17 C 102/2020-140

Rubrum

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Bc. Hany Stuchlíkové a přísedících Evy Jirákové a Mgr. Vladimíra Lanka ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro neplatnost výpovědi z pracovního poměru, neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru žalobce výpovědí ze dne 27. 8. 2020 danou žalovanou je neplatná.

II. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru žalobce okamžitým zrušením pracovního poměru, učiněného žalovanou dne 18. 11. 2020, je neplatná.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 88.220,10 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě na nákladech řízení částku 1 267,24 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to na účet zdejšího soudu.

Odůvodnění

1. Dne 27. 8. 2020 byla žalobci žalovanou předána výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. h) zákoníku práce pro porušení ust. § 301a zákoníku práce zvlášť hrubým způsobem. Tohoto se měl žalobce dopustit tím, že v době trvání dočasné pracovní neschopnosti se dle kontrolních zjištění dne 21. 8. 2020 a 24. 8. 2020 nezdržoval v místě pobytu. Jako další důvod výpovědi bylo uvedeno porušení ust. § 52 písm. g) zákoníku práce, kterého se měl žalobce dopustit tím, že neoprávněně nakládal s prostředky svěřenými k výkonu práce, když dal k dispozici mobilní telefon [anonymizována čtyři slova] třetí osobě, a dále neohlásil ztrátu/krádež notebooku [anonymizována tři slova].

2. Dopisem ze dne 18. 11. 2020 žalovaná sdělila žalobci, že okamžitě zrušuje jeho pracovní poměr podle ust. § 55 odst. písm. b) zákoníku práce, neboť žalobce ve dnech 17. 9. - 18. 9. 2020, 21. 9. - 25. 9. 2020, 29. 9. - 30. 9. 2020 v měsíci září, ve dnech 13. 10. - 16. 10. 2020, 19. 10. - 23. 10. 2020, 26. 10. - 27. 10. 2020, 29. 10. - 30. 10. 2020, a ve dnech 2. 11. - 6. 11. 2020, 9. 11. - 13. 11. 2020 a 18. 11. 2020 nenastoupil bez omluvy do práce s tím, že tuto neomluvenou nepřítomnost v práci hodnotí zaměstnavatel jako porušení povinností vyplývajících z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem.

3. Žalobce se podanou žalobou dne 30. 12. 2020 domáhal určení, že výpověď ze dne 27. 8. 2020 i okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 18. 11. 2020 jsou neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracoval pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne 9. 12. 1987 ve znění pozdějších dodatků na pozici [název] [název] [název]. Dne 20. 8. 2020 bylo lékařkou [anonymizováno] [příjmení] vydáno rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti se stanovením pracovní neschopnosti od 19. 8. 2020, vydání toho rozhodnutí bylo lékařkou provedeno na dálku, přičemž ze strany lékařky nebyl vznesen dotaz na místo pobytu žalobce pro dobu dočasné pracovní neschopnosti, a vzhledem k tomu, že žalobce několik desítek let nebyl v dočasné pracovní neschopnosti, nebyly údaje o jeho bydlišti lékařkou aktualizovány. Následně proběhly ze strany žalované kontroly, které lze dle žalobce označit za šikanózní, neboť žalovaná měla vědomost, že na adrese [adresa], uvedené v pracovní neschopnosti, žijí rodiče žalobce, ostatně i v pracovní smlouvě je uvedena adresa trvalého bydliště žalobce [ulice a číslo], [obec], a adresa dlouhodobého pobytu žalobce [adresa žalobce], byla přitom zaměstnavateli taktéž známa, když o ní měli vědomost podřízení zaměstnanci i personální ředitelka [jméno] [příjmení], přesto opakovaně proběhly kontroly na všech třech adresách a na všech byla žalobci zanechána výzva k okamžitému písemnému vyjádření k porušení režimu. Žalobce se nadto v době kontroly v případě prvním nacházel na lékařském vyšetření, kdy o tomto následně zaměstnavatele telefonicky informoval a sdělil mu adresu pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti na adrese [adresa žalobce], v případě druhém se nacházel v místě svého dlouhodobého pobytu na adrese [adresa žalobce], kde byl také následně zaměstnavatelem zastižen. Následně dne 28. 8. 2020 byl žalobce navštíven v místě svého dlouhodobého pobytu na adrese [adresa žalobce], kde se zdržoval v době dočasné pracovní neschopnosti a místo pobytu bylo takto opraveno i v rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, pověřenými zaměstnanci žalovaného, kdy mu byla předána výpověď z pracovního poměru ze dne 27. 8. 2020, kterou žalobce odmítl převzít, když s výpovědí nesouhlasil, současně při předání výpovědi mu bylo [jméno] [příjmení] sděleno, že vzhledem k počtu dní nevyčerpané dovolené se nemá žalobce již na pracoviště dostavovat a má jen předat svěřené pracovní pomůcky, a to do konce měsíce října 2020. K bodu druhému ve výpovědi žalobce uvádí, že uvedené pracovní prostředky byly žalovanou po žalobci vyžadovány k předání v době trvání jeho dočasné pracovní neschopnosti mimo pracoviště, což považuje za nestandardní, a zásadně pak žalobce nesouhlasí s tím, že by se mělo jednat o závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Mobilní telefon byl při hospitalizaci žalobce předán třetí osobě k dobití, žalobce jej jinak užíval výlučně. Notebook byl z důvodu závady zaslán na servisní opravu, kdy z opravy byl poté vrácen přímo do kanceláře, přičemž žalobce jej osobně nepřebíral, když v té době byl na pracovní cestě. Žalobce tak má za to, že se porušení povinností při nakládání se svěřenými pracovními pomůckami nedopustil. Žalobce následně dne 26. 10. 2020 prostřednictvím svého právního zástupce zaslal žalovanému sdělení, že s výpovědí nesouhlasí a trvá na dalším zaměstnávání s tím, že výpověď z pracovního poměru je považována za neplatnou, když uvedené výpovědní důvody nebyly naplněny. Následně bylo k rukám právního zástupce dne 18. 11. 2020 doručeno okamžité zrušení pracovního poměru žalobce, spolu s průvodním dopisem, že okamžité zrušení pracovního poměru je zasíláno zároveň žalobci, a to pro případ, že by výpověď byla oprávněným orgánem vyhodnocena jako neplatná. Žalobci bylo dále dne 20. 11. 2020 doručeno oznámení o krácení dovolené ze dne 4. 11. 2020. Obsahem oznámení o krácení dovolené bylo sdělení, že žalobce v období 13. 10. - 16. 10. 2020, 19. 10. - 23. 10. 2020, 26. 10. - 27. 10. 2020 a 29. 10. - 30. 10. 2020, neomluveně zameškal své směny. V návaznosti na uvedené žalovaná oznámila, že krátí dovolenou žalobce o 1 den za každou zameškanou směnu, tedy celkově o 13 dní dovolené s tím, že zůstatek dovolené činí 5 dnů. V okamžitém zrušení pracovního poměru žalovaná sděluje, že pracovní poměr žalobce byl ukončen výpovědí doručenou žalobci dne 28. 8. 2020. Žalovaná konstatuje doručení oznámení ze dne 26. 10. 2020, ve kterém žalobce prostřednictvím svého právního zástupce sdělil, že považuje výpověď za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání. Žalovaná dále uvádí, že žalobce ve dnech ve dnech 17. 9. - 18. 9. 2020, 21. 9. - 25. 9. 2020, 29. 9. - 30. 9. 2020 v měsíci září, ve dnech 13. 10. - 16. 10. 2020, 19. 10. - 23. 10. 2020, 26. 10. - 27. 10. 2020, 29. 10. - 30. 10. 2020 v měsíci říjnu, a ve dnech 2. 11. - 6. 11. 2020, 9. 11. - 13. 11. 2020 a 18. 11. 2020 v měsíci listopadu nenastoupil bez omluvy do práce s tím, že tuto neomluvenou nepřítomnost v práci hodnotí zaměstnavatel jako porušení povinností vyplývajících z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem. Pro případ, že by dříve daná výpověď z pracovního poměru byla oprávněným orgánem vyhodnocena jako neplatná, zrušuje uvedeným podáním žalovaný pracovní poměr žalobce s okamžitou účinností dnem doručení dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalobce následně dne 25. 11. 2020 prostřednictvím svého právního zástupce zaslal žalované sdělení, že s okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 18. 11. 2020 nesouhlasí a trvá na dalším zaměstnávání s tím, že okamžité zrušení pracovního poměru je považováno za neplatné.

4. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, uvedla, že je jako zaměstnavatel oprávněna kontrolovat, zda se zaměstnanec v době (údajné) pracovní neschopnosti zdržuje v místě pobytu a zda dodržuje dobu a rozsah povolených vycházek, proto dne 21. 8. 2020 provedla kontrolu a zanechala žalobci výzvu k podání vysvětlení, avšak žalobce žádné vysvětlení neposkytl. Žalovaná popírá, že by jí žalobce sdělil, že se v době kontroly prováděné dne 21. 8. 2020 nacházel na lékařském vyšetření, neboť tuto skutečnost se žalovaná dozvěděla až z podané žaloby, dále že by jí žalobce sdělil adresu [adresa žalobce], jako adresu pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti a že by jí kdy žalobce doručil opravené rozhodnutí o pracovní neschopnosti s adresou pobytu [adresa žalobce] Ani při dalších kontrolách nebyl žalovaný zastižen na adrese uvedené v rozhodnutí o pracovní neschopnosti a až dne 24. 8. 2020 byl zastižen na adrese sdělené žalované jeho otcem, kdy k žádosti žalované nejdříve odmítl vydat žalované služební vozidlo (byť mu bylo vysvětleno, že jde o možnost využívání služebního vozidla dalšími zaměstnanci zaměstnavatele v době pracovní neschopnosti žalobce) a teprve po sdělení žalované, že požádá o asistenci Policii ČR, vyjel žalobce s vozidlem sám na silnici a vozidlo žalované odevzdal. Ani v tomto případě však nesdělil žalované žádnou informaci o svém zdravotním stavu nebo o místě, kde se bude zdržovat po dobu trvání pracovní neschopnosti a odmítl se vyjádřit k vyklizení kanceláře. Dne 28. 8. 2020 pak byla žalobci předána výpověď, když i tohoto dne zjistila žalovaná porušení režimu práce neschopného žalobcem. Pracovní neschopnost žalobce byla ukončena dne 7. 9. 2020 a od tohoto data žalobce nenastoupil do práce, jakkoliv nevyužíval ani pracovní dobu, ani výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací a zaměstnavateli nedal jakkoliv možnost ukládat mu pracovní úkoly nebo pokyny. Ačkoliv žalobce tvrdí, že prostřednictvím svého právního zástupce formálně oznámil zájem na dalším zaměstnávání, tento zájem nijak jinak než písemným oznámením svého právního zástupce neprojevil a to až na konci měsíce října 2020, do té doby zájem o práci neprojevil, do práce nenastoupil a žalované nedal příležitost ukládat mu pracovní úkoly anebo pracovní pokyny. Na tuto absenci žalobce v práci reagovala žalovaná okamžitým zrušením pracovního poměru, datovaným dne 18. 11. 2020.

