17 C 103/2020-434

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] pro: vyklizení nemovité věci takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna vyklidit byt č. jednotky [číslo] v budově [adresa], postavené na pozemku p. [číslo] v katastrálním území Karlovy Vary, a byt vyklizení předat žalobci ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, k rukám zástupce žalobce, náhradu nákladů řízení v částce 58.179,50 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované vyklizení bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] na p.p. [číslo] v k.ú. [obec]. Uváděl, že je vlastníkem uvedené jednotky. Žalovaná užívá část bytu, aniž pro to má právní důvod (nemá uzavřenou žádnou smlouvu, která by ji k užívání opravňovala). Žalovaná žalobci za užívání bytu nic neplatí (ani za náklady na služby). Žalovaná byt nevyklidila ani na základě výzvy žalobce (do 30. 4. 2020). Žalovaná je spoluvlastníkem pozemku p. [číslo] jeho součástí je rodinný dům [adresa], v k.ú. [část obce], obec Karlovy Vary. Manželství účastníků bylo uzavřeno 16. 5. 1992 a rozvedeno bylo rozsudkem Ramenského městského soudu Moskevské oblasti z 25. 4. 2016. Majetkové otázky po rozvodu manželství byly řešeny rozsudkem Ramenského městského soudu z 20. 9. 2016, [číslo]. Žalovaná tak uplatňuje své majetkové nároky, aby dosáhla dalšího prospěchu mimo rámec zmíněného soudního řízení; pro to svědčí skutečnost, že žalovaná jako jednatel uvedené společnosti činí námitky proti kupní smlouvě až s odstupem čtyř let. Je přitom jasné, že společnost pořizovala nemovité věci, ač měla k dispozici pouze základní kapitál v částce 200.000 Kč [právnická osoba] (zastoupená jednatelem [jméno] [příjmení]) jako vlastník jednotky uzavírala s účastníky nájemní smlouvy s ohledem na potřeby cizinecké policie na dva roky (naposledy 30. 1. 2016 s prodloužením dle § 2285 z. č. 89/2012 Sb. /dále jen „o.z.“ / do 24. 2. 2020; s odkazem na koncept nájemní smlouvy z uvedeného data). Po předložení nájemní smlouvy z 1. 1. 2005 Ministerstvem vnitra žalobce poukázal na provedení rekonstrukce předmětného bytu jeho sloučením s bytem č. jednotky [číslo] v roce 2009, čímž původní předmět nájmu zanikl (vznikl jiný byt, s jinou výměrou a v jiné kvalitě). Po předložení smluv, které byly založeny u Ministerstva vnitra (ve věci povolování pobytu) žalobce dále namítal, že nájemní smlouva z 10. 1. 2016, která byla za [právnická osoba] uzavírána žalovanou s žalovanou jako nájemkyní byla v rozporu s faktickým stavem (žalovaná v bytě nebydlela), obsahovala nereálnou výši nájemného (1 Kč), byla uzavřena v rozporu s § 159 odst. 1 o.z. (upřednostnění osobních zájmů oproti zájmům společnosti), nebyla konzultována s ostatními (dvěma) jednateli [právnická osoba]

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uváděla, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby, ač je v katastru nemovitostí evidován jako vlastník. Žalobce nabyl vlastnické právo na základě neplatné kupní smlouvy od společnosti [právnická osoba], [IČO]. K převodu nemovitostí došlo k době, kdy byl žalobce společníkem a jednatelem uvedené společnosti, kupní cena byla stanovena na částku 14.650.000 Kč, uhrazenou zápočtem na údajné zápůjčky společnosti v částce 15.225.717 Kč. Žalovaná je menšinovým společníkem a jednatelem uvedené společnosti a namítala možné poškození společnosti (o zápůjčkách není žalovaná informována a není zřejmý způsob stanovení kupní ceny); své pochybnosti vyjádřila v trestním oznámení podaným u Okresního státního zastupitelství v [obec]. Pokud byl smlouvou spáchán trestný čin, byla by taková smlouva neplatná dle § 580 o. z. - rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 5. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2705/2006. Poté žalovaná tvrdila uzavření nájemní smlouvy v roce 2014 v ústní podobě na dobu neurčitou (s odkazem na nájemní právo, které je zmiňováno v kupní smlouvě). Dne 25 1. 2021 žalovaná předložila soudu nájemní smlouvy z 1. 1. 2005, která byla uvedenou společností uzavřena s oběma účastníky na dobu neurčitou a odkazovala tak na své právo v bytě bydlet. Na tom nic nemění ani rekonstrukce bytu, protože bytová jednotka [číslo] stále existuje (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 9. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2669/2004). Po získání nájemní smlouvy z 10. 1. 2016 od Ministerstva vnitra žalovaná uvedla, že jako jednatelka společnosti měla právo smlouvu uzavřít (ostatně byt řádně užívala), souhlas valné hromady, popř. dalších jednatelů nebyl potřebný. Samokontraktace nezakládá nutně neplatnost smlouvy (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 669/17, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2982/2016). Protože je smlouva z 10. 1. 2016 platná a protože žalovaná neobdržela výpověď z nájmu bytu, není důvod pro vyklizení předmětného bytu. Žalobce byt neužívá, nemá k bytu právo nájmu, nebo právo bydlení, popř. jeho právo je promlčeno. Žalovaná dále namítala, že užívá byt spolu s dětmi účastníků a novorozenou vnučkou (dcerou dcery). Konečně žalovaná namítala, že za užívání bytu začala od poloviny roku 2019 platit částku 5.000 Kč měsíčně (ponecháváním uvedené částky na stole v uvedeném bytě, jednu polovinu částky za sebe a jednu za dceru).

