo zamítnuto, neboť tyto důkazní prostředky soud s ohledem na dosavadní výsledky dokazování shledal za nadbytečné.

46. Na základě zjištění učiněných ze shodných tvrzení účastníků, jakož i na základě provedených listinných důkazů, které soud hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (plně v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.), soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

47. K předmětnému pozemku parc. [číslo] bylo na základě zápisu [číslo] knihovní vložky [číslo] [anonymizována dvě slova] evidováno vlastnické právo subjektu„ [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno]“, přičemž se jedná o subjekt totožný s žalobkyní (potvrzení [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]). Zápisem [číslo] ze dne [datum] bylo poznamenáno zamýšlené převzetí pozemku postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy. K jeho převzetí [anonymizováno] došlo až následně zápisem [číslo] v roce 1956. Žalobkyni tak byla v rozhodné době podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), v platném znění (dále jen„ ZMV“) způsobena majetková křivda, a to konkrétně odnětím uvedeného pozemku PK [číslo] bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy.

48. Dne [datum] došlo na základě notářského zápisu NS 241/2010 a N 266/2010 k uzavření společenské smlouvy o založení společnosti s ručením omezeným, a to [právnická osoba], [anonymizováno] (žalované [číslo]). Do obchodního rejstříku byla tato společnost zapsána dne [datum].

49. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 5. 2010, č. j. 14 C 229/2008 – 156, který nabyl právní moci dne [datum] ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2010, č. j. 21 Co 395/2010 – 205 byla podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění, byla žalované (tj. [anonymizována dvě slova] [země], [IČO]) uložena povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku uzavřít podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění s žalobcem (tj. [jméno] [příjmení]) smlouvu o převodu pozemků mj. pro pozemek parc. [číslo] o výměře 139 289 m2, parcela zjednodušené evidence.

50. Dne [datum] uzavřel pan [jméno] [příjmení] s žalovanou [číslo] ([právnická osoba] [anonymizováno], [IČO]) kupní smlouvu, jejímž předmětem byl právě předmětný pozemek parc. [číslo] o celkové výměře 139 289 m2. Téhož dne byl také sepsán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.

51. Teprve dne [datum] uzavřel [anonymizována dvě slova] [země], [IČO] s panem [jméno] [příjmení] smlouvu o převodu pozemků, mj. pozemku parc. [číslo] o výměře 139 289 m2 podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění. A téhož dne byl také u Katastrálního úřadu učiněn návrh na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 5. 2010, č. j. 14 C 229/2008 – 156 ve prospěch nabyvatele (a navrhovatele) pana [jméno] [příjmení]. K otázce dobré víry nabyvatele a žalované [číslo]:

52. Z provedeného dokazování vyplynulo, že nabyvatel (restituent pan [jméno] [příjmení]) již v žalobě ze dne [datum], na základě které bylo dne [datum] u zdejšího soudu zahájeno řízení ve věci sp. zn. 14 C 229/2008 výslovně deklaroval, že z veřejných evidencí zjistil, že u daného pozemku neexistuje nárok třetích osob, který by bránil jeho převodu. V protokolu z jednání ze dne [datum] pak zástupce žalobce (tj. zástupce pana [jméno] [příjmení] - [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) uvedl, že lustrací dalších v daném řízení žalovaných pozemků zjistil, že tyto nelze vydat z důvodu dotčení církevními restitucemi. Ohledně takových dalších pozemků pak byla žaloba v uvedené věci vzata zpět. Ve vztahu k předmětnému pozemku však takové zjištění bez uvedené dalších podrobností údajně učiněno nebylo. Soud dospěl k závěru, že nabyvatel (pan [jméno] [příjmení]), který byl v daném řízení zastoupený advokátem dlouhodobě specializujícím se na restituce (advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]), si již prostou lustrací v katastru nemovitostí mohl a měl zjistit, že předmětný pozemek byl historicky evidován v zemských deskách ve vložce [číslo] jako PK [číslo], jakož i to, že tento pozemek byl nabyt státem až v roce 1956. Soud má tak za to, že nabyvatel si tedy musel být vědom toho, že existovala nezanedbatelná pravděpodobnost, že takovým nabytím byla zapříčiněna křivda, k jejímuž budoucímu odstranění měl pozemek být v budoucnu vydán. Vzhledem k tomu, že tedy pan [příjmení] jako nabyvatel výslovně prohlásil, že provedl lustraci předmětného pozemku v dostupných evidencích, měl a mohl zjistit, že daný pozemek je dotčen nárokem žalobkyně, přičemž jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2659/2016„ dobrou víru nabyvatele nelze presumovat již tím, že nabyvatel vycházel ze stavu zápisů v katastru nemovitostí (není tedy možné, aby např. u katastrálního vlastníka C soud bez dalšího dovodil existenci jeho dobré víry již tím, že při nabývání vlastnictví k nemovitosti vycházel ze stavu zápisů v katastru nemovitostí, ale je zapotřebí důsledně posuzovat všechny okolnosti, které Ústavní soud vyložil v nálezu sp. zn. I. ÚS 2219/2012).“ Bylo tedy zapotřebí například zkoumat a prověřovat délku doby, která uběhla od vadného zápisu (tj. učiněného na základě absolutně neplatného převodního právního úkonu) do katastru nemovitostí, než se původní vlastník začal domáhat svého práva; dále okolnosti, za nichž k takovému absolutně neplatnému právnímu úkonu a následnému zápisu do katastru nemovitostí došlo, zejména zda při tom byl spáchán trestný čin a zda se původní vlastník mohl opravdu účastnit předmětného katastrálního řízení; či investice, které již dobrověrný nabyvatel na danou nemovitost vynaložil (srovnej nález Ústavního soudu České republiky ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/12).

53. Z výše uvedeného tak vyplývá, že nabyvatel se ve světle relevantní judikatury neměl spokojit toliko s lustrací pozemku v katastru nemovitostí (zejména když byl zastoupen zkušeným advokátem, kterému toto již muselo být z předchozí činnosti známo). Samotnou skutečnost, že nabyvatel nárok žalobkyně na daný pozemek při vynaložení náležité péče nezjistil, je pak podle názoru soudu nezbytné hodnotit ve světle jeho vyjádření při jednání ve věci 14 C 229/2008 ze dne 20. 4. 2010. Tedy pokud nabyvatel lustrací učiněnou u jiných pozemků dospěl ke zjištění, že tyto jsou dotčeny nároky dalších subjektů, měl obdobně postupovat i u daného pozemku, přičemž pokud by tak bylo učiněno, tak by zjevně blokace předmětného pozemku musela být zjištěna.

54. Soud má dále za zcela prokázané, že Katastrální úřad již v roce 2003 sdělil [anonymizována dvě slova], že daný pozemek je dotčen nárokem žalobkyně (sdělení Katastrálního úřadu ze dne [datum] – listina [číslo]). Blokace daného pozemku tedy byla zjevně známa přinejmenším Katastrálnímu úřadu. Je pak tedy jednoznačným pochybením žalované [číslo] že takovou skutečnost nenamítala již v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 229/2008. Toto pochybení žalované [číslo] však v rámci předmětného řízení nelze přičíst k dobru či škodě žalobkyně či žalované [číslo]. Současně však z hlediska daného řízení soud považuje za relevantní, že nabyvatel, zastoupený profesionálem, neučinil dotaz Katastrálnímu úřadu, neboť tím by blokace daného pozemku musela být snadno zjištěna.

55. Současně, jak bylo dále v řízení spolehlivě prokázáno, že zejména mezi žalovanou [číslo] panem [jméno] [příjmení] byla shledána určitá zájmová propojenost a spolupráce. Žalovaná [číslo] byla dále založena na základě plné moci advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Jeden z jednatelů této společnosti (žalované [číslo]) pan [příjmení] [jméno] [příjmení] následně podle jeho vlastního sdělení v e-mailové korespondenci s redaktorem [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] doporučil panu [jméno] [příjmení] právě advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], aby mu pomohl domoci se vypořádání svého restitučního [anonymizováno] [jméno] [příjmení] tak zastupoval restituenta pana [jméno] [příjmení] v řadě soudních řízení, zejména v řízení u zdejšího soudu vedeném pod sp. zn. 14 C 229/2008 (jakož i v řízení dalších) přičemž tato spolupráce trvala více než 15 let a žalovaná [číslo] za pana [jméno] [příjmení] hradila veškeré náklady právního zastoupení, které se, podle vlastního vyjádření žalované [číslo] pohybují v řádech desítek miliónů korun (vyjádření žalované ze dne [datum]).

56. K tomuto soud zdůrazňuje, že sama skutečnost finanční a odborné podpory restituenta a případné následné odkoupení jím v restituci získaných pozemků není nikterak v rozporu se zákonem, či jakkoliv jinak závadné. V řízení současně nebyla prokázána žádná související trestná činnost účastníků (ani úředníků či jiných osob), jakož ani ve vztahu k panu [příjmení] nebyl prokázán nepravdivě oceněný jeho restituční nárok a tyto otázky tak soud ponechává stranou, i když lze na okraj konstatovat, že žalovaná [číslo] zakoupila od pana [příjmení] pozemek za velmi nízkou cenu. V daném případě je však nutno na danou situaci nahlížet také z té perspektivy, že žalovaná [číslo] v průběhu řízení opakovaně operovala s tím, že vlastnické právo k předmětnému pozemku nabyla od restituenta pana [jméno] [příjmení] na základě dobré víry a nelze jí tak případné pochybení nabyvatele (či jeho zástupce) spočívající v řádném neprověření předmětného pozemku, přičítat k tíži.

57. Právě však s ohledem na to, že žalobkyně [číslo] podle vyjádření jejího jednatele [příjmení] [jméno] [příjmení] pro pana [jméno] [příjmení] realizovala rozsáhlý servis spočívající jak ve financování právních služeb, tak zejména i v provádění vyhledávání a lustrování pozemků vhodných k uplatnění jeho restitučních nároků, jakož i s ohledem na to, že pan [jméno] [příjmení] byl ve všech řízeních zastupován [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tj. advokátem, který úzce a dlouhodobě spolupracoval s jednatelem žalované [číslo] ([anonymizováno] [jméno] [příjmení]) a také na základě plné moci jednatelů žalované [číslo] ([jméno] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) žalovanou [číslo] sám na základě notářského zápisu NZ [číslo] a N 266/2010 ze dne 4. 6. 2010 (listina [číslo]) založil, nelze tuto propojenost ponechat bez povšimnutí, když lze naopak dospět k závěru o tom, že jak [jméno] [příjmení], tak ani žalovaná [číslo] předmětný pozemek v dobré víře nenabyli, neboť si museli (měli a mohli) být vědomi toho, že pozemek je stižen nárokem žalobkyně. Na základě shora uvedené má soud za to, že žalovaná [číslo] jakož ani nabyvatel [jméno] [příjmení], s ohledem na veškeré okolnosti, tedy přinejmenším s ohledem na vysokou míru pravděpodobnosti dotčení daného pozemku nárokem žalobkyně, nevynaložili dostatečnou péči k tomu, aby daný pozemek nabyli řádně a nikoliv v rozporu s blokačním ustanovením. Přitom přinejmenším prostým nahlédnutím do [anonymizováno] desek, případně prostým dotazem na Katastrální úřad, mohla být snadno zjištěna blokace daného pozemku. Konečně nelze ponechat bez povšimnutí také skutečnost, že z předložených listin je zřejmé, že všechny pozemky v okolí předmětného pozemku jsou ve vlastnictví žalobkyně a historicky jí patřily, a tedy již toto mělo vzbudit jak v nabyvateli, tak v žalované [číslo] jisté podezření a potřebu předmětný pozemek pečlivěji prověřit.

58. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že jak [jméno] [příjmení], tak i žalovaná [číslo] nebyli při jednání vedoucím k nabytí předmětného pozemku v dobré víře, byla žaloba podána po právu, pročež za současného respektování právního názoru Nejvyššího soudu České republiky vysloveného v rozsudku ze dne 25. 9. 2019, č. j. 28 Cdo 3991/2018 – 156 (§ 243g odst. 1 o. s. ř.) bylo uzavřeno, že jsou dány důvody pro vyhovění žaloby již z důvodu neshledání dobré víry u nabyvatele a ani u žalované [číslo]. Zkoumání dalších pro posouzení věci rozhodných skutečností, potažmo ani test proporcionality porovnávající právo nabyvatele, resp. právo žalované [číslo] oproti právu žalobkyně, proto prováděno nebylo, neboť řízení o tomto by s ohledem na zjištěný nedostatek dobré víry bylo zjevně nadbytečným.

59. Po právní stránce byla věc posuzována zejména podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnosti a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen„ ZMV“). Soud k tomuto připomíná, že smyslem a účelem restitučních zákonů je snaha alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd, přičemž ke splnění účelu a cíle restitucí je zejména nutné, aby obecné soudy interpretovaly restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji (srovnej IV. ÚS 1088/12-2).

60. V daném případě žalobkyně podala žalobu na určení vlastnického práva podle uvedeného zákona (§ 18 odst. 1 ZMV) a naléhavý právní zájem této určovací žaloby (§ 80 o. s. ř.) tak vyplývá přímo ze zákona.

61. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je oprávněnou osobou (§ 3 ZMV) a předmětný pozemek byl jejím historickým majetkem, který jí byl odebrán a podléhal tak blokačnímu ustanovení § 29 záko. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen„ zákon o půdě“). Jak bylo zjištěno, předmětný pozemek byl panem [jméno] [příjmení] nabyt v rozporu právě s tímto blokačním ustanovením, přičemž následkem takovéhoto převodu je ve světle konstantní judikatury zásadní absolutní neplatnost převodu blokovaného pozemku (srovnej nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 1403/18). Daný závěr se pak bezezbytku vztahuje i na následně nabytí předmětného pozemku žalovanou [číslo].

62. K otázce nabytí nemovité věci od nevlastníka na základě dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí Ústavní soud uvedl, že byť judikatura Nejvyššího soudu tuto možnost v návaznosti na právní názor Ústavního soudu obecně připouští (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 31 Cdo 353/2016 a nález Ústavního soudu České republiky ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/12), Ústavní soud konstantně odmítl tyto závěry mechanicky aplikovat na nabytí církevního majetku v rozporu s blokačním ustanovením (nález Ústavního soudu České republiky ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 2532/17, body 22 a 23). Odlišnost nespočívá pouze v tom, že v případě„ prolomení blokačního ustanovení“ jsou stěžovatelé jednou ze stran absolutně neplatného právního jednání, zatímco k ochraně v dobré víře nabytých práv lze přistoupit vždy až u dalšího nabyvatele (bod 56 nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/12). Koncept nabytí od nevlastníka se však od převodu blokovaného majetku odlišuje i v dalších ohledech. Mimo jiné tím, že u nabytí od nevlastníka se zpravidla na začátku řetězce právních jednání vyskytuje neplatné právní jednání (úkon) samotného původního vlastníka (což rozhodně není případ zestátněného církevního majetku). V obecné rovině lze dodat, že upřednostnění jednoho z kolidujících základních práv v případě nabytí od neoprávněné osoby, je ve svém důsledku opět výsledkem procesu vážení nároků na půdorysu individuálních okolností konkrétního případu (viz body 37 – 39 citovaného nálezu sp. zn. I. ÚS 2219/12; obdobně také rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2659/2016; srovnej nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 1403/18).

63. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. III. ÚS 1862/16,„ vydá-li stát pozemky, které byly ve prospěch historických vlastníků blokovány, bez ohledu na zákonný zákaz vyplývající z § 29 zákona o půdě jiným restituentům jako pozemky náhradní, prohloubí tím trvající zásah do práv těchto historických vlastníků.“ Z tohoto nálezu vyplývá, že církevní právnické osoby mají zákonem založeno legitimní očekávání na vypořádání jejich historického majetku; vydal-li stát pozemky, které byly ve prospěch historických vlastníků blokovány, a to bez ohledu na zákonný zákaz a práva historických vlastníků jiným restituentům jako náhradní pozemky, prohloubil zásah do práv historického vlastníka, jenž započal v roce 1948, pokračoval nečinností demokratického zákonodárce a byl dovršen převodem na třetí osobu. Nastolení stavu, který zajistí naplnění legitimního očekávání na vypořádání historického církevního majetku, je za takové situace ústavně konformní (§ 18 odst. 4 ZMV). Pan [anonymizována dvě slova] je také restituentem a také i v jeho případě měl vydaný předmětný pozemek sloužit ke zmírnění historických majetkových křivd. Jak však uzavřel Ústavní soud v tomto již výše citovaném nálezu, pro závěr Ústavního soudu je však rozhodující, že v případě tohoto restituenta pro něj předmětné pozemky představují pouze náhradní hodnotu bez jakéhokoli historického pouta. Stejný význam pro pana [příjmení] tak může mít i přidělení pozemků jiných (jeho restituční nárok zůstává zachován), zatímco u žalobkyně tomu tak s ohledem na její historické vazby k předmětnému pozemku není. Z průběhu řízení ani nikterak nevyplynulo, že by pan [příjmení] či žalovaná [číslo] měli k předmětnému pozemku obdobně významné pouto. Žalobkyně neměla na uzavření smlouvy o převodu předmětného pozemku na pana [příjmení] žádný vliv, když k tomuto došlo na podkladě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 5. 2010, č. j. 14 C 229/2008 – 156 a následně tak dne [datum] byla mezi panem [jméno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova] [země], [IČO] uzavřena podle § 11a zákona o půdě smlouva o převodu předmětného pozemku a téhož dne byl také podán návrh na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalobkyně se tak ochrany svého práva domáhala až následně v soudních řízeních, avšak neúspěšně (srovnej obdobně již výše citovaný nález sp. zn. III. ÚS 1862/16).

64. Jak dále vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 2640/17,„ k prolomení § 29 zákona o půdě může dojít pouze výjimečně a takový postup musí být odůvodněn okolnostmi mimořádného významu, pouhá dobrá víra stěžovatele v nabytí vlastnického práva nestačí. Obecné soudy mají povinnost zkoumat, zda ve věci nejsou dány takové mimořádné okolnosti, které by se vztahovaly např. k osobě nabyvatele, jeho vztahu k nabytému majetku, předchozí délce užívání, dopadu pozbytí majetku apod., a které by odůvodňovaly upřednostnění dobré víry nabyvatele před restitučním nárokem oprávněné osoby.“ V daném řízení bylo jednak prokázáno, že nabyvatel ani žalovaná [číslo] nebyly při nabývání předmětného pozemku v dobré víře, když nabyvatel opakovaně tvrdil, že uplatňované pozemky řádně prověřil a nezjistil žádné překážky jejich vydání, avšak již pouhým dotazem na Katastr nemovitostí či náhledem do historických map by bylo zřejmé vlastnické právo žalobkyně. Nelze hovořit ani o tom, že existují mimořádné okolnosti, které by se vztahovaly k osobě nabyvatele a předmětnému pozemku (například nějaké významné citové pouto apod.), když nabyvatel předmětný pozemek ihned, jak to bylo možné, prodal žalované [číslo] to ještě za velmi nízkou cenu. Obdobně lze odkázat také například na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5374/2016 a nález Ústavního soudu České republiky ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 349/17).

65. Soud tak v daném případě mimořádné důvody prolomení blokačního ustanovení § 29 zákona o půdě neshledal a s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že převod předmětného pozemku parc. [číslo] o výměře 139 289 m2, parcela zjednodušené evidence, učiněný na základě smlouvy o převodu pozemků ze dne [datum], uzavřené na podkladě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 5. 2010, č. j. 14 C 229/2008 – 156 mezi [anonymizována dvě slova] [země], [IČO] a panem [jméno] [příjmení] podle § 11a zákona o půdě, je absolutně neplatný. Rovněž pak právní jednání pana [jméno] [příjmení] a žalované [číslo] tedy kupní smlouva ze dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum], na jejímž základě mělo vlastnické právo k předmětnému pozemku přejít na žalovanou [číslo] je pak třeba posoudit jako absolutně neplatné.

66. Soud se neztotožnil s námitkami žalované [číslo] spočívajících v tom, že vyhověním žaloby by došlo k vyvlastnění řádně nabytého majetku žalované [číslo] bez náhrady, jakož i v tom, že v daném případě se jedná o originární způsob nabytí pozemku, na který ve smyslu judikatury nelze aplikovat postup podle § 18 odst. 1 ZMV. Vzhledem k tomu, že na základě provedeného dokazování bylo shledáno, že jak převod předmětného pozemku učiněný na základě smlouvy o převodu pozemků ze dne [datum], tak i převod předmětného pozemku na základě kupní smlouvy ze dne [datum], to ve znění dodatku ze dne [datum], jsou absolutně neplatné, je třeba zdůraznit, že [jméno] [příjmení] a ani žalovaná [číslo] se ve skutečnosti nikdy nestali vlastníky předmětného pozemku, pročež není možné vůbec hovořit o vyvlastnění, neboť vyvlastnit (tj. odejmout nebo omezit vlastnické právo podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, v platném znění) lze pouze věc, která je ve vlastnictví dané osoby. Současně nelze ani hovořit o originárním způsobu nabytí tohoto tvrzeného vlastnického práva nejprve [jméno] [příjmení], jakož i následně žalovanou [číslo] neboť jak [jméno] [příjmení], tak i žalovaná [číslo] měli vlastnické právo k předmětnému pozemku nabýt z titulu uzavřených smluv (tj. smlouvy o převodu pozemků ze dne [datum] a kupní smlouva ze dne [datum], to ve znění dodatku ze dne [datum]). Takový způsob nabytí vlastnického práva ve skutečnosti je pouhých derivativním způsobem nabytí, pročež postup podle § 18 odst. 1 ZMV aplikovat lze.

67. Na základě všeho shora uvedeného, jakož i ve světle shora citované a zcela konstantní a přiléhavé judikatury, soud návrhu žalobkyně v celém rozsahu vyhověl (výrok ad I.).

68. Na náhradě nákladů řízení soud uložil (výrok ad II.) žalovaným [číslo] zaplatit žalobkyni částku celkem 102 850 Kč neboť žalobkyně měla ve věci úplný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

69. Advokát úspěšného účastníka v řízení vykonal 25 úkonů právní služby (převzetí a porada dne [datum]; písemné podání ve věci samé (žaloba ze dne [datum]), porada dne [datum]; 8* podání ve věci samé (tj. ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]); 2* nahlížení do spisu (tj. ve dnech [datum] a [datum]); odvolání proti rozhodnutí ze dne [datum]; porada dne [datum]; dovolání ze dne [datum]; porada dne [datum]; 4* účast na jednání soudu (tj. ve dnech [datum], [datum], [datum]); porada dne [datum]; porada dne [datum]; 2* účast na jednání soudu v rozsahu převyšujícím dvě hodiny (tj. dne [datum]) – to vše dle § 11 odst. 1 písm. a), c), d), f) g), k ), odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, dále jen„ AT“) a jeho odměna je tak tvořena částkou 77 500 Kč (tj. 25 * 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g), § 12 odst. 2 písm. a) AT) a částkou 7 500 Kč představující režijní paušály (tj. 25 * 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 AT), jakož i 21 % DPH ve výši 17 850 Kč. Souhrnem tak činí náhrada nákladů řízení částku 102 850 Kč, přičemž tuto částku jsou žalovaná [číslo] žalovaná [číslo] povinny zaplatit každá ve výši 1/2.

70. Konečně se dodává, že vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení osvobozena od úhrady soudního poplatku (§ 18 odst. 3 ZMV) a jejímu návrhu bylo v celém rozsahu vyhověno, dále vzhledem k tomu, že žalovaná [číslo] žalovaná [číslo] nemají právo na náhradu nákladů řízení, jakož i vzhledem k tomu, že žalovaná [číslo] na rozdíl od žalované [číslo] není od úhrady soudního poplatku osvobozena, bude ve vztahu k žalované [číslo] po právní moci tohoto rozsudku rozhodnuto o povinnosti zaplatit soudní poplatek (§ 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, dále jen„ z. s. p.“).

71. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) (místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení