17 C 10/2012-472

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] o zaplacení 406 382 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 184 016 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů z částky 184 016 Kč od 22. 6. 2011 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 277 515,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta: [titul] [jméno] [příjmení], [obec a číslo], [ulice a číslo].

Odůvodnění

Žalobou ze dne 2. 2. 2012 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 406 382 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 6. 2011 do zaplacení. Žalovaná částka je požadována jako náhrada škody vzniklé žalobci v důsledku úrazu způsobeného žalovaným žalobci dne 20. 11. 2010. Žalobci vzniklá škoda sestává zaprvé z částky 15 984 Kč, kterou žalobce byl nucen dne 7. 6. 2011 zaplatit MUDr. [jméno] [příjmení] v souvislosti se zubní náhradou žalovaným vyražených zubů. Zadruhé žalobce požadoval po žalovaném náhradu zisku, který mu v důsledku způsobeného úrazu ušel, neboť v důsledku úrazu nebyl dle žalobních tvrzení schopen včas realizovat nasmlouvanou zakázku na tesařské práce v hodnotě 390 398 Kč. Dne 1. 11. 2010 uzavřel žalobce (jako zhotovitel) s manželem své matky [příjmení] [celé jméno svědka] (jako objednatelem) smlouvu o dílo na rekonstrukci střešního pláště na domě, nacházejícím se na adrese [adresa svědka]. Zakázka měla být dle písemné smlouvy o dílo ze dne 1. 11. 2010 žalobcem realizována v termínu od 30. 11. 2010 do 30. 1. 2011 a předmětem díla měly být pokrývačské, klempířské a tesařské práce včetně materiálu za celkovou smluvní cenu 712 077 Kč (vč. DPH), přičemž žalobce měl realizovat pouze tesařské práce v hodnotě 390 398 Kč bez DPH. K realizaci zakázky však dle žalobních tvrzení nedošlo, neboť v důsledku úrazu žalobce, tento nebyl schopen ve sjednaném termínu zakázku realizovat, a objednatel proto od smlouvy odstoupil, a žalobce neobdržel sjednanou cenu 390 398 Kč za tesařské práce, které měl realizovat. Žalovaný souhlasil s nárokem žalobce na částku 15 984 Kč, avšak ve zbývající výši nárok žalobce rozporoval s tím, že žalobní tvrzení týkající se ušlého zisku nejsou pravdivá a není dána ani příčinná souvislost škody s jednáním žalovaného. Dále žalovaný namítal, že počasí v prosinci 2010 a lednu 2011 neumožňovalo realizaci smluvené zakázky na rekonstrukci střešního pláště. V průběhu řízení pak žalovaný namítl, že částku 15 984 Kč žalobci uhradil. K výzvě soudu a po poučení soudem žalobce ohledně nákladů na dosažení zisku doplnil, že pokud jde o nářadí a zařízení potřebné k práci, uváděl žalobce, že používá vlastní vybavení (stavební výtah, motorová pila, úhlová bruska, kladívka, sponkovačky, vodováhy, hřebíkovačky), aniž důkazy o tom označil. Dále žalobce uváděl, že v místě práce bylo zajištěno bezplatné ubytování pro tři lidi, a další osoby se mohly ubytovat za 150 Kč/osoba/noc, opět bez označení důkazů. Pokud jde o náklady dopravy, uváděl žalobce, že jedna cesta [obec] – [obec] a zpět by jej vyšla na 600 Kč a při 2 měsících práce by náklady na dopravu činily cca 5 000 Kč Náklady na odvoz odpadu žalobce vyčíslil na 3 000 Kč na odvoz suti a 5 000 Kč na nebezpečný odpad (šindele). Dále žalobce uváděl, že pro zakázku kalkuloval se spoluprací s klempířem [celé jméno svědka] (s odměnou 17 662 Kč) a dalšími dvěma pomocníky, kterým by uhradil 12-13 tisíc Kč na osobu a měsíc. K výši ušlého zisku žalobce po dalších výzvách a poučení soudem doplnil svá tvrzení a uváděl, že pokud jde o náklady, které je nutno odečíst od sjednané smluvní ceny ve výši 712 877 Kč, jedná se pouze o materiál v hodnotě 256 944 Kč (znaleckým posudkem Ing. [příjmení] doloženo, že materiál bylo možno pořídit za částku 228 631,77 Kč bez DPH), náklady na klempířské práce v hodnotě 26 612 Kč a náklady na odměnu pro I. [celé jméno svědka] ve výši 38 666 Kč za dva měsíce práce (doloženo fakturami z roku 2010). Podle doplnění žalobce by tak výše ušlého zisku měla činit 292 030 Kč. O žalobě již bylo částečně rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. 8. 2015 č. j. 17 C 10/2012 – 145, kterým soud ve výroku II. pravomocně ke dni 6. 10. 2015 žalobu částečně zamítl, a to v rozsahu 206 382 Kč. Dále bylo o žalobě částečně rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 24. 1. 2019 č. j. 17 C 10/2012 – 321 (částečně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu), kterým soud pravomocně ke dni 26. 3. 2019 žalobu částečně zamítl, a to v rozsahu částky 15 984 Kč a úroku z prodlení z částky 222 366 Kč. Nadále zůstal předmětem řízení žalobcem uplatněný nárok ve výši 184 016 Kč se zákonným úrokem z prodlení, o němž soud rozhodl tímto rozsudkem. Dále byl ve věci vydán rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 7. 2020 č. j. [číslo jednací], kterým byla vyřešena otázka porušení povinnosti žalovaného, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a vznikem škody žalobci. Krajský soud pravomocně rozhodl a tím rozsudek okresního soudu změnil tak, že nárok žalobce na zaplacení ušlého zisku z neuskutečněných prací, které měly být provedeny podle smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a [jméno] [celé jméno svědka] dne 1. 11. 2010, je vůči žalovanému v plném rozsahu po právu, neboť sjednaná zakázka nebyla z důvodu odstoupení od smlouvy o dílo ze strany objednatele (pro neschopnost žalobce zakázku provést, kterou způsobil žalovaný) realizována, vznikla žalobci škoda v podobě ušlého zisku, jenž měl za provedení zakázky získat. S ohledem na toto rozhodnutí, je okresní soud tímto závěrem odvolacího soudu vázán, a ohledně důvodů tohoto závěru proto odkazuje na předchozí rozsudek okresního soudu č. j. 17 C 10/2012 – 391 a především měnící rozsudek odvolacího soudu č. j. 84 Co 83/2020 – 419. Předmětem dalšího řízení tak zůstala pouze výše ušlého zisku žalobce. Jelikož v projednávané věci žalobce uplatnil právo na náhradu škody s tím, že k porušení právní povinnosti, z něhož vznikla škoda, došlo dne 20. 11. 2010, je třeba v souladu s § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku, právní vztahy účastníků posoudit podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013. Podle § 442 odst. 1 obč. zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu podle shora citovaného § 420 obč. zák. je a) porušení právní povinnosti, b) vznik škody, c) příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a d) zavinění škůdce. Důkazní povinnost ohledně prvních tří předpokladů odpovědnosti za škodu tíží poškozeného, zavinění (ve formě nedbalosti) se pak předpokládá, přičemž škůdce se může zprostit své odpovědnosti, prokáže-li, že škodu nezavinil. Stanovení výše ušlého zisku není libovolné a musí být provedeno tak, aby byla zjištěna pravděpodobná výše blížící se podle běžného uvažování jistotě (rozhodnutí NS ČR sp. zn. II Odon 15/96 ze dne 31. 1. 1996). Poškozenému může vzniknout nárok na náhradu ušlého zisku, daný rozdílem celkových výnosů z podnikání a nákladů potřebných k jejich dosažení. Náklady, které na dosažení zisku podnikatel vynaložil, získává totiž při své podnikatelské činnosti zpět, neboť k tomu, aby byl dosažen zisk, musí být příjem z podnikatelské činnosti vyšší než vynaložené náklady. Při stanovení výše ušlého zisku se vychází z celkových předpokládaných výnosů z podnikání snížených o předpokládané náklady. Ušlý zisk je tedy hypotetická kategorie a jeho výše je dána rozdílem mezi celkovým příjmem z podnikání a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu, bez ohledu na to, zda tyto náklady byly poškozeným skutečně vynaloženy či nikoliv (rozsudek NS ČR sp. zn. 25 Cdo 1233/2006 ze dne 28. 8. 2008). Ušlý zisk musí být vždy specifikován konkrétně, jeho budoucí eventuální dosažení musí být v podstatě nepochybné a nemůže jít jen o hypotetickou zamýšlenou možnost dosažení nějakého zisku. Je-li ušlým ziskem majetková újma, způsobená tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku, pak o ušlém zisku nelze v tomto případě hovořit (rozsudek NS ČR sp. zn. 23 Cdo 2416/2012 ze dne 29. 11. 2012). Za ušlý zisk je považována pouze ta újma, jež poškozenému vznikla tím, že v důsledku škodné události nedošlo k takovému rozmnožení jeho majetkových hodnot, jež se dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh událostí (rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 5171/2008 ze dne 13. 11. 2012). Ke skutkově podloženému závěru, že ke ztrátě zisku došlo, nestačí jen sjednání určité výdělečné činnosti; nezbytné je i zjištění, že k dosažení sjednaného výdělku nedošlo jen z důvodu následků úrazu, a že poškozený by takovou činnost (nebýt úrazu) skutečně vykonal a sjednanou odměnu za ni by obdržel (rozsudek NS ČR sp. zn. 25 Cdo 3586/2006 ze dne 28. 1. 2009). Ze smlouvy o dílo č. 2010 a přiložené cenové nabídky dle závěrů odvolacího soudu vyplývá, že dne 1. 11. 2010 uzavřel žalobce (jako zhotovitel) s manželem své matky [celé jméno svědka] (jako objednatelem) smlouvu o dílo na rekonstrukci střešního pláště na domě [adresa svědka]. Zakázka měla být dle písemné smlouvy o dílo ze dne 1. 11. 2010 žalobcem realizována v termínu od 30. 11. 2010 do 30. 1. 2011 a předmětem díla měly být přípravné, pokrývačské, klempířské a tesařské práce včetně materiálu za celkovou smluvní cenu 712 077 Kč (vč. DPH), přičemž přípravné, pokrývačské, klempířské a tesařské práce byly oceněny žalovanou částkou 390 398 Kč bez DPH. Z meteorologických zpráv Českého hydrometeorologického ústavu bylo pro lokalitu [obec] u [obec] zjištěno, že od 7. 12. 2010 do 14. 12. 2010 byl průměrný denní úhrn srážek přes 8 mm a celkem napadlo 89 cm nového sněhu, a v období od 15. 12. 2010 do 31. 12. 2010 byla teplota vzduchu po většinu dní chladnější než -10 C. Stejně tak na začátku ledna 2011 sněžilo či pršelo téměř každý den. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti MUDr. [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce byl práce neschopen od 6. 12. 2010 do 2. 3. 2011. Toto období uvedla též Okresní správa sociálního zabezpečení v [obec] ve sdělení ze dne 7. 4. 2015. Z výpovědi žalobce soud žádná skutková zjištění učinit nemohl, neboť bylo zjištěno, že žalobce ve své výpovědi uváděl nepravdivé údaje – uváděl například, že objednatel díla mu nemohl posečkat s provedením díla, neboť zvolil jiného dodavatele prací, ač bylo zjištěno jak fotodokumentací, tak výpovědí J. [celé jméno svědka], že dílo nebylo vůbec realizováno minimálně do roku 2015. Dále k tvrzení žalobce, že nemohl započít s pracemi na díle z důvodu své pracovní neschopnosti, soud zjistil, že pracovní neschopnost byla vystavena až dne 6. 12. 2010, přičemž práce na zakázce měly započít již dne 30. 11. 2010, přičemž žalobce pozdější vystavení neschopenky nikterak nevysvětlil. Žalobce dále nedokázal věrohodně vysvětlit své tvrzení, proč údajně akceptoval odstoupení J. [celé jméno svědka] od smlouvy, když pro zjištěné nepříznivé počasí mohl být v souladu se smlouvou termín zhotovení díla posunut. Ač žalobce uváděl, že měl dle svého tvrzení na provedení právě tohoto díla zajištěn úvěr ve výši 400 000 Kč, k jehož čerpání dokládal smlouvu o dílo sjednanou s J. [celé jméno svědka] a současně tvrdil, že bez předložení této smlouvy o dílo by mu banka úvěr neposkytla, bylo z úvěrové smlouvy, uzavřené mezi žalobcem a [bankovní ústav] zjištěno, že, že úvěr z 15. 11. 2010 byl sice účelově vázán výhradně na profinancování potřeb vyplývajících z podnikatelské činnosti žalobce, avšak smlouva s J. [celé jméno svědka] nebyla bance žalobcem předložena. Čerpání tohoto úvěru v přímé souvislosti se sjednanou zakázkou se žalobci prokázat nepodařilo. Nevěrohodnost žalobce vyplývá i z výpovědi svědka [celé jméno svědka], který sice nejprve uvedl, že žalobci předal svědkem napsané čestné prohlášení, které žalobce předložil soudu, ale v průběhu výpovědi svědka se ukázalo, že toto prohlášení mu fakticky nadiktoval žalobce, který si tak chtěl zajistit důkaz pro své tvrzení. Soud z výše uváděných důvodů žalobci neuvěřil. Svědek [celé jméno svědka] při výslechu dne 17. 1. 2014 uvedl, že měl nasmlouvanou práci se žalobcem, ale odstoupil od ní, protože se později dozvěděl o pracovní neschopnosti žalobce. Od rekonstrukce střešního pláště p. [celé jméno svědka] úplně odstoupil a nebyla realizována ani nikým jiným, a to z důvodů jak zdravotního stavu žalobce, tak i proto že se nemohl rozhodnout, jestli do toho jít nebo ne, a nechtělo se mu celou stavbu odkrývat v zimních měsících. Z doplňujícího výslechu ze dne 21. 4. 2017 bylo zjištěno, že p. [celé jméno svědka] stavbu žádným způsobem nepřipravoval, ani neměl jiné cenové nabídky od jiných dodavatelů. Dále uvedl, že financování opravy chtěl řešit půjčkou, ale neměl ji schválenou. Tvrzení matky žalobce o tom, že objednatel peníze měl, soud neuvěřil pro rozpor s výpovědí J. [celé jméno svědka] a s ohledem na její blízký příbuzenský vztah k žalobci. Z výslechu [celé jméno svědka], klempíře, bylo zjištěno, že měl se žalobcem spolupracovat na zakázce v [obec], na místním šetření na místě nebyl. Tuto spolupráci si domluvili ústně a předpokládalo se, že na klempířských pracích budou pracovat ve třech. Dále uváděl, že pokud je sníh nebo prší, tak se klempířina dělat nedá. Na to, kdy měla být tato zakázka prováděna, si však nevzpomínal. Dále si nevzpomínal, zda žalobce v nějakém období nemohl s ohledem na jeho zdravotní stav pracovat. Z faktur I. [celé jméno svědka] č. 2010, 2010 a 2010 nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, neboť tyto faktury neobsahují žádný údaj o tom, jaký druh a jaký rozsah prací je fakturován, a rozhodně z nich nelze dovodit měsíční výši odměny pro I. [celé jméno svědka]. Ze znaleckého posudku Ing. [příjmení] vyplývá, že v optimálních podmínkách by zisk zhotovitele při realizaci tesařských a pokrývačských prací na předmětné zakázce činil 60 514 Kč s DPH po odečtení nákladů na materiál a práci v obvyklých cenách. Vzhledem k tomu, že podmínky provádění díla rozhodně optimální nebyly a výpočet ušlého zisku nelze provést z obvyklých cen, je tento posudek bez vypovídací hodnoty pro toto rozhodnutí soudu. Na podporu svých tvrzení předložil žalobce čestná prohlášení J. [celé jméno svědka] ze dne 10. 9. 2018 a prohlášení [celé jméno svědka] ze dne 18. 9. 2018. Prohlášení svědků jsou v příkrém rozporu s jejich výpověďmi. Soud proto neuvěřil, že prohlášení byla sepsána z vlastní vůle těmito osobami. K žalobcovu předložení obou prohlášení (J. [celé jméno svědka] i [celé jméno svědka]) jakožto důkazu soud uvádí, že nelze obejít svědeckou výpověď listinným prohlášením, zvláště je-li možnost svědka osobně vyslechnout. Oba svědci v této věci vyslechnuti byli. Z uvedených důvodů nemají tyto důkazy pro soud žádnou vypovídací hodnotu, a proto byly zamítnuty. S ohledem na provedené důkazy s přihlédnutím především k vyjádření a jednání J. [celé jméno svědka], popsaného výše, dospěl soud k závěru, že v řízení bylo vyvráceno tvrzení žalobce, že žalobce by skutečně obdržel za tuto zakázku sjednanou odměnu. Objednatel neměl finanční prostředky na zaplacení sjednané odměny, žádná tvrzení o tom, že by si je chtěl a mohl obstarat, nebyla žalobcem předložena ani důkazy nebyly označeny, a dle hodnocení provedených důkazů okresním soudem je zřejmé, že od J. [celé jméno svědka] je obdržet nemohl, a vzhledem k vyvrácení tvrzení žalobce, že J. [celé jméno svědka] měl finance na úhradu smluvní ceny, a že by žalobce sjednanou odměnu za práci od J. [celé jméno svědka] obdržel (rozsudek NS ČR sp. zn. 25 Cdo 3586/2006 ze dne 28. 1. 2009) nelze učinit závěr o jakémkoli ušlém zisku žalobce. S ohledem na výpověď svědka [celé jméno svědka], má soud za to, že žalobce neprokázal ani to, že by sjednané dílo byl vůbec schopen provést v povětrnostních podmínkách prosince a ledna v [obec], kdy od 7. 12. 2010 do 14. 12. 2010 byl průměrný denní úhrn srážek přes 8 mm a celkem napadlo 89 cm nového sněhu, a v období od 15. 12. 2010 do 31. 12. 2010 byla teplota vzduchu po většinu dní chladnější než -10 C, a kdy stejně tak na začátku ledna 2011 sněžilo či pršelo téměř každý den. Nebylo tak ani prokázáno, že by mu nějaký nárok na odměnu vůbec vznikl, i kdyby J. [celé jméno svědka] měl nějaké prostředky, které by mu mohl zaplatit. Ani v případě, že by žalobce byl schopen dílo realizovat a objednatel měl finanční prostředky na úhradu díla, by žalobě nebylo možné vyhovět s ohledem na níže uvedené. Pokud jde o skutečnou výši škody, tedy ušlého zisku, který je představován rozdílem mezi ve smlouvě sjednanou cenou prací, tedy 429 438,60 Kč (zjištěnou ve výši smluvní cena 712 077 Kč mínus cena materiálu s DPH 282 638,40 Kč) a výdaji, které by žalobce musel vynaložit, soud opakovaně poučil žalobce o povinnosti vylíčit rozhodné skutečnosti a označit k nim důkazy, z nichž by bylo zjištěno, jaké výdaje by žalobce při pravidelném běhu věcí musel vynaložit na provedení těchto konkrétních prací. Žalobce následně sice doplnil skutková tvrzení a uvedl své náklady na dopravu, náklady na spolupracovníky, uvedl, že neměl náklady na stroje a nářadí, ani na ubytování, avšak k těmto tvrzením neoznačil žádné relevantní důkazy, které by tato tvrzení mohly prokázat. Jediný důkaz, který žalobce k výši svých nutných výdajů označil, je znalecký posudek z oboru stavebnictví, kterým by měla být určena částka, o jakou žalobce přišel neuskutečněním výše uvedených prací. Vzhledem k tomu, že otázka na ocenění ušlého zisku je zjevně mimo obor stavebnictví, a žalobce ani neoznačil důkazy ke zjištění rozhodného skutkového stavu, z něhož by mohly být sestaveny otázky pro znalce, soud zamítl tento důkazní návrh. Žalobce sice následně znalecký posudek z oboru stavebnictví předložil, avšak jeho důkazní hodnota je prakticky nulová, neboť ocenění nespadá pod obor stavebnictví, ale pod obor ekonomika, ale především znalci nebyly známy konkrétní okolnosti provádění prací (ani místní povětrnostní podmínky prosince a ledna v [obec] ani konkrétní náklady žalobce např. na spolupracovníky). V řízení tak náklady žalobce na dosažení žalovaného zisku nebyly zčásti ani tvrzeny a navíc nebyly vůbec prokázány. Pokud jde o absenci tvrzení, má soud za to, že ve zjištěných klimatických podmínkách nebylo vůbec možné dílo realizovat bez zvýšených nákladů např. na provizorní zastřešení či vytápění, avšak žalobce žádné takové náklady neuvedl ani nevyčíslil. Stejně tak k nákladům na zařízení a nářadí žalobce neprokázal to, že je vlastnil ani nevyčíslil jejich opotřebení, u nákladů na energie a ubytování neprokázal, že by nevznikly (tedy že měl energie i ubytování k dispozici zdarma). Stejně tak neprokázal ani náklady na spolupracovníky, když předložené faktury I. [celé jméno svědka] nemají vůbec žádnou důkazní hodnotu. Soud závěrem konstatuje, že se v tomto rozhodnutí vypořádal pouze s důkazy z hlediska projednávané věci relevantními a ostatními v průběhu celého řízení provedenými důkazy se vůbec nezabýval. Tento postup zdůvodňuje soud tím, že řízení o návrhu žalobce bylo vedeno mnoho let, ve věci proběhla celá řada jednání a provedena spousta důkazů, včetně výslechů svědků, jež nemají na rozhodnutí soudu žádný vliv. Proto soud také jako nadbytečný zamítl návrh žalovaného na důkaz výslechem dětí objednatele, když tento nebyl navržen ohledně rozhodných skutkových okolností. Pokud jde o návrh žalobce ze dne 4. 