5. Po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných učinil tato zjištění: -) z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, že žalobce byl neschopen práce od 19. 8. 2020, že toto rozhodnutí bylo vydáno dne 20. 8. 2020, a že v něm byla uvedena adresa místa pobytu žalobě v době DPN na adrese [obec a číslo], s tím, že tento údaj byl opraven na adresu [adresa žalobce]; -) z výzvy zaměstnavatele zaměstnanci, který porušil léčebný režim, ze dne 24. 8. 2020 a ze dne 21. 8. 2020, že dne 24. 8. 2020 v čase 12:58 hodin a dne 21. 8. 2020 v čase 9:57 hodin, proběhla žalovanou kontrola dodržování režimu dočasně práce neschopného zaměstnance na adrese [obec a číslo], s tím, že tam žalovaný nebyl zastižen a byl žalovanou vyzván k oznámení důvodu jeho nepřítomnosti na této adrese; -) z oznámení o krácení dovolené ze dne 4. 11. 2020, že žalovaná sdělila žalobci, že vzhledem k tomu, že ve dnech 13. 10. - 16. 10. 2020, 19. 10. - 23. 10. 2020, 26. 10. - 27. 10. 2020 a 29. 10. - 30. 10. 2020, neomluveně zameškal své směny, mu krátí dovolenou a to o 1 den za každou takto zmeškanou směnu s tím, že k tomuto dni činí zůstatek dovolené 5 dnů; -) z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 18. 11. 2020, že žalovaná okamžitě zrušuje pracovní poměr žalobce podle ust. § 55 odst. písm. b) zákoníku práce, neboť žalobce ve dnech 17. 9. - 18. 9. 2020, 21. 9. - 25. 9. 2020, 29. 9. - 30. 9. 2020 v měsíci září, ve dnech 13. 10. - 16. 10. 2020, 19. 10. - 23. 10. 2020, 26. 10. - 27. 10. 2020, 29. 10. - 30. 10. 2020, a ve dnech 2. 11. - 6. 11. 2020, 9. 11. - 13. 11. 2020 a 18. 11. 2020 nenastoupil bez omluvy do práce s tím, že tuto neomluvenou nepřítomnost v práci hodnotí zaměstnavatel jako porušení povinností vyplývajících z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem; -) z dokladu o vyšetření, že se žalobce dne 21. 8. 2020 v době od 10:00 hodin do 11:00 hodin nacházel na vyšetření u [anonymizováno] [příjmení]; -) z pracovní smlouvy ze dne 31. 1. 2003, že žalobce je zaměstnán u žalované na pozici obchodní referent; -) z dopisů ze dne 16. 11. 2020, 2. 11. 2020, 27. 10. 2020, 12. 11. 2020, že účastníci spolu jednali o možném smírném vyřešení věci; -) z dopisu ze dne 25. 11. 2020, že žalobce sdělil žalované, že s okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 18. 11. 2020 nesouhlasí a trvá na dalším zaměstnávání; -) z dopisu ze dne 26. 10. 2020, že žalobce sdělil žalované, že s výpovědí z pracovního poměru nesouhlasí a trvá na dalším zaměstnávání; -) z výpovědi z pracovního poměru, že dne 27. 8. 2020 se žalovaná pokusila žalobci předat tuto listinu, žalobce ji však odmítnul převzít, a že tato výpověď byla dána dle ust. § 52 písm. h) zákoníku práce pro porušení ust. § 301a zákoníku práce zvlášť hrubým způsobem, čehož se měl žalobce dopustit tím, že v době trvání dočasné pracovní neschopnosti se dle kontrolních zjištění dne 21. 8. 2020 a 24. 8. 2020 nezdržoval v místě pobytu, jako další důvod výpovědi bylo uvedeno porušení ust. § 52 písm. g) zákoníku práce, kterého se měl žalobce dopustit tím, že neoprávněně nakládal s prostředky svěřenými k výkonu práce, když dal k dispozici mobilní telefon [anonymizována čtyři slova] třetí osobě, a dále neohlásil ztrátu/krádež notebooku [anonymizována tři slova]; -) z oznámení o krácení dovolené ze dne 20. 10. 2020, že žalovaná sdělila žalobci, že vzhledem k tomu, že ve dnech 17. 9. - 18. 9. 2020, 21. 9. - 25. 9. 2020, 29. 9. - 30. 9. 2020 neomluveně zameškal své směny, mu krátí dovolenou a to o 1 den za každou takto zmeškanou směnu, s tím, že k tomuto dni činí zůstatek dovolené 26 dnů; -) z výpovědi žalobce, že byl u žalované zaměstnán do roku 1987, že v úterý 17. 8. měl na pracovišti konflikt s panem [příjmení], který mu řekl, že má vyklidit kancelář, vyklidil tedy z kanceláře pouze propagační materiály, jeho osobní věci tam zůstaly, následně v noci na středu se mu stal úraz, proto se nechal ráno odvézt synem do nemocnice, kde proběhla všechna vyšetření a kde ho hospitalizovali, následně ve čtvrtek podepsal revers a propustili ho z nemocnice, kontaktoval zdravotní středisko, telefonicky, kde mu vystavili pracovní neschopnost, vystavili ji zpětně k středě, kdy se mu úraz stal, při vystavení neschopenky se ho však nedotazovali na adresu, on 20 let neměl žádnou neschopenku, proto tam zůstala adresa rodičů; že při kontrole, která proběhla v pátek žalovanou, zjistil, že v neschopence je špatná adresa, tak kontaktoval středisko, kde adresu v neschopence změnili, stejně tak kontaktoval žalovanou, s tím, že byli na špatné adrese, během této kontroly byl u [anonymizováno] [příjmení] v [obec], protože se mu udělalo nevolno; že kontroly ze strany žalované probíhali na 3 adresách a to u rodičů, na adrese trvalého pobytu a na adrese, kde se skutečně zdržoval, což bylo žalované známé, přesto prováděla kontroly na všech 3 adresách včetně toho, že se vyptávala lidí na ulici apod.; že poté v pondělí probíhala další kontrola, kde byly opět na všech 3 adresách a to i přes to, že v pátek žalované oznámil, adresu, kde se zdržuje a už byla opravena i v pracovní neschopnosti, při této kontrole mu i odebrali služební vozidlo; že poté ho v pátek navštívila personalistka [příjmení] a [příjmení], jako zástupce odborů, a doručili mu výpověď, kterou mu dali z důvodu, že nedodržel režim dočasně práce neschopného a že špatně manipuloval s věcmi, které mu byly svěřeny, přičemž tyto věci se na firmě hledaly už od května, června, a za to, že tyto věci chyběly, byla propuštěna pracovnice, která je měla na starosti, při předání výpovědi mu bylo řečeno, že na firmě již není žádoucí, má dobrat dovolenou a dostavit se až posledního října k vyřešení formalit; že v pracovní neschopnosti byl od 19. 8. do 7. 9. a poté, co byla ukončena pracovní neschopnost, kontaktoval administrativu, s tím, že tedy bude čerpat dovolenou; že až do doby, než mu bylo dáno okamžité zrušení pracovního poměru žádnou výzvu od žalované, že by měl nastoupit do práce, nedostal; dále uvedl ohledně mobilu, když ho syn vezl do nemocnice, nechal ho u něj v autě na nabíječce, a když ho hospitalizovali, syn odjel i s tímto mobilem, a ohledně notebooku, že ho naposledy viděl asi v únoru, kdy probíhaly videokonference, pak byl notebook na opravách, ale ani neví, kdo ho ve firmě přebíral, zjistil, že chybí někdy v květnu nebo červnu, a to nahlásil panu [příjmení], tento notebook sloužil k obecnému užití, z jeho oddělení ho mohl používat víceméně kdokoliv k videokonferencím, nemá informace, že by ho někdo vynášel mimo firmu, mimo oprav; -) z výpovědi [anonymizováno] [příjmení], že přesné datum, kdy do firmy přišlo rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobce, neví, ale 18. 8. měli jednání a 19. 8. se již žalobce do firmy nedostavil, že rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti přišlo do firmy elektronicky do datové schránky a že si není vědom toho, že by na firmu dorazila informace, že se měnila adresa, kde se bude žalobce zdržovat z průběhu dočasné pracovní neschopnosti; že se účastnil pouze první kontroly dodržování režimu práce neschopného zaměstnance, byli s paní [příjmení] na všech 3 adresách, o kterých jim bylo známo, že se tam žalobce zdržuje, případně zdržoval a to na adrese jeho bydliště, na adrese rodičů a na adrese bývalé manželky, na žádné z těchto adres však žalobce nezastihli, pouze tam zanechali výzvu, následující kontroly se již neúčastnil, té se účastnila pouze paní [příjmení] a pan [příjmení]; že co se týká služebního notebooku, notebook si zaměstnanci můžou brát domů, nemusí zůstávat na firmě, v případě, že zůstane na firmě, má ho zaměstnanec nechat v zamčené kanceláři, neví, zda si žalobce tento notebook odnášel domů či nikoliv, u služebních telefonů se předpokládá, že s ním zachází ten, komu byl přidělen, ale nijak konkrétně se to nekontroluje a že si není vědom toho, že by někdy řešil s žalobcem vadný notebook, neřešil technické vybavení zaměstnanců; a že neví, jak to bylo s čerpáním dovolené po předání výpovědi žalobci, avšak po skončení pracovní neschopnosti se měl žalobce dostavit na pracoviště, byl k tomu i vyzván, přesto se nedostavil, proto mu byla krácena dovolená, že neví o tom, zda měl žalobce nařízeno čerpání dovolené; že po skončení pracovní neschopnosti jeho žalobce nijak nekontaktoval, možná jednou mu říkaly kolegyně, že se dobýval ke němu do kanceláře, ale to byl služebně v [obec], neproběhl žádný telefonát ani e-mail, po skončení pracovní neschopnosti žalobce nikdy nebyl ve firmě s tím, že by chtěl práci, chodil však do firmy například brzy ráno za účetní řešit cestovní náhrady z minulých let, ale že po skončení pracovní neschopnosti žalobce on žalobce osobně nežádal, aby se dostavil na pracoviště, ale výzva, aby se žalobce dostavil na pracoviště, z firmy odešla, neví však, kdo tuto výzvu posílal; -) ze svědecké výpovědi svědka [příjmení], že je zaměstnancem žalované a byl přítomen předání výpovědi žalobci, přijeli s paní [příjmení] do [obec] k žalobci domů, žalobce jim otevřel, paní [příjmení] mu předala výpověď, žalobce však nepodepsal, že ji převzal, takže on podepsal jako svědek, že mu byla předána, že však neví, jak probíhaly kontroly u žalobce, ani neví, jak to bylo se služebním notebookem či telefonem, že při předání výpovědi mluvila paní [příjmení], byl to krátký rozhovor, co všechno zaznělo, si nepamatuje, nevybavuje si, co tam zaznělo, něco o čerpání dovolené případně o vstupu na pracoviště, či o tom, kdy by se měl žalobce dostavit na pracoviště apod.; -) ze svědecké výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalobce], že je synem žalobce; že žalobci půjčoval telefon poté, co proběhla kontrola u jeho prarodičů, kteří z toho byli rozrušeni, tak žalobce hledal, aby tento problém nějako vyřešil, on měl zablokovaný telefon, tak mu půjčil svůj telefon, volal do společnosti, aby tento problém vyřešil, ale nepamatuje si, že by řešili adresu, kde se bude otec zdržovat; -) ze svědecké výpovědi svědkyně [anonymizováno] [příjmení], že je obvodní lékařkou žalobce; a že v době vystavování jeho pracovní neschopnosti byla v ordinaci dcera, ona má informace ze záznamu, volal žalobce, že byl den předem ošetřen v nemocnici po pádu ze schodů, kde mu doporučili pracovní neschopnost, proto mu pracovní neschopnost vystavili zpětně po telefonu, zda se v průběhu telefonátu probíralo místo, kde žalobce bude trávit pracovní neschopnost, neví, myslí, že spíš ne, automaticky jim z počítačového systému naběhne adresa, kterou má pacient uvedenu jako bydliště v kartě, v kartě ani na úvodní stránce nevidí, jestli má pacient případně více adres, po několika dnech od vystavení pracovní neschopnosti volal žalobce, že si neuvědomil, že se bude zdržovat na jiné adrese, proto se adresa opravovala, to už vyřizovala ona; že vystavení pracovní neschopnosti funguje tak, že se to elektronicky odešle na sociálku s tím, že pacient nahlásí v práci, že nedorazí, že je v pracovní neschopnosti a zaměstnavatel si buď sám stáhne ze systému informace, nebo mu je pošle sociálka, lékaři se zaměstnavateli nekomunikují, komunikuje s nimi pouze sociálka, u opravy je postup stejný, lékař to nahlásí na sociálku, změna místa, kde se pacient v průběhu pracovní neschopnosti zdržuje, se provádí tak, že je na to program, kde najdete stávající pracovní neschopnost s tím, že jsou tam různé možnosti, jak do něj zasáhnout, jedna z nich je změna pobytu pacienta, tam se zadá jiné bydliště + datum a automaticky se to opraví v pracovní neschopnosti, toto se odesílá na sociálku, jak s touto informací sociálka naloží, neví; dále po nahlédnutí do zdravotnické dokumentace uvedla, že neschopenka byla vystavena 20. 8., zpětně od 19. 8., a k opravě došlo 25. 8.; -) z výslechu svědkyně [příjmení], že byla pověřena společně s panem [příjmení] k předání výpovědi žalobci, že žalobce byl od 19. 8. v dočasné pracovní neschopnosti, rozhodnutí o ní přišlo do datové schránky žalované; že v tomto rozhodnutí není, na jak dlouho se pracovní neschopnost vystavuje a protože měl žalobce služební auto, bylo panem [příjmení] rozhodnuto o tom, že pokud je žalobce v pracovní neschopnosti, služební auto nepotřebuje, proto jeli na kontrolu s tím, že rovnou převezmou auto, dne 21. 8. tedy proběhla kontrola, nejdříve jeli na adresu uvedenou v rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti v [obec], tam žalobce nebyl, nechali tam tedy dokument o provedení kontroly a jeli na další adresu, která jim byla známa, a to na adresu [adresa žalobce], kde venku byla paní, z okna se díval pán, viděli, že někoho hledají, tak se s nimi dali do řeči, říkali, že žalobce viděli, že před chvíli přijel domů, zkoušeli na něj zvonit, nikdo neotvíral a tak je pustili do domu, ať to zkusí přímo u bytu, zkoušeli zvonit u bytu, i ťukat, nikdo neotvíral, auto našli vedle garáže, kde postával nějaký pán, který taky říkal, že žalobce je doma, následně dne 24. 8. proběhla další kontrola, stále byla v rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti uvedena adresa v [obec], tam opět žalobce nezastihli a pak jeli na [příjmení], kde žalobce byl zastižen, předal jim auto, v rámci předání vozidla se žalobcem dotazovali i na firemní notebook a telefon, bylo jim řečeno, že telefon u sebe žalobce nemá a že notebook se ztratil, že byl zcizen, že po něm pátrá; poté dne 28. 8. došlo k předání výpovědi, při předání výpovědi s žalobcem neřešili žádný postup do budoucna, co bude po jeho pracovní neschopnosti, neřešili nic o případné dovolené nebo něco podobného, dne 7. 9. došlo k ukončení pracovní neschopnosti žalobce, od té doby se do zaměstnání nedostavil, dne 18.

9. šla ze společnosti výzva k vydání pracovních pomůcek, notebook, telefon a výzva k zaplacení pohonných hmot za cestu do Německa, následně 20. 10. bylo žalobci zasláno oznámení o krácení dovolené, žalobce byl po skončení pracovní neschopnosti několikrát ve firmě, jednal s účetní paní [příjmení] a paní [příjmení], řešil s nimi vyúčtování pracovních cest, několikrát něco řešil se slečnou [příjmení], ale za panem [příjmení], což byl jeho nadřízený, nebyl ani jednou, až v listopadu hledal pana [příjmení] nebo pana [příjmení], kteří však nebyli ani jeden přítomni, po pracovní neschopnosti měl žalobce přijít do práce, byl stále v pracovním poměru, avšak žalobce se bez omluvy nedostavil, i když byl na pracovišti, nevykonával žádnou práci, neví však, zda žalobce někdo konkrétně vyzýval k nástupu do práce po pracovní neschopnosti, při předávání výpovědi nepadlo nic o tom, že by měl žalobce vyčerpat dovolenou, nebo že by žalobci někdo zakázal chodit na pracoviště; že ztracený žalobcův notebook hledali v prosinci 2020, když zkoušeli odemknout roletky v kanceláři slečny [příjmení], ostatní skříňky byly přístupné, poté po notebooku pátrali při stěhování kanceláří v dubnu 2021, hned po kontrole, když zjistili, že žalobce notebook nemá, po něm nepátrali, spokojili se s tím, že žalobce říkal, že po něm pátrá, neví, kdy měla probíhat oprava notebooku, o tom, že měla proběhnout, se dozvěděla zprostředkovaně, ale nezařizovala ji společnost; -) z dopisu ze dne 20. 9. 2021, že [anonymizováno] [příjmení] soudu sdělila, že žalobce měl být v její ordinaci 21. 8. 2020, kdy ona měla dovolenou a v ordinaci byla přítomna pouze sestra, která mu změřila krevní tlak, hodnotu krevního tlaku napsala sestra na výměnný list a toto potvrzení žalobci předala; -) z výpisu z karty žalobce, že dne 25. 8. 2020 byla zadána oprava adresy v rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti na adresu [adresa žalobce]; -) z výslechu svědkyně [příjmení], že byla zaměstnána u žalované od 1. 10. 2019 do posledního září 2020 a žalobce byl její přímý nadřízený, že ví, že měl žalobce černý notebook a ví, že se hledal, ale neví, jestli mu ho někdo ukradl nebo mu byl odebrán, tento notebook se hledal v době jejího ukončení pracovního poměru, na tomto notebooku pracoval sám žalobce, nebyl to sdílený notebook, a že neví o tom, že by se notebook odesílal na nějakou opravu; -) z výslechu svědkyně [příjmení], že zařizovala odesílání dopisů žalobci, myslí, že se žalobci posílalo asi 6 dopisů, 2x to byla výzva k vrácení věcí, pak informace o krácení dovolené a informace z personálního, všechny dopisy se vrátily jako nedoručené; že rozhodnutí o neschopence žalobce vyzvedávala z datové schránky ona a že ze sociálky nic jiného nepřišlo, žádné oznámení o změně místa, kde se bude žalobce po dobu pracovní neschopnosti zdržovat, žádná oprava neschopenky nedorazila, nic jim nebylo oznámeno ani telefonem; že neví nic o tom, že by pan [příjmení] vyzýval žalobce k nástupu do práce, hned po ukončení pracovní neschopnosti žalobce za panem [příjmení] nebo paní [příjmení] nepřišel, přišel jen jednou, později, asi v listopadu a hledal pana [příjmení] a [příjmení], ale oni nebyli přítomni, ale že po pracovní neschopnosti byl žalobce na pracovišti několikrát, ale vždy šel na pokladnu nebo za účetní, ale už nepracoval, práci žádnou nevykonával; že žalobce měl černý notebook [anonymizováno] s barevným podsvícením, že ve společnosti má každý svůj notebook, žádné sdílené notebooky tam nejsou a že o tom, že se notebook ztratil, se dozvěděla až poté, co pan [příjmení] a paní [příjmení] jeli od žalobce vyzvednout auto, telefon a notebook a žalobce jim řekl, že notebook nemá, nic o tom, že by se notebook hledal dřív, neví, že se notebook hledal i v kanceláři žalobce, protože žalobce si svoji kancelář vyklidil, ale zůstaly tam zamčené skříně bez klíče, musel přijít údržbář a odemkl ty skříňky, notebook se hledal i poté, co stěhovali kanceláře, to bylo na jaře letošního roku, odemykání skříněk proběhlo ještě dřív, myslí, že to bylo až po pracovní neschopnosti žalobce; -) z výslechu svědkyně [příjmení], že byla zaměstnána u žalované, a to až do června 2021, že žalobce měl černý služební notebook [anonymizováno], nosil ho domů, nosil ho buď v kabele, nebo přímo v ruce, nikdy se nestalo, že by viděla notebook v kanceláři poté, co žalobce odešel domů, žádné sdílené notebooky v práci nebyly, žalobce měl tvrdit, že ztracený notebook je v roletové skříňce v kanceláři, ona sama klíčky od rolet neměla, nikdy si tam nic nedávala, klíče byly vždycky normálně v zámku, až když se začalo řešit, že by notebook mohl být v těchto skříních, tak zjistila, že jsou zamčené a klíč nemá, u otvírání skříněk byla ona, údržbář a není si jistá, jestli tam byla i paní [příjmení], toto hledání proběhlo v době, kdy žalobce již nebyl na pracovišti, před pracovní neschopností žalobce myslí, že žádné hledání notebooku neprobíhalo; že žalobce po pracovní neschopnosti již práci nevykonával, neví, jestli byla žalobci nařízena po pracovní neschopnosti dovolená nebo jestli žalobce vedení vyzývalo k nástupu do práce nebo že by se sám žalobce zajímal o práci. -) z výpovědi [anonymizováno] [jméno], že je předsedou představenstva žalované, a byl jím i v době, kdy došlo k rozvázání pracovního poměru žalobce, že ví, že ještě před rozvázáním pracovního poměru došlo k neshodám mezi ředitelem p. [příjmení] a žalobcem, poté byl žalobce na nemocenské, také ví, že probíhaly kontroly v místě bydliště, byly asi 2 nebo 3, poté ho pan [příjmení] informoval, že se v místě bydliště žalobce nezdržoval a na základě tady toho byl s žalobcem ukončen pracovní poměr, po ukončení pracovní neschopnosti žalobce, což bylo asi 14 dní nebo 3 týdny poté, co byla žalobci předána výpověď, žalobce přestal chodit do práce, proto bylo přistoupeno k okamžitému zrušení pracovního poměru, ví to proto, že se to řešilo i na představenstvu, či něco podepisoval, ale nebyl přímým účastníkem těchto jednání, nedokáže říct, zda žalobci byla adresována nějaká výzva k nástupu do práce po skončení pracovní neschopnosti, stejně tak neví o tom, že by měl žalobce zakázán vstup na pracoviště po předání výpovědi; -) z výpovědi svědka [příjmení], že pracuje u žalované jako údržbář a otvíral nějaké kanceláře skříně, že však v té době nevěděl, že se hledá nějaký notebook; -) z fotografie mobilního telefonu, že na [číslo] měla být odeslána zpráva, v níž oznamuje [anonymizováno] nástup na nucenou nařízenou dovolenou; -) z mailů ze dne 8. 9. 2020, že žalobce z mailové adresy [email] odeslal na adresu [email] a [email] zprávy, v nichž oznamuje ukončení pracovní neschopnosti a současně nástup na donucenou nařízenou dovolenou dle příkazu personalistky ode dne následujícího po ukončení pracovní neschopnosti; -) z obálky, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 18. 9. 2020 písemnost, která se vrátila zpět odesílateli.

6. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobce byl zaměstnancem žalované (jak plyne pracovní smlouvy ze dne 31. 1. 2003) a byl od 19. 8. 2020 práce neschopen, přičemž rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti bylo vydáno dne 20. 8. 2020 s tím, že nejprve tam bylo uvedeno místo pobytu v průběhu pracovní neschopnosti na adrese [adresa] adresa opravena na [adresa žalobce] (jak plyne z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, z výpisu z karty žalobce, z výpovědi svědkyně [příjmení] [příjmení] i z účastnické výpovědi žalobce), že dne 21. 8. 2020 a dne 24. 8. 2020 provedla žalovaná kontrolu dodržování režimu práce neschopného zaměstnance, přičemž žalobce nebyl zastižen na adrese [adresa], kde předal žalované služební automobil (jak plyne z výzev zaměstnavatele zaměstnanci, který porušil léčebný režim, z výpovědi svědkyně [příjmení] i z účastnické výpovědi žalobce a [anonymizováno] [příjmení]), přičemž v průběhu první kontroly se žalobce nacházel na vyšetření u [anonymizováno] [příjmení] (jak plyne z dokladu o vyšetření i z dopisu [anonymizováno] [příjmení]), následně dne 27. 8. 2020 předala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. h) zákoníku práce pro porušení ust. § 301a zákoníku práce zvlášť hrubým způsobem, kterého se měl žalobce dopustit tím, že v době trvání dočasné pracovní neschopnosti se dle kontrolních zjištění dne 21. 8. 2020 a 24. 8. 2020 nezdržoval v místě pobytu, jako další důvod výpovědi bylo uvedeno porušení ust. § 52 písm. g) zákoníku práce, kterého se měl žalobce dopustit tím, že neoprávněně nakládal s prostředky svěřenými k výkonu práce, když dal k dispozici mobilní telefon [anonymizována čtyři slova] třetí osobě, a dále neohlásil ztrátu/krádež notebooku [anonymizována tři slova] (jak plyne z výpovědi ze dne 27. 8. 2020), že po skončení pracovní neschopnosti se žalobce nedostavil na pracoviště a nevykonával pro žalovanou práci (jak plyne z výpovědi svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení], i z účastnické výpovědi [anonymizováno] [příjmení]), jen oznámil mailem, že nastupuje na dovolenou (jak plyne z mailů ze dne 8. 9. 2020, jež byly odeslány na adresy, které v té době u žalované existovaly), že žalovaná žalobce nevyzvala k nástupu do práce (jediný, kdo tvrdil, že od žalované tato výzva odešla byl člen představenstva žalované [příjmení] [příjmení], který ovšem uvedl, že neví, kdo tuto výzvu odeslal, ostatní svědci nic o výzvě nevěděli a žalovaná na výzvu soudu předložila jen prázdnou obálku od písemnosti, která byla zaslána žalobci, ovšem bez této písemnosti, proto soud nemá za prokázáno, že by někdo z žalované společnosti žalobce skutečně vyzval k nástupu do práce, o čemž svědčí i text obou oznámeních o krácení dovolené, jež ani jedno žádnou výzvu k nástupu do práce neobsahuje), poté dne 20. 10. 2020 a dne 4. 11. 2020 žalovaná oznámila žalobci, že mu krátí dovolenou, neboť neomluveně zmeškal své směny (jak plyne z dopisů ze dne 4. 11. 2020 a 20. 10. 2020), a dne 26. 10. 2020 žalobce sdělil žalované, že s výpovědí nesouhlasí a následně dne 18. 11. 2020 žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr žalobce podle ust. § 55 odst. písm. b) zákoníku práce, neboť žalobce ve dnech 17. 9. - 18. 9. 2020, 21. 9. - 25. 9. 2020, 29. 9. - 30. 9. 2020 v měsíci září, ve dnech 13. 10. - 16. 10. 2020, 19. 10. - 23. 10. 2020, 26. 10. - 27. 10. 2020, 29. 10. - 30. 10. 2020, a ve dnech 2. 11. - 6. 11. 2020, 9. 11. - 13. 11. 2020 a 18. 11. 2020 nenastoupil bez omluvy do práce s tím, že tuto neomluvenou nepřítomnost v práci hodnotí zaměstnavatel jako porušení povinností vyplývajících z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem (jak plyne z tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru). Dále bylo zjištěno, že když zaměstnanci žalované na druhé kontrole žalobce zastihli na adrese [adresa žalobce], současně od žalobce převzali služební automobil a chtěli převzít i služební notebook a telefon, žalobce však notebook ani telefon neměl u sebe, proto jim předal jen služební automobil (jak vyplynulo z výslechu svědkyně [příjmení]), že se ztratil notebook žalované, který byl žalobci svěřen, a že přesto, že se tento notebook na pracovišti žalované hledal, a to až v době, kdy žalobce na pracovišti nebyl, nalezen nebyl (jak plyne ze svědeckých výpovědí [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], i z účastnické výpovědi žalované – [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno]). Dále soud zjistil z výslechu svědkyně [příjmení] [příjmení], že běžný postup při vystavování rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti je, že jim automaticky z počítačového systému naběhne adresa, kterou má pacient uvedenu jako bydliště v kartě, v kartě ani na úvodní stránce nevidí, jestli má pacient případně více adres, že vystavení pracovní neschopnosti funguje tak, že se to elektronicky odešle na sociálku s tím, že pacient nahlásí v práci, že nedorazí, že je v pracovní neschopnosti a zaměstnavatel si buď sám stáhne ze systému informace, nebo mu je pošle sociálka, lékaři se zaměstnavateli nekomunikují, komunikuje s nimi pouze sociálka, u opravy je postup stejný, lékař to nahlásí na sociálku, změna místa, kde se pacient v průběhu pracovní neschopnosti zdržuje, se provádí tak, že je na to program, kde najdete stávající pracovní neschopnost s tím, že jsou tam různé možnosti, jak do něj zasáhnout, jedna z nich je změna pobytu pacienta, tam se zadá jiné bydliště + datum a automaticky se to opravní v pracovní neschopnosti, toto se odesílá na sociálku a že u žalobce došlo k tomu, že po několika dnech od vystavení pracovní neschopnosti volal žalobce, že si neuvědomil, že se bude zdržovat na jiné adrese, proto se adresa opravovala. Soud ve věci sice provedl i další důkazy, ovšem ty se ve světle důkazů shora uvedených a s ohledem na právní hodnocení věci projevily jako nadbytečně provedené, a proto k nim soud dále nepřihlížel. Soud nedoplnil dokazování o elektronické stránky [webová adresa], o vnitřní předpisy a směrnice žalované k plnění pracovních úkolů, nastupování a zahajování pracovních cest a jejich účtování včetně cestovních náhrad, o zdravotnickou dokumentaci žalobce, o výslech ošetřujícího lékaře žalobce (z nemocnice, kde měl být žalobce hospitalizován) a o zdravotnickou dokumentaci žalobce z jeho hospitalizace, neboť měl tyto důkazy za nadbytečné, když se netýkaly prokázání výpovědních důvodů, příp. důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru.

7. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že se žalobce domáhá určení neplatnosti výpovědi ze dne 27. 8. 2020 a okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 18. 11. 2020 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ zák. práce“).

8. Neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (§ 72 zákoníku práce).

9. Základní podmínkou úspěšnosti žaloby o neplatnost skončení pracovního poměru je dodržení lhůty shora. Dle listiny z 27. 8. 2020 rozvazovala žalovaná se žalobcem pracovní poměr výpovědí a dle listiny ze dne 18. 11. 2020 okamžitým zrušením. Pracovní poměr účastníků (žalobce u žalované) tak měl skončit dne 31. 10. 2020, příp. dne 18. 11. 2020. Žalobce podal u soudu žalobu dne 30. 12. 2020. Tedy včas.

10. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52 zák. práce.

11. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď mimo jiné, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi, nebo poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a (srov. § 52 písm. g) a h) zák. práce).

12. Podle ustanovení § 301a zák. práce jsou zaměstnanci v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti povinni dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění.

13. Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

14. Podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce od vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem. Podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce od vzniku pracovního poměru je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

15. Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru (srov. § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce) a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (zejména ustanoveními § 301 a § 302-304 zák. práce), pracovním řádem nebo jiným vnitřním předpisem zaměstnavatele, pracovní nebo jinou smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (dále též jen„ pracovní povinnosti“) právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovní povinnosti zaměstnancem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje - jak vyplývá z ustanovení § 52 písm. g) a § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce - mezi méně závažným porušením pracovní povinnosti, závažným porušením pracovní povinnosti a porušením pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem) je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi z pracovního poměru (§ 55 odst. 1 písm. b), § 52 písm. g) část věty před středníkem zák. práce).

16. Ustanovení § 52 i § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy„ méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“,„ závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a„ porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní povinnosti zaměstnance k jeho osobě, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval (srov. ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001). Výsledné posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti přitom není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek; k některým z nich je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, uveřejněného pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017 sp. zn. 21 Cdo 3034/2016 uveřejněného v časopise Právní rozhledy č. 5/2017, s. 40, anebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 3325/2012).

17. Zaměstnanec poruší režim dočasně práce neschopného pojištěnce ve smyslu ustanovení § 301a zák. práce tehdy, nezdržuje-li se v místě, které sdělil ošetřujícímu lékaři při vzniku dočasné pracovní neschopnosti, nebo v místě, do něhož změnil svůj pobyt v době dočasné pracovní neschopnosti s předchozím souhlasem ošetřujícího lékaře (změnu místa pobytu dočasně práce neschopného pojištěnce z důvodu pobytu v cizině může ošetřující lékař povolit jen po předchozím písemném souhlasu příslušného orgánu nemocenského pojištění, o nějž je povinen požádat zaměstnanec, a předchozí souhlas ošetřujícího lékaře se nevyžaduje, jde-li o změnu místa pobytu v souvislosti s poskytováním lůžkové nebo lázeňské léčebně rehabilitační péče; změnu místa pobytu je zaměstnanec povinen oznámit„ písemně nebo jinak prokazatelně“ zaměstnavateli (srov. § 56 odst. 3 a 5 zákona o nemocenském pojištění)), nebo nedodržuje-li rozsah a dobu vycházek stanovených ošetřujícím lékařem (srov. § 56 odst. 4 a 6 zákona o nemocenském pojištění). Poruší-li zaměstnanec tyto povinnosti, jde o důvod k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. h) zák. práce, jen jestliže bylo toto porušení ze strany zaměstnance zaviněno a jen jedná-li se o porušení„ zvlášť hrubým způsobem“. Porušení těchto povinností zaměstnancem může být též - se zřetelem na závažnost jejich porušení - důvodem ke snížení nebo neposkytnutí náhrady mzdy nebo platu příslušející zaměstnanci v době prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti; to však neplatí, byla-li pro totéž porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce dána zaměstnanci výpověď podle ustanovení § 52 písm. h) zák. práce (srov. § 192 odst. 5 zák. práce).

18. V projednávané věci však bylo zjištěno, že žalobce se sice nezdržoval v místě, které bylo uvedeno v rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti jako místo pobytu žalobce, došlo k tomu však proto, že lékařka se zpravidla pacientů na adresu jejich pobytu nedotazuje, a systém automaticky přiřadí adresu, jež má lékař uvedenou v kartě, vzhledem k tomu, že se rozhodnutí o pracovní neschopnosti vydává jen elektronicky, žalobce neměl možnost na toto pochybení přijít, poté, co žalobce zjistil, že je v rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti uvedena jiná adresa, kontaktoval svou ošetřující lékařku, která provedla změnu adresy, navíc žalobce se zdržoval v místě své pobytu, které bylo žalované známé a kde byl i žalovanou zastižen (u druhé kontroly, když při první kontrole byl na lékařském vyšetření) za této situace nelze uzavřít, že toto porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce ve smyslu ustanovení § 301a zák. práce tehdy, to, že se žalobce nezdržoval v místě, které lékař označil v rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, bylo ze strany žalobce zaviněné ani že by se jednalo o porušení„ zvlášť hrubým způsobem“.

19. Stejně tak další důvody uvedené ve výpovědi, tedy to, že žalobce neoprávněně nakládal s mobilním telefonem, který mu žalovaná svěřila k plnění pracovních úkolů a že neohlásil ztrátu/krádež služebního notebooku, nedosahují intenzity závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, pro které by mohl zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru. Proto bylo soudem rozhodnuto, že výpověď ze dne 27. 8. 2020 daná žalovanou žalobci je neplatná.

20. Okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce je ve srovnání s rozvázáním pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) části věty před středníkem zák. práce výjimečným opatřením (srov. dikci ustanovení § 55 odst. 1 zák. práce„ Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy,...“). K okamžitému zrušení pracovního poměru podle tohoto ustanovení proto může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006 sp. zn. 21 Cdo 1218/2005, uveřejněného pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 5727/2015).

21. V posuzovaném případě byla u žalobce ukončena jeho pracovní neschopnost, přesto, že byl žalobce ve výpovědní době, bylo jeho povinností konat osobně práce podle pracovní smlouvy ve stanovené době, žalobce však pro žalovanou práci nevykonával, místo toho žalované jen oznámil, že nastupuje na dovolenou, žalovaná na toto oznámení žalobce nijak nereagovala a za celou dobu až do okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce nevyzvala k nástupu do práce, a to ani v jednom oznámení o krácení dovolené, které žalovaná žalobci zaslala, proto dle názoru soudu nebylo jednání žalobce, které bylo důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru (tedy jeho neomluvené absence) porušením jeho povinnosti, které by dosahovalo intenzity porušení zvlášť hrubým způsobem, pro které by mohla žalovaná pracovní poměr žalobce platně okamžitě zrušit podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce, proto žalobě vyhověl a rozhodl, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 18. 11. 2020 je neplatné.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce představovaly náklady vynaložené žalobcem na úhradu soudního poplatku ve výši 4.000 Kč, dále pak náklady jeho právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), tj. odměna za 15 úkonů právní pomoci po 3.900 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 advokátního tarifu – a to převzetí zastupování, 4x písemné podání – předžalobní výzva, sepis žaloby, 2x doplnění tvrzení a důkazů a 7x účast u soudního jednání, přičemž 3 jednání byla delší než 2 hodiny; soud žalovanému nepřiznal odměnu na úkon replika ze dne 6. 5. 2021, či za sepis závěrečného návrhu, neboť žalovaný k těmto úkonům nebyl soudem vyzván, ani odměnu za jednání s protistranou, či porady s klientem, které předcházely soudnímu jednání, neboť je nepovažoval za účelné), dále odměna za jeden úkon právní pomoci ve výši 1.950 Kč, za účast u jednání, které bylo zrušeno, dále 16x náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), a náhrada za ztrátu času v počtu 16 půlhodin, tj. 16x100 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu). Dále právnímu zástupci náleží náhrada cestovních výdajů ve výši 2.753,40 Kč, když osobním automobilem se spotřebou 6,8 l /100 km bylo ujeto vždy 56 km (účast na jednáních), při ceně nafty dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve výši 27,20 Kč, náhrada za použití silničního motorového vozidla činí 4,40 Kč za každý 1 km jízdy (srov. § 1 vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad) a při nafty v roce 2022 dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve výši 47,10 Kč, náhrada za použití silničního motorového vozidla činí 4,70 Kč za každý 1 km jízdy (srov. § 1 vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad). Advokátu byla podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. dále přiznána 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 14.616,70 Kč Náklady řízení v celkové výši 88.220,10 Kč je žalovaná povinna nahradit žalobci k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

23. Dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V souvislosti s výslechy vznikly soudu náklady ve výši 1.267,24 Kč (869 + 398,24). Žalovaná byla ve věci neúspěšná, a proto jí soud uložil povinnost zaplatit státu náklady.

24. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce tří dnů.

Poučení