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce je evidován jako vlastník předmětné bytové jednotky (jako bylo zřejmé i z informace o jednotce č. l. 5, kterou jako důkaz nebylo třeba provádět); uvedená bytová jednotka na žalobce byla převedena smlouvou z 5. 9. 2016 (č.l. 28) s právními účinky vkladu práva k 7. 9. 2016; kupní cena byla žalobcem uhrazena zápočtem (jako pohledávky za společností). Soud nepovažoval za potřebné zkoumat existenci pohledávky žalobce vůči společnosti [právnická osoba] (účetními závěrkami), protože taková zjištění by nic neměnila na nabytí vlastnického práva žalobcem. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že účastníci jsou rovnodílnými spoluvlastníky rodinného domu v Olšových Varech (uvedeného v žalobě); v této souvislosti nebylo potřebné provádět důkaz změnami v katastru nemovitostí (č.l. 167), z protokolu z 3. 10. 2014 (č.l. 243) vyplývalo, že žalovaná uvedené nemovité věci převzala za oba účastníky.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že účastníci nejsou manželé, jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem soudu Ruské federace (č.l. 37); o vypořádání majetku bývalých manželů bylo rozhodnuto soudem Ruské federace (č.l. 39). Mezi účastníky bylo dále nesporné, že rozvodový rozsudek nabyl právní moci 6. 6. 2016. Z uvedeného rozsudku z 25. 6. 2016 ve věci rozvodu manželství vyplývalo, že rozvodu se domáhal žalobce s informací, že manželství od roku 2009 nefunguje a manželé spolu nežijí (manželka podle obsahu rozsudku byla o jednání vyrozuměna). Pokud jde o rozsudek z 20. 9. 2016 o vypořádání majetku, jednalo se o žalobu žalované s informacemi, že k přerušení soužití došlo v roce 2011 a že domácnost není vedena od roku 2014; dále se domáhala rozdělení majetku (žalobce nárok žalobkyně nepopíral); předmětem vypořádání nebyla práva týkající se majetku v České republice. Rozsudek o vypořádání nabyl právní moci 21. 10. 2016. Žalovaná se u českých soudů domáhá vypořádání společného majetku na území České republiky (obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]), jak je zřejmé z usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 10 Co 86/2020-62 a usnesení Nejvyššího soudu č.j. 22 Cdo 2855/2020-84; o tomto nároku dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. 5. [jméno] žalovaná se domáhala u ruského soudu rozvodu manželství žalobou z 14. 10. 2014 (č.l. 195), jejíž vyřízení nebylo v řízení prokázáno. Z uvedené žaloby vyplývalo, že žalovaná namítala přerušení manželského soužití v roce 2009 a neexistenci společné domácnosti. Ze žaloby z 7. 4. 2016 (č.l.197) vyplývalo, že žalovaná se u ruského soudu domáhala rozvodu manželství a vypořádání společného majetku. Uvedla opakované pokusy o obnovení soužití a definitivní ukončení soužití v roce 2011 (včetně toho, že manželé se na rozvodu shodují); pokud jde o majetek, manželka uvedla, že nemůže společný majetek uvést, protože doklady disponuje žalobce (manžel), žádala však o vypořádání společného jmění rovným dílem.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná užívá předmětný byt.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná oznámila Policii podezření, že uzavřením kupní smlouvy z 5. 9. 2016 mohlo dojít ke spáchání trestného činu. V této souvislosti se do dne rozhodnutí o žalobě soudu nedostalo informace, že by se žalobce v této souvislosti dopustil spáchání trestného činu. Soud proto neprovedl důkaz podnětem k postupu dle § 158 tr. ř. z 3. 6. 2020 (č.l. 23), zprávou Policie z 23. 7. 2020 (č.l. 26), vyrozuměním o postoupení z 5. 6. 2020 od Okresního státního zastupitelství [obec] (č.l. 27).

8. Mezi účastníky bylo původně sporné, jaké nájemní smlouvy ohledně předmětného bytu byly uzavřeny. Po získání nájemních smluv od Ministerstva vnitra (cizinecké policie) a žalované (nájemní smlouvy z 1. 1. 2005) účastníci již nesporovali, že by konkrétní smlouva nebyla uzavřena (podepsána ve smlouvě uvedenými osobami), lišili se však v právním hodnocení uvedených smluv, zejména nájemní smlouvy z 10. 1. 2016. Mezi účastníky nebylo sporné uzavření nájemní smlouvy z 1. 1. 2005 ohledně předmětného bytu na dobu neurčitou (č.l. 70, existovala však i jiná podoba téže smlouvy / č.l. 268 s dodatkem z 1. 1. 2010 se zvýšením nájemného na 10.000 Kč č.l. 269) s nájemným 6.000 Kč měsíčně. V této souvislosti bylo sporné, zda předmět nájmu podle uvedené nájemní smlouvy zanikl rekonstrukcí bytu v roce 2009 (došlo ke spojení dvou bytových jednotek).

9. Mezi účastníky nebylo sporné, že [právnická osoba] (zastoupená [jméno] [příjmení]) uzavřela nájemní smlouvy: a/ se žalovanou smlouvou z 25. 2. 2006 (č.l. 92) na dobu do 25. 5. 2008 za nájemné 6.000 Kč měsíčně, b/se žalobcem smlouvou z 25. 2. 2006 (č.l. 255) na dobu do 24. 2. 2008 za nájemné 6.000 Kč měsíčně, smlouvou z 6. 11. 2007 (č.l. 95) na dobu od 24. 2. 2008 do 24. 2. 2010 za nájemné 4.000 Kč měsíčně, smlouvou z 30. 1. 2014 (č.l. 308) na dobu do 24. 2. 2016 za nájemné 10.000 Kč (žalovaná byla uvedena jako spolubydlící osoba), smlouvou z 30. 1. 2016 (č.l. 326) za nájemné 10.000 Kč měsíčně (žalovaná byla uvedena jako spolubydlící osoba). Mezi účastníky bylo nesporné, že [právnická osoba] (zastoupená žalovanou) dále uzavřela smlouvu o nájmu předmětného bytu se žalovanou dne 10. 1. 2016 na dobu neurčitou. Uvedené skutečnosti byly potvrzovány listinami, příslušnými smlouvami. Pokud jde o zmínku o nájmu bytu v kupní smlouvě z 5. 9. 2016 (č.l. 28), kterou žalobce měl nabýt vlastnické právo k předmětnému bytu, pak pouze v obecné rovině zmiňovala nájemní právo účastníků (aniž by z této skutečnosti vyplývalo něco nad rámec skutečností zřejmých z nájemních smluv).

10. Od Ministerstva vnitra (cizinecké policie), které odkázalo na aktivitu účastníků při předkládání listin, měl soud k dispozici také potvrzení o ubytování (bydlení z titulu vlastnického práva pokud šlo o potvrzení po roce 2005): a) žalované z 29. 12. 2009 (č.l. 97), podepsané [jméno] [příjmení] a týkající se žalované na dobu neurčitou, z 29. 11. 2011 (č.l. 98), podepsané [jméno] [příjmení] a týkající žalované (čtyři bydlící osoby) na dobu neurčitou, z 1. 1. 2016 (č.l. 103), podepsané žalovanou za vlastníka a týkající se žalované na dobu neurčitou, z 27. 1. 2016 (č.l. 106), podepsané žalovanou, na dobu neurčitou, b) žalobce z 15. 4. 2004 (č.l. 251), podepsané [jméno] [příjmení] a týkající se doby od 25. 5. 2004 do 24. 5. 2005, z 7. 2. 2005 (Č.l. 254), podepsané za vlastníka [jméno] [příjmení] do dobu od 24. 5. 2005 do 24. 5. 2006, z 15. 9. 2009 (č.l. 260), podepsané [jméno] [příjmení] za vlastníka, týkající se [jméno] [celé jméno žalované] na dobu od 1. 9. 2009 na neurčito (čtyři ubytované osoby), z 15. 9. 2009 (č.l. 263), podepsané [jméno] [příjmení], na dobu neurčitou, z 14. 6. 2011 (č.l. 264), podepsané [jméno] [příjmení] za vlastníka na dobu neurčitou, z 23. 9. 2011 (Č.l. 266), podepsané [jméno] [příjmení] za vlastníka, na dobu neurčitou, z 7. 12. 2011 (č.l. 267), podepsané [jméno] [příjmení] za vlastníka, na dobu neurčitou. Uvedená potvrzení neodpovídala vždy uzavření (a době trvání) vztahu z té které nájemní smlouvy.

11. Soud provedl důkaz výslechem účastníků v pozici účastníků řízení a též svědka [jméno] [příjmení]. Z uvedených výpovědí vyplývalo, že předmětný byt byl pořizován pro účely bydlení rodiny účastníků (účastníků a jejich dvou dětí). Protože nebylo možné, aby cizinci vlastnili nemovité věci, došlo k založení korporace [právnická osoba], která předmětný byt až do roku 2016 vlastnila. Protože účastníci potřebovali splnit podmínky pro povolení pobytu cizince na území České republiky, byly podle požadavků Ministerstva vnitra předkládány doklady o zajištění bydlení na území České republiky, které však pro účastníky neměly význam (žádná z vyslýchaných osob neuměla uvést, jakým pravidelným způsobem byly hrazeny platby podle nájemních smluv; svědek [příjmení] poukazoval na dluh společnosti vůči žalobci (poskytnutí peněz na pořízení nemovitých věcí). Požadavky Ministerstva vnitra se měnily, a proto po uzavření nájemní smlouvy na dobu neurčitou byly uzavírány smlouvy další. Vzorová nájemní smlouva (č.l. 62) význam s ohledem na disponibilní podepsané smlouvy neměla.

12. K okolnostem uzavření sporné nájemní smlouvy z 10. 1. 2016, kterou podepsala pouze žalovaná (byť v různém postavení), byl navrhován výslech [jméno] [příjmení], žalobce, potvrzením účetní společnosti, vyúčtováním služeb, notářským zápisem z 9 10. 2014, výslechem svědka [jméno] [příjmení] a plnou mocí, která mu byla udělena žalovanou. Z výpovědí svědka [příjmení] a účastníků vyplývalo odlišné hodnocení okolností uzavření nájemní smlouvy z 10. 1. 2016 (která byla uzavřena ve prospěch žalované). Protože soud po právní stránce vyhodnotil uvedené smlouvy jako nevýznamné pro rozhodnutí o požadavku žalobce na ochranu vlastnického práva (po dokončení výslechů uvedených osob a po provedení listinných důkazů), nejsou tyto okolnosti podstatné (podstatné tak není ani to, že žalobce, popř. jeho právní předchůdkyně uplatnili nesouhlas s uvedenou nájemní smlouvou vůči žalované); soud tak neprovedl k doplnění dokazování výslech svědka [jméno] [příjmení] a plnou mocí (č.l. 403), která mu byla udělena. Je však zřejmé (aniž by bylo možné učinit definitivní závěr), že postup při uzavření nájemní smlouvy z 10. 1. 2016 byl odchylný od postupu při uzavírání dalších nájemních smluv a že ostatní jednatelé popírali projednání uzavření uvedené nájemní smlouvy. Dále je zřejmé, že [právnická osoba] podle notářského zápisu z 9. 10. 2014 sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou v K. Varech zn. NZ 570/ 2014, N 243/2014 (č.l. 303) podřídila své právní poměry zákonu o obchodních korporacích (což má vliv na hodnocení práv a povinností osob zúčastněných na obchodní korporaci a zastupujících obchodní korporaci); v tomto ohledu námitka nedostatku pravosti podpisu neobstojí, protože nebyla uplatněna postupem, který je upraven (ať již obchodním zákoníkem, nebo zákonem o obchodních korporacích) pro zpochybnění rozhodnutí valné hromady obchodní korporace. Podle výpisu z obchodního rejstříku (č.l. 163) byl oprávněn za společnost vystupovat samostatně kterýkoli z jednatelů společnosti (účastníci a [jméno] [příjmení]); ze společenské smlouvy v znění v roce 2013 nevyplývalo právo valné hromady rozhodovat o schválení uzavření nájemní smlouvy.

13. Soud neprovedl k okolnostem uzavření nájemní smlouvy z 10. 1. 2016 důkaz výslechem účetní [jméno] [příjmení], protože obsah tohoto výslechu nemohl vést ke změně skutečností významných pro soudní rozhodnutí. Již z písemného potvrzení z 24. 3. 2021 (č.l. 206) vyplývalo, že nájemní smlouva z 10. 1. 2016 nebyla účetní společnosti [právnická osoba] předložena; tato skutečnost však sama o sobě nemá pro posouzení účinků smlouvy vliv.

14. Protože zpočátku nebyly vztahy mezi účastníků k předmětnému bytu jasné (žádný z účastníků nepředkládal nájemní smlouvu, popř. na žádnou konkrétní neodkazoval), soud vymezil jako právně významnou spornou skutečnost, kde byla vedena rodinná domácnost účastníků a kdy byla ukončena. Žalovaná označila k vedení rodinné domácnosti) důkazy výslechem svědků: [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Asmat Shanava, [jméno] [celé jméno žalované], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]; dále listinami: kopií pasu žalované a rozhodnutím o trvalým pobytu. Žalobce označil důkaz letenkami z let 2014 – 2016, úplným výpisem z obchodního rejstříku ohledně [právnická osoba], žalobami z 7. 4. 2016 a z 13. 10. 2014, smlouvou o zájezdu z 22. 9. 2014, výpovědí svědka [jméno] [příjmení], e-maily z 2. 7. 2014, výpovědí [jméno] [celé jméno žalované], rozvodovým rozsudkem účastníků, výslechem žalobce.

15. V řízení vyšla najevo vazba mezi opakovaným uzavíráním nájemních smluv (a vystavení potvrzení o ubytování) a zajišťováním pobytu cizince v České republice. V případě vedení rodinné domácnosti nevyšly najevo jednoznačné závěry, aniž by to s ohledem na vlastnické právo žalobce k předmětnému bytu, s ohledem na účel uzavírání nájemních smluv a dále s ohledem na vlastnictví obou účastníků k další nemovité věci mělo v posledku význam. Z výpovědi účastníků je zřejmé, že jejich spory trvají již nejméně od roku 2009; z návrhů žalované u ruských soudů (na rozvod manželství a vypořádání majetku) je zřejmé, že i žalovaná poukazovala na ukončení společného soužití a z rozsudků ruských soudů vyplývá, že ani žalobce to nerozporoval. Dále je z přednesů obou účastníků a výslechu svědka [příjmení] jasné, že žalobce do předmětného bytu dochází (v této souvislosti byly zmiňována i konflikty) a že žalovaná užívání byt téměř výlučně (nejpozději od roku 2016). Účastníci se nedohodli na kompenzaci za převážné užívání předmětného bytu žalovanou. Soud nepovažoval za potřebné činit k osvětlení této otázky ukončení soužití další dokazování výslechem ostatních svědků, fotografiemi pod přílohou 1/ a dále na CD pod přílohou 4/, 5/, fotografiemi pod přílohami 8/ - 11/, e-mailem z 22. 9. 2014 a smlouvou o zájezdu (v zmiňovaných v předchozím odstavci), protože upřesnění doby definitivního rozchodu účastníků a ukončení vedení rodinné domácnosti (a též rozsah užívání předmětného bytu každým z nich) by neměly na rozhodnutí soudu vliv. Soud neprovedl důkaz pasem žalované, rozhodnutím o trvalém pobytu (č.l. 162) a letenkami z téhož důvodu a také proto, že z uvedených listin by žádný jistý závěr o pobytu žalované nebylo možné zjistit. Úplný výpis z obchodních rejstříku ohledně [právnická osoba] měl význam v jiné souvislosti.

16. Žalovaná dále v uvedené souvislosti namítala (v souvislosti s právně významnou skutečností v odstavci 14. odůvodnění), že a) žalobce neuplatňoval až do roku 2019, že žalovaná užívá byt neoprávněně (bez právního důvodu); žalobce podmiňoval užívání bytu ústupky při uplatňování práv žalované vůči žalobci v Ruské federaci, b) žalovaná byt užívá se svými dětmi a s vnučkou, c) žalovaná od poloviny roku 2019 ponechává při žalobce přiměřenou úplatu za užívání bytu na stole v předmětném bytě (5.000 Kč měsíčně); jakým způsobem žalobce úplatu přebírá, žalovaná neví, d) žalobce do předmětného bytu často dochází, e) žalobce užívá společný dům na [část obce]. Ad a) V řízení nevyšlo skutečně najevo, že by žalobce uplatňoval vůči žalované vyklizení bytu před rokem 2020. Z e-mailové korespondence (popř. její části, jak byla zpřístupněna žalovanou) v příloze 14/ přílohové obálky a konceptu dohody pod přílohou 13/ vyšlo najevo, že účastníci mají velmi špatné vztahy a že dále mají kromě osobních též majetkové spory; v této souvislosti bylo i probíráno další užívání předmětného bytu. Ad b) Užívání předmětného bytu žalovanou, aktuálně pak též její dcerou a vnučkou nebylo popíráno (syn užívá byt spíše příležitostně); to, že zletilá dcera byt užívá (byť s nezletilou vnučkou) nemělo pro rozhodnutí soudu význam. Ad c) Úplata, kterou žalovaná bez dohody s žalobcem ponechává v bytě na stole, nemůže mít vliv na posouzení charakteru vztahu mezi účastníky a práv žalované k předmětnému bytu. Nelze zapomínat též na to, že s bytem jsou spojeny nemalé náklady s dodávkou služeb (jak je zřejmé z vyúčtování č.l. 206 a jak musí vyplývat z vyúčtován dodávky elektřiny a plynu). Ad d) To, že žalobce do bytu (často) dochází, relativizuje závěr žalované, že byt upustil (a nechce se do něj vrátit). Je jasné, že vztahy účastníků jsou napjaté a že jen těžko si lze představit soužití účastníků v jednom bytě (navíc pokud žalobce nemá k dispozici vlastní pokoj). Ad e) Mezi účastníky je sporné užívání domu v [část obce] (popř. počátek tohoto užívání). K této otázce žalovaná označovala řadu fotografií (na CD nosičích – přílohy 2/, 3/ a 6/). Dům v [část obce] je, na rozdíl od předmětného bytu, ve spoluvlastnictví účastníků. Protože soud nepovažoval za podstatné, v jakém rozsahu užíval žalobce předmětný byt (po vzniku sporů účastníků), nebylo ani podstatné, kdy se stal obyvatelným (a obývaným) společný dům. Z výzvy z 5. 4. 2022 s doručenkou, kterou žalovaná předložila soudu, vyplývá, že žalovaná se odhodlala v souladu s vývojem tohoto sporu uplatňovat svá práva ke společnému domu. Není ale podstatné, za jakých okolností byl dům pořízen a z jakých prostředků. Pokud jsou mezi účastníky (spoluvlastníky) nevypořádané vztahy s souvislosti s nabytím nemovitých věcí v [část obce], musí být vypořádány pořadem práva (a ne„ zohledněním“ v souvislosti s úvahou o vyklizení bytu, který sloužil v určité době pro vedení rodinné domácnosti; soud v této souvislosti neprovedl důkaz listinami u Generálního konzulátu Ruské federace v [obec], jak vyplývalo z osvědčení z 23. 8. 2021 pod přílohou 7/, na rozhodnutí soudu by zjištění o prodeji majetku účastníků v Ruské federaci nemělo vliv).

17. Soudce nepovažoval (po získání nájemních smluv od Ministerstva vnitra a žalované) za podstatné, zda byt prošel v roce 2009 rekonstrukcí, protože nájemní smlouva z 1. 1. 2005 byla nahrazena nájemními smlouvami na dobu určitou ([číslo] / 2007), po rekonstrukci byly uzavírány některé z nájemních smluv a dále byt jako takový sice změnil dispozici a sloučil se s bytem dalším, jako prostor určený k bydlení však nezanikl (nezměnilo se ani jeho označení). Soud tedy jako důkaz neprovedl listiny (stavební povolení, smlouva o výstavbě, kolaudační souhlas) z č.l. 114 – 126, souhrnná technická zpráva a výkresy z přílohové obálky pod přílohou A/ - C/, plánek dispozice bytu (č.l. 168) a fotografie žalované (příloha 1/).

18. Soud jako důkaz neprovedl e-mail z 22. 4. 2020 JUDr. [jméno] [příjmení] (č.l. 6), předžalobní výzvou z 29. 1. 2020 (č.l. 7), protože spor mezi účastníky o vypořádání vzájemných majetkových vztahů byl mezi účastníky nesporný. [příjmení] též bylo, že v roce 2020 byla žalovaná vyzývána k vyklizení předmětného bytu (to je zřejmé z korespondence pod přílohou 14/).

19. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Účastníci přišli do České republiky v roce 2005 s cílem zde žít. Rodina užívala m.j. předmětnou bytovou jednotku, kterou byla pořízena obchodní korporací [právnická osoba], což byla korporace zřízená za účelem nebytí nemovitých věcí, se kterými fakticky měli disponovat účastníci prostřednictvím svého podílu na korporaci. Účastníci společně, i každý zvlášť uzavírali pro účely udělování povolení k pobytu (víz) nájemní smlouvy, které se týkaly předmětného bytu (smlouvy byly uzavírány opakovaně v návaznosti na potřeby cizinecké policie, podmínky, které stanovila). Plnění práv a povinností z nájemní smlouvy nebylo pro účastníky a vlastníka nemovité věci po dobu trvání manželství podstatné. Žalobce po ukončení faktického soužití účastníků a rozvodu manželství nabyl od obchodní korporace předmětný byt (za korporaci vystupovat jednatel, který není účasten na tomto řízení). Kromě předmětného bytu disponují účastníci rodinným domem (jsou jeho spoluvlastníci).

20. Soud dospěl k právnímu závěru: Nejprve se soud zabýval mezinárodní soudní příslušností s ohledem na to, že žalobce i žalované jsou státní občané Ruské federace a přihlédl k tomu, že dotčené státy řeší pravomoc soudů a rozhodné právo mezinárodní smlouvou. Podle čl.37 vyhl. č. 95/1983 Sb. (Smlouvy mezi ČSSR a SSSR o porovnání pomoci a právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních, dále jen„ Smlouva“) vlastnické právo k nemovitostem se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží. K rozhodování ve věcech týkajících se nemovitostí je dána pravomoc justičních orgánů této smluvní strany. Podle čl. 25 odst. 1, odst. 2 Smlouvy osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany a mají-li přitom oba manželé stejné státní občanství, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem té smluvní strany, jejímiž občany jsou.

21. Účastníci jsou státními občany Ruské federace, a tedy je třeba řešit též otázku mezinárodní soudní příslušnosti (pravomoci) a rozhodného práva. Mezi Českou republikou a Ruskou federací platí smluvní úprava soudní pravomoci a rozhodného práva (Smlouva). Protože otázka pravomoci ve věci vyklizení nemovité věci (práv ke nemovité věci) je řešena podle polohy nemovité věci, je dána pravomoc soudu České republiky a jako rozhodné právo je určeno právo české. Stejné rozhodné právo je dáno též pro řešení předběžné otázky vztahu účastníků (původně manželů) k nemovité věci (§ 22 odst. 1 z.č. 91/2012 Sb., čl. 25 odst. 1, odst. 2 Smlouvy, byť společné bydliště manželů již fakticky delší dobu neexistovalo).

22. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Žalobce je podle katastru nemovitostí vlastníkem předmětné nemovité věci (bytu). V řízení nevyšlo najevo, že by se v souvislosti s nabytím nemovité věci dopustil trestného činu, a tak má v souladu s § 1040 odst. 1 o. z. právo na ochranu vlastnictví proti tomu, kdo mu do nakládání s věcí neoprávněně zasahuje. V řízení dále nevyšlo najevo, že by žalobce (obchodní korporace [právnická osoba]) porušil (porušila) právo způsobem, který by vedl k závěru o neplatnosti nabývací smlouvy (§ 580 odst. 1 o.z.). V řízení nevyšlo najevo nic, co by dovolovalo vlastnického právo žalobce zpochybňovat. Je věcí vnitřních vztahů mezi společníky, popř. jednateli, zda dojde k řádné (právem předpokládané) námitce, že uvedeným kontraktem byly dotčeny zájmy společnosti; důsledky pak vyplývají z hmotného práva.

24. Podle § 685 odst. 1 z. č. 40/1964 Sb. (účinného do 31. 12. 2013) nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné byt do užívání, a to na dobu určitou nebo bez určení doby užívání. Nájemní smlouvu lze sjednat také na dobu výkonu určité práce nájemce. Podle § 37 odst. 1 z. č. 40/1964 Sb. (účinného do 31. 12. 2013) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

25. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2235 odst. 1 o.z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. Podle § 552 o. z. o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle.

26. Nájemní smlouva z 1. 1. 2005, která byla s oběma účastníky jako s nájemci uzavřena na dobu neurčitou, měla být nahrazena následnými nájemními smlouvami s účastníky jako nájemci (§ 570 odst. 1, odst. 2 z. č. 40/1964 Sb., smlouvy uzavřené po 1. 1. 2014 pak dle § 1902 o.z.). Všechny vyslýchané osoby se vyjádřily, že smlouvy (podle obou občanských zákoníků) byly uzavírány pro účely cizinecké policie, aby bylo možné získat povolení k pobytu. Paralelní uzavírání smluv s každým z účastníků zvlášť nemusí na škodu věci již s ohledem na vznik práva společného nájmu (dle § 703 odst. 1, odst. 3 z.č. 40/1964 Sb.) uzavřením smlouvy s jedním z manželů (účastníků); problém by mohl vzniknout po ukončení společného soužití, kdy uzavření nové smlouvy s jedním z manželů by mohlo kolidovat s nabytými právy toho druhého. [příjmení] nájemních smluv na dobu určitou podle námitek žalobkyně nejsou natolik zásadní (jde o písařské chyby), než aby způsobily neplatnost smluv pro neurčitost (§ 37 odst. 1 z. č. 40/1964 Sb.). Jde však o to, že uvedené smlouvy nevyjadřují vážně míněnou vůli být předmětem smlouvy vázán. [příjmení] bytu byla obchodní korporace, která byla účastníky zřízena m.j. za účelem vlastnění bytu (využívaného k bydlení účastníků v České republice). Nájemní smlouvy, které byly uzavírány do 31. 12. 2013, jsou neplatné pro nedostatek vážné vůle každého z účastníků (§ 37 z. č. 40/1964 Sb. a § 552 o.z.) Nájemní smlouvy, které byly uzavírány od 1. 1. 2014, jsou zdánlivým právním jednáním dle § 552 o.z., a tedy se k nim nepřihlíží dle § 554 o.z.

27. Jen pro doplnění (a na okraj) je třeba zmínit, že z uvedeného postupu zajišťování nájemního práva pro oba manžely (v souvislosti se zajišťováním povolení k pobytu navíc nájemní smlouva z 10. 1. 2016 (uzavřená žalovanou samokontraktací) vybočuje. Uvedená smlouvy byla uzavřena za vlastníka [právnická osoba] v době po ukončení vedení rodinné domácnosti účastníky (viz rozhodnutí ruského soudu). S ohledem na okolnosti uzavření smlouvy (samokontaraktace), nebylo zatím prokázáno, že by se tak stalo s vědomím ostatních jednatelů), úplata za užívání neodpovídá předchozím kontraktům a obvyklé ceně, lze tak i pro případ nesprávnosti závěru o nedostatku projevu vážné vůle dovodit pravděpodobně neplatnost smlouvy dle § 580 odst. 1 o. z., § 52 odst. 1, § 54 odst. 1, § 55 odst. 1, § 195 z č. 90/2012 Sb., ledaže by smlouva byla přece uzavřena s vědomím ostatních jednatelů (to by bylo možné ověřovat doplněním výslechu svědka [příjmení], však pro závěr o zdánlivosti uvedeného právního jednání to bylo dále vyhodnoceno jako nadbytečné).

28. Podle § 2189 o.z. přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa. Podle § 2190 o.z. kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.

29. Vztah mezi vlastníkem bytu a účastníky (a pak i žalovanou samostatně) se odvíjel jako vztah z výprosy (upravené až od 1. 1. 2014) v § 2189 o.z. I když v nájemních smlouvách byla uvedena úplata, její plnění nebylo vyžadováno; případné transakce se týkaly účetního a daňového vykazování (s ohledem na peníze vložené do korporace), aniž by zde byl skutečný zájem na úplatné poskytnutí bytu (jeho nájem). Totéž platí pro účel přenechání bytu. Z charakteru věci sice vyplývají rámce jejího užívání, účastníci jako společníci vlastníka nebyly ve účelu užívání omezováni. [příjmení] věci mohl tak požadovat věc kdykoli zpět (§ 2190 odst. 1 o.z.). Uvedené právo přecházelo spolu s věcí na žalobce dle § 1106 o.z.

30. Úprava vztahů manželů k nemovité věci, ve které byla vedena společná domácnost, je obsažena v § 768, § 769 o. z. Původně měli manželé právo jako výprosníci, došlo k zániku manželství a posléze přešlo na žalobce vlastnické právo k bytu, tj. vstoupil do postavení půjčitele a byl oprávněn požadovat po žalované jako výprosníku vrácení věci (na postavení žalované se nic nezměnilo). Důvody pro uplatnění ochrany dle § 769 věta poslední, § 767 odst. 2 o.z. nejsou dány, protože nezletilá vnučka účastníků sice žije se svou matkou (zletilou dcerou účastníků) v předmětném bytě, nejde o osobu, která by byla v přímé péči žalované (pečuje o ni především její matka). Navíc žalovaná je (spolu se žalobcem) spoluvlastníkem rodinného domu, který dobře zajišťuje požadavky žalované na bydlení (více osob). Žalovaná ostatně již svá vlastnická práva začala uplatňovat. Pokud se má prosadit právo žalované na bydlení, mělo by se tak stát způsobem, který odpovídá právům žalované k nemovité věci pro bydlení. Bylo by nepřiměřené zakládat ochranu žalované, aby mohla užívat byt ve vlastnictví žalobce a současně pominout, že žalovaná je spoluvlastníkem rodinného domu. Pokud by se žalovaná domáhala úpravy užívání uvedené nemovité věci, měla by s ohledem na společné bydlení se dcerou, vnučkou a synem přednost před žalobcem jako rovnodílným spoluvlastníkem.

31. Podle § 2238 o.z. užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou. Argumentace žalované k uplynutí doby tři let od uzavření nájemní smlouvy (z 30. 1. 2016) není přiléhavá. Uvedené ustanovení řeší vady nájemní smlouvy, které by mohly vést k závěru o její neplatnosti (§ 580 odst. 1 o.z.). Chybí-li u obou účastníků nájemní smlouvy vůle smlouvu jako nájemní uzavřít (tj. ne jen za účelem zajištění trvalého pobytu v řízení u Ministerstva vnitra), nelze dále hovořit o dobré víře žalované, že uzavřela nájemní smlouvu (ve smyslu přesvědčení o tom, že mezi účastníky vznikl vztah za účelem úplatného poskytnutí věci k užívání po dobu neurčitou).

32. Žalovaná namítá nespravedlivé důsledky vypořádání společného jmění (soudem Ruské federace). Napravení nespravedlnosti v jiném sporu, navíc před soudem cizího státu, je možné jen stanoveným postupem cizího práva (v cizině). Důsledky takového soudního rozhodnutí je možné ve stanovených případech modifikovat jeho neuznáním (čl. 60 Smlouvy), nelze však (v rozporu s mezinárodní smlouvou) nespravedlnost napravovat vychýlením uspořádání vztahů mezi účastníky v neprospěch žalobce. Ostatně žalobkyně svá práva z titulu vypořádání společného jmění před zdejším soudem též uplatnila (a dosud ani nebylo pravomocně rozhodnuto). Pokud žalovaná namítá protiprávní postup obchodní korporace a žalobce v souvislosti s majetkem obchodní korporace, na které se žalovaná též účastní, je zde možná náprava způsobem, který stanoví pro takový případ zákon (§ 157 a násl, § 191 a násl. z. č. 90/2012 Sb.). Není na místě, aby takovou nápravu realizoval soud v řízení o vyklizení bytu; mohlo by to totiž vést ke zvýhodnění žalované oproti žalobci (opakovanému přihlédnutí k jednání žalobce v různých řízeních).

33. Podle § 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“) soud stanovil lhůtu k vyklizení bytu (na 15 dnů).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 58.179,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.000 Kč sestávající z částky 1.500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 15. 1. 2020, z částky 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 29. 1. 2020, z částky 1.500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 1. 7. 2020, z částky 1.500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 24. 8. 2020, z částky 1.500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 11. 2020, z částky 1.500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 26. 12. 2020, z částky 3.000 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 1. 2021 s tím, že odměna byla z původní částky 1.500 Kč dvakrát (jednání trvalo déle než dvě hodiny), z částky 1.500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 2. 2021, z částky 1.500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 4. 2021, z částky 4.500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 28. 7. 2021 s tím, že odměna byla z původní částky 1.500 Kč třikrát zvýšena (jednání trvalo po dobu delší čtyř hodin), z částky 4.500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 10. 2021 s tím, že odměna byla z původní částky 1.500 Kč třikrát zvýšena (jednání trvalo po dobu delší čtyř hodin), z částky 4.500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 12. 2021 s tím, že odměna byla z původní částky 1.500 Kč třikrát zvýšena (jednání trvalo po dobu delší čtyř hodin s přihlédnutím k době přerušení jednání), z částky 3.000 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 5. 2022 s tím, že odměna byla z původní částky 1.500 Kč dvakrát zvýšena (jednání trvalo po dobu delší dvou hodin), z částky 3.000 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 5. 2022 s tím, že odměna byla z původní částky 1.500 Kč dvakrát zvýšena (jednání trvalo po dobu delší dvou hodin) a z částky 1.500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 6. 2022 včetně dvaceti čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (7.200 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 43.200 Kč ve výši 9.072 Kč. Dále přísluší žalobci v souvislosti s jednáním, které bylo odročeno pro nemoc žalované bez projednání věci náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 2 a. t. ve výši 750 Kč (1/2 odměna za uvedený úkon) a DPH 157,50 Kč, celkem 907,50 Kč.

Poučení