3. 2018 na důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomika, je nutno konstatovat, že tento návrh začíná úvodními slovy:„ Pokud tato konstrukce neobstojí, nezbývá než navrhnout …“, z čehož je zřejmé, že tento návrh je podmíněným úkonem a podle § 41a odst. 2 o.s.ř. se k takovému návrhu nepřihlíží. I kdyby však tento návrh nebyl vázán na splnění podmínky, soud nemůže provést důkaz takovýmto znaleckým posudkem, neboť předmětem tohoto řízení není bezdůvodné obohacení, u kterého by se dalo vycházet z obvyklých cen, ale jedná se o ušlý zisk, pro jehož výpočet je nutné tvrdit a prokázat skutečné ušlé příjmy a skutečné výdaje nezbytné k jejich dosažení, což však žalobce dostatečně ani netvrdil a ani neprokázal. Nejsou tak zjištěny dostatečné podklady, z nichž by se ušlý zisk dal počítat. S ohledem na vylíčený skutkový stav a skutková zjištění vyplývající z provedeného dokazování, dospěl soud k závěru, že žalobcem nebylo uneseno ani břemeno tvrzení ani důkazní břemeno k tvrzeným skutečnostem ohledně výše škody (jak ohledně obdržení smluvní ceny, tak především ohledně výše nákladů na dosažení nějakého zisku). Soudu tak nezbylo než žalobu z uvedených důvodů i ve zbývajícím rozsahu znovu zcela zamítnout. S ohledem na zamítnutí základu nároku, musel být zamítnut i nárok na požadovaný úrok z prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a soud žalovanému proto přiznal plnou náhradu nákladů. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 10 000 Kč, z nákladů zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 406 382 Kč sestávající z částky 9 940 Kč za každý z 8 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci a 7x účast na jednání před soudem) včetně 8 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 79 520 Kč ve výši 16 699 Kč, a dále z tarifní hodnoty ve výši 200 000 Kč sestávající z částky 9 100 Kč za každý z 9 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (podání odvolání a 8x účast na jednání před soudem) včetně 9 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 81 900 Kč ve výši 17 199 Kč a dále z tarifní hodnoty ve výši 184 016 Kč sestávající z částky 8 500 Kč za každý z 5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (3x účast na jednání před soudem) včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 42 500 Kč ve výši 8 925 Kč Náklady se dále sestávají z nákladů na jízdné a z náhrady za ztrátu času ve výši 19 142 Kč dle § 14 odst. 3 a. t. (zástupce se účastnil jednání u OS [obec], a to 2x v roce 2013, 2x v roce 2014, 3x v roce 2015, 3x v roce 2016, 1x v roce 2017, 2x v roce 2018 a 1x v roce 2019; zástupce se účastnil výslechu svědků u dožádaného OS v [obec], a to 1x v roce 2017) za 2 hod cesty [obec] – [obec] a zpět, tj. 142 km, a 3 hod cesty [obec] – [obec] a zpět, tj. 220 km (prům. spotřeba 6,3 l motorové nafty na 100 km a cena dle vyhlášky platné v daném roce) a dále nákladů na jízdné a náhrady za ztrátu času ve výši 6 341,30 Kč dle § 14 odst. 3 a. t. (zástupce se účastnil 4x jednání u OS [obec], a 1x u KS v [obec]) za 2 hod cesty [obec] – [obec] ([obec] n/L) a zpět, tj. 142 km (180 km) s prům. spotřebou 6,3 l motorové nafty na 100 km a cena dle vyhlášky platné v daném roce). Celková výše nákladů řízení činí 277 515,30 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů k rukám advokáta žalovaného vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení